532/V.
Interpelace
poslance Jul. Husnaje a soudruhů
ministru vnitra
o neoprávněném snížení pravoplatně stanovených služebních požitků úředníků města Berehova.
Okresní výbor v Berehově provedl revisi služebních požitků úředníků města Berehova a cestou nařízení snížil od 1. ledna městským úředníkům jejich požitky o značné obnosy.
Postižení berehovští úřednicí podali proti nařízení okresního výboru stížnost, avšak neoprávněně sražené požitky vyplácely se ve ztenčené míře dále, aniž by až do projednání celého případu vyplácení bývalého plného služného bylo povoleno.
Původně vyplácené plné služební požitky není možno pouhým nařízením snížiti, nehledě také k tomu, že slušelo se, aby požitky nadále v neztenčené míře byly vypláceny, dokud stížnost proti nařízení okresního úřadu podaná, nebude vyřízena.
Tážeme se proto pana ministra vnitra, je-li ochoten naříditi, aby úředníkům města Berehova byly vyplaceny neprodleně obnosy od 1. ledna 1930 zadržené a dále, zda ochoten je naříditi, aby až do pravoplatnosti zjištění revise požitky v neztenčené míře byly jim poukazovány.
V Praze, dne 11. června 1930.
Husnaj,
Benda, Staněk, Polach, Srba, Hummelhans, Jaroš, Nový, inž. Nečas, V. Beneš, Seidl, Jaša, Koudelka, Pik, Bečko, Tayerle, Klein, Kučera, Chalupník, Brodecký, Stivín, dr. Winter, Jurnečková, Neumeister.
532/VI.
Interpelace
poslance Jul. Husnaje a soudr.
vládě
o pomoci postiženým živelní pohromou dne 3. června t. r. na Podkarpatské Rusi.
Dne 3. června byla řada obcí na Podk. Rusi postižena krupobitím a průtrží mračen. Jmenovitě velké škody utrpěly obce v okresu mukačevském, iršavském a berehovském: Koropce, Dercen, Fornoš, Velký a Malý Rakošín, Kajdanovo, Strabičovo, Goronda, Velké Lučky, Čerlenovo, Ruskaje, Benedikovce, Ivanovce, Kalník, Čapovec, Medvědovce, Kivjašt, Bogorévica, Midjaniea, Dunkovice, Gát atd. Škoda tato činí kolem 20 mil. Kč.
Podepsaný žádá, aby obcím postiženým živelní pohromou byla poskytnuta rychlá výpomoc a aby poškozená byli osvobození od daní na rok 1930.
V Praze dne 12. června 1930.
Husnaj,
inž. Nečas, Brodecký, Nový, Benda, Neumeister, Seidl, dr. Winter, Chalupa, Jurnečková, Bečko, Staněk, Pik, F. Svoboda, Kučera, V. Beneš, Remeš, Chalupník, Jaroš, dr. Macek, Srba, Polach, Biňovec, Koudelka.
532/VII.
Interpelace
poslanců Cyrila Malého, B, Procházky, Č. Fialy a druhů
ministru železnic,
o umělém přerušování pracovního poměru dělnictva služby stavební a udržovací u českoslov. železnic.
Téměř každé ředitelství českoslov. železnic, v pracovních měsících zaměstnávati musí daleko větší počat dělnictva, než je systemisovaný stav, aby veškeré práce s opravou a vybudováním silnějšího svršku spojem v pravý čas hotovy býti mohly.
Odchodem dělníků vrchní stavby uvolňují se často místa v letním neb zimním stavu dělníků, jež váží schopní a v práci se osvědčivší smluvní dělníci. Aby tito lidé po několikaletém, nepřerušeném a uspokojivém zaměstnání, nenabyli nároků na jízdní výhody za cenu režijní, palivo a výhodnější starobní pojištění, jež zakládá členství v pensijním fondě českoslov. železnic, jsou déle sloužící dělníci na rozkaz ředitelství na krátkou dobu z práce vypovídáni a jejich zaměstnání uměle přerušováno.
Neuvádíme konkretních případů, jest; jích na sta, ježto nemáme záruky, že zájemci, o něž se jedná, by nebyli vystaveni různým šikanám. Jednání to není důstojno největšího státního podniku, jímž jsou českoslov. železnice.
Žádný soukromý zaměstnavatel, jemuž dělník svědomitě, pilně a za neodpovídající plat pracuje, nesnížil by se k tomu, aby způsobem uznalého zaměstnavatele nedůstojným, byli v práci se osvědčivší dělníci vědomě připravováni o nároky z práce plynoucí.
V zájmu dobré pověsti českoslov. železnic, táží se podepsaní:
1. Jest pan min. železnic ochoten vydati nařízení, jímž se zakazuje umělé vysazování dělnictva z práce pouze proto, aby měli pracovní dobu přerušenu?
2. Nařídí pan min. železnic, aby všem dělníkům z uvedených důvodů z práce vysazeným, bylo umělé přerušení práce do celkové služby započítáno, aby žádné újmy na založených výhodách neutrpěli?
V Praze, dne 11. června 1930.
Malý, B. Procházka, Fiala,
dr. Moudrý, Tykal, Bergmann, Mikuláš, dr. Stránský, Pechmanová-Klosová, Vaněk, Šmejcová, Polívka, Langr, Hrušovský, Lanc, Sladký, Špatný, Knejzlík, dr. Patejdl, Zeminová, Hatina.
532/VIII.
Interpelace
poslanců Jiří Stříbrného, dra Karla Perglera a druhů
ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o poměrech ve všeobecné nemocnici v Praze.
O poměrech ve všeobecné nemocnici pražské docházejí takové zprávy, že je nejvýše potřebno, aby byly vyšetřeny a z učiněných poznatků vyvoděny krajní důsledky. Jdeť o ústav obecné důležitosti, v němž každá porucha může projeviti škodlivé následky pro zájmy veřejností i státu.
Z dalších dokladů vyplývá, že ústav trpí především chabou správou, neschopnou udržovati Ústav na výší doby. V personálních poměrech ústavu, stejně jako v opatrování materiálií, ve věcech dodávkových a v ochraně ústavního majetku dochází k událostem, jež vyvolávají nemožné poměry v ústavu samém a musí buditi nedůvěru v korektnost, objektivitu a celý režim i navenek.
V nemocnící byl zaměstnán Mg. Ph. Vilím, úředník režie léčiv. Jmenovaný obdržel - proti jasnému znění platných předpisů - po tři po sobě jdoucí léta zdravotní dovolenou, a teprve, když věc hrozila prozrazením, byl dán do výslužby.
Již době svého poměru "na zdravotní dovolené" byl Mg. Ph. Vilím k ústavu, v němž byl zaměstnancem, i v poměru dodavatele. V témže čase získal proti znění blatných předpisů -výrobní lékárnickou koncesi (farmaceutickou laboratoř). Sám o sobě nekorektní tento styk byl nekorektní i jinak. Tak v ústavě vyráběný sidol dodával Mg. Ph. Vilím ústavu zpátky v ústavních lahvičkách po éteru, tedy vesměs materiál ústavní. Byv na to upozorněn, uvedena svou obranu: "Já ty účty psát musím, nebo bych jinak nedostal objednávky" (svědky sdělí interpelanti min. zdravotnictví na dožádání). Neboť Mg. Ph. Vilím jest i dodavatelem injekcí. Lze se o tom přesvědčiti v účtárně nemocnice. Vyšetřování v této věci nebylo skončeno. Bylo zastaveno, což nutně vede k domněnce, že někdo vyšší nad nepořádky drží ochrannou ruku. Až dosud všechna šetření v podobných věcech dála se povrchně a jednostranně.
Podobná manipulace dělá se s eucodálem. Místo infusum ipecacuanhae byl vydán roztok jodidu draselnatého, kterýžto omyl byl ještě včas v lékárně zpozorován. Známému lékárníkovi byl zaměstnancem ústavu nabízen 1 kg kokainu za poloviční cenu.
Vyvstává mimoděk otázka, je-li vůbec dostatečně postaráno o zabezpečení namnoze velice drahých léčiv proti zcizení.
Základem těchto i jiných politování hodných případů je protekční systém, který správa ústava zavedla nebo trpí. Vedle ochrany oblíbenců jest proti osobám režimu nepohodlným jednáno tvrdě, jsou odstraňovány a propouštěny, byť by to byly síly nejschopnější, jsou uráženy, a zachází se s nimi nemožné briskním způsobem, ba jsou zaváděny methody, jež hraničí až na trestní činy, jako je přemlouvání svědků pro řízení soudní, o čemž mimo jiné svědčí i spisy krajského trestního soudu v Praze ve věcí lékárenského rady Kirchnera a spisy žaloby Mg. Ph. Ainsteinové na ředitele ústavu pro urážku na cti. V zastrašovací taktice se pokračuje.
Jedním z chráněnců ředitele ústavu vládního rady Doškáře je Mg. Ph. Klučina. Týž byl v poslední době z poměru smluvního jmenován vrch, komisařem 5. plat. stupnice, ač jest 50 letý, a síla sotva průměrná. Mohlo se tak státi opět jen s porušením předpisů o přípustných hranicích věkových při prvním ustanovení státního zaměstnance do pragmatikálního poměru úřednického. Při tom byli na řadě jsoucí starší úředníci 6. plat. stupnici s titulem komisařů prostě přeskočeni.
Proti nepohodlným zaměstnancům byly nastraženy záludné a zlomyslné záměry látek, z kteréžto manipulace měli pak oni býti obviněni a které kdyby včas nebyly zpozorovány - mohly míti v zápětí vážné následky a ohrožení lidského zdraví. Tak místo roztoku kodeinu expedován na kliniku benzin. Z činu obviňována Mg. Ph. Kabátová, která ze msty dostala i výpověď, poněvadž před soudem vypovídala podle svého svědomí a nikoliv, jak se hodilo jejím představeným.
Mg. Ph. Ainsteinové imputováno, že místo natrium chloratum dala calcium chloratum, aby se proti ní mohl nalézti důvod k propuštění. Došlo k němu po její tříleté bezplatné službě pro ústav. V provedeném řízení vyzněl posudek znalců v její prospěch. Mg. Ph. Klučina však šel do chemického ústavu intervenovati a působil na znalce slovy: "Ta už je pryč, změňte posudek, na penězích nám nezáleží."
Obraz poměrů doplňuje zjištění, že soutěže na dodávky léčiv, preparátů, injekcí a podobně jsou ústavem vypisovány jen výjimečně. Zpravidla jsou dodávky zadávány bez soutěže, a to se rozumí, že protekčně. Poměry ilustruje i fakt, že ústav zaměstnává odborně podprůměrného rakouského stát. příslušníka, ač o magistry čs. stát. příslušníky není nouze.
Lékárna všeobecné nem. pražské bývala svého času takovou, že byla kladena všem ostatním lékárnám za vzor. Nebylo divu, neboť místa v ní obsazována byla vždy silami nejlepšími, jež při růzností léčiv v lékárně pro celou nemocnici připravovaných měly možnost využíti svých schopností a vědomostí co nejlépe. Bohužel, v poslední době proskakovaly již v časopisech zprávy, které dokazovaly, že na této výši se nemocniční lékárna neudržela.
Schopnosti vedoucích činitelů vybíjejí se v osobních půtkách, zatím co úroveň lékárny rapidně upadá, jest samozřejmý požadavek, že rozvoj lékárny musí postupovati s rozvojem vědy, a dávno jest uznáno, že těžiště farmaceutické činnosti nespočívá v expedici léčiv, nýbrž v práci laboratorní, tedy v přípravě a zkoušení léčiv. Proto toho, kdo nezná výše vylíčené poměry, zaráží, že nemocniční lékárna kupuje celou řadu galenických preparátů, místo aby je sama vyráběla, že si nepřipravuje sama injekce a pod, jest nutně třeba vyšetřiti důvody, které odpovědné činitelé lékárny přinutily k tomuto pracovnímu systému, neboť námitku, že laboratorní výroba mnohých galenických preparátů, injekcí a pod, je nesnadná a nevýnosná, vyvrací fakt, že dříve vše to v této lékárně bylo připravováno a že mnohé daleko menší lékárny připravují si tato léčiva samy.
Nejen však z lékárny, i z jiných složek všeobecné nemocnice v Praze mohli by interpelanti snésti materiál pro své tvrzení, že v tomto ústavě vládnou desolátní poměry na úkor jeho vlastního poslání, že je zaviňuje jak protekční systém a neschopnost správy ústavu, tak podezřelé hospodářství, jehož doklady výše uvedeny. Stálé rozladění a spory mezi zaměstnanci, jích nespokojenost a nedůvěra v objektivitu představených, stálá obava před útoky, pomluvami, ba i persekucí nemohou vytvářeti ovzduší a pracovní chuť, jaké ústav potřebuje. Ústav pak, aby mohl plniti zájmy zdravotní služby, potřebuje ke svéodpovědné činností hlavně vnitřního klidu, opřeného o rozšafnost svého vedení, o objektivitu a zákonnost.
Proto se táží podepsaní:
1) Jsou panu ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy známy poměry ve všeobecné nemocnici pražské?
2) Je ochoten přesně vyšetřiti nepořádky tam zavládnuvší, a napraviti nepřístojnosti tak hrubě ohrožující dobrou pověst ústavu a zájem služby?
3) Je ochoten tak učiniti neodvislou komisí, která by nebyla ohrožena ve své činností pouty a styky, které spojují různé funkcionáře z různých důvodů?
Interpelanti jsou ochotní vyjití vstříc potřebám vyšetřování podrobnějším sdělením průvodního materiálu i opatřením dokladů a očekávají, že o výsledcích bude podána zevrubná zpráva.
V Praze, dne 31. května 1930.
Stříbrný, dr. Pergler,
Hlinka, dr. Gažík, Macháček, dr. Polyák, Šalát, dr. Ravasz, Sivák, Onderčo, Danihel, Suroviak, Slušný, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, Gajda, Mojto, dr. Mederlý, dr. Pružinský, dr. Fritz, dr. Tiso.
532/IX.
Interpelácia
poslanca dr. Ludevíta Lahaja a druhov
na ministrov vnútra a sociálnej pečlivosti
v záležitosti otvorenia poťažne prevozovania kameňolomu v Turíku.
V obcí Turíku (bývalá župa Liptov) medzi súkromnými domami si otvoril ešte za maďarských časov Moric Teich, obchodník jeden kamenolom, v ktorom dinamitovou streľbou láme kameň.
Kameňolom je na jednej strane na 10 krokov a na druhej na 30 krokov vzdialený od obývaných domov.
Keď sa strieľa, tak sa občania i so svojimi rodinami musia schovať do ich príbytkov a tam ustrašení čakajú, kedy ím do povetria vyhodené skaly na ích domov poprebíjajú dachy. Ak sa obyvatelia neschovajú do izieb, tak im nebezpečie hrozí, že ich vystrelené kamene na ich vlastných dvoroch pobijú, ako sa to prihodilo Jozefovi Jurkovcovi a Márií Hôrkovej, ktorí len náhode môžu ďakovať, že ich lietajúce kamene na ich vlastných dvoroch neusmrtily.
Mury na jednotlivých domoch sú od strieľania celkom otrasné a popukané.
Dachy na domoch sú poruchané.
Okrem toho aj premavka je hatená v obci, lebo úzka cesta, ktorá popred kamenolom vedie a vyšný koniec dediny s nižnym koncom spojuje, je vždy ohrožená a tak je styk medzi vyšným a nižným koncom dediny znemožnený.
Občania z Turíka sa už viackráť sťažovali, už aj pri bývalom maďarskom okresnom úrade v Ružomberku, nápravy sa ale do dnes nedožili. Bývalí maďarskí služnovia ich jednoducho z úradu vyhodili.
V poslednom čase pán obchodník Moric Teich ide kamenolom ešte rozšíriť a vyžiadal si vyslať úradnú komisiu, ktorá má dať dobrozdanie ku rozšíreniu kamenolomu.
V deň pojednávania na tvárnosti miesta občania protestovali, nie len proti rozšíreniu kamenolomu, ale aj proti tomu, že je Moricovi Teichovi kamenolom v prostried obci vôbec povolený a žiadali tento zatvoriť.
Úradní znalcovia sami pripúšťajú, že pri neobezretnom strieľaní môže nastať nešťastie, ale pri tom všetkom navrhli kamenolom povoliť, lebo že vraj už aj inde strieľali kamene medzi domami.
Občania ako aj ich súkromný znalec, ktorého si občania na svoju obranu zavolali, upozornili pánov úradných znalcov, že v obciach medzi súkromnými domami len vo výnimočných pádoch, keď nejaký kameň v ceste stojí, sa dovolí tento rozstrieľať, t. j. 2 - 3 výstrely spraviť, ale na stále povoliť kamenolom v prostried obci, medzi domami, to admin. úrad povolil nemôže.
Namietali ďalej občania aj to, že ku posúdeniu tej okolnosti, čí je kamenolom z bezpečnostného ohľadu prípustný, okresný úrad zavolal nie súkromných znalcov, ale zástupcov inginierov jednotlivých štátnych úradov - a predsa štát odoberá na cesty kameň od Morica Teicha, je teda neprístupné, aby v takých otázkach, - kde je štát zainteresovaný, kde sa záujmy štátu križujú so záujmami súkromných občanov, - za úradných znalcov bolí vzatí zástupcovia jednotlivých úradov, lebo veď tento úradný znalec musí v každom páde za provoz kamenolomu hlasovať, lebo veď by inakšie hlasoval proti štátu.
Jeden pán úradný znalec sám soznal, že kamenolom nemôže byť zavretý, lebo Teich dodáva štátu a krajne veľmi dobrý kameň a v lacnej cene. Tieto námietky občanov a súkromného znalca okresný úrad vôbec nevzal do ohľadu a ďalšie prevozovanie kamenolomu povolil.
Dnes sú teda občania prinútení trpieť ten neudržateľný stav: že sa im pri domoch s dinamitom strieľa, ich domy sa strieľaním v základoch otriasajú a poškodzujú, oní občania a ich detí sú na ich životoch ohrozovaní, premávka a styk občanov sa každý deň pred poludním medzi 9 - 10 hodinou a odpoludnia medzi 3 - 4 hodinou úplne zastaví, tak že sú ľudia v ich prácach každý deň 2 hodiny úplne hatení a musia sa okrem toho v dobe strieľania do ich domov i so svojimi rodinami poschovávať a tento stav má trvať do nekonečna hádam pár sto rokov.
Pýtame sa pánov ministrov vnútra a sociálnej pečlivosti:
1.) Majú o tomto stave veci vedomosť?
2.) Čí je prípustné, aby sa kamenolom v obciach medzi domami povoloval?
3.) Či je prípustné, aby v takých otázkach, kde sa záujmy štátu križujú so záujmami súkromných občanov, boli za úradných znalcov vysielaní zástupcovia jednotlivých úradov?
4.) Či sú pánovia ministri - nakoľko sa jedná o životy a majetky jednotlivých občanov - naklonení ihneď zakročiť, aby bol provoz kamenolemu okamžite zastavený?
V Prahe, dňa 11. júna 1930,
Dr. Labaj,
dr. Tiso, Šalát, Macháček, Mojto, dr. Gažík, Hlinka, dr. Pergler, Gajda, dr. Pružinský, Onderčo, dr. Fritz, Sivák, dr. Mederlý, Kunz, dr. Mayr-Harting, Danihel, Čuřík, Stříbrný, Suroviak, dr. Ravasz, Grebáč-Orlov.
532/X.
Interpelace
poslance V. Ščereckého, K. Prokopa a druhů
ministru vnitra
o atentátu, spáchaném na předsedu kulturního spolku "Duchnovič" Eumenia Szabó.
Dne 1. června 1930 pořádal kulturní spolek "Duchnovič" v Užhorodě den ruské kultury. Po ukončení slavnostní schůze v městském divadle v Užhorodě, kdy předseda kulturního spolku "Duchnovič" arciděkan Eumin Szabó opouštěl divadlo, byl na něho před východem z divadla spáchán revolverový atentát Tacincem Fedorem, žákem III. ročníku církevního učitelského ústavu v Užhorodě. Čin tento byl spáchán z důvodů kulturně-politických stoupencem jazykového směru ukrajinského proti představiteli směru ruského.
Při vyšetřování bylo zjištěno, že jmenovaný byl členem vojenské organisace ukrajinské mládeže a že bylo jeho úmyslem mimo spáchaný atentát spáchati i druhý atentát na Milana Baranovskiho, delegáta ruského kulturního spolku "Kaskovski" v Haliči. Čin tento svědčí o napřed připravených a organisovaných násilných činech, jimiž měli býti života zbaveni představitelé ruského kulturního spolku a rušen veřejný klid a pořádek.
Jest všeobecně známo, že střediskem této podvratné a státní jednotnost ohrožující činnosti jest kulturní spolek "Prosvita", který pod pláštíkem kulturní činnosti rozšiřuje na území Podkarpatské Rusi a východního Slovenska myšlenku Velké Ukrajiny, k níž má býti připojena Podkarpatská Rus a východní Slovensko až po Poprad. O tom svědčí, že svého času byly rozšiřovány mapy Velké Ukrajiny, kde její hranice byla zakreslena až po Poprad. Dlužno podotknouti, že ze značné části v "Prosvitě" pracují cizí státní příslušníci a sice ukrajinští emigranti z Haliče.
V zájmu státní bezpečnosti, jakož i v zájmu konsolidační práce na Podkarpatské Rusi jest třeba, aby tato protistátní činnost nebyla trpěna.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra, zda jest ochoten:
1.) naříditi zastavení činnosti kulturního spolku "Prosvita", pod jehož egidou se provozuje činnost do značné míry státu nepřátelská,
2.) vypověděti z území republiky Československé cizí státní příslušníky, pokud účastní se politické činností nepřátelské státu,
3.) přísně postupovati proti propagátorům myšlenky Velké Ukrajiny, k níž měla by býti připojena východní část republiky?
V Praze, dne 3. června 1930.
Ščerecký, Prokop,
Teplanský, Honzl, Zajíc, Machník, dr. Staněk, Mašata, Marek, Beran, Dubický, Nejezchleb-Marcha, dr. Černý, Chloupek, Kočandrle, Haupt, Pozdílek, Pelíšek, Skopal-Procházka, Dorič, Vančo, Kaliňák.
532/XI.
Interpelace
poslance V. Ščereckého, K. Prokopa a druhů
ministru školství a národní osvěty
o odstranění jazykových sporů na Podkarpatské Rusi.
Dne 1. června 1930 uspořádal kulturní spolek "Duchnovič" v Užhorodě den ruské kultury. Po ukončení slavnostní schůze, kdy předseda tohoto spolku arciděkan Eumin Szabó opouštěl divadlo, byl na něho před východem z divadla spáchán revolverový atentát žákem III. ročníku církevního učitelského ústavu v Užhorodě Tacincem Fedorem. Čin tento nelze posuzovati jako individuelní projev kulturní nenávisti, nýbrž jest důkazem nezdravé výchovy, která na tomto ústavu byla zavedena, o čemž svědčí fakt, že byli mimo útočníka zatčení ještě dva žáci téhož ročníku, kteří čin útočníkův schvalovali, jest věcí samozřejmou, že tento duch výchovy u příštích vychovatelů mládeže nepůsobí směrem státu přátelským, nýbrž na základě mnohých zjevů lze zcela bezpečně usuzovati, že duch tento a jeho důsledky jeví se zdravému kulturnímu vývoji a i státní bezpečností ne-li nebezpečným, tedy jistě rušivým. Pro zabezpečení vývoje jest nutno, aby zřízen byl v Užhorodě státní učitelský ústav, v němž by budoucí vychovatelé mládeže byli vychovávání v duchu ruské kultury a v lásce k Československé republice.
Jest rovněž nezdravým zjevem, že na národních školách se užívá gramatika Pankiewičova, která jest ukrajinská, ač většina lidu přeje si výchovu ve směru ruském. Stojíce na principu demokracie, dožadujeme se, aby bylo respektováno právo většiny, která žádá, aby ruské dítě bylo vychováváno v duchu své rodné řeči a nikoliv řeči importované. Z toho důvodu dožadujeme se zrušení výnosu, jímž byla gramatika Pankiewičova zavedena do národních škol a do té doby, než zemský sněm vyřeší otázky jazykové, což náleží do jeho kompetence, nechť učitelský sbor ruského směru, jenž representuje většinu, doporučí ministerstvu školství a národní osvěty užívání gramatiky a doporučení toto budiž pro ministerstvo směrodatným.
Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty, zda jest ochoten:
1) naříditi vykonávání dozoru nad výchovou učitelské mládeže v církevním učitelském ústavě v Užhorodě, aby tato nedála se ve smyslu státu nepřátelském, nýbrž ve smyslu ruském a státním,
2) zahájiti přípravné práce ke zřízení státního učitelského ústavu v Užhorodě, jehož duch by odpovídal přání většiny domorodého obyvatelstva a kladnému poměru ku státu,
3) zrušiti užívání gramatiky Pankiewičovy a naříditi, aby co nejdříve ruské učitelstvo rozhodlo o užívání nové gramatiky sepsané v jazyku národním?
V Praze dne 3. června 1930.
Ščerecký, Prokop,
Teplanský, Honzl, Zajíc, Machník, dr. Staněk, Marek, Mašata, Beran, Dubický, Nejezchleb-Marcha, dr. Černý, Kaliňák, Vančo, Dorič, Pelíšek, Skopal-Procházka, Haupt, Pozdílek, Chloupek, Kočandrle.
532/XII. (překlad).
Interpelace
poslanců Geyera, inž. R. Junga a druhů
ministrovi financí
o zamýšleném přeložení finančního ředitelství z Opavy do Brna.
Podle poloúředních zpráv má býti v nejbližší době předložen poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se vedle jiných změn v berní správě má také přeložiti finanční ředitelství z Opavy do Brna. Vedle města Opavy také zastupitelstva velkého množství slezských obcí přijala tyto zprávy s pochopitelným rozčílením a v četných usneseních a podáních varovala ministerstvo financí před provedením tohoto záměru, poukazujíce s naprosto věcným odůvodněním na osudné újmy a škody pro obce, které dosud příslušely k finančním úřadům v Opavě.
Při této příležitostí musíme znovu upozorniti, že zastupitelstva slezského obyvatelstva již při projednávání zákona o reformě politické správy protestovala proti přeložení zemských úřadů z Opavy do Brna jak ústně, tak i písemně a při projednávání bylo jim slíbeno, že ráz města Opavy jako zemského hlavního města nebude již dále poškozován překládáním jiných státních úřadů a že tamější finanční a poštovní ředitelství zůstane i nadále v Opavě.
Novým záměrem ministerstva financí byly by zrušeny tehdy dané sliby a ujištění a nejen městu Opavě, nýbrž i obyvatelstvu celého slezského území byla by zasazena nová citelná rána.
Právě zkušenosti se správní reformou den co den ukazují stále zřejměji, že to, co státní správa od této úpravy očekávala, se nikterak nesplnilo. Místo zjednodušení nastalo všude složité projednávání, místo urychlení nákladné průtahy, místo jasnosti ještě větší zmatek a místo očekávaného zlevnění, zdražení veřejné správy, autenticky prokázané státním rozpočtem. Přeložení finančního ředitelství do Brna bylo by novým porušením kontinuity a s tím spojený zásah do hospodářského života Slezska musí míti pro obyvatelstvo stejně škodlivé následky jako ostatní centralisace úřadu.
Vedle skutečnosti nabyté zkušeností, že soustředění státní správy se nikterak neshoduje se zlevněním, urychlením a přesností, nýbrž naopak dosáhne právě jejich opaku, státní správa musí míti na myslí, že přeložení finančního ředitelství z Opavy do Brna jest pro veškeré obyvatelstvo zeměpisný nesmysl, který zatěžuje obyvatelstvo Slezska plnící své fiskální povinností a hájící svá práva ohromnými finančními obětmi, ztrátou času a snížením produktivity jejich práce. Fanatici soustředění úřadů přehlížejí, že pro státní správu jest více méně nepodstatné, zda úředníci finančního ředitelství pracují v Opavě, konají šetření z největší blízkostí a přicházejí co nejčastěji a co nejvíce do přímého styku s osobami podávajícími přiznání a mají příležitost poznati svůj úřední obvod bez velké ztráty času a velkého peněžního nákladu co možná osobně a ze své zkušenosti, či zda tito úředníci sedí v Brně a mají konati své úřední povinnosti na velkou vzdálenost. Je-li tedy s úředního stanoviska přeložení úřadu z jeho zeměpisného a hospodářského obvodu naprosto nepochopitelné, pak v demokratickém státě musí se takovýto nedostatek ohledu na postižené obyvatelstvo pociťovati tím krutěji a zákonité zastupitelstvo musí proti němu bojovati tím ostřeji. Zájmy desetitisíců poplatníků nemohou býti poškozeny z krátkozrakých byrokratických důvodů. Mimo to by bylo poškozeno ještě zvláště německé obyvatelstvo, neboť přeložení znamenalo by jen další krok v soustavném zeslabování německých zájmů, Nehledě ke vzdálenosti a k nákladným zákrokům v Brně, německé obyvatelstvo bylo by znovu poškozeno a omezeno po stránce jazykové, takže také z důvodů národních nelze souhlasiti s tímto přeložením.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1.) Jest pan ministr ochoten setrvati na ujištění, které dal zástupcům německého obyvatelstva ve Slezsku, že finanční ředitelství v Opavě zůstane a opavské obyvatelstvo uklidniti stran rozšířených zpráv?
2.) Jest pan ministr ochoten odvolati snad zahájené přípravy k přeložení úřadu a zrušiti příkazy k tomu dané?
V Praze, dne 23. května 1930.
Geyer, inž. Jung,
dr. Schollich, dr. Hanreich, Horpynka, Kasper, dr. Keibl, Simm, Krebs, Knirsch, inž. Kallina, Köhler, Schubert, Matzner, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Szüllo, dr. Hassold.
532/XIII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení časopisu "Kaadnar Zeitung" ze dne 5. dubna 1930.
Veřejná diskuse slovem a písmem jest v prý svobodné republice Československé, jejíž president pronesl heslo "Demokracie jest diskuse", státními mocenskými prostředky zatlačována do hranic stále těsnějších. Libovolně a nazdařbůh jsou zabavovány německé časopisy, zvláště listy národního směru. Důkazem toho budiž toto místo z posledního odstavce článku "Pacifisté", které bylo zabaveno v čísle 28 časopisu "Kaadner Zeitung" z dne 5. dubna t. r.:
"Naproti tomu oficielní novočeské státní umění prošlo již anglosaskou školou, záliba pro anglický život, kterou má president Masaryk, opatřila vstup novému slohu i u nás. Ale jest to jen rozdíl ve formě, nikoliv v účelech. Tak jako někdo napíše hrubý dopis a někdo jiný jej dovede ještě mnohem zlomyslněji vysloviti nejuhlazenějšími slovy, tak nemáme z celého toho krásného řečnění žádného užitku. Ale musíme si teprve zvyknouti této nové formě a naučiti se kritické nedůvěře, která nás ochrání před zklamáním. Pak vycítíme i z nejslavnostnějších projevů, že nebyly sepsánu pro péči o humanitu, nýbrž k holému prospěchu české státní ideje, a k uspání naší bdělosti a k oslabení našeho odporu. Malá okolnost nám při tom pomůže: Množí-li se četné krásné řeči na oslavu demokracie, ztroskotávají jejich účinky. Zevšední a týraný občan již jich vůbec neposlouchá."
Podepsaní se táží, je-li pan ministr ochoten konečně zrušiti tuto nemoderní praxi censurních orgánů v tomto státě, která překonává dokonce starou rakouskou censuru?
V Praze dne 10. května 1930,
Inž. Kallina,
Matzner, dr. Keibl, Knirsch, Simm, Geyer, dr. Schollich, inž. Jung, Horpynka, Krebs, Kasper, dr. Hanreich, Fedor, Szentiványi, dr. Törköly, Nitsch, dr. Holota, dr. Hassold, Hokky, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Dobránsky, Köhler, Schubert.