477/X.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Václava Koška a druhů
o přeřadění města Nymburka do skupiny B činovného (tisk 138/X).
Podle §u 12 platového zákona je zásadním kriteriem pro zařazení obcí do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení odst. 7, tohoto paragrafu, který připouští zařadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst, než do které patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením výjimečným, jalo vyplývá nejen z jeho textace i příslušné zprávy sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, ale i z ustanovení odst. 5, o zařadění některých míst do skupiny míst B, z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné drahotní poměry měl zákonodárce na myslí jako předpoklad Pro výjimečné zařadění obce do vyšší skupiny míst, Počet žádostí o přeřadění do vyšších skupin míst jest však tak značný, že jejich kladným vyřízením byla by setřena výjimečná povaha opatření, které má zmíněné ustanovení na mysli.
Vládní nařízení ze dne 14. září 1928, č. 163 Sb. z. a n. muselo se proto omeziti na takové nejvýznačnější případy, kde jednotlivé obce tvoří s jinými takřka jeden souvislý hospodářský celek s úhrnným počtem obyvatelstva podle posledního sčítání lidu dosahujícím hranice v §u 12 P. Z. stanovené, ve kterých Případech by nebyla výměra činovného podle počtu obyvatelstva v jednotlivých obcích z hlediska hospodářského odůvodněna.
U města Nymburka nejsou z hořejšího hlediska dány podmínky pro přeřadění do skupiny míst B činovného a není proto možno požadavku o přeřazení tohoto města do vyšší skupiny míst vyhověti.
V Praze, dne 1. dubna 1930.
Ministr financí:
Dr Engliš v. r.
477/XI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Patejdla, dra Moudrého, J. Knejzlíka a druhů
o nezodpovědění interpelace tisk čís. 2048/XII ze dne 28. února 1929 o revisi ťSpořitelny města OlomouceŤ (tisk 174/XXI).
Revise ve spořitelně hlavního města Olomouce byla provedena ještě dříve, než byla interpelace tisk čís. 2048/XII podána, a to koncem ledna a počátkem února 1929 revisorem Svazu československých spořitelen.
Revisní nález jest obchodním tajemstvím a jest k disposici spořitelní správě a výboru spořitelny.
Ministerstvo vnitra působí k tomu, aby všechny závady revisí zjištěné byly co nejdříve odstraněny.
Odpověď na první interpelaci nebyla dodána kanceláří poslanecké sněmovny v důsledku zatím nastalého rozpuštění poslanecké sněmovny.
V Praze dne 12. května 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
477/XII.
Odpověď
vlády na interpelací poslanců dra Ladislava Daňka, Bedřicha Bezděky a druhů
o vyrovnávacích přídavcích pro bývalé zemské zaměstnance zemského výboru moravského (tisk 174/XI).
V interpelaci vylíčené poměry bývalých moravských zemských zaměstnanců jsou pouhým důsledkem ustanovení §u 3 zákona čís. 495/21 Sb. z. a n., §u 19 zákona č. 394/22 Sb. z. a n. a § 212 platového zákona čís. 103/26 Sb. z. a n., jež stanoví, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů. Tato citovanými zákonnými předpisy nařízená platová redukce postihla zaměstnance všech veřejnoprávních korporací a ústavů s platy převyšujícími požitky státních zaměstnanců, tudíž i zaměstnance bývalé země Moravské a musila by býti provedena i v tom případě, kdyby k reformě politické správy vůbec nebylo došlo a dotčení zaměstnanci byli zůstali v zemských službách.
Se zákonem o organisaci politické správy mají tyto poměry souvislost len nepřímo potud, že bývalý zemský výbor sám neprovedl nepopulární důsledky těchto zákonů, přenechav úkol ten vládě po přechodu moravských zemských zaměstnanců podle §u 10 tohoto zákona do státní služby.
Vláda respektujíc stav zákony vytvořený nemohla samozřejmě jinak než provésti ustanovení §u 212 plat, zákona a §u 10 org. zákona i ohledně bývalých moravských zemských zaměstnanců. Že stav tím vytvořený nijak nepřispívá k žádoucí a potřebné konsolidaci personálních poměrů v politické správě, která zejména po správní reformě musí v prvé řadě počítati se spokojeností úřednictva a s jeho nezmenšeným zájmem na službě, jest beze sporu. Vláda se proto chápe každé příležitosti, aby v rámci zákonných možností odklidila jak rostoucí nespokojenost oné části politického úřednictva, která se cítí dotčena provedením §u 212 platového zákona, tak i vzmáhající se roztrpčení a nespokojenost těch, kdož v příznivějším honorování zaměstnanců bývalých autonomních korporací spatřují nespravedlivé znehodnocení svých vlastních služebních výkonů a domáhají se rovněž zlepšení platů.
K uspokojení bývalých moravských zemských zaměstnanců byly těmto především prominuty přeplatky, jež na jejích služebních platech vznikly provedením § 212 platového zákona, a byly dále i vyrovnávací přídavky podle § 212 odst. 3, cit. zákona postiženým zaměstnancům bez výjimky v zákonné výměře přiznány. Mnozí z těchto zaměstnanců byli ostatně odškodnění provedením systemisace služebních míst u bývalého zemského výboru, nebo budou odškodněni jmenováním v důsledku revise systemisace.
Jednostranné zvýšení platů bývalých moravských zemských zaměstnanců odporovalo by nejen požadavkům aequity, ale vyvolalo by ještě větší neklid a rozruch, než na jaký interpelace poukazuje právě v řadách početně daleko silnější částí politického úřednictva, což by jistě nezůstalo bez nepříznivého vlivu na řádný chod politické administrativy.
V Praze, dne 16. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
477/XIII.
Odpověď
ministra spravedlností a ministra vnitra na interpelací poslanců Babela, Krosnáře, Steinera a soudruhů
o zatčení a věznění poslance Hrušky (tisk 115/IX).
Poslanecká sněmovna ve 152. schůzi konané dne 11. července 1928 udělila souhlas ku stíhání poslance Čeňka Hrušky pro zločin podle § 15, č. 3 zákona na ochr. rep. a přečin podle § 15, č. 2 téhož zákona, spáchané řečí pronesenou na schůzi lidu dne 13. března 1927 v Prostějově.
Pro tyto trestné činy byl poslanec Čeněk Hruška právoplatným rozsudkem krajského soudu v Olomouci z 19. února 1929 odsouzen k trestu žaláře na dobu čtyř měsíců, zostřeného a doplněného jedním postem měsíčně a k peněžité pokutě 1,000 Kč, pro případ nedobytnosti do žaláře na 10 dnů.
Jelikož poslanec Čeněk Hruška trest mu přisouzený přes vyzvání soudu nenastoupil, byl dne 7. října 1929 do trestu předveden.
Dne 6. prosince 1929 dal se Čeněk Hruška z vazby předvésti a předloživ soudu telegram, že jeho matka jest vážně nemocna, žádal o přerušení trestu na dobu osmidenní. Žádané přerušení bylo onu téhož dne povoleno, když byl Čeněk Hruška slíbil, že po uplynutí osmidenní lhůty, t. j. dne 14. prosince 1929 se opět do trestu dostaví, jinak že bude předveden. Na to byl Čeněk Hruška 6. prosince 1929 z věznice propuštěn.
Poněvadž však slibu svému nedostál a ani 16. prosince 1929 ještě do trestu se nevrátil, požádal krajský soud v Olomouci dne 16. prosince 1929 policejní ředitelství v Praze, aby poslance Čeňka Hrušku ihned předvedlo do věznice krajského soudu v Olomouci.
Policejní ředitelství v Praze zadrželo dne 19. prosince 1929 poslance Hrušku na přímé dožádání krajského soudu v Olomouci, jemuž vzhledem k ustanovením osmého oddílu II. kapitoly tr. ř. bylo povinno vyhověti. K nějakému přezkoumání tohoto příkazu policejní ředitelství v žádném směru příslušno nebylo. Když poslanec Hruška snažil se úřední výkon zmařiti tím, že uzamkl se ve svém bytě, byli policejní orgánové, vyslaní k jeho předvedení, nuceni dáti byt otevříti přivolaným zámečníkem. Ježto při tomto zadržení nebylo lze dodání poslance Hrušky do soudní vazby z technických příčin provésti, byl poslanec Hruška jenom z tohoto důvodu propuštěn zatím policejním ředitelstvím na svobodu. Neodpovídá tedy pravdě tvrzení, že stalo se tak proto, že policejní ředitelství uznalo, že imunita jmenovaného poslance byla porušena, a nevyjádřil se též v tomto směru vůči poslanci Hruškoví v interpelaci jmenovaný policejní úředník, ani nepřipustil tohoto stanoviska.
Aby zmíněnému soudnímu příkazu bylo vyhověno, byl poslanec Hruška dne 28. prosince 1929 v Praze policejními orgány zadržen a předveden na Policejní strážnicí ve Vysočanech. Když dožadoval se tam telefonického spojení s ministerstvem spravedlnosti, byl pouze poukázán, aby o telefonické spojení s ministerstvem spravedlnosti požádal až po svém převezení na policejní ředitelství, kdež však poslanec Hruška se tohoto telefonického rozhovoru více již nedožadoval.
V Praze, dne 28. dubna 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
477/XIV.
Odpověď
vlády na interpelací poslance Jurana a soudr. o konfiskaci řečí poslance Gottwalda ve ťStráží LiduŤ č. 105 ze dne 28. prosince
1929 v Přerově (tisk 115/I).
Okresní úřad v Přerově, vykonávající tiskovou přehlídku časopisu ťStráž LiduŤ, zabavil č. 105 tohoto časopisu ze dne 28. prosince 1929 pro článek v interpelaci zmíněný, shledav v jeho obsahu skutkovou podstatu trestných činů dle §u 14, čl. 1 zák. na ochr. rep. K návrhu státního zastupitelství v Olomouci potvrdil krajský jako tiskový soud v Olomouci nálezem ze dne 3. ledna 1930 č. Tl VIII. 2/30-2 zabavení tohoto čísla jmenovaného časopisu dle §u 14, č. 1 zák. na ochr. rep. a to pro nadpis dotyčného článku.
Vytýká-li se v interpelaci, že zabavený článek obsahoval doslovně část řečí poslance Gottwalda, pronesené v sedmé schůzi poslanecké sněmovny N. S. dne 21. prosince 1929, nutno k vysvětlení postupu okresního úřadu uvésti, že zabavený článek neobsahoval žádného přesného označení ohledně pořadí nebo data schůze poslanecké sněmovny, v níž byl učiněn projev v zabaveném článku reprodukovaný, takže úředník, provádějící tiskovou přehlídku, neměl a nemohl si zjednati jistotu, zda ve článku činí se věrně dle pravdy sdělení o veřejném jednání poslanecké sněmovny, jak to předpisuje ustanovení §u 28 tisk. zákona.
Pokud jde o náhradu škody způsobené zabavením, nutno poukázati předem k tomu, že soud uvedeným jíž rozhodnutím zabavení dotyčného čísla ťStráž LiduŤ potvrdil, třeba že stalo se tak pouze pro nadpis onoho článku.
V Praze, dne 12. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
477/XV.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Františka Seidla, Husnaje, inž. Jaromíra Nečase a soudruhů o rozšíření systemisovaných míst kancelářských úředníků a obsazení volných systemisovaných míst v 6. a 5. platové stupnicí u zemského úřadu v Užhorodě (tisk 174/XVII).
Dosavadní prozatímní systemisace míst kancelářských úředníků v oboru politické správy na Podkarpatské Rusi mohla po reformě správy při neutěšených služebních poměrech právě v této úřednické kategorii tím méně uspokojiti, že neodpovídá ani nynější skutečné potřebě zemského úřadu, na nějž přešla působnost nejen bývalé civilní správy a župního úřadu, nýbrž i působnost samostatných referátů jednotlivých ústředních úřadů.
Při právě prováděné revisí systemisace jest mou snahou docíliti nejen zlepšení systemisace, nýbrž i nápravy služebních poměrů v kancelářské službě u zemského úřadu vůbec. V souvislosti s tím budou obsazena i dosud volná systemisovaná místa.
V Praze dne 30. dubna 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
477/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Holoty a druhů o regulování cest v obcí Ebed (tisk 174/XXV).
Stížnost, jež jest předmětem interpelace, spadá do oboru působnosti ministerstva vnitra. Podle výsledku šetření, jež jsem ve věci ihned zavedl, bývalý župní úřad v Nitře vyzval již v roce 1926 dvakráte obec Ebed, aby dala nově vyměřiti ulici, v interpelaci zmíněnou, a novou regulační čáru předložila ke schválení.
Obecní zastupitelstvo v Ebedu původně nechtělo vůbec starou regulační čáru měniti, a teprve dne 4. listopadu 1928 se usneslo na nové regulační čáře. K odvolání postižených sousedů provedl okresní úřad - a nikoli, jak se v interpelaci uvádí, obecní notář v Ebedu - komisionelní šetření na místě samém, a když zjistil, že dotyčná ulice jest 18,80 m, tudíž dostatečně široká, zrušil výměrem ze dne 22. března 1930 usnesení to jako v zákoně neodůvodněné, ponechav obcí právo stížnosti proti tomu na zemský úřad.
Z uvedeného jest zřejmo, že průtah ve vyřízení předmětné záležitosti nebyl zaviněn dozorčími orgány státními. Podle výsledku šetření nelze ničeho vytknouti zejména postupu obecního notáře, jenž místo svoje v Ebedu nastoupil roku 1925, kdežto zahrada, o níž se děje v interpelaci zmínka, byla již v letech 1923 a 1924 oplocena. Vzhledem k tomu nemám důvodu k nějakému dalšímu opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 3. května 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
477/XVII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Šliwky, Zápotockého a soudruhů
o sebevraždě vojína Františka Špetíka od 32. letky 1. leteckého pluku v Chebu (tisk 79/IX).
Hlášení o sebevraždě vojína Františka Špetíka došlo do ministerstva národní obrany jíž 2. ledna 1930. Sebevražda neudála se ovšem dne 30./12. 1929 u 32. letky 1. leteckého pluku v Chebu, jak uvedeno v interpelaci, nýbrž dne 29./12. 1929 v bytě rodičů vojínových v Petřvaldě č. p. 502, kde vojín dlel na vánoční dovolené.
Podle vyjádření představených i kamarádů byl Špetík vojínem řádným i ukázněným, a nebylo jíž proto důvodu k nějakému jeho týrání; nebyl také za celou dobu své služby určen k raportu ani u raportu trestán a nikdy ani služebně ani soukromě v rozhovoru s kamarády na špatné zacházení se strany představených si nestěžoval. Službu strážní za celé své vojenské služby vůbec nekonal; jenom dne 9. listopadu 1929 konal službu dozorčího vojína letky. Tato služba koná se však bez pušky. Jest tudíž celý výstup Špetíkův s četařem na stráži vymyšlen, podobně jako jeho výrok o týrání. Tím chtěl vojín Špetík bud se učiniti zajímavým jako většina vojínů zvláště o prvé dovolené činí, anebo chtěl zakrýti skutečnou příčinu sebevraždy, která podle zanechané korespondence tkví pravděpodobně v soukromém životě Špetíkově.
Šikanování vojínů jest nepřípustno vzhledem k ustanovení § 11 služebního předpisu A-I-1, na nějž bylo ještě zvlášť upozorněno Sborníkem důvěrných výnosů roč. 1928, č. 1, čl. 2. Přestupky proti tomuto ustanovení jsou přísně stíhány.
O náhradu resp. doživotní rentu bylo by se pozůstalým obrátiti vzhledem k ustanovení zákona čís. 41 Sb. z. a n. z r. 1922 na ministerstvo sociální péče resp. úřady jemu podřízené.
V Praze, dne 2. května 1930.
Ministr národní obrany:
Dr Viškovský v. r.
477/XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o užívání jazyků v hlučínském okresním zastupitelství (tisk 115/XXII).
Podle výslovného ustanovení jazykového zákona jsou pro jazyková práva národních menšin rozhodny výsledky sčítání lidu, Požadavek interpelace, aby jako základ pro jazyková práva v okresním zastupitelstvu hlučínském byly uznány výsledky voleb, jest v rozporu s tímto ústavním zákonem.
V Praze dne 3. května 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
477/XIX (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Kuhnové, Jurana, Majora, Sedorjaka a soudruhů
o persekuci proletářského tisku (tisk 320/XIV).
Státní zastupitelství v Praze zabavilo č. 263 periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ a č. 258 periodického tiskopisu ťDělnická RovnostŤ ze 14. prosince 1929, č. 261 periodického tiskopisu ťRudý VečerníkŤ z 13. prosince 1929 a dále č. 262 periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ a č. 257 periodického tiskopisu ťDělnická RovnostŤ z 13. prosince 1929 a to mimo jiné též pro místa v interpelaci ne zcela přesně uvedená, ježto jich obsahem byla ve všech 3 případech vyjádřena skutková podstata přečinu podle § 300 tr. z.
Krajský soud trestní v Praze tato zabavení vesměs potvrdil.
Proti rozhodnutím, potvrdivším zabavení, nebylo užito opravných prostředků a tím odpadla také možnost případného přezkoumání těchto rozhodnutí.
Tvrzení, že by byl dán poukaz tiskovým úřadům k přísnější praxí, je nepravdivé.
V Praze, dne 26. dubna 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.
477/XX.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslanců Gottwalda, dra Sterna a soudruhů
o imperialistické politice Československa a přípravě válečného útoku proti Sovětskému Svazu, o připojení se Československa k diplomatické intervencí imperialistických velmocí ve věci mandžurského konfliktu a o neuznání SSSR de jure
(tisk 79/VIII).
Odpovídaje na tuto interpelaci z 3. ledna 1930, odkazuji ke své odpovědi na interpelaci poslanců dra Sterna, Hrušky a soudruhů z 19. prosince 1929 (tisk č. 79/XX).
V Praze, dne 28. dubna 1930.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Beneš v. r.
477/XXI (původní znění).
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslanců dra Sterna, Hrušky a soudruhů
o zamýšlené účasti na americkém vměšování do sovětských věcí (tisk 79/XX).
V dřívějších prohlášeních učiněných ve výborech sněmovny jsem jasně formuloval stanovisko československé zahraniční politiky k SSSR. Vyplývá z něho, že se Československo neúčastní žádných nepřátelských kroků proti tomuto státu. Proto také je nesprávné tvrzení interpelace, že nějaká ťodpověď sovětského Ruska zaslouženě ponížila Československo před celým světemŤ, neboť Československo žádné odpovědi nedostalo ani nečekalo.
Československá vláda trvá stejně jako v minulosti na plnění mezinárodních smluv, jichž je účastna a jež vesměs slouží zajištění míru, a není důvodu, pro nějž by mohla nebo chtěla toto svoje stanovisko revidovati.
V Praze, dne 28. dubna 1930.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Beneš v. r.
477/XXII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Windirsche, Hellera, Böhma, Eckerta a druhů
o jazykových předpisech pro obecní úřady v okrese Německém Jablonném (tisk 115/XII).
Dopisování státních řadů obcím jakožto úřadům v jazyku státním zakládá se na příslušných ustanoveních jazykového zákona a nařízení a na stálé judikatuře nejvyššího správního soudu a odpovídá platnému právnímu stavu.
Okresní úřady musí ovšem vždy také dbáti toho, aby styk s obcemi jiného jazyka než státního, dokud se tyto nemohly ještě přizpůsobiti tomuto právnímu stavu nevázl a aby řádný chod veřejné správy netrpěl.
V Praze dne 2. května 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
477/XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů
o užívání jazyků u moravsko-ostravského okresního soudu (tisk 204/VII).
Dal jsem si předložiti spisy o věci, která dala podnět k interpelaci, a podle nich jsem zjistil, že v tomto případě nelze dobře viniti soud ze svévolného porušování jazykového zákona. Šlo o žalobu podanou cizozemskou firmou. Okresní soud v Moravské Ostravě žalobu sepsanou jazykem německým sice přijal, vyřídil jí však jen česky a při ústním jednání vydal usnesení, že všechna další podání i návrhy musí se státi jen jazykem státním. Okresní soud učinil tato opatření, vycházeje z právního názoru, že žalobkyní jako cítí státní příslušnici nepříslušejí práva, jež platná ustanovení jazyková zaručují státním příslušníkům československým jazyka menšinového. Tento právní názor jest ovšem v rozporu se stálou judikaturou nejvyššího správního soudu, ale část literatury dosud se ho přidržuje a i nejvyšší soud se jím řídí. Ostatně ve věci, o kterou šlo, zjednána byla náprava rozhodnutím presidia vrchního soudu v Brně a straně se dostalo vyřízení též v jazyku německém. Zda toto vyřízení bylo jen česky podepsáno a jen českým razítkem opatřeno, nebylo ze spisů možno zjistiti. Stalo-li se tak, jde o pouhé nedopatření a k žádosti nebo k stížnosti strany byla by se věc okamžitě napravila.
Podle zpráv, které jsem si vyžádal, vydává okresní soud v Moravské Ostravě za podmínek stanovených v jazykovém zákoně a v jazykovém nařízení svoje vyřízení též v jazyku německém a také v tomto jazyku se stranami jedná.
V Praze, dne 10. dubna 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
477/XXIV (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů
o náhradě občanům, poškozeným přípravami pro plebiscit (tisk 247/IX).
Škody, které utrpěli českoslovenští státní občané za polsko-československého sporu o Těšínsko, Spiš a Oravu, byly původně sepsány k účelům mezistátního jednání o náhradu.
Mezistátní jednání o náhradu těchto škod zůstalo však bezvýsledné.
Jakmile tato okolnost byla zjištěna, přikročila vláda neprodleně ku vnitrostátní likvidaci plebiscitních škod.
Přihlížejíc k zásadám zachovávaným při likvidadaci škod válečných a poválečných, jakož i ke svým dřívějším usnesením ze dne 27. února 1920 a ze dne 4. června 1920, usnesla se vláda ve schůzi dne 10. května 1929 na tom, aby v rámci finančních prostředků, které jsou k disposici, poskytován byl státní příspěvek při škodách plebiscitních a to pouze těm poškozeným, kteří v době vzniku škody byli a dosud jsou československými státními občany, bydlí na území Československé republiky, byli škodou vážně ohroženi na své existenci a dosud příspěvků nezbytně potřebují.
Za podklad této likvidační akce vzaty byly původní přihlášky.
Provedením podpůrné akce, pověřena byla meziministerská komise při ministerstvu vnitra sestávající ze zástupců ministerstev financí, sociální péče a vnitra.
Komise nemohla přiznati náhradu škody prostě ve výši, kterou poškozenci ve většině případů značně nadsadili.
Při stanovení příspěvků brala komise zřetel především na druh škody (hmotné, na zdraví, ideální) a zajištěný rozsah škody, dále na hospodářskou situaci poškozeného v době, kdy se škoda stala i v době nynější, na hodnověrnost průkazů, na příčinnou souvislost škody se sporem o Těšínsko, Spiš a Oravu, na poskytnuté již výpomoci a podpory, jakož i na jiné zřetele hodné okolnosti. Při tom bylo přihlíženo v neposlední řadě též k tomu, zda se poškozený činně súčastnil příprav pro plebiscit v zájmu Československé republiky, pokud mu nebyla již ve smyslu usnesení ministerské rady ze dne 4. června 1920 poskytnuta přiměřená náhrada.
Likvidační akce tato vyžádala si nákladu 4,191,088 Kč. K tomu nutno přičísti ještě podpory vyplacené svého času ze státních prostředků rovněž ku zmírnění následků plebiscitních škod v částce téměř 1,000.000 Kč. Kromě toho byla některým z poškozených přiznána též náhrada podle zákona o válečných úkonech a příspěvek v akci pro Čechoslováky z Ruska.
Se zřetelem k tomu nutno považovati částku, která ze státních prostředků poškozeným jako výpomoc dosud byla poskytnuta, za přiměřenou.
V Praze dne 21. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
477/XXV (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra G. Hanreicha
a druhů
o dovozních listech na dovážené hornoslezské uhlí (tisk 115/XIV).
Na otázku ad 1. předmětné interpelace se sděluje, že dovozní průkazy na dopravu uhelného kontingentu z Polska, který činí ročně 720,000 t., nebo měsíčně pravidelně 60,000 t., vydávají se podle rozhodnutí ministra veřejných prací ze dne 24. června 1927 č. 2588 pres. na dobu 10 let československé společnosti pro velkoobchod uhlím spol. s r. o. Tato společnost změnila později svoji firmu na ťCentrokarbonŤ česká společnost pro velkoobchod uhlím, spol. s r. o.
Společnost tato vydává jednotlivým dovozcům, jichž dovozné kvoty určuje polská vláda, potřebné dovozní listy. Dovozci přispívají za dovezené uhlí k výstavbě hornických domů.
Ministerstvo veřejných prací tímto způsobem má možnost, aby kontrolovalo množství, jakost, odbytiště i ceny polského uhlí.
Dovozní listy nejsou přenositelné a politickým stranám se nevydávají.
Výše uvedeným jest vyčerpána odpověď i na otázku ad 2 předmětné interpelace.
V Praze dne 13. května 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
477/XXVI (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelací poslance O. Horpynky a druhů
o zřízení školní expositury v Sitném (tisk 247/XVI).
Žádost za zřízení školní expositury v Sitném došla zemské školní radě v Praze dne 13. března 1930. Zemská školní rada zahájila ve věci obvyklé úřední řízení, aby vyšetřila podmínky pro zřízení žádané expositury. Podle výsledků šetření rozhodne o žádosti zemská školní rada po dohodě se zemským úřadem; o věci bude jednati plenum německé sekce zemské školní rady.
V Praze dne 9. května 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.