621/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslanců dr. Luschky, K. Fritschera a druhů
o úpravě služebních a platových poměrů duchovních ošetřovatelů ve státních léčebných ústavech (tisk 247/XV.).
K návrhu senátora dr. Feierfeila a soudruhů na změnu vládního nařízení ze dne 17. března 1927, č. 22 Sb. z. a n. (senátní tisk č. 108/1910), na který se interpelace odvolává, podotýkám:
Zkrácení čekatelské doby ošetřovatelů z pěti let na tři roky nebylo by lze odůvodniti. Tříletá doba čekatelská předepsána je pro úředníky ve služebních třídách I b), I c) a II. Služební poměr ošetřovatelů je obdobným služebnímu poměru zřízenců II. platové stupnice (podúředníků), prs které předepsána jest čekatelská doba 5 roků. Podotýká se ovšem, že ustanovení o čekatelích se dosud vůbec neprovádí (§ 49 cit. vlád. nařízení).
Omeziti službu ošetřovatelského personálu ve státních ústavech léčebných a humanitních na 48 hodin v týdnu není vzhledem k povaze služby proveditelno. Předpokládalo by to zvýšení počtu ošetřovatelského personálu nejméně o rla, a v tom případě nebylo by možno, vzhledem k povinnosti, bydleti v ústavě, všechny ošetřovatele v ústavech ubytovati. Nehledíc k tomu, že služba ošetřovatelská, byť déle než 8 hodin trvající, není službou permanentní, rovnající se jiným zaměstnáním, nýbrž z valné části též jen službou pohotovostní, dostává se ošetřovatelskému personálu za delší službu odměny z části v penězích (zpravidla za noční služby), z části v bezplatném ubytování a ve slevě na stravě - plná strava za denních 7 Kč, ač režijní cena činí nejméně 13 Kč.
Domácí řády jsou v ústavech zpravidla vyvěšeny na místech všeobecně přístupných, a může se tudíž každý ošetřovatel touto cestou se svými povinnostmi, právy a organisací služby obeznámiti.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví učiní však opatření, aby všem ošetřovatelům rozdělen byl domácí řád po jednom výtisku.
Výměry dovolených ošetřovatelům přizpůsobeny byly vládním nařízením čís. 22/1927 Sb. z. a n. s jistým zlepšením dovolených pragmatikálních zřízenců. Jest nutno podotknouti, že v cit. nařízení obsažené výměry dovolených vyznačují nejnižší mez dovolených, na které ošetřovatelé mají nárok, že však při skutečném udílení dovolených na zotavenou postupuje se liberálněji.
Povinnost zaměstnavatele udávati důvod výpovědi při smluvním poměru pomocného ošetřovatele byla by nejen nezvyklou vzhledem k povaze služebního poměru, ale zpravidla i nevýhodnou pro zaměstnance samého, ježto k propuštění nedojde zpravidla nikdy bez vážného zavinění zaměstnance.
Požadavek interpelace, aby ustanovení vládního nařízení upravujícího služební a platové poměry civilního ošetřovatelstva bylo obdobně použito též pro duchovní (řádové) ošetřovatele, je neproveditelným z důvodů zásadních.
Civilní ošetřovatelé přijímají se individuelními smlouvami, jež kryjí se co do práv a povinností s platnými předpisy. Řádové ošetřovatelky nepřijímají se vůbec individuelně, nýbrž na základě smluv sjednaných s příslušnou představenou řádu. V těchto smlouvách uvedeny jsou všechny povinnosti a také všechna práva řádových ošetřovatelek. Kromě peněžité odměny tzv. vestiáře, připadající na každou osobu, vyplácí se zpravidla ještě zvláštní paušál na vedlejší potřeby, řádové ošetřovatelky mají zdarma stravu a ubytování, a poskytují se ještě jiné výhody, na př. udržování místností bohoslužebních atd. Peněžité odměny nevyplácejí se jednotlivým řádovým sestrám, nýbrž jejich představené v ústavu, a není vůbec myslitelno, že by řádová sestra vzhledem k svému postavení v řádu mohla vstoupiti do individuelního služebního poměru ke státu, a že by služební poměr jetí mohl býti nějak obdobně upravován jako ošetřovatelkám civilním.
Právě vzhledem k tomu, že jde o obapolnou dohodu mezi ministerstvem a představenou řádu, nebyly ministerstvu veřejného zdravotnictví předloženy žádné stížnosti co do úpravy poměru řádových ošetřovatelek. Zlepšení poměrů ošetřovatelek řádových, jež týkati by se mohlo podle povahy věci jen případného zvýšení vestiáře, bylo by možno docíliti představeným řádovým při sjednávání zmíněných smluv s ministerstvem veřejného zdravotnictví, pokud by žádané výhody srovnatelny byly s prospěchem, jejž má státní správa ze zaměstnávání řádových ošetřovatelek.
V Praze, dne 19. června 1930.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina v. r.
621/XIV. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dr. Sterna, Gottwalda a soudruhů
o haagské dohodě, o její protiústavní ratifikaci presidentem a jejích doplňcích pařížskou dohodou (tisk 488/XI.).
V odpověď na citovanou interpelaci poukazuje se na prohlášení, které dne 20. května 1930 učinil jménem vlády ministr zahraničních věcí v plenit poslanecké sněmovny i senátu N. S. R. Čs.
V Praze, dne 30. června 1930.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v. r.
621/XV. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců H. Knirsche, H. Simma a druhů
o zaopatření válečných poškozenců, vdov a sirotků (tisk 242/XX.).
Vláda předložila Národnímu shromáždění republiky Československé osnovu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20: února 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. února 1922, č. 39 Sb. z. a n. Tento návrh byl již senátem Národního shromáždění schválen a jest projednáván v poslanecké sněmovně pod č. t. 550.
V Praze, dne 30. června 1930.
Náměstek předsedy vlády:
Rud. Bechyně v. r.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
621/XVI.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance B. Procházky, Malého, Fialy a druhů
v příčině reversů požadovaných od zaměstnanců čsl. státních drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 224/X).
V dobách popřevratových, kdy dočasně bylo nutno počítati s obtížnějšími životními podmínkami železničních zaměstnanců, přidělených na Slovensko a Podkarpatskou Rus, byla železničnímu personálu přiznána některá materielní zlepšení, známá pod názvem slovenské výhody. Pro rozšiřování této výhody na zaměstnance, vykonávající službu v jiných územích státu, nebylo, přihlížejíc k účelu řečené úpravy, nijakého podkladu. Na tuto okolnost bylo zaměstnanectvo již předem v různé formě upozorňováno, a jeho souhlas se změnou platové základny v případě dobrovolného návratu do země České nebo Moravskoslezské, osvědčovaný obvykle prohlášením, předem zjišťován. V tomto směru nenastala změna právní situace ani platovým zákonem, ani vládním nařízením číslo 15/27. Obdobným způsobem postupuje se i v některých jiných odvětvích státní správy, na což vzhledem k opačnému tvrzení interpelace pokládám za vhodné upozorniti.
V Praze, dne 9. července 1930.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
621/XVII.
Odpověď
ministra zemědělství
a vnitra
na interpelaci poslance Františka Neumeistra a soudruhů
o poskytnutí naprosto nepatrné podpory postiženýma živelní pohromou v městě Divišově a okolí (tisk 209/III.).
Udělování podpor zemědělcům postiženým živelní pohromou jest, počínajíc r. 1928, podle § 2 zákona ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., prováděcího nařízení k tomuto zákonu ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., v Čechách svěřeno zemědělské radě, která rozhoduje o těchto podporách s platností konečnou na základě elaborátů zaslaných jí příslušnými politickými úřady I. stolice po vyšetření místních a okresních komisí. Zemědělsko rada přiděluje jednotlivým okresům příslušné částky a detailní rozdělení provádějí okresní nouzové komise. Podle hlášení jmenované zemědělské rady byla okresu Benešovskému, ve kterém je obce Divišov, přidělena na tyto podpory v říjnu 1929 částka 330.000 Kč. Z úhrnného počtu 200 uchazeči z Divišova udělila okresní nouzová komise podporu pouze 33 žadatelům, a to v částce 6.000 Kč. Ze zbývajících 167 žadatelů bylo 98 pojištěno proti živelní pohromě a byli proto podle směrnic stanovených okresní nouzovou komisí z udělení nouzové podpory vyloučeni, protože pojistné, které od pojišťoven obdrželi, daleko převyšovalo obnosy, které po případě by byli mohli obdržeti jako nouzovou podporu. Ostatním 69 žadatelům neudělila okresní nouzová komise podpor, poněvadž mají vedlejší zaměstnání buď jako samostatní řemeslníci a živnostníci, anebo jako pomocní dělníci.
Poněvadž poskytnutá podpora 330.000 Kč u porovnání se škodami způsobenými živelní pohromou byla nepatrná a dále v uvážení oprávněných stesků, zvláště ze řad poškozených, kteří byli vyloučeni z nároku na podporu z důvodu, že nejsou skutečnými zemědělci, ač právě v tomto kraji není myslitelno, aby drolený zemědělec zdroj svých příjmů, plynoucí z menšího hospodářství a nedostačující k obživě jeho rodiny nedoplňoval si z výnosu vedlejšího zaměstnání a naopak, žádal okresní úřad v Benešově zemědělskou radu o poskytnutí další vydatné podpory. Tato podpora byla mu zemědělskou radou poskytnuta v částce 450.000 Kč, při jejímž rozdělování bylo okresní nouzovou komisí náležitě pamatováno i na obec Divišov, které se poskytlo ještě dalších 30.400 Kč. Tím bylo klidné a hladké likvidování všech stížností provedeno.
V Praze, dne 2. června 1930.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
621/XVIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Josefa Šamalíka a druhů
o obnovení platnosti vyhlášky ministerstva financí ze dne 7. října 1922, čís. 23.490/9425 ex 1922 a o obnovení platnosti § 14 výnosu ministerstva financí ze dne 18. prosince 1920, čís. 115.805-IV A/11 b ex 1920, v důsledku kterých byly přijímány žádosti za prominutí opětného placení obojí daně z masa na čáře u úřadů potravní daně na čáře tak, jako by byly tyto žádosti podány podle ustanovení § 9 zákona o dani z masa u důchodkových kontrolních úřadů (tisk 386/X).
Podle ustanovení sazebníku, připojeného k zákonu ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb. z. a n. o potravní dani na čáře, vybírá se v místech prohlášených za uzavřená (nyní Praha, Brno, Bratislava) z dobytka a masa, podléhajícího dani z masa, potravní daň na čáře podle sazeb a ustanovení zákona o dani z masa, a to podle § 28 tohoto zákona při vstupu přes čáru potravní daně.
Daň z masa na čáře potravní daně vybírá se bez ohledu na to, zda maso bylo snad již dříve zdaněno, na př. při porážce. Aby se však předešlo dvojímu zdanění, byl ustanovením § 8 a 9 zákona o dani z masa přiznán podnikatelům masných živností nárok na vrácení daně z titulu § 1 č. 1 (tj. porážky dobytka) zaplacené za maso, které tito podnikatelé z vlastních porážek vyvezli do míst s potravní daní na čáře. Když shora cit. zákon o dani z masa nabyl účinnosti, tj. dnem 1. května 1930, bylo o žádostech o vrácení daně z masa z titulu § 8 a 9 rozhodováno přesně podle ustanovení zákona.
Aby pak uplatňování nároku na vrácení daně z masa bylo podnikatelům masných živností více usnadněno, připustilo ministerstvo financí při příležitosti rozšíření obvodu potravní daně na čáře v Praze do odvolání, aby s platností od 1. ledna 1921 (§ 14 vynesení min. fin. z 18. prosince 1920, č. 115.805), bylo v uzavřených místech (s potravní daní na čáře) přiznáváno osvobození od státní daně za předpokladu správného zdanění porážky. Opatření toto bylo fakultativní a bez újmy zákonného nároku na vrácení daně podle předpisu § 8 a 9 zákona.
Přihlížejíc ke komplikovaným poměrům masného trhu v Praze bylo pak v dohodí, s podnikateli masných živností úřadům potravní daně na čáře odňato rozhodování o tom, zda jsou splněny podmínky pro prominutí daně z masa na čáře a přikázáno přímo ředitelství potravní daně v Praze, jež záležitosti tyto vyřizovalo zvláštní tzv. "provisní kanceláří", umístěnou v Ústředních jatkách v Praze VII. To se stalo vyhláškou min. fin. ze 7. října 1922, č. 73490/9425, jež nabyla účinnosti pouze pro Prahu dnem 15. listopadu 1922.
Podle této vyhlášky zaplatila strana za maso, dovezené do území potravní daně na čáře plnou daň, měla však na vůli zažádati za vrácení této daně přímo v Praze u ředitelství potravní daně, které takové žádosti vyřizovalo zmíněnou revisní kanceláří, došla-li kancelář z předložených dokladů o zdanění porážky na venkově a o zdanění masa na čáře k přesvědčení, že porážka byla co do živé váhy kusu správně podle zákona zdaněna a bylo-li mimo to vyhověno také ostatním podmínkám § 8 zákona o dani z masa, vrátila daň straně, jež žádost podala, jinak ale žádost zamítla a poukázala stranu, aby uplatňovala nárok na vrácení daně z masa u finančního úřadu příslušného podle místa porážky ve smyslu ustanovení § 9 zákona.
Prominutí státní daně z masa na čáře podle cit. vyhlášky bylo pouze fakultativní, tj. platilo jen pro ty strany, které takovýmto způsobem chtěly uplatňovati nárok na vrácení daně; jinak se i poté postupovalo podle ustanovení 8 a 9 zákona.
Vzhledem k různým závadám, praxí získaným, odvolalo pak ministerstvo financí cit. vyhlášku č. 73.490/9425 a výhoda podle § 14 výn. min. fin. z 18. prosince 1920, č. 115.805 a vrátilo se k původnímu stavu, podle něhož jsou nyní pro všechna místa s potravní daní na čáře (Praha, Brno, Bratislava) směrodatnými v této věci výhradně ustanovení § 8 a 9 zákona o dani z masa.
Vynesení ministerstva financí z 21. ledna 1927, č. 53017/25, jímž se toto opatření stalo, vstoupilo v platnost dnem 1. února 1927 (pro Prahu dnem 1. března 1927).
Vzhledem k tomu však, že v poslední době podnikatelé masných živností, dovážející maso do uzavřených míst (s potravní daní na čáře) stěžují si zase do toho, že finanční úřady I. stolice vyřizují žádosti za vrácení daně z masa podle cit. zákonných ustanovení tak opožděně, že poplatným stranám zadržováním potřebného provozního kapitálu vzniká úroková ztráta, zamýšlí finanční správa znovu obnoviti shora zmíněnou vyhlášku č. 73.490 z r. 1922, podle které bylo by zase poplatným stranám umožněno žádati při dovozu masa do Prahy vrácení daně z masa přímo v Praze u okresního finančního ředitelství (referát potravní daně na čáře), jež by pak žádosti řezníků za vrácení daně z masa vyřizovalo zase v revisní kanceláři za předpokladu, že porážka bude správně zdaněna. Za tím účelem ukládám zemskému finančnímu ředitelství v Praze, aby přihlížejíc ke zkušenostem, získaným při dřívějším způsobu vracení daně z masa, dalo referátem potravní daně na čáře znění této vyhlášky vhodně upraviti a aby vykonalo přípravné práce pro zahájení činnosti zmíněné revisní kanceláře.
Podobné opatření bude pak učiněno v Brně a v Bratislavě.
V Praze, dne 3. červenec 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
621/XIX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Gottwalda, dr. Sterna, Haiblicka a soudruhů
o - - peněz z podpor nezaměstnaných dělníkům zatčeným při dělnických projevech dne 6. března v Ústí n. L. (tisk 400/II.).
U příležitosti "Mezinárodního bojovného dne proti nezaměstnanosti" dne 6. března t. r. byli při zákroku stráže pro neuposlechnutí výzvy k rozchodu a pro výkřiku "Pfui - Schande" zatčeni demonstranti Václav Eibich, František Pfohl, Pavel Bajak a Alfred Günther.
Všichni zatčení byli policejním komisařstvím v Ústí n. L. administrativně potrestáni, uložené tresty přijali a odvolání nepodali, čímž se přezkoumání celé věci vyšší instancí sami vzdali.
Postup policejního komisařství v Ústí n. L. ohledně úhrady peněžitých pokut z peněz, jež byly dotčeným odehrány při dodání jich do policejní vazby, neshledal jsem správným a učinil jsem opatření, aby se podobné případy napříště neopakovaly. K jinakému opatření není podle výsledku šetření v daném případě důvodu.
V Praze, dne 3. července 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
621/XX. (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu, průmyslu a živností
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o anketě německého živnostenského svazu pro Čechy (tisk 306/VI.).
Podle platných směrnic nemají-býti zásadně vysíláni na schůze zástupci ministerstev, nýbrž mají býti k tomu delegovány úřady I. stolice a v důležitých případech úřady II. stolice po předchozím vyrozumění ministerstva vnitra.
Pro krátkost doby nemohlo ministerstvo obchodu zaříditi, aby tímto způsobem bylo zastupováno na anketě "německého živnostenského svazu pro Čechy" dne 14. února t. r.
Ve výjimečných případech účastní se ovšem ministerstvo obchodu svým zástupcem porad význačných hospodářských organisací. To jest bez větších nesnází možno, jestliže porady takové týkají se otázek spadajících do výlučné kompetence ministerstva obchodu, a zástupce ministerstva může býti nejkratší cestou opatřen instrukcemi pro event. veřejné prohlášení jménem resortu. Jedná-li se však jako v daném případě o otázky, dotýkající se také řady jiných resortů, resp. o otázky, jež se dotýkají vážných problémů vládní politiky, jest možno vyslati zástupce jen po předchozí dohodě se všemi zúčastněnými ministerstvy.
Této možnosti tehdy nebylo. Z toho důvodu a aby dokumentovalo svůj zájem o věc, zaslalo ministerstvo obchodu omluvný přípis se žádostí, aby bylo o průběhu jednání vyrozuměno.
V Praze, dne 4. července 1930.
Ministr obchodu:
Dr. Matoušek v. r.
621/XXI.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslanců dr. Karla Moudrého, Čeňka Fialy a druhů
o zřízení nového hřbitova v Rokycanech (tisk 306/X).
Bývalá okresní správa politická v Rokycanech zakázala výměrem ze dne 3. listopadu 1924, čís. 75.203 další pohřbívání na konfesionelním hřbitově tamže a to dnem 31. prosince 1924, ježto městská obec Rokycany zřídila hřbitov nový a ježto používání starého hřbitova bylo uznáno za závadné.
Další pohřbívání bylo dovoleno toliko do zděných hrobek a to do dne 30. června 1925.
Proti citovanému výměru podal děkanský úřad v Rokycanech dne 9. prosince 1924 pod čís. 1.463 odvolání k bývalé zemské správě politické v Praze.
Úřad posléze jmenovaný nevyhověl rozhodnutím ze dne 25. února 1926, čís. 49568/26 podanému odvolání děkanského úřadu, který pak podal proti tomuto rozhodnutí odvolání ze dne 10. dubna 1926, čís. 317 k ministerstvu veřejného zdravotnictví.
Výnosem tohoto ministerstva ze dne 8. května 1926, čís. 13749/26 bylo uloženo bývalé zemské správě politické v Praze, aby si vyžádala o vývodech rekursu děkanského úřadu v Rokycanech vyjádření úředního lékaře okresní správy politické.
Vyjádření úředního lékaře ze dne 23. června 1926 bylo býv. zemskou správou politickou předloženo zdejšímu ministerstvu dne 27. dubna 1927. Podle zmíněného vyjádření úředního lékaře ze dne 23. června 1926 jsou ve východní, jihovýchodní a částečně v jižní oblasti části dosavadního konfesionálního hřbitova, zvané "Nový hřbitov", půdové poměry pro pohřbívání nezávadné.
Vzhledem k vyjádření úředního lékaře v tomto směru bylo výnosem ministerstva veřejného zdravotnictví ze dne 14. srpna 1929, čís. 11.206 uloženo zemskému úřadu v Praze podati zprávu, jak dlouho a v jakém rozsahu by bylo možno v uvedené části hřbitova ještě pohřbívati. Současně bylo zemskému úřadu sděleno, že v kladném případě by bylo nutno odstraniti všechny zjištěné zdravotní závady, hřbitova se týkající.
Konečně měl zemský úřad podati zprávu, v jakém rozsahu se používá nového hřbitova. Žádaná zpráva zdejšímu ministerstvu předložena nebyla a byla proto výnosem ze dne 5. června 1930, č. 18.455 u zemského úřadu v Praze urgována.
Jakmile sem bude tato zpráva s předmětnými spisy předložena, bude o odvolání děkanského úřadu v Rokycanech rozhodnuto.
O konečném rozhodnutí bude k podané interpelaci dána dodatečná odpověď.
V Praze, dne 19. června 1930.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina v. r.
Překlad ad 621/XXI.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten Kirpal und Genossen
wehen des Verhaltens der Gendarmerie und der Staatspolizei am 6. März 1930 in Karbitz (Druck 320/IV).
Die kommunistische Partei hatte die Abhaltung einer Volksversammlung in ungesetzlicher Weise am 6. März in Karbitz beabsichtigt. Für den erwähnten Tag sind nach Karbitz durch Flugblätter mehrere Hundert Leute einberufen worden, an die ungefähr um 18 Uhr am Marktplatze ein unbekannter Redner eine Ansprache zu halten begann. Als die behördlichen Aufforderungen zum Auseinandergehen nicht befolgt wurden, sind die angesammelten Teilnehmer von der Gendarmerie zerstreut worden. Hiebei ist die Gendarmerie und auch die staatliche Sicherheitswache, welche aus Aussig herangezogen worden war, geschmäht und mit Steinen beworfen worden. Mehrere Gendarmen wurden getroffen.
Das Vorgehen der Gendarmerie und der staatlichen Sicherheitswache war durch das Verhalten der Demonstranten begründet, absolut korrekt und einwandfrei. Von einem rücksichtslosen Vorgehen gegen die Demonstranten und letzten Endes von einer Verletzung mehrerer derselben ist nichts bekannt. Wie festgestellt worden ist, hat sich niemand mit irgendeiner Verletzung oder Beschädigung bei den Behörden gemeldet und es hat auch niemand bei den ortsansässigen Ärzten ärztliche Hilfe gesucht. Im Hinblicke darauf habe ich keinen Grund zu irgendeiner Verfügung.
Prag, am 28. Juni 1930.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Překlad ad 621/VII.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Knirsch und Genossen,
betreffend die Geschäftsführung bei den staatlichen Ämtern und Behörden (Druck 138/XV.).
Wenn die Mitglieder der Nationalversammlung mit Ansuchen um Interventionen bei den staatlichen Behörden zwecks Unterstützung persönlicher Interessen der Parteien überschwemmt werden, kann aus dieser bloßen Tatsache nicht bereits abgeleitet werden, daß die Ursache der besagten Erscheinung in dem komplizierten und langwierigen Vorgehen der Behörden gelegen wäre, wie dies die Herren Interpellanten annehmen. Es ist ja bekannt, daß die Mitglieder der Nationalversammlung vielfach früher, als eine Angelegenheit bei der Behörde einfangt, nm ihre Intervention ersucht werden, oder daß eine Intervention von ihnen zu dem Zwecke verlangt wird, damit die Angelegenheit in einer bestimmten Richtung erledigt werde. Interventionen lediglich im Interesse einer beschleunigten Erledigung kommen nur selten vor.
Wenn die Erledigung einer Angelegenheit sich manchmal unverhältnismäßig lange verzögert, pflegt dies nicht immer Schuld der Behörde zu sein; falls dies trotzdem vorkommt, ist es auch Sache der Partei Selbst, die Erledigung ihrer Eingabe zu urgieren, beziehungsweise die vorgesetzte Behörde darauf durch eine Aufsichtsbeschwerde aufmerksam zu machen, damit sie Abhilfe schaffen könne.
Wenn den Herren Interpellanten konkrete Fälle bekannt sind, wo Staatsbürger mehrere Jahre auf die Erledigung ihrer Eingaben warten müssen, handelt es sich offenbar um Angelegenheiten, an deren rechtzeitiger Erledigung die Parteien kein Interesse haben und welche deshalb außer amtliche Evidenz gekommen sind. Sobald diese Fälle den zuständigen Ministerien mitgeteilt werden, wird die notwendige Abhilfe geschaffen werden.
Die Regierung widmet der zweckmäßigen Beschleunigung des amtlichen Vorgehens sorgfältige Aufmerksamkeit. Die zuständigen Ministerien, welche die notwendigen Weisungen zu diesem Behufe erlassen haben, unterlassen es bei keiner Gelegenheit darauf einzuwirken, daß die Parteieneingaben mit der möglichen Beschleunigung erledigt werden.
Prag, am 2. Juli 1930.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierang:
Rud. Bechyně m. p.
Překlad ad 621/VIII.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit der "Kaadner Zeitung" vom 5. April 1930 (Druck 32/XIII).
Die Bezirksbehörde in Kaaden hat in Ausübung der Presseaufsicht der Zeitschrift "Kaadner Zeitung" die Nr. 28 dieser Zeitschrift vom 5. April 1930 wegen des "Die Pazifisten" betitelten Leitartikels in der Stelle von den Worten "Dagegen ist... bis... sie hin", welche in der Interpellation wörtlich angeführt ist, beschlagnahmt, weil sie in dieser Stelle den Tatbestand der strafbaren Handlung nach § 11, Abs. 2 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt hat.
Das Kreis- als Pressegericht in Brüx hat die Beschlagnahme mit dem Erkenntnisse vom B. April 1930, Z. Tl. 52/30 in ihrem ganzen Umfange bestätigt und so zum Aasdrucke gebracht, daß die von der Bezirksbehörde vorgenommene Beschlagnahme durch das Gesetz begründet war.
Ich erblicke daher keine Ursache zu der in der Interpellation verlangten Verfügung.
Prag, am 2. Juli 1930.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Překlad ad 621/IX.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen auf die Interpellation des Abgeordneten
Ing. O. Kallina und Genossen
in Angelegenheit der Benachteiligung der deutschen Bevölkerungskreise bei Benützung der Einrichtungen des Post-, Telegraphen- und Telephonverkehres (Druck 306/VII).
Die Behauptung, daß die Postverwaltung die praktischem Notwendigkeiten des Handels in sprachlicher Beziehung nicht berücksichtigte, ist nicht richtig, da sie, auch wenn sie nach § 2 des Sprachengesetzes hiezu nicht verpflichtet ist, sämtliche Drucksorten für den Parteienverkehr, also auch Scheckeinzahlungsscheine und Schecks mit deutschem Texte herausgibt; nach diesen Gesichtspunkten richtet sich die Postverwaltung auch bei der Abfassung der beiden in der Interpellation erwähnten Amtsbehelfen.
Daß in den Drucksorten der beiden Publikationen die Staatssprache an erster Stelle gebraucht wird, ist und kann ihrer praktischen Verwendung nicht zum Schaden gereichen.
Prag, am 6. Juni 1930.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Dr. Franke m. p.