|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930 |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
675.
Interpelace:
I. posl. Krumpe, Greifa a druhů vládě o nouzi pohraničních dělníků,
II. posl. dr. Mayr-Hartinga, Greifa a druhů předsedovi vlády a min. sociální péče o přeložení rotavských železáren do Karlovy Huti,
III. posl. Zajíčka a druhů min železnic o zlepšení dopravy na jižní Moravě,
IV. posl. Zajíčka a druhů min. vnitra o potrestání rakouského státního příslušníka Oty Teichta, V. posl. dr. Luschky a druhů min. pro věcí zahraniční o menšinové rozpravě v Ženevě,
VI. posl. Höhnela a soudr. min. vnitra, že okresní úřad v Německém Jablonném vypověděl tajemníka Rudolfa Webera z německo-jabloneckého okresu,
VII. posl. Geyera a druhů min. pošt a telegrafů o degradaci poštovního úřadu v Hostinném přeřazením z I. třídy do II.,
VIII. posl. Hlinku a druhou min. pošt a telegrafov vo veci autodrožkárstva poštmajstra Bedricha Bureša v Poprade na Slovensku,
IX. posl. Hlinku a druhou min. vnútra republiky Československej vo veci neprístojnosti politickej administratívy okresného úradu v Spišskej Sobote (Poprad) o prechmatov okresného náčelníka Michala Haviara a jemu podriadených niektorých úradníkov tohoto úradu,
X. posl. Haiblicka a soudr. min. vnitra o státním občanství Karla Poláka v Praze,
XI. posl. Hodinové, K. Procházky a soudr. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty o tom, jak četníci v Kutilově konfiskovali draky,
XII. posl. Zápotockého, Kuhnové a soudr. min. sociální péče v otázce čsl. tlumočníků na lodích zámořských dopravních linií,
XIII. posl. Seidla, Bečko, Bendy a soudr. min. financí o služebních poměrech finanční stráže na Slovensku,
XIV. posl. Seidla, Husnaje a soudr. min. vnitra o úpravě mimořádných požitků kancelářských zaměstnanců policejních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
XV. posl. Seidla, Bečko, Bendy a soudr. min. financí o suspensí respicientů finanční stráže Josefa Mikuly a Václava Breburdy z Čírče na Slovensku,
XVI. posl. Husnaje, Seidla, inž. Nečase a soudr. min. železnic o stavbě železniční trati Teresva-Trebušany,
XVII. posl. Špatného, dr. Patejdla a druhů min. železnic o změně názvu stanice Chvaly-Počernice.
675/I. (překlad).
Interpelace
poslanců Krumpe, Greifa a druhů
vládě
o nouzi pohraničních dělníků.
V pohraničních územích, zvláště v okresích šluknovském, vejprtském, kraslickém, krnovském a frývaldovském žije mnoho tisíc dělníků, kteří pracují za hranicemi státu. Vývojem daňového a sociálního zákonodárství, po válce byli tito pohraniční dělníci těžce poškozeni. Jejich důchodová daň jest vyšší než daň zdejšího dělníka při stejné mzdě, poněvadž se nevybírá srážkou ze mzdy, nýbrž podle volného uvážení. Pohraniční dělníci platí v říši příspěvky podle zákona o péči o nezaměstnané v dobách krise, jsou však vyloučeni ze všech podpor podle tohoto zákona. V oboru nemocenského pojištění jsou rovněž poškozeni, poněvadž, jsou-li propuštěni,
1. ztrácejí 42denní ochrannou lhůtu a
2. ztrácejí výhodu dobrovolného pokračování v pojištění.
Mimořádná nouze tohoto druhu dělníků byla způsobena tím, že se za nynější průmyslové krise v Německé říši propouštějí především dělníci, mající československou státní příslušnost, a proto zůstávají bez chleba.
Proto se podepsaní táží vlády:
1. Ví vláda o těchto skutečnostech, těžce poškozujících pohraniční dělníky?
2. Jest vláda ochotna neprodleně uzavříti s Německou říší úmluvy, které poskytují pohraničním dělníkům stejná práva, a jest ochotna učiniti opatření, aby pohraničním dělníkům bylo zjištěno spravedlivé uznání nabytých nároků na důchod?
3. Jest vláda ochotna, pokud jde o výši důchodové daně, postaviti pohraniční dělníky na roveň s domácími?
V Praze, dne 25. září 1930.
Krumpe, Greif,
Zajiček, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Kunz, dr. Holota, dr. Törköly, Fedor, Dobránsky, Hokky, Bobek, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, dr. Luschka, Szentiványi, Nitsch, dr. Szüllö, dr. Keibl, dr. Jabloniczky.
675/II. (překlad).
Interpelace
poslanců dr. Mayr-Hartinga, J. Greifa a druhů
předsedovi vlády a ministrovi sociální péče
o přeložení rotavských železáren do Karlovy Huti.
Přeložení závodů rotavsko-schindlwaldských železáren A. S. rotavsko-nejdecké do Karlovy Huti jest nyní skorem úplně provedeno. Tím bylo postiženo asi 1800 dělníků se svými rodinami, t. j. skoro 8000 osob, které jen z nepatrné části mohly najíti práci tím, že byly převedeny do podniku v Karlově Huti. Jiné výdělečné možnosti ve zchudlém krušnohorském kraji skoro není, takže budoucnost především a nejtíže postižených obcí Rotavy a Schindlwaldu v okrese kraslickém, jenž jest zvlášť dotčen stoupající nezaměstnaností, dlužno nazvati přímo beznadějnou. Pomocná opatření, která jmenované železárny dosud slíbily svými příspěvky na nouzové práce, peníze, které okresy a obce k témuž účelu mají pohotově, naprosto nepostačují. Pro četné dělníky byla státní a odborová podpora v nezaměstnanosti již vyčerpána, jelikož se již v posledních letech omezil provoz a zavedl pouze částečný, a nepatrné úspory dělníka jsou již spotřebovány. K řádnému vylíčení stavu dlužno ještě uvésti, že obec Rotava v posledních letech jen se zřetelem na železárny provedla četná nařízení, která ji nyní finančně silně zatěžují. Tak elektrárenský podnik, zřízený v r. 1920 za velmi nepříznivých poměrů, ztratí nyní třetinu svých příjmů. Stejně tomu jest s vodovodem, do něhož malá obec musila investovati 5 milionů Kč. Rozhořčení obyvatelstva nad touto uměle vytvořenou nezaměstnaností lze tím spíše pochopiti, že jest prokázáno, že pro přeložení podniků z Rotavy do Karlovy Huti nebyly rozhodující hospodářské důvody. Tak bylo v r. 1922 při počtu 2350 dělníků a zaměstnanců vyrobeno 14.800 tun plechu; v r. 1929 činila výroba 31.760 tun plechu při počtu dělnictva jen 1800 mužů. Podniky měly v letech 1923-1927 - době fuse - čistý zisk 66 milionu Kč.
Podepsaní se táží:
1. Jest vláda ochotna obcím postiženým přeložením závodů neprodleně poskytnouti prostředky, jichž jest zapotřebí, aby se nouzovými pracemi poskytla možnost k práci aspoň na nejbližší měsíce?
2. Jest vláda ochotna činně podporovati všechna opatření postižených obcí směřující k tomu, aby otevřením nových výdělečných pramenů byla vytvořena trvalá možnost živobytí pro státní občany, vypuzené z jejich dosavadního pracovního místa?
3. Jest vláda ochotna příště včas zameziti podobné pohromy, způsobené neodůvodněným zastavením provozu?
V Praze, dne 24. září 1930.
Dr. Mayr-Harting, Greif, Szentiványi, Nitsch, Hokky, dr. Luschka, dr. Petersilka, Zajiček, Kunz, Bobek, Scharnagl, Krumpe, Oehlinger, dr. Keibl, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Dobránsky, Fedor, Mojto, Suroviak.
675/III. (překlad).
Interpelace
poslance E. Zajička a druhů
ministrovi železnic
o zlepšení dopravy na jižní Moravě.
Jižní Morava, zvláště Znojmo, byla před válkou spojena s ostatními územími četnými rychlíky. Po vytyčení nových státních hranic doprava s cizinou silně poklesla. Byla by jistě zase oživla, kdyby československé ministerstvo železnic nebylo neustále zanedbávalo starou trasu severozápadní dráhy, kdežto s druhé strany tras Břeclava-Brno-Česká Třebová-Praha byla přetížena. Následky toho se brzy dostavily: došlo k strašlivému neštěstí u Zaječí. Po této katastrofě bylo nařízeno, aby trati bylo ulehčeno; část nákladní dopravy byla vedena přes Znojmo. Naše naděje, že i osobní doprava opět oživne, byly zklamány.
Podepsaní tlumočí tímto nejdůležitější dopravní požadavky jižní Moravy:
1. Aby byl zaveden nový pár rychlíků, jenž by přímo spojoval Berlín s Vídní a byl veden přes Děčín-Podmokly nebo Liberec a Znojmo. Poněvadž tato trasa jest nejkratším spojením mezi Berlínem a Vídní a jest o 180 km kratší než nyní tak silně užívaná trať přes Pasov-Hof, bylo by žádoucí zavésti nový vlakový pár již pro zvýšený obrat. Připojení mezi Kolínem a Prahou bylo by snadno lze provésti. Obchodní komory ve Vídni, Drážďanech a Berlíně vyslovily se pro tento návrh. Nyní závisí len na pražském ministerstvu železnic, bude-li tento úmysl proveden. Podle posudku odborníků není k tomu zapotřebí žádných investicí (na př. zesílení vrchní stavby). Očekáváme, že ministerstvo železnic na nejbližší mezinárodní konferenci projednávající jízdní řády navrhne, aby tento rychlík byl zaveden.
2. Motorový rychlík Znojmo-Brno: Všechna větší moravská města jsou s hlavním městem země spojena rychlíky. Ze Znojma, které má 25.000 obyvatelů, potřebuje leckterý osobní vlak 3 hodiny do Brna, vzdáleného 89 km. Proto také stále více obyvatelů Znojma jezdí do Brna automobily. Zavedení motorového rychlíku posloužilo by obecenstvu i železniční správě.
3. Rychlík Vídeň-Znojmo: Rakouské státní dráhu zruší rychlík ze Znojma do Vídně. Očekáváme od československého ministerstva železnic, že se ve Vídni přimluví, aby tento rychlík byl zase zaveden.
4. Elektrisace trati Znojmo-Břeclava: Konečně upozorňujeme Vás, pane ministře, na tento návrh:
Lokomotivy užívané na jihomoravských drahách vytápějí se většinou západočeským uhlím. Železniční správa nemůže říci, že by tato doprava uhlí nic nestála; musí s obchodnického hlediska propočítati aspoň skutečné vlastní náklady a usuzujeme-li podle závěrečných účtů železniční správy, nejsou tyto náklady mnohem nižší než pravidelné železniční sazby. Dlužno především pomýšleti na elektrisaci trati Znojmo-Břeclava. Provedení elektrisace by jistě stálo mnoho, ale provoz zlevnil by se nejen pro úsporu uhlí a úsporu dopravních výdajů, nýbrž i proto, že by správa státních drah měla příležitost dostávati levný proud z ohromných vranovských elektráren, které se mají vystavěti. Elektrická dráha by se vyplácela i proto, že by této dráhy používali četní výletníci z blízkého Rakouska, jelikož vede velmi krásnou krajinou.
Pane ministře, podepsaní se Vás táží:
Jste ochoten splniti tyto požadavky jižní Moravy?
V Praze, dne 25. září 1930.
Zajiček,
Oehlinger, Bobek, Krumpe, Greif, dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Keibl, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Szüllö, dr. Luschka, Fritscher, Kunz, Scharnagl.
675/IV. (překlad).
Interpelace
poslance Zajička a druhů
ministrovi vnitra
o potrestání rakouského státního příslušníka Oty Teichta.
Dne 12. září 1930 dopoledne rakouský státní příslušník Oto Teicht, učitel z Berndorfu (v Dolních Rakousích), hrál na pianu ve Znojmě v domě čís. 12 v Dolní České ulici, v bytě pana Franzke, mezi jiným také rakouskou spolkovou hymnu. Asi 20 kroků od toho obydlí jsou kanceláře policejního komisařství, jehož okna byla částečně otevřena. Přednosta úřadu, pan vrchní komisař dr. Sázavský, a policejní agent zaslechli hudbu, načež se jeden agent ihned odebral do bytu pana Franzke a přeptal se, kdo to hrál. Agent poté odešel, brzy však přišel po druhé. Vyzval Teichta, aby s ním šel na policejní strážnici v ulici ťFüttergasseŤ. Po výslechu bylo panu Teichtu sděleno, že jest potrestán 200 Kč pokuty nebo 5 dny vězení, poněvadž hrál píseň ťZachovej nám HospodineŤ. Mimo to že jest povinen nejbližším vlakem, který odjíždí k Vídni ve 13 hodin, opustiti Československo. Potrestán byl na telefonický rozkaz přednosty úřadu vrchního komisaře dra Sázavského.
Agent odešel poté s Teichtem do jeho bytu pro pas. Na této cestě šli kolem domu, v němž bydlí pan Franzke. Teicht chtěl rodině oznámiti, co se stalo. Agent však zvolal: ťSe mnou pojďte! Jste zatčen, nedovolím vám, abyste tam šel.Ť
Na policejní strážnici (Füttergasse) prosil, aby mu dovolili odcestovati teprve večerním vlakem (ze Znojma v 19 hodin). Tato prosba byla však ihned odmítnuta. Teicht musil odevzdati pas. Vrácen mu byl teprve ve vlaku. Dlužno poznamenati, že jednotliví policejní činovníci jak při výslechu, tak také při eskortování Teichtovu nepočínali si nikterak zdvořile. Dopis Teichtův, který v této věci zaslal interpelantovi, byl postoupen brněnskému zemskému úřadu. Očekáváme, že o tom budou vyslechnuti nejen příslušní policejní činovníci, nýbrž i ony osoby, které jest Teicht ochoten jmenovati.
Potrestán byl podle článku 3, odst. 2, zákona ze dne 14. července 1927, Sb. z. a n. čís, 125, poněvadž Teicht porušil veřejný pořádek a klid, jakož i slušnost a vzbudil veřejné pohoršení. K tomu dlužno poznamenati: Teicht hrál několik státních hymen. To lze potvrditi svědky. Když začal hráti Haydenovu melodii, Erich Křižan, stojící vedle piana, zavřel obě vnitřní okna. Mohlo by se říci, že hudba pronikala ven asi z vedlejšího pokoje. To není možno: když Teicht hrál vytýkanou hymnu, byly dveře do sousedního pokoje zavřeny. Svědek: slečna Franzkeová. Byla-li hra přesto aspoň s počátku slyšena, lze si to vysvětliti jen tím, že tehdy nejel po ulici žádný povoz. Pan Teicht nehrál nijak příliš silně.
Bylo jen hráno, nikoliv zpíváno. Jak lze tedy panu Teichtovi vytýkati, že hrál ťZachovej nám HospodineŤ, nelze pochopiti. Teicht jako rakouský státní příslušník ani zdaleka nepomyslil na starý text, nýbrž na znění Kernstockovo ťSei gesegnet ohne EndeŤ. Vysvítá to již z toho, že Teicht měl dva různé exempláře tohoto znění, které jsem rovněž zaslal zemskému úřadu.
Tvrdí-li se, že Teicht hrál starou píseň ťZachovej nám HospodineŤ, musili by jeho žalobci podati pro to přímý důkaz.
Teicht jest všeobecně pokládán za klidného, rozvážného člověka, který jest naprosto dalek úmyslu, hráti píseň, která by snad mohla vzbuditi nevoli. Teicht věděl, že proti němu jest policejní komisařství. Když přes tuto blízkost píseň hrál, dokazuje, že neměl zlého úmyslu. Teicht jako inteligentní člověk ví, že nezákonnou věcí ohrozil by nejen sebe a majetek, který zde má, nýbrž i svého otce, který žije ve Znojmě jako policejní inspektor ve výslužbě. Potrestání a vypovědění Teichtovo vzbudilo nejen ve Znojmě, nýbrž v Rakousku a ještě mnohem dále velký rozruch, zvláště když se tato příhoda stala právě v době, kdy se v Ženevě ministr věcí zahraničních dr. Bereš radil s rakouským spolkovým kancléřem drem Schoberem, jak by bylo lze vytvořiti hlubší poměr mezi oběma státy. Plným právem dlužno upozorniti, že se již častěji přihodilo, že Sokolové, českoslovenští státní občané, bez překážky zpívali v Rakousku československé státní hymny.
Pane ministře, podepsaní se Vás táží: Schvalujete zakročení proti Teichtovi?
V Praze, dne 25. září 1930.
Zajiček,
Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Dr. Luschka, Szentiványi, Nitsch, dr. Keibl, Fedor, Hokky, dr. Szüllö, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Holota, dr. Törköly, Fritscher, dr. Petersilka, Greif, Krumpe, Bobek, Scharnagl, Kunz.
675/V. (překlad).
Interpelace
poslance dr. Luschky a druhů
ministrovi pro věci zahraniční
o menšinové rozpravě v Ženevě.
Podle souhlasných zpráv tisku zasáhl pan ministr věcí zahraničních dne 19. tohoto měsíce v Ženevě do všeobecné rozpravy o menšinách na zasedání Společnosti národů a k tomuto tematu tam promluvil. Dosavadní zprávy o tom jsou nejen neúplné, nýbrž zavdaly také již podnět k nejrůznějším výkladům a míněním. Pro nepopiratelný význam menšinové otázky pro veškerou veřejnost státu a důležitost stanoviska naší vlády k této věci před mezinárodním forem Společnosti národa, táží se podepsaní pana ministra, je-li ochoten oznámiti úřední znění svých vývodů poslanecké sněmovně.
V Praze, dne 25. září 1930.
Dr. Luschka,
Oehlinger, Krumpe, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Dr. Keibl, Knirsch, Fedor, Dobránsky, Hokky, Prause, Kasper, dr. Petersilka, Greif, dr. Hassold, Zajiček, Fritscher, Bobek, Kunz, dr. Hanreich, Simm, dr. Szüllö.
675/VI. (překlad).
Interpelace
poslance Höhnela a soudruhů
ministrovi vnitra,
že okresní úřad v Německém Jablonném vypověděl tajemníka Rudolfa Webera z německo-jabloneckého okresu.
Okresní úřad v Německém Jablonném vypověděl dne 29. srpna t. r. tajemníka komunistické strany Rudolfa Webera z obvodu politického okresu německo-jabloneckého na dobu tří let. Jako důvod uvádí politický úřad trest vězení 24 hodin pro přestupek spolkového zákona a pro domnělé porušení veřejného pokoje. Tento případ dokazuje, že fašistický státní aparát používá i nejnicotnějších záminek, aby mohl zakročiti proti zástupcům dělníků a funkcionářům komunistické strany.
Případ Rudolfa Webera jest však zvláště příznačný pro reakčního ducha ve státním mocenském aparátu. Weber věnoval veškerou svou sílu službám potlačovaných a vykořisťovaných dělníku v okrese německo-jabloneckém a proto byl vypověděn.
Tážeme se ministra vnitra:
1. Ví o tomto vypovědění?
2. Co o tomto vypovědění ministr soudí?
3. Jest ministr ochoten toto vypovědění ihned odvolati?
4. Jest ministr ochoten pohnati k odpovědnosti úředníky okresního politického úřadu německo-jabloneckého pro toto nezákonité vypovědění?
V Praze, dne 23. září 1930.
Höhnel,
Major, Rjevaj, Hadek, Kopecký, Čižinská, Gottwald, Novotný, Dvořák, Kuhn, Steiner, Štětka, Juran, Kliment, Babel, Hrubý, Barša, Hodinová, Krosnář, Zápotocký, J. Svoboda.
675/VII. (překlad).
Interpelace
poslance J. Geyera a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o degradaci poštovního úřadu v Hostinném přeřazením z I. třídy do II.
Několik let pokouší se jistý Čech jménem Říha dostati se do Hostinného jako poštmistr, poněvadž má na tom velký zájem jako manžel dcery mlynáře, bydlícího v Prosečném u Hostinného. Tohoto cíle usiluje dosíci všemi možnými způsobu. Tak chtěl již asi před 2 léty vytlačiti tamějšího všeobecně oblíbeného poštovního ředitele, pana Hugona Cihláře, také Čecha. Úsilím jeho a města Hostinného se však tomuto útoku zabránilo a dosáhlo se, že výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 4. prosince 1929, č. 42.80-I ex 29 byl poštovní úřad v Hostinném přeřazen do I. třídy se 14 systemisovanými úřednickými místy.
Nyní zažádal pan poštovní ředitel Cihlář pro stáří a nemoc, aby byl přeložen do výslužby, a tu se hned zase počala práce pana Říhy. Poněvadž mu schází potřebné předběžné vzdělání a přece chce přijíti clo Hostinného jako poštmistr, záleží mu především na tom, aby žádostmi, podávanými ministerstvu pošt a telegrafů a poslancům prokázal, že pro poštovní úřad Hostinném není nutná třída I. s přednostou se středoškolským vzděláním, nýbrž, že stačí třída II. (místo pro poštmistra), čehož důsledkem bylo by nejen všeobecné snížení osobního stavu, nýbrž i ztráta tří úředníků se středoškolským vzděláním.
Tato degradace na poštovní úřad II. třídy byla nyní provedena přes ústní a písemné protesty s účinností od 1. srpna 1930, jak bylo oznámeno deputaci, vyslané do Prahy počátkem červenec t. r.
Pro tuto degradaci nebylo lze uvésti věcných důvodu, neboť počet systemisovaných úřednických míst u poštovních úřadů ustanovuje se podle počten pracovních jednotek v jednom roce, při čemž se za pracovní jednotku považuje každá doporučená zásilka, každý telefonní hovor atd.
Poštovní úřad v Hostinném byl odedávna státní, v jehož čele byl vždy přednosta se středoškolským vzděláním, což odpovídá dnešnímu pojmu ťpoštovního úřadu I. třídyŤ.
Asi před 3 nebo 4 léty byl za éry ministra pošt dr. Frankeho poštovní úřad v Hostinném kromě jiných poštovních úřadů přeřazen do II. třídy, poněvadž se prý nedosáhlo potřebného počtu pracovních jednotek. Výnosem ze dne 4. prosince 1929 ministerstvo pošt a telegrafů však - ovšem za jiného ministra - po podrobném šetření a důkladném zkoumání provozu zařadilo poštovní úřad v Hostinném do I. třídy s činností od 1. ledna 1930. Důsledkem toho bylo rozmnožení pracovních sil, které se zřetelem na fysické a duševní přepracování úředníků bylo také naléhavě potřebné.
Od prosince 1929 - tedy od doby, kdy pan dr. Franke jest opět ministrem pošt - pracuje se znovu o tom, aby poštovní úřad v Hostinném byl opět degradován. Již v lednu 1930 odborový rada dr. Mimra z Prahy pozoroval asi 30 hodin obrat u poštovního úřadu ve dne a také v nočních hodinách a přesvědčil se, že velký obrat vyžaduje 14 systemisovaných služebních míst, že tedy I. třída jest odůvodněná a ospravedlněná. Tato zjištění zřejmě nevyhovovala úmyslem tichého protektora pana Říhy. Neboť za několik neděl dostavil se tam jistý pan dr. Lechner, který konal pozorování u poštovního úřadu v Hostinném jen 4 hodiny a v této krátké době zjistil, že jest odůvodněné přeřaditi jej zpět do II. třídu s menším počtem systemisovaných úřednických míst.
Toto zjištění zřejmě lépe vyhovovalo úmyslům již zmíněného protektora. Neboť ačkoliv obec Hostinné ihned podala ústně a písemně žádosti a protesty, byla nyní nařízena degradace s účinností od 1. srpna 1930 se 13 systemisovanými místy proti dřívějším 14 a byli již také dva úředníci (mladší české síly) odvoláni. Tato degradace musila by při nestranném projednávání býti odůvodněna jen poklesem pracovních jednotek, tedy obratu. Ale to není možné, poněvadž z pracovních výkazů jest zřejmý stálý vzestup pracovních jednotek.
Pro degradaci nebyly tedy rozhodující věcné důvody, nýbrž jedině důvody politické. Neboť uchazeč o poštovní úřad v Hostinném, pan Říha, patří k české straně národních socialistů: rovněž v souvislosti s touto věcí jmenovaný poslanec Bergmann, který jest i předsedou odborového sdružení českých poštovních zaměstnanců, a konečně i pan ministr pošt dr. Franke patří k této straně. Z tohoto řetězu dlužno usuzovati, že se věc poštovního úřadu v Hostinném stala politikum, které dlužno všemi prostředky potírati, především proto, poněvadž tím nejvíce trpí poštovní úřad v Hostinném, provoz v něm a obyvatelé Hostinného. Neboť jak německé, tak i české obyvatelstvo Hostinného, jednomyslně odmítá pana Říhu jako poštmistra, poněvadž jest nanejvýš neoblíbený. Tato domněnka vnucuje se i proto, poněvadž to, co dne 4. prosince 1929 bylo odůvodněné, má nyní najednou býti poraženo.
Námitce, kterou pravděpodobně lze očekávati, že se pomýšlí na nutná nesporná opatření, musí se čeliti tím, že se zároveň jiná poštovní úřady povyšují z III. do II. třídy, což sice nemusí vždy býti spojeno s rozmnožením personálu, čehož důsledkem však skoro ve všech případech jest povýšení správce úřadu. Vtírá se tedy otázka, proč úsporná opatření mají býti provedena právě v Hostinném.
Podepsaní táží se tedy pana ministra pošt a telegrafů:
1. Jest pan ministr ochoten zrušiti degradaci poštovního úřadu v Hostinném, provedenou z politických důvodů a naříditi z výše uvedených věcných důvodů, aby s urychlenou působností byl opět přeřazen z II. třídy do I.?
2. Jest ochoten podle tohoto nařízení obnoviti dřívější stav systemisovaných míst?
V Praze, dne 22. září 1930.
Geyer,
dr. Jabloniczky, Knirsch, Horpynka, dr. Hanreich, dr. Hassold, Hokky, Szentiványi, Dobránsky, dr. Törköly, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Schollich, Kasper, Krebs, Schubert, inž. Jung, Köhler, Simm, dr. Szüllö, Matzner, Fedor, Nitsch, dr. Holota.
675/VIII.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a druhov
ministru pošt a telegrafov
vo veci autodrožkárstva poštmajstra Bedricha Bureša v Poprade na Slovensku.
Bedrich Bureš, poštmajster v Poprade má vedlajšie zamestnanie v živnosti autodrožkárstva a jeho manželka periodickú autodopravu, ktoré živnosti spravuje a riadi menovaný počas úradných hodín jeho hlavného zamestnania a odoberá kus chleba druhým, utisnutým len na túto živnosť. V Poprade Je vyše 40 autodrožkárov z povolania. Život týchto, od času zavedenia periodickej autodopravy štátnou železničnou správou na trati: Poprad-Dobšinská Jaskyňa, nie je závidenia hodný, lebo zavedením tejto autodopravy prišli o značnú čiastku príjmu. Menovaný poštmajster, ako štátný úradník má zabezpečenú svoju existenciu, bolo by teda na mieste, aby sa zriekol vedlajších zamestnaní. Preto pýtame sa pána ministra pošt a telegrafov:
Či je ochotný dať tento prípad vyšetriť a na základe zisteného urobiť nápravu?
V Prahe, dňa 25. septembra 1930.
Hlinka,
dr. Tiso, dr. Fritz, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, Dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, Gajda, Stříbrný, dr. Pergler.
675/IX.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a druhov
ministru vnútra republiky Československej
vo veci neprístojností politickej administratívy okresného úradu v Spišskej Sobote (Poprad) o prechmatoch okresného náčelníka Michala Haviara a jemu podriadených niektorých úradníkov tohoto úradu.
Mnoho sa píše a ešte viac hovorí o pašalíku na okresnom úrade v Poprade. Máme vedomosť o tom, že už v r. 1923 býv. župný úrad v Lipt. Sv. Mikuláši previedol vyšetrovanie proti náčelníkovi Haviarovi z podozrenia, že účtoval za úradné cesty ktoré vôbec nekonal. Podozrenie sa dokázalo byť skutkom, spisy boly postúpené vtedajšiemu ministerstvu pre správu Slovenska, avšak vec ostala len pritom. Preto žiadame vysvetlenie, prečo nebolo proti previnilcovi ďalej pokračované.
Menovaný náčelník posmelený takýmto zatušovaním svojich prečinov so strany najvyššieho fóra, robí prečiny ďalej. Býv. senátor Bobula podal ešte pred 11/2 rokom obžalobu na menovaného okresného náčelníka na krajinský úrad, ktorá však leží, akiste z príkazu niektorého protektora Haviarovho v písacom stolíku prezídia krajinského úradu, alebo v zaprášenom archíve. Zvedaví sme, prečo nebolo zavedené vyšetrovanie na títo obžalobu? Ak sa však tak stalo, prečo nebol predvolaný žalujúci, poťažne o výsledku vyšetrovania opovedomený?
Veriac, že si dá pán minister na veci záležať, presvedčí sa o pravdivosti, alebo opaku tak spomenutých okolností, jako i o tu uvedených:
1. Okresný náčelník Haviar, poťažne z jeho poverenia iný úradník okr. úradu predal na verejnej dražbe 3 zabavené pušky Pavlovi Kundisovi, obyv. z Kubach, hoci mu bolo známe, že spomenutý nemá právo nosiť zbraň, pretože bol pre pitláctvo viackrát trestaný a ako taký práva držať zbraň právoplatne zbavený. Kundis je na okoĺí známy bitkár, viackrát trestaný pre ublíženie na tele, slovom človek nebezpečný. Ona skutočnosť, že i ako taký dostal právo nosiť zbraň a tiež spôsob, akým mu bolo toto právo udelené, charakterizuje okresného náčelníka Haviara. Žiadame, aby boli vo veci vypočutí: učitelia, farár a notár v Kubachoch, ako aj dotyčný úradník, ktorý z rozkazu náčelníka musel vystaviť zbrojný lístok.
2. V obci Štiavnik mal v prenájme poľovné právo p. Osvald Propkop, ktorý na prenájom viac nereflektoval a smluvu obci vypovedal, ktorá túto aj prijala. O výpovedi dozvedel sa okresný náčelník, dal si zavolať starostu a predsedu býv. urb. obce, týchto zterorizoval a poľovné právo proti zákonu, bez dražby obdržal on, hoci musí vedieť, že prenájom obecného majetku deje sa verejnou dražbou a že okresný náčelník nemôže z inkompatibility nadobúdať takýchto práv od obcí jemu podriadených. Neskôr prepustil toto právo poľovné istému Erdélyimu. Dobre by bolo zvedieť prečo tak učinil práve v prospech tejto osoby! Vec táto sa dá ľahko vyšetriť vypočutím menovaných a miestného farára.
3. V roku 1929 prenajali právo poľovné obce Kubach 6 občania z Kubach. Medzi týmiti 6 nájomcami sú len 2 Pavel Kundis a jeho syn, ktorí majú povolenie na držanie zbrane. Na toto bol p. okresný náčelník četníctvom upozornený, ale márne. Okresný náčelník tento stav trpí. I četníctvo je roztrpčené, keďže náčelník si jeho oznámenie nevšíma.
4. Izidor Weis, obchodník z Popradu, cestoval raz domov do Popradu. V Poprade na stanici bol takmer násilne svlečený s vlaku a odvlečený četníctvom na obecný úrad, kde bol vypočutý o 8. hod. večer. Stalo sa tak pravda na rozkaz okresního náčelníka Haviara, ktorý je proti menovanému obchodníkovi nepriateľský naladený a takto sa mu chcel vypomstiť. Takto sa zachádza v Poprade so spokojným občianstvom.
5. Mestečko Poprad vyberá od poplatníkov tak zv. hasičské poplatky. Drevoobchodná firma Glesinger v Tešíne platí do obce Popradu každoročne 2000 Kč takýchto poplatkov. Na posledné tri roky zaplatila táto firma 6000 Kč a do pokladne obce nedošlo iba 2000 Kč. Je to zrejmá zprenevera. Vec táto oznámená bola okresnému úradu, ktorý pri vyšetrovaní zpreneveru ustálil, avšak záležitosť nepostúpil štátnemu zastupiteľstvu, naopak náčelník uložil vec do svojho stolíka. Môže byť taký to človek okresným náčelníkom?
6. Už menovaný Izidor Weis musel v roku 1923 do Maďarska, načo pravda potreboval cestovný pas. Šiel si teda do Spišskej Novej Vsi na fin. expozitúru pre vysvedčenie o daniach. Potrebné potvrdenie neobdržal a preto sa musel cesty zriecť. Nečakane ho navštívil v jeho dome zamestnanec okresného úradu Dokupil, ktorý sa mu ponúknul, že mu pas zadováži a aj tak urobil za obnos 300 Kč. Tento obchodník, ktorý ináče nie je príslušníkom československého štátu, každý rok potrebuje cestovný pas do cudziny, od roku 1924 až podnes vždy obdržal predĺženie svojho pasu, za 300 Kč. Pas tento je v rukách Štefana Mnoheľa, kat. farára v Poprade, peniaze i v tomto prípade vyplatené boly úradníkovi z tamojšieho okresného úradu Dokúpilovi.
O tomto úradníkovi je ináče všeobecne známe, že v pasových záležitostiach nerobí žiadnemu uchádzačovi o pas ťažkosti, od ktorého niečo kynie na kuchyňu. Nevadí mu pri tom či ten, alebo onen žiadateľ je naším občanom a či má zaplatené dane, abo nie. Uňho rozhodujú peniaze, kurčatá, šunky a podobné veci. Papier znesie údaje, jako v danom prípade: ťdomovská príslušnosť: PopradŤ.
Toto sa deje pod vedením okresného náčelníka Haviara.
7. Ján Payer, povozník v Poprade požiadal v jednej záležitosti menovaného náčelníka o prajné dobrozdanie na ministerstvo. Okresný náčelník to urobil, ale za vystavenie listiny žiadal obnos 6000 Kč. Pretože Payer držal tento obnos za premrštený, dobrozdanie neprevzal a žiadanú sumu nezaplatil.
8. Ján Oško, majiteľ penzionátu v Novom Smokovci podal si žiadosť o stavebné povolenie na pensionát v Novom Smokovci, dňa 10. októbra m. r. žiadosť táto nebola okresným úradom ani po mesiaci pojednaná, hoci stavebný štatut nakladá, aby bolo o podobnej veci do 8 dní jednané a rozhodnuté. Stavebník, ktorý mal čas vypočítaný v presvedčení, že stavba iným súkromným záujmom neprekáža, začal stavať aj bez povolenia. Keď sa o tom p. náčelník dozvedel od majiteľov súsedného sanatoria, pokračovanie stavby ihneď zastavil mocou brachiálnou, ale žiadosť ešte ani potom dlho neprejednal. Takýmto straníckym postupom (nadŕžaním majiteľovi Sontághovho sanatoria) zapríčinil Oškovi škodu do vyše 200 tisíc Kč.
9. Haviar chcejúc mať svojej magalomanii odpovedný byt, naviedol obec (starostu) Poprad, aby mu postavila obytný dom. Táto pod vlivom okresného náčelníka usniesla sa stavať, nehľadiac na to či je o potrebnú položku v obecnom rozpočte pamätané, či je plán stavby schválený a vôbec či má na to obec súci pozemok a dom aj postavila. Je to struktúra (rozdelenie miestností), akej ešte svet nevidel, odpovie smýšľaniu p. okresného náčelníka. Nezodpovedá on ani samému náčelníkovi, hoci hol postavený dľa jeho smerníc, tým menej jeho nástupcom. Obec by sa rada striasla tejto budovy, avšak nieto blázna, ktorý by ju za plnú cenu kúpil. Toto počínanie náčelníka protiví sa intenciám zákona o obecnom hospodárení a dozoru nad ním.
10. Pavel Spitzer, obchodník v Poprade, pomocou protekcie p. náčelníka prevádza živnosť miešaným tovarom, hoci p. náčelník dobre vie, že Spitzer nepravými dokumentami podviedol okresný úrad, jednako šiel obchodníkovi Spitzerovi tak ďaleko po ruke, že vydal menovanému živn. koncessiu. V tomto prípade nech je vypočutý tajomník živn. spoločenstva v Poprade.
11. Menovaný náčelník neváha využiť vo svoj prospech aj bedákov autodrožkárov, ktorých je v Poprade do 40. Väčšina týchto už nechce ísť na cestu s p. okresným. náčelníkom, alebo jeho manželkou, lebo sa obávajú, že za cestu nedostanú zaplatené buďto nič, lebo len nejakú tú režijnú cenu. Často platí zaň firma Glesinger. Keď náčelník vykoná väčšiu túru, dá šoférom potvrdzenku o prekonaných kilometroch a poukáže šoféra na pokladňu spomenutej firmy, ktorá takéto účty zapraví. Toto potvrdia popradskí autodrožkári, ktorých pri vyšetrovaní pomenujeme a niektorí členovia živn. spol. v Poprade. Vieme, že p. náčelník dlhuje mnohým autodrožkárom po viac sto Kč, ale zvedaví sme aj na to, ako príde k tomu fma. Glesinger, aby vyplácala autokontá za okresného náčelníka?
12. V tomto okrese panuje aj právna neistota. Jeden príklad:
Dňa 9. marca t. r. volilo tamojšie živn. spol. svojich funkcionárov. Okresný náčelník sa dal na tejto voľbe zastúpiť svojim adlátusom, oficiálom Kormanom, teda nie stálym zástupcom, lež kancelárskou silou. Členovia spoločenstva sa proti takémuto zastúpeniu ohradili, avšak zástupca okresného náčelníka jednako len previedol voľbu, pri ktorej sa zistilo, že bolo odovzdaných viac hlasov, ako bolo prítomných, oprávnených hlasovať. Ani tento fakt nepomýlil zástupcu okresného náčelníka, zápisnicu dal proste podpísať prívržencami menovaného náčelníka - a odišiel, ako kto svoju úlohu dobre vykonal. Proti takejto voľbe viacerí ústne protestovali pred okresným náčelníkom, avšak tento nariadil voľbu schváliť. Proti schvaľujúcemu výboru podal Schvejcer a iní traja spol. odvolanie. Toto odvolanie okresný náčelník ešte pred sídením apelačnej lehoty zamietol výmerom č. 3404/1930. Proti tomuto výmeru v tej samej lehote podal Schvejcer a 71 spol. ďalšie odvolanie o ktorom okresný úrad znovu rozhodoval tak, že voľbu živn. spol. zrušil a nariadil nové prevedenie voľby (č. výmeru 3651/1930).
Takéto nesprávnosti, ba neprávia nesmú sa vyskytnúť ani nahodile. To sa mohlo stať len na okresnom úrade v Poprade, ktorý je sverený človekovi bez predbežného vzdelania a bez akejkoľvek predbežnej praxe na poli administratívnom.
13. Pán náčelník má moc protekčných detí. Jedným takýmto je rodina Politzerová, ktorá má naproti žel. stanici v Poprade hotel a reštauráciu. Vo dvore, súsediacom s budovou ťHotel EuropaŤ dochováva Politzer ošípané vo veľkom. Majiteľ Europy si sťažoval, že nemôže izby vetrať pre smrad, ktorý sa rozprestiera zo dvora Politzerovho. Okresný úrad preskúmal vec na tvárnosti miesta a ohlásenú vadu ustálil, ale ďalej sa nič nestalo. Máme obavu, že aj táto vec zaspí v stolíku okresného náčelníka, lebo rodina Politzerová, v ktorej majú aj chorí živn. koncessie, je ozaj protekčným deckom p. náčelníka. Nespokojnosť s úradovaním okresného náčelníka je všeobecná, mnoho obchodníkov ľutuje ľahkomyseľne poskytnutý mu úver, avšak mlčí, lebo sa bojí pomsty náčelníka chráneného mocipánmi.
Žiadame, aby bolo zistené, ako dodržiava p. náčelník úradné hodiny, lebo tak vieme, že do úradu chodí po pansky po 9-ej h. a je tam do 3/412 a po obede len lecikedy.
Obecné a vicinálne cesty sú vôbec nespravované a nedozerané. Najmä tie cesty na ktorých má zaujatosť aj firma Glesinger, sú v tom najzanedbanejšom stave, lebo firma táto je protekčnou, proti ktorej je tento náčelník bezmocný. Je treba zistiť, či vicin. výbory fungujú dľa predpisov a keď nie, čo je toho príčinou?
Okrem toho je chovanie sa okresného náčelníka Haviara aj mimo úradu nedôstojné. Je hazardným kartárom a v opilom stave výtržníkom. Iné vážne okolnosti neuvádzame, lebo nechceme ničiť existencie.
Niektoré tieto veci boly vrchnosti už viackrát oznámené, vyšetrovanie lebo nebolo prevedené, alebo zavedené vyšetrovanie bolo ututlané a výsledok zatajený. Robilo sa to preto, lebo pán náčelník je exponentom agrárnej strany a nad ním držia ochrannú ruku z ohľadov politických jednak exponenti strany jednak agrárnou stranou spolitizovaná verejná správa.
Pytame sa p. ministra vnútra, či aj ďalej chce prevádzat spolitizovanie verejnej správy, či chce poklesky uradnikov exponovavšich sa za agrárnu stranu aj na ďalej na úkor pravdy ukrývať? Cieľom zistenia pravého stavu veci žiadame nariadiť nestranné vyšetrovanie, ktoré nech prevedie úradník nestojáci pod vlivom agrárnej strany, pričom nech sa pribratí k vyšetrovaniu aj oznamovatelia, ktorí poslúžia vyšetrovacej komisii materiálom. Menovite žiadame pozvať k vyšetrovaniu Štefana Mnoheľa, farára, ďalej Josefa Kallayho a Josefa Čekovského, obyv. v Poprade.
V Prahe, dňa 25. septembra 1930.
Hlinka,
dr. Tiso, dr. Fritz, Čuřík, Danihel, dr. Gažík. Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, dr. Pergler, Gajda, Stříbrný.