557/VII. (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zřízení české menšinové občanské školy v Zálesní Lhotě.
V Zálesní Lhotě ležící 3 km na jihozápad od Vrchlabí byla zřízena česká menšinová občanská škola, která má úřední název "Občanská škola v Zálesní Lhotě se sídlem v Rovnáčově". Když šlo o její zřízení a když o tom veřejnost zvěděla, pochybovalo se ovšem, především německé vrstvy v místě a okolí, o uskutečnění tohoto záměru, tím spíše, když česká obecná menšinová škola, která v té době byla již v Zálesní Lhotě zřízena, jen bídně živoří. Do této školy chodí pouze 6 dětí v místě usedlých Čechů. Mimo to v okolí Zálesní Lhoty, a to ve vzdálenosti 2 - 6 km, byly již 4 české občanské školy a žádná z nich žáky přeplněna nebyla. (V Roztokách, Horní Branné, Čisté, Jilemnici.)
Občanská škola byla však přes to, a to počátkem školního roku 1930 zřízena, jedna třída této školy byla přeložena do Studente a jedna do Rovnáčova, z kteréhožto místa chodí také většina dětí do občanské školy v Zálesní Lhotě. Do prvé třídy takto založené občanské školy chodí 16 žáků, do druhé třídy 17, z nichž což jest příznačné pro tendenci založení školy dva jsou ze Zálesní Lhoty, kdežto ostatní žáci bydlí ve Studenci a Rovnáčově a aby nabyli vzdělání na občanské škole mohli již dávno choditi do svrchu již zmíněných občanských škol v Roztokách, Čisté a Jilemnici.
Rovnáčov není samostatná obec, nýbrž osada patřící k obci Martinice a má jen několik málo domů. Jest vzdálena asi 20 minut od Zálesní Lhoty a děti chodily dříve do školy ve Studenci. Když však od roku 1919 byla umístěna v zabrané místnosti německé školy v Zálesní Lhotě česká menšinová obecná škola, musily děti z Rovnáčova zaměniti svou pětitřídní obecnou škola ve Studenci za jednotřídní vzdoroškolu v Zálesní Lhotě. Nemůžeme posouditi, jak smýšlejí rodiče postižených dětí o této výměně. Ale jak se zdá, ani všichni Češi s tím nesouhlasí, neboť později neustále se vynořovaly pověsti, že si přejí, aby česká škola byla zřízena v českém místě. Konec konců bylo by také pochopitelnější, aby několik málo českých dětí z německé obce Zálesní Lhoty bylo vyučováno v Rovnáčově, než aby obráceně české děti z české obce z jasně patrné tendence musily choditi do české školy zřízené pro ně právě v německé obci. Mimo to Rovnáčov jest vzkvétající průmyslová obec, ve které by také Němci plně souhlasili s vystavěním české školy.
Jinak však smýšlejí členové Jednoty ze Zálesní Lhoty, kteří žádali, aby škola byla zřízena v německé Zálesní Lhotě a místo pro ni dali již před 5 léty vyvlastniti. Před dvěma léty byl pak položen základní kámen pro českou školu v Zálesní Lhotě a konečně se započalo se stavbou. Tak se stala Zálesní Lhota se svými 999 obyvateli, z nichž jest celkem 11% Čechů, "školní obcí" pro Čechy, kteří nyní budou míti v tomto místě mateřskou školku, obecnou školu a občanskou školu.
Co se skutečně zamýšlelo - interpelanti poukázali již na určitou tendenci - takovýmto postupem, o tom nás poučuje výrok mladého českého učitele ze Zálesní Lhoty, který vede pohraniční boj na této "frontě: "V Zálesní Lhotě bude postavena česká škola, i kdyby se v Zálesní Lhotě nenašlo ani jediné české dítě."
Pro českou občanskou školu v Zálesní Lhotě agitovalo se plakáty, které byly vyvěšeny na poště a také rozdávány do jednotlivých domů. Pokud jde o novostavbu české školy, jejíž náklad má prý činiti 500.000 Kč, vypráví se, že prý má v ní býti umístěna také pošta a soukromé byty. Do nich budou jistě přijaty jen rodiny, které mají význam pro občanskou školu. Jak se poměry uměle vytvářejí, o tom svědčí také přeložení německého poštmistra z "úsporných důvodů" a jeho nahrazení českým poštmistrem a českým listonošem. Učitelé a poštmistři postupujíce společně, mohou akce daleko lépe podporovati. Bylo zpozorováno, že český učitel téměř denně dochází na poštovní úřad, jakmile dojde pošta, tedy mezi 1/29 a 9 hodinou dopoledne a zdržuje se tam delší dobu.
Podepsaní se tedy táži pana ministra:
1. Co soudí o zřízení české školy v Zálesní Lhotě?
2. Jest ochoten oznámiti, kdo vystaví a bude udržovati zřízenou budovu?
3. Jest ochoten zjistiti, kdo se přičiňuje o stavbu, kterou částečně i česká menšina nepokládá za nutnou a která se zřizuje proti výslovnému přání rovnáčovských Čechů?
4. Jest konečně ochoten vyříditi křiklavý případ zbytečné české menšinové občanské školy v Zálesní Lhotě tak, aby aspoň jméno této občanské školy bylo změněno a aby byla přeložena do Rovnáčova?
V Praze, dne 3.,června 1930.
Simm,
Krebs, Kasper, Geyer, Köhler, Schubert, dr. Hassold, Horpynka, inž. Jung, Dobránsky, dr. Holota, dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, Hokky, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Szüllö, Knirsch, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Keibl, Matzner, dr. Schollich.
557/VIII. (překlad).
Interpelace
poslance dr. F. Hassolda a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o neustálém lapání duší školních dětí na Šumavě.
V této věci podal jsem interpelaci, která již vyšla pod tiskem 295/IV., stránka 19 a 20. Poměry tam líčené nejen se nezlepšily, nýbrž trvale se velice zhoršují. Tak ve Starém Hamru, v okrese Horšovský Týn, byla dne 2. února 1930 otevřena česká mateřská školka s jen německými dětmi, v domě bývalého Němce Spörla, v místnosti k tomu naprosto nezpůsobilé. Dále se tvrdí, že tento Spörl staví pro mateřskou školku zvláštní dům a že na to dostal od státu peníze. Že nemůže stavěti ze svého, o tom svědčí výpis z pozemkových knih, který vykazuje nejméně o 20.000 Kč dluhů více než jakou cenu má jeho chýše i s pozemkem.
Do české školy v Dolní Huti přestoupily nově dne 36. břevna t. r. dvě děti, Jan Paa a František Haagen z obecné školy v Neidu (3/4 hodiny cesty lesem), a to bez odhlášení a bez vysvědčení, byly tedy těžce porušeny zákonné předpisy. Toto příkré porušení zákona zavinil ovšem také tamější česky učitel, který jest si plně vědom, že jde o porušení zákona, který jest však pevného mínění, že tak jako dříve smí se takovýchto porušení zákona dopustiti, poněvadž mu v tom dosud ještě nebylo nijak zabráněno a poněvadž v tamějším kraji v těchto otázkách vůbec ještě neviděl vážného pokusu zjednati zákonným ustanovením skutečně také úctu a platnost, jde-li jen o to, mají-li tato zákonná ustanovení dodržovati také Češi, což jest zajisté správné, poněvadž zákony nemohou přece působiti jen proti Němcům. Jest více než pochopitelné, ze za takovýchto okolností vzrušení německého obyvatelstva trvale vzrůstá a jeho důvěra v řádné právní poměry stále více mizí. Poměry v uvedeném místě jsou na příklad charakterisovány tím, že se v českých mateřských školkách za neznámé peníze podává dětem polévka a maso a že jsou tam lákány děti z německých denních útulků, jdoucí kolem. Dále se vypráví, že svrchu uvedený Spörl má dokonce dostati vyvlastněný pozemek, snad za své vynikající chování. Nepokládá se tedy za nemravné kupovati lidi přímými a nepřímými úplatami pro národní proradu.
Podepsaní táží se tedy panen ministra školství a národní osvěty:
1. Ví pan ministr o těchto poměrech neslučitelných s platnými zákony?
2. Jest pan ministr ochoten pohnati co nejpřísněji k odpovědnosti všechny osoby, které se ve svrchu uvedených věcech přestání dopouštějí těžkých porušení zákona?
3. Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten naříditi, aby svrchu uvedená česká mateřská školka, která byla zřízena a existuje proti zákonu, byla ihned zrušena?
4. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby konečně jednou znemožnil takovéto události odporující zákonu a právu a dobrým mravům, a aby také v uvedeném kraji zavedl právní stav?
V Praze, dne 30. května 1930.
Dr. Hassold,
dr. Keibl, Horpynka, dr. Schollich, Matzner, inž. Kallina, Krebs, inž. Jung, Kasper, Schubert, Geyer, Köhler, Simm, Knirsch, dr. Hanreich, dr. Szüllö, Fedor, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Dobránsky, Hokky.
557/IX. (překlad).
Interpelace
poslance A. Nitsche a druhů
ministrovi financí
o vymáhání daňových nedoplatků.
Pane ministře!
Berní správy na Slovensku pustí se čas od času do vymáhání neobyčejně nahromaděných daňových nedoplatků a zavádění pořádku v berní správě. Poplatníkům jest rozesláno tisíce a tisíce upomínek, při čemž se zvláště od drobných poplatníků, rolníků, obchodníků a živnostníků požaduje pod pohrůžkou exekuce, aby do 14 dnů zaplatili částky, které jsou pro ně v dnešní době nedostupné. Tyto upomínky vždy veškeren lid neobyčejně rozčílí, tím spíše, když velmi mnoho upomínek jest nesprávných a požadované částky v mnoha případech jsou neobyčejně vysoké. Příčinu nesprávnosti upomínaných částek dlužno ve většině případů hledati v tom, že se úředníci u berních správ příliš často mění a nemají tudíž příležitosti poznati poměry ve svém okrese, zvláště však poplatníků.
Z těchto přímo již zmatených daňových poměrů na Slovensku lze vybřednouti jen návratem ke staré soustavě vybírání daní obecními notáři, kteří jsou neustále ve styku s lidmi, znají jejich majetkové a jiné poměry a mohou tedy nesprávnosti ihned napraviti. Obrovské daňové nedoplatky by se ihned snížily, kdyby drolení poplatníci mohli se častěji poučiti o stavu svých daní, kdyby dostali vysvětlení v místě samém a kdyby mohli nahlédnouti do svých daňových předpisů.
Ve městech bylo by naproti tomu třeba všeobecně zavésti soustavu výpisů z účtů, aby živnostenští poplatníci byli neustále informováni o stavu svých daní. Přesunutím předpisování daní ve venkovských obcích na notáře by se berním správám značně ulehčilo a mohly by věnovati mnohem větší péči vybírání daní v městech, čímž by se také zde napravily mnohé anomálie. Bezohledné vymáhání značných nedoplatku v dobách hospodářské krise, jako nyní, může velmi mnoho poplatníků zničiti a znemožniti jim další jejich zaměstnání.
Tážeme se tedy:
1. Ví pan ministr o nešvarech záležejících v nynějším způsobu vymáhání daní?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby daně buly vymáhány mírněji, aby neohrožovaly existenci poplatníka?
5. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby ve venkovských obcích vybírali daně opět obecní notáři a aby ve městech byla vybudována soustava výpisů z účtů a všude zavedena?
V Praze, dne 5. června 1930.
Nitsch,
dr. Törköly, inž. Kallina, Szentiványi, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Krebs, Kasper, Simm, Knirsch, Hokky, dr. Holota, Geyer, dr. Szüllö, Fedor, inž. Jung, Schubert, dr. Schollich, Köhler, Matzner, dr. Keibl, dr. Hanreich, Horpynka, dr. Hassold.
557/X. (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů
ministrovi sociální péče
o zřízení závodních výborů.
Závodní výbory podstatně přispívají svou činností k zajištění existence zaměstnanců. Proto tím spíše musíme konstatovati, že ve velmi mnoha závodech, kde jsou předpoklady pro zřízení závodních výborů, výbory nejsou. Nechybíme, hledáme-li příčinu toho v obavě zaměstnanců o jejich existenci, neboť nelze zastříti, že nesociální zaměstnavatelé ohrožují existenci zaměstnanců, kteří dávají podnět ke zřízení závodního výboru. Avšak zřízení závodních výborů jest v zájmu jak podniků, tak také zaměstnanců. Někteří živnostenští inspektoři, na příklad ve Šternberku, aby usnadnili jejich zřízení, dotázali se, kde jsou závodní výbory zřízeny a takto dali úředně podnět k jejich zřízení.
Proto se podepsaní táží pana ministra sociální péče:
1. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby se zákona o závodních výborech použilo pro dělníky a zaměstnance všude, kde jsou pro to předpoklady?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi živnostenským inspektorátům, aby úředním dotazem zjistily, do jaké míry byl zákon splněn a závodní výbory (počítaje v to i zaměstnanecké výbory) byly zřízeny a kde jich není, avšak předpoklady jsou dány, aby naléhaly na jejich zřízení, pamatujíce také na zřízení zaměstnaneckých výborů?
V Praze, dne 4. června 1930.
Köhler,
Kasper, inž. Jung, Knirsch, Simm, Geyer, dr. Schollich, Matzner, Horpynka, dr. Szüllö, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Hanreich, Krebs, Schubert, dr. Törköly.
557/XI. (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi sociální péče
o nedostatečném provádění zákona ze dne 21. března 1929, čís. 43 Sb. z. a n. o státní starobní podpoře.
Zákonem ze dne 21. března 1929, čís. 43 Sb. z. a n., byla zavedena státní starobní podpora pro tak zvané přestárlé. Již při projednávání příslušného vládního návrhu bylo se všech stran upozorňováno, že ustanovení o výši peněžní starobní podpory v něm obsažená jsou nedostatečná. Takto se vyslovovaly tenkráte dokonce i strany, které hlasovaly pro tento zákon a rozhodly se později dáti k němu svůj souhlas jen proto, poněvadž nebylo lze ministra financí žádným způsobem přiměti, aby poskytl větší částku, kterou by starobní pojištění přestárlých dostalo snesitelnou sociální základnu.
Nyní však jest takováto:
I skrovné náběhy zákona jsou oprávněným k nároku odpírány nedostatečným prováděním zákona. Velký počet důchodců podle zákona čeká marně na skutečné poukázání důchodu, což pro ně znamená nejen katastrofální ohrožení jejich životních poměrů, nýbrž jest i příčinou neobyčejné duševní skleslosti. Především jest to zemské finanční ředitelství, které se opozdilo s poukazováním státní starobní podpory přestárlým řádně přiznané.
Podepsaní pokládají za nutné upozorniti pana ministra na tento stav nedostatečného provádění zákona ze dne 21. března 1929, čís. 43 Sb. z. a n., a táži se ho:
Jest ochoten ještě před novelisací tohoto zákona postarati se, aby dosavadní důchodové sazby byly důchodcům neprodleně vyplaceny?
V Praze, dne 12. června 1930.
Simm,
dr. Keibl, Köhler, Krebs, Schubert, Kasper, Geyer, Knirsch, dr. Hassold, inž. Jung, dr. Schollich, dr. Hanreich, Horpynka, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Hokky, Fedor, dr. Jabloniczky, inž. Kallina, Matzner, dr. Szüllö.
557/XII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra,
že zemský úřad vykonává zákonem neodůvodněný vliv na obce, pokud jde o poskytování tak zvaných "dobrovolných příspěvků" pro "Červený kříž".
Pražský zemský úřad rozeslal prostřednictvím okresních úřadů starostenským a obecním úřadem oběžník, jímž se obce podle usnesení zemského správního výboru vyzývají, aby ve svých ročních rozpočtech pamatovaly na červený kříž, a to částkou 20 li za každého obyvatele.
Německé strany se v minulých letech několikráte pokusily, aby si ve správě Červeného kříže zajistily zastoupení odpovídající počtu německých obyvatelů. Poněvadž vedení Červeného kříže dosud tyto úplně oprávněné požadavky, aby sudetsko-německé obyvatelstvo mělo v Československém Červeném kříži přiměřené zastoupení, z jednostranných šovinistických důvodů zamítalo a i tento obor charitativní péče postavilo do služeb jen českých národních účelů, německé strany několikráte jednomyslně prohlásily, že proto musejí Československému Červenému kříži odmítnouti podporu svými příspěvky.
Nelze tedy pochopiti, jak zemský úřad znaje tento stav věci může si dovoliti prostřednictvím okresních úřadů jen příliš známým mírným nátlakem nutiti německé obce, aby finančně podporovaly Červený kříž. Jest jen příliš samozřejmé, že německá obecní zastupitelstva na základě daného stavu věci musejí zcela energicky odmítnouti takovou troufalost a postup zemského úřadu jest novým důkazem, jak se v tomto státě vládne. Stále se mluví o rovnoprávnosti a v praxi se ani v mezích charitativního spolku nepřizná sudetsko-německé části obyvatelstva právo na poměrné zastoupení s příslušným zřetelem na německý jazyk jako jednací, ale zároveň se se zneužitím úřední moci od Němců žádá, aby česká zařízení "dobrovolně" podporovali a zároveň se vzdali všelikého vlivu na to, jak se těchto německých příspěvků užije.
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten naříditi zemskému úřadu, aby příště takových oběžníků nevydával, jelikož musí se to považovati za zneužití úřední moci?
V Praze, dne 20. června 1930.
Inž. Kallina,
dr. Schollich, dr. Hanreich, Horpynka, Geyer, inž. Jung, Krebs, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Schubert, Kasper, Köhler, Knirsch, Simm, Matzner, dr. Keibl, dr. Hassold, dr. Szüllö, Dobránsky, Hokky.
557/XIII.
Interpelace
poslanců Fr. Seidla, Vojty Beneše, Rudolfa Chalupy a soudruhů
ministrovi financí
o zhodnocení pensijních prémiových reserv, převedených z pensijních ústavů na pensijní etát státní.
Státním zaměstnancům, kteří před vstupem do státních služeb platili po určité období pensijní příspěvky do pensijních ústavů, se sice umožňuje převedení prémiové reservy na etát státní, ale dosud nebylo zásadně rozhodnuto, jal Se převedená částka upotřebí ve prospěch dotyčného zaměstnance. Provisorním opatřením ministerstva financí, aby taková částka byla zhodnocena pouze odečtením od povinných pensijních příspěvků jsou zaměstnanci zkracováni o nabytý pensijní nárok, vyplývající ze zaplacení částky. Stanovisko takové je právně a prakticky neudržitelno.
Pensijní pojištění soukromých zaměstnanců bylo upraveno zákonem č. 89/1920 Sb. z. a n. Placením pensijních příspěvků do pensijních ústavu nestřádá soukromý zaměstnanec pouze určitý kapitál, ale placením povinných částek si zajišťuje zákonný pensijní nárok. Byl-li pak soukromý zaměstnanec po určitém období soukromého zákonného pensijního pojištění přijat do státních či jiných veřejných služeb a převede-li se nastřádaná částka ve prospěch pensijního etátu státního (veřejného), nepřejímá stát pouze peněžní částku, nýbrž i zákonný nárok zaměstnance na pensijní požitky representované splacenou částkou zákonného pensijního příspěvku. Placením příspěvků zajištěný nárok nemůže býti znehodnocen na pouhou peněžní hodnotu, o kterou by se snižovala pensijní povinnost zaměstnancova ve veřejných službách, ale přijetím částky peněžní přijímá ministerstvo financí i právo zaměstnance na pensijní požitky, které musí hodnotiti i přiznáním pensijního nároku, odpovídajícího přijaté částce peněžní. Jinak by byl zaměstnanec krácen nejen o úrok ze zaplacené částky vyplývající, ale i o právo, které zaplacením příspěvků ve smyslu platného zákona nabyl. Plnil-li zaměstnanec (i jeho dřívější soukromý zaměstnavatel) zákonnou povinnost na zajištění pensijního nároku - musí i nový činitel, který obhospodařuje převedenou pensijní reservu a přejímá záruku za vyplacení pensijních požitků, plniti zákonnou povinnost váznoucí na přijaté částce.
Zákonné právo zaměstnance nabyté plněním zákonné povinnosti nemůže administrativním opatřením ministerstva financí býti rušeno ani měněno a zákonem zajištěný nárok na pensijní požitky musí v právním státě zůstati zachován pro výměr i nárok na pensijní požitky ve službách státních, neb jiných službách veřejných.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1. Je pan ministr ochoten zhodnotiti převedené pensijní reservy z pensijních ústavů ve prospěch pensijního etátu státního tím způsobem, že přizná takovému zaměstnanci pro výměr i nárok na pensijní požitky takový počet roků, které odpovídají zaplaceným pensijním příspěvkům podle zákona č. 89/1920 Sb. z. a n.?
Je pan ministr financí ochoten připraviti návrh zákona o zhodnocení převedených premiových reserv a předložiti tento k ústavnímu projednání v tom případě, že dosavadní zákonné předpisy nedostačují na požadované opatření?
V Praze, dne 11. června 1930.
Seidl, V. Beneš, Chalupa,
Benda, F. Svoboda, Prokeš, Tayerle, Kučera, Husnaj, dr. Winter, Pik, Stivín, Brožík, Remeš, Jurnečková, Bečko, Jaroš, Klein, Neumeister, Polach, Nový, Biňovec, Brodecký.
557/XIV.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, dr. J. Mareše a soudruhů
ministrovi financí
o zavedení jednoduché frekvence u finančních úřadů v Jihlavě.
Zavedení jednoduché frekvence u finančních hřadů v Jihlavě bylo presidiem zemského finančního ředitelství v Brně již několikráte přislíbeno, čímž byly nesporně uznány výhody takového úřadování, jak pro strany, tak i pro státní zaměstnance samotné. Konečné rozhodnutí této otázky se však stále z neznámých důvodů odkládá. Od května 1930 je však zavedení jednoduché frekvence u finančních úřadů naléhavější proto, že politické úřady (okresní úřad a policejní komisařství) jednoduchou frekvenci zavedly, čímž se stranám k úřadům předvolaným a intervenujícím značně ztížila situace, protože úřady finanční dodržují dvouhodinovou polední přestávku a strany musí vyřízení svých záležitostí u okresního finančního ředitelství, berní správy i berního úřadu odkládati po 14. hodině odpolední a nestihnou již vlaků, které před 2. hodinou odpolední z Jihlavy odjíždí. Tak vznikají nepříjemnosti pozdního návratu občanů z okolí do jejich domovů a zbytečné ztráty času, kterým by se předešlo, kdyby rozvrh úředních hodin u finančních úřadů v Jihlavě byl zaveden stejně, jako u úřadů politických. Jistě není třeba zvláště upozorňovati na výhody jednoduché frekvence v úřadování, zvláště v tom případě, když úřady politickými pro Jihlavu byla uznána a provedena. V zájmu občanstva i v zájmu zaměstnanců v místě je plně důvodným, aby úřední hodiny byly jednotné u všech státních úřadů v místě.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1. Je pan ministr ochoten v zájmu občanů z Jihlavy i širokého zájmového okolí i v zájmu prací přetíženého zaměstnanectva finančních úřadů, vydati příslušné nařízení, aby u všech místních finančních úřadů byla zavedena tzv. jednoduchá frekvence a úřední hodiny byly stanoveny tak, aby úřední pracovní doba končila normálně nejpozději ve 14.30 hod., s obvyklým zkrácením sobotním?
2. Je pan ministr financí ochoten podrobiti stejnou otázku úřednímu šetření i v jiných větších městech, pokud jednoduchá frekvence v tamních úřadech zavedena není?
3. Je pan ministr financí ochoten ve městech, kde není možno zavésti jednoduchou frekvenci po celý rok, naříditi tuto aspoň v měsících letních?
V Praze dne 6. června 1930.
Seidl, dr. Mareš,
inž. Nečas, Neumeister, Pik, Hampl, Koudelka, Bečko, Husnaj, Brožík, dr. Winter, Jurnečková, Staněk, Vácha, Brodecký, dr. Macek, Chalupa, Stivín, Chalupník, Benda, Polach, Prokeš, Nový, Klem.