658/VII.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
vláde republiky Československej
o náhrade škôd, spôsobených boľševickým
vpádom na Slovensko.
Podpísaný na prvú interpeláciu týkajúcu sa poškodencov v Detve bol dostal od slávnej vlády odpoveď, že v tejto veci sa bude môcť meritórne jednať až po skončení parížskych reparačných pojednávaní.
Na pozdnejšiu interpeláciu iného interesanta, poukázala vláda na patričný odstavec parížskeho dojednania reparácií, dľa nehož má si každý poškodenec sám vymáhať od maďarského štátu náhradu za utrpené škody a to žalobou predostretou na medzinárodnú reparačnú komisiu.
Tento spôsob vymáhania škôd bez pomocného pričinenia sa vládnych medzítok je pre chudobných poškodencov úplne nemožné. Len veľkí boháči, utrpevší škody si môžu dovoliť pomocou šikovných pravotárov predostrieť a vymáhať utrpené škody, ale chudobní roľníci si toho dovoliť nemôžu jednotlivo.
Mohli by to učiniť jedine tak, keby pomocou verejnej správy boli zorganizovaní do jedného ad hoc nepolitického sebaobranného sdruženia, ktoré by hromadne mohlo predostierať nárokové sťažnosti poškodencov na patričné medzinárodné forum.
Tým by výdajové riziko pre jednotlivých poškodencov bolo minimálne, tým tobôž, keby takéto nádejné sdruženie poškodencov obdržalo na trovy vymáhania nejakej štátnej subvencie.
Je to predsa, má a musí byť vážnym úkolom vládnych kruhov, aby sa občianstvo naše dobre malo, aby mu bol daný spôsob domôcť sa náhrady škôd veď sa tým pozdvihuje národný majetok, daneschopnosť občianstva a čo je hlavné: spokojnosť občianstva.
Bol by to znak veľkej ľahostajnosti vládnych kruhov voči kvíľbam početných poškodencov, keby sa ony zpod účinnej súpomoci vymykaly vždy len oným stereotypným poukazovaním na suchý, Slovensku krajne nepriaznivo dojednaný odstavec parížskych dohôd o válečných reparáciách.
Nebolo by dobré boľševikmi poškodeným občanom odkazovať, aby si pomocou niektorej politickej strany vymáhali svoje požiadavky. Bolo by to zneužívanie biedy na agitačné ciele, čoho si žiaden občan priať nemôže, bo vieme prípady, keď politickí činitelia boli náklonní pomáhať utisknutému občanovi len pod tou podmienkou, keď ten - ktorý zaprel svoje predošlé politické smýšľanie.
Medzi poškodencami, roztrúsenými po celom Slovensku, sú mnohí, ktorí primerane k svojim majetkovým pomerom utrpeli značné škody, takže sa stali zadĺženými daní neschopnými bedármi a nešťastnými, roztrpčenými nespokojencami.
Na pr. v Detve: Ján a Juraj Lalík Janov utrpeli škody 123.252 Kčs, dostali podpory 15.000 Kčs. Matúš Lalík Jurajov utrpel škody 61500 Kčs, obdržal podpory 7000 Kčs. Juraj Lalík Jurajov utrpel škody 90000, dostal 8000 Kčs. Ján Lalík Jurajov z Dúžavy má škody 87.000 Kčs, dostal 5000 Kčs. Matúšovi Budáčovi od granátov zahynulo 9 kusov dobytka v hodnote 32.000 a zhorely mu staviská. Dostal podpory 8750 Kčs. Matúš Dančo utrpel škody 20.000 Kčs, podpory nedostal. Tieto údaje boly úradnou komisiou zistené. Iných drobných poškodencov v Detve je mnoho.
Tážem sa ako sa títo poškodenci môžu jednotlive popri svojej biede odvážiť na to, aby si na svoje trovy vymáhali náhradu od maďarského štátu, keď - nota bene - príčinou mnohých škôd požiarových a zahynutia dobytku bola aj kanonáda našej československej armády oproti maďarským boľševikom, skryvším sa za staviská chudobných detvanov?
Tiež sa úctivo pýtam slávnej vlády, či je ochotná byť nápomocnou, aby chudobní poškodenci, roztrúsení po južnom a východnom Slovensku a neodvážiaci sa jednotlive si vymáhať náhradu boli soskúpeni do jedného ad hoc sdruženia bezpolitičného, ktoré by patričným poškodencom hromadne vymáhalo prisúdenie náhrady medzinárodnej reparačnej komisie.
V Prahe, dňa 17. septembra 1930.
Šalát,
Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Slušný, Sivák, dr. Ravasz, dr. Pružinský, dr. Polyák, Onderčo, Mojto, Macháček, dr. Pergler, Gajda, Suroviak.
658/VIII.
Interpelácia
poslanca Jozefa Siváka a druhov
ministru školstva a národnej osvety
a ministru financií
vo veci vysokej školy technickej na Slovensku.
Deň 21. septembra t. r. bol na Slovensku dňom slovenskej techniky. V tento deň totiž Sväz slovenského študentstva usporiadal celoslovenské manifestačne shromáždenia v záujme čím skorého sriadenia a vybudovania slovenskej vysokej školy technickej. Nebolo temer slovenského mesta a mestečka, kde by nebolo bývalo manifestačného shromaždenia tohoto druhu, konaného v znamení hesla: Za slovenskú techniku!
Každé shromaždenie bolo veľmi početne navštívené. Manifestovať prišly najširšie vrstvy obyvateľstva slovenského, bez rozdielu na politickú príslušnosť. Deň 21. septembra bol dňom v pravom slova smysle občianskej solidarity a všenárodného jednomyselného želania slovenského. Zkrátka: nedeľňajšie manifestovanie malo priebeh veľkolepý, ba impozantný. Je to novší skvelý dôkaz, že Slovensko v časoch všenárodných túžob a žiadostí vie sa sísť, ba sliať sa sťaby v jednu slovenskú dušu.
Na koždom manifestačnom shromáždení vynesená bola i rezolúcia, v ktorej konštatované bolo jednomyselne:
1. Slovensko bez vysokej školy technickej nemôže sa zaobísť.
2. Námietky, ktoré sa uvádzajú proti tejto škole, postrádajú reálneho podkladu.
3. S vybudovaním techniky na Slovensku, a to v Košiciach, má sa začať bezodkladne.
Vzhľadom teda na toto významné všeslovenské usneseníe historického značenia vo veci slovenskej techniky, podpísaní poslanci opytujú sa pp. ministrov:
Či majú vedomie, že v nedeľu dňa 21. septembra t. r. odbývalo sa na Slovensku všeobčianske manifestovanie za slovenskú vysokú školu technickú, pri ktorej príležitosti vyslovila sa celá verejnosť za sriadenie tejto školy?
Či sú náklonní páni ministri honorovať túto všenárodnú žiadosť Slovenska a postarať sa bezodkladne o potrebné opatrenia, aby sa so sriadením vysokej školy technickej na Slovensku v čase čo najkratšom započať mohlo, najneskoršie však aby sa táto škola otvoriť mohla začiatkom školského roku 1931 - 1932?
V Prahe, dňa 23. septembra 1930.
Sivák,
Hlinka, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Grebáč-Orlov, dr. Ravasz, Čuřík, dr. Gažík, Danihel, dr. Pružinský, dr. Fritz, Suroviak, dr. Polyák, Gajda, Stříbrný, dr. Pergler, Slušný, dr. Tiso, Onderčo, Mojto.
658/IX.
Interpelace
poslance dr. Ladislava Daňka a druhů
ministru financí
o nesprávném zdaňování kuchyní s výměrou podlahové plochy pod 12 m2.
Berní úřady vymáhají daně i za prostory, které jsou vyňaty výslovně zákonem ze zdaňování. Jedná se především o kuchyně (i světlé) s výměrou podlahové plochy menší než 12 m2.
Zákon ze dne 15. června 1927 č. 67 Sb. z. a n. o přímých daních nařizuje v odst. 2. toto:
(2) Za obytné místnosti pokládají se zejména:
a) Prostory, které slouží za obydlí anebo jsou k obývání způsobilé, jako: světnice, podkrovní světnice, ložnice, světlé komory, světlé kuchyně, kabinety, kanceláře a dílny řemeslníků, sloužící též za byt;
b) tzv. otevřené místnosti, jako: kupecké a jim podobné krámy, pisárny, skladiště na zboží, světlá s podlahovou plochou větší než 12 m2, hostinské a kavárenské místnosti, tančírny a hostinské pokoje.
(3) Naproti tomu neplatí za obytné:
I. Kuchyňky světlé s podlahovou plochou pod 12 m2, kuchyně tmavé, jichž možno užívati jenom k vaření, spíže, předsíně, prádelny, koupelny, sklepy, poschodí, prostor výtahový, vestibuly, chodby, půdy a verandy.
Prováděcí nařízení, částka 81. ze dne 31. prosince 1927, jímž se provádí citovaný zákon, praví:
K § 161. odst. 2.
(1) Za obytné místnosti pokládá zákon:
1. Všecky prostory, které slouží za lidské obydlí, dále 2. prostory, které sice za obydlí lidem neslouží, jsou však k lidskému obývání způsobilé. Za způsobilé k obývání nutno pokládati prostory, které vzhledem k jejich stavebnímu zařízení nebo povaze mohou k obývání sloužiti buď beze všeho a nebo bez podstatných (nákladných) změn.
(2) Nedostatek vytápěcího zařízení nevylučuje sám o sobě obyvatelnost místností.
(3) Výpočet obytných místností v zákoně jest pouze demonstrativní; předpokoje, sály, bibliotéky, čekárny lékařů, kuchyně světlé s podlahovou plochou nad 12 m2 a alkovny s vlastními dveřmi nutno řaditi taktéž k místnostem obytným.
(4) Za světlé místnosti (komory, kuchyně, skladiště) považují se takové, jichž přímé osvětlování jest podle stavebního řádu zabezpečeno z volných prostranství.
Z ustanovení zákona je zcela patrno, že za obytné místnosti (tedy zdanitelné) nelze považovati kuchyňky s výměrou podlahové plochy menší než 12 m2.
Prováděcí nařízení k § 161. odst. 2. sice praví: že za obytné považuje zákon všecky prostory, které slouží za lidské obydlí, čímž vlastně nařízení v tomto odporuje zákonu, jestliže zákon výslovně a taxativně vypočítává, které místnosti neplatí za obytné. Mezi nimi jsou kuchyňky s podlahovou plochou pod 12 m2.
Než samo nařízení § 161. odst. 2. (3) výslovně praví:
Výpočet obytných místností v zákoně je pouze demonstrativním. Předpokoje, sály, bibliothéky, čekárny lékařů, kuchyně světlé s podlahovou plochou nad 12 m2 a alkovny s vlastními dveřmi nutno řaditi taktéž k místnostem obytným.
Ze všech ustanovení zákona i citovaného prováděcího nařízení je zřejmo, že kuchyňky (i světlé) pod 12 m2 plochy podlahové nepatří mezi obytné, že jsou z místností charakteru obytného přesně vyňaty a vyloučeny a že tudíž v žádném případě nepodléhají zdanění.
Přes tak jasné ustanovení zákona, s nímž nemůže a nesmí býti prováděcí nařízení v odporu, berní úřady zdaňují majitelům malých kuchyní pod 12 m2 plochy podlahové tyto malé kuchyňky a veškerá odvolání jsou zemským finančním ředitelstvím v Brně zamítána odvoláváním se na prováděcí nařízení.
Jedná se o nesprávné zdaňování tisíců právě těch nejdrobnějších majitelů domků s malými kuchyňkami. Toto zdaňování je nejen nespravedlivé, ale odporuje zákonným ustanovením.
Podepsaní se tudíž táží:
1) Jest panu ministrovi znám způsob zdaňování kuchyní světlých s plochou podlahovou pod 12 m2?
2) Jest pan ministr ochoten dáti si vyšetřiti tento nespravedlivý a proti znění zákona způsob zdaňování označených místností?
3) Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby generelně i bez odvolání všem majitelům malých kuchyněk světlých pod 12 m2 bylo vyměření daně škrtnuto a na příště učiniti všechna opatření příslušná příkazem finančním úřadům, aby byl plněn zákon při zdaňování obytných místností s tím, že budou vyloučeny ze zdanění kuchyňky s výměrou plochy podlahové pod 12 m2?
4) Jest pan ministr ochoten podati zprávu tazatelům?
V Praze, dne 23. září 1930.
Dr. Daněk,
Adámek, Navrátil, Vaculík, Bezděk, dr. Mičura, Knotek, Stanislav, Janalík, Stašek, Roudnický, Petr, dr. Novák, Košek, Rýpar, Vičánek, Sedláček, Kaňourek, dr. Nosek, Myslivec, Světlík, Šamalík.
658/X.
Interpelace
poslanců Emila Špatného, dra Jos. Patejdla, inž. Záhorského a druhů
vládě republiky Československé
o poměrech družstva "Spořilov" v Praze.
V době úplné stavební stagnace rozhodla se Městská spořitelna na Král. Vinohradech oslaviti své dvaceti pětileté jubileum humánním činem, a to výstavbou 1.000 malých domků pro nebydlící a nemajetné vrstvy obyvatelstva v cenách Kč 50.000, 65.000, 85.000, podle velikosti bytů. K akci se připojila i Městská spořitelna pražská, aby takto dvě spořitelny mohly poskytnouti vydatný, dlouhodobý levný úvěr.
Tento plán počal se realisovati a téměř tisíc rodin drobných vrstev záhy bylo získáno pro jeho dokončení. Vystavěno bylo 1.196 domků, z nichž již je obydleno asi 930. Po stránce finanční však akce se nezdařila úplně. Spořilovu nedostávalo se žádné placené státní záruky, jaká až do té doby přiznávána byla i vrstvám zámožným a dostoupila částky 4.250 milionů korun! Mimo to rozpočet byl překročen také až o 80 a 90%.
Tento výsledek akce má ovšem neblahé následky. Jako stavebníci byly skutečně získáni z veliké části také lidé nemajetní, kteří počítali s pevnými cenami jak byly na počátku akce stanoveny. Je proto vyloučeno, aby nyní nemajetné vrstvy mohly zaplatiti 80 až 90% zvýšení, zaviněné z části také vzestupem výrobních cen materiálu stavebního. Akce Spořilova prospěla ke zmírnění nezaměstnanosti, neboť asi 3.000 lidí pracovalo po tři roky. Význam tohoto podniku je celostátní, neboť Spořilov byl jakýmsi prvním pokusem hromadné kolonisace a výstavby nového města s malými byty.
Podepsaní upozorňují proto vládu republiky na problém spořilovský a se táží:
1) Jest vláda ochotna učiniti problém spořilovský předmětem svého šetření a svých porad, vzhledem k tomu, že se jedná o domky postavené v době, ve které se poskytovala vydatná státní pomoc jiným stavbám obytným?
2) Jest ochotna přispěti finanční pomocí nebo najíti prostředky k tomu účelu, aby nemuseli čekatelé domků hraditi veškerých úroků a úmorů, vyplývajících ze stavebních nákladů?
V Praze, dne 25. září 1930.
Špatný
dr. Patejdl, inž. Záhorský, B. Procházka, Netolický, David, Knejzlík, Polívka, Hrušovský, dr. Moudrý, Tykal, J. Tůma, Stejskal, Šmejcová, Vaněk, Langr, Richter, Sladký, Malý, Slavíček, Zeminová.
658/XI.
Interpelace
poslance dr. Karla Perglera a druhů
ministru spravedlnosti dr. Alfrédu Meisnerovi
ve věci konfiskace a zabavení periodického časopisu "Polední List" číslo 267, ročník IV. ze dne 25. září 1930.
U příležitosti demonstrací československého občanstva v Praze přineslo výše uvedené číslo jmenovaného časopisu v rámci své zprávy následující pasus:
Nic neroste do nebe, ani německá rozpínavost. Tři dny demonstrovala česká Praha proti němectví. Český člověk byl donucen, aby si ve vlastním státě hájil svou národnost. A obhájil si ji. Vynutil si, že pražská kina musela přerušiti promítání německých provokativních filmů. Bylo to masové hnutí. Nikdo je neřídil, nikdo je nevedl. Lid byl veden láskou k české věci a jeho boj byl bojem vítězným. Že někde došlo k výstřelkům, tomu se nelze diviti. Roztrpčení, tak dlouho utajované, našlo průchod. A s jeho intensitou jdou i následky. Jelikož v těchto větách nelze spatřovati nic trestného, ani protizákonného, domnívá se interpelant, že jde zde o hrubé a zřejmé porušení platných zákonů o tisku a libovůli censurních orgánů.
Mimo to dnešního rána, 25. září 1930, zabavilo policejní ředitelství v Brně celý náklad druhého (AB) vydání "Poledního Listu" určeného pro Brno a Slovensko, v němž inkriminovaný pasus obsažen nebyl, takže volně pražskou censurou prošel a byl otištěn celý náklad jako schválený.
Vydavatelstvu vznikla tím hmotná škoda.
Interpelanti se táží pana ministra spravedlnosti:
1. Zda je o této podivné censurní a policejní praxi informován?
2. Zda je ochoten poučiti censurní a policejní úřady o neoprávněnosti a protizákonnosti tohoto postupu?
3. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby napříště předešlo se podobným protizákonným přehmatům?
V Praze, dne 25. září 1930.
Dr. Pergler,
Gajda, Hlinka, dr. Tiso, Suroviak, Danihel, Grebáč-Orlov, dr. Gažík, Šalát, dr. Fritz, Slušný, Macháček, Mojto, Onderčo, dr. Labaj, dr. Mederlý, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Stříbrný.
658/XII. (překlad).
Interpelace
poslance J. Geyera a druhů
ministrovi železnic
o úrazu způsobeném nedbalostí v obvodu stanice jesenické.
Dne 18. srpna t. r. asi v 1 hodinu odpoledne jel 19letý syn řezníka František Steiner z Jesenice se svým 11letým bratrem Bedřichem na řeznickém vozíku, na kterém byli naloženi dva vepři a jejž táhl mírný kůň, státní silnicí z Tlestek do Jesenice. Již ve městě, kde se silnice křižuje s tratí místní dráhy Rakovník - Bečov, přichází-li se nebo jede-li se od pily k městu, nelze přehlédnouti trati od nádraží až k přejezdu, takže Steiner teprve když již se svým vozem stál na kolejích, zpozoroval blížící se vlak.
Tento vlak, nákladní vlak pouze se 4 vozy, nedával proti platným předpisům návěští pískáním, jak jest předepsáno, když vlak přejíždí nezajištěný přechod. To jest hlavní příčina tohoto neštěstí, neboť kdyby tomu tak bylo, byl by býval Steiner upozorněn a byl by býval se svým vozem zastavil ještě před kolejemi. Tento vlak nebyl ostatně pravidelný, takže i osadníci více nebo méně překvapeni nemohli se podle toho říditi. Když Steiner přejížděl přes koleje, počala lokomotiva jako vždy při jízdě do vrchu supěti, čímž byl kůň přestrašen, zastavil se a počal vyhazovati. V této kritické chvíli, které ani strojvedoucí, kdyby byl dával pozor, nemohl přehlédnouti, neučinil nic, aby vlak zastavil, nýbrž jel dále a vjel do vozu. Vůz byl roztříštěn a tím se uvolnil kůň, který prudce vyrazil kupředu a strhl s sebou Františka Steinera držícího opratě, takže unikl přejetí. Padl do příkopu vedle silnice, kdežto malý Bedřich byl srážkou vržen zpět a padl blízko pístnice lokomotivy, kterou byl uchopen a vlečen. Starší bratr František rychle povstal z příkopu a když viděl svého bratra visícího na lokomotivě jedoucího vlaku, běžel za ním a vytáhl svého bratra z vlaku stále ještě jedoucího. František Steiner s Rudolfem Schultesem z Jesenice odnesl svého bratra do bytu Schultesova, kde byl nejprve obvázán a automobilem převezen do podbořanské nemocnice. Ztratil pravou ruku a pravou nohu. Pravá noha nešťastného dítěte ležela několik kroků od přejezdu trati. Pravá ruka byla až k rameni rozmačkána na kaši, takže musila býti vyňata z ramenního kloubu a nezůstal z ní ani nejmenší pahýl. Trať, na které Bedřich Steiner byl vlečen jedoucí lokomotivou, než se bratru podařilo vyprostiti ho z pístnice, vyměřila železniční komise na 42 m. Uvážíme-li, že koněm stržený starší bratr musil nejprve přijíti k sobě, že potom vyskočil z příkopu a mohl běžeti za jedoucím vlakem, při čemž ještě několikrát klopýtl, nenajdeme výrazu pro to, že strojvedoucí stroje nezastavil, když neštěstí zpozoroval. Pro nedbalost jest příznačné, že vlak jel poměrně pomalu, poněvadž teprve vyjížděl ze stanice, tam také počíná trať stoupati, a že se podaří rychle zabrzditi poměrně krátký vlak se 4 vozy na velmi malou vzdálenost, je-li zde k tomu vůle. Ale jak se zdá, tato vůle zabrániti neštěstí zde scházela, což ukazuje výrok strojvedoucího, vyslovený před rozhořčeným obyvatelstvem: "Pro dva mrtvé, jede se dále!" Toto prohlášení nechtěli vzíti do zápisu a teprve na naléhání svědků bylo zapsáno, ale strojvedoucí dal mu později jiný smysl, že prý mínil dva mrtvé vepře. Rozhodně neukazuje tento projev ani nejmenší stopy po pocitu odpovědnosti a soucitu, nýbrž velmi mnoho cynické surovosti. Neboť srážce bylo lze velmi dobře zabrániti, kdyby byl vlak býval včas zabržděn, neboť byl ještě dosti daleko od vozu; jest to rozhodně vina strojvedoucího, že po srážce jel dále ještě 42 m a zastavil teprve, když ubohé dítě bylo již z lokomotivy vyproštěno.
Jest nanejvýš příznačné, že strojvedoucí uvedl do zápisu, že viděl, jak Bedřich Steiner zraněný na rukou a nohou skákal k nádražní restauraci, a že to je nemožné, vyplývá z velikosti zranění a z toho, že musil býti nesen, takže touto výpovědí měl býti faktický stav zastřen.
Neméně než 8 svědků jest ochotno potvrditi, že tyto údaje jsou správné, nebo to již protokolárně učinilo, ačkoliv se musí míti za to, že se jejich údaje nesetkají se stejnou nestranností jako vytáčky a výmluvy zúčastněného personálu.
Z narážek četnictva vůči svědkům, ba dokonce hrozeb zákonem na ochranu republiky lze usuzovati, že obyvatelstvo, zvláště těžce postižená rodina, má býti zastrašena.
V této souvislosti dlužno poukázati na jiný předcházející úraz na stejném místě, který jen poněkud lépe dopadl. V prvním týdnu srpna byl by se kočí František Laurer z Chotěšova na témže místě srazil s vlakem, kdyby se mu nebylo včas podařilo strhnouti koně a kdyby ho koně nebyli poslechli.
Dne 16. srpna jistý automobil jen těsně unikl srážce.
Dne 20. srpna byl by týž vlak přejel žebřiňák s česáči chmelu, kdyby se nebylo kočímu podařilo splašené koně strhnouti do příkopu.
Dne 15. září byl by motorový vlak na křižovatce se silnicí u Samzova mlýna přejel vojenský automobil.
Ve všech těchto případech jest prokázáno, že před silniční křižovatkou nebylo dáno předepsané návěští. Pokud jde o zadržení vlaku včas, budiž poukázáno na pozorování obyvatelstva, které mohlo několikráte zjistiti, že se vlaky zastavily mezi Oráčovem a Jesenicí na volné trati, aby houbaři a sběratelé jahod z Rakovníka a Kladna mohli nastoupiti nebo vystoupiti.
Podle občanského zákona a podle ustanovení o motorových vozidlech ručí každý držitel dopravních prostředků, tedy každý povozník, cyklista, motocyklista nebo automobilista za škodu, která vznikla z nepozornosti nebo nedbalosti řidiče vozidla. Byl by nejvyšší čas, kdyby i železniční správa, která se jako kupecký podnik nemůže vyloučiti ze všeobecného právního postavení, aniž se nedostala do rozporu s platným právním názorem, učinila všechna opatření, aby omezila poslední dobou stále rostoucí množství dopravních neštěstí a nehod a způsobenou škodu podle nejlepší moci napravila. Zvláště dlužno za neodkladné označiti, aby křižovatky místních drah se silnicemi s čilou dopravou - zde v Jesenici jde o státní silnici do Prahy s čilou dopravou - byly zabezpečeny závorami. I když nynější zákony neznají přísného závazku pro železniční správy místních drah, dlužno aspoň od vlakového personálu žádati, aby dodržoval návěští a výstražné předpisy a věnoval velkou pozornost takovým nebezpečným místům, aby se pokud možno neštěstí podle lidského předpokladu vůbec vyloučila.
Podle vylíčených podrobností táží se podepsaní pana ministra, je-li ochoten:
1. Dáti provésti přísné vyšetřování o úrazu Františka a Bedřicha Steinera z Jesenice, který se stal dne 18. srpna t. r., a viníky přiměřeně pohnati k odpovědnosti a potrestati?
2. Poškozenému Bedřichu Steinerovi, který se na celý svůj život pro ztrátu pravé ruky a pravé nohy stal mrzákem a tudíž nebude schopen vydělávati, přiznati kromě útrat léčení také důchod?
3. Znovu přísně připomenouti personálu největší bdělost a opatrnost a dodržování všech předepsaných výstražných návěští při takových přejezdech přes silnici a provésti opatření, aby i přejezdy přes silnice s čilou dopravou na místních drahách byly dostatečně chráněny závorami jako na hlavních tratích?
V Praze, dne 22. září 1930.
Geyer,
dr. Keibl, Schubert, Krebs, inž. Jung, Simm, Knirsch, Kasper, Horpynka, Köhler, dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Schollich, Matzner, Fedor, dr. Holota, Nitsch, Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Törköly, dr. Szüllö, Dobránsky, Hokky.
658/XIII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o úžasném jednání poštmistra Františka Serbouska ve Žluticích, za jehož správy bylo zrušeno listovní tajemství.
Pod týmž názvem byly podány ve druhém volebním období interpelace tisk 1122/XX. a 1205/I. s četnými protokoly, v nichž byla přednesena odůvodněná výtka, že se jmenovaný poštmistr dopustil těžkých provinění proti svým úředním povinnostem, aniž bylo proti němu v té věci z úřední povinnosti zakročeno.
V odpovědi ministra pošt a telegrafů, která byla rozdána ve sněmovně pod tiskem 2255/X., praví se mezi jiným doslovně: "O všech obviněních proti Serbouskovi vznesených zavedli jsme ihned bedlivé vyšetřování. U okresního soudu v Bečově za vedeno zatím proti Serbouskovi trestní řízení pro přestupek §u 1 zákona ze dne 6. dubna 1870, čís. 42 ř. z. (zákon o ochraně listovního tajemství), u krajského soudu v Chebu, pak trestní řízení pro zločin podle §u 101 tr. z. (zneužití moci úřední). První z těchto trestních řízení skončilo rozsudkem osvobozujícím, druhé bylo podle §u 90 tr. z. zastaveno. Rovněž naše šetření o obviněních, proti Serbouskovi vznesených, vedené současně s oběma trestními řízeními, prokázalo, že Serbousek se činů, za vinu mu kladených, nedopustil. Nemám tudíž důvodů, abych proti poštovnímu revidentu Františku Serbouskovi, poštmistru ve Žluticích, nějak zakročoval. Ministr pošt a telegrafů."
Již při projednávání státního rozpočtu pro rok 1930 interpelant použil příležitosti v rozpočtovém výboru, a to při všeobecné rozpravě a poukázal na tuto více než zvláštní odpověď ministrovu. K odůvodnění uvedl znění rozsudku okresního soudu v Bečově ze dne 24. prosince 1929, v němž se mezi jiným praví:
"Rozsudek: Jménem republiky!
Okresní soud v Bečově v trestní věci proti Františku Serbouskovi pro přestupek listovního tajemství podle §u 1 zákona ze dne 6. dubna 1870 nalezl právem:
... Bod IX. rozsudku zní takto: V březnu 1926 zadržel obžalovaný (tedy poštmistr Serbousek) dopis adresovaný faráři Uhligovi ve Žluticích, otevřel jej, přečetl a pak jej uvolnil pro doručení. Tento čin jest prokázán svědky: poštovním adjunktem Hoyerem, poštovní úřednicí Granovou a zvláště listonošem Viehmannem. Obžalovaný dopustil se tím přestupku §u 1 (porušení listovního tajemství), poněvadž se však obžalovaný dopustil tohoto trestního činu již v březnu 1926 a trestní oznámení bylo podáno teprve 24. června 1927, tento přestupek jest zatím promlčen."
Z tohoto zjištění vysvítá, že ačkoliv bylo bezvadně prokázáno, že se poštmistr František Serbousek dopustil porušení listovního tajemství, byl soudem osvobozen jen pro promlčení. Nelze tedy naprosto pochopiti, jak mohlo ministerstvo odpovídajíc na interpelaci dojíti ke zjištění, že "šetření ministerstva o obviněních proti Serbouskovi vznesených, vedené současně s oběma trestními řízeními, prokázalo, že Serbousek se činů za vinu mu kladených dopustil."
Jak bylo zjištěno, poštmistr Serbousek, ačkoliv interpelant přednesl tuto věc a znění soudního rozsudku v rozpočtovém výboru v přítomnosti dvou ministrů, koná ve Žluticích službu dosud.
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten na základě tohoto stavu věcí naříditi nové šetření a učiniti všechna opatření, aby se na základě zjištění učiněných u soudu konečně zakročilo proti poštmistrovi Františkovi Serbouskovi?
V Praze, dne 22. září 1930.
Inž. Kallina,
dr. Hanreich, Horpynka, Matzner, dr. Schollich, inž. Jung, Geyer, Kasper, Schubert, dr. Holota, Szentiványi, Nitsch, Hokky, dr. Jabloniczky, Dobránsky, dr. Törköly, Köhler, Knirsch, dr. Szüllö, Krebs, Simm, Fedor, dr. Hassold, dr. Keibl.
Původní znění ad 658/II.
Interpellation
des Abgeordneten Josef Geyer und Genossen
an den Finanzminister
betreffend die ständige Verschlechterung einiger Erzeugnisse der staatlichen Tabakregie.
In letzter Zeit häufen sich die Klagen über die Verschlechterung einiger Erzeugnisse der Tabakregie. Dies gilt vor allem für die gangbarsten Sorten von Zigarren wie "Kurze", "Portoriko" und "Kuba" und den gewöhnlichen Rauchtabak in brauner Packung. Die heftigsten Klagen werden wegen der Qualitätsverschlechterung der "Ägyptischen Zigarette" geführt, bei welcher neben einem ständig minderwertigen Tabak durch das "Kleben" an Stelle des vorhergegangenen "Rippen" geradezu eine Flucht der Raucher von dieser Sorte erfolgt. So klagen die Trafikanten bereits über ein fühlbares Zurückgehen des Umsatzes in den angeführten Sorten, insbesondere der ägyptischen Zigarette, bei welcher nicht einzusehen ist, warum durch das Kleben an Stelle des Rippen irgendwelche Ersparnis als angebliche Rationalisierungsmaßnahme oder nach anderer Version als Folge des Ablaufes einer vertraglichen Lizenz mit der österreichischen Tabakregie eintreten könnte.
Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister:
1. Ist er bereit Auftrag zu geben, daß einer weiteren Qualitätsverschlechterung Einhalt geboten werde?
2. Ist er bereit, Maßnahmen zu treffen, daß bei den Zigaretten der frühere Vorgang des Rippen an Stelle des Kleben wieder hergestellt wird?
Prag, am 16. September 1930.
Geyer,
Krebs, Simm, Knirsch, Köhler, Horpynka, Dr. Jabloniczky, Ing. Kallina, Szentiványi, Fedor, Dr. Schollich, Dr. Holota, Dr. Hassold, Nitsch, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Törköly, Dobránsky, Dr. Hanreich, Dr. Szüllö, Kasper, Ing. Jung, Hokky.
Původní znění ad 658/III.
Interpellation
des Abgeordneten Fritz Oehlinger und Genossen
an den Finanzminister
betreffend den Erlaß des Finanzministeriums bezüglich Bewilligung von Spielautomaten als Geschicklichkeitsautomaten.
Auf Grund der amtlichen Bewilligung des Finanzministeriums Nr. 75065/29/II-b-5a mit Zustimmung des Innen- und Handelsministeriums, gelangen seit längerer Zeit sogenannte "Rotary Sporting Machines" als Geschicklichkeitsautomaten manchmal bis zu 5 Stück in den Cafés, Bars und sonstigen Vergnügungsstätten zur Aufstellung.
Das Prinzip dieser Spielautomaten besteht darin, daß man 1 Krone hinein wirft - hierauf einen Hebel herunterdrückt, wodurch drei Rollen in Rotation versetzt werden. Auf diesen Rollen sind Kirschen, Johannisbeeren, Zitronen, Pflaumen, Glocken und Striche gemalt und je nach der Zusammenstellung dieser Bilder nach Stillstand der Scheiben sind 2, 4, 8, 12, 16 und 20 Kronen zu gewinnen.
Beweis dafür, daß es sich bei den "Rotary Sporting Machines" nicht wie das Finanzministerium der Auffassung ist, um ein "Geschicklichkeitsspiel" sondern um ein reines "Hasardspiel" handelt, ist der Umstand, daß die drei Knöpfe, mit denen die rotierenden Scheiben gebremst werden können, das Ergebnis des Spieles, im Sinne eines Geschicklichkeitsspieles nicht beeinflußten, sondern nur die Zufallsmöglichkeiten variieren. Die Gewinnchance ist bei diesen Spielautomaten nach aufgestellten Berechnungen geringer als bei anderen Hasardspielen.
In allen Lokalen, in denen derartige Spielautomaten zur Aufstellung gelangten, ist eine wahre Spielseuche ausgebrochen, die keine Grenzen mehr kennt. Von früh bis spät in die Nacht hinein sind diese Geldautomaten ständig belagert und, wie eingehende Beobachtungen ergeben haben, sind es zu zwei Dritteln Minder- und Minderbemittelte, die ihre sauer verdienten Kronen der Spielleidenschaft zum Opfer bringen und auf diese Weise namhafte Beträge - manchmal bis zu hundert Kronen - verlieren.
In einer Zeit, wo die soziale und wirtschaftliche Not in den meisten Bevölkerungsschichten sich in erschreckender Weise bemerkbar macht, muß es geradezu als höchst auffallend bezeichnet werden, daß das Finanzministerium im Einverständnis mit dem Innen- und Handelsministerium durch oben angeführten Erlaß die Bewilligung zu einer solch unmoralischen und unsozialen Ausplünderung gerade der Minderbemittelten erteilt hat.
Schließlich wäre noch zu bemerken, daß der aus den Taschen der Spieler kronenweise gezogene Reingewinn, der z. B. bei fünf aufgestellten Apparaten monatlich bis zu 30.000 Kronen ausmacht, einerseits der Gesellschaft, die diese Apparate in Verleih gibt - einer Gesellschaft, die nicht im Inlande, sondern in England ihren Sitz hat - andererseits dem Konzessionsinhaber und nur zum geringsten Anteil dem Staate zugute kommt, der es wahrlich verabscheuen sollte aus so trüben Quellen Gewinn zu schlagen.
Aus diesen Gründen richte ich an den Herrn Minister die Anfragen:
1.) Ist dem Herrn Minister der Erlaß Nr. 75065/29/II-b-5a bekannt und wenn ja, welche Umstände waren für die Herausgabe des Erlasses maßgebend?
2.) Ist der Herr Minister der Ansicht, daß diese Spielapparate wirklich als "Geschicklichkeitsautomaten" gewertet werden können, oder nicht vielmehr als reine "Hasardautomaten" bezeichnet werden müssen?
3.) Ist der Herr Minister bereit, aus moralischen und sozialen Gesichtspunkten den Erlaß zur Aufstellungsbewilligung dieser Geldspielautomaten zurückzuziehen und den bestehenden gesetzlichen Bestimmungen gegen das Hasardspiel auch in diesem Falle vollste Geltung zu verschaffen?
4.) Ist der Herr Minister bereit, die Konzessionsinhaber zu verpflichten aus dem seit Aufstellung der Apparate gezogenen Reingewinn mindestens 50 Prozent zu Fürsorgezwecken der Kriegsinvaliden und Arbeitslosen zu überweisen?
5.) Wie stellt sich der Herr Minister zu den in Umlauf befindlichen Gerüchten, daß das seinerzeit im Finanzministerium vorgeführte Modell bessere Gewinnmöglichkeit geboten haben soll als die nunmehr dem Spielgebrauch übergebenen Geldautomaten und daß Beamte des Finanzministeriums an der Bewilligung und an dem Betrieb diese Geldspielautomaten persönlich interessiert sein sollen?
6.) Ist der Herr Minister bereit, in dieser Angelegenheit strengste Untersuchung einleiten zu lassen?
Prag, am 16. September 1930.
Oehlinger,
Dr. Polyák, Dr. Luschka, Hlinka, Greif, Zajiček, Dr. Tiso, Šalát, Onderčo, Danihel, Slušný, Kunz, Scharnagl, Krumpe, Dr. Petersilka, Sivák, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Mojto, Dr. Labaj, Dr. Pružinský.