Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

Překlad

445.

Návrh

poslance Köhlera a druhů

na novou úpravu služebních poměrů soukromých zaměstnanců.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne....................

o služební smlouvě soukromých zaměstnanců (zaměstnanecký zákon).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Rozsah tohoto zákona.

§ 1.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí pro služební poměr osob, které jsou zaměstnány v obchodním podniku převážně k výkonu kupeckých (obchodní pomocníci) nebo vyšších, nikoliv kupeckých služeb nebo kancelářských prací, pokud služební poměr jest hlavní výdělečnou činností zaměstnance.

(2) Osoby zaměstnané u obchodníka, jichž se jen výjimečně užívá ke kupeckým pracím, jakož i osoby, které konají převážně podřízené práce, nepovažují se za obchodní pomocníky.

§ 2.

(1) Ustanovení tohoto zákona vztahují se dále na služební poměr osob, které jsou ustanoveny převážně k výkonu kupeckých nebo vyšších, nikoliv kupeckých, služeb nebo kancelářských prací v provozu podniků, ústavů nebo jiných zaměstnavatelů níže uvedeného druhu, pokud služební poměr jest hlavní výdělečnou činností zaměstnance:

1. V podnicích všeho druhu, pro které platí živnostenský řád;

2. v úvěrních ústavech, spořitelnách, záložnách., výdělkových a hospodářských družstvech, zastavárnách, zaopatřovacích a rentových ústavech, nemocenských pokladnách, zapsaných pomocných pokladnách, pojišťovnách všeho druhu, lhostejno, provozují-li soukromé pojišťovací obchody nebo slouží-li účelům veřejnoprávního pojištění, jakož i ve svazech uvedených ústavů;

3. v redakci, správě nebo prodejně periodického tiskopisu;

4. v kancelářích advokátů, notářů a patentních zástupců;

5. u civilních inženýrů, neautorisovaných architektů a civilních geometrů;

6. v tabáčních trafikách a loterních sběrnách;

7. u obchodních dohodců, v ústavech pro zprostředkování soukromých obchodů, v informačních kancelářích, revisních kancelářích atd.

8. u lékařů, zubních techniků, v soukromých ústavech léčebných a ošetřovacích a v soukromých ústavech vyučovacích;

9. u odborových svazů, spolků a nadací všeho druhu, náboženských společností atd.;

10. v hornictví na vyhrazené nerosty počítaje v to důlní závody zřízené na základě důlní propůjčky (§ 131 všeobecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z.);

11. u plavebních podniků.

(2) Po vyslechnutí sborů, jejíchž povinností jest hájiti příslušné zájmy, může býti platnost tohoto zákona rozšířena nařízením i na zaměstnance u jiných zaměstnavatelů.

§ 3.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se i na učně (praktikanty) podle §u 53, pokud tento zákon neobsahuje ochranných ustanovení pro ně výhodnějších.

§ 4.

Provozuje-li podnik druhu označeného v §§ 1 nebo 2 veřejný fond, země, okres nebo obec, osoby užívané v tomto podniku převážně ke kupeckým nebo vyšším, nikoliv kupeckým službám nebo kancelářským pracím podléhají ustanovením tohoto zákona jen tehdy, zakládá-li se jejich služební poměr na soukromoprávní smlouvě.

§ 5.

Služební poměr osob ustanovených úředníky nebo zřízenci státu, státního ústavu nebo státem spravovaného fondu není dotčen ustanoveními tohoto zákona.

§ 6.

(1) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance železniční, jakož i na zaměstnance podniků zemědělských a lesních, pokud nejsou obchodními pomocníky.

(2) Nevztahují se ani na jednatele a zástupce na provisi, pokud provozují obchody na vlastní účet.

Obsah služební smlouvy.

§ 7.

(1) Druh a rozsah služebních úkonů jakož i odměna za to příslušející (požitky peněžní a věcné) řídí se podle sjednaných dohod. Není-li takové dohody, dlužno vykonávati služby přiměřené okolnostem a platiti za ně přiměřenou odměnu. Odměna nesmí ušák býti nikdy nižší, než patří za stejné služby za stejných poměrů podle platných kolektivních smluv. K služebním úkonům, které jsou mimo odborné vzdělání a dosavadní druh odborné činnosti zaměstnancovy, může býti zaměstnanec přibrán jen se svým výslovným svolením.

(2) Za dohodu platí, spatří-li obě smluvní strany k organisacím zaměstnavatelů a zaměstnanců, kolektivní smlouva uzavřená mezi těmito organisacemi; byly-li sjednány jiné úmluvy, platí jen potud, pokud jsou pro zaměstnance příznivější.

(3) Ministerstvo sociální péče může po vyslechnutí sborů, jímž přísluší zastupovati příslušné zájmy, (obchodních a živnostenských komor, společenstevních hromad, zaměstnaneckých organisací, pomocnických hromad atd.) nařízením zakázati podnikům určitého druhu nebo pro obvod určitých míst poskytovati zaměstnancům byty jakož i stravovati je na účet odměny.

(4) Zaměstnavatel jest povinen po uzavření služební smlouvy vydati zaměstnanci písemný seznam podstatných práv a povinností vyplývajících ze služební smlouvy. Smlouvy a potvrzení jsou osvobozeny od kolku.

Osobní představení.

§ 8.

(1) Byl-li zaměstnanec vyzván, aby se osobně představil, přísluší mu náhrada všech výdajů, lhostejno, byl-li přijat či nikoliv.

(2) Tato náhrada jest splatná dme, kdy se představil.

Zákaz soutěže.

§ 9.

(1) Zaměstnanci vypočtení v §u 1 nesmějí bez povolení zaměstnavatele ani provozovati samostatného kupeckého podniku ani v obchodním odvětví zaměstnavatele uzavírati obchody na vlastní nebo cizí účet.

(2) Překročí-li zaměstnanec tento předpis, může zaměstnavatel žádací náhrady za způsobenou škodu nebo místo toho žádati, aby obchody uzavřené na účet zaměstnance byly považovány za uzavřené na jeho vlastní účet. Pokud jde o obchody uzavřené na cizí účet, může se domáhati, aby mu byla vydána náhrada za to vyplacená nebo postoupen nárok na náhradu.

(3) Nároky zaměstnavatele pomíjejí ve 3 měsících od chvíle, kdy se dověděl o uzavřeném obchodu, vždy však v jednom roce od uzavření obchodu.

Nároky, nemůže-li zaměstnanec konati službu.

I. Nemoc a úraz.

§ 10.

(1) Nemůže-li zaměstnanec po nastoupení služebního poměru pro nemoc nebo úraz vykonávati službu, ale nezpůsobil této překážky úmyslně ani hrubou nedbalostí, má nárok na odměnu až do trvání 2 měsíců. Nárok na odměnu zvyšuje se na dobu 3 měsíců, trval-li nepřetržitě služební poměr 2 roky, na dobu 4 měsíců, trval-li 5 let, na dobu 5 měsíců, trval-li 10 let, a 6 měsíců, trval-li 15 let. Po další 4 týdny má zaměstnanec,nárok na poloviční odměnu.

(2) Nastane-li během půl roku po opětném nastoupení služby znovu překážka ve službě ze stejného důvodu, má zaměstnanec na dobu této služební překážky, pokud úhrnná doba překážky, překračuje doby uvedené v odst. 1, nárok jen na polovici odměny, patřící mu podle odst. 1.

II. Krátké překážky ve službě.

§ 11.

(1) Zaměstnanec má nárok na odměnu, bylo-li mu bez jeho viny znemožněno vykonávati službu po poměrně krátkou dobu z jiných důležitých, jeho osoby se tykajících důvodů.

(2) Totéž platí, nemůže-li zaměstnanec dočasně po krátkou dobu vykonávati službu, poněvadž vykonává povinnosti spojené s veřejným úřadem (v obci, okrese, zemi, soudu atd.).

III. Mateřství.

§ 12.

(1) Zaměstnané ženy mají nárok na odměnu po 6 týdnů po slehnutí; v této době nesmějí ubyti připuštěny k práci. Onemocní-li, platí od doby slehnutí ustanovení §u 10, odst. 1.

(2) Předloží-li lékařské vysvědčení, že slehnou pravděpodobně v 6 týdnech, zaměstnané ženy mohou zastaviti práci a jejich služební poměr se tím neruší. Onemocní-li zaměstnaná žena v této době, platí ode dne onemocnění ustanovení odst. 1.

(3) Po slehnutí, kojí-li své děti samy, mají v pracovní době nárok na 2 půlhodinné přestávky na kojení.

Plat a nemocenské nebo důchod.

§ 13.

Požitky, které zaměstnanec dostává po dobu, kdy nemůže vykonávati službu, na základě veřejnoprávního pojištění, nesmějí se započítávati do peněžních požitků.

§ 14.

Zaměstnanec jest povinen neprodleně oznámiti zaměstnavateli služební překážku a na žádost zaměstnavatele, kterou lze po přiměřené době opakovati, předložiti potvrzení příslušné nemocenské pokladny nebo úředního nebo obecního lékaře o příčině a trvání neschopnosti k práci. Nevyhoví-li zaměstnanec těmto povinnostem, ztrácí po dobu zameškání nárok na odměnu.

§ 15.

Pro služební překážku z těchto důvodů (§§ 10 a 11) nesmí býti zaměstnanec propuštěn, leč by překážka o 2 týdny překračovala dobu, po kterou trvá nárok na celou odměnu nebo její část. Bude-li dána výpověď v době této překážky, zůstanou zachovány jeho nároky po období označené v §§ 10 a 11; výpovědní lhůta začíná se však teprve s ukončením překážky ve službě nebo po uplynutí doby, po kterou trvá nárok na další placení celé nebo částečné odměny.

§ 16.

(1) Zaměstnané ženy nesmějí býti propuštěny pro služební překážku způsobenou jejích těhotenstvím (§ 12) nebo slehnutím. Vypoví-li zaměstnavatel služební poměr v 6 týdnech před slehnutím nebo v 6 týdnech po slehnutí, nekončí tento poměr nikdy dříve, než uplyne 8 týdnů po slehnutí.

(2) Nároky zaměstnance na další vyplácení odměny (§ 15) pomíjejí s ukončením služebního poměru, byl-li rozvázán uplynutím doby, na kterou byl uzavřen nebo že byla dána dříve výpověď.

III. Překážka pro vykonávání branné povinnosti.

a) Činná služba a cvičení ve zbrani.

§ 17.

(1) Nemůže-li zaměstnanec konati svou službu proto, že vykonává povinnou vojenskou službu v míru, s výjimkou mobilisace, má nárok na odměnu po dobu překážky, nejdéle však na dobu 8 týdnů, trval-li služební poměr jíž nepřetržitě 6 měsíců.

(2) Zaměstnanec jest povinen zaměstnavateli při uzavření služební smlouvy dáti pravdivé zprávy o své vojenské služební povinnosti.

(3) Pro služební překážku z důvodů uvedených v odst. 1, nemůže býti služební poměr ani ihned zrušen ani vypověděn. Pro výpověď takových služebních poměrů nebo pro nové nastoupení služby po splnění branné povinnosti platí ustanovení zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n. o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).

b) Mobilisace a válečná služba.

§ 18.

(1) Byl-li zaměstnanec povolán k vykonávání válečné vojenské služby nebo mobilisován a tím se mu znemožnilo vykonávati jeho službu, podržuje nárok na svou odměnu po dobu překážky, nejdéle však na dobu 8 týdnů.

(2) Služební poměr zaměstnance povolaného podle odst. 1 nemůže býti ani ihned zrušen ani vypověděn, dokud trvá jeho vojenská služba. Výpověď daná před povoláním nemá právní platnosti, kdyby jí měl býti zrušen služební poměr povolaného zaměstnance do 6 týdnů před povoláním.

(3) Zaměstnanec jest povinen nejdéle do 14 dnů po ukončení své vojenské služební povinností znovu nastoupiti službu, leč by mu to bylo zabráněno z důležitých důvodů. Tyto důvody má neprodleně oznámiti zaměstnavateli.

(4) Povolanému zaměstnanci patří, když se vrátil do služby, jeho dřívější odměna. Byla-li však zatím pro příslušnou pracovní skupinu odměna nově upravena, přísluší mu rovněž nový plat, při čemž dobu, po kterou vykonával svou vojenskou službu, dlužno považovati za řádnou dobu služební.

(5) Změnil-li se v době, kdy zaměstnanec nemohl vykonávati svou službu, majetník podniku, ve kterém byl zaměstnán, všechny závazky z tohoto paragrafu přecházejí nezkráceně na nového majetníka.

§ 19.

Plat.

(1) Platem podle tohoto zákona jest úhrnný důchod zaměstnance, jenž mu přísluší ze služebního poměru, buď v hotovosti v jakékoliv formě nebo ve formě věcných požitků.

(2) Užívá-li se zaměstnance služebně mimo jeho stálé služební místo, patří mu náhrady za výdaje s tím spojené, (diety), -které, jde-li jen o několik dní předem určených, jsou úplně splatny předem, jinak měsíčně při výplatě platu.

Provise.

§ 20.

(1) Je-li vymíněno, že zaměstnanec má dostávati provise za obchody, které uzavřel nebo zprostředkoval, a není-li o tom dohody, patří mu provise obvyklá pro příslušné obchodní odvětví v sídle podniku, pro nějž pracuje.

(2) Uzavřel-li zaměstnanec, jenž jest pověřen jen prostředkováním obchodů, jménem zaměstnavatele obchod s třetí osobou, považuje se za schválený zaměstnavatelem, neprohlásí-li tento neprodleně, jakmile se dověděl o uzavření obchodu, třetí osobě, že obchod zamítá.

(3) Není-li úmluvy, má se v prodejnách za to, že zaměstnanec nabyl nárok na provisi, když se zboží zaplatí, a to jen v poměru zaplacené částky, u jiných obchodů, jakmile obchod byl uzavřen.

(4) Zaměstnanci, který dostává jen provisi, patří na konci měsíce záloha přiměřená uzavřeným obchodům bez ohledu na to, kdy provise jest splatná.

(5) Provise, které mají býti zaplaceny, zúčtují se, není-li jiné dohody, koncem každého kalendářního čtvrtletí, byl-li však služební poměr zrušen, než kalendářní čtvrtletí uplynulo, toho dne, kdy zaměstnanec ze služby vystupuje.

(6) Zaměstnanec může bez újmy práva na předložení obchodních knih, příslušejících podle jiných zákonných předpisů, žádati, aby mu byl oznámen výpis z knih týkající se obchodů uskutečněných jeho činnosti.

§ 21.

(1) V pochybnosti přísluší zaměstnanci provise i za takové obchody, které byly uzavřeny bez jeho přímé účasti za trvání jeho služebního poměru mezi zákazníky jemu přidělenými nebo jím získanými a zaměstnavatelem.

(2) Je-li zaměstnanec výslovně ustanoven jediným zástupcem zaměstnavatele pro určitý okres, patří mu, není-li jiné úmluvy, provise i za takové obchody, které bez jeho účasti byly uzavřeny v době služebního poměru v okrese zaměstnavatelem nebo pro něj.

(3) Nedošlo-li pro chování zaměstnavatele zcela nebo částečně k provedení obchodu uzavřeného zaměstnancem nebo jeho prostřednictvím nebo ke vzájemnému plnění třetí osoby, s kterou byl obchod uzavřen, a nebyly-li toho příčinou důležité důvody v osobě třetí, může zaměstnanec žádati plnou provisi.

(4) Slevy, které zaměstnanec poskytl třetí osobě, smějí býti, není-li jiné úmluvy nebo není-li jiného odlišného pro příslušné obchodní odvětví platného zvyku, při výpočtu provise sráženy jen tehdy, když byly sjednány při uzavření obchodu.

§ 22.

Znemožnil-li zaměstnavatel proti smlouvě zaměstnanci vydělati si provise nebo denní platy (diety) v rozsahu smluveném nebo podle sjednaných úmluv očekávaném, patří mu přiměřené odškodnění.

§ 23.

(1) Zaměstnanec pověřený uzavírání nebo prostředkováním obchodů nesmí ode dne nastoupení služby bez svolení zaměstnavatele přijímati od třetí osoby, s kterou pro zaměstnavatele obchody uzavírá nebo prostředkuje, provisí nebo jinou odměnu.

(2) Zaměstnavatel může bez újmy případných dalších nároků na náhradu škody žádati od zaměstnance, aby mu vydal neprávně přijatou provisí nebo odměnu.

(3) Tento nárok zaměstnavatele pomíjí ve 3 měsících ode dne, kdy se dověděl o chování příčícím se povinnosti, rozhodně však ve 3 letech od chvíle, kdy nárok povstal.

Účast na zisku.

§ 24.

(1) Je-li vymíněno, že se odměna skládá zcela nebo z částí z účasti na zisku ze všech nebo z určitých obchodů nebo že o výší odměny má jinak rozhodovati zisk, koná se zúčtování, není-li jiné dohody, za uplynulý obchodní rok na základě rozvahy.

(2) Zaměstnanec může žádati, aby mu bylo dovoleno nahlédnouti do knih a účastniti se inventury nebo jí prozkoumati, pokud jest toho třeba k prozkoumání, je-li vyúčtování správné.

(3) Končí-li se služební poměr spřed uplynutím obchodního roku, patří zaměstnanci aspoň poměrná část zisku.

Platební lhůta.

§ 25.

Běžný plat patřící zaměstnanci má se mu vypláceti nejpozději koncem každého kalendářního měsíce. Může se mu však podle dohody platiti i 15. a posledního každého měsíce ve dvou přibližně stejných částkách.

Remunerace.

§ 26.

(1) Všichni zaměstnanci, pro které platí ustanovení tohoto zákona, mají nárok na a novoroční remunerací aspoň ve výši průměrného měsíčního příjmu v uplynulém roce. Netrvá-li služební poměr ke konci kalendářního roku ještě ani rok, má zaměstnanec nárok na onu část, která odpovídá jeho skutečné služební době.

(2) Má-li zaměstnanec nárok na nějakou jinou občasnou remuneraci nebo na nějakou jinou zvláštní odměnu, patří mu, i když byl služební poměr zrušen před splatností nároku, v částce, která odpovídá poměru mezí služebním obdobím, za které se odměna poskytuje a skutečnou služební dobou.

Dovolená.

§ 27.

(1) Trval-li služební poměr nepřetržitě 6 měsíců, dlužno zaměstnanci poskytnouti každoročně nepřetržitou dovolenou nejméně 2 týdenní. Trvání dovolené zvyšuje se po 2 služebních letech na 18 pracovních dnů, po 5 služebních letech na 24 pracovních dnů, po 10 služebních letech na 30 pracovních dnů a po 20 služebních letech na 36 pracovních dnů. Počátek dovolené dlužno ustanoviti pokud možno dohodou se zřetelem na dobu,přiměřenou provozním poměrům ták, aby zaměstnanec měl přiměřenou dobu na přípravu.

(2) Trval-li služební poměr nepřetržitě aspoň 2 roky, dlužno služební dobu ztrávenou u jiných zaměstnavatelů v tomto státě, pokud trvala nejméně u každého po 6 měsících, započítávati pro výměru dovolené až do nejvyšší výměry 5 let.

(3) Trval-li služební poměr nepřetržitě 6 měsíců, dlužno zaměstnanci, jenž vykonal vysokoškolská studia, započítati pro výměru dovolené obyčejnou dobu odpovídající těmto studiím, pokud nepřesahuje 5 let.

(4) Za dovolené má zaměstnanec nárok na odměnu. Nepoužije-li zaměstnanec věcných požitků všeho druhu podle smlouvy mu patřících, dlužno mu za ně při nastoupení dovolené vyplatiti přiměřenou částku jako náhradu, že jich nežádá.

(5) V podnicích, v nichž se neužívá více než 3 zaměstnanců, lze dovolenou poskytnouti ve dvou přibližně stejných částech.

(6) Doba, po kterou zaměstnanec pro nemoc nebo úraz nemohl vykonávati služby, nesmí se započítávati do této dovolené.

(7) Zaměstnancům, jimž byla dána výpověď, budiž dovolená poskytnuta tak, aby se končila zároveň se služebním poměrem.

(8) Zříci se příslušné dovolené nebo odepříti ji jest nepřípustné.

Příspěvek na dovolenou.

§ 28.

(1) Zaměstnanci přísluší toho dne, kdy dovolenou nastupuje příspěvek na dovolenou. Tento příspěvek rovná se úhrnné sumě platů zaměstnance, přepočtených na 1 měsíc, čítajíc do toho všechny platy v hotovosti, věcné, diety, provise atd.

(2) Trvá-li služební poměr do 10 let (§ 26, odst. 1 a 2), činí příspěvek na dovolenou polovicí plného měsíčního platu a od té doby celý.

Náhrada za dovolenou.

§ 29.

(1) Nemohl-li zaměstnanec nastoupiti dovolené z důvodů týkajících se zaměstnavatele, jichž nebylo lze odstraniti bez těžkého poškození zájmů podniku, patří zaměstnanci za neposkytnutou dovolenou peněžní náhrada.

(2) Příspěvek na dovolenou (§ 27) nesmí býti započten do této náhrady.

(3) Náhrada za dovolenou patří zaměstnanci mimo jeho plat a činí 150% odměny připadající na dobu dovolené.

Ochranná péče.

§ 30.

(1) Zaměstnavatel jest povinen na své útraty zříditi a udržovati všechna zařízení, pokud jde o místnosti a nářadí, kterých jest třeba pro způsob služby na ochranu života a zdraví zaměstnanců.

(2) Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci obytné místnosti, nesmí se k tomu užíti místností zdraví škodlivých.

(3) Zaměstnavatel jest povinen pečovati, aby, pokud to připouští druh zaměstnání, pracovní místnosti byly v pracovní době udržovány světlé, čisté a prosté prachu, aby v zimě byly vytápěny a bylo dosti sedadel, na něž by se zaměstnanci mohli v pracovních přestávkách posaditi.

(4) Zaměstnavatel jest povinen učiniti opatření na ochranu mravnosti, která jsou vhodná se zřetelem na stáří a pohlaví zaměstnanců.

Konec služebního poměru.

§ 31.

(1) Služební poměr končí, uplyne-li doba, na kterou byl sjednán.

(2) Služební poměr na zkoušku může býti sjednán nejvýše na 1 měsíc. V této době může jej zrušiti zaměstnanec kdykoliv, zaměstnavatel, když dodrží výpovědní lhůtu jednoho týdne.

(3) Byl-li služební poměr sjednán na dobu přechodné potřeby, může jej v prvním měsíci zrušiti zaměstnanec kdykoliv, zaměstnavatel po týdenní výpovědi.

(4) Byl-li služební poměr na zkoušku nebo služební poměr na dobu přechodné potřeby po měsíci prodloužen s vědomím zaměstnavatele nebo bez jeho námitek, může býti zrušen jen řádnou výpovědí (§ 32).

Výpověď.

§ 32.

(1) Byl-li služební poměr sjednán nebo prodloužen bez určení času, může býti zrušen výpovědí podle těchto ustanovení.

(2) Není-li dohody pro zaměstnance příznivější, může zaměstnavatel zrušiti služební poměr po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí předchozí výpovědí. Výpovědní lhůta činí 6 neděl a zvyšuje se po ukončení

5.	služebního roku na	3	měsíce
7.	ť	4	ť
9.	ť	5	ť
12.	ť	6	měsíců
15.	ť	7	ť
18.	ť	8	ť
20.	ť	9	ť
23.	ť	10	ť
26.	ť	11	ť
a 30.	ť	12	ť

(3) Výpovědní lhůta nemůže býti dohodou snížena pod dobu ustanovenou v odst. 2.

(4) Není-li dohody příznivější pro zaměstnance, může zaměstnanec zrušiti služební poměr s posledním dnem kalendářního měsíce po jednoměsíční výpovědí. Tato výpovědní lhůta může býti dohodou prodloužena až na 1/2 roku; ale lhůta, kterou má dodržovati zaměstnavatel, nesmí býti kratší než výpovědní lhůta sjednaná se zaměstnancem.

(5) Výpověď lze dáti písemně nebo ústně; musí býti taková, aby úmysl dáti výpověď byl nepochybný.

(6) Je-li při ústní výpovědi oprávněná pochybnost, byla-li včas nebo vůbec dána, platí tato výpověď pro příští nejbližší výpovědní lhůtu.

§ 33.

Služební poměr sjednaný doživotně nebo na déle než na 5 let, může zaměstnanec vypověděti po 5 letech s výpovědní lhůtou 6 měsíců.

§ 34.

Ve výpovědní lhůtě dlužno zaměstnanci na jeho žádost poskytnouti týdně aspoň 16 pracovních hodin bez zkrácení odměny, aby si vyhledal nové služební místo. Tato doba může býti požadována nepřetržitě nebo v částech.

Odbytné.

§ 35.

(1) Trval-li služební poměr nepřetržitě 3 léta, patří zaměstnanci při zrušení služebního poměru odbytné. Odbytné rovná se dvojnásobné odměně patřící zaměstnanci za poslední měsíc služebního poměru a zvyšuje se po

5	služebních letech na	3	měsíční platy,
10	ť	4	ť
12	ť	5	měsíčních platů
14	ť	6	ť
16	ť	7	ť
18	ť	8	ť
20	ť	9	ť
22	ť	10	ť
24	ť	11	ť
25	ť	12	ť

(2) Je-li podnik zrušen, pomíjí závazek poskytnouti odbytné zcela nebo částečně tehdy, zhoršil-li se osobní hospodářský stav zaměstnavatele tak, že od něho nelze právem požadovati, aby tento závazek splnil částečně nebo úplně.

(3) Přejde-li podnik na někoho jiného, nárok na odbytné nevzniká, odmítne-li zaměstnanec prodloužiti služební poměr, ačkoliv mu nabyvatel nabídl prodloužení služebního poměru za dosavadních podmínek a zavázal se, že služební dobu ztrávenou u jeho předchůdce bude považovati za ztrávenou u sebe.

(4) Zruší-li se služební poměr smrtí zaměstnance a nerozhodl-li závětí o svém majetku, patří odbytné osobám, jež byl povinen živiti.