Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

 

658.

Interpelace:

I. posl. Šamalíka, dra Mičury, Knotka, Adámka, Navrátila, Rýpara, Janalíka, Stanislava, Kaňourka a druhů vládě Československé republiky o řešení těžkých poměrů zemědělců, zejména zemědělské krise,

II. posl. Geyera a druhů min. financí o neustálém zhoršování některých výrobků státní tabákové režie,

III. posl. Oehlingera a druhů min. financí o výnosu min. financí, jímž se povolují hrací automaty jako automaty pro cvik v zručnosti,

IV. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády a min. vnitra o zamýšleném zřízení okresních hospodářských záložen i na Moravě a ve Slezsku,

V. posl. V. Beneše, Jaši a soudruhů min. školství a národní osvěty o nezapočítávání presenční služby vojenské,

VI. posl. Šaláta a druhov min. financií straniva uzdravenia rozháraných pomerov, panujúcich na zememeračských katastrálnych úradoch na Slovensku,

VII. posl. Šaláta a druhov vláde republiky Československej o náhrade škôd, spôsobených boľševickým vpádom na Slovensko,

VIII. posl. Siváka a druhov min. školstva a národnej osvety a min. financií vo veci vysokej školy technickej na Slovensku,

IX. posl. dra Daňka a druhů min. financí o nesprávném zdaňování kuchyní s výměrou podlahové plochy pod 12 m²,

X. posl. Špatného, dr. Patejdla, inž. Záhorského a druhů vládě republiky Československé o poměrech družstva "Spořilov" v Praze,

XI. posl. dr. Perglera a druhů min. spravedlnosti dr. Alfrédu Meissnerovi ve věci konfiskace a zabavení periodického časopisu "Polední List" čís. 267, ročník IV. ze dne 25. září 1930,

XII. posl. Geyera a druhů min. železnic o úrazu způsobeném nedbalostí v obvodu stanice jesenické,

XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o úžasném jednání poštmistra Františka Serbouska ve Žluticích, za jehož správy bylo zrušeno listovní tajemství.

 

658/I.

Interpelace

poslanců Josefa Šamalíka, dr. M. Mičury, V. Knotka, J. Adámka, Fr. Navrátila, J. Rýpara, Fr. Janalíka, Fr. Stanislava, Ant. Kaňourka a druhů

vládě Československé republiky

o řešeni těžkých poměrů zemědělců - zejména zemědělské krise.

Zemědělská krise těžce doléhá na všechny vrstvy venkovského lidu, zvláště na chudinu, která nemá ani zaměstnání následkem krise průmyslu a tím ani výživy. Řešení této krise musí se díti urychleně, spravedlivě ke všem vrstvám národa, zejména vzhledem k našemu zemědělství, které jest pilířem státu.

Celní ochrana bez regulace dovozu cizích zemědělských výrobků jest bezvýsledná, jak přesvědčuje obilní obchod a proto nutno zabezpečiti pevné ceny obilní zásahem republiky a to regulací dovozu a vývozu za součinnosti zemědělských korporací a parlamentních kruhů. Otázka smlouvy s Maďarskem vyžaduje urychleného vyřízení, aby zamezeno bylo spekulaci a poškozování zájmů zemědělských.

Aby zamezeno bylo lichvě s životními potřebami jest nutno provésti spravedlivé propočtení výroby nákladu zpracování zemědělských produktů na životní potřeby: mouku, pečivo atd. a stanoviti i směrné ceny životních potřeb, při čemž budiž zabezpečen spravedlivý příjem pro naše živnostnictvo. Má-li se účelně prováděti odbourávání drahoty a docilovati zlevnění životních potřeb, jest nutno prováděti nejostřejší boj proti lichevnímu zdražování těchto potřeb v mezioobchodě.

Vedle toho je nutno všemi prostředky pracovati k zlevnění těch potřeb, které zemědělec kupuje, aby tak zabezpečen byl přiměřený poměr mezi cenami výrobků zemědělských a mezi cenami výrobků průmyslových.

Zákony o výrobě žitného chleba, povinném odběru potřeb pro státní, zemské, okresní, místní a veřejné ústavy z domácí výroby musí býti přísně prováděny. Zabezpečen odbyt hladké mouky pšeničné regulací vymílání pšenice a ceny mouky.

Výrobě živočišné musí býti se strany státu věnována největší pozornost, aby republika i po této stránce stala se soběstačnou.

Jelikož opětně byly četné kraje postiženy živelními pohromami, hlavně vzrůstem obilí, jest naléhavě nutno, aby žádosti postižených zemědělců o podpory a náhradu daní byly co nejrychleji vyřízeny a všem postiženým bez rozdílu dostalo se podpory hlavně na nákup osiva.

Katastrofy loňské vynutily, že museli zemědělci na podzim i na jaře kupovati osivo na dluh. Mnohým byla sklizeň zase zničena a musí opět nové osivo kupovati. Je nutno, aby tolik těžce poškozeným zemědělcům bylo z nouzových fondů nahrazeno na loňský nákup osiva 50% prokázaného nákladu.

Aby zemědělský lid chráněn byl před nouzí a nedostatkem v případě všech živelních pohrom, jest nezbytně nutno uskutečniti návrh klubu lidových poslanců na zavedení živelního zajištění.

Zemědělci následkem dlouho trvající krise trpí nedostatkem peněz a značně se zadlužují. Okolnost, že nebyla dosud ani pořízena statistika o nucených dražbách zemědělských usedlostí nesvědčí nikterak o zvláštní péči úředních orgánů o zemědělství. Je nutno co nejdříve přikročiti k úpravě péče o levný úvěr venkova a o jeho vyvazení z dluhu zvláštním zákonem, který by otázku tu řešil spravedlivě ke všem vrstvám zemědělským.

Státní berní orgány nepřihlížejí vůbec ke kritickým poměrům hospodářským na venkově a předpisují paušalované daně důchodové i paušalovanou daň z obratu stejným způsobem a ve stejné výši jako v dobách lepší konjunktury zemědělského podnikání. Při předpisování daní nešetří se ani ustanovení zákona o vytýkacím řízení. Dlužné a neprávem vysoko vyměřené daně vymáhají se pak na těch, kdož platiti nemohou přísnými exekucemi. Berní správy měly by býti poučeny, že takto proti zemědělským poplatníkům postupovati nemohou. Musí býti nařízeno zastavení exekucí a nové přezkoumání daňových předpisů a snížení předepsaných daní na snesitelnou výši. Nezplacené dávky z majetku a přírůstku na majetku neměly by rovněž býti vymáhány a žádosti této věci se týkající nechť jsou příznivě vyřízeny.

Obratová daň z povoznictví, není-li toto prováděno jako stálá živnost, budiž zemědělcům počítána do paušálu zemědělského. Daň z výroby slivovice a vína pro domácí potřebu buď zrušena. Masné poplatky venkovských řezníků nutno upraviti dle návrhů klubu lidových poslanců, zvláště, aby venkovští řezníci nebyli nuceni dvakrát platiti jednu dávku. Porážky domácího dobytka buďtež osvobozeny od masné daně. - Daňové zatížení venkova, zvláště zemědělského lidu jest již tak nesnesitelné a kritické, že nemožno daně zvyšovati. I zamýšlené zdražení jízdních tarifů na československých drahách naráží proto na všeobecný odpor.

V daňových komisích, jež budou v nejbližší době jmenovány nutno zabezpečiti spravedlivé zastoupení všem vrstvám poplatnictva. Nutno zdůrazniti, že valná hromada Svazu lidových zemědělců prohlásila požadavek, aby v daňových komisích, které mají býti na novo jmenovány byly lidoví zemědělci v každém okresu spravedlivě zastoupeni.

Cukerní krise ohrožuje nejen cukerní výrobu, nýbrž i pěstitele řepy. Nutno zabezpečiti taková ochranná opatření pro řepaře se strany státu, aby umožněno bylo pěstování řepy za cenu nákladům výrobním odpovídající. Omezení výroby cukru znamená propuštění dělnictva a úřednictva z dosavadního zaměstnání, čímž se nezaměstnanost ještě zvýší.

Lesní reforma budiž spravedlivě a účelně provedena. Zabraná lesní půda buď přidělena v prvé řadě obcím, které po přídělu mohou utvořiti komunální svazy za příčinou řádného obhospodařování přidělených lesů. Příděly lesů jednotlivcům nebo zpolitisovaným družstvům neb Svazům ať jsou nepřípustny.

Zákony honební a rybářské buďtež co nejrychleji zunifikovány pro celou republiku jednotně.

Provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvírat vyvolává na venkově všeobecné roztrpčení. Je proto nutno, aby co nejrychleji přikročeno bylo k novele tohoto zákona ve smyslu návrhu klubu lidových poslanců.

Dosavadní volební řád do zemědělských rad neodpovídá vůbec ani ústavě republiky Československé, ani hospodářským a politickým poměrům v tomto státě. Je proto nutno vážně již přikročiti k reformě tohoto zastaralého zřízení zavedením okresních zemědělských společenstev a zemských zemědělských komor. Klub lidových poslanců podává v této věci příslušný návrh.

Provedením těchto opatření se nejen pronikavě zmírní krise národohospodářská, ale odstraní se velká řada příčin jež tuto krisi vyvolávají a zvyšují.

Podepsaní se táží:

Jest vláda Čsl. republiky ochotna dle shora uvedených návrhů a požadavků neprodleně pracovati - a tím umožňovati odstranění krise zemědělské a přivoditi zlepšení poměrů všech vrstev obyvatelstva a celé republiky?

V Praze, dne 18. září 1930.

Šamalík, dr. Mičura, Knotek, Adámek, Navrátil, Rýpar, Janalík, Stanislav, Kaňourek,

dr. Daněk, Sedláček, dr. Novák, dr. Nosek, Petr, Košek, Bezděk, Myslivec, Světlík, Stašek, Vaculík, Vičánek, Roudnický.

 

658/II. (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Geyera a druhů

ministrovi financí

o neustálém zhoršování některých výrobků státní tabákové režie.

V poslední době množí se žaloby do zhoršení některých výrobků tabákové režie. Platí to především o nejvíce prodávaných druzích doutníků, jako "krátké", "portorika" a "kuba" a o obyčejném kuřlavém tabáku v hnědém balení. Největší stížnosti docházejí do zhoršení jakosti "egyptek", od nichž kuřáci tohoto druhu pro stále horší tabák a pro "lepení" místo dřívějšího "vroubkování" přímo utíkají. Tak si trafikanti stěžují, již do citelného poklesu odbytu uvedených druhů, zvláště egyptek, při nichž nelze pochopiti, jak lepením místo vroubkováním mohlo dojíti k nějaké úspoře jako domnělému racionalisačnímu opatření nebo podle jiné zprávy jako následku uplynutí smluvní licence s rakouskou tabákovou režií.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jest ochoten naříditi, aby byla učiněna přítrž dalšímu zhoršování jakosti?

2. Jest ochoten učiniti opatření, aby cigarety byly opět jako dříve vroubkovány a nikoliv lepeny?

V Praze, dne 16. září 1930.

Geyer,

Krebs, Simm, Knirsch, Köhler, Horpynka dr. Jabloniczky, inž. Kallina, Szentiványi, Fedor, dr. Schollich, dr. Holota, dr. Hassold, Nitsch, dr. Keibl, Hokky, Matzner, dr. Törköly, Dobránsky, dr. Hanreich, dr. Szüllö, Kasper, inž. Jung.

 

658/III. (překlad).

Interpelace

poslance F. Oehlingera a druhů

ministrovi financí

o výnosu ministerstva financí, jímž se povolují hrací automaty jako automaty pro cvik v zručnosti.

Podle úředního povolení ministerstva financí čís. 75065/29/II.-b-5 a se souhlasem ministerstva vnitra a obchodu zavádějí se již delší dobu v kavárnách, barech a v jiných zábavních místnostech tak zvané "Rotary Sporting Machines" jako automaty pro cvik v zručnosti, častokráte až v 5 kusech.

Podstata těchto hracích automatů záleží v tom, že se do nich hodí jedna koruna, poté se stiskne páka, čímž se uvedou do chodu tři válečky. Na těchto válečkách jsou namalovány třešně, rybíz, citrony, švestky, zvonky a čárky a podle toho, jak se tyto obrazy sestaví, když se zastaví kolečka, lze vyhráti dvě, čtyři, osm dvanáct, šestnáct a dvacet korun.

Důkazem toho, že "Rotary Sporting Machines" není, jak se domnívá ministerstvo financí, "hra záležející v zručnosti", nýbrž prostě "hazardní hra", jest to, že ony tři knoflíky, jimiž lze pohybující se kolečka zabrzditi, nemají vlivu na výsledek hry ve smyslu hry v zručnosti, nýbrž záleží to jen na náhodě. Čáka na výhru jest u těchto hracích automatů podle sestavených výpočtů menší než při jiných hazardních hrách.

Ve všech místnostech, v nichž byly takovéto hrací automaty zavěšeny, vypukla skutečná hráčská nákaza, která již nezná mezí. Tyto peněžní automaty jsou od rána do pozdní noci neustále obleženy a jak se zjistilo z podrobných pozorování, jsou to ze dvou třetin lidé méně majetní a nejméně majetní, kteří přinášejí své trpce vydělané koruny za oběť hráčské vášni a takto ztrácejí značné částky - často až na sto korun.

V době, kdy s hrůzou pozorujeme, jak vzrůstá sociální a hospodářská nouze v nejširších vrstvách obyvatelstva, musíme říci, že jest přímo až příliš nápadné, že ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra a obchodu udělilo svrchu uvedeným výnosem povolení k takovémuto nemravnému a nesociálnímu vykořisťování právě lidí méně majetných.

Na konec dlužno ještě poznamenati, že čistý zisk vytahaný po korunách z kapes hráčů, který na příklad při pěti aparátech činí měsíčně až 30.000 Kč, připadá jednak společnosti, která tyto automaty zapůjčuje - společnosti, která má své sídlo nikoliv zde, nýbrž v Anglií - jednak majiteli koncese a jen z nepatrné části státu, který by se měl skutečně styděti vydělávati z takovýchto kalných pramenů.

Proto se táži pana ministra:

1. Ví pan ministr o výnosu čís. 75.065/29/II.-b-5 a ví-li o něm, co rozhodovalo pro vydání tohoto výnosu?

2. Jest pan ministr toho míněni, že lze tyto hrací aparáty pokládati skutečně za "automaty pro cvik v zručnosti", či, že spíše musí býti pokládány za čistě "hazardní automaty"?

3. Jest pan ministr ochoten z důvodů mravních a sociálních odvolati výnos, jímž se povolují tyto hrací automaty a zjednati plnou platnost příslušným zákonným ustanovením proti hazardní hře i v tomto případě?

4. Jest pan ministr ochoten uložiti majetníkům koncese aby z čistého zisku, který získali od zavedení aparátů, poukázali nejméně 50% na sociální účely válečným invalidům a nezaměstnaným?

5. Co soudí pan ministr o rozšiřovaných zprávách, že prý na modelu předváděném kdysi v ministerstvu financí, bylo možno dosíci vyšší výhry než na peněžních automatech odevzdaných nyní hráčům a že prý úředníci ministerstva financí mají osobní zájem na povolování a provozu těchto automatů pro hru o peníze? 6. Jest pan ministr ochoten tuto věc co nejpřísněji vyšetřiti?

V Praze, dne 16. září 1930.

Oehlinger,

dr. Polyák, dr. Luschka, Hlinka, Greif, Zajiček, dr. Tiso, Šalát, Danihel, Slušný, Kunz, Scharnagl, Krumpe, Onderčo, dr. Petersilka, Sivák, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Mojto, dr. Labaj, dr. Pružinský.

 

658/IV. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

předsedovi vlády

a ministrovi vnitra

o zamýšleném zřízení okresních hospodářských záložen i na Moravě a ve Slezsku.

Z oběžníku ministerstva vnitra zaslaného všem okresním úřadům vysvítá, že vláda zamýšlí i na Moravě a ve Slezsku nynější kontribuční záložny, právě jako se to stalo v Čechách zákonem ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb. z. a n., přeměniti v okresní hospodářské záložny. Proti tomuto pokusu dlužno ihned a včas vznésti velmi těžké námitky. Kontribuční záložny na Moravě spravují majetek, který zbyl kdysi po zrušení obecních sýpek. Tyto fondy poskytují půjčky především svým podílníkům. Čistý výtěžek má býti rozdělen mezi podílníky, což pro rozkouskování dřívějších velkých hospodářských celků na nepatrné části jest dnes skoro nemožné. I kdyby to bylo možné, připadlo by za těchto okolností na jednotlivce často jen několik haléřů.

Při velkém počtu Kampeliček a záložen jest i význam a činnost kontribučních fondů zcela nepatrný, poněvadž jen několik z nich dosáhlo povolení přijímati vklady a tím rozšířilo svou činnost. Poslední dobou ozvaly se právem mezi agrárníky hlasy, aby tyto fondy byly účelně a moderně zhodnoceny. Pocházejí-li z výtěžku půdy, mají opět připadnouti půdě ke zvýšení jejího výtěžku, mělo by se jich tedy nejlépe užíti k melioracím, zavodnění atd. K tomuto účelu mohl by býti zřízen na př. fond pro drobné zemědělce nebo mohly by býti výtěžky odváděny jinému zemědělskému fondu.

Svaz okresních hospodářských záložen v Praze usiluje však u vlády, aby z těchto kontribučních záložen byly udělány okresní hospodářské záložny. K tomu dlužno poznamenati:

Podle statistiky působí na Moravě:

1352 Kampeliček,

751 zemědělských, občanských a živnostenských záložen,

115 spořitelen,

8 bank s hustou sítí filiálek, takže zemědělské obyvatelstvo má již nyní dosti velký výběr, u kterého ústavu chce své peníze uložiti nebo si je vypůjčiti.

Když dnes na Moravě a ve Slezsku peněžní ústavy při přijímání vkladů mezi sebou tak soutěží, že hlavní organisace všech druhů peněžních ústavů se radí, jak by měla býti tato otázka upravena, lze jistě i dále říci, že zřízením okresních hospodářských záložen na Moravě a ve Slezsku zmíněná soutěž o vklady nejen by se nezmírnila, nýbrž naopak ještě zostřila, stejně jako zřízení těchto záložen v Čechách podle zákona ze dne 6. června 1924 nepřispělo ke konsolidaci obdobných poměrů v Čechách.

Kampeličky a záložny jsou většinou zemědělské, tedy pro venkov zřízené ústavy. Z výše uvedené statistiky vyplývá, že jest dosti zemědělských peněžních ústavů. Jen by se ještě zvýšil počet zpolitisovaných peněžních ústavů, ačkoliv národohospodářské zájmy nutí hospodářský život k jejich snížení. Vláda podporuje podle svých sil slučování peněžních ústavů, aby se dosáhlo snížení režie, poněvadž jen bude-li režie omezena, bude lze dosíci snížení úrokové míry z poskytovaných úvěrů, což jest jistě i přáním vlády.

Byl by to tedy hospodářsky nezdravý zjev, kdyby počet peněžních ústavů byl dále zbytečně rozmnožován.

Kdyby šlo o to, aby kontribuční fondy, které dosud nepřijímají vkladů, usilovaly o rozšíření své činnosti v tom směru, aby získaly další prostředky k obchodnímu provozu přijímáním vkladů, byla by to jejich vlastní věc.

Ale Svaz okresních hospodářských záložen žádá podle českého vzoru, aby okresy převzaly ručení za okresní hospodářské záložny, které s okresem kromě pojmenování "okresní" nemají nic společného.

Důrazně se zde musíme tázati, jsou-li okresy nebo jiné územní svazky pro to, aby přejímaly ručení za soukromé podniky politických stran, ačkoliv okresy zisků nedostávají, kdežto s druhé strany ručí za ztráty nemajíce možnosti řádnou správou omeziti případné ztráty?

Není to úkolem okresů, aby přejímaly ručení za soukromé podniky. Tímtéž právem mohla by pak všechna potravinová, bytová, výrobní a jiná družstva jakož i obchodní a průmyslové akciové společnosti politických stran žádati, aby byl vydán zákon, že okres i za ně může převzíti ručení. U zákona dlužno předpokládati spravedlnost a musilo by tedy býti dovoleno, aby okres ručil i za podniky jednotlivců, kteří rovněž nesou risiko a konjunkturní ztráty, mají tedy ztráty nezaviněné, které mohou tíže snášeti než korporace.

Z toho, co jsme řekli, vyplývá, že při věcném a spravedlivém posuzování této otázky na Moravě nemůže býti vydán nový zákon, podle něhož by okresy měly ručiti za podniky, které jim nepatří.

Spořitelny poskytují hlavně dlouhodobý hypoteční úvěr, tedy zvláště i na zemědělské nemovitosti. Mimo to mohou zemědělcům poskytovati i směnečný úvěr.

Na Moravě a ve Slezsku jsou spořitelny nejen v sídle okresních úřadů, jichž jest 53, nýbrž i v každém poněkud větším městě, jelikož jest úhrnem 116 spořitelen. Ve venkovských místech není zpravidla žádný průmysl, takže tam ve spořitelnách převládá zemědělský živel. V každém městě, které jest sídlem okresního úřadu, jest nejen jedna spořitelna, nýbrž zpravidla i několik záložen a bankovních filiálek, takže jest ústavů nejen dosti, nýbrž příliš mnoho. V zemích Moravské a Slezské jest podle úřední statistiky úhrnem 3325 obcí, z toho 126 měst a 222 městysů. Počet peněžních ústavů činí 2219, takže průměrně připadají na každé tři obce dva peněžní ústavy. V obvodu každého okresního úřadu jest průměrně 42 peněžních ústa

Nynější všeobecná hospodářská a tedy i zemědělská krise projevuje se tím, že si agrární vrstvy nyní více vypůjčují než vkládají. Při velkém počtu Kampeliček, většinou zemědělských peněžních ústavů, nemělo by zřízení okresních hospodářských založen ve městech s ručením okresů jiného významu, než že by posilnilo politické stranictví, což by zneklidnilo hospodářský život. To by nebylo ani ve veřejném ani v národohospodářském zájmu.

Proto se podepsaní táží předsedy vlády a ministra vnitra, jsou-li ochotni z těchto věcných a hospodářských důvodů zabrániti, aby nebyly pro Moravu a Slezsko zřízeny zvláštní okresní hospodářské záložny, a kontribuční fondy věnovati modernímu zemědělskému účelu?

V Praze dne 16. září 1930.

Dr. Schollich,

dr. Keibl, Schubert, Geyer, Dobránsky, Nitsch, dr. Jabloniczky, dr. Holota, Fedor, Krebs, inž. Jung, Kasper, inž. Kallina, dr. Hanreich, Horpynka, Matzner, dr. Hassold, Knirsch, dr. Szüllö, Köhler, Hokky, Szentiványi, dr. Törköly, Simm.

 

658/V.

Interpelace

poslanců Vojty Beneše, V. Jaši a soudruhů

ministru školství a národní osvěty

o nezapočítávání presenční služby vojenské.

Učitelé podobně jako státní zaměstnanci, kteří nastoupili školní službu za účinnosti zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, tedy po 1. září 1919, neměli právního nároku na výhody, plynoucí ze zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 tj. zákona o propočtení služební doby a tím i nároku na započtení presenční služby vojenské ve smyslu ustanovení § 12. vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920 č. 666.

Vláda vydala sice nařízení ze dne 30. května 1922, č. 165, podle jehož § 2 měla se započítávati presenční služba vojenská státním zaměstnancům a v důsledku paritního zákona i učitelům při novém nebo opětném ustanovení, avšak výhody tohoto vládního nařízení použila jen část učitelů, neboť po rozhodnutí nejvyššího správního soudu, že neřízení to není kryto zákonem, školní úřady více učitelům podle této normy presenční službu nezapočítávaly.

Proto k 1 lednu 1926 při převodu do nových platů podle zákona čís. 1041926 povstávaly u učitelů nesrovnalosti, podobně jako u státních úředníků při převodech k témuž datu podle zákona č. 103/1926. V důsledku toho pociťovali učitelé, kterým nebyla před 1. lednem 1926 vojenská presenční služba započítána, toto zkrácení jako křivdu, kterou těžce nesli jsouce takto postupně trestáni za to, že byli k výkonu presenční služby povoláni, oproti těm, kteří vojenskou službou presenční povinni nebyli, a to tím více, že starší učitelé, kteří presenční službu vojenskou konali za Rakouska, ji vesměs započítánu měli, kteří ji konali za republiky výhody započtení nebyli účastni.

Vláda republiky československé si byla jistě vědoma těchto nesprávností, ba nespravedlivostí, na něž byla četnými memorandy prostřednictvím resortních ministerstev upozorňována a žádána o nápravu, když učinila své usnesení ze dne 14. III. 1929 (podobně jako usnesení ze dne 4. března 1927 pro státní zaměstnance), na jehož základě vzalo ministerstvo školství výnos ze dne 6. dubna 1929 čís. 35227-I., podle něhož se má presenční služba vojenská konaná před 1. lednem 1926 po ustavení učitelem na veřejných školách národních, pokud ji nebylo lze započísti pro postup do vyšších požitků při převodu do nových platů podle učitelského zákona k 1. lednu 1926, připočísti učiteli s účinností od 1. ledna 1926. V započitatelné služební době ve smyslu § 38, odst. 1. učitelského zákona.

Usnesení vlády publikované cit. výnosem ministerstva školství a národní osvěty jest jasné a činí podmínkou připočtení presenční služby vojenské k započitatelné služební době ve smyslu § 38 odst. 1. učitelského zákona jenom, že

a) tato služba byla konána před 1. lednem 1926,

b) že byla konána po ustanovení učitelem

c) a že ji nebylo možno započísti pro postup do vyšších požitků při převodu do nových platů podle učitelského zákona ke dni 1. lednu 1926.

Leč školní úřady, patrně po direktivě jim dané, které o započtu presenční služby vojenské rozhodují, žádosti učitelů zamítají, že když stanovené podmínky byly splněny a to u těch učitelů, kteří nebyli v den 1. ledna 1926 ustanoveni definitivně, z důvodu, že presenční službu vojenskou nelze započísti ani do doby čekatelské ani do služby výpomocné, neboť čekatelská doba musí býti skutečně ve službě ztrávená a u těch učitelů, kteří nedokonali presenční službu vojenskou před 1. lednem 1926 plně, z důvodu, že nebyla tato služba do 1. ledna 1926 skončena. Podobná zamítavá vyřízení činí školní úřady i v těch případech, že učitel byl již před podáním žádosti jmenován definitivním učitelem.

Tento názor právní zaujímá i samo ministerstvo školství a národní osvěty a zamítá odvolání podaná proti takovým rozhodnutím zemských školních rad.

Není třeba podotýkati, že učitelé, kteří se právem domnívali, že podle cit. usnesení ministerské rady a výnosu ministerstva školství a národní osvěty jim má býti presenční služba vojenská připočtena k započitatelné služební době, jsou takovýmto výnosem roztrpčeni a těžce takového rozhodnutí nesou.

Tím však trapněji musí působiti, když nejvyšší školní úřad rozhodl dne 20. listopadu 1929 č. 154063-VII./29, o odvolání učitele zamítavě, že mu nenáleží započísti presenční službu vojenskou z důvodu, že týž byl před nastoupením presenční služby vojenské výpomocným učitelem bez zkoušky dospělosti, ačkoliv v odvolání bylo uvedeno i doloženo, že zkoušku dospělosti již dříve vykonal a po jejím složení ve školní službě byl, nebo když zemský úřad pro zemi Podkarpatskou ve svém rozhodnutí ze dne 28. února 1930 č. 130312-III./29 zamítl započísti vojenskou sužbu presenční učiteli proto, že čekatelská doba musí býti ve smyslu ustanovení § 2. učitelského zákona skutečně odsloužena, ačkoliv tento učitel jest definitivním učitelem bez určení služebního místa s platností od 1. ledna 1923.

Podepsaní se táží pana ministra školství a nár. osvěty:

a) Jest tato prakse školních úřadů panu ministru školství a národní osvěty známa?

b) Hodlá pan ministr školství a národní osvěty učiniti opatření, aby školní úřady vykládaly cit. usnesení ministerské rady a výnos ministerstva školství a národní osvěty v duchu a právním významu, jaký mu jest dán?

c) Hodlá pan ministr školství a národní osvěty vyšetřiti posléze uvedené dva případy?

V Praze dne 18. září 1930.

V. Beneš, Jaša,

Kučera, Brodecký, Chalupník, Chalupa, Nový, Remeš, Prokeš, Srba, Husnaj, inž. Nečas, Benda, Bečko, Klein, Jurnečková, Jaroš, dr. Winter, Stivín, Vácha, Tayerle, Pik, Fr. Staněk.

 

658/VI.

Interpelácia

poslanca Antona Šaláta a druhov

ministru financií

straniva uzdravenia rozháraných pomerov, panujúcich na zememeračských katastrálnych úradoch na Slovensku.

V krupinskom okrese na Slovensku je veľké rozhorčenie daňovníkov preto, že už viac rokov nebývajú vôbec zavedené do katastrálnych hárkov majetkové zmeny, vznikajúce pri odpredajoch, kúpoch, rozdelenia a zdedeniach majetkov z čoho vznikajú najtrapnejšie mýlky a nepresnosti pri vyrubovaní daní.

Sťažujúcim stránkam na zememeračskom úrade stereotypne odpovedajú už roky, že sa majetkové zmeny už preto nezaznačujú do katastrálnych hárkov, lebo sa vraj chystá nový katastrálny súpis. Daňovníci nevedia sa inak brániť oproti nesprávnemu vyrubovaniu daní a dávok, nútení sú pravotami a súdmi domáhať sa pravdy čo do vyrubovania daní a dávok, z čoho občanom povstávajú ťažké trovy. Mnohí z daňovníkov nesprávne vyrubovanie daní pripisujú pánom notárom daňovým komisiám, berným a finančným úradom, kdežto jedinou príčinou je to, že sa neprevádzajú včas a presne katastrálne prepisy. Je to chorobný zjav, hatiaci konsolidáciu daňových pomerov na Slovensku.

Preto pýtam sa pána ministra či je ochotný zakročiť rázne, aby čím prv nastala na Slovensku vo veciach katastrálnych náprava?

V Prahe, dňa 20. septembra 1930.

Šalát,

Hlinka, dr. Tiso, dr. Labaj, dr. Mederlý, dr. Pružinský, dr. Polyák, dr. Fritz, Mojto, Macháček, Suroviak, Slušný, Onderčo, Grebáč-Orlov, Danihel, Čuřík, Sivák, dr. Ravasz, Gajda, dr. Gažík, dr. Pergler.