659/XIII.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Františka Seidla, Viléma Brodeckého, inž. Jaromíra Nečase, Husnaje, Rudolfa Tayerle a soudruhů

o služebním poměru státních cestmistrů na Podkarpatské Rusi (tisk 115/VIII.).

"Podle § 3 zákona ze dne 15. května 1920 č. 269 Sb. z. a n., o úpravě poměrů úředníků a zřízenců u státních úřadů býv. uh. státu, musí uchazeči o místa státních cestmistrů na Slovensku a Podkarpatské Rusi splniti všechny náležitosti, jež jsou pro tuto službu stanoveny ustanoveními v ostatních částech republiky Československé platnými.

Cestmistry mohou býti ustanoveni především legionáři, jimž tuto přednost před jinými uchazeči vyhražuje zákon č. 462/1919 Sb. z. a n., dále certifikatisté, kteří před 21. květnem 1919 vyhověli podmínkám §§ 1 a 2 zákona č. 61/1872 resp. uh. zák. čl. II. z r. 1873 a nabýti nároku na propůjčení míst takových; teprve v nedostatku takovýchto uchazečů možno přihlížeti k uchazečům jiným, způsobilým pro službu cestmistrovskou.

Podmínkou pro ustanovení cestmistrem na volné systemisované místo byl do vydání platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. zvláště průkaz o vykonání šestiměsíční uspokojivé praxe cestmistrovské u státních stavebních úřadů. Postup při ustanovování cestmistrů upravoval výnos býv. ministerstva veřejných prací ze dne 10. dubna 1916 č. 79.730-VII.-1915, podle něhož musel býti kvalifikovaný uchazeč o místo cestmistra ustanoven nejprve cestmistrem v kategorii zřízenecké a teprve po složení podúřednické zkoušky (nejméně po 1 roce) předepsané tímže výnosem, byl ustanoven cestmistrem v kategorii podúřednické. Přeřazení cestmistrů do kategorie úřednické umožnil teprve zákon ze dne 28. května 1919 č. 302 Sb. z. a n., podle něhož (§ 2) bylo přeřazení to vázáno kromě na složení podúřednické zkoušky, na 15tiletou služební dobu, do níž se čítala vojenská služba podle norem platných v den účinnosti cit. zákona, tj. min. nařízení ze dne 22. listopadu 1908 č. 234 ř. z. a ze dne 25. ledna 1914 č. 19 ř. z., jakož i provisorní státní služba. Zákon tento platil podle zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. (§ 6 odst. I.) do 1. dubna 1925 a byl pak platovým zákonem zrušen.

Při ustanovování cestmistrů na Podkarpatské Rusi v r. 1920 postupoval referát veřejných prací při civilní správě pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě se zřetelem na tehdy v důsledku změny státoprávních poměru ještě neurovnané tamní poměry, jakož i s ohledem na nedostatek plně kvalifikovaných uchazečů a konečně na okolnost, že v té době nebyla ještě vládou schválena systemisace služebních míst ve státní službě stavební na Podkarpatské Rusi (místa byla jen rozpočtově zajištěna) tím způsobem, že uchazeče ustanovil pro přechodnou dobu, než bude systemisace schválena, v poměru smluvním s požitky příslušejícími zřízencům, příp. i podúředníkům, jak vyplývaly ze započtení vojenské služby podle min. nařízení č. 19/1914 ř. z. Jana Nováka a Františka Hřebíku přijal však referát veřejných prací jako provisorní cestmistry v XI. hodn. třídě, dotyčné ustanovovací listiny připouští ale pochybnosti o právním postavení jmenovaných ku státní správě.

Po schválení systemisace služebních míst vládou dne 19. ledna 1922 ustanovil řečený referát veřejných prací ony z cestmistrů, kteří vyhověli pokud se týče kvalifikace cit. výnosu býv. ministerstva veřejných prací č. 79.230-VII. 1915 (včetně cestmistrů J. Nováka a Fr. Hřebíka) dnem 4. srpna 1922 cestmistry v kategorii zřízenecké, při čemž uvážil při stanovení jich požitků celou službu vojenskou resp. legionářskou a cestmistrovskou, příp. jinou službu státní, započetl jim válečná půlletí a přiznal tř podkarpatskou výhodu 3mi roky, takže dosáhli od 1. září 1922 požitků 10. až 13. stupně služného zřízence. Nato po složení zkoušky podúřednické ve dnech 26. a 27. února 1923 (u Hřebíka vinou téhož až dne 22. listopadu 1924) byli referátem veřejných prací v Užhorodě ustanoveni cestmistry v kategorii podúřednické s účinností od 1. března 1923 (u Hřebíka od 1. prosince 1924).

Cestmistři Novák, Šmíd, Horák a Politzer byli, a to podle § 2 zákona č. 307/1919 Sb. z. a n. přeřazeni až v r. 1922 do XI. hodn. tř., ježto dovršili 15tiletou služební dobu v druhé polovině r. 1924, tedy po účinnosti citovaného zákona, tj. po 11. červnu 1919 a nemohli již býti převedeni podle § 4 cit. zákona, tj. podle dosavadních svých požitků podúřednických. Poněvadž by tím byli na svých dosavadních požitcích zkráceni o započtení určité doby pro zvýšení platu úřednického na výši platu dosavadního podúřednického podle §§ 50 a 51 služ. pragm., nebylo již tou dobou možno u nich provésti se zřetelem k § 207 plat. zákona, přiznalo jim ministerstvo veřejných prací při jich přeřazení do XI. hodn. třídy vyrovnávací přídavek ve výši rozdílu mezi dosavadními požitky podúřednickými, jaké měli před přeřazením, a mezi požitky XI. hodn. třídy I. stupně plat., jichž nabyli přeřazením. Tento vyrovnávací přídavek byl osobním přídavkem, vyplývajícím z přiznání tzv. podkarpatské výhody v předchozím služebním poměru podúřednickém, a dalším postupem platovým se snižoval.

U cestmistra J. Nováka tento vyrovnávací přídavek zanikl dnem 1. ledna 1927, ježto jmenovanému bylo dne 15. prosince 1926 propůjčeno vyšší místo v 6. platové stupnici. Pokud se týče cestmistrů Šmída, Horáka a Politzera, projednává ministerstvo veřejných prací - v uvážení vylíčených poměrů, cestmistry těmito nezaviněných - s ministerstvem financí návrhy, aby jmenovaným byl přiznán se schválením vlády od 1. ledna 1926 do pense započitatelný osobní přídavek v částce, o níž se zvyšuje služné v 7. platové stupnici za 6 resp. 8 roku, za podmínky, že vyrovnávací přídavek přiznaný při převodu do nových platin podle platového zákona buď zcela odpadne, nebo se o tuto částku sníží.

Cestmistr Hřebík nebyl a nemohl býti již přeřazen do úřednické kategorie podle zákona čís. 307/1919 Sb. z. a n., ježto do 1. dubna 1925 (§ 6 odst. 1 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n.) nedovršil předepsanou 15tiletou služební dobu. Ke jmenování cestmistra Hřebíku úředníkem v plat. stupnici byl dán v květnu 1930 souhlas v důsledku usnesení vlády ze dne 29. dubna 1930, stran prominutí mu čekatelské doby, při čemž se mu započítává, vedle legionářské doby, se souhlasem ministerstva financí a ministerstva vnitra doba 1 r. 9 měs. pro zvýšení služného v této platové stupnici úřednické.

Mostní mistr Josef Kocman byl od 1. ledna 1922 do konce května 1923 ve službách čsl. státních drah dílenským zřízencem a měl od 1. ledna 1923 v důsledku propočtení služební doby požitky 9. stupně služného zřízenců. Od 1. června 1923 byl jmenován ve státní stavební službě na Podkarpatské Rusi mostním mistrem v kategorii zřízenecké s požitky 11. stupně služného zřízenců, od 1. dubna 1924 pak byl ustanoven v kategorii podúřednické. Dne 23. dubna 1928 byl jmenován úředníkem 7. platové stupnice na systemisované místo v osobním stavu úředníků nižší pomocné technické služby pro obor mostních mistrů a byla mu započtena doba 5 roků pro zvýšení služného úřednického. Měl tedy hned při jmenování úředníkem požitky 7. platové stupnice stupeň služného "b", od 1. července 1929 pak má požitky 7. platové stupnice stupeň služného "c".

Z uvedeného je patrno, že v r. 1920 službu nastupující státní cestmistři na Podkarpatské Rusi byli ustanovováni ve smluvním poměru jen do doby, než byla vládou schválena systemisace služebních míst ve státní službě stavební na Podkarpatské Rusi, což se stalo 19. ledna 1922. Od 4. srpna 1927 byli pak všichni tito cestmistři ustanoveni pragmatikálními zaměstnanci na systemisovaná místa podle platných předpisů, tj. byli ustanoveni cestmistry - zřízenci a po složení podúřednické zkoušky od 1. března 1923 (u Hřebíky v důsledku pozdějšího teprve úspěšného složení zkoušky od 1. prosince 1924) cestmistry - podúředníky.

Požitkově zkráceni nebyli, neboť platu 10. až 13. stupni služného zřízenců dosáhli od 1. září 1922 tím, že byla vzata v úvahu celá jich předchozí vojenská i státní služba a že byla přiznána jim válečná půlletí a podkarpatská výhoda 3 roků. Na doklad toho uvádím, že na příklad cestmistr Hřebík měl po dobu své službu co cestmistr ve státní službě stavební v Čechách plat 4. stupně služného zřízence, po převzetí do státní službu stavební na Podkarpatské Rusi byly mu však přiznány požitky 10. stupně služného zřízenců. O požitkovém zkrácení nelze dobře mluviti ani při přeřazení jmenovaných čtyř cestmistrů podle zákona č. 307/1919 Sb. z. a n., neboť přiznáním vyrovnávacího přídavku byly jim zachovány platy, jaké měli v poměru podúřednickém.

Skutečná služební doba u cestmistrů v interpelaci jmenovaných obnáší k 31. prosinci 1929:

u Jana Nováka
služba cestmistrovská	9 r.	5 měs.	26 d.,
služba vojenská	19 r.	8 měs.	25 d.;
u Františka Šmída
služba cestmistrovská	9 r.	4 měs.	- d.,
služba vojenská	21 r.	10 měs.	25 d.;
u Emila Horáka
služba cestmistrovská	9 r.	3 měs.	- d.,
služba vojenská	13 r.	11 měs.	20 d.;
u Jana Politzera
služba cestmistrovská	9 r.	3 měs.	1 d.,
služba vojenská	13 r.	11 měs.	20 d.;
u Františka Hřebíka
služba výpomocného sluhy	14 r.	5 měs.	26 d.,
služba definitivního zřízence	- r.	7 měs.	13 d.,
služba cestmistrovská	10 r.	3 měs.	16 d.,
legionářská služba čítá se trojnásobně	7 r.	3 měs.	- d.

 

Časové rozpětí mezi nastoupením služby těchto cestmistrů a jich definitivním ustanovením (asi 2¹/₂ roku) zaviněno bylo tím, že v důsledku toho, že systemisace služebních míst schválena byla vládou teprve počátkem r. 1922, bylo jim propůjčeno systemisované místo cestmistrovské v kategorii zřízenců až v srpnu 1922, načež teprve mohli býti připuštěni ku složení zkoušky podúřednické. U cestmistra Hřebíka bylo toto časové rozpětí větší. Ježto jmenovaný při podúřednické zkoušce dvakráte neobstál (v únoru 1923 a v března 1924) a byl uznán způsobilým teprve při třetí zkoušce v listopadu 1924.

Pokud jde o tvrzení, že ministerstvo veřejných prací v r. 1923, když bylo zjistilo požitkové nepořádky u státních cestmistrů při referátu veřejných prací v Užhorodě, zrušilo všechnu vydané úřední dekrety cestmistrů a zařadilo je znova do kategorie zřízenecké tak, jako by teprve v r. 1923 nastoupili službu, se sděluje:

Když referát veřejných prací v Užhorodě navrhl zprávou z 22. prosince 1921 č. 13.977/I./1921 jmenování cestmistra Nováka a Hřebíka úředníky v IX. hodn. třídě a Vachka a Horáka úředníky v X. hodn. tř., bylo mu výnosem ministerstva veřejných prací z 22. února 1922 č. 66.343/XIV.-1921 sděleno, že v kategorii orgánů výkonných (úředníků skup. E, podúředníků a zřízenců), nemožno jmenovati úředníkem IX. hodn. tř. resp. X. hodn. tř. zatím žádného z navržených uchazečů, ježto nevyhověli dosud všem předepsaným podmínkám pro ustanovení cestmistry - úředníky, a ježto složení zkoušky podúřednické bylo podle § 2 zákona ze dne 28. května 1919 č. 307 Sb. z. a n. jednou z podmínek pro jmenování cestmistrem - úředníkem.

V důsledku toho upozornění ustanovil referát veřejných prací v Užhorodě jak cestmistry Nováka a Hřebíka, tak i ostatní cestmistry, kteří do té doby byli ve smluvním služebním poměru, cestmistry v kategorii zřízenecké. Toto jmenování v kategorii zřízenecké přijali všichni cestmistři na Podkarpatské Rusi, tedy i řečení cestmistři Novák a Hřebík.

Po svém přeřazení v r. 1927 podle zákona č. 307/1919 Sb. z. a n. do úřednické kategorie podali cestmistři Novák, Horák, Šmíd a Politzer odvolání k ministerstvu veřejných prací proti dotyčným dekretům civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě a domáhali se přeřazení podle § 4 cit. zákona, tj. na základě svých požitků. Ministerstvo veřejných prací vyslovilo, že odvolání není přípustné, ježto naříkanými dekrety bylo provedeno a těmto cestmistrům intimováno jeho rozhodnutí ve věci.

Pokud bylo poukazováno na příznivější postup u cestmistrů v Čechách, poznamenáváme:

Z cestmistrů státní služby stavební v Čechách, v interpelaci uvedených, byli zemskou politickou správou v Praze cestmistři Václav Hnízdil, Bohuslav Dlouhý a Josef Šimek převedeni do úřednické kategorie správně a včas podle platných předpisů.

Pro stanovení 15tileté služební doby, stanovené § 2 zákony č. 307/1919 Sb. z. a n. byla vzata v úvahu jich vojenská služba podle ministerského nařízení č. 191/914 ř. z., služba v čsl. legiích a služba cestmistrovská. Všichni tři složili zkoušku podúřednickou dne 30. ledna 1923, byli ustanoveni úředníky ku dni 1. února 1921 a přeřazeni podle § 2 cit. zákona do XI. hodn. třídy dnem 2. února 1923. K tomuto dni započetlo jim ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem vnitra pro další postup platový a časový podle §§ 50 a 51 služ. pragm. takovou dobu, aby jim mohly býti přiznány nezkrácené jich dosavadní požitky podúřednické.

V důsledku toho měl ode dne 1. března 1923:

Václav Hnízdil požitky X. hodn. tř. 2. stupeň platový,

Bohuslav Dlouhý požitky X. hodn. tř. 1. stupeň platový a

Josef Šimek požitky IX. hodn. tř. 2. stupeň platový.

Cestmistři Josef Smrkovský a Bohumil Pešl byli přeřazeni zemskou správou politickou v Praze do úřednické kategorie dnem 16. září 1922 a přiznány jim požitky IX. hodn. třídy 3. stupeň platový, cestmistři František Vaníček a Bohumil Štěpán jmenování úředníky ku dni 19. resp. 22. září 1922 s požitky IX. hodn. třídy 2. stupeň platový. Postup zemské správy politické v Praze při přeřazení těchto cestmistrů neodpovídal platným předpisům v tom, že jmenovaný úřad započítal jim do 15tileté služební doby neprávem také válečná půlletí,takže jmenovaní dovršili tuto dobu v září 1922, ač správně by se bylo stalo tak až v březnu 1925, a že je převedl do úřednické kategorie podle § 4 zákona čís. 307/1919 Sb. z. a n., tj. na základě jejich požitků, ač tento postup byl možným jedině u těch podúředníků, kteří již v den účinnosti cit. zákona dne 11. června 1919 byli dovršili 15tiletou služební dobu. Dekrety těmto čtyřem cestmistrům vydané nabyly právní moci a nebylo možno je již zrušiti, když ministerstvo veřejných prací o tomto nesprávném postupu zvědělo.

Pokud tedy cestmistrům státní služby stavební v Čechách přiznány byly při jich přeřazení do úřednické kategorie požitky vyšší než cestmistrům se stejnou služební dobou na Podkarpatské Rusi, stalo se tak jedině proto, že cestmistrům v Čechách, kteří o přeřazení zažádali již v druhé polovině r. 1922, bylo možno započítati v dohodě s ministerstvem financí a s ministerstvem vnitra ku dni jmenování úředníkem určitou dobu podle §§ 50 a 51 služební pragm. pro další postup platový i časový. Přeřazení cestmistrů na Podkarpatské Rusi do úřednické kategorie podle zákona č. 307/1919 Sb. z. a n. provádělo se však teprve v r. 1927, tedy již za platnosti platového zákona, a ježto jmenovaní nezažádali o započtení určité doby podle §§ 50 a 51 služ. pragm. pro další postup platový a časový do 1. ledna 1926, nebylo u nich možno již provésti, se zřetelem k ustanovení § 207 platového zákona, započetí takové v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem vnitra.

Po projednání zdejších citovaných již návrhů na úpravu poměrů u cestmistrů Horáka, Politzera a Šmída s ministerstvem financí, budou návrhy ty předloženy ministerské radě.

V Praze, dne 10. září 1930.

Ministr veřejných prací:

Inž. Dostálek v. r.

 

659/XIV.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpretaci poslanců Hrušky, Zápotockého a soudruhů

o konfiskaci "Rudého Večerníku" (tisk 488/X.).

Státní zastupitelství v Praze zabavilo čís. 97 periodického tiskopisu "Rudý večerník" z 26. dubna 1930 a to mimo jiné též pro články a vyobrazení vztahující se na události v Radotíně z 20. dubna t. r.

Shora uvedené zabavení soud v celém rozsahu potvrdil. Námitky proti soudnímu nálezu podány nebyly, nabyl tedy právní moci, a ministerstvo spravedlnosti nemá zákonného podkladu, aby na nálezu něco změnilo nebo učinilo jakékoliv jiné opatření.

Naproti tomu báseň "Radotín", otištěná v záhlaví listu jako imunisovaný projev poslance Kopeckého, zabavena nebyla.

V Praze, dne 8. září 1930.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.

 

659/XV. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dr. J. Jabloniczkého a druhů,

že okresní hejtman v Šale nad Váhem přestoupil svou úřední pravomoc (tisk 557/V.)

Okresní úřad v Šale n. V. nařídil ze své pravomoci na základě ustanovení § 26 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, číslo 50 Sb. z. a n. a nikoli - jak se v interpelaci tvrdí - s odvoláním se na vyšší rozkaz, řím. kat. farnímu úřadu v Šale n. V., aby odstranil z farního kostela maďarský státní znak se dvěma se stanoviska státoprávního závadnými nápisy, vymalovanými na levé kostelní stěně u oltáře.

Rozhodnutí to, jež nenabylo dosud právní moci a nebylo proto ještě provedeno, bude ministerstvem vnitra v nejbližší době instančně přezkoumáno, avšak již nyní z předložených spisů lze souditi - ačli ovšem doplňujícím šetřením, jež se ještě ve věci koná, nevyjdou najevo skutečnosti -, že postup okresního úřadu v šale n. Váhem jest zákonem odůvodněn.

Za daného stavu věci nemám důvodu, abych učinil opatření, pány interpelanty žádaná.

V Praze, dne 18. září 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

659/XVI. (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Otto Horpynky a druhů

stran vojenského ubytování ve Vrchlabí (tisk 440/XI.).

Ubytování vojenské posádky ve Vrchlabí jest toliko přechodné. Vojenská posádka bude přemístěna do Trutnova, jakmile bude tamtéž získán potřebný ubytovací prostor v kasárnách, jež se právě přistavují:

Podle dosavadního stavu prací bude stavba v Trutnově dokončena nejpozději na jaře příštího roku, načež bude posádka ihned přemístěna.

Na trvalé umístění vojenské posádky ve Vrchlabí nebo jinde v okolí vojenská správa nepomýšlí.

V Praze, dne 8. července 1930.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.

 

6591 XVII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Kubače, Vallo, Majora a soudruhů

o zatýkání mladistvých dělníků na Slovensku (tisk 408/V).

V interpelaci zmíněné osoby byly v březnu t. r. zatčeny na základě zatykače, vydaného krajským soudem v Košicích, a nepříslušelo tudíž ani nepřísluší úřadům podřízeným ministerstvu vnitra učiniti ve věci nějaké rozhodnutí, zejména ohledně propuštění zatčených ze soudní vazby.

Pokud jde o náhradu škod, které vzešly dotyčným osobám zatčením, resp. vyšetřovací vazbou, poukazuje se na ustanovení hlavy XXXI. na Slovensku platného trestního řádu, dle nichž o nárocích tohoto druha rozhoduj příslušný soud.

V Praze, dne 15. září 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

659/XVIII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Jul. Husnaje a soudruhů

o neoprávněném sníženi pravoplatně stanovených služebních požitků úředníků města Berehova (tisk 532/V.).

Při revisi obecního hospodářství v Berehově, provedené zemským úřadem v roce 1929, bylo zjištěno, že některým městským úředníkům jsou následkem nesprávného jejich převodu do nových platů podle platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. vypláceny služební požitky značně vyšší, než jim právem náležely, a proto okresní výbor v Berehově vrátil městu obecní rozpočet pro rok 1930 s dožádáním, aby v tomto rozpočtu bylý preliminovány pro Obecní zaměstnance služební požitky jen ve výši, příslušející jim podle platového zákona a nikoli platy vyšší, dosud jim protizákonně vyplácené.

Usnesení obecního zastupitelstva v Berehově, aby dosavadní chybně stanovené vyšší požitky byly vypláceny městským zaměstnancům i nadále, bylo okresním výborem zrušeno a výměr o tom byl v cestě rekursní pravoplatně potvrzen rozhodnutím zemského výboru ze dne 28. června 1930, č. 67.337/II./30. Současně schválil zemský výbor s konečnou platností rozpočet města Berehova na rok 1930 v úpravě, provedené okresním výborem.

Nato ve svém zasedání ze dne 14. července 1930 upravilo městské zastupitelstvo v Berehově nově platy městských zaměstnanců, kteří, budou-li se cítiti tímto usnesením zkráceni na svých subjektivních právech, mohou domáhati se jeho přezkoumání instančním pořadem, po případě i stížností k nejvyššímu správnímu soudu.

Ježto, jak z vylíčeného stavu věci jest zřejmo, projednání záležitosti, jíž se dotaz týká, spadá vzhledem k ustanovení §u 3 odst. 1. zákona č. 77/1927 a §u 99 zákona č. 125 Sb. z. a n. výlučně v obor působnosti orgánů autonomních, nemám zákonného podkladu pro opatření v interpelaci žádaná.

V Praze, dne 15. září 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

659/XIX.

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslance Luďka Pika a soudruhů

ve věci zřízení nového hřbitova v Rokycanech (tisk 456/VIII.).

Okresní správa politická v Rokycanech zakázala další pohřbívání na konfesionelním hřbitově v Rokycanech, ježto městská obec Rokycany zřídila hřbitov nový a ježto používání starého hřbitova bylo uznáno za závadné.

Proti výměru okresní správy politické v Rokycanech podal děkanský úřad v Rokycanech odvolání k zemské správě politické v Praze.

Úřad posléze jmenovaný zamítl podané odvolání děkanského úřadu, který pak podal proti tomuto rozhodnutí další odvolání k ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Ježto podle vyjádření úředního lékaře, podaného z nařízení dovolaného úřadu, byly by ve východní, jihovýchodní a částečně v jižní oblasti části dosavadního konfesionelního hřbitova v Rokycanech zvané "nový hřbitov" půdové poměry pro pohřbívání nezávadné, bylo nutno konati šetření v tomto směru, zejména jak dlouho a v jakém rozsahu by bylo možno v uvedené části hřbitova ještě pohřbívati. Toto šetření bude v nejbližší době skončeno a záležitost bude pak urychleně vyřízena.

V Praze, dne 20. září 1930.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr. Spina v. r.

 

659/XX.

Odpověď

ministra obchodu

na interpelaci poslance dr. Ludevíta Labaje a druhů

v záležitosti otevření, vztažmo provozování kamenolomu v Turíku (tisk 532/IX.).

Moric Teich z Ružomberka zažádal 17. dubna 1930 za živnostensko-právní schválení pro rozšíření kamenného lomu, ležícího v obci Turíku, který byl schválen živnostensko-právně v r. 1905. Rozšíření podniku záleží v tom, že v kamenolomu má býti postaven drtič kamene.

Na základě této žádosti bylo zavedeno řízení podle předpisů III. hlavy živnostenského zákona o schvalování provozoven.

Při místním šetření dne 9. května 1930 za přítomnosti úředních znalců, sousedů a zástup cit obce, jakož i žadatele byl zevrubně projednán popis podniku, strojové zařízení a námitky sousedů. Po tomto projednání byl vydán okresním úřadem v Ružomberku výměr ze dne 17. května 1930, čís. 6111/30, jímž bylo uděleno ve smyslu §u 45 živn. zák. živnostensko-právní schválení pro rozšíření podniku za podmínek, jež byly při komisionelním jednání stanoveny. Námitkám sousedit Martina Likavce a Emilie Jackové nebylo vyhověno, protože stroj bude postaven na železobetonových základech, takže jest vyloučeno jakékoliv otřásání strojů a transmisí.

Mezi tímto projednáním podali sousedé Josef Labaj a spol. stížnost dne 23. dubna 1930 k okresnímu úřadu v Ružomberka na způsob lámání kamene v lomu Monice Teicha v Turíku. V této stížnosti uvedli, že lom leží uprostřed obce, takže jest jen asi 20 kroků vzdálen od obytných budov. Ohrožení života jest zvýšeno lámáním kamene pomocí dynamitu.

Na základě stížnosti bylo zavedeno současně se shora uvedeným místním šetřením dne 1. května 1930 komisionelní řízení za účelem vyšetření závad, uvedených ve stížnosti. Při tomto šetření byla připuštěna možnost, že při neodborném provádění vrtby a používání výbušných látek mohly by úlomky skal zalétati na sousední pozemky. Komise učinila ihned nejnutnější opatření za účelem omezení této možnosti a zařídila, aby při nejbližším střílení skal byla komise i se znalci přítomna.

Mezitím byl uveřejněn v časopisu "Slovák" ze dne 20. května 1930 článek "Do pozornosti krajinského úradu v Bratislave", v němž se poukazuje na ohrožování sousedstva při lámání kamene v uvedeném lomu.

K tomuto článku zaujali někteří občané obce Turíku své stanovisko v prohlášení, v němž uvedli, že se neztotožňují s pisatelem, neboť nikoho k takovému projevu nezplnomocnili a článek neodpovídá skutečnosti.

Při místním šetření dne 30. května 1950 byla provedena zkouška střelby a zevrubně provedeny jednotlivé vývrty v lomil.

Při těchto zkouškách bylo zjištěno, že není žádných námitek ani příčin k tomu, že by trhání skály, provedené za podmínek, stanovených při živnostensko-právním schválení lomu, bylo nebezpečné anebo ohrožovalo výbuchem nebo rozletem skály při odstřelu okolí do 50 m.

V důsledku tohoto zevrubného šetření a provedených zkoušek za přítomnosti všech interesentů vydal okresní úřad v Ružomberka výměr ze dne 3. června 1930, čís. 8115/30, jímž se stížnosti Josefa Labaje a společníků v Turíku vyhovuje a nařídil majiteli kamenolomu Moricovi Teichovi, aby dodržoval podmínky vládního nařízení čís. 116/25 Sb. z. a n., používal určitý druh dynamitu při odstřelu a odstřel prováděl jedině mezi 9. a 10. hodinou ranní a 3. a 4. hodinou odpolední. V odůvodnění uvedl, že nejbližší stavení od lomu jest vzdáleno ve vzdušné linii 70 metrů, ostatní stavení mají ještě větší vzdálenosti od provozovny. Při zkouškách v lomu bylo zjištěno, že není nebezpečí při lámání kamene pro sousedstvo. Námitky soukromého znalce sousedit nejsou opodstatněny, protože, jak již shora uvedeno, obytné domy nejsou vzdáleny jen 10 - 50 m, nýbrž nejméně asi 70 m. Pokud se týče námitky, že byl přibrán jako znalec zástupce úřadu, podotknuto v tomto výměru, že v záležitostech živnostenských provozoven je jediným neinteresovaným odborníkem úřední znalec a jen odborné stanovisko tohoto úředního znalce jest rozhodující.

Proti tomuto výměru podali sousedé Josef Labaj a spol. odvolání k zemskému úřadu dne 20. června 1930, jež dosud nebylo vyřízeno.

Ministerstvo obchodu učinilo ihned opatření, aby pokud možno s největším urychlením bylo 0 odvolání jmenovaných sousedů zemským úřadem v Bratislavě rozhodnuto. Toto rozhodnutí bude rozhodnutím konečným, protože vzhledem k ustanovení čl. 8. zák. ze 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy se rozhoduje v záležitostech provozoven pořadem dvojinstančním a ministerstvo obchodu nemá tudíž možnosti meritorně v této věci rozhodnouti.

V Praze, dne 28. srpna 1930.

Ministr obchodu:

Dr. J. Matoušek v. r.

 

659/XXI.

Odpověď

ministrů vnitra, zemědělství, financí a zásobování lidu

na interpelaci poslance Igora Hrušovského a druhů

ve věci zhoubného požáru v obci Tormoš na Slovensku (tisk 440/II.).

V obci Tormoš vyhořelo dne 5. května 1930 celkem 9 obytných domů, v nichž bydlilo až po 3 rodinách. Úhrnná škoda činí podle odhadu místní komise 379.666 Kč; pojištěním je škoda ta kryta do výše 183.200 Kč, takže zbývá nekrytá škoda 196.466 Kč.

Postiženým se dostalo z prostředků ministerstva pro zásobování lidu první pomoci prostřednictvím Červeného kříže v Nitře v potravinách, dále od okresu z jeho prostředků okamžité podpory 2.500 Kč, od římsko-katolického biskupa v Nitře 5000 Kč a od zemského výboru 20.000 Kč. V okrese byla vykonána též dobrovolná sbírka ve prospěch poškozených. Nezemědělcům poskytlo ministerstvo vnitra na podkladě šetření, jež bylo s urychlením provedeno, podporu v částce 13.500 Kč a postiženým zemědělcům byla zemědělskou radou povolena podpora v částce 16.650 Kč.

Ministerstvo financí poukázalo příslušné úřady, aby postiženým poplatníkům poskytly daňové úlevy zejména tím, že v poškozené obci bude prozatím upuštěno od vymáhání dlužných daní nebo že bude vymáhání omezeno na poplatníky, kteří nebyli poškozeni nebo kteří přes poškození mohou zřejmě svým povinnostem bez obtíží dostáti, dále že žádosti poškozených za poshovění resp. za slevu daní přímých, daně z obratu (přepychové) a dávky z majetku a z přírůstku na majetku budou urychleně vyřizovány a že podle povahy věci a případu budou jim povoleny slevy na úrocích z prodlení.

Jestliže hospodářský a finanční stav postižených byl živelní pohromou tak otřesen, že by vymáháním daňových nedoplatků byli ohroženi ve svém podnikání nebo výživě, mohou individuelně podati řádně odůvodněnou žádost za přiměřené snížení vymáhaných nedoplatků, po případě za úplný jich odpis.

Jinak nutno s hlediska daňového podotknouti, že byl-li důchod poplatníků obce Tormoš požárem zmenšen, přijde toto zmenšení důchodu samo bez dalšího k výrazu při vyměření daně důchodové za r. 1930, která se vyměří ze skutečně docíleného, dani podrobeného důchodu. Obdobně se to má i při dani činžovní, která se vyměřuje ze skutečně docíleného činžovního výtěžku.

V případě, že požárem byla podstatně omezena platební schopnost poplatníků, mohou postižení v mezích § 21, odst. 1. a 2., zák. o předpisu daně žádati, aby daň důchodová za r. 1930 byla jim z tohoto důvodu přiměřeně snížena nebo zcela prominuta.

Pokud pak jde o daň třídní, mají podle ustanovení § 171 zák. o předpisu daně požárem postižení poplatníci nárok na slevu této daně podle rozsahu škody zcela nebo z části za celý berní rok, v němž pohroma se udála, oznámí-li vyměřovacímu úřadu škodu písemně do 15 dnů ode dne, kdy nastala.

V Praze, dne 15. září 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

Ministr pro zásobování lidu:

Rud. Bechyně v. r.