628/XVIII. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

předsedovi vlády a

ministrovi pošt a telegrafů

o zadání stavby poštovní budovy v Českém Těšíně.

Události při zadávání stavby poštovní budovy v Českém Těšíně vyžadují naléhavě nestranného šetření a vysvětlení. Podle časopiseckých zpráv mají se věci takto:

Příslušné ministerstvo pošt a telegrafů rozepsalo stavbu státní poštovní budovy v Českém Těšíně. Mezi nabídkami, došlými včas byla nejlevnější nabídka německé stavitelské firmy inž. Eugena Fuldy v Českém Těšíně na 1,408.350 Kč,

Nabídka firmy mohla býti proti jiným nabídkám levnější proto, že firma v nejbližší blízkostí staveniště určeného pro poštovní budovu staví zároveň velký čtyrpatrový hotel a celá režie se značně snižuje, když se provádějí dvě stavby přímo vedle sebe.

Ministerstvo pošt však nabídku firmy inž. Fuldy, ačkoliv byla nejlevnější, zamítlo s odůvodněním, že firma při své levné nabídce neposkytuje záruku, že stavbu provede bezvadně. Stavba byla proto zadána staviteli Jožovi Dvořákovi ve Slezské Ostravě, jehož nabídka byla o 150,000 Kč vyšší, tedy za 1,552,755 Kč.

Pro zadávání státních budov platí vládní nařízení ze dne 17. prosince 1920. Podle této zcela jasně formulované zásady zákona rozhoduje pro zadávání ovšem především láce. Ale nejnižší cena sama nemá rozhodovati. Naopak jest úkolem zadávacího místa, aby ze tří nejlevnějších nabídek vybral "nejpříznivější", to jest kromě láce dlužno uvažovati i o technické a finanční výkonnosti a o důvěře ve způsob práce stavitelské firmy. Konečně ustanovuje vládní nařízení v §u 22, bod 3, že pokud možno dlužno dáti přednost podnikatelům usazeným v místě. Ustanovení, že místní podnikatelé mají míti přednost, jest jednak samozřejmým uznáním hospodářských zájmů místa, ve kterém se státní stavba provádí, jednak uznáním všeobecného místního a národohospodářského významu místních podnikatelů proti firmám cizím.

Kdyby se ministerstvo pošt a telegrafů, které stavbu zadávalo, bylo drželo těchto jasných ustanovení vládního nařízení, mohla býti vybrána jen firma inž. Fuldy, což ihned vysvitne ze srovnání firmy inž. Fuldy v Českém Těšíně s firmou Dvořákovou ve Slezské Ostravě. Firma Fuldova trvá 61 let a provedla většinu nejvýznamnějších veřejných a soukromých staveb na Těšínsku. Uvádím jen některé: divadlo, krajský soud, hotel U hnědého jelena, radnici, německou školu, polskou školu obecnou a občanskou, evangelický kostel a Ústřední banku v Těšíně, kostely v Třinci, Doubravě, Karviné, radnici v Karviné, školy ve Fryštátě, Karviné, Lazech, Petřvaldě a Jablunkově, nemocnici Alžbětinek s klausurou a kapli v Jablunkově a mnoho jiných staveb. Ostatně není ve veřejnosti žádné pochybnosti o technické výkonnosti firmy, jelikož jest vybavena výtečnými a nejmodernějšími stroji. Také po stránce finanční a hospodářské výkonnosti není třeba zvlášť zdůrazňovati, že firma zaujímá prvotřídní místo.

O technické výkonností firmy Dvořákovy jest snadno pronésti úsudek pro poměry této firmy. Pan Joža Dvořák, architekt a stavitel ve Slezské Ostravě, byl od 1. ledna 1919 společníkem a obchodvedoucím firmy Dvořák a Kučera, spol. s r. o., ve Slezské Ostravě, s jistinou 80,000 Kč. Tato stavební společnosti dostala se s dluhy více než 3 milionů Kč dne 14. března 1929 do soudního vyrovnání, které dne 21. června 1929 věřitelé musili přijmouti s 35%ní kvotou. Skoro za polovici dlužné částky, tj. asi za 1,500.000 Kč převzali oba obchodvedoucí, Joža Dvořák a Cyril Kučera, osobní a neomezenou záruku, z kteréhožto titulu ještě dnes 3 splátky nejsou zaplaceny. S nezaručeným zbytkem 1,500.000 Kč upadla firma jako taková do konkursu, který ještě trvá. Poněvadž však proti této částce není v konkursní podstatě pohledávek, nedostanou věřitelé naprosto nic.

Poukazuji dále na zvláštní formu firmy Dvořák a Kučera, která jako společnost s r. o. má pouze dva společníky, pány stavitele Dvořáka a Kučeru, kteří jsou oba i obchodvedoucími, takže podle formy jde pouze o společnost s omezeným ručením, ve skutečnosti však o veřejnou obchodní společnost a proto tím spíše mělo se použíti §u 21, lit. f) uvedeného vládního nařízení.

Firma Fulda má od svého založení v roce 1869 své sídlo v Českém Těšíně. Místní a hospodářský význam této firmy projevuje se nejlépe tím, že jest největším poplatníkem nejen v Českém Těšíně, nýbrž v celém česko-těšínském berním okrese. Podle toho jest také první při placení dávek na sociální břemena (nemocenská pojišťovna, úrazová pojišťovna atd.).

Firma Dvořákova trvá ve Slezské Ostravě asi rok daní v česko-těšínském berním okrese a dávek do nemocenské a úrazové pojišťovny v okrese česko-těšínském téměř neplatí.

Z těchto autentických dat není tedy těžké zjistiti, která nabídka jest "nejpříznivější" ve smyslu zákona, uváží-li se všechny okolnosti. Ministerstvo pošt a telegrafů rozhodlo takto a zadalo, čemuž nelze uvěřiti, stavbu poštovní budovy firmě Dvořákově.

Konečně dlužno ještě poznamenati, že § 21 v bodě 1 f) výslovně stanoví, že předem dlužno vyloučiti nabídky uchazečů, proti nimž jest zahájeno konkursní nebo vyrovnávací řízení. Firma Dvořákova má zvláštní přednost, že jest jak v řízení konkursním, tak i ve vyrovnávacím, v konkursním z titulu účasti na firmě Dvořák a Kučera a ve vyrovnávacím z titulu převzatého osobního ručení za polovici vyrovnávací částky.

Ministerstvo, snad aby se zvlášť zesměšnilo, odůvodnilo zadání firmě Dvořákově věcně ještě tím, že firmu Fuldovu bylo dlužno vyloučili, poněvadž zvláště při železnobetonových pracích byla příliš laciná, tak laciná, že se ministerstvo pošt musilo obávati, že převezme-li firma Fuldova práci za tak levné ceny, dostane se do nesnází. Tato starost ministerstva pošt jest tím spíše odůvodněna, že rozdíl při železobetonových pracích činí celých 32,000 Kč, tedy částku, která se zřetelem na trvalé neomezené záruky firmy Fuldovy asi zvlášť rozhoduje!

Veřejnost, pokud neztratila citu pro právo a slušnost a hledí na čistotu a nestrannost státní správy, jest hluboce pobouřena tímto nehorázným postupem ministerstva pošt a telegrafů. Poplatníci úpící pod břemenem daní a dávek, vnucených jim velikášstvím státu, vidí v takovém postupu dráždivé a nesmyslné mrhání jejich těžce vydělaných daní. Ale německé obyvatelstvo si mimo to opět jednou jasně uvědomuje, že rovnoprávnost, ústavou zaručená všem státním občanům a národům Československé republiky, jest jen frází a jen na papíře a že v praxí úřady vždy dávají přednost Čechovi, a to i tehdy, když všechny okolností mluví proti němu a pro německého uchazeče. Tak vypadá ve skutečnosti tak zvaná rovnoprávnost! Tento případ jest toho opět vzorným příkladem.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády a pana ministra pošt a telegrafů:

Jste ochotni ihned odvolati zadání stavby poštovní budovy v Českém Těšíně firmě Dvořákově jako odporující zákonu a zadati tuto práci nejlevnějšímu nabízejícímu a dále oznámiti, který úředník jest odpovědný za toto pobuřující rozhodnutí a naříditi, aby byl potrestán?

V Praze, dne 9. září 1930.

Dr. Schollich,

Horpynka, Matzner, dr. Keibl, Simm, inž. Jung, Geyer, Kasper, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Fedor, dr. Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, dr. Szüllö, Köhler, Schubert, Knirsch, Krebs, inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Hanreich.

 

628/XIX. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrovi železnic

o užívání německého kurentního písma v železniční dopravě.

Kterýsi litoměřický obchodník chtěl nedávno u podejny zboží stanice Litoměřice horní nádraží podati bednu zboží do Broumova v Čechách. K jeho překvapení úředník odmítl přijmouti zásilku, poněvadž podatel, vyplniv jinak správně úřední nákladní list, vepsal na něm údaje německým kurentním písmem. Na námitku proti odepřenému přijetí bylo podateli odpověděno, že podle úředního ustanovení jest přípustné, aby nákladní listy byly vyplňovány i inkoustovou tužkou latinským písmem a z toho dlužno podle mínění českého železničního úředníka usuzovati, že užívati německého kurentního písma jest nepřípustné, poněvadž by je snad nemohl přečísti nikdo jiný než podatel. Aby tedy zásilku skutečně odeslal, byl podávající nucen vyplniti nový nákladní list latinským písmem.

Mínění českého úředníka o nepřípustnosti německého kurentního písma jest věcně nesprávné a neudržitelné. Když a kde jest v železniční dopravě připuštěno užívati německého jazyka, musí býti ovšem dovoleno i německé písmo, poněvadž obojí patří dohromady. Užívati pro německý jazyk latinského písma jest jen národní bezmyšlenkovitost, kterou však nelze povznésti na zákon. Ostatně bylo již podrobným šetřením zjištěno, že i cizí národy dovedou lépe čísti němčinu psanou německým kurentním písmem než latinkou.

Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic, je-li ochoten všem podřízeným úřadům vydati pokyny, že jest dovoleno v železniční dopravě užívati německého kurentního písma a že všechny spisy takto vyhotovené mají býti bez námitky přijímány?

V Praze dne 14. září 1930.

Dr. Schollich,

Horpynka, dr. Hanreich, dr. Keibl, inž. Kallina, Geyer, Knirsch, inž. Jung, Simm, Köhler, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, Eckert, Dobránsky, dr. Szüllö, Schubert, Kasper, Krebs, dr. Hassold, Matzner.

 

628/XX. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti,

že rekursní senát opavského krajského soudu porušuje německá jazyková práva.

Jazykovým zákonem a jazykovým nařízením byla jazyková práva menšin stanovena více než skrovně a naprosto nedostatečně. Různá státní místa, která by se přece měla těmito předpisy říditi, neustále se snaží, tato jazyková práva zkracovati, jak o tom svědčí tento případ:

Advokát dr. Erich Tertsch z Liberce podal jménem společnosti "Zentralgesellschaft", akc. spol. ve Vídni, u okresního soudu v Cukmantlu (ve Slezsku) dne 17. prosince 1929 rekurs proti Bruno Neumannovi z Cukmatlu pod E 406/29 v německém jazyku. Opavský krajský soud jako soud rekursní tento rekurs zamítl pod R I 23/30 ze dne 21. ledna 1930, poněvadž vídeňská firma nesmí používati německého jazyka. Vyrozumění o tomto odmítnutí stalo se rovněž jen česky. Dr. Tertsch stěžoval si proti tomu dne 5. února 1930 u presidia opavského krajského soudu a žádal od dozorčího orgánu, příslušného podle §u 78 zákona o organisaci soudů a podle článku 96 jazykového nařízení, předně německé znění odmítnutí, dále aby bylo rekursnímu soudu nařízeno, aby německý rekurs přijal a meritorně a německy jej vyřídil. Presidium krajského soudu v Opavě stížnosti vyhovělo (pres. 84917/30 ze dne 21. února 1930) a nařídilo rekursnímu senátu, aby o německém rekursu věcně, německy rozhodl. V obšírném odůvodnění vyložilo presidium krajského soudu, že příkazem rekursním senátu, aby přijal německý rekurs a vyřídil jej německy, nezasahuje do soudcovské nezávislosti, pokud jde o obsah rozhodnutí rekursu, nýbrž vykonává jen vliv na vnější jazykovou formu a na skutečnost vyřízení, k čemuž presidium krajského soudu jest oprávněno a jest to jeho povinností podle §u 7 jazykového zákona a článku 96, 3 jazykového nařízení. Rekursní senát měl tedy příkazu příslušného dohlédacího úřadu uposlechnouti a nemůže se tedy vymlouvati, že by nepřípustné odmítnutí rekursu z důvodů jazykových znamenalo meritorní rozhodnutí o německém rekursu. Rekursní soud v Opavě však příkazu presidia krajského soudu neuposlechl a pod R. I. 23/30 ze dne 11. března 1930 odepřel přijmouti německý rekurs a meritorně jej německy vyříditi.

Nesčetnými rozhodnutími nejvyššího právního soudu bylo vysloveno, že i německým cizozemcům, tedy i svrchu uvedené vídeňské firmě, přísluší právo užívati u soudů v Československu německého jazyka. Obšírným jazykovým rozhodnutím presidia krajského soudu v Opavě ze dne 21. února 1930 bylo vyloženo a odůvodněno, že presidiu krajského soudu přísluší právo zrušiti rozhodnutí opavského rekursního senátu vadná z důvodů jazykových a pečovati, aby úřadoval po stránce jazykové správně. Kdyby snad rekursní senát v Opavě chtěl tvrditi, že nezná jazykové judikatury správního soudu, pokud jde o jazyková práva cizinců, pak, poněvadž mu to bylo nařízeno rozhodnutím presidia krajského soudy v Opavě z 21. února 1930, měl poslechnouti a německý rekurs přijmouti a německy vyříditi. Poněvadž se však úmyslně zdráhal tohoto příkazu uposlechnouti, jednal rekursní senát jako orgán veřejné moci proti ústavním zákonům (jazykovému zákonu) a prováděcím nařízením k němu (jazykovému nařízení) a tím zřejmě ohrozil zájmy veřejné správy žádající, aby zákony byly prováděny nestranně. Z tohoto důvodu bylo by třeba zakročiti proti rekursnímu senátu v Opavě podle §u 25 zákona na ochranu republiky pro přestupek peněžitými pokutami do 10,000 Kč nebo vězením do tří měsíců.

Advokát dr. Tertsch navrhl tedy dne 30. května 1930 u presidia krajského soudu v Opavě, aby viníci byli potrestáni podle §u 25 zákona na ochranu republiky a mimo to, aby proti ním bylo zahájeno disciplinární řízení. Avšak presidium krajského soudu v Opavě odmítlo jakékoliv zakročení proti rekursnímu senátu (Opava, pres. 2996/17/30 ze dne 16. června 1930) a rovněž tak presidium vrchního soudu v Brně (pres. 15355/17/30 ze dne 15. července 1930).

Úkolem soudu jest především trestati poklesky proti zákonům, právu a mravům, a to bez ohledu na osoby, stav a národnost. V Československu se nám však bohužel velice nedostává bývalé rakouské nestrannosti v soudnictví a vážnost soudu velmi utrpěla pro jejich často jednostranné chování. Musí tedy býti vážnou starostí ministerstva spravedlnosti, aby opět obnovilo tuto ztracenou vážnost a především, aby opět navyklo soudce ustanovené státem, aby se řídili zákonem.

Proto se podepsaní táží pana ministra spravedlnosti:

Jste ochoten tento případ vyšetřiti, viníky pohnati k odpovědnosti a potrestati a rovněž i postarati se pro budoucnost, aby beztoho hubená německá jazyková práva příslušející i zahraničním Němcům nebyla ještě zlomyslně zkracována českými šovinistickými úředníky?

V Praze, dne 14. září 1930.

Dr. Schollich,

Horpynka, dr. Hanreich, dr. Keibl, inž. Kallina, Geyer, Knirsch, inž. Jung, Simm, Krebs, Köhler, dr. Jabloniczky, Stenzl, Hokky, Dobránsky, Fedor, dr. Szüllö, Kasper, Schubert, dr. Hassold, Matzner.

 

Původní znění ad 628/XV.

Interpellation

des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genassen

an den Finanzminister

in Angelegenheit des einseitig fiskalistischen Vorgehens der Finanzorgane und der unzulänglichen Ministerialerlässe, die die wichtigsten Forderungen der in Not geratenen Steuerträger unberücksichtigt lassen.

Die Auswirkungen der Wirtschaftsbrise haben nunmehr auch die einzelnen Zellen des Wirtschaftskörpers betroffen und es droht immer greifbarer die Gefahr, daß ein großer Teil des erwerbenden Mittelstandes unter dem Drucke dieser ungeheueren Krise rettungslos zusammenbricht. Die den mißlichen wirtschaftlichen Verhältnissen hohnspottende, unsoziale Steuerbelastung, die, wie verlautet, durch Erhöhung des Staatsvoranschlages für das Jahr 1931 sogar noch erhöht werden soll, läßt die Gefahr eines vollständigen Zusammenbruches unseres Handels- und Gewerbestandes und der Industrie in unmittelbare Nähe rükken. Diesen katastrophalen Auswirkungen noch rechtzeitig und wirkungsvoll vorzubeugen, ist doch die höchste Aufgabe des Staates. Der Finanzverwaltung erwächst daher die Pflicht, unter Rücksichtnahme auf diese wirtschaftliche Notlage ohne Verzögerung alle Maßnahmen zu treffen, um schon jetzt - bevor das Parlament weitere Maßnahmen trifft - dem Steuerträger möglichst entgegenzukommen, damit nicht durch rein fiskalistische Maßnahmen tausende Existenzen vernichtet werden, die bei schonungsvoller Handhabung der gesetzlichen Bestimmungen noch zu retten wären.

Es muß leider festgestellt werden, daß diesen dringenden Forderungen, trotz der gefährlichen Ausdehnung, welche die Wirtschaftskrise bereits erreicht hat, bisher keineswegs Rechnung getragen wird, was u. a. nachstehende Mängel des Steuerwesens augenfällig beweisen:

I. Vor wenigen Wochen forderte das Finanzministerium die Steuerämter zu verschärfter Eintreibung der rückständigen Steuern auf, mit der Begründung, daß die Liquidierung der Zahlungsrückstände nur langsam vorwärts schreite, wobei auch der Ertrag der direkten Steuern für das erste Quartal 1930 ungünstig sei und nicht einmal den Voranschlag erreiche.

Diese Weisung des Finanzministeriums ist so recht kennzeichnend für die Art der Steuerpolitik in diesem Staate, insbesondere kennzeichnend aber dafür, daß das Finanzministerium angesichts der katastrophalen Wirtschaftskrise noch keineswegs die Notwendigkeit der Erlassung besonderer Notverordnungen erkannt hat und auffallender- weise auch noch keine Vorbereitungen für eine grundsätzliche steuertechnische Neuregelung getroffen hat, durch die allein eine Wirtschaftskatastrophe verhütet werden kann, die in vielen tausenden Fällen nur durch die rücksichtslose Art der Steuereintreibung herbeigeführt werden würde.

Auf Grund der Ergebnisse für die ersten fünf Monate dieses Jahres ist auch bei den Konsumsteuern ein bedeutender Rückgang im Vergleiche zum Vorjahre festzustellen, womit einwandfrei erwiesen ist, daß die Kaufkraft der Bevölkerung infolge der Krise irr hohem Maße geschwächt wurde, daher der diesjährige schwächere Eingang an Steuern keineswegs auf ein boshaftes Nichtzahlen wollen der Steuerträger zurückgeführt werden darf. Nicht durch die Weisung zu weit schärferer Eintreibung aller Rückstände, sondern im Gegenteile, nur durch ein wohlwolienderes Vorgehen der Steuerbehörden könnte den um ihre Existenz kämpfenden Wirtschaftskreisen aufgeholfen werden.

II. Im 1930 des Gesetzes 76/27 wird den Steuerträgern ein Rechtsmittel gegen die Steuerbemessungen, nämlich das Recht der Berufung, zuerkannt. Die alltägliche Erfahrung lehr daß die rechtzeitig und ordnungsgemäß eingebrachten Berufungen sehr haufig mit einer bedeutenden Verspätung, die sich oft auf mehrere Jahre erstreckt, erledigt werden, so daß das Rekursrecht für die Steuerträger die Bedeutung einer Begünstigung vollständig verliert.

Mit Erlaß vom 6. Mai 1930, Z. 122,391/29-III./9 a, erteilte das Finanzministerium den untergeordneten Behörden die Weisung, daß die Erledigung von Berufungen schleunigst und mit größtmöglichster Sorgfalt durchzuführen sei. Die genaueste Befolgung dieses Erlasses ist für die Steuerträger nicht nur deshalb von größter Wichtigkeit, weil hiedurch dem Staate die Bezahlung der Vergütungszinsen, die nach amtlicher Feststelluna in der letzten Zeit eine beträchtliche Höhe erreichen soffen, erspart bleibt, sondern vor allem deshalb, weil einzig und allein nur eine möglichst rasche Erledigung der Rekurse und aller im Gesetze 76127 enthaltenen Rechtsmittel der Steuerträger den angestrebten, auf die Wirtschaftslage Rücksicht nehmenden Erfolg verbürgt.

Das Vorgehen der Behörden, die Verarbeitung besonders dringender Rekurse, von deren günstigen Erledigung die Existenz oft mehrerer Familien abhängt, auf die lange Bank zu schieben - sei es aus welchen Gründen immer - ist selbst in wirtschaftlich günstigen Zeiten unverantwortlich. Die Steuerträger jedoch auch zu Zeiten wirtschaftlicher Krisen jahrelang auf die Erledigung ihrer Rekurse warten zu lassen, heißt, in verantwortungslosester Weise unsere gesamte Volkswirtschaft, Industrie, Handel, Gewerbe und Landwirtschaft in eine ungeheuerliche Katastrophe mit nicht absehbaren Folgen zu treiben. Tatsache ist, daß einerseits durch eine mehrjährige Nichterledigung der eingebrachten Rechtsmittel, anderseits durch ein rigoroses, die wirtschaftlichen Verhältnisse überhaupt nicht, oder ungenügend berücksichtigendes Vorgehen der Finanzverwaltung hunderte von Unternehmungen in den Konkurs und Ausgleich getrieben wenden. Dieses unverantwortliche Vorgehen der Behörden und die im Punkte I. besprochene Weisung des Finanzministeriums, die exekutionsweise Eintreibung der Steuerrückstände nunmehr allgemein und schärfstens durchzuführen, bringt im Wirtschaftsleben u. a. nachstehende folgenschwere Auswirkungen mit sich:

Ohne die Erledigung der eingebrachten Rechtsmittel abzuwarten, wird an die Einmahnung, welche eine Erhöhung der angefochtenen Steuerschuld von je ¹/₂ Prozent zur Folge hat, und an die Verbücherung der Rückstände geschritten, d, h, dem Steuerträger wird dadurch die letzte Geldquelle, die Kreditfähigkeit, genommen, Gerichtlich betriebene Einlösung von Wechseln und schließlich der vollständige Zusammenbruch des Unternehmens sind die weiteren Folgen dieser nicht rechtzeitigen Erledigung der ordnungsgemäß eingebrachten Berufungen oder Abschreibungsgesuche (gem. § 276, Abs. 3).

Eine acht- bis zwölf- wöchentliche Erledigungsfrist für alle in der Steuerreform vom 15. Juni 1927 angeführten Rechtsmittel gesetzlich festzulegen, bezw. eine diesbezügliche Ergänzung des Erlasses des Finanzministeriums vom 6. Mai 1930, Z. 122,391-III./9 a, ohne Verzögerung durchzuführen, ist daher dringenstes Gebot.

III. Laut § 301, Slg. 76/27, ist jedermann verpflichtet, "über Tatumstände, die in Steuersachen anderer Personen von Wichtigkeit sind, Zeugnis zu leisten oder als Sachverständiger oder Auskunftsperson auszusagen" - mit der Begründung, daß durch die Einvernahme der Zeugen, Sachverständigen und Auskunftspersonen der Inhalt des Bekenntnisses des Steuerpflichtigen überprüft und die richtigen Grundlagen für die Steuerbemessung festgestellt wenden sollen.

Die gleichzeitige Bestimmung aber, daß die Namen oder Auskunftspersonen und Sachverständigen dem Festenten nicht bekannt gegeben wenden dürfen, beweist, daß die Berichte dieser Personen keineswegs als wichtige und richtige Tatsachen für die Bemessung bewertet werden können, und auch nicht bewertet werden sollten, da durch die gesetzlich gesicherte Geheimhaltung oder Namen der aussagenden Personen Verleumdungen und Intrigen Tür und Tor geöffnet sind.

Über die Entwicklung und den Geschäftsgang eines Unternehmens verläßliche oder auch nur annähernd richtige Angaben zu machen, sind dritte Personen, vor allem in wirtschaftlich unsicheren Zeiten, zweifelsohne nicht imstande, weshalb die Bestimmungen des § 301 der Not der Zeit anzupassen, bezw. restlos außer Kraft zu setzen sind.

Die Unterzeichneten fragen an, ob der Herr Minister bereit ist,

1. den Erlaß, betr. die verschärfte exekutionsweise Eintreibung der Steuerrückstände zu widerrufen,

2. eine acht bis zwölf wöchentliche Erledigungsfrist für alle im Gesetze 76/27 den Steuerträgern zugesprochenen Rechtsmittel festzusetzen,

3. eine Novellierung der Bestimmungen des § 301, Ges. 76/27, Abs. 1 u. 2, in der Richtung nach Außerkraftsetzung dieser Bestimmungen mit aller Beschleunigung herbeizuführen.

Prag, den 8. September 1930.

Ing. Kallina,

Horpynka, Dr. Schollich, Dr. Hassold, Dr. Hanreich, Matzner, Dr. Keibl, Geyer, Ing. Jung, Krebs, Köhler, Szentiványi, Nitsch, Dr. Holota, Hokky, Dobránsky, Fedor, Dr. Jabloniczky, Dr. Szüllö, Schubert, Simm, Knirsch, Kasper.

 

Původní znění ad 628/XVI.

Interpellation

des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genossen

an den Eisenbahnminister

in Angelegenheit des der Verkehrspropaganda gewidmeten und in den Schnellzügen aufliegenden Werkes: "Tschechoslowakische Staatsbahnen - Internationale Verbindungen - 15. Mai 1930 bis 14. Mai 1931," in welchem dem Fremdenverkehr durch einseitige chauvinistische Darstellung schwerster Schaden zugefügt wird.

In den Schnellzügen liegt ein äußerlich gut ausgestattetes Werbeheft auf, das wohl dem Zwecke dienen soll, die nach der Tschechoslowakei und vor allem die nach den Weltkurorten kommenden Fremden mit den hier herrschenden Verhältnissen vertraut zu machen. Durch die Verwendung von vier Sprachen, der tschechischen, deutschen, französischen und englischen Sprache, soll wohl der Eindruck erweckt werden, daß es sich hier um ein nur den wirtschaftlichen Interessen der Bevölkerung dienendes Werk handelt. Bei genauerem Zusehen muß aber festgestellt werden "daß der verantwortliche Verfasser dieser Propagandaschrift sich, ohne jedwede Rücksichtnahme auf die zu fördernden wirtschaftlichen Interessen, nur das eine Ziel gesteckt hat, bei den Fremdenden Eindruck zu erwecken, daß es sich um einen tschechischen Nationalstaat mit verschwindend kleinen, nicht tschechischen Minderheften handelt.

Den vernünftigen Grundsätzen eines solchen Propagandaheftes widersprechen vor allem schon die zahlreichen Eisenbahnkarten und Fahrpläne, die auch im geschlossenen deutschen Sprachgebiete nur die tschechischen Ortsbezeichnungen aufweisen. Den höchsten Triumph feiert der tschechische Chauvinismus in den, den tschechoslowakischen, also vor allem den deutsch - böhmischen Weltbädern, u. a. Karlsbad, Marienbad, Franzensbad, Teplitz - Schönau und Joachimsthal gewidmeten Besprechungen. So kann man auf Seite 85 dieses Propagandaheftes eine kurze Besprechung der auf dem Boden dieses Staates liegenden Bäder vorfinden und zwar in der tschechischen Sprache, sodann in deutscher, französischer und englischer Sprache. Daß in dem genannten tschechischen Texte auch die deutschen Kurorte nur mit tschechischer Bezeichnung erscheinen, wird ja kaum jemanden, der mit den in diesem Staate herrschenden Verhältnissen vertraut ist, besonders wundernehmen. Als unverantwortlich aber muß man es bezeichnen, daß in der deutschen Übersetzung des Begleittextes diese Bäder ebenfalls nur mit tschechischer Bezeichnung angeführt werden. Dieser Text lautet:

"Der tschechoslowakische Staat stellt in geologischer Hinsicht eine ganz eigenartige Region dar, die sich von den Nachbarländern unterscheidet und sich durch die ungewöhnliche Mannigfaltigkeit ihrer geologischen Komponenten auszeichnet. Dies ist auch die Ursache ihres ungewöhnlichen Reichtums an Heilquelen de mannigfaltige Charaktere besitzen. Einige von ihnen, wie Karlovy Vary und Teplice - Šanov, waren schon in längst vergangenen Zeiten bekannt eine vielhundertjährige Geschichte besitzen Píšťany und Trenčianské Teplice gegen Ende des 18. Jahrhunderts beginnt die Geschichte von Marianské Lázně und Františkovy Lázně. Aber ein großer Teil der bereits früher bekannten Kurorte treten erst jetzt mit der Wiedererstehung des tschechischen Staates vor das Forum der Welt, wie Poděbrady, Luhačovice, Jáchymov usw."

In dem folgenden französischen Texte sind all die genannten Kurorte, also einschleßlich der deutschen Kurorte, ebenfalls nur mit tschechischen Ortsbezeichnungen angeführt. Und nun kommt wohl die größte Überraschung: Trotz der Tatsache, daß die Weltkurorte Karlsbad. Marienhad und Franzensbad fast 50% reichsdeutscher Kurgäste aufweisen, also ein diesen Kurorten dienendes Propagandamittel vor allem auch, und zwar schon aus rein wirtschaftlichen Interessen diesen Kurgästen verständlich sein müßte, mindestens so weit es sich um deutsche Texte handelt, konnte oben nachgewiesen werden, daß im deutschen Texte nur die tschechischen Ortsbezeichnungen für Karlsbad, Marienbad, Franzensbad und Joachimsthal angeführt sind. In dem nun folgenden englischen Texte sind den tschechischen Ortsbezeichnungen von Karsbad. Teplitz - Schönau Marienbad und Franzensbad in Klammer auch de deutschen Ortsbezeichnungen beigefügt.

Dieser Vorfalt ist ein bezeichnendes Eingeständnis des tschechisch - chauvinistischen Verfassers dieser Propagandaschrift, denn er liefert damit den Beweis, daß auch ihm nicht unbekannt ist, daß de genannten deutschen Weltkurorte in der grossen Welt nur unter den deutschen Bezeichnungen bekannt sind. Es ist daher unverständlich, wie das Eisenbahnministerium, dessen Leiter wiederholt verkündet haben daß das Eisenbahnverkehrswesen nur nach kaufmännischen, also wirtschaftliche Grundsätzen zu leiten ist, die Hand dazu bieten kann daß ein offiziell vom Eisenbahnministerium herausgegebenes Werbeheft nach Grundsätzen verfaßt wird die der Propaganda für die deutsch - böhmischen Kurorte nur Schaden zufügen kann, und dies in einem Zeitpunkte, wo durch die hereingebrochene Wirtschaftskrise kein Mittel unversucht gelassen werden sollte, um den Fremdenverkehr zu heben. Um seinem chauvinistischen Herzen aber auch im englischen Texte wenigstens teilweise gerecht zu werden, hat der Verfasser bei Joachimsthal die deutsche Übersetzung weggelassen, um wenigstens dem einen der weltbekannten Kurorte auch in der englisch sprechenden Welt den rein tschechischen Stempel aufzudrücken.

Und dies alles, trotzdem in der Einleitung dieses Werbebuches der Satz zu lesen steht: "Das allgemeine Interesse des Staates erfordert, daß die Bahnen nicht bloßes Verkehrsmittel sind, sondern daß sie mit ihren Einrichtungen und ihrer Verkehrs- und Tarifpolitik den Fremden- und Touristenverkehr und das Wirtschaftsleben im Staate propagieren."

Die Unterzeichneten fragen daher an,

1. ob der Herr Minister bereit ist, dieses Werbeheft sofort aus dem Verkehre zu ziehen und gemäß dem in der Einleitung veröffentlichten Grundsatze, dem Fremden- und Touristenverkehr und dem Wirtschaftsleben zu dienen, neu bearbeiten zu lassen, damit der zureisende Fremde ein objektives Bild über die wirtschaftlichen und nationalen Verhältnisse in diesem Staate gewinnt,

2. ob der Herr Minister bereit ist, besonders in dem, dem Kurortewesen gewidmeten Teile der Propaganda, Rücksicht zunehmen auf die schwere Schädigung die den im deutschen Sprachgebiete legenden Kurorten aus der Verschweigung ihrer weltbekannten deutschen Ortsbezeichnungen erwachsen muß.

Prag, 8. September 1930.

Ing. Kallina,

Horpynka, Dr. Schollich, Dr. Hanreich, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Hassold, Ing. Jung, Knirsch, Kasper, Köhler, Szentiványi, Dr. Holota, Dobránsky, Hokky, Fedor, Dr. Jabloniczky, Dr. Szüllö, Geyer, Schubert, Krebs, Simm.