557/XV. (překlad).

Interpelace

poslance dr. F. Hassolda a druhů

ministrovi veřejných prací,

že stát zakoupil v Mariánských Lázních lázeňský dům "Buen Retiro".

V Mariánských Lázních byl u tamějšího soudu vydražen v sobotu, dne 3. května t. r. dům "Buen Retiro". Jménem ministerstva veřejných prací zasáhl do dražby pan odborový rada dr. Makovec a získal konečně příklep pro stát částkou 7,220.000 Kč. Tuto dražbu předcházela již 24. ledna t. r. dražba, proti které byl poté podán odpor, a při níž týž zástupce ministerstva dražil pouze do výše 5,125.000 Kč. Cena uvedeného objektu byla odhadnutu na 4,460.000 Kč a tuto částku ustanovil také soud jako vyvolávací cenu. Všechny podrobnější okolnosti této dražby zavdaly mi v plenu poslanecké sněmovny podnět, abych ve schůzi dne 8. května t. r. přednesl zevrubnější zprávy o celkovém stavu věci a dovolím si odkázati na tyto vývody. Dovolávám se tištěné zprávy o 46. schůzi poslanecké sněmovny ze čtvrtka dne 8. května 1930, na stránce 13 až 18, nebo 32 až 38. Pokud jde o právní stránku oprávnění ministerstva veřejných prací ke koupi domu, o této otázce mezi jiným pojednal také časopis "Bohemia" v čísle 115 z pátku dne 16. května t. r. v úvodníku "Buen Retiro für den Arbeitsminister" a pro důležitost těchto právních důvodů uvádím toto pojednání doslova:

"Československý stát zastoupen ministerstvem veřejných prací uznal za vhodné, aby spoludražil při veřejné dražbě lázeňského domu "Buen Retiro" v Mariánských Lázních a aby získal tento dům, odhadnutý na 4 miliony Kč za 7.2 milionů. Mimochodem řečeno, jako účel koupě se uvádí, že se lázeňského domu použije pro sociální účely; o skutečných důvodech jest však veškerá veřejnost, ať je pro nebo proti, téhož mínění: jsou výhradně a jedině národně-politické povahy.

Ve veřejnosti se tvrdilo, že v ministerské radě, která tento krok schválila, nebyli přítomni ani němečtí ani čeští sociálně-demokratičtí ministři. Nyní se objevila v časopisech zpráva označená jako úřední, která konstatuje, "že věc nespadá do příslušnosti ministerské rady, proto tedy ministerská rada o této věci vůbec nejednala." Ku podivu, řekne si naivní čtenář novin, každé jmenování malého úředníčka, ba často naprosto bezvýznamnou věc ve státě, nemůže rozhodnouti odborný ministr, nemluvě již o nižší instanci a musí přijíti do ministerské rady; zde se vyhodí přes 7 milionů korun a do toho ministerské radě nic není. Věc jest zvláštnější ještě proto, že zástupce ministerstva veřejných prací dostavil se k dražbě s nejvyšší částkou, do které směl jíti, že však, když s touto nejvyšší částkou nevystačil, dal se z Prahy telefonicky zmocniti k vyšší nejvyšší částce, a tak konečně objekt získal. Z toho vysvítá, že ministerstvo veřejných prací, aniž se dotázalo jiného úřadu, pokládá se za oprávněné kupovati nemovitosti za jakoukoliv cenu.

Jest tomu skutečně tak? Článek VI. finančního zákona pro rok 1930 (zákon ze dne 4. dubna 1930, čís. 42 Sb. z. a n.) praví, že "povolených prostředků smí býti použito jen až do výše a k účelům uvedeným v příslušných kapitolách, paragrafech a pododděleních připojeného státního rozpočtu". V rozpočtu jest zařazeno v kapitole XIV., titul 14, položka 10, "na stavby budov a koupě realit ministerstva sociální péče" částka 2,670.000 Kč; tato položka byla by tedy zmíněnou koupí více než dvakráte překročena. Octnou-li se v úzkých, snad prohlásí, že koupě se stala pro ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pro které jest pro týž účel rovněž tam zařazeno v § 11 16.2 milionu; v obou případech jest však dovolena otázka, zda obě ministerstva byla dotázána, souhlasí-li, aby se jim tyto tak nutné částky odňaly pro koupi domu v Mariánských Lázních.

V článku VI. finančního zákona jest ovšem odkaz na výjimku, o které mluví článek X. Zde se ustanovuje, že "jde-li o opatření nutné potřeby a není-li pro ni schválených dostatečných prostředků, může býti potřebná částka uhrazena úsporami z rozpočtu téže kapitoly", ale také zde jen za podmínek, které obsahuje zákon o nejvyšším kontrolním úřadu.

Především: Použití peněz z jiných položek rozpočtu - teorie mluví v takovémto případě o virementu - kterého se smí použíti jen "zcela výjimečně" a souhlas k takovéto transakci lze uděliti jen tehdy, je-li prokázána nutnost navrženého opatření, při čemž se výslovně praví, že smí jíti jen o potřeby, "jichž vyžaduje řádný chod správy nebo plnění právních závazku státu." To není šedá teorie, nýbrž znění prováděcího nařízení k finančnímu zákonu (nařízení ze dne 11. dubna 1930, čís. 44 Sb. z. a n.), které jest také podepsáno panem ministrem veřejných prací. Bylo však třeba koupě domu v Mariánských Lázních pro řádný chod správy? Nebo byl dům získán, aby byl plněn nějaký právní závazek státu, třebas o plnění slibu, daného počešťovacímu spolku?

A dále: v případě virementu dlužno podle §u 7 zákona o nejvyšším účetním kontrolním úřadu postupovati v dohodě s ministerstvem financí a předložiti věc nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, který může do 8 dnů podati odpor; stalo se to vše, stalo se to také, když se zástupce ministerstva veřejných prací musil při dražbě dáti telefonicky zmocniti k "vyšší nejvyšší částce"?

A konečně to nejdůležitější: koupě domu byla od prvopočátku "politickou věcí"; v té věci jak nejzuřivější německý nacionál, tak také nejzuřivější národní demokrat jsou zajedno. "O věcech politické povahy" rozhoduje však podle §u 81 ústavní listiny vláda ve sboru. Přes úřední vyvrácení patřila tedy věc do ministerské rady!

Ministr veřejných prací porušil tedy zřejmě ústavu, finanční zákon a zákon o nejvyšším účetním kontrolním úřadu. Podle §u 79 ústavní listiny jest tedy "trestně odpovědný" a jen to, že zákon o ministerské odpovědnosti nebyl stále ještě vydán, může jej chrániti před zaslouženým trestem. Nikoliv však před odpovědností politickou! Jest nejen věcí všech Němců, nýbrž celého parlamentu, aby jej pohnal k odpovědnosti. Nedostatek zákona o ministerské odpovědnosti chrání ho před trestem, ale doufejme, že ho vbrzku uhlídáme studovati v tiché odloučenosti československou ústavu v politickém "Buen Retiro".

K dalšímu objasnění věci dovoluji si uvésti toto: Při dražbě 24. ledna 1930 dali se zapsati 4 dražitelé, a to manželé Karel a Marie Gutovi, inž. Miloš Mečíř, zástupce státu odborový přednosta dr. Markovec a pan dr. Stránský ze Severočeské jednoty.

Pan inž. Mečíř vůbec neučinil podání, poněvadž, jak lze překázati, nemohl s opatřiti zápůjčku. Pan dr. Stránský dražil až do částky 5,770.000 Kč.

Paní stavitelová Gutová zvýšila pak nejvyšší podání na 6 milionů a tato částka zůstala posledním podáním.

Stát při prvé dražbě šel pouze do 5,120.000 Kč a dalšího podání již neučinil.

Již při prvé dražbě bylo přítomno více obecenstva, mezi tím také členové české menšiny a z úředníků jen Češi; a to zástupce okresního hejtmana z Mariánských Lázní, pan dr. Reich, dále pan vrchní stavební rada Filípek od okresního úřadu a trestní soudce dr. Divíšek.

Při druhé dražbě dne 3. května 1930 byli přítomni rovněž 4 dražitelé, ale, což jest nápadné, nikoliv již Severočeská jednota, nýbrž inž. Miloš Mečíř, stát a pro rozhodnutí nejvyššího soudu, jímž byl první příklep zrušen, stavitel Karel Gut sám a jeho manželka rovněž sama jako dražitelé.

Stavitel Gut dražil až do částky 5,500.000 Kč. Při tomto podání přestal dražiti.

Inž. Mečíř dražil až do částky 6,003.000 Kč. Toto poslední podání učinil v 11 hodin dopoledne. Zástupce státu při těchto prvních podáních vůbec nedražil, nýbrž, když viděl, že stavitel Gut přestal dražiti, učinil první podání částkou 5,550.000 Kč.

Při dražbě od 5,550.000 Kč do 6,005.000, kdy dražili jen paní Gutová, stát a Mečíř nikdy nezvýšil stát podání Mečířovo, nýbrž vždy jen paní Marie Gutové.

Od 11 hodin začal se pak boj mezi paní Marií Gutovou a státem a asi po 1 hodinném dražení dosáhl stát podání 7,000.000 Kč.

Paní Gutová zvýšila podání o 50.000 Kč a stát o dalších 10.000 Kč, dohromady tedy 7,060.000 Kč, kteréžto podání zvýšila opět paní Marie Gutová o 10.000 Kč, tedy na 7,070.000 Kč.

V této chvíli došlo k příhodě. Zástupce státu prosí o 5 minutové přerušení, které mu soudce povolil, ačkoliv zástupci manželů Gutových namítli, že přece není možno, aby úředník mohl uvažovati o zvýšení podání, načež tento odpověděl, že si zavolá svůj úřad. Poté prohlásili zástupci manželů Gutových také toto za nepřípustné, poněvadž právě před tím již na základě šetření a odhadu bylo učiněno usnesení, jak vysoko smí stát jíti a od té doby se přece nemohlo nic přihoditi, co by opravňovalo jednotlivého ministra ke zvýšení.

Jak řečeno, soudce lhůtu povolil a prohlásil na dotaz zástupce manželu Gutových, že neposkytne více než 5 minut. Přímo před uplynutím lhůty, když soudce již ohlásil, že lhůta uplyne, prosil zástupce inž. Mečíře, pan dr. Mandel, o další prodloužení, poněvadž ho prý o to požádal zástupce státu a na námitky zástupců manželů Gutových, že dr. Mandel není k tomu oprávněn, tento prohlásil, že jest k tomu zmocněn, načež mu bylo namítnuto, že úředník má osobní příkaz od ministra, který písemně předložil a že není zmocněn ani oprávněn tento čistě osobní příkaz přenášeti na někoho jiného, zvláště také neudělovati nikomu plnou moc za stát.

Přes to soudce povolil další lhůtu do 12.32 hod. Na nový výslovný dotaz zástupci manželů Gutových prohlásil soudce apodikticky, že 12.32 minuty jest naprosto poslední lhůta, kterou povoluje.

Před uplynutím této lhůty přišel dr. Makovec, prohlásil, že se nemohl s Prahou spojiti, což zástupci manželů Gutových popírali, poněvadž již delší dobu bylo s Prahou telefonováno, a jak se zdá, nebylo pouze možno zastihnouti ministra. Dr. Makovec prosil o dalších 5 minut a přes energické protesty zástupců manželů Gutových, proti soudcovu prohlášení, byla opět povolena třetí lhůta.

Když dr. Makovec před uplynutím těchto 5 minut sešel dolů, pokračoval v dražení a paní Marie Gutová setrvávajíc na svém protestu a přednesených námitkách, musila rovněž pokračovati v dražbě, až stát dosáhl částky 7,220.000 Kč. Toto podání již Marie Gutová nezvýšila. Dražba byla prohlášena za skončenou, příklep byl udělen a poté podala Marie Gutová svůj protest.

Protest byl odmítnut a dne 6. května bylo jí také doručeno písemné usnesení o poukazu, jak jest připojeno v příloze.

K odůvodnění uvádíme, že soudce v něm vůbec nemluví o třetí lhůtě, otázku plné moci vůbec neodůvodňuje a na konec odvažuje se prohlásit, že i bez dalšího povolení lhůty byl by býval stát po zmeškání prvé lhůty oprávněn dražiti dále, poněvadž dražba nebyla ještě prohlášena za skončenou, při čemž soudce neuváží, že jeho chyba byla právě v tom, že nevyhověl návrhu zástupců paní Marie Gutové, aby prohlásil dražbu za skončenou.

Pokud jde o vnější události, uvádíme jen, že soudce, když dr. Makovec začal znovu dražiti, zamítl návrh zástupců paní Marie Gutové, aby jí, poněvadž nastala nová situace, povolil rovněž 5 minut, aby si mohla věc rozvážiti.

Jednací síň a vedlejší místnost byla úplně přeplněna posluchači. Již před zahálením dražby procházel se pan dr. Makovec před soudní budovou s osobním přítelem jednoho spoludražitele, totiž pana inž. Mečíře, a to s panem drem Reifem, náměstkem okresního hejtmana v Mariánských Lázních. Tento dostavil se také kolem 12 hodiny do jednací síně. Po celé dopoledne zůstal v jednací síni pan vrchní stavební rada inženýr Filípek a dr. Vrabec, oba úředníci zdejšího okresního úřadu.

Rovněž tak trestní soudce dr. Divíšek, který stále seděl vedle dr. Makovce a po celou dobu s ním vyjednával na základě jeho spisů a dále neustále vyjednával s inž. Mečířem, s nímž několikráte vyšel z jednací síně do druhé vedlejší místnosti, takže zřejmě zprostředkoval spojení mezi drem Makovcem a inž. Mečířem.

Mimo to bylo ještě přítomno několik málo členů české menšiny. Naproti tomu velké množství německého obyvatelstva, zvláště také četní advokáti.

Poznamenáváme, že před dražbou odebral se pan dr. Makovec provázen spoluvlastníkem Milošem Mečířem mladším na hlavní poštu ležící proti okresnímu soudu.

Dále dlužno uvésti, že ve chvíli, kdy paní Marie Gutová zvýšila podání státu 7,000.000 Kč o 50.000 Kč, obrátil se pan dr. Makovec ke zpravodaji "Národního osvobození", "Českého směru" a České tiskové kanceláře, panu redaktorovi Miškovskému, který za ním seděl a řekl mu doslova: Nyní můžete ve své zprávě uvésti: "Objekt získala paní Marie Gutová".

Sotva, že tato slova tiše vyslovil, vyřítili se již inž. Mečíř, dr. Mandel, zvláště však dr. Divíšek na zástupce státu, mluvili do něho a tento, překročuje zajisté svůj příkaz, zvýšil další podání o 100.000 Kč.

Mimo to jako základ odhadu objektu a jeho výtěžku uvádím tuto informaci: Dům "Buen Retiro" byl odhadnut z příkazu okresního soudu v Mariánských Lázních pro dražbu státním vrchním stavebním radou Filípkem a oceněn takto:

Cena pozemku	Kč	891.200.--
Cena budovy	"	2,673.974.77
Svršky, a to zařízení všeho druhu, jako nábytek, koberce, záclony, prádlo atd. odhadl znalec Fischer částkou	"	560.638.70
Zásoby potravin, vína atd. byly vypočteny na	"	19.832.95
tím došlo se k ocenění věcné hodnoty celkem	Kč	4,145.646.12
Výtěžek byl odhadnut takto:
Průměrný čistý výtěžek v létech 1926, 1927 a 1928 činil	"	237.787.72
z toho došlo se k výtěžkové hodnotě	"	4,755.754.40

 

Z obou těchto částek (po srážce zásob) došlo se k průměrné ceně, která činila

Kč 4,460.000.

Tuto cenu ustanovil soud jako cenu vyvolávací.

Všechna poschodí domů jsou prolezlá hmyzem (štěnicemi). Pokoje a vedlejší místnosti, zvláště však také hospodářské místnosti nebyly po léta důkladně čištěny a zvláště v provozních místnostech jsou nejhroznější poměry, jmenovitě po stránce zdravotní, poněvadž se všeho špína přímo kape. Téměř ani jediné okno řádně nepřiléhá, nejnutnější opravy maleb na schodišti, v předsíni a v provozních místnostech nejsou ani v nejmenším provedeny. Kuchyňská kamna se bortí a jsou nečistá. Mnoho klosetových mís jest rozbito a při prohlídce dochází člověk v celém domě k dojmu, že dům byl spravován bez jakýchkoliv věcných vědomostí a bez porozumění.

Že se svrchu vylíčenou koupí domu nesouhlasí ani široké vrstvy české, ukážeme ještě zvláště na následujících skutečnostech: místní skupina České obce legionářské v Mariánských Lázních konala dne 10. května t. r. schůzi, která se usnesla na této resoluci:

"Dům "Buen Retiro" s kavárnou a restaurací v Mariánských Lázních má podle výsledku veřejné dražby přelíti do majetku státu. Stát se odhodlal vydati za tento hotelový podnik 7¹/₄ milionů korun, ačkoliv jde o dům se 40 pokoji, které musí býti zmodernisovány, což nelze provésti bez milionového nákladu. Pro zdravotní a sociální péči nebylo třeba tak drahého domu v nejživější ulici, ve středu lázeňské čtvrti. Pro representační účely byla tato koupě tím méně vhodná, poněvadž Mariánské Lázně, jedno z nejelegantnějších lázeňských míst vůbec, má přebytek representačních místností, mezi něž patří také státní hotel, koupený roku 1925. Abychom ulomili hrot podezření, že rozhodnutí o koupi domu vycházelo z osobních zájmů, vyzýváme příslušné státní činitele, aby, převezme-li dům "Buen Retiro" stát, dřívější držitel (myšlen jest Mečíř) byl vyloučen z jakéhokoliv vlivu na správu domu. Jen tak zůstane uhájena vážnost státu před očima veřejnosti. Pro případnou škodu, která by vznikla státu, nechť jest pohnán k odpovědnosti ten, kdo dal rozkaz ke koupi domu za tak vysokou cenu."

Dále se z Plzně hlásí, že čeští národní demokrati se svým hrdinským činem přenáhleného opětného získání hotelu "Buen Retiro" v Mariánských Lázních za směšně vysokou cenu stojí úplně osamoceni, a to dokazuje, že se vedle legionářů dokonce i čeští národní socialisté rozčilují pro takové zatěžování státního rozpočtu a svou nevoli projevují v následujícím článku, uveřejněném v plzeňském časopisu "Český Směr": "Nejsme naprosto nadšeni činem ministerstva financí (nebo ministerstva veřejných prací), které koupilo "Buen Retiro" proto, aby jistý český národní demokrat (Mečíř) mohl si hráti na správce, aby snad nemusil dělati nějakého domácího učitele. Proto holá budova koupena o tři miliony dráže, než jak zněl nejvyšší odhad odborníkův. Za těchto 7,250.000 mohlo se vystavěti několik ozdravoven pro státní a soukromé úředníky, kteří za dnešních poměrů nemohou se léčiti v Mariánských Lázních, nebo obytné domy, o něž je v Mariánských Lázních rovněž nouze." To jest jen výtah z tohoto článku. Říká však dosti. Při prodeji jest prokázáno to, že podveden byl jedině stát. Neboť to byl také "vlastenecký" obchod.

Na základě vylíčeného stavu věci dovolují si podepsaní tázati se pana ministra:

1. Z jakých peněz dal pan ministr koupiti tento dům?

2. Proč pan ministr tento dům koupil?

3. Jaký rozkaz měl odborový rada dr. Makovec, do jaké částky byl zplnomocněn dražiti a o kolik tuto plnou moc překročil?

4. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby opět napravil porušení práv paní Marie Gutové v Mariánských Lázních, způsobené překročením plné moci?

5. Jak zamýšlí pan ministr veřejných prací věrohodně přesvědčiti veřejnost, že při koupi domu "Buen Retiro" státem nešlo o zastřenou koupi tohoto domu pro Severočeskou jednotu, pro správce Mečíře a pro českou menšinu v Mariánských Lázních?

V Praze, dne 4. června 1930.

Dr. Hassold,

dr. Schollich, Matzner, Horpynka, Köhler, Schubert, Hokky, Szentiványi, dr. Törköly, Nitsch, Fedor, dr. Jabloniczky, Kasper, Geyer, inž. Jung, dr. Hanreich, inž. Kallina, dr. Keibl, Knirsch, Simm, Krebs, dr. Szüllö, Dobránsky, dr. Holota.

 

557/XVI. (překlad).

Interpelace

poslance A. Nitsche a druhů

ministrovi financí

o protizákonném postupu při vyměřování daní.

Pane ministře!

Naděje, že zavedením nového daňového zákona žaloby a stížnosti jak herních úřadu, tak také poplatníků, když již nepřestanou, přece jen budou řidší, se bohužel nesplnila. Pocit poplatníků, že se na nich častokráte páše bezpráví, postupem mnoha vyměřujících úřadů ještě vzrostl a zevšeobecnět. Vinna jest tím okolnost, že mnoho vyměřujících úřadů neřídí se duchem, nýbrž často písmeny zákona a mnohdy ne zcela jasná ustanovení zákona vždy vykládají v neprospěch poplatníků.

Jako křiklavý případ uvedu případ spišského rolníka Michala Galgona-Jaschke z Výborné, kterému úzkoprsý výklad zákona vyměřovacím úřadem znemožnil, aby výměr dal opraviti v odvolacím řízení.

Jmenovaný poplatník podal za rok 1922 podrobné přiznání k dani důchodové; vyměřovací úřad mu na toto přiznání učinil výtky, které vysvětlil a přiložil přesný výpočet obdělaných polí, žně a jiných výtěžků, kterých dosáhl, jakož i vydání. Správnost jeho údajů, pokud jde o osev a žeň, byla potvrzena obecním starostou a členy obecního zastupitelstva. Vyměřovací úřad neshledal již ve vysvětleních vady, byly mu však přes to předepsány daně, které byly daleko vyšší než by se bylo shodovalo s jeho přiznáním. Z vyměřovacích základů, které si poté vyžádal, bylo patrno, že vyměřovací úřad neřídil se podrobným přiznáním, nýbrž že vyměřil daň podle paušálu, ačkoliv poplatník nežádal paušalovaného vyměření, nýbrž předložil podrobné přiznání. Na odvolání, které podal, byl vyzván, aby své údaje prokázal doklady. Pokud jde o vydání, tak to učinil, příjmy nemohl ovšem doložiti, poněvadž velkou část výrobků spotřeboval v hospodářství, zbytek pak prodal na trhu, kde se obchody neuzavírají se stvrzenkou a protistvrzenkou, což by také vyměřovací úřad musil věděti. Naproti tomu předložil však potvrzení obecního starosty, že původní jeho údaje jsou správné. Přes to však jeho odvolání bylo zamítnuto s odůvodněním, že příjmy neprokázal doklady.

Setrvá-li vyměřovací úřad na této praxi, která nemá podkladu v zákoně - a od té doby stalo se to již také v jiných případech - drobným rolníkům se naprosto znemožní používati opravných prostředků proti vyměření daně důchodové, poněvadž jest prostě nemožné, aby předložili průkazy o všech zemědělských výrobcích, které se spotřebují v domácnosti a prodají na trhu. V intencích zákonodárství nemůže však býti žádati nemožnosti.

Drobní rolníci nemohou si zajisté dáti vyměřovati daně podle paušálu, stanoveného v dohodě se zemědělskou radou. Pro trýznění, jemuž jsou vydáni poplatníci uvádějící podrobně svůj příjem, většina rolníků používá také tohoto způsobu vyměřování. Než ani zde neuniknou poškození, nebol vyměřovací úřady prostě úmluvy nedodržují. Ačkoliv podle úmluvy příjem z chovu dobytka jest samozřejmě a přirozeně zahrnut v paušalované sazbě, neboť chov dobytka jest přece podstatnou částí zemědělství, přes to zemědělcům v mnoha případech, lépe řečeno, vesměs, byly mimo to ještě připočteny zvláštní paušální sazby podlé každého kusu dobytka a zvláště rovněž počítán veškerý vedlejší příjem z příležitostného výdělku přípřeží, ačkoliv podle úmluvy také toto jest započteno do paušalované sazby.

Tyto nepřístojnosti nevyskytují se ovšem pouze v obvodu kežmarského vyměřovacího úřadu, nýbrž jsou asi všeobecné. Lze to usuzovati z toho, že zemědělská rada pro Slovensko ve svém oběžníku z 20. listopadu 1929, číslo 28.257, odb. I., a. 1929 upozornila členy daňových komisí na různé takovéto nepřístojnosti. Jestliže již poloúřední korporace, jíž jsou přikázány také státní správní záležitosti, stěžuje si takovýmto způsobem do nepřístojností při vyměřování daní a pokládá za nutné upozorniti na to své funkcionáře, nelze to jen tak beze všeho přejíti, nýbrž musí to býti projednáno jako naprosto vážná věc.

Oběžník zemědělské rady týká se ovšem vyměřování paušalované daně z obratu u drobných zemědělců, avšak vylíčených případů lze zcela dobře použíti také na vyměřování daně důchodové.

Ostatně zmatek při vyměřování daně z obratu jest při nejmenším tak velký jako při dani důchodové. Ačkoliv vypočtení této daně jest poměrně velmi jednoduché, byly obcím zaslány k nahlédnutí vyměřovací archy, v nichž jednotlivým držitelům byly připsány plochy, které byly několikráte větší než jejich skutečný majetek a podle toho byla jim vyměřena daň z obratu. Celková částka vykázaných ploch přesahovala o sta měřic celkovou výměru celého obecního katastru, že za takovýchto poměrů důvěra obecenstva k finančním úřadům nevzrůstá, jest ovšem samozřejmé.

Tážeme se tedy pana ministra financí:

1. Ví pan ministr o těchto nesprávnostech vyměřovacích úřadu, do nichž si stěžují již i státní úřady?

2. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby se takovéto nepřístojnosti příště již nepřiházely a naříditi finančním úřadům, aby postupovaly podle zákona a aby od poplatníků nevyžadovaly nemožných věcí?

3. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby nespravedlnosti, vzniklé dosavadním postupem vyměřovacích úřadů, byly napraveny i když nebylo podáno odvolání?

V Praze, dne 21. květny 1930.

Nitsch,

inž. Kallina, dr. Törköly, Szentiványi, Hokky, dr. Jabloniczky, dr. Keibl, Köhler, Krebs, Matzner, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hassold, dr. Hanreich, Kasper, Schubert, Knirsch, inž. Jung, Simm, Dobránsky, Fedor, dr. Szüllö, dr. Holota, Geyer.

 

557/XVII. (překlad).

Interpelace

poslanců E. de Witte, Blatné a soudruhů

ministrovi vnitra

o průtazích při ustavení jáchymovského obecního zastupitelstva.

Dne 8. prosince 1929 bylo zvoleno jáchymovské obecní zastupitelstvo, když tam po léta vládla jmenovaná správní komise. Volby přinesly úspěch německé sociálně demokratické straně dělnické, jejíž počet mandátů se zvýšil r. 12 na 15 a tento úspěch přiměl některé odpůrce sociální demokracie, aby podali odvolání opírající se o směšné "důvody". Zemský úřad musil ovšem toto odvolání zamítnouti, ale vyřízení se protahovalo 5 měsíců, jelikož spisy po měsíce zůstaly ležeti v zásuvce jáchymovského okresního úřadu. Dne 25. května zemský úřad oznámil jáchymovskému okresnímu úřadu, že odvolání podané proti tamějším obecním volbám zamítl, ale jáchymovský okresní úřad do dneška ještě nepovažoval za nutné naříditi, aby se jáchymovské obecní zastupitelstvo ustavilo, ačkoliv od té doby již zase uplynulo 17 dní.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten se postarati, aby jáchymovský okresní úřad konečně dbal zákonných předpisů?

V Praze, dne 11. června 1930.

De Witte, Blatny,

Kremser, Remeš, Grünzner, Katz, Hackenberg, Leibl, Schweichhart, Jaksch, Macoun, Häusler, Müller, Heeger, Kaufmann, Dietl, Taub, Nový, Pohl, Svoboda, Kirpal, Schäfer, Roscher.

 

557/XVIII. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Rosche, F. Hellera a druhů

ministrovi železnic

o nedostatečné propagandě cizineckého ruchu v severních Čechách.

Povznesení cizineckého ruchu a cizinecké péče v jednotlivých oblastech státu stalo se tím důležitější, že skoro všechna hospodářská odvětví jsou ochromena. Právě v německých krajinách, hospodářsky těžce postižených, jest cizinecký ruch poslední záchrannou kotvou pro národní hospodářství a finance četných významných obcí. Mimo to má cizinecký ruch, jenž přináší vysoce hodnotné valuty, také účinky obchodně a finančně politické, jelikož jedině on může uhraditi pokles průmyslového vývozu. Konečně i železnice má obchodní zájem na povznesení cizineckého ruchu.

Ačkoliv tedy Československo a zvláště německé oblasti cizineckého ruchu mají mimořádně příznivou dopravně technickou polohu, jsme, pokud jde v techniku propagandy, velice pozadu, poněvadž jednotlivá železniční ředitelství na nádražích v oblastech cizineckého ruchu a také v osobních vlacích na tratích těchto oblastí nedbají o propagaci těchto oblastí.

Propaganda "ČSD" ani na nádražích v oblasti lázní a letních sídel, nestará se o propagaci pro ně, ačkoliv jednotlivá železniční ředitelství mají zájem na takové propagaci.

Tážeme se pana ministra železnic: Hodlá-li usilovati o dvoujazyčnou propagandu v oblastech cizineckého ruchu v obvodu jeho ředitelstev a je-li ochoten, přikázati dopravním referentům, aby na nejbližších dopravních sjezdech jednotlivých obchodních komor vyjednávali v té věci se svazy pro cizinecký ruch, aby jim byl poskytnut propagační materiál pro povznesení cizineckého ruchu?

V Praze, dne 11. června 1930.

Dr. Rosche, Heller,

dr. Peters, Halke, Böllmann, Viereckl, Blatny, Grünzner, Schäfer, Schweichhart, Roscher, Katz, Heeger, Kirpal, Häusler, Pohl, Hackenberg, Taub, Hodina, dr. Kafka, Jelinek.

 

557/XIX. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů

ministrovi železnic

o označení stanice na nádražní budově stanice Nýřan.

Na staniční budově stanice Nýřan jest pouze jednojazyčné označení "Nýřany", ačkoliv tato obec z 5822 obyvatelů při posledním sčítání lidu měla 1433 Němců. Nýřany mají tedy více než 24% německého obyvatelstva a přece jest nádražní budova označena jen česky. Proto se tážeme pana ministra:

1. Ví pan ministr, že staniční budova v Nýřanech jest označena jen jednojazyčně, ačkoliv Němců mezi obyvatelstvem jest více než 24%?

2. Je-li pan ministr ochoten krátkou cestou naříditi, aby nýřanská stanice byla od nynějška označena také německy, jak to jest podle zákona odůvodněno?

V Praze, dne 11. června 1930.

Krebs,

Horpynka, Schubert, Simm, dr. Keibl, dr. Jabloniczky, Dobránsky, dr. Szüllö, inž. Jung, Knirsch, Kasper, Geyer, Köhler, Hokky, Fedor, dr. Schollich, dr. Hanreich, Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Hassold, inž. Kallina.

557/XX. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku č. 23 ze dne 7. června 1930.

Časopis "Deutsche Volkswehr", orgán německého lidu východomoravskoslezského průmyslového území, těší se zvláštní péči censory. I číslo 23 ze dne 7. června 1930 bylo na několika místech zabaveno a to pro článek "Bludné cesty censury".

Z podtitulu byla zabavena slova:

"Censura proti smíření tohoto zločinu. - Fronta všech přátel pravdy a práva proti ostudným censurním methodám ve Frýdku."

Z článku byly zabaveny tyto řádky:

"... že jí naprosto nezáleží na zájmech státu, nesouhlasí-li to zároveň se zájmem pana ministra věcí zahraničních dr. Beneše."

"... a jimž jsme k posudku předložili tyto ostudné poměry u frýdecké censory."

"... tato censurní ostuda ve Frýdku musí se státi jednou předmětem energického zakročení celého tisku, jehož ochranné organisace pozorně budou sledovati tyto naše kroky, proti takové libovali lidí, kteří neumějí ani správně německy čísti, tím méně pak německy rozumějí.

A konečně snad se ještě i v tomto státě najde místo, které výše cení zájem státu než censoru, která zakrývá státu nepřátelské pikle jistých vysokých "vlastenců".

Na své čtenáře obracíme se s důtklivou výzvou, aby náš boj o východoslezskou vlast, o smíření zločinu, který byl na ní spáchán, odměnili věrným následováním a obětavostí."

Výrazy, kterých se zde užilo, nejsou tak ostré, aby odůvodnily, že censura potlačila tyto řádku, dovolávajíc se, že je nutno udržeti veřejný klid a pořádek. Zabavení není tedy nic jiného než čin libovůle, trýznění, aby tento upřímný časopis byl hospodářsky poškozen a tím donucen upustiti od své otevřené a mužné kritiky rozličných nešvarů.

Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten censuře vůbec a zvláště frýdecké dáti pokyny, aby příště tak lehkomyslně nezabavovala, jelikož takové chování nedá se sloučiti s pojmy demokracie a demokratické svobody?

V Praze, dne 11. června 1930.

Dr. Schollich,

dr. Hanreich, dr. Hassold, Matzner, Knirsch, inž. Jung, Szentiványi, dr. Holota, Nitsch, dr. Törköly, Dobránsky, inž. Kallina, Simm, Kasper, Schubert, Geyer, dr. Keibl, Horpynka, Köhler, Krebs, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor.