620/X (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance G. Scharnagla a druhů
o zřízení české menšinové školy a české opatrovny v obci Staré Huti, v okrese domažlickém (tisk 204/XIII.).
Časopisecká zpráva o zřízení školy s československým jazykem vyučovacím ve Staré Hutí v okrese domažlickém neodpovídá skutečnosti.
Jde patrně o omyl vzniklý záměnou se Starou Hutí, okres Horšův Týn, kde na žádost obyvatel zřízena byla obecná škola s československým jazykem vyučovacím podle zákona čís. 189119 Sb. z. a n., aby umožněna byla školní docházka dětí československé národnosti, které jinak neměly možnosti navštěvovati jinou školu svého jazyka.
V Praze dne 12. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
620/XI. (původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance dra G. Hanreicha a druhů
o protizákonném nařízení moravského zemského presidenta (tisk 174/XXXI.).
Ve věci, jež resortně patří do působnosti ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, sděluji po vyšetření toto:
Moravskoslezský zemský president nevydal všeobecného nařízení o tom, že lékárníci jsou povinni vydávati léky na účet Léčebného fondu a to na úvěr.
V konkrétním případě Ph. Mr. Stanislava Oppla, lékárníka ve Fulneku, rozhodl okresní úřad v Novém Jičíně, že jmenovaný lékárník jest povinen poskytovati léky na účet Léčebného fondu na úvěr.
Zemský úřad moravskoslezský nevyhověl odvolání lékárníkovu z těchto důvodů:
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. září 1928 Rv I. 1891/27 nemůže lékárník vyžadovati zaplacení léků na pojištěnci, jemuž vydal lék k poukazu pojišťovny, poněvadž není bezprostředního právního poměru mezi lékárníkem a členem pokladny. Zejména tu není poměru z trhové smlouvy. Je tedy kupujícím pojišťovna, nikoli její člen, jemuž lék je vydáván; může tedy lékárník nanejvýše žádati, aby lék pojištěnci vydaný byl nemocenskou pojišťovnou jemu ihned zaplacen, poněvadž § 20, vlád. nař. č. 211/22 Sb. z. a n. tento způsob nevylučuje.
Naproti tomuto vládnímu nařízení praví § 24, čís. 2, zák. ze dne 15. 10. 1925, č. 221 Sb. z. a n.: Do oboru působnosti okresních sborů léčebného fondu přísluší: "účtovati čtvrtletně pozadu s lékaři a lékárníky, nemocnicemi a léčebnými ústavy a předkládati účty ke schválení a k výplatě představenstvu ústředního sboru".
Je tedy lékárník povinen předkládati okresnímu sboru účty čtvrtletně pozadu, čili; je povinen vydávati členům Léčebného fondu léky na úvěr. Proti výměru zemského úřadu podal lékárník Oppl stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, která se projednává.
V interpelaci zmíněné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (míněn nález ze dne 12. března 1923, č. 11656/22, Bohuslav čís. 2079 adm.) týká se vydávání léků na účet nemocenské pokladny (nikoli na účet Léčebného fondu) a jest nad to do jisté míry v rozporu se zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Vzhledem k různému právnímu názoru nejvyšších soudních tribunálů na věc, jakož i se zřetelem k tomu, že v daném případě jde o vydávání léků na účet Léčebného fondu zřízeného zákonem č. 221/1925 Sb. z. a n., nikoli na účet nemocenské pojišťovny, nelze o zmíněném výměru moravského zemského úřadu prostě tvrditi, že se příčí ustanovením zákona, a není tudíž důvodu, abych učinil opatření, směřující k odvolání zmíněného výměru moravskoslezského zemského úřadu, k němuž došlo rozhodováním v konkrétní věci pořadem instančním.
V Praze dne 24. května 1930.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina v. r.
620/XII. (původní znění).
Odpověď ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů
o zamýšleném zrušení poštovního a telegrafního úřadu v Röhrsdorfu u Hanšpachu (tisk 432/VII.).
Poštovní úřad Röhrsdorf u Hanšpachu jest sice pouze úřadem III. třídy, 3. stupně, ročním počtem pracovních jednotek od 6.000 do 8,000; nicméně jsem nezamýšlel a ani nezamýšlím jej, hledě k jeho aktivitě, zrušiti.
V Praze, dne 21. června 1930.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
620/XIII. (původní znění).
Odpověď ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů
o neslýchané jazykové praxí okresního úřadu v Německém Jablonném (tisk 295/XXI.).
Vysvětlení o jazyku korespondence státních úřadů s obcemi podal jsem v odpovědi na interpelaci poslance Windirsche a druhů, jež je vytištěna pod č. tisku 477/XXII., a dovoluji si na obsah odpovědi té odkázati.
Pokud se stížnost týká nové úpravy vybírání poplatků za prodloužení uzavírací hodiny v hostinských živnostech v okrese Německém Jablonném, zavedl okresní úřad se zřetelem na opětovné stížnosti do nezachovávání předpisů o policejní hodně toliko opětně stav, který odpovídá dosud platné vyhlášce bývalé zemské správy politické v Praze ze dne 29. září 1920 č. 15 A 1927 - 290,600 ai 1920, kterou stanovena a upravena byla zavírací hodina pro živnosti hostinské v Čechách. Zemský úřad učinil zároveň opatření, aby i v sousedních okresech (Česká Lípa, Rumburk, Varnsdorf a Liberec) byl nezákonný postup vybírání poplatků za překročení policejní hodiny od hostů obcemi odstraněn.
V Praze dne 20. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XIV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů
o překládání českých četníků do území, osídleného Němci (tisk 295/XXII.).
Tvrzení interpelace, že staří němé"ctí četnicí jsou ze severočeských okresů, zvláště ústeckého, děčínského, rumburského, šluknovského a varnsdorfského, překládáni jinam a že na jejich místo přicházejí čeští četníci, neodpovídá skutečnosti.
V roce 1929 a 1930 byli ze severočeských okresů mezi Chebem a Trutnovem přemístěni celkem gážisté mimo služební třídy německé národnosti do kraje českého a to jeden na vlastní žádost, druhý proto, že v důsledku zrušení dotčené stanice musel býlí přemístěn, třetí současně s jmenováním velitelem stanice z podřízeného četníka a konečně čtvrtý ze závažných důvodů služebních, při čemž měla mu býti dána současně možnost zdokonalit se potřebně ve služebním jazyku. Naproti tomu byl 1 gážista mima služební třídy německé národností zařazen do území, osídleného Němci. Někteří četníci v tomto území neovládají sice úplně německý jazyk, jde tu však po většině o mladé četníky, jimž se dostalo školního výcviku v německém jazyku a kteří mají se právě prakticky v něm zdokonaliti, konajíce službu do té doby pod vedením staršího četníka znalého německého jazyka i místních poměrů.
Z mužstva uniformované stráže bezpečnosti v Ústí n. L. ovládá němčinu okrouhle 80% dostatečně.
Že by četnictvo, neovládajíc místní nářečí, bylo ve stálém rozporu s usedlým obyvatelstvem, nemohlo ani v jediném případě býlí zjištěno.
Četnictvo koná své povinnosti horlivě a obětavě. Nevypátraných větších trestních činů 9%, v naznačeném území 13, poměrně tedy ne více, než v jiných krajinách. Nepodařilo se sice vypátrati pachatele 4 případů žhářství na Českolipsku, avšak požáry a posílání výhrůžných dopisů ihned ustaly, jakmile byl sesílen počet četnictva a mohly se konati intensivní hlídky ve dne i v noci. Pachatel výhrůžných dopisů byl usilovnou činností četnictva vypátrán. Domnělý žhář, který se přihlásil na policií v Liberci, nemůže přicházeti v úvahu jako pachatel, protože byl v době požárů ve vězení v Sasku. Pachatel vraždy ve Všemilech se neprozradil sám, nýbrž doznal se po 6 hodinovém výslechu pod tíhou usvědčujících důkazů.
Tvrzení, že odnepaměti veřejná bezpečnost v severních a severozápadních Čechách nepoklesla tak hluboko, jako právě nyní není správné. Bezpečnostní poměry se všeobecně lepší a nelze vůbec veřejnou bezpečnost posuzovati podle nevypátraných trestných činů v určitém místě. I při největším úsilí pátracích orgánů a bezpečnostních úřadů a při vynaložení všech sil a využití technických vymožeností nepodaří se někdy po dlouhou dobu vypátrati trestný čin, nepřispěje-li na pomoc zvláštní shoda okolností nebo náhoda, jak o tom svědčí řada případů světové pověsti.
Ministerstvo vnitra věnuje dalšímu vybudování četnictva ve všech směrech svoji největší pozornosti a neopomene použití žádného vhodného prostředku, jímž by mohlo býti čeleno zločinnosti.
V Praze, dne 17. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XV. (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů
o vydání zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců (tisk 79/XIV.).
Ministerstvo sociální péče vypracovalo na podkladě elaborátu bývalé ministerské komise pro novelisaci pensijního pojištění referentský návrh zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, Návrh tento - až na přechodná ustanovení - byl zaslán již ministerstvům a ostatním ústředním úřadům k předběžnému vyjádření. Došlé připomínky k tomuto referentskému návrhu se v ministerstvu sociální péče zpracovávají. Kromě připomínek ústředních úřadů zaslaly však svá vyjádření a návrhy na organisací nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách odborové organisace úřednicko-zřízenecké. Protože návrhy na úpravu této organisace byly úplně protichůdné, zaslalo ministerstvo sociální péče všechny tyto návrhy k vyjádření členům bývalé subkomise pro nemocenské pojištění úředníků a zřízenců a odborovým organisacím úřednicko-zřízeneckým, svazům nemocenských pojišťoven a nemocenským pojišťovnám, které buď výlučně nebo převážně pojišťují zaměstnance podléhající pensijnímu pojištění. Lhůta k vyjádření, po případě k vlastním návrhům na úpravu organisace budoucího nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, stanovená do 31. března t. r. byla na žádost členů bývalé subkomise pro nemocenské pojištění úředníků a zřízenců prodloužena. Teprve po dojití vyjádření všech shora uvedených interesentů bude moci ministerstvo sociální péče vypracovati, přihlížejíc k vyjádřením a připomínkám ostatních ústředních úřadů a svrchu uvedených interesentů, vládní návrh zákona na úpravu nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
V Praze dne 27. května 1930.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
620/XVI. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o opatřeních moravskoslezské zemské školní rady (tisk 402/XI.).
Opatření zemské školní rady v Brně, podle něhož zřízení jednoročního učebného kursu při měšťanské škole bylo budoucně učiněno závislým na podmínce, že obec uhradí i příslušný osobní náklad s tím spojený, je zcela v souhlase s platným nařízením býv. ministerstva kultu a vyučování že dne 26. června 1903, čís. 22.503. Zemská školní rada není oprávněna přesouvati tento náklad na zemský školní fond slezský, neboť není pro takové opatření zákonného podkladu. Podle dohody zemské školní rady s moravskoslezským zemským výborem lze tak učiniti zcela výjimečně v jednotlivých případech, dá-li k tomu zemský výbor vždy zvláště svůj souhlas.
Odměny za vyučování nepovinným předmětům povoluje zemská školní rada Přesně podle zákona č. 104/1926 Sb. z. a n., pokud bylo toto vyučování zemskou školní radou náležitě povoleno. Jde-li o takové povolení, je zemská školní rada po zákonu povinna slyšeti napřed zemský výbor jakožto vydržovatele školy a nemůže povolení dáti, vysloví-li se zemský výbor záporně z důvodů rozpočtových při všeobecně známých tísnivých poměrech v zemském hospodářství.
Totéž platí i o vyučování jazyku československému na německých školách v bývalém Slezsku.
V Praze dne 17. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
620/XVII. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
a ministra vnitra
na interpelaci poslanců Krebse, Schuberta a druhů
o provádění zákona č. 77/1927 o úpravě finančního hospodářství obcí, zvláště Podmokel (tisk 174/VII.).
Přezkoumání a úprava rozpočtů okresů a obcí, které se ucházejí o příspěvky z fondu podle § 10 zákona č. 7711927 Sb. z. a n., jakož i výplata příspěvků z tohoto fondu přísluší podle předpisů zákona zemskému výboru, jemuž jako orgánu zemské samosprávy je svěřena správa fondu pro obce a okresy. Ministerstvo financí a ministerstvo vnitra měla při své úřední agendě příležitost na různých konkrétních případech přesvědčiti se o tom, že skutečně úprava okresních a obecních rozpočtů na r. 1929 byla prováděna s přílišnými průtahy. Proto obě tato ministerstva již během roku 1929 vícekráte důrazně upozornila zemské úřady a zemské výbory na nepříznivé důsledky opožděných úprav rozpočtů pro hospodářství dotčených okresů a obcí a zakročila za účelem zjednání nápravy tak, aby pro příště včasnou úpravou rozpočtů umožněno bylo okresům a obcím hospodaření dle upravených rozpočtů alespoň po větší část běžného roku. Záruka včasné úpravy rozpočtů okresních a obecních je sledována také některými návrhy na změnu a doplnění příslušných ustanovení zákona č. 77/27, které už byly v ministerstvu financí vypracovány a jsou Předmětem meziministerského projednávání.
Ježto - jak řečeno - správa fondu a výplata příspěvků z fondu je dle zákona Ponechána zemskému výboru jako činiteli samosprávnému, nemůže ovšem ministerstvo financí samo učiniti opatření za účelem vyplacení příspěvků nebo záloh z fondu té které obci. Jak bylo vyšetřeno, poskytují se podle rozhodnutí zemského výboru českého před konečným rozdělením příspěvků z fondu obcím a okresům vykazujícím neuhrazený rozpočtový schodek zálohy na příspěvky z vyrovnávacího fondu a to každé obci neb okresu ve stejné poměrné výší schodku vyplývajícího po prozatímní případně definitivní úpravě rozpočtu. Takové zálohy už se po provedené úpravě rozpočtu dostalo na rok 1929 také městu Podmoklům a při konečném rozdělení prostředků fondu za dotčený rok bere zemský výbor na toto město zcela stejný zřetel jako na ostatní obce neb okresy.
V Praze, dne 18. června 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XVIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů
o rušení nočního klidu a pokusu násilí, spáchaného četníky ve Žďáru na Moravě (tisk 400/VIII.).
Administrativním šetřením bylo zjištěno, že strážmistři Josef Čtveráček a Karel Komenda, vstoupili v noci ze dne 9. března na 10. března t. r. do bytu Josefy Polákové v Městě Žďáru s Bohumilem Sedlákem, s kterým se seznámili před tím v hostinci, a který je dle jejich tvrzení pozval k sobě na černou kávu.
Jmenovaní strážmistři popírají obvinění, v interpelaci proti nim vznesená, zejména, že by byli přišlí do bytu Polákově pod záminkou, že konají služební kontrolu, a že by se dopustili proti Josefě Polákově a proti Antonii Vaškové mladší činů v interpelaci uvedených, a udávají, že na vyzvání Sedlákovo odložili jen pláště v domnění, že jsou v jeho bytě, a usedli, bavíce se s Polákovou. Když pak se vzdálil Sedlák a nevracel se, a Josefa Poláková s probudivší se Antonií Vaškovou mladší odešly ze světnice, vzdálili se i oni.
Případ stal se již v březnu předmětem služebního šetření a zemské četnické velitelství v Brně postoupilo veškeré předmětné spisy vojenskému prokurátorovi v Brně k dalšímu řízení soudnímu. Podle jeho výsledku budou učiněna příslušná opatření.
V Praze dně 26. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XIX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců J. Vaňka, F. Langra, C. Malého a druhů
o neslýchaném zásahu vládního komisaře městské spořitelny v Jihlavě okresního hejtmana dra K. Bočana ve věci obecní výpůjčky města Třebíče (tisk 400/II.).
Ředitelství "Spořitelny města Jihlavy" usneslo se ve schůzi konané dne 13, února 1930 povoliti městu Třebíči žádanou komunální zápůjčku částkou 1,117.000 Kč,
Usnesení toto zastavil vládní komisař této spořitelny až do rozhodnutí ministerstva vnitra z určitých formálních a věcných důvodů.
Toto opatření vládního komisaře stalo se v duchu předpisů zákona spořitelního a stanov jmenované spořitelny. Vždyť šlo v případě tomto o komunální zápůjčku ve značné výší a tu již tato okolnost sama ukládala vládnímu komisaři zvýšenou opatrnost, zejména když příslušná žádost městské rady v Třebíči nebyla ani dostatečně instruována.
Jestliže vládní komisař zpozoroval, že při usnášení se o této zápůjčce sběhly se nějaké vady nebo nesprávnosti, bylo jeho povinno-stí zakročiti; nelze tedy v jeho opatření, samo o sobě jen prozatímním, spatřovati neslýchaný zákrok.
Že jeho zákrok byl odůvodněn, jest nejlépe viděti z toho, že ministerstvo vnitra bylo nuceno ve věci zavésti obsáhlé šetření.
Ostatně věc jest již bezpředmětnou, ježto výnosem ministerstva vnitra ze dne 26. června 1930, č. 31.196/1930 bylo Spořitelně města Jihlavy sděleno, že se strany ministerstva vnitra není proti realisaci shora uvedené komunální zápůjčky námitek, ježto dotyčné závady byly mezitím jednak odstraněny, jednak dodatečným šetřením na pravou míru uvedeny.
V Praze dne 27. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XX.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Rudolfa Gajdy a druhů
o nápadném postupu berního úřadu v Brně při vymáhání daně obratové (tisk 306/IV.).
Tvrzení interpelace, že "Polygrafii", tiskařské společnosti s r. o. v Brně, od jejího založení předpisována byla minimální daň výdělková, není správné. Firma vykazovala až do roku 1922 dosti značné zisky, jež byly podrobeny zdanění. Minimální daň předepisuje se teprve od roku 1923. Jak bylo zjištěno revisní komisí ministerstva financí, provedenou počátkem roku 1929, jest zmíněný podnik vysloveně ztrátovým podnikem.
Že by Dru Stránskému bylo nařízeno, aby kmenový kapitál jmenované společnosti byl zvýšen, není ministerstvu financí ničeho známo a pro podobné opatření finanční správy není ani zákonného podkladu.
Rovněž nesprávné je tvrzení interpelace, že zmíněný podnik ani minimální výdělkovou daň ještě ani za 1 rok nezaplatil a že neplatil posud za celou dobu také ani haléře na daň z obratu, neboť od roku 1920 jmenovaný podnik zaplatil na dani výdělkové značné částky. Větší nedoplatky vznikly teprve v letech 1927 a 1928, hlavně dodatečnými předpisy za léta minulá. K zaplacení těchto nedoplatků byly v roce 1928 povoleny zemským finančním ředitelstvím v Brně měsíční splátky. Poněvadž splátky ty nebyly dodržovány, byl dne 18. prosince 1929 vydán Dru Stránskému jako jednateli společnosti záruční platební rozkaz podle § 8 zákona o dani z obratu. Z uvedeného je patrno, že není pravda, že by neplacení daní bylo trpěno, nebo že by se s jmenovaným poplatníkem zacházelo jinak, než s poplatníky jinými.
Odpis nedoplatku daně výdělkové a daně z obratu nebyl povolen. Poplatník se zavázal nedoplatky ty zaplatiti v měsíčních splátkách a současně řádně zapravovati daně běžné.
V Praze, dne 26. června 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
620/XXI. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Böllmanna, dra Kafky, Zierhuta a druhů
o nové jazykové praxi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků (tisk 295/XIX.)
a na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
v téže věci (tisk 295/XX.).
Obce jsou povinny vyhlásiti nejen schválená již pravidla o vybírání obecních poplatků (dávek), jak jim to ukládá § 43, odst. 3, zákona č. 329;1921 Sb. z. a n., ale i pravidla, která mají býti podkladem řízení povolovacího. Neboť podle §§ 28, odst. 6, § 35, odst. 1, a § 38, odst. 2, cit. zákona musí pravidla o vybírání obecních poplatků a dávek býti usnesena obecním zastupitelstvem a usnesení obecního zastupitelstva musí podle § 40 resp. § 6 odst. 2 - 5 téhož zákona býti v obci po 14 dnů veřejně vyhlášeno; musí tedy býti veřejně vyhlášena i výběrčí pravidla, neboť jinak by usnesení bylo vyhlášeno neúplně, což by bylo podstatnou závadou řízení povolovacího a schvalovacího.
Je tedy v případech článku 81, jaz. nařízení naprosto odůvodněn požadavek, aby již k žádostem o schválení byla připojena pravidla v té jazykové úpravě, která odpovídá ustanovením tohoto článku.
V Praze dne 28. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XXII. (původní znění).
Odpověď ministra vnitra
na interpelaci poslance Gläsela a druhů,
že plzeňská sokolská župa zamýšlí uspořádati v Chebu velkou českou manifestaci (tisk 456/XVI.)
a na interpelaci poslanců inž. O. Kalliny, E. Eckerta a druhů
o zamýšleném nástupu Sokolů v Chebu dne 1. června 1930 (tisk 488/II.).
Pořádání sokolského župního sletu dne 1. června 1930 v Chebu bylo policejním komisařstvím v Chebu povoleno, poněvadž k zákazu sletu nebylo zákonných důvodů.
Současně učinily příslušné úřady opatření, aby se při sletu předešlo event. porušení veřejného klidu a pořádku ať z kterékoli strany.
Naprosto klidný průběh sletových slavností prokázal, že postup úřadů byl správný.
Neměl jsem a nemám proto důvodů činiti nějaká opatření.
V Praze dne 30. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/XXIII. (původní zněni),
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o jazykové praxi krajského soudu v Moravské Ostravě (tisk 402/VIII.).
Podle vyžádaných zpráv uvedl předseda senátu na počátku hlavního přelíčení, v interpelaci uvedeného, že zapisovatel sice německy rozumí, ale neumí v tomto jazyku tak rychle a správně protokolovati a otázal se obžalovaného, který česky umí, zda souhlasí, aby protokol byl sepsán česky, že může on i jeho obhájce diktát kontrolovati. Když oba výslovně souhlasili, nevyžádal si předseda jiného zapisovatele, což by jinak byl učinil. Jinak se projednávalo německy, toliko svědek Čech vypovídal česky, ale i při konfrontaci s obžalovaným německy.
Státní zastupitelství podalo v tomto případě obžalovací spis v jazyku českém a německém (§ 2, odst. 4, jaz. zák. a čl. 23 jaz. nař.), jeho referent dával obžalovanému při hlavním přelíčení otázky německy a konečný návrh přednesl česky a německy. Návrhy a námitky proti průvodním návrhům, jež činěny byly soudu a nikoliv přímo obžalovanému, byly přednášeny česky, jak připouští čl. 23 odst. 1 jaz. nař.
Předseda senátu i oba přísedící mluví perfektně německy a krajský soud v Moravské Ostravě má také zapisovatelů znalých němčiny dostatek.
V Praze dne 9. června 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.