|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929. |
|
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
620.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. V. Beneše, Seidla, Brodeckého, Jurnečkové a soudr., o vydání vládních nařízení k zákonům č. 103 a 104/26 Sb. z. a n. (tisk 320/XXII.),
II. min. vnitra na interp. posl. Neumeistra a soudr., o udělení druhé licence kinematografické ve Voticích (tisk 295/XVI.),
III. min. školství a nár. osvěty na interp. posl., Windirsche a druhů o stížnostech ve věcech českých menšinových škol v libereckém okrese (tisk 295/XIII.),
IV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o užívání jména "Pressburg" pro město Bratislavu (tisk 247/II.),
V. předsedy vlády na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o používání písmen "č" a "v" za "tsch" a "w" v němčině (tisk 204/XVIII.),
VI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o přidělení pomocných úředníků okresním školním inspektorům (tisk 402/X.),
VII. min. vnútra na interp. posl. dr. Törköly a druhov o neoprávnenom zasahovaní štátnych verejno-správnych úradov do voľby biskupa augsbursko-evanjelického dištriktu na Slovensku (tisk 432/XX.),
VIII. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministra pro zásobování lidu na interp. posl. Ostrého, Hýbnera, Jiráčka a druhů o dovozu polského a maďarského chleba (tisk 306/IX.),
IX. min. železnic na interp. posl. Polívky a druhů o poměrech na dráze Trenčiansko-teplické (tisk 529),
X. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Scharnagla a druhů o zřízení české menšinové školy a české opatrovny v obci Staré Huti, v okrese domažlickém (tisk 204/XIII.),
XI. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. dr. Hanreicha a druhů o protizákonném nařízení moravského zemského presidenta (tisk 174/XXXI.),
XII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Keibla a druhů o zamyšleném zrušení poštovního a telegrafního úřadu v Röhrsdorfu u Hanšpachu (tisk 432/VII.),
XIII. min. vnitra na interp. posl. dra Keibla a druhů o neslýchané jazykové praxi okresního úřadu v Německém Jablonném (tisk 295/XXI.),
XIV. min. vnitra na interp. posl. dra Keibla a druhů o překládání českých četníků do území, osídleného Němci (tisk 295/XXII.),
XV. min. sociální péče na interp. posl. Köhlera a druhů o vydání zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců (tisk 79/XIV.),
XVI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o opatřeních moravskoslezské zemské školní rady (tisk 402/XI.),
XVII. min. financí a min. vnitra na interp. posl. Krebse, Schuberta a druhů o provádění zákona č. 77/1927 o úpravě finančního hospodářství obcí, zvláště Podmokel (tisk 174/VII.),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Jurana, Barši a soudr., o rušení nočního klidu a pokusu násilí, spáchaného četníky ve Žďáru na Moravě (tisk 400/VIII.),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Vaňka, Langra, Malého a druhů o neslýchaném zásahu vládního komisaře městské spořitelny v Jihlavě okresního hejtmana dra K. Bočana ve věci obecní výpůjčky města Třebíče (tisk 400/I.),
XX. min. financí na interp. posl. Gajdy a druhů o nápadném postupu berního úřadu v Brně při vymáhání daně obratové (tisk 306/IV.),
XXI. min. vnitra na interp. posl. Böllmanna, dra Kafky, Zierhuta a druhů o nové jazykové praxi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků (tisk 295/XIX.)
a na interpelaci poslance Horpynky a druhů v téže věci (tisk 295/XX.),
XXII. min. vnitra na interp. posl. Gläsela a druhů, že plzeňská sokolská župa zamýšlí uspořádati v Chebu velkou českou manifestaci (tisk 456/XVI.)
a na interp. posl. inž. Kalliny, Eckerta a druhů o zamýšleném nástupu Sokolů v Chebu dne 1. června 1930 (tisk 488/II.),
XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o jazykové praxi krajského soudu v Moravské Ostravě (tisk 402/VIII.).
620/I.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Vojty Beneše, Františka Seidla, V. Brodeckého, M. Jurnečkové a soudruhů
o vydání vládních nařízení k zákonům č. 103 a 104/26 Sb. z. a n. (tisk 320 XXII.).
Platovým zákonem č. 103/26 Sb. z. a n. služebními a platovými předpisy na jeho základě vydanými a učitelským zákonem č. 104/26 Sb. z. a n. byl pro veřejné zaměstnance, o něž jde, zaveden nový platový systém, jehož úplné vybudování předpokládá jednak normalisaci a systemisaci služebních míst, jednak četné úpravy různých otázek, jejichž řešení se vyhražuje vládě.
Z těchto úprav bylo možno bez odkladu provésti jen ony, jež se týkají specielních otázek řešitelných bez ohledu na předpoklad úplného vybudování nového platového systému; naproti tomu ostatní úpravy předpokládají jednak vydání veškerých služebních a platových předpisů podle § 210 plat. zákona, jednak provedení normalisace a definitivní systemisace, ježto jde tu o úpravy, jejíchž zásady mají platiti pro všechny kategorie zaměstnanců, resp. jež mohou býti řešeny teprve po provedení normalisace a systemisace.
Platový zákon sám předvídal, že k těmto úpravám může dojíti až v době pozdější a proto, aby nenastala mezera, zachoval zatím v platnosti předpisy dosavadní, resp. umožnil řešení aktuelních otázek sem spadajících cestou administrativní. Snahou vlády je upraviti všechny tyto otázky, jakmile bude provedena normalisace a definitivní systemísace služebních míst, a to dle možností podle oprávněných požadavků státních zaměstnanců, pokud to dovolují meze vytčené zákonem, zájem i potřeba služby a ohled na státní finance.
V Praze, dne 24. června 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
620/II.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Fr. Neumeistra a soudruhů
o udělení druhé licence kinematografické ve Voticích (tisk 295/XVI.).
Tělocvičná jednota "Sokol" ve Voticích zřekla se roku 1922 své kinematografické licence ve prospěch tamního spolku válečných poškozenců. Licence byla pak tomuto spolku r. 1924 obnovena s platností do 31. prosince 1926.
Když platnost této licence prošla, zažádal roku 1927 jak spolek válečných poškozenců, tak i spolek Tělocvičná jednota "Sokol" o biografickou licenci. Poněvadž opětovné jednání o dohodu mezí oběma žadateli zůstalo bezvýsledným a spolek válečných poškozenců nepředložil úřadu přesné doklady ani o výši svých finančních závazků a o příjmech a vydáních biografického podniku, ani o výši podpor, které z výnosu biografického podniku skutečně poskytl potřebným členům, vdovám a sirotkům, vyhověl zemský úřad oběma žadatelům, přihlížeje k návrhu okresního úřadu, dle kterého při nepatrné režii možnost existence obou podniků, budou-li hospodárně vedeny, není vyloučena. Obě licence jsou časově obmezeny. Jakmile se ukáže, že tento předpoklad se nesplnil, učiní zemský úřad dle toho potřebná opatření.
Z podnětu této interpelace ukládám zemskému úřadu, aby na příště při rozhodování o žádostech za další (nové) licence kinematografické v témž místě neb i v blízkém jeho okolí vždy přísně vyšetřil podle §u 5, min. nař. z r. 1912, č. 191 ř. z., je-li dána skutečně místní potřeba nového podniku se zřetelem k stávajícímu podniku.
Stížnosti, kterou podala Místní skupina družiny válečných invalidů ve Voticích přímo u ministerstva vnitra dne 8. března t. r. a v níž spolek žádá, aby ministerstvo vnitra zrušilo udělení licence tělocvičné jednotě "Sokol", nemohu vyhověti, nemaje k takovému opatření právního podkladu.
V Praze, dne 16. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/III. (původní znění).
Odpověď ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o stížnostech ve věcech českých menšinových škol v libereckém okrese (tisk 295/XIII.).
Státní správa jest vždy vedena snahou, aby při zajišťování školních stavenišť byly vyhledány pozemky, jejíchž kupní cena by odpovídala požadavkům veřejné hospodárnosti, arci aniž by tím byly ohroženy nutné potřeby bezpečnostní, zdravotní a výchovné.
V obci Chotyni byl pro stavbu školy vyvlastněn pozemek, náležející rolníku Schwertnerovi, teprve po několikaletých marných pokusech státní správy o jiné řešení jen poněkud přijatelné a dosažitelné. Vyvlastnění jevilo se jako jediné východisko po dvojím místním šetření a objektivním jednání všech příslušných státních orgánů. Soudním usnesením byla náhrada za vyvlastněné staveniště stanovena částkou Kč 80.040,-. Ovšem třeba konstatovati, že majitel původně sám tento pozemek nabídl státu ke koupi po 20 Kč za 1 čtvereční sáh, v vbrzku však tuto svojí nabídku z neznámých důvodů odvolal.
Jak bylo zjištěno, má hospodářství rolníka Schwertnera celkovou výměru přes 22 ha, z toho asi 50 korců polí, nemohlo tedy vyvlastnění jednoho staveniště ohroziti zemědělské hospodářství jmenovaného.
Pokud se týče správce školy v Chotyni, bylo konaným šetřením zjištěno, že jeho chování ani kvalifikaci nelze ničeho vytýkati. Případ, který se udál na sasské dráze, projíždějící územím čsl. státu, jest předmětem trestního řízení proti železničním zřízencům a nebyl dosud soudně dojednán.
O vyhledání a zajištění staveniště pro menšinovou školu v Dlouhém Mostě nebylo se strany státní správy školské ještě vůbec jednáno, ani předběžně, a také podle zprávy příslušného inspektora nebyl pro tento účel pozemek vyměřován, takže jde patrně o omyl.
V Praze, dne 12. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
620/III. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Dr. E. Schollicha a druhů
o užívání jména "Pressburg" pro město Bratislavu (tisk 247/II.).
Úředním názvem města Bratislavy podle zákona o názvech měst, obcí, osad atd. ze dne 14. dubna 1920, č. 266/20 Sb. z. a n., je "Bratislava" a nikoli "Pressburg", neboť název "Pressburg" se nevyskytuje ve statistickém lexiku obcí v republice Československé, vydaném výnosem ministra vnitra ze dne 24. listopadu 1927, č. 74804.
Ježto podle § 4, zákona č. 266/1920 Sb. z. a n. ve styku se soudy, státními a veřejnými úřady, orgány, ústavy a podniky musí býti užíváno jen úředních názvů mast,:je správný postup poštovního úřadu šekového, že nepřijímá šeky, na nichž je místo výplaty označeno názvem neúředním. Užívání neúředních názvů k označení jednotlivých míst by ostatně zavdávalo velmi snadno podnět k nesrovnalostem v otázce odpovědnosti.
V Praze dne 21. května 1930.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
620/V. (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Dr. E. Schollicha a druhů
o používání písmen "č" a "v" za "tsch" a "w" v němčině (tisk 204/XVIII.).
Pravidla německého pravopisu u nás dosud užívaná (Regeln für die deutsche Rechtschreibung nebst Wörterverzeichnis, Große Ausgabe, Wien, Im kaiserlich - königlichen Schulbücher - Verlage. 1913), připouštějí ve slově Slawe, slawisch i jednoduché "v" to jest Slave a slavisch (tedy patrně důsledně i slovakisch). Rovněž Duden, Rechtschreibung der deutschen Sprache und der Fremdwörtet (Mit Unterstützung des Allgemeinen Deutschen Sprachvereins, des Deutschen Buchdruckervereins, des Reichsverbandes Österreichischer Buchdruckereibesitzer, des Schweizerischen Buchdruckervereins sowie der deutschen und Österreichischen Korrektorenvereine nach den für Deutschland, Österreich und die Schweiz gültigen amtlichen Regeln, bearbeitet von Dr. J. Ernst Wülfing und Dr. Alfred G. Schmidt, Bibliograph. Institut - Leipzig u slova toho (str. 448) podotýká, že podle Pruského oficielního pravopisu Kegeln für die deutsche Rechtschreibung nebst Wörterverzeichnis. Herausgegeben im Auftrage des Königlich Preussischen Ministeriums der geistlichen und Unterrichts - Angelegenheiten. Neue Bearbeitung, Berlin, Weidmannsche Buchhandlung, 1914) je přípustné také Slave s jednoduchým "v", kterémužto způsobu dokonce dává přednost oficielní pravopis bavorský (Regeln für die deutsche Rechtschreibung nebst Worterverzeichnis. Herausgegeben vom Königlich Bayerischen Staatsministerium des Innern für Kirchen- und Schulangelegenheiten auf Grund Vereinbarung mit den deutschen Bundesregierungen und Österreich. Neue Bearbeitung (14. Auflage), München. Verlag von R. Oldenbourg. 1914).
Týž Duden připouští způsob psaní Tschaslau, Časlau a Czaslau (str. 496).
Také v úředním, německy vydaném místopisu "Všeobecný seznam místních obcí a osad Rakouska podle výsledků sčítání lidu ze dne 31. prosince 1910", kterýžto seznam vydala v roce 1915 býv. c. k. statistická ústřední komise ve Vídni, používá se k označení mnohých obcí pravopisu "Č", a to nejen u obcí českých (na př. Časlau, str. 193, Jičín str. 207, Čičenitz, str. 247), nýbrž i u obcí s jednací řečí německou (na př. Čisotin a Wisočan na str. 222, Čihana, str. 232 a 234) stejně jako pravopisu "ě" rovněž u obcí s jednací řečí německou (na př. "Stěpanitz", "Wattětitz").
Z uvedeného je patrno, že německý pravopis v cizích slovech používá také cizích hlásek s platností, jaká jim přísluší v cizích jazycích; tak na příklad též ve slovech: Coupé, Defilé, Jardiniére a pod. Rovněž je patrno a také všeobecně známo, že německý pravopis užívá často v cizích slovech sice svých hlásek, avšak s platností němčině naprosto cizí (tak na př. slova: Cousin, Charge, Gage, Vivisektion a pod.).
Takovýto způsob psaní cizích slov - vystihující dokonale a jasně zvuk cizího slova i jeho původ - možno tudíž považovati za správný a za časté za způsob vhodnější nežli nepřesnou neb nepřiléhavou transkripci spřežkovou.
Pokud jde o smlouvy s republikou Rakouskou, bylo by lze uvésti řadu smluv, jež v původním znění užívají písmen "č" a "v". Příkladmo se uvádí:
1.) č. 60/1926 Sb. z. a n. (Úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakouskouherských korunách),
2.) č. 24/1927 Sb. z. a n. (druhý dodatečný zápis k hořejší úmluvě),
3.) č. 75/1927 Sb. z. a n. (Soudní řád mezistátního rozhodčího soudu pro závazky v rakouskouherských korunách),
Pravopisu "č" a "v" (čechoslovakisch) užívají nejen originální texty všech tří uvedených smluv, nýbrž užívá jej i Bundesgesetzblatt für die Republik Österreich při publikaci těchto smluv, No. 92 z r. 1926, No. 49 z r. 1927 a No. 184 z r. 1927.
V Praze, dne 23. června 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
620/VI. (původní znění).
Odpověď
mínistra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o přidělení pomocných úředníků okresním školním inspektorům (tisk 402/X).
Podle platných zákonů o dozoru ke školám národním obstarávají běžné práce okresních školních výborů jejich předsedové užívajíce k tomu pracovních sil okresních úřadů. Instituce pomocných úředníků okresních školních inspektorů jest zákonu neznáma. Systemisace míst pro takové síly při všech okresních školních výborech není tedy možná pro nedostatek zákonného podkladu a též pro nedostatek úhrady ve státním rozpočtu. V jednotlivých případech se však okresním školním inspektorům přidělují pomocné síly z řad učitelstva veřejných škol národních, pokud se jeví toho nutná místní potře-ba a pokud dovolí příslušné úvěry rozpočtové.
V Praze dne 12. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
620/VII. (původní znění).
Odpoveď
ministra vnútra
na interpeláciu poslanca dra Törköly a druhov
o neoprávnenom zasahovaní štátnych verejno-správnych úradov do voľby biskupa augsbursko-evanjelického dištriktu na Slovensku (tisk 432/XX.).
12. februára 1930 konala sa porada seniorátov východného dištriktu ev. a. v. cirkve na Vrútkach, ktorá veľkou väčšinou rozhodla sa odporúčať cirkevným sborom kandidáciu seniora liptovského Vladimíra Čobrdu na hodnosť biskupa východného dištriku ev. a. v. cirkve na Slovensku. Porady tejto som sa síce osobne nesúčastnil, avšak splnomocnil som svolávateľov, aby moje meno, ako viacnásobného cirk. inšpektora a dištriktuálneho zapisovateľa tiež uviedli medzi tými, ktorí p. seniora Čobrdu odporúčajú voliť za biskupa. Moje stanovisko, ako príslušníka ev. cirkve a cirk. hodnostára bolo tedy širokej verejnosti známe a nebolo treba nikoho na toto stanovisko upozorňovať. Okresným náčelníkom nebolo vydané žiadne nariadenie, alebo poverenie. Toto tvrdenie dokazuje i tá skutočnosť, že viacej cirkvi resp. náboženských obcí, v ktorých evanjelik, - okresný náčelník je cirk, dozorcom, odovzdali svoj hlas na Ľud. Hozneka.
Že by sa niektorí okresní náčelníci boli dovolávali ústne, alebo písomne protizákonného nariadenia, alebo poverenie ministra vnútra, protiviaceho sa verejným slobodám a porušujúceho slobodu augsburgsko evanjelickej cirkve, nie je mi známo. Prípad, ktorý interpelácia uvádza v súvise s údajným obežníkom okresného náčelníka Emila Hanesa, sa vyšetruje a bude v tom pokračované dľa platných predpisov. Že by v dôsledku nátlaku niektorých okresných náčelníkov boli notári bezprávne "kortešovali na poli zakázanom, t. j. na poli cirkevnom a pôsobili nátlakom, t. j. neprípustným bezzákonným vlivom na voličov volebných náboženských obcí", nie je mi tiež známe.
V dôsledku toho nenachádzam dôvodu zavádzať iné, než uvedené vyšetrovanie - tým menej lebo ustáliť, či voľba biskupa bola prevedená správne, v medziach predpisov cirkevnej ústavy, je vyhradené cirkevnému súdnictvu.
V Praze dne 24. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
620/VIII.
Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
a ministra pro zásobování lidu
na interpelaci poslanců F. Ostrého, V. Hýbnera, A. Jiráčka a druhů
o dovozu polského a maďarského chleba (tisk 306/IX.).
K interpelaci č. tisku 306/IX. sdělují ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr pro zásobování lidu, že kontrola jakosti, jak domácího, tak i dováženého chleba se důsledně provádí jak ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. z. ex 1897 o dozoru nad potravinami, jakož i zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 46 Sb. z. a n., jehož ustanovení vztahují se též na chléb dovážený z ciziny.
Ministerstvo pro zásobování lidu dalo provésti šetření v zemi Moravsko-slezské, na Slovensku a Podkarpatské Rusi, hlavně však v okresích přiléhajících k Maďarsku a Polsku, o tom, zda, v jakém množství a jakosti dováží se k nám chléb z těchto dvou států. Výsledek provedeného šetření byl tento:
1.) Do Podkarpatské Rusi nedováží se chléb ani z Maďarska ani z Polska, nýbrž toliko z Rumunska a to pouze do míst přiléhajících k městu Marmarošské Sihoti, denně asi 500 až 600 kg. Jakost tohoto chleba jest dobrá, takže nebylo dosud důvodu k nějakému zákroku vzhledem k jeho jakosti.
2.) Na Těšínsko dle záznamů celních úřadů dováží se z Polska denně as 60 q chleba, jež prodává se v detailu 1 kg za Kč 1.80; na Opavsku chléb původu polského zjištěn nebyl.
3.) Na Slovensku dodává se z Polska do okresu Trstená, týdně asi 280 bochníků ve váze 2 až 3 kg jeden bochník.
Do Slovenského Nového Města dováží se z Maďarska denně 140 až 160 kg a do dalších obcí přes toto město pak as 390 až 400 kg pekařských výrobků, z toho asi 10% bílého pečiva, zbytek pak je pšeničný a žitný chléb, dobré jakosti.
Do okresu námestovského bylo dováženo od 1. 1. 1930 z Polska v obvodu celního úřadu v Polhoře měsíčné průměrně 75,25 q chleba a v obvodu celního úřadu v Brobrové v měsíci dubnu dovezeno asi 920 kg chleba, jenž pak byl jednotlivými obchodníky rozprodáván po obcích v pohraničním pásmu. Při tom zjištěno, že před dovážením polského chleba pekaři v okrese pekli chléb špatné jakostí za ceny nepřiměřené a teprve dovozem chleba dobré jakosti a za nízkou cenu byli přinuceni zlepšiti jakost i přistoupit na snížení ceny, která ovšem je stejně ještě příliš vysoká proti ceně chleba dováženého.
Aby zjištěna byla jakost dováženého chleba z Polska, bylo zasláno k rozboru 10 různých vzorků chleba polské provenience státní odborné škole v Břeclavě.
Posudek této zkušební stanice vyzněl ohledně všech vzorků takto: "Chleby nevykazují zřejmých závad, jsou většinou slabě kyselé a jsou žitné. Ostatní přísada nalezena jen ve stopách. V chlebech nenalezeny žádné věci mikroskopické. Pokud se týče použití vody více méně nečisté, nedala se tato věc zjistiti.
Ministerstvo pro zásobování lidu učinilo již opatření a ministerstvo zdravotnictví učiní tak v nejbližší době, aby chléb v cizině vyrobený a k nám dovážený byl podroben zvýšené kontrole, zda vyhovuje ustanovením citovaným zákonem právě tak jako chléb domácí.
V Praze dne 19. června 1930.
Ministr pro zásobování lidu:
Rud. Bechyně v. r.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina v. r.
620/IX.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Polívky a druhů
o poměrech na dráze Trenčiansko-teplické (tisk 529).
Způsob obstarávání komerční agendy na elektrické místní dráze Trenčiansko-teplické smluvním zaměstnancem za paušální odměnu zvolen byl po zralé úvaze se zřetelem na provozní a finanční potřeby místní dráhy, které si vynucovaly co největší zhospodárnění její správy. Z provozních výsledků, které se vyznačují od r. 1966 velmi pronikavým snížením provozního schodku, možno usuzovati, že opatření státní správy železniční bylo velmi účelné a setkalo se se zdarem.
Pokud pak stížnost směřuje proti osobě správce komerční agendy a agendy autobusové linky Trenčín - Trenčianské Teplice, později k prvé přidružené, nelze tvrditi, hledíc již k dotčeným příznivým výsledkům provozu místní dráhy a k neméně příznivým výsledkům provozu linky autobusové v přepravě osobní i nákladní, že by vrchní inspektor státních drah v. v. Kovanda nebyl schopným agendy mu svěřené zdárně vykonávati. Narážky na jeho zdravotní stav a nezpůsobilost k práci v souvislostí s jeho přeložením do neaktivity, nejsou případné, neboť uvedený úředník byl na vlastní podnět restringován podle § 11, zákona čís. 286 Sb. z. a n. ex 1924, pro kteréžto opatření byl jeho zdravotní stav podle zákona irelevantní.
Výše paušální odměny správci komerční agendy smluvně přiznaná jest i s připočtením příjmů z tarifních poplatků za doručování návěští, obstarávané poslem jím placeným, zcela úměrná jeho výkonům, a jeho vlastním výdajům s výkonem agendy spojeným. Po přidělení agendy autobusové, jejíž spojení s komerční agendu místní dráhy v rukou téhož zaměstnance ukázalo smutným se zřetelem k povaze autobusové linky jako prostředku dopravního, vzájemně se doplňujícího se železnicí, upraven byl paušál za obě agendy dohromady částkou 65.000 Kč.
Ustanovení téhož zaměstnance správcem léčebného domu nemocenské pokladny státních drah v Trenč. Teplicích stalo se usnesením plenárního sboru nemocenské pokladny státních drah podle § 32., odst. 3., čís. 6 stanov; ministerstvo železnic nemohlo za daného právního stavu jinak, nežli vzíti toto rozhodnutí autonomního sboru nemocenské pokladny na vědomost.
Pokud jde o vytýkané změny v úpravě zákonů u železniční stanice v Trenč. Teplících, mohu ujistiti, že změny tyto, došlo-li k nim skutečně, což ministerstvo železnic nemohlo pro krátkost času vyměřeného k zodpovědění interpelace zjistiti, nejsou v nijaké souvislostí se zastavením dopravy na místní dráze, neboť opatření to není toho času aktuelní.
Dosud nebyly konkrétní stížnosti do výkonu služby a obstarávání agendy jak železniční, tak autobusové. Naopak setkává se v širším obecenstvu dosavadní uspořádání komerční agendy železniční a autobusové s uznáním.
Ministerstvo železnic nemělo proto dosud také příčiny přikročiti k nějaké nápravě a změně dosavadních poměrů.
V Praze dne 1. července 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.