491/XI. (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Hokky a druhů
o erárních dělnících v Buštině a Rachově (tisk 124/III.).
Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí povoluje výnosem ze dne 16. ledna 1930 čís. 2.616-V/16-1928 býv. konvencionálním dělníkům v obvodu ředitelství státních lesů a statků v Buštině a Rachově a pozůstalým po těchto dělnících, od 1. ledna 1930 zvýšenou provisi ve výši šesteronásobku dosavadních pensí (provisí, výchovného), na něž měli nárok. Naturální požitku byly jim ponechány v dosavadní výši.
Provádění zákona ze dne 7. října 1925, č. 224 Sb. z. a n. (o úprave pomerov vzniklých z usídlenia osadníkov na základe pomeru námezdného alebo pomerov podobných na nemovitom štátnom majetku na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi) setkává se v praksi s překážkami a těžkostmi, jichž odklizení a zdolání při velikém nedostatku státní lesní správě k disposici jsoucích odborně školených vlastních sil a při komplikovanosti každého jednotlivého případu, vyžádalo si více času, než se předpokládá.
Státní lesní správa musela nejdříve přikročiti k zjištění skutečné držbu osadnických pozemků a k srovnání jejímu s katastrálními a knihovními daty.
Při tom vyskytly se jak přerůzné nejasnosti v evidenci stavu katastrálních a knihovních záznamů, tak veliké těžkosti při zjišťování skutečného užívání státních pozemků.
V každém jednotlivém případě jest nutno zjišťovati, zda uživatel jest skutečně osadníkem a jaký jest tomuto užívání odpovídající zápis v pozemkové knize. Největší těžkostí pak při tom působí neúplnost a zastaralost těchto zápisu. Tu bylo nutno přímo na místě parcelu jednotlivými obyvateli té které obce užívané zjišťovati a roztříditi je podle různých právních podkladů tohoto užívání.
Šetření toto jest komplikováno i tím, že nejen skuteční osadníci a jich právní nástupci, leč i ti občané, kteří sami za osadníky se pokládají, podali přihlášky i na řádné pronájmy, po případě i na pozemky, jichž vůbec neužívají. Přihlášky všeobecně pak jsou nejasné, pozemky z většiny označovány jen místním názvem bez udání parcelních čísel a výměry.
Větší parcely osadníky skutečně užívané nejsou mapovány podle skutečného užívání; v kat. mapách jest označena parcela celkové výměry bez ohledu na to, že ve skutečnosti jest rozdělena na veliký počet nepravidelných dílu nebo dílců ideálních bez vyznačení jich v přírodě.
V pozemkové knize opět jsou zapsány často podíly tak malé, že třeba jediný nepatrný pozemek, jsoucí původně v užívání jedince, jest nyní rozdělen na velmi četné další zlomky.
Knihovní pořádek jest velmi neuspořádaný. V mnohých případech jest právo vtěleno ještě na praděda, po př. i jinou osobu, jenom ne na skutečného uživatele.
Z těchto důvodů jest nejdříve nutno získati pozemkoknižní a katastrální data pozemků, srovnati tato obojí data a zjistiti na místě samém jak skutečnou držbu, tak držitele i jich oprávnění. Teprve po zjištění všech těchto předpokladů jest možno sestavovati příslušné elaboráty, výkazy a nákresy. Při tom znovu a znovu vyskytují se těžkosti, jež dodatečně v každém jednotlivém případě nutno opět na místě samém projednávati.
Jest samozřejmo, že, při řešení všech těchto otázek jest nutno postupovati nad obyčej svědomitě a opatrně. Státní lesní správa, majíc stále na zřeteli účel osadnického zákona, vychází všem oprávněným co nejvíce vstříc, snažíc se, aby komplikované poměry osadnické byly v rámci zákona spravedlivě a pro osadníky co nejvýhodněji vyřešeny.
Přes všechny shora uvedené obtíže bylo docíleno toho, že v obvodu ředitelství státních lesů a statků v Buštině byly příslušné zákonem žádané elaboráty již v srpnu 1928 předloženy okresnímu soudu v Tiačevě, čímž prozatím učinilo toto ředitelství zadost povinnosti zákonem mu uložené.
V obvodu ředitelství státních lesů a statků v Rachově, kde úplný nedostatek příslušných úředních map a měřických elaborátů a naprostý nesoulad knihovních i katastrálních záznamu se skutečným stavem komplikují všechny shora uvedené okolnosti v míře ještě větší, byly rovněž již se strany ředitelství skončeny všechny práce zaměřovací a zjišťovací a příslušné konečné elaboráty ve smyslu zákona budou ještě v tomto roce soudu podány.
V Praze, dne 28. dubna 1930.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
491/XII. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance H. Krebse a druhů
o přílišném zvýšení manipulačních poplatků a poplatků za šekové vklady
(tisk 138/XVII.).
Zdrojem úhrady režijních nákladů poštovního úřadu šekového jest jednak výnos poplatků vybíraných v šekovém řízení, jednak výnos ukládací činnosti, jímž vlastně již od počátku musila býti hrazena největší část režie ústavu.
Poněvadž výnos z uložení neustále klesal a nízký výnos poplatků, které byly zvýšeny proti předválečné době jen 2 krát, působil nepříznivě na hospodářskou rovnováha ústavu, bulo nutno zvýšiti některé poplatky v šekovém řízení, aby alespoň částečně odpovídaly hodnotě československé měny a s tím souvisejícímu vzestupu veřejných platů, břemen a cen.
Provedená poplatková úprava není však definitivní. Poplatkový systém bude revidován v souvislosti s připravovanou přeměnou poštovního úřadu šekového v poštovní spořitelnu, a to na širším podkladě. Pak bude případně možno dnešní zatížení vlastníku šekových účtů snížiti.
V Praze, dne 24. dubna 1930.
Ministr pošt a telegrafů
Dr. Franke v. r.
491/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Hokky a druhů
o opětném zřízení maďarských škol v obcích Karačiny, Nové Selo a Matějovo (tisk 41/XIX).
Ke školním poměrům v uvedených obcích se podotýká toto:
V Karačinách je řeckokatolická církevní škola lidová, jež byla již v r. 1873 zřízena jako škola s vyučovacím jazykem podkarpatoruským a v níž se po žádosti obyvatelů od loňského roku vyučuje některým předmětům jazykem maďarským. Ve školním roce 1929/30 vykazuje uvedená škola 66 žáků národnosti podkarpatoruské a 8 žáků národnosti maďarské. Tou dobou se právě projednává žádost obce o zřízení státní školy lidové s vyučovacím jazykem podkarpatoruským, podaná podle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 21. února 1930.
V Novém Selu je státní škola lidová o jedné třídě s vyučovacím jazykem maďarským a pobočce s vyučovacím jazykem podkarpatoruským, kterážto pobočka nachází se v budově býv. řecko-kat. círk. školy. V maďarské třídě je letos 54 žáků každodenních a 25 opakovacích, v podkarpatoruské pobočce je 86 žáku každodenních. Z celkového počtu 165 žáků je 120 žáku národnosti podkarpatoruské.
V Matějově byla původně jednotřídní státní lidová škola maďarská a řeckokatolická církevní škola podkarpatoruská. Církevní škola zanikla r. 1907, načež státní škola byla rozšířena o druhou třídu. Tato státní škola má od roku 1920 vyučovací jazyk podkarpatoruský. Když roku 1928 dožadovali se někteří rodiče školy maďarské, bylo povoleno vyučovati v této škole jazyku maďarskému jako předmětu vyučovacího. Proti tomuto stavu nebylo dosud námitek ani rodičů ani obce. Ve školním roce 1929/30 má škola v Matějově 89 žáků každodenních a 18 opakovacích; z celkového počtu 107 žáků je 64 žáku národnosti podkarpatoruské, 33 maďarské a 10 židovské.
Z uvedeného jest patrno, že není důvodu, aby ve věci učiněno bylo nějaké zvláštní opatření.
V Praze, dne 30. dubna 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
491/XIV. (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr. Schollicha a druhů
o násilném postupu okresních hejtmanů z důvodů oslav Masarykových narozenin (tisk 247/XVII.).
Oslavy 80. narozenin presidenta republiku byly v celém státě spontánním projevem úcty a oddanosti širokých vrstev obyvatelstva vůči prvému presidentu republiky a byly pořádány bez jakéhokoliv nátlaku se strany politických úřadu; tyto naopak byly spíše někde nuceny mezích své kompetence působiti k odstranění komplikací, vyplývajících z ušlechtilé konkurenční horlivosti různých pořadatele.
Jestliže proto okresní hejtman v Hranicích zaslal jednotlivým obcím svého správního obvodu interpelovaný oběžník, v němž vyzval starostu těchto obcí, aby v dohodě s místními osvětovými komisemi, správami škol a obecními radami působili k sestavení jednotného programu zmíněných oslav, s výslovným upozorněním, že způsob provedení slavnosti má býti ponechán volnému uvážení příslušných činitele v obci, nelze v tomto postupu spatřovati nějaký nezákonný nátlak.
Jinak omezují se páni interpelanti na povšechné tvrzení a domněnky, které nejsou ničím doloženu a nemohou proto býti také blíže přezkoumány. Konaným šetřením nebylo zjištěno, že by okresní hejtmani byli okresním neb obecním zastupitelstvím nařizovali konati slavnostní schůze, aby v nich byly proneseny loyální řeči apod. nebo že by někteří okresní hejtman, jednal způsobem v interpelaci uvedeným s předsedy živnostenských společenstev.
Vzhledem k tomu nemám příčiny k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze, dne 22. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
491/XV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Hrušky, Kopeckého a soudruhů
ministru vnitra
o persekuční, bezpodstatné a trestuhodné konfiskaci Dělnické Rovnosti (tisk 320/X).
Tvrzení interpelace, že byla v Dělnické Rovnosti konfiskována zpráva převzatá z nezabavených Důstojnických Listů nesouhlasí se skutečností. Úvodní článek v č. 8. tohoto časopisu z 20. února 1930, je obsahu zcela jiného než článek v Dělnické Rovnosti.
V Praze, dne 10. května 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
491/XVI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců J. Husnaje, inž. Nečase, dr. I. Markoviče, J. Bečko
a soudruhů
o výplatách vkladů u budapešťské poštovní spořitelny (tisk 320/XXI.).
Vláda je ochotna postarati se a stále usiluje o to, aby vklady u poštovní spořitelny budapešťské byly vráceny. Avšak k výplatě těchto vkladů bude lze přikročiti teprve tehdy, až příslušná úmluva o této spořitelně, podepsaná v Budapeští dne 7. listopadu 1922 (č. 147/1924 Sb. z. a n.) nabude mezinárodní účinnosti. To stavte se složením ratifikací v šech smluvních států. Až doposud schází ještě ratifikace polská.
Z tohoto důvodu není okamžité provedení úmluvu ani možné ani v moci republiky Československé, ježto přes veškeré úsilí vlády nebylo dosud možno dosíci ratifikace polské.
V interpelaci uvádí se, že soupis vkladů u spořitelny budapešťské nebyl dosud proveden. To je omyl, neboť československá státní správa (poštovní úřad šekový) soupis vkladů již provedla podle vyhlášky č. 166/1925 Sb. z. a n. a má již připraveno vše, aby, jakmile Polsko složí svoji ratifikaci, mohlo se ihned k provádění úmluvy přikročiti.
V Praze, dne 21. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
491/XVII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Františka Seidla a soudruhů
o vydání vládního nařízení k §u 7 a 9 platového zákona (tisk 174/XVI.).
Osnovy vládního nařízení o zvláštních podmínkách pro ustanovení úřednickým čekatelem § 7, odst. 1 plat. zák. a pro ustanovení čekatele úředníkem, § 9, odst. 1 plat. zák. jsou předmětem meziministerského jednání. Poněvadž souvisejí však s kompletem otázek, jež jsou právě projednávány při jednání o normalisaci a definitivní systemisaci služebních míst, bude možno jednání o těchto osnovách dokončiti teprve po schválení normalisace a definitivní systemisace vládou.
Pokud jde o požadavek, aby kancelářským (vrchním) oficiantům byla přiznána práva úřednických čekatelů ode dne jmenování kancelářským oficiantem a zhodnocena jejich předchozí služba (v poměru pomocníka, praktikanta, volontéra, akordanta) do této doby čekatelské, mohla by takováto úprava býti provedena toliko změnou ustanovení § 7, odst. 7 plat. zákona, jímž byla otázka doplňování kategorií kancelářských úředníků řešena právě pro kancelářské pomocné sílu způsobem, pokud to dovolovala potřeba služby kancelářské, co nejpříznivějším.
V Praze, dne 27. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
491/XVIII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Fialy, B. Procházky, Malého a druhů
o nesprávném účtování platů pomocných zaměstnanců Č. S. D. vykonávajících střídavě službu turnusovou a neturnusovou (tisk 174/XXII.).
Ministerstvu železnic jsou platové nesrovnalosti, vzniklé při použití pomocných zaměstnanců ve službě střídavé, známé. Nebyly-li dosud nevýhody dosavadní úpravy odstraněny, stalo se tak proto, že vyřešení této otázky vyvolává nutnost současně upraviti i některé jiné důležité otázky spojité jako na př. způsob účtování denního platu jak ve službě turnusové tak i neturnusové se zřetelem k ustanovení § 114 vlád. nař. čís. 15 Sb. z. a nař., pojem práce přes čas aj.
Mohu však sděliti, že projednávání zmíněných nesrovnalostí spěje již ke konečnému vyřešení.
V Praze, dne 20. května 1930.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
491/XIX.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance J. Kučery a soudruhů
o příčinách sebevraždy vojína Norberta Bartoše, 7. hraničářského praporu 1. roty ve Frývaldově (tisk 138/XXIII.).
Ministerstvo národní obrany věnuje intensivní pozornost sebevraždám u armády, zkoumá zevrubně každý jednotlivý případ a snaží se zjišťováním a odstraňováním skutečných příčin čeliti těmto neblahým zjevům. Každý případ sebevraždy vyšetřuje se cestou administrativní i trestní, takže tímto dvojím způsobem je, pokud možno, zaručeno, že příčiny každé sebevraždy jsou zjištěny a ukáže-li se, že na sebevraždě nesou vinu i osoby třetí, event. viníci potrestáni.
Bohužel zůstávají mnohdy sebevraždy zcela nevysvětlitelny a nepochopitelny. Stává se, že lidé zdraví, u kterých jest zjištěno, že neměli žádného důvodu ke stížnosti na špatné zacházení, jak se obyčejně hned předpokládá, nebo na těžkou službu, najednou z nepatrného podnětu nebo malicherné zevní příčiny spáchají sebevraždu. Nad takovými zjevy stojíme bezradní. Snad tu jde o zvláštní okamžitý duševní stav těchto nešťastných lidí. I těmto úkazům snažíme se čeliti pomocí mravní a osvětové výchovy a pečujeme, aby voják byl i mimo službu duševně zaměstnán, aby si nezasteskl a aby nedocházelo pak k těmto neblahým koncům. Náš služební řád klade zvláštní důraz na individuelní výchovu jednotlivcovu a ukládá důstojníkům, aby byli nejen dobrými instruktory, nýbrž i prozřetelnými pedagogy a aby u mužstva pěstovali mužný a pevný charakter a vychovávali vojáka sebevědomého nezastrašeného a statečného, který by si byl vědom svých povinností a dovedl odolati běžným nesnázím života, kterým je vystaven každý z nás.
Vojín Norbert Bartoš byl v květnu 1929 ještě před nastoupením do presenční služby vojenské operován pro zlomeninu levé klíční kosti. Vojenskou službu nastoupil dne 1. října 1929 a na nic si nestěžoval teprve 1. ledna 1930 udával při lékařské prohlídce, že má v místě zlomeniny bolesti. V divisní nemocnici 7 v Olomouci bylo shledáno, že bolest působí drátek, kterým byla zlomenina šita a který po operaci byl v ráně ponechán. Dne 2. ledna 1930 byl při lokální anaesthesii z rány vytažen 5 cm dlouhý stříbrný drátek. Rána byla zhojena již 10. ledna a proto byl Bartoš určen, aby dne 15. ledna jako uzdravený byl propuštěn k pluku. Jelikož si stěžoval, že ho rána ještě bolí, byl jeho odchod odsunut na 17. ledna 1930.
V této době Bartoš, který byl vůbec jen lehce nemocen, byl již téměř úplně zdráv, a proto jej určil velitel ve smyslu služebního předpisu S-I-5b z roku 1928 k vykonávání lehčích prací jako jsou výpomocné služby ošetřovatelské a jednoduché výkony u lůžka těžce nemocných, které nevyžadují žádných odborných znalostí. Dne 16. ledna 1930 byl vojín Bartoš upozorněn, že v noci od 24 hodin bude míti službu u těžce nemocného vojína Pahlera, který byl postižen chrlením krve. Jeho služba měla záležeti v tom, aby podával vojínovi P. kousky ledu a studené obklady. Vojín Bartoš, byl zároveň vybídnut, aby se do té dobu vyspal a ostatní vojíni, aby jej nerušili. Proti tomu, že byl určen k uvedené službě, vojín Bartoš ničeho nenamítal.
Když však byl buzen, aby službu převzal, neuposlechl, nýbrž hrubě se osopil na ošetřovatele a užil slov, jichž nelze opakovat. Službu nepřevzal.
Je přivozeno, že velitel nemocnice drahého dne vojína Bartoše pokáral, jelikož se zachoval takovým způsobem vůči těžce chorému spoluvojínovi, a že oznámil toto porušení kázně veliteli pluku za účelem potrestání. Oznámení bylo posláno poštou a nikoliv po vojínu Bartošovi. Obálka, která byla u vojína Bartoše nalezena po jeho smrti, obsahovala superarbitrační spisy jiného vojína a byla mu odevzdána k doručení až po jeho návratu z nemocnice u pluku dne 18. ledna 1930.
Vojín Bartoš byl dne 17. ledna 1930, jak bylo již dříve stanoveno, z nemocnice propuštěn a odejel ke svému pluku do Frývaldova, kamž dojel téhož dne v 9 hodin večer.
Dne 18. ledna v 9 hodin 15 min. bylo mu nařízeno, aby se dostavil k prapornímu raportu. Důvod, proč byl k tomuto raportu předvolán, nebylo snad jeho potrestání, neboť o jeho činu do té doby veliteli nebylo ještě nic úředně známo, nýbrž šlo pouze o to, aby při praporním raportu hlásil svůj příchod z nemocnice, a aby velitel praporu se mohl sám informovati přímo u vojína po jeho nemoci a po jeho stavu. Vojín Bartoš se k tomuto raportu již nedostavil, opustil ubikace a téhož dne v 17 h. 15 min. spáchal sebevraždu skokem pod vlak u stanice Potučník na trati Hanušovice-Přívaly.
Ze zanechaného dopisu lze souditi, že spáchal sebevraždu ze strachu před trestem za čin, jehož se dopustil v nemocnici. Žádná jiná příčina sebevraždy nemohla býti zjištěna. Není pochyby, že tato pohnutka sebevraždy jest velmi malicherná, jelikož tu běží o poměrně nepatrný delikt, který by byl býval snad vyřízen pouhým napomenutím nebo nepatrným trestem kázeňským. Tato sebevražda je tím nepochopitelnější, poněvadž vojín Bartoš, jak bylo zjištěno, u pluku plnil služební rozkazy bez odmluvy, dbal o pořádek a výstroj, byl sdílný a veselý, nechuť k vojenské službě nepociťoval a o úmyslu sebevraždy se nikdy nezmiňoval.
Je nutno i tento případ zařaditi do kapitoly zjevů, proti nimž stojí vojenská správa bezmocna.
Také trestní řízení, které bylo zavedeno paralelně s řízením administrativním proti neznámým pachatelům za účelem zjištění event. viny na sebevraždě osob třetích skončilo bezvýsledně a neprokázalo žádné zavinění vojenských orgánů.
V Praze, dne 15. května 1930.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
491/XX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Igora Hrušovského, V. Mikuláše a druhů
o provádění lesní reformy na východním Slovensku (tisk 209/XI.).
Příklad provádění pozemkové reformy na východním Slovensku, o němž se zmiňuje interpelace, týká se velkostatku Plaveč. Celková výměra tohoto velkostatku byla původně 8.664 k. j., z toho 2.281 k. j. půdy zemědělské. S vlastníkem velkostatku byla uzavřena generální dohoda, podle které bylo zajištěno pro pozemkovou reformu celkem 4.840 k. j. půdy, z toho 1.740 k. j. půdy zemědělské. Přiděleno a zkráceným řízením přídělovým bylo již převedeno na drobné zemědělce celkem 2.683 k. j. půdy, z toho 1.653 k. j. půdy zemědělské. Zbytkové statky ani nedíly nebyly tvořeny. Zbytek zajištěné půdy činí lesy, pro které přicházejí v úvahu obce a nikoliv družstva složená z jednotlivců.
Ve věci hradu Šáryše nevyhověl S. P. Úřad žádosti klubu čsl. turistů z r. 1926, neboť hrad byl ze záporu propuštěn již r. 1923 podle první věty §u 11. zákona záborového.
Pokud v interpelaci uvádí se příkladem také požadovaná směna budovy hospodářské školy v Sabinově s pozemky k ní patřícími za jiné lesní pozemky, jest skutečný stav této záležitosti tento: Obec Sabinov, jíž patří škola, oceňovala původně budovu s pozemky podle obecných cen a požadovala od státního pozemkového úřadu lesy v ceně přídělové. Tak značné výměry lesa neměl však státní pozemkový úřad pro předěl obci Sabinovu k disposici. Ani dnes, kdy požadavky města Sabinova jsou již daleko mírnější, nebude lze nepamatovati přídělem lesní půdy na ty zájmové obce, které dosud nebylo možno uspokojiti přídělem půdy zemědělské. Městu Sabinovu nebyly přiděleny lesy z velkostatku Úsovce. V době provádění pozemkové reformy na tomto velkostatku (v r. 1925 město samo odstoupilo od své žádosti za příděl, když bylo vyzváno, aby složilo 10%ní zálohu. Lesy byly pak propuštěny ze záboru, poněvadž vlastník odevzdal státnímu pozemkovému úřadu bez výpovědi značnou výměru zemědělské půdy pro drobný příděl (1.087 k. j.) a to jednak z velkostatku Úsovce, jednak z velkostatku Žipova. Státní pozemkový úřad snažil se pak zabezpečiti pro město Sabinou lesní půdu z jiného velkostatku (Pečevská Nová Ves), avšak i zde jsou žádosti za příděl lesů od místních obcí.
V lesích odkoupených od velkostatku Úsovce vyrubala firma Amster & Wiesenberger bez povolení v zimním období 1927/1928 jednak ve svém lese, jednak jako kupec dřeva v lese Josefa Onderky a Jana Kobulského celkem 1.280 m dřeva a byla potrestána i s posléze jmenovaným pro přestupek zákona čís. 37/1928 Sb. z. a n. Celková pokuta činí 4.600 Kč.
Koupě pozemků panem Šoltysem, zmíněná v interpelaci, nespadá do provádění pozemkové reformy. Jde totiž o půdu propuštěnou vlastníku podle §u 11 z. z. S půdou propuštěnou může vlastník volně nakládati a nelze úřadům jej omezovati.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvody k nějakému opatření.
V Praze, dne 23. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
491/XXI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanci Štěky, Novotného a soudruhů
o prodeji buquoiských lesů katastru obce Zubčice (tisk 320/IX.).
Podle generální dohody propustil státní pozemkový úřad vlastníku velkostatku revír Zubčice, když získal dohodou pro stát lesy velkostatku Přísečnice.
Pokud vlastník zachovává podmínky uložené mu při propuštění ze záboru, nemůže státní pozemkový úřad zasahovati do volného nakládání propuštěnou půdou a vlastníka omezovati.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze, dne 23. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
491/XXII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Fr. Zeminové, L. Pechmanové-Klosové, M. Šmejcové a druhů
pro soustavné porušování rovnoprávnosti žen, ústavním zákonem slavnostně zaručené (tisk 209/XXI.).
Státní správa řídí se při přijímání ženských sil stejnými pravidly jako u mužů. Vycházejíc se stanoviska, že lze do státní služby zásadně přijímati jak mužské, tak ženské síly, musí však při výběru uchazečů o určité služební místo zkoumati nejen, zda uchazeč vyhovuje všeobecným podmínkám pro udělení místa předepsaným, nýbrž i zda vzhledem k povaze služby je s to svými osobními vlastnostmi dostáti též všem specielním požadavkům, službou kladeným. Nebylo by proto možno vzíti zřetel k uchazečce ženě v těch případech, kde povaha služby jest taková, že zvláštní fysiologické založení žehy činí ji pro onu službu již předem méně způsobilou, tak zejména pro službu exekutivní, jako jest na př. politická služba konceptní, spojená s intervencemi při shromážděních lidu, vojenských odvodech, veřejných nepokojích a podobných událostech, služba finanční a pod.
Služební poměr ženských zaměstnanců v kterékoliv kategorii jest upraven týmiž zákonnými předpisy (služební pragmatika, platový zákon a předpisy na základě jeho vydané) jako u mužů, a nelze vůči ženám - i když se provdaly nebo staly se matkami - postupovati jinak než v mezích těchto zákonných předpisů.
Použije-li úřad v určitém případě vůči některé zaměstnankyni v zájmu služby těchto opatření, nelze vyvozovati, že by ji poškozoval na jejích osobních právech.
Ježto interpelace neuvádí konkrétních případů, že by zaměstnankyně byly protiprávně, propuštěny ze státní služby, diskvalifikovány neb na osobních právech jinak poškozeny a také případy takové vládě známy nejsou, nelze z podnětu této interpelace něčeho zaříditi.
V Praze, dne 26. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
491/XXIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Františka Seidla, F. Svobody, R. Polacha a soudruhů
o systemisaci služebních míst zaměstnanců Masarykovy dětské léčebny v Šumperku na Moravě (tisk 174/XVIII.)
Ministerstvo vnitra anebo zemský president mohou podle ustanovení § 60 zákona o organisaci politické správy jen taková opatření zemského výboru zastaviti a zrušiti, která se příčí zákonu, nebo vybočují z mezí působnosti zemského zastupitelstva. Pokud jde o opatření na něž se v interpelaci poukazuje, nejde však ani v jediné případě o nezákonnost, která by vzhledem k tomu, že dotčený ústav jest ústavem zemským, mohla býti důvodem pro zakročení ministerstva vnitra podle § 60 zákona o organisaci politické správy.
K přeřazení z pragmatikálního do pomocného služebního poměru došlo jen u zřízenců, kteří v definitivním pragmatikálním poměru platně vůbec ustanoveni nebyli.
Pokud některým z dotčených zaměstnanců při jejich převodu do nových platů podle obdoby platového zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n. a předpisů na základě tohoto zákona vydaných nebylo snad přiznáno tolik platových a služebních práv, kolik by jim v mezích ustanovení § 212, odst. 1. až 3. platového zákona přiřknuto býti mohlo, nelze ani v tom spatřovati nijaké nezákonnosti, poněvadž veřejnoprávní korporace a ústavy, na něž se vztahuje § 19 zákona čís. 394/1922 Sb. z. a n. a k nimž patří i země Moravskoslezská, nesmějí sice svým zaměstnancům poskytnouti více práv a nároků, než kolik stanoví § 212, odst. 1. až 3., platového zákona, nemůže jim však býti bráněno, aby při úpravě zaměstnaneckých platů šly případně i pod uvedenou zákonnou míru.
V těch případech pak, ve kterých dřívější služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemské Masarykovy léčebny dětské v Šumperku přesahovaly míru platových a služebních práv a nároku zaměstnanců ustanovených ve stejném nebo rovnocenném služebním poměru ve státních léčebných ústavech, jest provedená redukce jejich platů na tuto míru pouhým důsledkem ustanovení § 3 zákona čís. 495/1921 Sb. z. a n., § 19 zákona čís. 394/1922 Sb. z. a n. a § 212 platového zákona.
Systemisace zřízeneckých služebních míst v uvedeném ústavu byla za dobu před účinností zákona o organisaci politické správy stanovena vládou podle stejných zásad, jako u státních ústavů téhož druhu a rozsahu; resystemisace těchto míst jest nyní především věcí zemského zastupitelstva (§ 53 org. zákona).
Vánoční odměny byly v roce 1929 vyplaceny paušálními částkami všem zaměstnancům zemské Masarykovy léčebny dětské v Šumperku, a to svobodným po 50 Kč a ženatým po 100 Kč. Mimo to byly během roku 1929 vyplaceny v řečeném ústavu zaměstnancům všech kategorií za mimořádné práce také ještě zvláštní remunerace, jichž výše byla stanovena individuelně podle zásluh jednotlivců částkami od 100 Kč až do 2500 Kč.
V Praze, dne 12. května 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.