675/X.

Interpelace

poslance Karla Haiblicka a soudruhů

ministru vnitra

o státním občanství Karla Poláka v Praze.

Karel Polák, narozený r. 1892 ve Sv. Sidonii, okr. Uh. Brod, německé národnosti, nemůže dostati domovského listu, ač jak z následujícího je vidno, nemůže být sporu o tom, že je čsl. státním příslušníkem.

Jmenovaný je synem Jana Poláka, příslušníka obce Liborče-Dvorce, až do převratu maďarské a nyní československé (okres Trenčín). Jan Polák sloužil 4 roky u 71. pěš. pl. v Trenčíně a zemřel 1905. Jeho ostatní děti, Rudolf a František, mají domovské právo v Liborči-Dvorci a Rudolf sloužil v r. 1914 u 71. pěš. pluku.

Karel Polák zdržoval se od r. 1895 ve Fürstenberku nad Odrou, odkudž narukoval ke 4. praporu 71. pěš. pluku. v Bratislavě. Dne 3. července 1915 dostal se do ruského zajetí a vrátil se do Fürstenberku nad Odrou v r. 1923. Později pracoval v Benzichu v Hor. Lužici a v r. 1924 usadil se v Polubném u Liberce, kde setrval až do r. 1926. Tam opatřilo mu také četnictvo vojenskou knížku domovského okresního doplňovacího velitelství v Trenčíně, běžné číslo 291. V Německu pohyboval se s výkazem čsl. konsulátu, v Berlíně vystaveným na základě potvrzení rak. uh. komise pro válečné zajatce v Moskvě 5. února 1919. Od r. 1926 pracoval v Mnichově Hradišti, Arnsdorfu a Tišově u Teplic-Šanova. Koncem ledna 1930, kdy se jmenovaný léčil v Trenčíně, žádal prostřednictvím notáře o starosty v Liborči-Dvorcích za vydání domovského listu. Po delším jednání prohlásil notář, že Karel Polák je příslušný do Sv. Sidonie, kde se narodil, ač celá jeho rodina má domovské právo v Liborči-Dvorcích. Karel Polák opatřil si výtah z matriky farního úřadu v Průmově, kam přísluší obec Liboreč-Dvorce, ale starosta vydání domovského listu odmítl na základě svědectví 84leté, duševně méněcenné ženy, která prohlásila, že neznala otce Karla Poláka jakožto obyvatele obce Liborče-Dvorců. Na základě tohoto svědectví obecní úřad v Liborči-Dvorcích vydal Karlu Polákovi písemný nález, že domovského listu nedostane.

Jelikož tento případ je tak křiklavý, že nepotřebuje zvláštního komentáře, ptáme se pana ministra vnitra pouze:

Je ochoten naříditi okamžitou revisi tohoto případu a neprodlené vydání domovského listu Karlu Polákovi, jakož i naříditi, aby jmenovanému byla poskytnuta náhrada všech škod vzniklých nesmyslnými průtahy?

V Praze, dne 30. září 1930.

Haiblick,

Krosnář, Rjevai, Steiner, Novotný, I. Svoboda, K. Procházka, Gottwald, Sedorjak, Höhnel, Zápotocký, Śliwka, Juran, Kliment, Hadek, Kubač, Kuhn, Tyll, Hodinová, Čižinská, Vallo.

 

675/XI.

Interpelace

poslanců Hodinové, K. Procházky a soudruhů

ministru vnitra a ministru školství a národní osvěty

o tom, jak četníci v Kublově konfiskovali draky.

Mohla by to být švejkovská historie o úřední horlivosti četnické a o tom, jak se někteří páni učitelé pletou do věcí, po kterých jim nic není, kdyby to nebyla právě drzá provokace proletářských rodičů a persekuce chudých dětí.

Na neděli dne 21. září t. r. připravil dozorčí výbor konsumního družstva ťVčelyŤ v Kublově u Berouna dětem svých členů rozdílení dárků a najal k tomu účelu louku, kde si po nadílce měly děti pouštět papírové draky. V sobotu dne 20. září t. r. přišly však děti kublovské školy domů celé poděšené a vyřizovaly zákaz účasti na nadílce, udělený učitelkou Blaženou Čermákovou a jejím manželem Čermákem, kteří společně učí na kublovské škole. Učitelé hrozili dětem špatnou známkou z mravů a při sobotním školním výletě nechali děti na školním hřišti v Broumech a šli společně na četnickou stanici, kde žádali zákaz účasti dětí na pouštění draků.

Předseda dozorčího výboru ťVčelyŤ, současně člen školní rady, odebral se proto ihned ke správě školy a žádal vysvětlení. Správce nejprve nechtě o ničem vědět a teprve v přítomnosti četnického velitele přiznal, že učitelé mluvili o věci před vyučováním a potom z vlastní iniciativy dětem účast zakázali. Prý proto, že si pořadatelé nevyžádali předem svolení školních úřadů k účasti dětí. Z téhož důvodu zakázal pak četnický strážmistr ťpořádání závodu drakůŤ.

Poněvadž ale pořadatelé, stejně jako každý rozumný člověk, pokládají za nesmysl žádati o souhlas školních úřadů k nedělní odpolední vycházce dětí na louku za město, trvali na rozdělení dárků. V neděli odpoledne přijelo do Kublova auto ťVčelyŤ s dárky a kolem 1. hodiny shromáždily se děti v průvodu svých rodičů na louce. Sotva však dvě z nich vypustily papírové dráčky, přihnali se tři četníci, vrhli se na děti a jednomu draka roztrhali. Při tom vyháněli všechny účastníky z louky.

Členové ťVčelyŤ ohradili se proti tomuto počínání poukazem, že mají povolení majitelů ke vstupu na louku, ale četníci odpověděli zdůrazněním své výzvy k rozchodu - kolbami!!! Začali také současně nejen honit lidi z louky, ale i nutili k rozchodu každého, kdo se zastavil u auta na silnici! Mezi těmito osobami byla také dělnice Spalová s 8měsíčním dítětem na ruce. Četníci zasadili ji 6 ran kolbou, protože se dle jejich mínění nerozcházela dosti rychle. Poněvadž se proti ranám ohradila, smýkl jí četnický strážmistr Šilhan tak prudce, až se zapotácela, a začal ji zjišťovat. Několik žen, které této příhodě přihlížely, protestovalo proti surovému jednání četníka, ale byly rovněž zjištěny.

Když se četníkům podařilo odehnati lidi od auta, hlídali potom silnici a nedovolili zde ani dvěma osobám jíti společně. Jistý invalida šel silnicí v doprovodu svého známého a četníci kolbou karabiny nutili ho k rychlejší chůzi, ač se může sotva pohybovat. Šofera vyrvali četníci, aby do čtvrt hodiny byl pryč i s autem, poněvadž však motor špatně fungoval, nemohl se šofér hnout i z místa a četnická asistence přivolala k výjevu znovu hlouček lidí. Četníci vrhli se i proti těmto pokojným občanům a surově je rozháněli. Při tom opozdila se jedna stará žena. Strážmistr Šilhan skočil po ní, chytil ji za blůzu tak, až ji na prsou rozhalil a křičel na ní, aby se legitimovala. Když odepřela odpověď, vlekl ji násilím na obecní úřad. Zatím přiběhla dcera stařeny s děckem na ruce a chtěla chránit matku. Se zlou se však potázala, četníci ihned chopili se obou žen, cloumali jimi a rvali je na úřad! Není jisto, jak by scéna byla skončila, nebýt muže starší z žen, který přišel a výstup ukončil.

Případ je drastickou ukázkou, kam až dospěly ťobčanské svobodyŤ v republice. Zatím co klerikálové mohou si na své parády kdykoli a kamkoli tahat děti bez povolení a jejich parády se dokonce ve školách doporučují, zatímco jsou děti - i rodičů bez vyznání - sváděny k návštěve večerních pobožností, v pravdě vlastně velkovýroby hysterie, zatím co na rozkaz školních úřadů dělají stafáž při vítání všelijakých pochybných veličin, a kdy dokonce v samotných školách bez ohledu na ťohrožení jich výchovyŤ jsou štvány proti svým proletářským rodičům nacionalistickými, fašistickými a sociálfašistickými fandy z učitelských řad, není dovoleno podle rozumu pána a paní Čermákových - dětem účastniti se v průvodu rodičů vycházky na louku, kde by si v neděli odpoledne pouštěly papírové draky a snědly několik kousků cukroví z daru ťVčelyŤ. A ovšem, protože jde o děti proletářské, nemá četnická stanice nic pilnějšího na práci, než vyskočit dle befélu paní učitelky a k jejímu rozkazu vystoupit nejbrutálnějším způsobem proti proletářským rodičům a jejich dětem. Ptáme se proto

1. pana ministra vnitra, je-li ochoten příkladně potrestat četnického strážmistra Šilhana pro jeho zneužití úřední moci neodůvodněným zákrokem proti proletářským rodičům a dětem a pro jeho sprosté chování se k ženám z Kublova?

2. Je ochoten všem svým podřízeným uděliti náležité instrukce o tom, jak daleko smí sahat četnická škodolibá zvůle proti proletářskému obyvatelstvu?

3. Pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten poučiti manžele Čermákovi o jejich pravomoci a o tom, že nesmí štvát děti proti rodičům a zakazovat dětem rodiči schválený výlet, po kterém učitelské rodině nic není?

V Praze, dne 30. září 1930.

Hodinová, K. Procházka,

Hrubý, Krosnář, Rjevaj, Steiner, Novotný, J. Svoboda, Haiblick, Dvořák, Zápotocký, Śliwka, Hadek, Juran, Babek Höhnel, Kliment, Čižinská, Barša, Gottwald, Vallo.

 

675/XII.

Interpelace

poslanců Zápotockého, Kuhnové a soudruhů

ministru sociální péče

v otázce čsl. tlumočníků na lodích zámořských dopravních linií.

Čsl. tlumočníci lodí zámořských dopravních linií byli dosud podle zákona č. 71 Sb. z. a n. z 15. února 1922 § 34 prováděcího nařízení zaměstnáváni na lodích jako dozorci. V současné době dává však ministerstvo sociální péče souhlas k zhoršení postavení těchto zaměstnanců, jak dokazuje přípis čsl. tlumočníků, který zní:

Čs. vystěhovalečtí tlumočníci na lodích Severoněmeckého Lloydu.

Pod tímto záhlavím přinesly některé časopisy v Československu článek, který byl převzat z ťVystěhovaleckého zpravodaje ministerstva sociální péčeŤ ze dne 15. července 1930 a který pojednává o tom, že dosavadní postavení čsl. tlumočníku bude změněno a že Severoněmecký Lloyd na svých lodích, které jsou koncesovány k dopravě čs. vystěhovalců, bude stanoviti prostřednictvím mezinárodního svazu hotelových a restauračních zřízenců v Ženevě československé číšníky jako stewardy-tlumočníky.

Ke konci se v této zprávě uvádí: ťTouto úpravou vychází Severoněmecký Lloyd vstříc čs. vystěhovalcům a poskytuje jim možnost brániti se nedostatkům, jichž by se jinak pro neznalost jazyka německého neuměli uvarovat.Ť

Ve skutečnosti však znamená tato úprava značné zhoršení dosavadního stavu a krajně překvapuje, že ministerstvo sociální péče dalo k tomu svůj souhlas.

Chceme-li nestranně pojednati o této věci jest nutno poukázati na poměry, které byly na lodích a jak bylo s čs. cestujícími jednáno v době, kdy na lodích žádných čs. tlumočníků nebylo.

Lodní posádka považovala čs. vystěhovalce za méněcenné proti druhým cestujícím. Stewardi (lodní číšníci) s nimi jednali hrubě a nedůstojně. Za každou maličkost se požadovalo zpropitné; při onemocnění se nikdo o cestující nestaral a jenom tenkráte bylo jen částečně jejich potřebám vyhověno, když napřed stewardům bylo dáno zpropitné.

Krátce, čs. vystěhovalci byli vykořisťováni všemožně. Nadávky: ťPoláciŤ, ťcikániŤ, ťStachosŤ, ťKaschubenŤ a podobné byly na denním pořádku. Představení, vrchní stewardi, k tomu jen mlčeli, vždyť právě tito ještě dnes pohlíží na naše vystěhovalce jako na méněcenné cestující již z toho důvodu, že také u nich to jest pravidlem míti vždy natáhnutou ruku po zpropitném a naši vystěhovalci již pro valutové poměry nemohou rozdávat pětidolarové zpropitné.

Stává se často, že vrchní stewardi pokouší se o to, čs. cestující, když jsou ubytovaní ve vzdušných, světlých kabinách, přemístiti do horších, tmavých kabin, ve prospěch cestujících, od kterých za toto přemístění zpropitné dostali. Poněvadž jest vždy větší počet cestujících než jest v jídelně míst, prostírá se ve dvou, třech a do Jižní Ameriky až ve čtyřech po sobě jdoucích odděleních. Čs. vystěhovalci byli zpravidla vždy zařazeni do posledního oddělení a byly jim podávány ohřívané zbytky z předcházejícího stolování.

Když v únoru roku 1927 počal čsl. konsulát v Bremách prosazovati ustanovení § 34 nař. k zákonu o vystěhovalectví ze dne 15. února 1922, který stanoví, že na každé lodi musí býti jeden z dozorců nad lodními prostorami, kde jsou ubytováni čs. vystěhovalci, znalý úplně jazyka československého a jazyka lodní posádky, hleděli lodní společnosti ustanovení toto obejíti tím, že přijímali do svých služeb česky mluvící stewardy. Na celkovém poměru se však tím nic nezměnilo. Českým stewardům, od svých představených a od ostatní lodní posádky nenáviděným, byly přidělovány nejnižší práce: čištění záchodů a podobné. Ubytovaní byli s ostatními stewardy a musil-li některý z nich přednésti nějakou stížnost, hned mu jeho kolegové vyčítali, že nejedná kolegiálně, a mstili se na něm všemožně.

Chtěl-li se takový český steward mezi ostatní posádkou udržeti, musel mlčky přihlížeti k tomu, jak českoslovenští vystěhovalci jsou vykořisťováni a jak nedůstojně se s nimi jedná.

Tento stav se změnil teprve tehdy, když na zákrok čsl. konsulátu v Bremách byli čs. tlumočníci zbaveni práce stewardské a mohli se výhradně věnovati povinnosti tlumočnické, poněvadž nemuseli se více obávati, že přijdou do sporu jak se stewardy, tak i se svým představeným.

Může se tvrditi, že od té doby čs. cestující jsou považováni za rovné s jinými cestujícími, protože čs. tlumočník jako dozorce (lodní poddůstojník) mohl jejích přání a potřeby u správy lodní tlumočiti a vůči posádce prosazovati. Má-li býti tento stav zachován - a v zájmu čs. vystěhovalců jest tak nutno - musí čs. tlumočník i v budoucnu fungovati jako dozorce. Ve spisu: ťVýklad zákona o vystěhovalectví a prováděcího nařízení k němuŤ praví ministerský rada F. Mezl na str. 208, odst. čtvrtý zcela správně: ťPožadavek znalosti jazyka československého alespoň jedním dozorcem nad prostorami, v nichž jsou ubytováni vystěhovalci z Československé republiky, jest oprávněný požadavek ochrany a bezpečnosti vystěhovalce cestou po moři.Ť

A bývalý konsul Čsl. republ. v Bremách, p. Ondřej Pukl přednášel svého času v emigračním ústavu při M. A. P. o ťzámořské dopravě vystěhovalcůŤ a řekl mezi jiným: ťČeskoslovenských tlumočníků z počátku vůbec nebylo a když byli konečně ustanoveni, byli všelijak odstrkováni. Poněvadž však účinná ochrana vystěhovalců není možná bez spolehlivých tlumočníků, bylo konečně dosaženo toho, že společnosti přijaly československé tlumočníky a daly jim totéž postavení, které jim podle zákona náleží. Přijímány byly ty osoby, které doporučil Československý konsul v Bremách…Ť

Dosazením číšníků na lodě za stewardy-tlumočníky projeví se zase stav, který byl dříve. Steward-tlumočník nebude míti po denní čtrnácti až šestnácti hodinové době pracovní co číšník ani nejmenší zájem o to, jak se daří jeho krajanům na lodi a jaké mají přání a stížnosti. Českoslovenští vystěhovalci budou zase odstrkováni a vykořisťováni všemožně a považováni jen za živý přepravní materiál.

Na odůvodnění této nové úpravy se uvádí, že paroplavební společnosti nebylo možno při náhlé potřebě si tlumočníka opatřiti.

O tom však mohl by podati své dobrozdání čsl. konsulát v Bremách, neb právě u tohoto konsulátu jest mnoho přihlášek o místa tlumočnická z řad čsl. vystěhovalců v Německu, dlouhá léta tam žijících, kteří nejlépe znají potřeby čs. vystěhovalců a povahové založení jejich i lodní posádky.

Podotýká se, že uskutečněním této nové úpravy zbaveni budou dosud zaměstnaní tlumočníci, ve velké většině otcové rodin, své existence a to v době velké hospodářské krise v Německu. Jest v zájmu čs. vystěhovalců a zajisté i snahou ministerstva sociální péče, by dosavadní stav byl postupně zlepšován a nikoliv rázem značně zhoršen. Apeluje se proto na ministerstvo sociální péče, aby tomuto zhoršení svůj souhlas odepřelo, případně již daný odvolalo. Podle uvedeného ptáme se pana ministra sociální péče,

co podnikne ve věci čsl. lodních tlumočníků na zámořských liniích?

V Praze, dne 30. září 1930.

Zápotocký, Kuhn,

Krosnář, Rjevaj, Novotný, Steiner, J. Svoboda, K. Procházka, Höhnel, Barša, Gottwald, Hodinová, Čižinská, Hadek, Babel, Śliwka, Dvořák, Hrubý, Juran, Kliment, Haiblick.

 

675/XIII.

Interpelace

poslanců F. Seidla, J. Bečko, F. Bendy a soudruhů

ministru financí

o služebních poměrech finanční stráže na Slovensku.

Služební výkon finanční stráže na Slovensku je mimořádně svízelný a velmi nebezpečný, a to jak na obtížné hranici jižní, tak i na hornaté hranici severní. Risiko služby bylo již od státního převratu zaplaceno četnými životy i invaliditou mnoha příslušníků tohoto ozbrojeného sboru. Uváží-li se služba na hraničních samotách, vzdálených desítky kilometrů od kulturních středisk, vzdálenost vhodných škol, mimořádně obtížné nákupy rodinných a existenčních potřeb, vysoká místní drahota, obtížný terén, nepřátelské chování obyvatelstva jižní hranice, široce rozvětvené podloudnictví a špionáž, je dána již celá řada značných nebezpečí vysilujícího výkonu i velmi obtížný služební existeční zápas strážců slovenských hranic. Tyto obtíže jsou dány poměry, jichž změna a zlepšení může býti pouze postupné, vývojové a není v moci úřadů zjednati nápravu rázem, což je příslušníky sboru jistě plně chápáno a proto překonávají tyto obtíže mlčky a s největším sebezapřením nesou toto risiko služby dané poměry místními a zemskými, které úřad svou vinou neztěžuje, ani jich nemůže t. č. odkliditi.

Finanční stráž na Slovensku trpí však vedle těchto neodstranitelných obtíží vnitřně úředními a služebními poměry starorakousko-maďarského ťštram režimuŤ vojáckého, který svou ťříznostíŤ přechází do zbytečných sekatur, proti kterým je obrana velmi problematická, patrně z toho důvodu, že cele tento služební režim je ne-li podporován, tedy jistě trpěn zodpovědnými činiteli generálního finančního ředitelství v Bratislavě. Řady disciplinárek, služebních trestů, překládání z trestu na nebezpečnější a obtížnější služební místa, peněžité pokuty, snižovaná kvalifikace, snižování požitků a zastavování postupu platového - vše to v rozsahu v jiných zemských oblastech nedosaženém a nedosažitelném, charakterisuje uvedený ostrý režim již po celá léta a je současné vykřičníkem pro rozhodující činitele ústředního úřadu, aby celému tomuto režimu u finanční stráže na Slovensku věnovali zvýšenou pozornost služební a hledali příčiny nejen dole, ale postupně i na místa vyšší zjistili a objektivním řešením pracovali k nápravě a celkovým poměrem služebně snesitelnějším a trestali sekaturu se stejnou přísností, jako služební přestupky v kategoriích nižších.

Aby toto tvrzení nemělo pouze ráz povšechný a neneslo odium neurčitě vyslovených generélních podezření, upozorňujeme na některé konkrétní případy v jednotlivých služebních úsecích a hraničních služebnách.

V obvodu oddělení finanční stráže Salka na Slovensku působí inspektor I. třídy Tomáš Pojezný, který velmi často a se zvláštní oblibou opakuje podřízeným: ťtrestat můžeme za všechnoŤ; tuto svojí zásadu praktikuje tak důsledně, že během krátké doby připravil jednomu podúředníku dvacet tři disciplinárních řízení, které vesměs končily potrestáním, peněžitými pokutami, snížením kvalifikace až na čtvrtý stupeň, zastavením postupu platového a j. nepříjemnými důsledky. Jistě potrestaný byl vinen, ale je otázkou, byla-li jeho vina úměrná vyměřeným trestům a nebyla-li hlavní příčina v úmyslné sekatuře a zásadě ťtrestat můžeme za všechnoŤ a to tím spíše, že po přeložení slouží tolikráte potrestaný dobře, ku spokojenosti svých nových představených. I jiných potrestaných členů stráže bylo u téhož oddělení stále nadbytek přičiněním tohoto pana inspektora.

Oproti tomu se nadřízeným úředníkům mnoho promine. Velitel oddělení Wiederland v Trstěné na Slovensku spil se ve výčepu a pušku nechal povalovati na zemi. Několik přítomných civilních osob přihlíželo k této ťčinnostiŤ a pronášelo přiléhavé poznámky. Týž hrubým způsobem urazil český národ, začež byl souzen na základě zákona o ochraně republiky v Ružomberoku letošího roku z jara. Při rozdělení remunerací byla tomuto úředníku přiznána částka 500 Kč.

Velitel oddělení Krmenčík v Komárně nadal členům finanční stráže, politicky příslušejícím státotvorné straně sociálně-demokratické ťbezectnýchŤ a to pouze pro jejich politickou příslušnost. Napadení museli hledati ochranu u soudu, který tohoto velitele potrestal. Týž chikanoval pak podřízené při každé příležitosti a to jedině pro jich politickou i odborovou příslušnost.

Inspektor Pojezný nařizoval v krutých mrazech zimního období 1928/1929 služební pochůzky delší osmi hodin. Když si deputace finanční stráže stěžovala u p. ministra financí dra Vlasáka, dne 27. února 1929 bylo nařízeno vyšetřování. Mezi 75 zaměstnanci našli se dva, kteří dokazovali, že sami o takový služební výkon žádali. Tak bylo G. F. Ř. v Bratislavi dáno za pravdu p. inspektoru Pojeznému a účastník deputace, který patrně považován za iniciátora stížnosti, byl z trestu přeložen - na místě, aby byl potrestán inspektor Pojezný, který v krutých mrazech žádal nemožný a nelidský výkon služební, který byl životu nebezpečnou sekaturou, nikoli však služební potřebou a nezbytností.

Velitel Krmenčík z Komárna i uvedený inspektor Pojezný jsou očividně bráni v ochranu vrchním inspektorem Grozůrkem z důvodů stejné politické příslušnosti.

Člen finanční stráže Dršťák působil v Gajarech při zakládání ťDělnické tělocvičné jednotyŤ. Po zjištění této okolnosti byl z trestu přeložen do maďarského pohraničního území.

Přednosta Rýdlink v Prievoze u Bratislavi dopouštěl se řady přestupků i stranického jednání oproti podřízeným, kteří si na tuto činnost stěžovali u dra Bíny. Vyšetřování mělo konečně ten výsledek, že domnělý iniciátor stížnosti byl z trestu přeložen.

Pan vicepresident Vencálek slíbil členu finanční stráže Petráčkovi úhradu cestovních výloh po přeložení. Když se jmenovaný přestěhoval, neobdržel však ani haléře a musel veškeré výlohy hraditi ze svých skrovných prostředků, které nestačily pak na obživu rodiny. Nemocný Petráček trpěl dále podvýživou a brzo po přestěhování zemřel.

Těchto několik (z velmi mnoha vytržených) jen stručně nadhozených případů charakterisuje vládnoucí režim u finanční stráže na Slovensku, kde je náprava nezbytnou, nemají-li někteří nadřízení úředníci stupňovati chikány a přivoditi eventuelní výbuch nespokojeností členů finanční stráže na Slovensku.

Řada členů finanční stráže se povraždila z nesnesitelných poměrů, řada byla z trestu propuštěna, zmrzačení členové sboru odchází pro další služební neschopnost do výslužby, kde brzo umírají a nemožně přísný režim a sekatury se stupňují, patrně za podpory jednotlivých zodpovědných úředníků na vedoucích místech finanční správy Slovenska, kteří provozují i politickou persekuci příslušníků jiných politických stran.

Podepsaní se táží pana ministra financí:

1. Jsou uvedené poměry u finanční stráže na Slovensku panu ministru známy?

2. Je pan ministr ochoten nechati podrobně vyšetřiti veškeré nepřístojnosti ve sboru a poskytnouti výkonným orgánům možnost, aby přednesli své stížnosti zvláštnímu, z ministerstva financí na Slovensko vyslanému vyšetřujícímu komisaři tak, aby byly získány zprávy naprosto spolehlivé a pravdivé?

3. Je pan ministr ochoten potrestati všechny zjištěné nepřístojnosti a vymítiti veškeren politicko-stranický vliv jednotlivých úředníků, aby ve sboru zavládl klid a důvěra ve spravedlnost?

V Praze, dne 17. září 1930.

Seidl, Bečko, Benda,

Chalupník, Fr. Svoboda, Neumeister, Klein, Teyerle, Brodecký, V. Beneš, Nový, dr. Winter, Jaroš, Pik, Vácha, Staněk, Jaša, Remeš, Brožík, Prokeš, Srba, Hummelhans, Biňovec, Hampl, inž. Nečas.

 

675/XIV.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Julia Husnaje a soudruhů

ministru vnitra

o úpravě mimořádných požitků kancelářských zaměstnanců policejních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

U policejních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi nařizovány jsou velmi často pohotovosti veškerého policejního zaměstnanectva, včetně kancelářského personálu. Podobně jsou nařizovány i časté noční razzie, při kterých se používá kancelářského personálu stejně. jak civilních strážníků, tak i mužstva stráže bezpečnosti. Tyto mimořádné, po většině noční služby honorují se pouze úředníkům konceptním a civilní a uniformované stráži. Kancelářský personál nedostává za takové mimořádné služby žádné zvláštní odměny.

Policejní služby konané v zájmu soukromém v divadlech, kinech, tanečních zábavách, koncertech a různých sportovních podnicích jsou služebně vyhrazeny úřednictvu konceptnímu, policejním úředníkům II. služební třídy, policejním agentům a strážníkům. K službám těmto používá se však při menších podnicích i kancelářského personálu, který však za tyto mimořádné služby není také zvláště honorován.

Poněvadž se policejního kancelářského personálu používá při shora uvedených službách, je nutným, aby i tito zaměstnanci byli poděleni služebními stejnokroji, kterých je při konání mimořádných služeb nezbytně třeba, a aby na udržování stejnokrojů byly povoleny přiměřené roční paušály, jako u úředníků vyšších.

Kancelářský policejní personál je v zájmu služby nucen pracovati do pozdních hodin večerních, bez jakékoliv zvláštní odměny. Stejně jsou kancelářským zaměstnancům policejních úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi odpírány t. zv. ťpresidiální přídavkyŤ, vyplácené jiným kategoriím, ve smyslu nařízení veškerého ministerstva čís. 21/1914. Práce v presidiích policejních úřadů jsou stejně důležité a zodpovědné, jako v úřadech jiných, a k obstarávání těchto používá se zaměstnanců naprosto spolehlivých a důvěryhodných.

Kancelářští zaměstnanci policejních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi postrádají veškerých výhod přiznaných úředníkům konceptním, policejním úředníkům II. služební třídy, policejním agentům a uniformované stráži, ač jsou jim přikazovány vnější výkony policejní, služby noční a podobně. Jich postupové a povyšovací možnosti jsou krajně nevýhodné a proto se dožadují nápravy a stejných honorářů za práci při stejném risiku služebního výkonu.

Podepsaní se táží pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten naříditi honorování mimořádných služeb pohotovostních, při razziích a jiných nočních službách kancelářskému personálu přiměřeně a dle stejných zásad, jako u úředníků I. a II. služební třídy, policejních agentů a uniformované stráže?

2. Je pan ministr ochoten přiznati kancelářským zaměstnancům používaným služebně v divadlech, kinech, tanečních zábavách, koncertech, sportovních a jiných podnicích, odměnu za tyto mimořádné služby v přiměřené výši, dle stejné zásady, jako u úředníků vyšších a policejních agentů?

3. Je pan ministr ochoten při řešení otázky stejnokrojů pro úředníky politických úřadu vzíti v úvahu i služební stejnokroje policejního kancelářského personálu a stanoviti přiměřený paušál na udržování a doplňování těchto?

4. Je pan ministr ochoten řešiti otázku honorování mimořádných večerních a nočních služeb a přezkoušeti otázku t. zv. presidiálních přídavků obdobně jako u jiných kategorií a v jiných resortech, aby požitková disparita byla vyrovnána?

V Praze, dne 17. září 1930.

Seidl, Husnaj,

Chalupník, inž. Nečas, Vácha, Polach, Fr. Svoboda, Staněk, Srba, Jaroš, Chalupa, Nový, V. Beneš, dr. Winter, Kučera, Jaša, Neumeister, Pik, Bečko, Benda, Remeš, Prokeš.

675/XV.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, J. Bečko, F. Bendy a soudruhů

ministru financí

o suspensi respicientů finanční stráže Josefa Mikuly a Václava Breburdy z Čirče na Slovensku.

Dne 27. května 1930 byli respicienti finanční stráže Václav Breburda a Josef Mikula (oba legionáři) společně na služební pohraniční obchůzce, kde pozorovali, že pohraniční obyvatelstvo přechází bez dovolení státní hranice. Kontrolující inspektor finanční stráže Venclák blíže se označené hlídce, křičel již ze značné vzdálenosti na oba službu konající respicienty, že spí, čímž způsobil značný hluk, který je zejména při noční službě i kontrole přísně zakázán. Když se inspektor Venclák přiblížil až k službu konající hlídce, počal tlouci respicienta Breburdu holí přes nohy a to tak, že jmenovaný byl nucen hlásiti, že je ke službě neschopným a podrobiti se lékařské prohlídce. Úředním lékařem byl v důsledku utrpěných ran holí, také skutečně za neschopného výkonu služby uznán.

Jmenovaní respicienti přednesli svou stížnost služební cestou, žádajíce, aby mohli inspektora Vencláka stíhati soudně pro hrubé zacházení a tělesné ublížení, ku kterému neměl žádných důvodů, ba ani práva.

Generální finanční ředitelství v Bratislavi zamítlo však stížnost, provedlo suspensi obou jmenovaných a přiznalo jim necelých 500 Kč měsíčních požitků po dobu suspense. Naproti tomu povolilo inspektoru finanční stráže Venclákovi, aby soudně stíhal jmenované respicienty. Spor tento se vleče již od května t. r. a respicienti Breburda a Mikula suspensí a sníženými příjmy služebními trestáni jsou za hrubý služební přestupek inspektora Vencláka.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten nechati uvedený případ vyšetřiti a zrušiti suspensi respicientů finanční stráže Václava Breburdy a Josefa Mikuly a naříditi, aby oba byli povoláni do služby a zadržené požitky byly jim dodatečně vyplaceny?

2. Je pan ministr ochoten naříditi přísné potrestání inspektora finanční stráže Vencláka proto, že ve služebním výkonu zcela bezdůvodně zbil holí finančního respicienta Václava Breburdu?

3. Je pan ministr ochoten věnovati zvýšenou pozornost služebním poměrům finanční stráže na Slovensku, aby se ve sboru neopakovalo stále zbytečné přetěžování výkonného mužstva přílišnou služební horlivostí některých nadřízených úředníků?

V Praze, dne 17. září 1930.

Seidl, Bečko, Benda,

Chalupník, inž. Nečas, Klein, Koudelka, Staněk, dr. Winter, Nový, Polach, Pik, Vácha, Hummelhans, dr. Macek, Jurnečková, Srba, Jaroš, Polach, Remeš, Hampl, Jaša.

675/XVI.

Interpelace

poslanců Jul. Husnaje, Fr. Seidla, inž. T. Nečase a soudruhů

ministru železnic

o stavbě železniční trati Teresva-Trebušany.

Chceme-li se dostati drahou do nejvýchodnější části naší republiky, do kraje rachovského, musíme od stanice Teresva až po stanici Trebušany přejížděti územím Rumunska. Tento stav, věříme, že přechodný, po stránce hospodářské, finanční a jiných jest přirozeně neudržitelným. Vyvolává různé těžkosti a mnohdy i nepříjemnosti, což dosvědčuje fakt, že minulého měsíce byli zaměstnanci čsl. státních drah na rumunské stanici Bacicoiul Mare napadeni pohraničními rumunskými vojáky. Předběžné studie administrativní, technické i komerční stavby trati Teresva-Trebušany přes Sl. Doly, V. Bočkov jsou ukončené. Projekt technický jest již hotov a pro úsek Teresva-Velký Bočkov je již vypracovaný v detailech. Také jest hotov projekt přípojových stanic Teresva-Trebušany.

Rentabilita trati podle posledního zkoumání jest zaručena. V kraji tom v případě stavby uvedené trati nastal by přímo převrat v národním hospodářství. Bude možno živiti celou řadu zaměstnanců při železničním provozu. Nebudeme závislí na Rumunsku. Odpadnou provozové a celní obtíže. Staneme se nezávislými na pravém břehu Tisy. Snížily by se výdaje finanční správy. Zkrátila a zlevnila by se přeprava lesního bohatství. Odpadlo by vydržování dvou spojek Slatinné Doly a Vel. Bočkov. V případě, když nebude možno uskutečnění brzké výstavby celé trati, nechť alespoň započne se se stavbou Teresva-Velký Bočkov. Na této trati není žádných terénních obtíží a stavební náklad byl by velmi levný. Již výstavbou tohoto úseku bylo by celému kraji velmi pomoženo a odpadly by spojky na rumunskou dráhu V. Bočkov a Sl. Doly. Největší podíl na zisku měl by zase stát z bohatství lesního a solného.

Tážeme se pana ministra železnic, je-li mu známa nutnost stavby trati Teresva-Trebušany a co v tomto směru míní podniknouti.

V Praze, dne 1. října 1930.

Husnaj, Seidl, inž. Nečas,

Brodecký, Chalupník, Tayerle, Bečko, Vácha, Nový, Fr. Svoboda, Koudelka, Kučera, Jurnečková, Remeš, Srba, Hampl, Benda, Stivín, Polach, V. Beneš, Pik, Bečko, Klein.

 

675/XVII.

Interpelace

poslanců Emila Špatného, dr. Jos. Patejdla a druhů

ministru železnic

o změně názvu stanice Chvaly-Počernice.

Ministerstvo železnic zrušilo dlouhá léta trvající název stanice Chvaly-Počernice na ťHorní PočerniceŤ, aniž by se ohlíželo na důležité zájmy obce Chvaly a bez dotazu u této obce. Dověděla se obec Chvaly o této změně teprve při přestavbě staniční budovy. Podala proti provedené změně protest k ministerstvu železnic, ale ten byl stručně vyřízen tímto sdělením:

ťNový název stanice Horní Počernice, jak bylo vyšetřeno, nezavdal příčiny k nedorozuměním v osobní dopravě ani k záměnám v dopravě zboží, nelze tudíž znovu zavésti staré pojmenování, které bylo proto pozměněno, že neodpovídalo stanoveným zásadám pro jmenování železničních stanic.Ť

Obec Horní Počernice již po dvakráte snažila se prosaditi změnu jména této stanice u ředitelství státních drah Praha-Jih, ale marně, protože nebylo pro změnu názvu stanice této nijakých věcných ani dopravních důvodů. Ministerstvo železnic rozhodlo na žádost některých kruhů z Hor. Počernic o změně názvu stanice, aniž by dříve vyslechlo protidůvody obce Chval. Ministerstvo železnic nový název stanice Horní Počernice ani po celé trati nepublikovalo, ač při jiných změnách jmen stanic vyhlášky ve všech stanicích na příslušné trati bývaly vyvěšeny. Nádraží Chvaly-Počernice rozprostírá se na obvodu obou těchto obcí, takže stelným právem mohla stanice tato dostati název Chvaly a bylo by bývalo závadám, byly-li jaké, lépe odpomoženo, neboť nebylo by nikdy k nijaké záměně mezi stanicemi Dolní a Horní Počernice došlo. Takových stanic se dvěma jmény obcí je celá řada, aniž by to působilo nějaké potíže.

Že by staré pojmenování bylo zavdávalo příčinu k nějakým stížnostem nebo těžkostem v dopravě osob nebo nákladu nelze tvrditi, protože za víc jak 50tiletého trvání starého názvu na nic takového nebylo si stěžováno, leda když nedopatřením některý zřízenec věc popletl. Naopak nyní se stává, že cestující zaměňují si Dolní Počernice se stanicí Horní Počernice, což se stalo v krátké době několikráte.

Podepsaní dovolují si pana ministra železnic upozorniti na velkou nespokojenost občanů ve Chvalech a táží se proto:

1. Jest pan ministr ochoten dáti záležitost tuto vyšetřiti a stížnosti občanů z Chval, ministerstvu železnic svého času předložené, vyhověti?

2. Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídí, nebo v dohledné době zaříditi hodlá?

V Praze, dne 2. října 1930.

Špatný, dr. Patejdl,

Bergmann, Langr, dr. Moudrý, David, dr. Stránský, Lanc, Slavíček, Hrušovský, Šmelcová, Netolický, Sladký, Stejskal, Mikuláš, Knejzlík, B. Procházka, Polívka, Fiala, inž. Záhorský, Richter, Josef Tůma.