628/X.
Interpelace
poslanců Fr. Svobody, Polacha a soudruhů
ministru sociální péče
o porušování ustanovení o noční práci v pekárnách v Brně.
Zákon o osmihodinové době pracovní jmenovitě jeho ustanovení o noční práci je stále a soustavně porušován v brněnských pekárnách. Jak jest zjištěno kontrolními orgány - živnostenským inspektorátem i kontrolním orgánem pomocnické hromady pekařského dělnictva v Brně - nedodržuje se ve většině pekařských podniků začátek práce o 4. hod. ranní. Počíná se s prací o mnoho dříve a vytváří se tím bezpráví jak na dělnictvu tak také na živnostnících dodržujících zákonné ustanovení a nařízení ministerstva sociální péče.
Předčasně vyrobené pečivo dává se dříve do konsumu, nežli pečivo vyráběné v pekárnách dodržujících zákonné ustanovení o noční době pracovní. Tím jsou solidní zákona dodržující pekařští mistři poškozováni soutěži vytvořenou za podmínek protizákonných a trestných.
Čilá kontrola živnostenského inspektorátu i kontrolního orgánu pomocnické hromady, přes krajní a obětavou námahu není dosti účinnou, protože soustavně a úskočně mařena zákon přestupujícími pekařskými mistry, kteří prostě kontrolu do pekárny nepustí, používajíce při tom různých praktik, jež se těžko překonávají. Násilím nelze přece do uzavřeného domu vnikati, když se úmyslně nechce kontrole otevříti. Je v tom směru v.Brně již prováděna celá soustava vzdoru a maření kontrolních opatření. Má-li býti zjednána náprava, je žádoucno, aby živnostenskému inspektorátu byty dány nové, lépe vyhovující instrukce, umožňující účinnější provádění kontroly i za okolností, když kontrolování uměle používají proti kontrole rozmanitých překážek, mezi něž v prvé řadě přináleží vzdorné neotevření domu nebo dílny.
Vzhledem k uvedenému podepsaní táží se pana ministra sociální péče:
1.) Co hodlá pan ministr podniknouti pro zachování a udržení zákonných ustanovení o noční práci v pekárnách, jmenovitě v oblasti Velkého Brna?
2.) Vzalo již ministerstvo sociální péče v úvahu, že stálé a trestuhodné porušování zákona o noční práci v pekárnách vyžaduje mimořádné přísnosti a účinnosti kontrolní, jež by měla býti zajištěna vhodnými a vyhovujícími instrukcemi pro živnostenské inspektoráty, které by měly býti doplněny inspekčními orgány z řad pekařského dělnictva přímo přidělenými živnostenské inspekci a vybaveny úřední pravomocí?
V Praze dne 17. září 1930.
F. Svoboda, Polach,
Biňovec, V. Beneš, Benda, Prokeš, Jaša, Klein, Vácha, Jurnečková, Jaroš, Brodecký, Neumeister, Pik, Hampl, Hummelhans, inž. Nečas, Chalupník, Remeš, Bečko, Kučera, Nový, Tomášek.
628/XI.
Interpelace
poslanců F. Svobody, Polacha a soudruhů
ministru vnitra
o provedené změně stanov kontribučenské spořitelny ve Vyškově, kterou se porušilo ustanovení základního zákona spořitelního (§ 6 dto. 14. dubna 1920 č. 302 Sb. z. a n.).
Ministerstvo vnitra povolilo změnu čl. 5 stanov jmenované spořitelny a připustilo, že delegáti, vysílaní ze středu obecního zastupitelstva pro volbu výboru, musí býti zemědělci.
Při posledních volbách delegátů provedených ve 24 zakladatelských obcích této spořitelny byli v několika obcích zvoleni za delegáty dělníci, malorolníci a jiné osoby, které nejsou příslušníky republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.
Proti volbě delegátů z neagrárních obcí podali příslušníci agrární strany rekurs k okresní politické správě, žádajíce, aby vyloučeni byli ze sboru delegátů a aby volba byla zrušena.
Podepsaní poslanci táží se pana ministra:
1) proč byl dovolen protizákonný postup, aby změněno bylo zásadní ustanovení zákona spořitelního ze dne 14. dubna 1920 č. 302 Sb. z. a n., jímž se upravily právní poměry spořitelen a dle kterého se mají volby konati dle zásad poměrného zastoupení;
2) zdali je ministerstvu známo, že i úřady politické rozhodují, aby malorolníci, dělníci, úředníci a živnostníci, i ti, kteří obdělávají pozemky byli vyloučeni z volitelnosti za delegáty a rozhodují, aby jako poplatníci byli zbavení práva býti volenu do sboru delegátů při volbě spořitelního výboru, 3) zdali je ochoten interesovanou veřejnost poučiti, kdo vlastně může býti považován za zemědělce a jaký výměr polnosti má zemědělec vlastniti, aby mohl míti aktivní a pasivní právo při volbě do spořitelního výboru.
4) Konečně se tážeme, zdali je p. ministr ochoten zrušiti výměr svého ministerstva, jímž se zavádí zpolitisování spořitelny a jímž se nepřípustným způsobem mění zásada poměrného zastoupení.
V Praze, dne 16. září 1930.
Fr. Svoboda, Polach,
inž. Nečas, Srba, Kučera, Chobot, Vácha, Neumeister, Benda, Tomášek, Chalupa, Chalupník, Biňovec, dr. Markovič, Jurnečková, Hummelhans, Brodecký, Staněk, Jaroš, dr. Macek, Seidl, Remeš.
628/XII.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
ministru sociálnej pečlivosti
a ministru verejných prác
v záležitosti ubiedených staropenzistov na Španej Doline.
Na Španej Doline žije značný počet bývalých erárnych banských robotníkov, nateraz staropenzistov, ktorí i so svojimi rodinami sa nachádzajú v najväčšej biede. Ich penzie, plynúce z Bratskej revírnej pokladnice sú skôr milodarmi pre hladujúcich, než penziami. Na pr. Mária Chmelová dostáva mesačne 155.80 Kčs., Vaja Karolová 107.80, Anna Judicéni 134.80, Emília Žila 75.20, Ján Tichý 176.30 Kčs., Anna Tokarová 83.80 Kčs., Františka Medrická 142.80 Kčs., Jozefína Vajcíková 91.50 Kčs., Františka Štubňová (Kučerová) 67.50, Františka Pintérová 94.80, Jozef Vajcík (haviar) 273.70 Kčs., Jozefína Jelenská 146.80, Jozefína Tučňáková 126.80 Kčs., Anna Selecká 140.50, Karolína Mrázová 145.50, Berta Moleková 152.20 Kčs. atď.
Títo všetci do 1. mája 1930 dostávali k svojej penzii aj drahotného prídavku 25 - 64 Kčs., odtedy však tento drahotný prídavok im bol zastavený takže sa nachádzajú v najväčšej biede. Príčinou ťažkého osudu týchto nešťastníkov je to, že r. 1898 bol banský erár, poťažne bansko-štiavnické erárne riaditeľstvo bolo podniky špaňodolinské predalo istej francúzskej spoločnosti, pod tou podmienkou, že dotyčná firma prevezme ostavších robotníkov a bude platiť za nich poplatky do Bratskej pokladnice.
Robotníci vtedy namietali, že čo do penzie prídu o roky pri štáte strávené. Boli však štátnymi banskými úradníkmi ubezpečení, že neztratia nič. Keď oná francúzska spoločnosť po štyroch rokoch predávala špaňodolinské podniky inej spoločnosti, vtedy medzi predajom bo štátno-banský erár prijal zpäť niektorých robotníkov a zadelil ich do Banskej Štiavnice, Kremnice a na Magurku. Ostatných penzionovali.
Starí ešte žijúci robotníci špaňodolinskí tvrdia, že oná francúzska firma platila za nich dvojnásobné príspevky do Bratskej pokladnice a predsa dostávajú len jednoduchú malichernú penziu od nej.
Títo biedni staropenzisti sú vytvorení z drahotného prídavku preto, že ich kedysi štátny erár bez ich viny a proti ich protestom bol takmer predal so štátnymi baňami s uchlácholením, že nič neztratia. Nedostalo sa im ani z daru pána prezidenta T. G. Masaryka, kým iní staropenzisti dostali po 100 Kč. Drahotný prídavok, ač im do 1. mája 1930 bol vyplácaný, teraz im je zastavený s tým odôvodnením banskoštiavnického riaditeľstva, že to zákon nedovoľuje.
Úctivo sa pýtam slávnych pánov ministrov sociálnej pečlivosti a verejných prác:
1. Či vedia o biede staropenzistov na Španej Doline?
2. Či ju mienia zahladiť a ako?
3. Či chcú aj naďalej trpeť, aby suché paragrafy písaného zákona tlačily do úzadia zákon ľudskosti, sociálnej spravodlivosti, humanity, ktorý velí napraviť chyby, krivdy popáchané a pomáhať ubiedeným či už cestou zákona a či cestou dobročinnej milosti?
V Prahe, dňa 16. septembra 1930.
Šalát,
Hlinka, Sivák, Onderčo, Mojto, Slušný, dr. Ravasz, dr. Mederlý, dr. Fritz, Čuřík, dr. Pergler, Gajda, Grebáč-Orlov, dr. Pružinský, dr. Gažík, dr. Polyák, Macháček, dr. Labaj, Suroviak, Danihel, dr. Tiso, Stříbrný.
628/XIII.
Interpelace
poslanců dr. Ladislava Daňka, Františka Stanislava, Jana Rýpara, Františka Navrátila, Františka Janalíka a druhů
ministru pošt a telegrafů
o poštovní spořitelně.
Dle zpráv projektuje se centralisace agendy poštovní spořitelny, třeba že v navrhovaném zákoně se mluví o pobočných ústavech poštovní spořitelny, u poštovního šekového úřadu v Praze. Tím by pobočný šekový úřad v Brně byl z agendy poštovní spořitelny vyloučen a jeho existence i vývoj byl by ohrožen.
Jak vývoj brněnské pobočky šekového úřadu ukazuje, rozšířil se počet abonentů šekového řízení přiblížením se tímto řízením pobočného ústavu v Brně a osvědčilo se toto zřízení pobočného ústavu. Jest tedy v zájmu šekové služby a v zájmu účastníků šekového řízení, aby tento ústav v Brně byl nejen zachován, ale aby byl jeho vývoj podporován zejména i se strany ministerstva pošt. Tato skutečnost nastává nyní při zřizování poštovní spořitelny a aby agenda poštovní spořitelny byla spravedlivě přidělena oběma poštovním úřadům šekovým.
Překážek nestává a jest proto tím podivnějším, mohly-li se vyskytnouti zprávy o tom, že agenda poštovní spořitelny má fakticky býti centralisována jen u šekového úřadu v Praze.
Podepsaní se tudíž táží:
Jest panu ministru známo, že se připravuje zcentralisování agendy poštovní spořitelny jen u šekového úřadu v Praze?
Jest pan ministr ochoten učiniti veškerá opatření, aby agenda poštovní spořitelny byla spravedlivě rozdělena mezí poštovní šekový úřad v Praze a jeho pobočný ústav šekový v:Brně?
Jest pan ministr ochoten podati tazatelům zprávu o učiněném opatření?
V Praze dne 17. září 1930.
Dr. Daněk, Stanislav, Rýpar, Navrátil, Janalík,
Světlík, Kaňourek, Knotek, dr. Dolanský, dr. Nosek, Stašek, Petr, dr. Mičura, dr. Novák, Vičánek, Roudnický, Košek, Sedláček, Myslivec, Vaculík, Bezděk.
628/XIV.
Interpelácia
posl. dr. Milana Ivanku, Jána Jančeka, Andreja Hlinku, Igora Hrušovského, Ferdinanda Bendu, Martina Rázusa, dr. Martina Mičuru a druhov
ministru vecí zahraničných
vo vecí slovenských menšín v Maďarsku.
V úradnej odpovedi maďarskej vlády na memorandum zahraničného ministra Francúzskej republiky pána Brianda ohľadom federácie štátov Europy je vyzdvihnuté, že podmienkou pokoja v Europe je medzi iným i spravodlivé riešenie menšinovej otázky. Tomuto oficiálnemu stanovisku maďarskej vlády predchádzaly prejavy zodpovedných štátnikov t. j. ministerského predsedu Bethlena dňa 6. júna t. r. v parlamente, dňa 6. júla v Debrecíne a ministra zahraničia Valku 8. júla v časopise "Echo de Paris". V týchto prejavoch bolo jasne zdôraznené, že maďarská vláda mysli predovšetkým na úpravu otázky maďarských menšín v štátoch Malej Dohody. Ministerský predseda Bethlen vyhlásil, že svet nemôže očakávať od Maďarska, aby zabudlo na tých svojich maďarských bratov, ktorí na základe Trianonskej smluvy dostali sa pod suverenitu iných štátov.
Výš naznačené stanovisko maďarskej vlády a ešte silnejšie želanie maďarskej verejnosti je v nemožnej protive s doterajšou menšinovou praxou v Maďarsku. Práve v týchto dňoch oboznámili sme sa s obsahom memoranda amerických Slovákov na Spoločnosť Národov a Kultúrnej Jednoty Slovákov z Maďarska Kongresu europských menšín v Ženeve. V oboch peticiach na medzinárodnú verejnosť je obraz situácie slovenskej menšiny tak strašný, že nemožno nám neprotestovať a neujať sa našich ujarmených bratov v Maďarsku. Štát maďarský je v otázke ochrany menšín viazaný ustanoveniami Trianonskej smluvy a tieto jeho záväzky spadajú pod dozor medzinárodný, rovnako je to v prípade Československa, a predsa aký rozdiel medzi faktickým stavom v Maďarsku a u nás! Slováci v Maďarsku, ač práve je ich dľa úradnej štatistiky vyše 148.000 nemajú jedinej elementárnej školy, v ktorej by aspoň väčšina predmetov vyučovala sa v materinskej reči; nemajú jediného časopisu. Žiadosti Slovákov v tomto smeru sú odmršťované, ač práve odporuje to platným zákonom. Maďarská vláda nevie pomenovať jedinej obce, v ktorej by sa úradovalo v slovenskej reči! Od roku 1919 neodznelo v maďarskom parlamente slovenské slovo. Naproti tomu sú podporované maďarizačné akcie s najvyšších miest. Minister Gombos nedávno vyzval všetkých dôstojníkov maďarskej armády, ktorí nemajú maďarské priezviská, aby zamenili si svoje rodinné mená na maďarské. Maďarské časopisy vyzvaly aj ostatné ministerstvá, aby nasledovaly príklad Gombosov. Podobne školská mládež je nútená, aby odhadzovala priezviská svojich otcov. Ministerský predseda Bethlan vyhlásil v parlamente dňa 6. júna t. r., že štátna správa nebude klásť prekážky ďalšieho pomaďarčovania.
Pán minister, štát, ktorý takto zaobchádza so svojimi menšinami, nemá morálneho práva hlásať akýsi národný protektorát nad maďarskou menšinou u nás. Odporuje to základnému princípu spravodlnosti a reciprocity. Preto sa Vás pýtame:
1) Aký je pravý a skutkový stav slovenskej menšiny v Maďarsku a maďarskej menšiny v Československej republike,
2) Či sú Vám známe nedávne prejavy maďarskej vlády ohľadom psychických podmienok priateľskejších stykov Maďarska so susednými štátmi,
3) Či ste ochotný vyhlásiť, že podobnú podmienku, t. j. spravodlivé riešenie menšinovej otázky slovenskej v Maďarsku, kladie i Československá republika.
V Prahe, dňa 17. septembra 1930.
Dr. Ivanka, Janček, Hlinka, Hrušovský, Benda, Rázus, dr. Mičura,
Polívka, Ježek, Hudec, dr. Tiso, dr. Hajn, dr. inž. Toušek, Liška, Zeman, Stunda, Danihel, Suroviak, dr. Fritz, dr. Lukavský, Onderčo, Šalát, Slušný, Vančo.
628/XV. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi financí
o jednostranném fiskálním postupu finančních činitelů a o nedostatečných ministerských výnosech, které nedbají nejdůležitějších požadavků poplatníků, postižených nouzí.
Následky hospodářské krise zasáhly nyní také jednotlivé buňky hospodářského těla a stále více a více přibližuje se nebezpečí, že se velká část výdělečného středního stavu nezadržitelně zhroutí pod tlakem této ohromné krise. Nesociální daňové zatížení, které jest výsměchem špatným hospodářským poměrům, a které, jak se proslýchá, má býti dokonce ještě zhoršeno zvýšením státního rozpočtu pro rok 1931, přibližuje nebezpečí úplné zkázy našeho obchodního a živnostenského stavu a průmyslu do úplné blízkosti. Nejvyšším úkolem státu jest přece ještě včas a účinně zabrániti těmto katastrofálním následkům. Finační správa má tedy, přihlížejíc k této hospodářské tísni, učiniti neprodleně všechna opatření, aby jíž nyní, - než ještě parlament provede další opatření - co možná vyhověla poplatníkům tak, aby čistě fiskálními opatřeními nebylo ničeno tisíce existencí, které bylo by lze ještě zachrániti, kdyby platné zákonné předpisy byly prováděny šetrněji.
Bohužel musíme konstatovati, že se dosud nikterak nedbalo těchto naléhavých požadavků přes nebezpečný rozsah, jehož již hospodářská krise nabyla, o čemž zřejmě svědčí tyto nedostatky daňové správy:
I. Před několika týdny vyzvalo ministerstvo financí berní úřady, aby daňové nedoplatky vymáhaly přísněji, odůvodňujíc to tím, že likvidace daňových nedoplatků postupuje jen zvolna, při čemž také výnos přímých daní za prvé čtvrtletí 1930 jest nepříznivý a nedosahuje ani rozpočtu.
Tento pokyn ministerstva financí jest příznačný pro daňovou politiku v tomto státě, zvláště však ukazuje, jak ministerstvo financí dosud naprosto neuznalo, že vzhledem ke katastrofální hospodářské krisi jest nutno vydati zvláštní nouzová opatření a dosud vůbec neučinilo příprav pro zásadní novou úpravu daňově-technickou, jíž jedině lze zabrániti hospodářské katastrofě, kterou v mnoha tisících případů by zavinilo jen bezohledné vymáhání daní. Podle výsledků za prvých 5 měsíců tohoto roku lze konstatovati i u spotřebních daní proti loňskému roku značný pokles, čímž jest bezvadně prokázáno, že kupní síla obyvatelstva byla krisí neobyčejně zeslabena, a že nelze tedy hledati příčinu letošního slabšího placení daní ve zlomyslné neochotě poplatníků platiti daně. Hospodářským vrstvám bojujícím za svou existenci bylo by lze pomocí nikoliv nařízením, aby všechny nedoplatky byly vymáhány daleko přispějí, nýbrž naopak, jen blahovolným postupem berních úřadů.
II. V §u 330 zák. 76/27 přiznává se poplatníkům opravný prostředek proti vyměření daní, totiž právo odvolání. Denní zkušenost nás učí, že včas a rádně podaná odvolání se vyřizují velmi často se značným zpožděním, činícím často několik let, takže rekursní právo přestává býti výhodou pro poplatníky.
Výnosem ze dne 6. května 1930, čís. 122,391/29-III./9 a nařídilo ministerstvo financí podřízeným úřadům, aby odvolání vyřizovaly co nejrychleji a co nejpečlivěji. Pro poplatníky jest tedy nanejvýš důležité, aby tento výnos byl co nejpřísněji dodržován, nejen proto, že by tím stát ušetřil placení náhradních úroků, které prý podle úředního zjištění činí v poslední době značný peníz, nýbrž především také proto, poněvadž jen co nejrychlejší vyřizování rekursů a všech opravných prostředků, podle zákona 76/1927 příslušejících poplatníkům, zaručují kýžený výsledek odpovídající hospodářskému stavu.
Odkládati na dlouhé lokty - ať již z jakýchkoliv důvodů - zvlášť důležité rekursy, na jejichž příznivém vyřízení závisí existence často několika rodin, jest úřední postup zcela neodpovědný i v dobách hospodářsky příznivých. Jsou-li však poplatnici i v dobách hospodářských krisí ponecháváni, aby po léta čekali na vyřízení svých rekursů, znamená to nejneodpovědnějším způsobem hnáti veškeré naše národní hospodářství, průmysl, obchod, živnosti a zemědělství do ohromné katastrofy s nedozírnými následky. Jest jisto, že jednak na léta protahovaným vyřizováním opravných prostředků, jednak rigorosním postupem finanční správy, který buď vůbec nedbá hospodářských poměrů anebo jen nedostatečně, jest sta podniků hnáno do konkursu a vyrovnání. Tento neodpovědný postup úřadů a pokyn ministerstva financí, uvedený v odstavci I., aby se daňové nedoplatky nyní všeobecně a co nejpřísněji exekučně vymáhaly, má v hospodářském životě mezi jiným tyto zlé následky:
Aniž se vyčkalo vyřízení podaných opravných prostředků rozesílají se upomínky, které zvyšují daňový dluh, proti němuž bylo podáno odvolání, o půl procenta, zaknihovávají se nedoplatky, to jest poplatníkům se odnímá tím poslední peněžní zdroj, - úvěr, Soudní vymáhání nezaplacených směnek a nakonec úplné zničení podniku jsou další následky toho, že řádně podaná odvolání nebo žádostí o odpisy (podle §u 276, odst. 3.) nebyly včas vyřízeny.
Jest tedy naléhavě nutno,.aby pro vyřízení všech opravných prostředků uvedených v daňové reformě ze dne 15. června 1927 byla stanovena 8 mi až 12 týdenní lhůta, nebo aby výnos ministerstva financí ze dne 6. května 1930, čís. 122,391-III./9 a, byl neprodleně v tomto smyslu doplněn.
III. Podle §u 301, zák. 76/1927, jest každý povinen "o skutkových okolnostech, jež jsou v daňových věcech jiných osob důležity, vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec nebo osoba přezvědná, s odůvodněním, že výslechem svědků, znalců a osob přezvědných má se přezkoumati obsah přiznání poplatníkova a mají se zjistiti správné základy pro vyměření daní.
Současné ustanovení, že však jména přezvědných osob a znalců nesmějí se přiznávajícímu poplatníkovi oznámiti, dokazuje, že zprávy těchto osob nemohou býti naprosto hodnoceny jako důležité a správné skutečnosti pro vyměření daní a také by neměly býti tak hodnoceny, poněvadž zákonem zajištěným zatajením jmen vypovídajících osob otevírají se dokořán dveře pomluvám a intrikám,
Třetí osoby nejsou zajisté s to, aby především v hospodářsky nejistých dobách uvedly spolehlivé nebo jen poněkud přibližně správné údaje ve vývoji a obchodním chodu podniku, pročež dlužno ustanovení §u 304 přizpůsobiti tísni doby nebo je úplně zrušiti.
Podepsaní se táží, je-li pan ministr ochoten:
1. odvolati vynos o zostřeném exekučním vymáhání daňových nedoplatků?
2. ustanoviti osmi až dvanáctitýdenní lhůtu pro vyřizování všech opravných prostředků přiznaných poplatníkům v zákoně číslo 76/1927?
3. novelovati ustanovení §u 301, zák. 76/1927, odst. 1 a 2, v tom směru, aby tato ustanovení byla co nejrychleji zrušena?
V Praze, dne 8. září 1930.
Inž. Kallina,
Horpynka, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Hanreich, Matzner, dr. Keibl, Geyer, inž. Jung, Krebs, Köhler, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Hokky, Dobránsky, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Schubert, Kasper, Simm, Knirsch.
628/XVI. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O Kalliny a druhů
ministrovi železnic
o díle: "Československé státní dráhy, Mezinárodní spoje, 15./5. 1930 - 14./5. 1931", věnovaném dopravní propagandě a vyloženém v rychlících, ve kterém se jednostranným šovinistickým vylíčením působí velká škoda cizineckému ruchu.
V rychlících jest vyložen zevně velmi dobře vybavený propagační spisek, zřejmě, aby cizince přijíždějící do Československa a hlavně do světových lázní obeznámil se zdejšími poměry. Sepsán jsa ve čtyřech jazycích, česky, německy, francouzsky a anglicky, má vzbuditi dojem, že jde o dílo sloužící jen hospodářským zájmům obyvatelstva. Ale přihlédneme-li blíže, musíme konstatovati, že odpovědný autor tohoto propagačního spisu, neohlížeje se na hospodářské zájmy vyžadující podpory, vytýčil si jen jeden cíl, totiž vzbuditi u cizinců dojem, že jde o český národní stát s nepatrnými nečeskými menšinami.
Rozumným zásadám takové propagační brožury odporují především jíž četné železniční mapy a jízdní řády, mající i v semknutém německém jazykovém území jen české názvy míst. Nejvíce triumfuje český šovinismus tam, kde se mluví o československých, tedy především německo-českých světových lázních, mimo jiné o Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Teplicích - Šanově a Jáchymově. Tak na stránce 85 této propagační brožury nalézáme krátkou úvahu o lázních na půdě tohoto státu, a to v jazyce českém, pak německém, francouzském a anglickém. Že ve zmíněném českém textu jsou německé lázně uvedeny jen českými názvy, tomu se jistě nebude zvlášť diviti nikdo, kdo jest obeznámen s poměry v tomto státě, Ale neodpovědným počínám musíme nazvati, že v německém překladě průvodního textu jsou tyto lázně rovněž označeny jen českými názvy. Tento text zní:
"Československý stát jest po stránce geologické zcela zvláštním krajem, který se liší od sousedních zemí a vyznačuje se neobyčejnou rozmanitostí svých geologických složek. To jest také příčina jeho neobyčejného bohatství léčivých zřídel, která mají rozmanitý ráz. Některá z nich jako Karlovy Vary a Teplice - Šanov byla známa již v dávných dobách, mnoho set let staré dějiny mají Piešťany a Trenčianské Teplice, s koncem 18. století počínají se dějiny Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Ale většina již dříve známých lázní vystupuje před světové forum teprve nyní po zřízení českého státu, jako Poděbrady, Luhačovice, Jáchymov atd."
V následujícím francouzském textu jsou všechny jmenované lázně, tedy včetně lázní německých uvedeny rovněž jen českými místními názvy. A nyní přichází jistě největší překvapení: Přes to, že světové lázně Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně vykazují skoro 50% říšskoněmeckých lázeňských hostů, tedy propagační spis sloužící těmto lázním měl by býti především a to již z čistě hospodářských důvodů těmto lázeňským hostům srozumitelný, aspoň pokud jde o německé texty, prokázali jsme výše, že v německém textu jsou uvedeny jen české názvy míst pro Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Jáchymov. V anglickém textu, který nyní následuje, jsou k českým názvům míst Karlových Varů, Teplice - Šanova, Mariánských Lázní a Františkových Lázní připojeny v závorce i německé místní názvy.
Tento úkaz jest příznačným doznáním českého šovinistického spisovatele tohoto propagačního spisu, neboť tím podává důkaz, že i on ví, že jmenované německé lázně jsou v širém světě známy jen německými názvy. Nelze tedy pochopiti, jak ministerstvo železnic, jehož správci několikrát prohlásili, že železniční dopravnictví má se vésti jen podle obchodních, tedy hospodářských zásad, může pomáhati k tomu, aby úřední, ministerstvem železnic vydaný propagační spis byl sepsán podle zásad, které mohou jen poškoditi propagandu německo-českých lázní a to v době, kdy pro hospodářskou krisi dlužno užíti každého prostředku ku povznesení cizineckého ruchu. Ale aby i v anglickém textu aspoň částečně vyhověl svému šovinistickému smýšlení, vynechal spisovatel u Jáchymova německý překlad, aby aspoň jednomu ze světoznámých lázeňských míst i ve světě anglického jazyka vtiskl čistě český ráz.
A to vše se stalo, ačkoliv v úvodě této propagační knihy můžeme čísti větu: "Všeobecný zájem státu vyžaduje, aby dráhy nebyly jen pouhým prostředkem dopravy, nýbrž aby svými zařízeními a svou dopravní a tarifní politikou propagovaly cizinecký a turistický ruch a hospodářský život státu."
Podepsaní se tedy táží:
1) Je-li pan ministr ochoten tento propagační spisek ihned vzíti z oběhu a dáti nově přepracovati podle zásady zmíněné v úvodu, že totiž má sloužiti cizineckému a turistickému ruchu a hospodářskému životu, aby přijíždějící cizinec získal nestranný obraz o hospodářských a národních poměrech v tomto státě;
2) je-li pan ministr ochoten zvláště v oné části propagandy, která jest věnována světovým lázním, přihlížeti k těžkým škodám, které jistě budou způsobeny lázním v německém jazykovém území tím, že budou zamlčeny jejich světoznámé německé místní názvy?
V Praze dne 8. září 1930.
Inž. Kallina,
Horpynka, dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Keibl, Matzner, dr. Hassold, inž. Jung, Knirsch, Kasper, Köhler, Szentiványi, dr. Holota, Dobránsky, Hokky, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Geyer, Schubert, Krebs, Simm.
628/XVII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi národní obrany,
že jest naléhavé nutno, aby se přihlíželo k příslušníkům obchodního a živnostenského stavu z lázeňských míst, kteří jsou povolávání ke konání cvičení ve zbrani.
Ze zkušenosti víme, že pro zvláštnost pracovních a výdělečných poměrů jednotlivých stavovských vrstev jest v hospodářském zájmu účelné, aby se při povolávání ke cvičením ve zbrani pamatovalo na různé lhůty. U příslušníků zemědělského stavu se již na to pamatuje. U příslušníků obchodního a živnostenského stavu, kteří, jak jest tomu v lázeňských místech, musí provésti hlavní obchody většinou během lázeňského období, musili jsme bohužel zjistiti, že příslušná okresní doplňovací velitelství stále ještě k těmto zvláštním výdělečným poměrům nehledí. Následky této soustavy stupňují se však zvláště nyní, v době všeobecné hospodářské krise, při čemž dlužno zvláště ještě uvážiti, že většinou jde o mladší obchodníky, kteří musí platní za obchodní místnosti a byt nové nájemné a povoláním v nevhodnou dobu trpí tedy těžkou hospodářskou škodu. Hlavní lázeňské období spadá asi do doby od 1. května do 1. listopadu a bylo by tedy spravedlivé, aby se při povolávání ke cvičení ve zbrani na tuto věc pamatovalo.
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten vydati příslušným okresním doplňovacím velitelstvím, v jejichž obvodu leží lázeňská místa, zásadní pokyn, že se obchodníkům a živnostníkům povolaným k vojenskému cvičení povoluje odklad na dobu, kdy jest obchod slabší, tedy převážně na jaře.
V Praze, dne 9. září 1930.
Inž. Kallina,
Horpynka, dr. Schollich, Matzner, dr. Hanreich, dr. Keibl, Knirsch, Geyer, Szentiványi, dr. Holota, Dobránsky, Hokky, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Kasper, Köhler, Schubert, Krebs, Simm, inž. Jung, dr. Hassold.