DOHODA II.
ÚPRAVA OTÁZEK TÝKAJÍCÍCH SE POZEMKOVÝCH REFOREM
A SMÍŠENÝCH SOUDŮ ROZHODČÍCH.
Úvod.
Maďarští příslušníci vznesli proti třem vládám Rumunska, Československa a Jugoslavie jistý počet žalob v důsledku provádění pozemkových reforem v těchto státech, dovolávajíce se článku 250. mírové smlouvy Trianonské.
Tyto spory jsou právě projednávány před smíšenými soudy rozhodčími, zřízenými mírovou smlouvou. Další spory by mohly býti zahájeny.
Tři zúčastněné vlády prohlašují výslovně, že, jsou-li ochotny sjednati tuto Dohodu v duchu smířlivosti, aby ukončily dnešní rozpory o tom s vládou Maďarskou, nemůže býti z této skutečnosti dovozováno, že uznávají zmíněné nároky za oprávněny byť v sebe menší míře.
Chtějí naopak vyhraditi si výslovně své právní stanovisko a toto ujednání v žádném případě nemůže sloužiti k odůvodnění nějaké nové žaloby nebo jakéhokoliv nároku.
Rovněž nemůže býti tato úprava vykládána tak, že znamená zřeknutí se práv, jež mají příslušníci rumunští, českoslovenští a jugoslávští přímo podle mírové smlouvy Trianonské ze všech skutečností, jež nejsou upraveny v Dohodách dnes sjednaných.
Všechny tři vlády vyhovujíce přání přátelských mocností, které nemají účasti na těchto rozporech, chtěly ukázati svou dobrou vůli ke smíru a svoji touhu po míru.
Se své strany Maďarská vláda prohlašuje, že s právního hlediska trvá na stanovisku, které již dříve zaujala k těmto otázkám a chce sjednati tuto Dohodu v téže touze po smíru a míru. Nesmí však býti tato Dohoda vykládána jako zřeknutí se práv, jež mají maďarští příslušníci podle názoru maďarské vlády přímo podle mírové smlouvy Trianonské ze všech skutečností, jež nejsou upraveny v dohodách dnes sjednaných.
Článek I.
Dnem, kdy nabude účinnosti tato Dohoda, odpovědnost strany žalované ve všech sporech, které byly zahájeny do 20. ledna 1930 příslušníky maďarskými před smíšenými soudy rozhodčími proti Rumunsku, Československu a Jugoslavii v souvislosti s pozemkovými reformami, náleží výlučně fondu, nazvanému ťFond agrárníŤ.
1. Bude tomu stejně ve sporech, které by příslušníci maďarští mohli ještě zahájiti proti Rumunsku v souvislosti s pozemkovou reformou před smíšenými soudy rozhodčími pro následky jakéhokoliv aktu záborového nebo disposičního z doby před 20. lednem 1930. Všechny tyto spory budou moci býti zahájeny jen proti Fondu agrárnímu, při čemž Rumunsko zůstane mimo spor.
2. Bude tomu stejně ve sporech, které by maďarští příslušníci mohli ještě zahájiti v souvislosti s pozemkovou reformou před smíšenými soudy rozhodčími proti Jugoslavii, kde pozemková reforma nestala se dosud předmětem konečného zákona vzhledem na nemovitosti, které podle platných zákonů a nařízení byly již postiženy pozemkovou reformou a u nichž volná disposice majitelů byla omezena tím, že byly na jeho majetek uplatněny předpisy těchto zákonů a nařízení před 20. lednem 1930.
Pokud jde o majetky zmíněné v prvním odstavci a pod číslem 2. tohoto článku, jest shoda v tom, že spory, které by mohly býti zahájeny v důsledku použití nového jugoslavského zákona, jímž bude definitivně upraven jejich osud, budou moci býti zahájeny jen proti Fondu agrárnímu, při čemž Jugoslavie zůstane mimo spor.
Jest shoda také v tom, že Jugoslávie vyhlásí definitivní zákon do 20. července 1931 a že učiní nutná opatření, aby nové zákonné předpisy byly prováděny se všemožnou rychlostí, aniž by se provádění jejich mohlo protáhnouti u zmíněných nemovitostí přes 31. prosinec 1933.
3. Bude tomu rovněž tak u sporů, které příslušníci maďarští by mohli snad ještě vznésti v souvislosti s pozemkovou reformou proti Československu před smíšenými soudy rozhodčími, přihlížejíc při tom k zvláštnímu ustanovení článků 11. až 20. Dohody III.
Článek II.
Tento Fond bude míti povahu právnické osoby, finanční samostatnost a nastoupí ve sporech zmíněných v článku I. úplně na místo tří států.
Článek III.
Ve sporech zmíněných v článku I. jest žaloby podané proti Rumunsku, Československu nebo Jugoslavii považovati z povinnosti úřední za podané proti Fondu agrárnímu.
Rozsudky budou vydávány a v případě odsouzení vykonávány výlučně proti tomuto Fondu, při čemž Rumunsko, Československo a Jugoslavie nebudou z těchto sporů ani v přítomnosti ani v budoucnosti k ničemu zavázány.
Článek IV.
Fond nemá povinnosti k žádnému placení, dokud neobdrží oznámení o všech rozsudcích.
Aby toto oznámení bylo urychleno, budou smíšené soudy rozhodčí říditi se pracovním programem, který si předem stanoví.
V tomto programu jest stanoviti dostatečný počet zasedání, aby všechny spory mohly býti skončeny co nejdříve definitivními rozsudky.
Předsedové smíšených rozhodčích soudů vynasnaží se, aby našli a používali metod co nejrychlejších. Pravidelné lhůty v písemném řízení stanovené procesními řády zkracují se ve sporech uvedených v článku I. na polovičku.
Článek V.
Rozsudky budou doručovány tak, jak budou postupně vydávány správní komisi Fondu agrárního, o níž jedná Dohoda III. O organisaci a činnosti tohoto Fondu dnes podepsaná.
Článek VI.
Jakmile správní komise obdrží všechny rozsudky, vydané ve sporech zmíněných v článku I. v každém případě však před 31. prosincem 1932, přikročí k poměrnému rozdělení mezi osoby podle zmíněných rozsudků oprávněné, při čemž úhrnná suma nemůže býti větší nežli to, co jest Fondu k disposici.
Zvláštní řád stanovený správní komisí tohoto Fondu určí pravidla o rozdělení. Tento řád může připustiti poskytování záloh oprávněným.
Objeví-li se po prvním rozdělení nové hotovosti Fondu, provede správní komise nové rozdělení mezi oprávněné určené v rozsudcích.
Byl-li vydán dostatečně velký počet rozsudků a jsou-li obavy, že vydání ostatních rozsudků se zdrží z nahodilých důvodů, bude lze přikročiti k zatímnímu rozdělení, arciť za podmínky, že správní komise bude moci odhadnouti s dostatečnou přibližností částky, kterých bude potřebí, aby se dostalo na rozsudky dosud nevydané.
Výplatami přiznanými podle těchto různých rozdělení zanikne zcela právní národ osob oprávněných.
Článek VII.
Ve sporech, o nichž jedná článek I., smíšené soudy rozhodčí nebudou míti práva vysloviti se o zásadních rozporech mezi spornými stranami, jak jsou vyloženy v úvodu k této Dohodě, zejména nebudou moci vykládati článek 250. mírové smlouvy Trianonské. Rozhodnou a odůvodní své rozsudky výlučně jen na podkladě této Dohody a v daném případě přiřknou žalobcům odškodnění k tíži Fondu.
Článek VIII.
Smíšené soudy rozhodčí budou zkoumati, zda žalobce jest maďarským státním příslušníkem, oprávněným podle mírové smlouvy Trianonské, a zda jeho majetek byl vyvlastněn použitím zákonodárství o pozemkové reformě. V kladném případě vyřknou zároveň výši případného odškodnění, jež má býti přiznáno.
Odškodnění bude stanoveno v rychlém řízení a podle metod, které všechny tři smíšené soudy rozhodčí stanoví již předem v dohodě se správní komisí Fondu agrárního.
Tato správní komise bude oprávněna sjednávati též smírné dohody se žalobci.
Článek IX.
Smíšené soudy rozhodčí mezi Rumunskem, Československem a Jugoslavií na straně jedné a Maďarskem na straně druhé budou každý ve svém složení doplněny pro všechny spory pozemkové i jiné přidáním dvou členů, které vybere Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti z příslušníků států, které byly neutrálními za poslední války, pokud tyto osoby mají vlastnosti nutné pro výkon funkcí rozhodčích.
Článek X.
Pro všechny rozsudky o příslušnosti nebo ve věci samé, vydané napříště smýšenými soudy rozhodčími ve všech jiných sporech kromě oněch, o nichž jedná článek I. této Dohody, Rumunsko, Československo a Jugoslavie se strany jedné a Maďarsko se strany druhé se zavazují, že přiznají Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti příslušnost odvolací instance, aniž by bylo třeba zvláštní dohody o rozhodčím.
Právo odvolací bude moci býti vykonáno cestou žaloby každou z obou vlád, mezi nimiž jest zřízen smíšený soud rozhodčí, ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy rozsudek řečeného soudu bude doručen jejímu Zástupci.
Článek XI.
Aby se umožnily smírné dohody, nebudou smíšené soudy rozhodčí mezi Rumunskem, Československem a Jugoslavií na straně jedné a Maďarskem na straně druhé, až do 20. října 1930 rozhodovati o žádné sporné otázce a prodlouží až do toho dne všechny procesní lhůty.
Toto prodloužení nebude se vztahovati na lhůty ustanovené pro podání žalob.
Článek XII.
Ve sporech zmíněných v článku I. Rumunsko, Československo a Jugoslavie budou míti volbu, buď ponechati svého vlastního soudce ve smíšeném soudu rozhodčím, nebo dáti jmenovati soudce Fondem agrárním. V posledním případě stát, o nějž jde, bude míti povinnost nésti všechny náklady, které tato záměna bude míti v zápětí. V těchto sporech bude Fond agrární jako žalovaný zastoupen vlastním Zástupcem, Zástupce vlády rumunské, československé a jugoslávské bude oprávněn zasahovati do sporu jako orgán informativní, kdykoli si toho bude přáti.
Článek XIII.
Lhůty, které byly ustanoveny pro podání žalob procesními řády každého smíšeného soudu rozhodčího mezi věřitelskými mocnostmi a Maďarskem, se prohlašují za konečné pro všechny spory a nebudou již moci býti prodlouženy.
Mimo to všechny opozděné žaloby podané po 20. lednu 1930 se prohlašují za nepřípustné.
Článek XIV.
V pozemkových sporech v Rumunsku lhůta (6měsíční) pro uplatnění práva žalobního, stanovená v článku 13., poběží ode dne kdy okresní komise (Comisiunea de Ocol) vydá svoje rozhodnutí podle zákona o pozemkové reformě pro Transylvanii, Banát, Crisana a Maramures z 30. července 1921 pokud jde o pozemky, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí.
Článek XV.
V pozemkových sporech v Československu jest počítati shora uvedenou lhůtu (šestiměsíční) pro uplatnění práva žalobního o pozemcích, které jsou předmětem rozhodnutí o převzetí, ode dne, kdy toto rozhodnutí bylo vlastníkovi doručeno, jak to předpisují §§ 2., 2a, 3. a 3a čsl. zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329.
Článek XVI.
V pozemkových sporech v Jugoslavii otázka lhůty pro uplatnění práva žalobního jest upravena všeobecným předpisem článku XIII., pokud definitivní zákon o pozemkové reformě nebude vyhlášen. Po vyhlášení definitivního zákona shodnou se vlády Maďarska a Jugoslavie o tom, od kterého aktu, který bude stanoven v tomto zákoně, počne běžeti lhůta (šesti měsíců) pro uplatnění práva žalobního. Nedojde-li k dohodě o tom, bude použito všeobecných ustanovení článku XIII.
Článek XVII.
Dojde-li k neshodě o výklad a provádění této Dohody a nebude-li mezi zúčastněnými stranami docíleno souhlasu o jmenování jednoho rozhodce, bude každý zúčastněný stát oprávněn se obrátiti se žádostí o rozhodnutí na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, aniž by mu bylo lze namítati rozsudek smíšeného soudu rozhodčího podle článku I. této Dohody.
Dáno v jediném vyhotovení v Paříži, dne 28. dubna 1930.
LOUCHEUR.
DR. E. BENEŠ.
ROBERT PERIER.
W. A. C. GOODCHILD.
W. A. C. GOODCHILD.
W. A. C. GOODCHILD.
W. A. C. GOODCHILD.
W. A. C. GOODCHILD.
PHILIPPE ROY.
D. CAVADIAS.
KORÁNYI.
IGINO BROCCHI.
M. NAGAI.
N. TITULESCO.
J. MROZOWSKI.
TOMAS FERNANDEZ.
CONST. FOTITCH.
DOHODA III.
O USTAVENÍ A ČINNOSTI FONDU AGRÁRNÍHO NAZVANÉHO FOND ťAŤ.
USTAVENÍ A PŮSOBNOST FONDU AGRÁRNÍHO.
V dohodě s vládou maďarskou, jež byla dnes podepsána, stanoví se zřízení Fondu nazvaného ťFond agrární zřízený haagskými dohodami z 20. ledna 1930Ť, zkráceně ťFond agrárníŤ nebo ťFond AŤ. Účelem této Dohody jest vymeziti podmínku ustavení a činnosti tohoto Fondu.
Článek 1.
Kapitál Fondu činí 219,500.000 zlatých korun (jedna zlatá koruna rovná se 0.304878 gramů čistého zlata).
K číslici 219,500.000 zlatých korun se došlo tím, že byly vzaty za základ číselné údaje, uvedené v pamětním spisu maďarské delegace, jenž byl předložen haagské konferenci (druhá komise: Reparace neněmecké) a jenž jest připojen (příloha A). V této době Maďarsko předložilo požadavky celkem na 310 milionů zlatých korun, jež byly pak sníženy na 240 milionů zlatých korun.
Číselné údaje vzaté za základ v řečeném pamětním spisu pro průměrnou cenu katastrálního jitra v každém státě dlužno tedy v důsledku toho snížiti v poměru 310:240.
Od té doby a v důsledku nového šetření a změn výměry půdy, jež jsou podrobně uvedeny v článcích 11. až 19. této Dohody o pozemkové reformě v Československu, kde se pozemková reforma dosud provádí, byl kapitál Fondu snížen na 219,500.000 zlatých korun, což jest důsledkem uvedeného zmenšení výměry půdy, avšak při zachování týchž snížených číselných údajů o základu pro cenu jednoho jitra.
Článek 2.
Mimo platy, o nichž dále bude řeč, konané Rumunskem, Československem a Jugoslavií z důvodů místních náhrad, bude Fond disponovati těmito ročními platy:
1. Počínajíc 1. červencem 1930 až do 1943 včetně, ročními platy konanými Maďarskem z titulu reparací a tvořícími podíl Belgie, Říše Britské, Francie, Italie, Japonska a Portugalska podle ujednání mezi věřitelskými mocnostmi z 20. ledna 1930.
2. Během každého z 23 roků od 1944 do 1966 včetně: 6,100.000 zlatých korun ročně (slovy šest milionů stotisíc), jež budou hrazeny věřitelskými státy z částky 13,500.000 zlatých korun, které se Maďarsko zavázalo platiti po 23 let počínajíc 1944 z titulu zvláštních pohledávek.
3. Počínajíc 1. dubnem 1930 až do 1. dubna 1966 ročními platy, konanými z polovice 1. října a 1. dubna každého roku, z nichž první bude konán 1. října 1930 a poslední 1. dubna 1966. Tyto roční platy budou konati Belgie, Říše Britská, Francie, Italie a budou se rovnati částkám, skutečně obdrženým řečenými mocnostmi z titulu reparací bulharských, podle ujednání mezi věřitelskými mocnostmi z 20. ledna 1930.
4. Ročními platy konanými Říší Britskou, Francií a Italií, jejichž nejvyšší částky jsou dále stanoveny:
(a) 1931 a 1932 (tedy až do 1. ledna 1933) 800.000 zl. korun ročně, z toho 400.000 Francií a 400.000 Italií.
(b) od 1933 do 1. ledna 1944 (3,600.000 zl. korun + 325.640 + 212.000) tedy 4,137.640 zlatých korun z toho
Říší Britskou:.... 827.528,
Francií:...... 1,680.000,
Italií:......, 1,630.112 a
(c) od 1944 do 1. ledna 1967 (2,280.000 zlatých korun + 544.690 + 354.606) tedy 3,179.296 zlatých korun, z toho
Říší Britskou:.... 579.269,
Francií:...... 1,340.000,
Italií:....... 1,260.027.
Tyto roční platy budou se konati polovicí 1. července a 1. ledna každého roku, při čemž první splátku jest vykonati na účet ročního platu uvedeného pod a) 1. července 1931, na účet onoho pod b) 1. července 1933 a pro onen, míněný pod c) 1. července 1944, poslední splátku na účet naposled uvedených annuit jest vykonati 1. ledna 1967.
Bude-li použito zvláštní reservy, o níž jedná článek 20. této Dohody, bude Fond míti k disposici mimo výše uvedené platy i zdroje, o nichž se mluví ve zmíněném článku.
Jest shoda v tom, že v žádném případě tři mocnosti (Říše Britská, Francie a Italie) nebudou povinny k platům vyšším než těm, jež byly shora uvedeny s výjimkou toho, co stanoví článek 20. této Dohody o příspěvcích Francie a Italie na utvoření zvláštní reservy, přihlížejíc rovněž k článku 12.
Článek 3.
Fond agrární vydá obligace na jmenovitý kapitál ve výši odpovídající konečné jistině Fondu, jež bude určena s přihlížením ke srážkám, stanoveným v této Dohodě, a ke zvýšení, jež by mohlo vyplývati z vyvlastnění, o nichž se mluví v čl. 17. a 18. této Dohody.
Všechny obligace Fondu budou téhož typu a zejména budou požívati týchž záruk. Budou zníti na měnu různých zemí na podkladě zlaté koruny, rozhodne-li tak správní komise.
Pro výpočty o vydání těchto obligací byly vzaty za základ zlaté koruny a úroková míra 4% od 1933 do 1966, jakož i umořování titrů od 1944 v ten způsob, že celkové roční splátky na úrocích a umořování budou od 1944 do 1966 stejné každého roku.
Článek 4.
Fond bude zřízen, spravován a zastupován čtyřčlennou komisí, z níž jeden člen bude jmenován vládou Maďarskou a tři finančním komitétem Společnosti Národů nebo jiným podobným orgánem, který si vyberou tři mocnosti: Francie, Velká Britanie a Italie.
Článek 5.
Správní komise bude dohlížeti, aby platy stanovené v této Dohodě byly pravidelně konány a každý průtah v placení oznámí mocnostem, které podepsaly tuto Dohodu, jež se po případě dohodnou, jak vyloučiti jakoukoliv příčinu průtahu.
Článek 6.
Správní komise jest oprávněna přijmouti nabídky, koupě nebo eskontu na celek nebo část kterýchkoliv ročních platů, které jí náleží.
Článek 7.
V případě, kdy to dovolí peněžní hotovost, může správní komise konati platy dohodnuté v hotovosti a zrušiti za to obligace vydané Fondem a bude moci rovněž povolovati zálohy na obligace. Bude míti rovněž možnost umořovati obligace nákupem na volném trhu.
Článek 8.
Správní komise bude pečlivě dbáti, aby přímá nebo nepřímá mobilisace obligací vydaných Fondem mohla se provésti v míře co nejširší a za podmínek co nejlepších. Poněvadž vydání a mobilisaci obligací bude lze provésti pouze po určité lhůtě, bude správní komise jmenovati, shledá-li to prospěšným, finanční výbor, který bude pověřen šetřením, kdy a za kterých podmínek by mohla býti provedena mobilisace a bude moci o tom činiti správní komisi návrhy. Členové finančního výboru budou vybráni z příslušníků států, které mají význačný trh finanční, včetně Maďarska. Správní komise nebude moci provésti mobilisaci titrů, požádá-li maďarský člen komise za odložení.
Správní komise má právo požádati Banku pro vyrovnání mezinárodních platů, aby převzala úkol věrné ruky (Trustee) pro Fond. Vyhoví-li Banka této žádosti, udělí státy přispívající do Fondu jmenované Bance trvalý příkaz, aby periodicky prováděla podle ustanovení této Dohody platy, které mají býti každým státem konány, jež postupně se stanou splatnými z účtu jmenovaného státu na účet Fondu.
Aby zajistila co nejpříznivější podmínky pro umístění titrů, obrátí se správní komise svou dobou na vlády států, jež mají význačný trh finanční se žádostí, aby podle možnosti pro titry dosáhla potřebných výhod.
Zároveň se vynasnaží, aby získala pro Fond všechny výhody fiskální, které stát. na jehož území bude míti Fond sídlo, může povoliti.
Sídlo Fondu bude vybráno rovněž správní komisí.
Útraty sporů, činnosti a vůbec všechny výlohy správy Fondu jdou k jeho tíži. K tomu účelu bylo ve výpočtech stanoveno, že částka 4,800.000 korun bude hrazena z prvních platů, jež Fond agrární obdrží, aby mohl krýti tyto výlohy.
Článek 9.
Za provádění pozemkové reformy v Rumunsku vůči maďarským žalobcům nynějším i budoucím, jak jest stanoveno v článku I. Dohody II., nemá Rumunsko jiného závazku, nežli zaplatiti do Fondu svoji místní náhradu, stanovenou za celek a paušálně takto:
a) Rumunsko zavazuje se zaplatiti Fondu agrárnímu každý rok, počínajíc 1931 až do 1. ledna 1944 včetně, roční plat 500.000 zl. korun, splatný polovicí 1, července a 1. ledna každého roku, a počínajíc 1944 až do 1. ledna 1967 včetně, roční plat 836.336 zlatých korun (osmsettřicetšest tisíc třistatřicetšest zl. korun) splatný týmž způsobem.
b) Vláda rumunská získá znovu volnou disposici místní náhradou, která byla přiznána maďarským žalobcům.
c) Poněvadž někteří maďarští žalobci již jsou v držení rumunské náhrady, jest proto třeba snížiti roční plat výše stanovený.
K tomu cíli bude zjištěna nominální výše rumunské náhrady, jež byla takto přijata na místě placení; tato částka bude převedena na zlaté koruny na základě parity měnové.
Pro období od 1931 do 1. ledna 1944 včetně zmenší se roční plat o čtyři procenta (4%) této částky a pro období od 1. července o šest celých šedesátdevět setin procenta (6.69 %) z této částky.
Roční plat bude snížen za stejných podmínek o náhradu rumunskou odpovídající pozemkům maďarských žalobců, jejichž žalobu smíšený rozhodčí soud zamítne ať z důvodu nepříslušnosti nebo pro promlčení žalobního práva nebo z jakékoliv jiné příčny. Tato srážka však není přípustnou, zjistí-li soud, že žalobce jest rumunským příslušníkem.
Provede-li Rumunsko tuto srážku, předloží správní komisi důkazy o vyplacení náhrady a pokud jde o žalobce, jejichž žaloby budou smíšeným soudem rozhodčím zamítnuty, oznámí jí rozhodnutí rumunských úřadů o místní náhradě.
Jest shoda v tom, že Dohoda, pokud jde o Rumunsko, má převahu paušální, bez ohledu na výměru půdy, která jest předmětem sporů, zmíněných v článku I., Dohody II., dnes podepsané.
Článek 10.
Na úplné vyřízení svých závazků vůči Fondu agrárnímu zaplatí Jugoslavie řečenému Fondu agrárnímu každoročně počínajíc 1931 roční plat 1 milion zlatých korun a to až do 1. ledna 1944 včetně, splatný polovicí 1. července a 1. ledna každého roku, a počínajíc 1944 až do 1. ledna 1967 včetně roční plat 1,672.672 zlatých korun (jeden milion šestsetsedmdesátdva tisíce šestsetsedmdesátdvě zlaté koruny), splatný týmž způsobem.
Tato částka rovná se paušálně celkové výši náhrad, které budou moci býti přiznány podle připravovaného jugoslavského zákona za vyvlastněné pozemky nynějších a budoucích žalobců za podmínek článku I. Dohody II., dnes podepsané.
Kapitál Fondu agrárního se sníží o 387 zlatých korun za každé katastrální jitro, ponechané vlastníkům od počátku agrární reformy z majetku, který jest předmětem sporů, uvedených v článku I. Dohody II., z tohoto dne.
Stejně tomu tak bude za každé katastrální jitro, patřící vlastníkům, nynějším žalobcům, v den podpisu těchto dohod, prohlásí-li se smíšený soud rozhodčí o nich nepříslušný nebo zamítne-li žalobu.
Toto snížení kapitálu Fondu bude vyváženo:
1. až do počtu 30.000 katastrálních jiter ponechaných takto vlastníkům anebo propuštěných, snížením ročního platu, jejž má konati Jugoslavie o 15.48 zlatých korun za jitro až do 1. ledna 1944 včetně a o 25.89 zlatých korun od 1. července 1944 do 1. ledna 1967 včetně.
2. Nad 30.000 katastrálních jiter takto ponechaných vlastníkům nebo propuštěných a za každé další jitro, snížením ročního platu, jejž má Jugoslavie konati, o 6.24 korun až do 1. ledna 1944 včetně a o 10.44 korun od 1. července 1944 do 1. ledna 1967 včetně, a převodem částky 231 zlatých dorun z Fondu ťAŤ do Fondu ťBŤ (oddělení jugoslavské).
Správní komise může však opraviti částku 387 zlatých korun přihlížejíc k jakosti půdy, ponechané vlastníkům. Jugoslavie bude míti možnost, buď přijmouti ocenění správní komise a v tomto případě budou shora uvedené srážky počítany, berouc za základ ceny takto změněné, nebo bude moci zrušiti propuštění pozemků. ponechaných vlastníkům.
Podrobný seznam osvobozených pozemků bude jugoslavskou vládou sdělen Fondu.
Jest shoda v tom, že Dohoda, pokud jde o Jugoslavii, má povahu paušální bez ohledu na výměru půdy, která jest předmětem sporů, zmíněných v článku I. Dohody II., dnes podepsané.
Článek 11.
Pokud jde o Československo, kde pozemková reforma se právě provádí, byly znovu přezkoumány číselné údaje.
Dohody, sjednané v Československu s kterýmkoli maďarským příslušníkem o provedení pozemkové reformy na jeho statcích, budou zachovávány oběma stranami.
Takovými dohodami byly skončeny agrární spory některých maďarských příslušníků, kteří před 20. lednem 1930 odvolali žaloby, podané u smíšeného soudu rozhodčího, a jež podle seznamu vyměněného mezi zúčastněnými vládami se vztahovaly celkem na výměru asi 275.000 katastrálních jiter (t. zv. kategorie první).
Článek 12.
Mimo tuto plochu činí výměra půdy, u které vyvlastnění není skončeno a jež se stala v době do 20. ledna 1930 předmětem sporů asi 586.000 jiter (t. zv. druhá kategorie).
Československo prohlásilo, že u této půdy došlo k přímé dohodě o majetku ve výměře asi 145.000 katastrálních jiter, který jest předmětem sporu čís. 821 před smíšeným soudem rozhodčím, kterážto dohoda jest dnes bývalým vlastníkem brána v odpor.
Tento spor povede se dále proti Fondu agrárnímu tak, jak jest stanoveno o sporech, zmíněných v článku I. Dohody II. Způsob, jakým bude kryto eventuelní nebezpečí z tohoto sporu, jest upraven zvláštní dohodou z tohoto dne mezi zúčastněnými vládami.
Československo dále uvedlo, že dohodou úplně upravilo spory čís. 62 a 74 o výměře asi 90.000 jiter a že bylo uvědoměno o odvolání žalob.
Neukončené spory druhé kategorie vztahují se tedy pouze na majetek v celkové výměře asi 351.000 jiter.
Článek 13.
Z těchto asi 351.000 katastrálních jiter vláda Československá provádějíc zákony agrární propustila nebo propustí ve prospěch vlastníků, dnešních žalobců, nejméně 100.000 jiter.
Pro výpočet této plochy bylo stanoveno, že jedná-li se o pozemky ve spoluvlastnictví, má býti počítána pouze ona část, která patří žalobci.
Bylo-li vlastníku uděleno povolení prodati jeho majetek, bude včítána do oněch 100.000 jiter jen ta výměra půdy, která by byla jinak propuštěna.
Bylo-li však vlastníku uloženo československými úřady, aby své nemovitosti prodal osobám třetím, nebudou tyto pozemky včítány do oněch 100.000 jiter, nýbrž prodeje takové jsou považovány za vyvlastnění.
Včítati jest však výměru půdy, kterou československé úřady byly ochotny propustiti žalobci, jestliže snad žalobce výjimečně z vlastní vůle na propuštění nečiní nároku.
Propuštěné pozemky dlužno včítati do 100.000 katastrálních jiter také tehdy, když smíšený soud rozhodčí zjistí, že žalobce není oprávněným příslušníkem maďarským, nebo prohlásí-li se Soud nepříslušným, nebo, zamítne-li žalobu, a také tehdy, když žalobce žalobu odvolá.
Článek 14.
Československo zaplatilo nebo zaplatí žalujícím vlastníkům náhradu, která jim patří podle místního zákona. Použití těchto náhrad podle místních zákonů na zaplacení dluhů a veřejných břemen vlastníkových pokládá se za přímé placení.
Částky, placené oprávněným, se pokládají za placení do Fondu agrárního a zmenšují u každého oprávněného ony částky, které by mu měl Fond vyplatiti.
Nepřijme-li vlastník placení, budou částky ty přímo zaplaceny do Fondu.
Článek 15.
Pokud se týče Československa, jest shoda v tom, že kapitál Fondu se sníží takto:
1. Budou-li propuštěna nad výměru 100.000 katastrálních jiter uvedenou výše v článku 13. další jitra, sníží se kapitál Fondu o 226 zlatých korun za každé další jitro takto propuštěné.
2. Skončí-li spor o nemovitosti (druhá kategorie) buď dohodou neb odvoláním žaloby, nebo prohlásí-li se Soud u nich nepříslušným nebo zamítne-li žalobu, ve všech těchto případech sníží se kapitál Fondu o 226 zlatých korun za každé nepropuštěné jitro.
Zmenší-li se takto kapitál Fondu, bude rozdíl mezi průměrnou cenou 226 zlatých korun a průměrnou náhradou, která byla vypočtěna pro účely tohoto článku na 100 zlatých korun za katastrální jitro, převeden z Fondu ťAŤ do Fondu ťBŤ, (oddělení československé).
Nicméně může správní komise Fondu opraviti částku 226 zlatých korun přihlížejíc k jakosti propuštěné půdy.
Článek 16.
Československá vláda oznámí Fondu jednak seznam pozemků, propuštěných po rozumu předchozích článků, jednak výši částek. přiznaných vlastníkům u provádění pozemkových zákonů. V oznámení jest se zmíniti o částkách, jež byly odvedeny podle místního zákonodárství z důvodů veřejných břemen a dluhů, tedy vše, co bylo placeno na účet vlastníkův.
Článek 17.
Podrobné přezkoušení majetku, na který se vztahuje pozemková reforma v Československu, ukázalo, že vláda tohoto státu, provádějíc dále pozemkovou reformu, přistoupí ještě k dalšímu počtu vyvlastnění půdy, patřící majitelům, kteří tvrdí o sobě, že jsou maďarskými příslušníky, nebo o nichž lze míti za to, že jimi asi jsou. Seznam, vyměněný mezi zúčastněnými vládami uvádí jména těchto 146 vlastníků.
Vláda československá vyhradila si zvlášť otázku státní příslušnosti těchto eventuelních žalobců (t. zv. třetí kategorie) a prohlásila, že na velké části pozemků, patřících těmto vlastníkům, buď již došlo k definitivní úpravě nebo že nastalo promlčení žalobního práva. Prohlásila dále, že provádějíc pozemkovou reformu u této kategorie by vyvlastnila ze zbývající půdy v celku jen výměru nepřevyšující 25.000 jiter.
Článek 18.
Mezi vlastníky dotčenými pozemkovým zákonem, ale nepatřícími do žádné z výše uvedených tří kategorií, mohlo by se mimo nadání vyskytnouti snad několik vlastníků, kteří sice nyní nejsou považováni za příslušníky maďarské, avšak budoucně mohli by se dovolávati této vlastnosti (čtvrtá kategorie).
Vláda Československá oznámila, že výměra půdy, kterou by mohla tu podržeti mimo případy, kdy již došlo k definitivní úpravě nebo kdy právo žalobní jest promlčeno, v celku nemůže býti vyšší než 25.000 jiter.
Článek 19.
Československá vláda učiní potřebná opatření, aby doručení vlastníkům, zmíněná v článku XV., Dohody II., z tohoto dne bylo provedeno do 30. června 1932.
Článek 20.
V úmyslu přispěti k obecně žádoucímu uklidnění zavázaly se obě mocnosti (Francie a Italie) k finančnímu příspěvku ve formě ročního platu celkem 326.000 zl. korun nejvýše od 1933 do 1943 včetně a 545.291 zlatých korun od 1944 do 1966 včetně, kteréžto platy s náhradou placenou Československem podle místního zákona za vyvlastněnou půdu zmíněnou výše v článcích 17. a 18. budou tvořiti zvláštní kapitolu Fondu agrárního, nazvanou ťZvláštní reservaŤ.
Jejím účelem jest umožniti Fondu agrárnímu, aby kryl spory, odpovídající 3. a 4. kategorii, zmíněným výše v článcích 17. a 18.
Způsob použití těchto ročních platů jest upraven dohodou mezi oběma mocnostmi (Francie a Italie) a Maďarskem, v níž se zejména stanoví, že úspory, docílené při této zvláštní reservě nebudou převedeny do Fondu ťBŤ, nýbrž že se o ně sníží výše stanovený roční plat.
Za podmínek stanovených touto Dohodou a v důsledku zřízení této zvláštní reservy a výše zmíněných článků 11. až 19. mohou maďarští příslušníci vznésti nárok ať jakýkoli pro provádění pozemkového zákona v Československu platně jen proti Fondu agrárnímu a vláda Československá jest mimo spor.
Článek 21.
Převody z Fondu ťAŤ do Fondu ťBŤ, uvedené v článcích 10. a 15., nestanou se ve formě jistiny, nýbrž převodem příslušných ročních platů.
Článek 22.
Dojde-li k neshodě o výklad a provádění této Dohody a nesmluví-li se zúčastněné Strany na jmenování jednoho rozhodce, jest kterýkoliv zúčastněný stát oprávněn se obrátiti se žádostí o rozhodnutí na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.
Dáno v jediném vyhotovení v Paříži, dne 28. dubna 1930.
LOUCHEUR
Dr. E. BENEŠ
ROBERT PERIER
W. A. C. GOODCHILD
W. A. C. GOODCHILD
W. A. C. GOODCHILD
W. A. C. GOODCHILD
W. A. C. GOODCHILD
PHILIPPE ROY
D. CAVADIAS
KORÁNYI
IGINO BROCCHI
M. NAGAI
J. MROZOWSKI
TOMAS FERNANDEZ
N. TITULESCO
CONSTANTIN FOTITCH.