Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
III. volební období.	3. zasedání.

683.

Interpelace:

I. posl. Majora, Kubače, Rjevaje a soudr. min. vnitra o - - šikanování chudého obyvatelstva na Slovensku,

II. posl. Klimenta a soudr. vládě o persekuci dětského hnutí,

III. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o zabavení čísla 16 chebského časopisu ťDeutsche WehrŤ ze dne 20. dubna 1930,

IV. posl. dr Rosche a druhů min. spravedlnosti o zabavení čísla 95 časopisu ťDeutsche Leipaer ZeitungŤ ze čtvrtka dne 24. dubna 1930,

V. posl. Hadka, Höhnela, Hrubého a soudr. min. národní obrany o nakládání s vojínem Rudolfem Swarovskim od horského dělostřeleckého pluku čís. 202, 5. baterie, v Kežmarku,

VI. posl. Kopeckého, Hrušky a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu ťSignálŤ ze dne 16. května 1930,

VII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o zabavení časopisu ťDeutsche WehrŤ č. 20 z 18. května 1930.

 

683/I.

Interpelace

poslanců Majora, Kubače, Rjevaje a soudruhů

ministru vnitra

o - - šikanování chudého obyvatelstva na Slovensku.

Není sporu o tom, že česká buržoasie pohlíží na Slovensko jako na kolonii, vhodnou k tomu, aby z tamních chudáků byl vydřen co možno největší zisk, ale to, čeho se tam dopouští česká policie, přesahuje všechny meze. Přinášíme tímto několik drastických dokladů:

Dne 12. května vtrhla policie do bytu dělníka Josefa Guttmanna v Petržalce a bez udání jakéhokoliv důvodu a bez průkazu rozkazem k vykonání domovní prohlídky obrátila celý byt na ruby a zabavila pokladní knihu místní komunistické organisace, legitimace KSČ na jméno Alžběta Guttmannová a František Nagy, legitimace Josefa Guttmanna a Alžběty Guttmannové jako členů Rudé Pomoci, starou pracovní legitimaci J. Guttmanna ještě zdoby, kdy pracoval jako zajatec 1918 v Novo-Nikolajsku, a přihlášky (tištěné formuláře) ke KSČ. Rovněž v Petržalce u občana Augusta Vöröse byla téhož dne provedena ťprohlídkaŤ za nepřítomnosti kohokoliv z rodiny jmenovaného, při níž policie odnesla nejen legitimace KSČ, znějící na jméno Vöröse a jeho ženy, ale i zcela soukromou korespondenci, dopisy, pohlednice, jakož i soukromé fotografie nejen Vöröse, ale i jeho známých. Policie ani zde nevykázala se rozkazem k domovní prohlídce, nikoho o ní nevyrozuměla, ani nevystavila protokol, jednoduše domácnost dělníka Vöröse vyloupila.

Takovýmito ťnávštěvamiŤ nekončí však činnost bratislavská policie, naopak, ona umí ještě lepší věci: dne 1. května t. r. chytila dělníka Michala Pöteze na ulici, odvlékla jej do místnosti vojenské YMCY a odtud autem na policii. Zde vrhlo se na dělníka šest civilních agentů, kteří ho co nejsurověji tloukli. Po chvíli dostali posilu dalších čtyř mužů a ztloukli nešťastníka tak, že měl plná ústa krve. Na to jej vykopli na chodbu a dali odvésti do přízemí, kde v řádění proti ubožákovi pokračoval ťuž jen jedenŤ civilní policajt. Potom byl Pötez dán na celu. Odpoledne byl zbit jedním civilním strážníkem a následujícího dne dopoledne tlučen znovu několika muži. Protože následkem ran z minulého dne Pötez počal nedoslýchati, prosil policisty, ať jej nebijí přes uši, bylo mu však odpověděno: ťPojdi pse!Ť a muži jej tloukli dále přes hlavu. Do dnešního dne Pötez následkem tohoto jednání nedoslýchá.

To jsou strašlivé ukázky jednání policejních orgánů. V době, kdy se skutečnými korupčníky, podvodníky a darebáky jedná se v rukavičkách, chudý člověk není si jist zdravím ani životem, nezná dne ani hodiny, kdy ho o majetek, existenci, zdraví či život připraví - - -. Ptáme se proto pana ministra vnitra:

1. Schvaluje postup bratislavské policie, loupežně přepadající dělnická obydlí a mrzačící dělníky?

2. Nechce-li být spoluodpověděn za takovéto fašistické řádění svých podřízených, nařídí přísné potrestání vinníků a znemožní příště podobné případy?

3. Nařídí bezodkladné vrácení bezprávně zabaveného soukromého majetku poškozeným rodinám a postará se o náležité bezplatné léčení zmrzačeného dělníka Pöteze a nařídí, aby mu poskytnuto bylo náležité odškodnění?

V Praze, dne 30. května 1930.

Major, Kubač, Rjevaj,

Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, K. Procházka, Zápotocký, Novotný, Hodinová, Kliment, Juran, dr Stern, Śliwka, Barša, Hruška, Kopecký, Tyll, Steiner, Štětka.

 

683/II.

Interpelace

poslance Klimenta a soudruhů vládě

o persekuci dětského hnutí.

Žák Mareš ze školy v Praze II., Petrské náměstí byl volán do řiditelny a zde ponechán samoten s policejním agentem, který terorem a sliby vynucoval na žákovi doznání, že rozdával školní časopis. Ačkoliv chlapec ničeho nevěděl, řekl mu agent, že ostatní žáci to již prozradili a nepřizná-li se, že přijde do polepšovny.

Žák Hadčecký byl vyveden ze soukromé hodiny němčiny 7 strážníky a jedním tajným policistou, zaveden na komisařství a zde vyslýchán zda rozdával školní časopis, ve kterém se protestovalo proti bití dětí, žákovi bylo vyhrožováno polepšovnou a na komisařství v Praze VII. byl držen mnoho hodin.

Žák Vítovský z Veltěže byl vyšetřován pro rozdávání časopisu a hrozeno mu polepšovnou.

Ve škole v Libni na Korábě dostali dva žáci dvojku z mravů, protože na otázku, kdo jsou největší mužové odpověděli, že Lenin a Marx.

V Kosoři a Písnici byly děti vyslýchány řídícím učitelem pro rozdávání školního časopisu, bylo jim hrozeno, že rodiče budou platit pokutu 5.000 Kč a děti budou vyhozeny ze školy a dány do polepšovny.

V Písnici byla žena, která u sebe nechala přespati vedoucí Mladých Průkopníků, pokutována 100,- Kč. Takovýmto způsobem persekvují státní orgány hnutí proletářských dětí. Uvedené doklady však daleko nevyčerpávají všechny události. Mnohé jiné doklady vycházejí najevo z následující brožurky:

I.

Slet v rudé Moskvě.

Jo, milé děti, byla to překvapující a pro naše nepřátele zastrašující zpráva, ta zpráva, která se do celého světa roznesla o velkém Sletu průkopníků v Moskvě a o I. světovém sjezdu dělnických dětí. Buržoasie, sociální demokracie a jejich noviny nadávaly a řvaly vztekem. A měly k tomu své oprávněné důvody. Neboť proletářské děti se postavily za Lenina, velkého vůdce revoluce.

V Moskvě se sešla pestrá směs dětí všech národů, jakou svět do té doby neviděl. Z Mongolska, z daleké Číny, ze severní Sibiře a z Kavkasu, z Ameriky, Anglie, Francie a Německa - z nejvzdálenějších zemí a světa dílů se zde shromáždily. Malí Mongolové, bílí evropani, a snědí černoši si vzájemně podávali ruce, pochodovali v semknutých řadách, částečně dokonce vyzbrojeni helmicemi a blyštícími zbraněmi, - fronta, budoucí rudá fronta dělnické světové armády. A ti všichni pochodovali pod zástavou Leninovou.

Nenávist národů? Ne, proletářské děti ji neznají. Vlast? Ano, proletářské děti ji nyní poznaly. Ne Německo, ne Amerika, Anglie, Československo a nebo Francie, a všechny ty ostatní země, kde vládnou kapitalisté a kde dělníci a jejich dětí jsou potlačováni - ty nejsou jejich vlastí. Prozatím je pouze jedna vlast, vlast,dělníků všech zemí a jejich dětí. A to je Sovětský svaz, který zaujímá šestinu celé zeměkoule.

A když se v rudé Moskvě poprvé setkaly dělnické děti všech zemí a národů, radily se o těchto otázkách: Jak se zbavíme kapitalistického panství? Jak můžeme spolupracovati na socialistické výstavbě Sovětského svazu a jak pomůžeme chrániti vlast všech dělnických dětí, Sovětský svaz? Slavnostně přísahaly: jme připraveny nyní a vždy k boji za dělnickou věc, za věc světové revoluce a jejího velkého vůdce Lenina.

II.

Nazpět do kapitalistických zemí.

Na prvním mezinárodním sjezdu v rudé Moskvě se setkaly děti osvobozeného Sovětského svazu s dělnickými dětmi kapitalistických zemí. Již svou cestou do Moskvy dokázaly malé děti, co zmůže proletářská odvaha. Neboť to byl těžký úkol pro děti z dalekého Mongolska, dospěti až do Moskvy. Dlouho musely děti pouští na koních, než se dostaly do Ulan Batoru, jediného města Mongolska. Odtud několik týdnů v automobilu, než se dostaly k první stanici železnice a konečně uraziti dlouhou cestu vlakem až do Moskvy.

Ještě nesnadnější byla cesta čínských průkopníků. Na svých obou cestách musely uraziti fantastickou cestu kolem celé půlky světa, aby nepadly do rukou katů, vraha dělníků Čan-Kai-Šeka, neboť to by bylo jejich jistou smrtí. Ale vůle k svobodě, dětské nadšení bylo příčinou, že mladí bojovnicí překonali všechny tyto nesnáze.

Slet a sjezd končily. Rychle jako sen uplynul čas a bylo třeba se vrátiti dětem osvobozeného Sovětského svazu k spolupráci na výstavě socialistické vlasti, dětem kapitalistických zemí, aby statisíce dětí, které plny nedočkavosti čekaly na zprávy, řekly, co v Sovětském svazu viděly a na čem se sjezd usnesl a potom přikročiti k rychlé výstavbě průkopnického hnutí.

Lodí, železnicí a automobily vracely se tyto mnohé děti, které přijely z kapitalistických zemí zpět do svých domovů. Nebyla to lehká věc, rozloučiti se se Sovětským svazem a milými soudruhy. Věděly též, že je doma čeká hlad, bití a vykořisťování, ale povinnost volala a ony šly.

Ruští pionýři by si byli rádi u sebe ponechali alespoň Schelly, malého černouška, který až do své cesty do Moskvy byl skautem.

ťU Vás je krásněŤ - pravil Schelly - ťa jak rád bych u Vás zůstal, ale nyní jsem se stal průkopníkem a musím o Vás vyprávět černošským dětem.Ť

A jak zářila očka malých čínských dětí, když viděly vše, co je v Sovětském svazu tvořeno pro děti:

ťMyŤ - říkaly - ťjsme musely od svého šestého roku dříti v továrnách, nikdy jsme nedostaly nic jiného k snědku než rýži a černý chléb, ale i u nás se to musí změnit, tak jako u Vás. Naši soudruzi nás doma očekávají, vracíme se k nové práci a novým bojům.Ť

Většina delegátů musela jeti přes bílé Polsko. Sotva překročili Sovětské hranice a vkročili na polskou půdu, vrhla se na ně polská pohraniční stráž, hledajíc u nich ťPionerskuju PravduŤ (Pionénská Pravda, časopis Sovětských pionýrů) a dary ruských pionýrů. Odtáhli však s dlouhými nosy. Ničeho nenašli. Sotva však pionýři dorazili do Berlína, vybalili se smíchem své odznaky, knihy, pionýrské šátky, obrazy, dopisy a dokonce i několik praporců. Sta dělníků a dělnických dětí sešli se na berlínském nádraží. Bylo to nadšené uvítání. Nádraží se otřásalo burácejícím ťRot FrontŤ. Jiná skupina delegátů jela lodí z Leningradu do Londýna. A z Anglie odcestovali američtí delegáti domů do Spojených Států. Velký parník vezl delegaci pionýrů spolu s malým pionýrem Mac-Donaldem přes oceán. Náš Pionýr Mac-Donald je třináctiletý hoch, syn jednoho Detroitského dělníka z automobilky. Na témž parníku nacházel se však ještě druhý Mac-Donald. Byl to anglický ministerský předseda Mac-Donald, který si říká ťdělnický vůdceŤ a stojí v čele vlády, která vyssává stamiliony černochů, Indů, Číňanů a evropských dělníku. Tento Mac-Donald obýval na lodi nejkrásnější místnosti a jel do Ameriky za tím účelem, aby s tamními kapitalisty smluvil různé obchody.

Malý Mac-Donald však, jehož otec byl minulého roku po jedné stávce zatčen a vězněn, je si své třídní příslušnosti dobře vědom. Je jat starostí, aby nebyl zaměňován za Mac-Donalda, ministerského předsedu, zrádce a nepřítele dělnictva. Vrací se do Ameriky, nese s sebou vše velké a krásné, jež shlédl v Moskvě. Bude pracovat mezi svými kamarády, dělnickými dětmi v Detroit, bude pracovat v průkopnickém oddílu a s ním bojovat pro společnou věc proletářských dětí, pro společnou věc veškerého dělnictva.

III.

Delegáti podávají zprávy.

Úlohou vrátivších se delegátů bylo především, vyprávět svým kamarádům, dětem i dospělým o sletu a o všem co viděli, slyšeli a zažili v Sovětském svazu. V Londýně, Berlíně, New-Yorku a v mnoha jiných velkoměstech byli delegáti nadšeně přijati a referovali ve velkých schůzích. Mnohem obtížněji to šlo v menších městech a vesnicích, odkud také byli vysláni malí delegáti do Moskvy, měli proti sobě učitele, policii.

Našim delegátům z Československa bylo úplně znemožněno, aby vůbec na slet jeli. Nebyly jim vydány pasy a tak dělnickým dětem v Československu nebylo možno vyslechnouti zprávy svých delegátů o Sletu.

Obzvláště důvtipně podával zprávu Jenda z Mnichova v jižním Německu. A pionýrka Jossie z Milvaukie ve Spojených státech, navzdor policii a úřadům a to největšímu počtu dělníků a dělnických dětí. V Mnichově jest totiž dětem zapovězena návštěva schůzí. Před vchody k dělnickým schůzím stojí policisté a dávají pozor, aby tam nešly žádné děti. Přes to se podařilo Jendovi vždy se dostati na schůze. Jak překvapeni byli vždy polici té, když se pojednou na tribuně objevil Jenda a začal mluvit ke shromážděným.

Jak to provedl, aby unikl pozorným očím stráže? Různě a samozřejmě s pomocí dospělých dělníků. Jednou na příklad, kdy byl vchod do místnosti zvláště dobře hlídán, pochodovala do sálu v semknutých řadách skupím starších soudruhů a pod pláštěm jednoho z nich nacházel se náš Jenda.

Jindy vyvolali soudruzi na oko hádku a odvrátili tak pozornost policie od vchodu, mezí tím vklouzl Jenda do sálu a policie si pak netroufala na desetiletého kluka, proto že byl chráněn tisíci nadšených dělníků.

Ve škole vyprávěl Jenda malým skupinkám a jeden to pak vyprávěl druhému dál. Lze si jenom představiti, že každý dělnický hoch chce slyšeti, co se děje v zemi, kde dělníci svrhli břímě kapitalismu, jak se tam vede dělníkům a dělnickým dětem. Byly to nejkrásnější hodiny, ve kterých se děti sešly a kdy Jenda vyprávěl. ťVyprávěj dálŤ, žádaly Jendu znovu a znovu.

Učitelé, kteří se o tom dozvěděli, hrozili. Ale Jenda se nenechal zastrašit. Tu přikročily úřady k ostřejším opatřením. Jenda byl postaven před soud, aby byl dán do polepšovny pod záminkou, že je vůči svým rodičům drzý.

Ostatní spolužáci, dělnické děti v celé zemi nenechaly Jendu upadnouti do rukou policie. Pod dojmem této protestní vlny zhroutily se na lži postavené obžaloby, neboť pravdou byl právě opak toho, co obžaloba tvrdila. Ukázalo se, že Jenda se nikdy vůči svým rodičům drze nechoval soudcové mnichovského soudu pro mládež musili s těžkým srdcem Jendu osvobodit.

Nikterak lehčí práci než Jenda v Mnichově neměla průkopnice Jessy v Milwaukee. Hned při jejím návratu do města štvaly tamější noviny proti ní. Zvláště se noviny rozčilovaly pro Jessyino prohlášení: ťAmerika nemůže být naším domovem, vždyť zde vládnou kapitalisté. Naše vlast je jen tam, kde je svobodná dělnická třída, a to je Sovětský svazŤ.

ťDětiŤ, pravil před Jessyiným návratem učitel ve škole, ťvíte kde se Jessy nalézá? U bolševiků. To jsou lupiči a vrazi. Oni zamykají děti, vyhladovují je a jsou vůbec hrozní lidé.Ť

Takové a podobné báchorky vyprávěli učitelé před Jessyiným návratem ve škole, naháněli jim strach a přemlouvali děti, aby se s Jessy vůbec nestýkaly.

Když přišla Jessy do školy a zpozorovala změněné chování ostatních dětí, poznala ihned, že jsou děti učitelem naštvány a že učitelé vyprávěli dětem jak o Sovětském svazu, tak o ní samé hlouposti.

A Jessy se pustila do boje s učiteli. Svými nadšenými o pravdivými slovy o všem, co v Sovětském svazu viděla, vyvrátila síť lží, kterou kolem ní vpředli učitelé, získala si brzy důvěru svých spolužáků. Nejdříve někteří a pak stále více spolužáků k ní přicházelo a dotazovali se, zda-li je pravda, co říkají učitelé o bolševicích a o Sovětském svazu. A jak byly děti překvapeny a rozradostněny, když se dověděly, že právě opak je pravdou.

Zlost učitelů byla bezmezná, když seznali, že žáci jejích lžím nevěří a přidávají se k Jessy. Pomocí všemožně vylhaných záminek vyloučili Jessy ze školy, což mělo za následek, že se Jessy stala ještě oblíbenější a mnozí žáci vstoupili do oddílu průkopníků.

IV.

Usnesení musí býti provedena.

Mimo delegáty dostala se zpráva o I. mezinárodním sjezdu dětí v Moskvě do řad dělnických dětí promocí časopisů a novin a náš ťKohoutekŤ, který krátce po moskevském sletu po šestiměsíční nucené ťdovolenéŤ opět vyšel, přinesl též několik zpráv. A dělnické děti věděly, že se nejedná jen o to, aby si vyslechly anebo přečetly zprávy, nýbrž také usnesení sjezdu provedly.

Co mají průkopnící dělati? V prvé řadě pomáhati dospělým soudruhům spolubojovati. V severních Čechách vypukla v říjnu r. 1929 stávka, 14,000 horníků vstoupilo do boje. Bylo důležité znemožnit práci stávkokazů. Průkopníci mluvili k dětem ve školách, na schůzích, povzbuzovali své otce, aby vydrželi v boji, zahájili školní stávku, psali na dveře stávkokazů, že zde bydlí stávkokazi a doprovázeli v houfech stávkokaze, volajíce: ťMrvo, Mrvo, kradeš nám chleba!Ť

Přesto, že je to velmi obtížné dostati zprávy z Číny a přesto, že to mnohdy trvá měsíce než se k nám taková zpráva dostane, dostali jsme přece dopis, ve kterém nám čínští průkopníci psali, že v čínském městě Šang-Hai zahájilo několik set dětí jedné textilní továrny stávku a že předložily své požadavky. To dokazuje, že tamní průkopníci přes pronásledování a týrání provádějí usnesení sjezdu.

ť30 žáků ve stáří od 13 do 15 let, kteří navštěvovali školu v Kovně, bylo pro komunistickou propagandu odsouzeno do vězení.Ť - Tyto zprávy přinášejí litevské noviny, ťKomunistické spiknutí školních dětí v Rize odhalenoŤ, hlásí začátkem tohoto roku lotyšské noviny.

Průkopnící plní tedy v těchto zpátečnických zemích své povinnosti, stojí na svém místě, odporují všem pronásledováním a buržousti se jich obávají. Obtížnost je pracovati ve fašistickém Polsku. Sta průkopníků sedí ve varšavských vězeních, ve vězeních běloruských a obsazené Ukrajině. V jedné továrně v Polsku zatkla policie celou buňku, sestávající z 15 průkopníků a o několik dní později byla v téže továrně ustavena nová buňka. A do které se přihlásilo 25 dětí.

Před školami organisují průkopníci tábory a provádějí velké demonstrace dělnických dětí. V závodech bojují proti strašnému vykořisťování dětské práce. Provedli již celou řadu stávek dělnických dětí. Polští průkopníci jsou všude, kde je třeba hájiti práva dělnických dětí.

Tisíce průkopníků bojuje ve Finsku přes všecko pronásledování. Nyní tam byl odhlasován zákon, který průkopníkům zakazuje nošení rudých šátků a revolučních odznaků. Přesto však demonstrují průkopníci ve svých uniformách a také policisté, kteří chtěli děti rozehnati a zbíti, ničeho nedokázali. Když v poslední době školy v zesílené míře prováděly předvojenskou výchovu dětí, aby je tak připravily k válce se Sovětským svazem, odpověděli průkopníci velkými demonstracemi a volali všechny proletářské děti na obranu Sovětského svazu.

Naši američtí průkopníci ťSvaz mladých soudruhůŤ demonstrují přes zákaz proti utlačování a militarisaci dětí. Teprve 6. března 1930, kdy nezaměstnaní i dělníci z továren na celém světě vyšli na demonstrace, byli to také průkopníci, jimiž se všechny noviny zabývaly. S úžasem zjistili, že se demonstrací zúčastnil velký počet dětí a že mnohé z nich byly zatčeny.

Největší činnost vyvinuly děti ve stávce dospělých dělníků. Malé skupiny 15-30 průkopníků sehnaly tisíc i dva tisíce dětí stávkujících a udělali s nimi velký kus práce. Zvláště musí býti vyzdviženo, jak hrdinně se držely američtí průkopníci na stávkových hlídkách. Byli přepadeni policií, ve školách je učitelé zmlátili, avšak přece splnili svůj úkol jako stávková hlídka.

V jedné berlínské škole proletářském okresu Weding, zemřelo nedbalostí sociálně demokratického ředitele jedno dítě, jiné děti těžce onemocněly. Děti žádaly, aby tento ředitel byl sesazen, a když tato žádost byla odmítnuta, zahájily školní stávku pod vedením průkopníků. Časně z rána stály u dveří školy stávkové hlídky, které posílaly domů těch několik dětí sociálně-demokratických rodičů, kteří své děti poslali do školy. Stávka 670 dětí byla úplná. Ředitel školy ze strachu zavolal policii, která přijela v autobusu. Mezi tím se před školou shromáždil velký zástup školních dětí a jejich rodičů a žádali, aby byla odvolána policie a sesazen ředitel. Když děti vytrvaly jednotně celý týden ve stávce, byl ředitel nadřízeným úřadem ze školy odstraněn - děti zvítězily.

I československé dělnické děti již provedly celou řadu bojů. Před 6. březnem, kdy deseti tisíce dospělých dělníků vyšlo a ulice a žádalo práci a chléb pro své rodiny, zahájily dělnické děti v malé obci Tuchomyšli školní stávku, která trvala 3 dny. Děti žádaly stravování pro děti nezaměstnaných dělníků a po třech dnech nezbylo obecní radě, ve které sociální demokrati nechtěli z počátku tomuto požadavku vyhověti, než tento požadavek splniti. Dne 6. března zúčastnilo se ve všech městech mnoho dělnických dětí na demonstracích, provolávali svá hesla a stáli po boku svých rodičů, když policie útočila na demonstranty.

Již v mnoha školách byly založeny buňky rudých průkopníků a dělnické děti si vydávají celou řadu školních časopisů.

Kdybychom chtěli mluvit o všech bojích dětí celého světa, musili bychom napsat celou silnou knihu. Jen několik ukázek ještě:

V anglickém městě Easthamu zahájilo stávku několik set dětí, protože poměry na tamějších školách byly nesnesitelné. V Buenos Aires v Argentině provedly děti velkou demonstraci proti měšťáckým skautům. Dokonce i v malém Švýcarsku, v městě Basileji, zúčastnili se průkopníci stávky dospělých. V Amsterodamu, hlavním městě Holandska, vyhlásily děti týden boje proti učitelům, kteří děti mlátí. V Norsku ve městě Bergenu zahájily stávku děti, které roznášejí noviny. Pod vedením průkopníků si vybojovaly zvýšení mezd. Dokonce v Mongolsku, tisíce a tisíce km vzdáleném, jsou průkopníci velice činní. Vyzvali mongolské děti i dospělé Mongoly, aby vystoupili z církve.

V.

Třetí směna bolševiků plní své úkoly.

Ohromnou činnost vykazují mladí průkopníci v Sovětském svazu. Bez čtyřmilionové organisace pionýrů, nedovedl by si nikdo představiti veřejný život v Sovětském svazu. V závodě, ve škole, na ulici, v klubu, všude najdete průkopníky při práci, hře a učení. A jako miliony ruských dělníků, rolníků s vynaložením všech sil pracují na uskutečnění pětiletého plánu a výstavbě socialistického státu, i průkopnící v těchto úkolech činí se se všech sil.

Ve velkých městech účastní se pionýři uskutečnění plánu industrialisace. Sjezd průkopníků v Moskvě uložil oddílům, sebrati do října 1930 průměrně 20 kg odpadků na jednoho průkopníka. V Sovětském svazu není totiž ještě dostatek surovin a sbírání železa, starých šatů a tisíců jiných věcí, jež se dají znovu zpracovat, se přikládá velká důležitost. Docházejí zprávy, že pionýři ve všech místech ohromného Sovětského svazu sebrali mnohem více, než sjezd stanovil.

Průkopnící hrají také velkou úlohu v socialistickém závodění. Přitahují své rodiče do ťúderných brigádŤ, útvarů složených ze závodních dělníků, kteří si vzali za úkol zjednodušiti a zlepšiti práci. Průkopníci bičují zahálčivé, líné a nedbalé v nástěnných časopisech, scénách a ve veřejných soudních jednáních. Ve svých schůzích mluví o úkolech svého závodu, kterému určuje pětiletý plán. Nedělají to jen jakožto průkopníci, nýbrž přitahují k práci všecky děti ze školy.

A děje se dokonce něco strašlivějšího, pro co budou všecky církevní a jiné báby ronit krokodýlí slzy. Průkopníci uzavírají se svými rodiči smlouvy o socialistickém závodění, v nichž se otec zaváže co nejlépe pracovat, nepřicházet do práce pozdě, žádnou práci nezmeškat, nepožívat alkohol, matky se zavazují, že se naučí číst a psát a budou se súčastňovati veřejného života. Samozřejmě, má také průkopník své povinnosti. Zavazuje se, že udělá každý den své školní úkoly, nezmešká ani jedné hodiny, účastní se všech schůzí průkopníků a schůzí pracovních kroužků, musí své matce předčítat noviny a měsíčně předplácet ťPionýrskou pravduŤ.

Také na venkově, na vesnicích mají průkopníci své úkoly. Vzdělávají své rodiče a ostatní rolníky, kteří mnohdy neznají číst ani psát, poučují je o významu společných hospodářství a podporují tak pronikání socialismu na vesnici. Donucují své rodiče k odvádění obilí a pomáhají v bojí proti kulakům. Budují družstva pro pěstování drůbeže, bojují proti polním a zahradním škůdcům, hmyzu, larvám atd.

Školáci vesnice Pobědný píší československým dělnickým dětem.

Milí soudruzi!

Zasíláme Vám nevřelejší pozdravy. Učíme se v Poběděnské škole I. stupně ve vesnici Pobědný, okres Skopin, kraji Tula, moskevská oblast.

V naší poslední, IV. třídě, je 26 žáků, z toho 11 děvčat a 15 hochů. Z těchto 26 je 14 průkopníků (dopis je psán na jaře). Právě nyní provádíme jarní osevní kampaň jako nejdůležitější v socialistické výstavbě na vesnici. A to následovně: V Rudém koutku naší vesnice se ustavil zemědělský kroužek, kde pořádáme přednášky a rozhovory o zemědělských otázkách, jako ku příkladu: O nejlepších způsobech zpracování půdy, o prostředcích k tomuto, o tom, kterými semeny a na kterou půdu se má síti, o životě rostlin atd.

Kromě toho jsme propracovali stanovy společného hospodářství. Naše vesnice se úplně sespolečňuje. Agitovali jsme v našich rodinách pro vstup do ťkolchozuŤ - společného hospodářství, a sami jsme s celou školou o Leninově dnu slavnostně vstoupili do kolchozu, s pozemkem, který patří škole.

Rozšiřujeme ve vesnici knihy o zemědělských otázkách a prodali jsme již knihy za 47 rublů a pět kopějek (asi 800 Kč). Každý žák anebo průkopník si vzal několik knih a šel je prodávat.

Provedli jsme též divadelní představení ve prospěch kolchozu. Pro nákup traktoru jsme sebrali 7 rublů a 11 kopějek, kromě toho jsme nasbírali asi 1500 kg odpadků, které mohou ještě býti zpracovány, a ty jsme také odevzdali kolchozu k nákupu jednoho traktoru.

Šli jsme do domů rolníků, třídili jsme semena, zapisovali jsme hospodářské nářadí do seznamu. Naši žáci roztřídili 21 q osevu. V létě budeme pracovati na svém pozemku a zřídíme si vzorné hospodářství, kde budeme dělati pokusy s obděláváním země.

Napište nám jak se Vám daří, jak pracujete. Očekáváme netrpělivě Vaši odpověď.

S pozdravem

žáci IV. třídy

A průkopnící z měst pomáhají vesnickým dětem v této práci. Posílají na venkov dětské brigády z nejlepších dětí, které se účastní veřejné práce, ve škole, v oddíle. Tyto brigády jsou vyzbrojeny knihovnami, radiostanicemi, nářadím potřebným pro správky hospodářských strojů, tělocvičným nářadím, knihami a časopisy pro ťRudé koutkyŤ, plakáty a pod. Tak přicházejí si děti pomáhat v těžkém, ale vítězstvím jistém boji za socialisaci města a venkova.

Mnoho a mnoho stran naší knížky by zabral vyprávění o všech těch pracích ruských pionýrů, i kdybychom je chtěli jenom krátce vyjmenovat. Budují společně s učitely, s vládou dělníků a rolníků, i se svými rodiči novou, školu, která stále více odpovídá přáním a potřebám dětí i základům socialistické výchovy. Učí dospělé, kteří za carské vlády zůstaly negramotnými, číst a psát. Připravují se na obranu své proletářské vlasti a učí se, od vás, proletářských dětí v kapitalistických státech. Tak plní své úkoly ve vážné práci a mají všechnu možnost, aby se při ní hrami osvěžili. Letní sídla a ozdravovny, volná škola a šťastná budoucnost. Tak jsou ruští pionýři se svým čtyřmilionovým svazem velkým vzorem, který budeme všichni následovat a jehož pozdrav ťBuďte připraveni!Ť zodpovíme mohutným ťVždy připraveniŤ - chrániti svou dělnickou vlast, náš Sovětský svaz!

VI.

Vzhůru k novému sletu!

Vše to, co dosud vykonali průkopníci jak v kapitalistických zemích tak i v Sovětském svazu, je pouze začátek. Jsou ještě miliony dětí, jež ještě vůbec neslyšely o I. mezinárodním sletu a sjezdu v Moskvě. Hlas průkopníků neproniká ještě všudy tam, kde děti jsou vykořisťovány a utlačovány. Hrozný je živu statisíců čínských dětí, již pracují již od 5. roku denně 10-15 hodin v textilních továrnách a živí se jen trochou špatné rýže. V Africe jsou uhelné doly, kde polovinu osazenstva tvoří děti. Tisíce chlapců a dívek ve věku 10-14 let pracují tam v šachtách hluboko pod zemí. Na amerických farmách a plantážích, v Brazílii a Indonésii musí milióny dětí konati těžkou práci při největším žáru. V tkalcovnách a přádelnách v Bombaji a v jiných indických městech pracuje obrovské množství dětí.

A jak se daří dětem v těch zemích, o kterých vám ve škole vyprávějí, že oplývají vším bohatstvím, které patří vám, o kterých vám povídají, že jsou vaší vlastí?

Tisíce dětí nezaměstnaných dělníků v Československu bydlí v nezdravých děrách, neví, zda-li budou zítra ještě jísti. Sta a sta dětí umírá na nejrůznější choroby následkem podvýživy. Spousty dětí zemědělských dělníků na Slovensku, v okresech Komárno, Nové Zámky a Levice, žijí v tak bídných poměrech, že musejí za 50 hal. nebo korunu denně dřít na polích velkostatkářů a mrzačiti si svá těla od útlého mládí. Dělnické děti z horských krajin Čech, Moravy i Slovenska pomáhají svým rodičům obdělávati chudá políčka a pracují v domáckém průmyslu, - - trpí děti chudiny tak úžasnou bídou, že nemají co obléci a takřka umírají hladem.

I ve velkých městech hledají si sta a tisíce dětí obživu roznášením a prodáváním novin, v domáckém průmyslu a dokonce i v práci v menších závodech.

A všechny tyto děti volají po lepším životě, po práci pro své otce, po zdravých bytech a chlebu. Ale vládnoucí tohoto státu neznají s nimi slitování, chtějí ještě více zotročiti dělnictvo a uvrhnouti dělnické děti ještě v horší bídu, jen aby naplnili svá tučná břicha. A volají-li dělnické děli na schůzích a demonstracích společně se svými většími bratry a otci po chlebu, dostávají za odpověď rány četnických pušek a policejní pendreky.

V Radotíně padlo pod ranami četníků dne 20. dubna 1930 5 dělnických dětí a jejich vedoucích, kteří je vedli na demonstraci. V krvi chtějí buržousti utopit bojovnost dělnických dětí, aby dále je mohli zotročovat.

Činí vše možné, aby získali dělnické děti pro sebe a poštvali je proti komunistům a Sovětskému svazu. V ťSokoleŤ v Praze-Proseku vypravují dětem, které chodí do cvičení, že v Sovětském.svazu k smrti umučí nejen každého faráře, ale i věřící hrozným způsobem. Přivážou prý takového věřícího provazem k zemi, probijí mu hřebíky nohy, ruce a čelo, pak ho polejou petrolejem, zapálí ruce, nohy a hlavu a tak v hrozných bolestech věřící umírají.

Jak ve škole, tak i v měšťáckých dětských organisacích v ťSokoleŤ, v ťDTJŤ, ťOrluŤ, ťČerveném křížiŤ směřuje se k ohlupování dětí a každé dítě, které přináleží Svazu rudých průkopníků, Federaci proletářské tělovýchovy vystavuje se pronásledování.

Naši průkopnicí v České Lípě a Frýdlantu byli několikráte vyslýchání na četnických stanicích, protože vydali školní časopis, ve kterém psali proti tělesným trestům ve školách a proti ohlupování při vyučování náboženství.

V Praze přišli v poslední době do škol, ku př. do školy na Petrském náměstí, detektivové, vyslýchali a hrozili dětem, protože vydaly školní časopis a chtěly konat školní schůzi. Podobná vyšetřování stala se v Písnici, Berouně i Kosoři, kde četníci pátrali po dětech, které psaly hesla průkopníků na zdi.

V Bratislavě ztýrali učitelé některé průkopníky, vodili je ze třídy do třídy a vyzývali děti, aby se smáli dětem, které chtějí býti komunisty. Avšak nikdo se nesmál, neboť dělnické děti dnes vidí, že průkopníci hájí jejich zájmy a že je chtějí vésti do boje za lepší život. A v příštích dnech, těsně před 7. březnem, kdy učitelé celé hodiny a dopoledne vyprávěli dětem o Masarykovi a jeho dobré republice, namalovala celá třída na výzvu učitele, aby nakreslili tatíčkovi Masarykovi něco k narozeninám - rudou sovětskou hvězdu s kladívkem a srpem.

Dělnické děti tak dokazují, že žádné pronásledování nemůže je zastrašiti a že vždy půjdou s dělnictvem za rudou hvězdou s kladivem a srpem. Ne lépe daří se proletářským dětem v jiných zemích. V horských krajinách Německa, kde obyvatelstvo se živí domáckou prací, mohou proletářské rodiny ukojiti hlad jen tím, že samy vykořisťují své nejmenší děti. Ve vinařských krajích a rybářských vesnicích Francie, mohou děti navštěvovati školu jen po několik týdnů v roce, neboť musí od rána do večera těžce pracovati. Strašný je život dětí ve fašistické Italii. V některých závodech pracuje převážná většina dětí a to 10 až 12 hodin denně. Často se stává, že děti klesnou hladem a únavou. Stejně hrozné příklady by mohly býti uvedeny o dětech Polska, Anglie, Rakouska atd.

Ve škole se nejenom štve proti revolučnímu dělnictvu a proti Sovětskému Svazu, nýbrž ukládají se i dětem těžké tresty, bývají bity a jedná se s nimi jako se zvířaty. O tom, jak zlé je postavení dětí ve školách, ku příkladu v Německu, vám uvedeme příklad:

Ve Staaken u Berlína volali děti ve věku 10 let při hře o přestávce: ťRot FrontŤ. Za tento ťzločinŤ byly učiteli tak zbity, že zůstaly jim krvavé stopy a že nemohly choditi několik dní do školy. Ve škole u města Wittenbergu je fašistický učitel, jehož největší radostí je zbíti dělnické děti do krve. Jedenáctiletá žákyně tohoto netvora se oběsila, protože nemohla již rány ve škole snášeti. Dělníci tohoto města byli tímto případem nesmírně pobouřeni a učitele udali. Zatím co komunisté, zastávající činně své přesvědčení jsou zavíráni na dlouho do žalářů, nestalo se tomuto fašistovi nic, je dále učitelem a bije dělnické děti. Takovéto případy existují ve všech kapitalistických zemích.

Kapitalistům a imperialistům ale nestačí, že vychovávají děti bitím proti revolučnímu hnutí, užívají mimo to zcela jiných, rafinovaných způsobů ohlupování dělnických dětí. Vytvořili zvláštní dětské organisace a vědí velmi dobře, že peníze na ně vynaložené se jim vyplatí. Z nejsilnějších organisací jsou to měšťáčtí skauti.

Ve všech zemích mimo Sovětský Svaz mají dohromady několik milionů dětí. Vůdci těchto organisací jsou generálové bílé armády, páteři a kapitalisté. Také mnoho dělnických dětí se přidává ke skautům, protože mají hezkou uniformu. Konají se dlouhé cesty, v létě se pořádají tábory a tváří se velmi romanticky. Ve skutečnosti jsou skauti vojenskou organisací, která si klade za úkol přípravu dětí na válku proti SSSR. Mnoho peněz vynakládá československá vláda na podporu ťSokolaŤ, který sdružuje desítky tisíců dělnických dětí. Měšťáčtí skauti, Sokol, Orel a DTJ pracují ruku v ruce se školou, kde vyučování náboženství slouží též jen těmto účelům. Průkopnící vychovají a přesvědčí děti z těchto organisací. Které bystré dělnické dítě by dnes ještě věřilo nesmyslům, jímž je učí velebníčkové holí. Jdou k nim často pouze z donucení, často, protože rodiče si toho přejí. K nim, průkopníci, objasněte jim vše, vypravujte jim o světovém sjezdu a sletu v Moskvě a o nastávajícím v Halle! Vypravujte jim o ruských průkopnících, hrajte s nimi své hry a vybavte ji z ohlupujícího vlivu. Zmobilisujte je k boji za školské požadavky průkopníků! Pozvete je, aby pochodovali v Halle s průkopníky celého světa!

Také sociální demokracie vytvořila dětskou organisaci. Také sociální demokraté získávají dělnické děti do žákovských odborů DTJ. Tyto dětské organisace se zdánlivě odlišují od měšťáckých. Ve skutečnosti se však liší pouze jménem. DTJ, vystupující pod dělnickým jménem, odvrací děti od jejich cíle, od boje, od věci dělnické třídy. Na ťslavnostech dělnické mládežeŤ, které se v posledních dnech konaly v Praze mohli jsme viděti, že mnoho dělnických dětí ještě stojí v řadách DTJ, která žádá zákon o předvojenské výchově dětí, podle kterého školní děti od 6 let budou se cvičiti ve zbrani, aby mohly býti upotřebeny pro přepadení Sovětského Svazu.

Úkolem našich průkopníků je objasniti dětem pravý účel DTJ a získati je do našich oddílů. Sletu v Halle se musí účastniti i zástupci dětí z DTJ.

Naší průkopnící jsou pronásledováni, biti, musí se scházeti často i v lesích nebo v malých bytech a sklepích. Měšťácké organisace ovšem mají mnoho peněz a krásné klubovny a mohou užíti mnoho prostředků k získání dětí. Ta ovšem hodně ztěžuje práci našich průkopníků, ale není tím vysvětleno, proč jsou naše organisace dosud tak slabé a proč nevedou všude odhodlaně a odvážně boje dětí. Vždyť jsou naše oddíly rudých průkopníků s několika málo jinými revolučními organisacemi jediné, které bojují proti utlačování dětí. Všechny ostatní organisace mají protidělnický charakter, chtějí děti odvrátiti od boje a to musí usnadniti práci našich průkopníků.

A proletářské děti chtějí bojovati. Stalo se často, že děti vstoupily do boje i tam, kde nebylo našich oddílů. I to, že průkopnící byli školní stávkou překvapeni. Neočekávali od ostatních dětí tolik síly a odvahy.

Nyní, za přiostření boje mezi proletariátem a buržoasií, musí také dělnické děti bojovati mnohem odvážněji. Svaz rudých průkopníků se musí stát velikým masovým svazem. Buržoasie se bojí již teď našich oddílů, a pokouší se i nejhorším policejním terorem o rozbití našeho hnutí. To se jí nesmí podařiti a nepodaří se jí to. R. 1930 je tomu 10 let, co bylo vytvořeno mezinárodní revoluční dětské hnutí. V tomto jubilejním roce musí jeho síla a mohutnost o hodně vzrůsti. V celém světě nadšeně přijali dělníci návrh na pořádání II. světového sletu proletářských dětí v Halle. Zatím co I. sjezd se konal ve vlasti všech proletářských dětí v SSSR., má býti II. sjezd r. 1930 v kapitalistickém Německu.

Hindenburg, Zörgiebel, Masaryk a Bechyně, nebudou mít z něho radost, Rudí průkopníci to vědí.