NS RČS 1929-1935, PS, tisk 442, část č. 1 (2. 11. 1918)

Dolů Další

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

442.

Vládní

návrh,

jímž předkládají se Národnímu shromáždění

Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednání je doplňující.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s Dohodami o závazcích z mírové smlouvy Trianonské a Ujednáními je doplňujícími, jež pozůstávají z:

1. úvodu,

2. Dohody I. o ujednáních mezi Maďarskem a věřitelskými Mocnostmi,

3. Dohody II. o úpravě otázek vztahujících se na pozemkové reformy a smíšené soudy rozhodčí,

4. Dohody III. o organisaci a činnosti agrárního fondu t. zv. "Fond A" s

A. pamětním spisem maďarské delegace předloženým konferenci v Haagu,

B. Dodatkem k Dohodám o rozdělení 13,500.000 zl. K., jež má platiti Maďarsko po r. 1943,

5. Dohody IV. o zřízení "Fondu B",

6. Dohody o rozdělení fondu B mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií,

7. Protokolu o provedení čl. 249, 256 a 258 Trianon.

Důvodová zpráva.

Za účelem konečné a definitivní úpravy závazků vznikajících pro Maďarsko z mírové smlouvy Trianonské, z příměří uzavřeného dne 3. XI. 1918 a ze všech úmluv je doplňujících a za účelem vyřízení sporů rázu finančního, jež vznikly mezi Maďarskem nebo maďarskými příslušníky a některými mocnostmi nebo příslušníky těchto mocností, byly sjednány dne 20. ledna 1930 a parafovány čtyři dohody. Definitivní textace těchto dohod byla svěřena zvláštnímu výboru, který zahájil své práce dne 5. února 1930 v Paříži a skončil je dne 28. dubna 1930.

Všechny tyto dohody tvoří jeden celek, mají býti ratifikovány a listiny ratifikační uloženy v Paříži. Dohody nabývají mezinárodní účinnosti, jakmile budou ratifikovány předně Maďarskem a pak šesti Mocnostmi totiž Velkou Britanií, Francií, Italií, Československou republikou, Rumunskem a Jugoslávií a jednou z pěti druhých Mocností totiž Polska, Portugalska, Řecka, Japonska a Belgie.

Dohoda I.

V článku I. Dohody ukládá se Maďarsku závazek placení 13,500.000 zlatých korun ročně od roku 1944 do r. 1966 jakožto forfaitérní obnos ku krytí všech povinností, které pro Maďarsko ze smluv a úmluv shora uvedených vznikly. Mimo tento obnos nemůže od Maďarska z titulu mírových smluv býti již ničeho více požadována. Od r. 1931 do r. 1943 platí nadále rozhodnutí reparační komise čís. 2797, jímž ukládá se Maďarsku placení reparací v průměrné výši 10 milionů zlatých korun ročně.

Touto Dohodou nejsou dotčeny závazky Maďarska z veřejných dluhů předválečných stejně jako závazky ze všech jiných dohod a ujednání, které byly uzavřeny až do dne, kdy tato Dohoda nabude platnosti. Způsob provedení čl. 186 Trianon o zajištěném dluhu předválečném bude předmětem případné dohody zvláštní. Rozsudky vynesené smíšenými soudy rozhodčími proti Maďarsku budou splněny Maďarskem takto: Úhrnná část rozsudků bude zúročena 3% od 1. ledna 1933 až do 1. ledna 1944 a připočtena ke kapitálu. Takto vypočtená celková částka bude zaplacena v 5 ročních splátkách od dne 1. ledna 1944 až do 1. ledna 1948 s připočtením 3% úroků z částek, které Maďarsko v jednotlivé dny splatnosti ještě dluhuje.

Placení t. zv. créances spéciales po roce 944 jest nepodmíněné a bude konáno v Bance pro vyrovnání mezinárodních platů. Generální zástavní právo založené mírovou smlouvou na veškerých statcích a zdrojích příjmů Maďarska za účelem krytí jeho reparačních závazků se ruší. Maďarsko musí však zaručiti ze svých příjmů obnos, který se rovná 150% sumy nutné ku krytí platů uložených Maďarsku touto Dohodou. Obnos ten může býti na prostou žádost pěti Mocností věřitelských zvýšen. Nebyl-li některý závazek Maďarska včas splněn. Na úhrnnou výši svých závazků vydá Maďarsko dlužní úpisy tzv. certificats de dettes. Naproti tomu zříkají se mocnosti svého práva na likvidaci maďarského majetku, reparační komise přestává fungovati a její pravomoc přenáší se na Banku pro vyrovnání mezinárodních platů.

Vzniknou-li rozpory mezi smluvními stranami o výkladu a aplikaci této Dohody, budou rozhodnuty zvláštním řízením rozhodčím ve smyslu přílohy XII. k Dohodě s Německem z 20. ledna 1930 s tou obměnou, že místo soudce německého nastoupí soudce maďarský.

Dohoda II.

Za účelem vyřízení sporů o provádění agrární reformy v Rumunsku, Jugoslávii a RČS, které ve smyslu čl. 250 Trianon byly maďarskými příslušníky vzneseny na příslušné smíšené soudy rozhodčí, byl zřízen zvláštní fond agrární, t. zv. Fond A, který sloužiti má k uspokojení shora uvedených nároků maďarských příslušníků. Zřízení tohoto Fondu neprejudikuje zásadnímu právnímu stanoviska, které ve věci provádění agrární reformy bylo až dosud jednak státy malodohodovými jednak Maďarskem zastáváno.

Tento Fond jest osobností právnickou, bude míti plnou finanční autonomii a vstoupí v agrárních procesech na místo všech tří států malodohodových. žaloby vznesené proti jednomu z nich bulou nadále řízeny proti Fondu A. Rozsudky v případě odsouzení budou výhradně namířeny proti Fondu A a státy malodohodové jsou pro přítomnost a budoucnost naprosto vyňaty z jakékoliv zodpovědnosti za tyto žaloby. Fond začne konati výplaty, až mu bude znám dosah veškerých rozsudků, které musí býti vyneseny nejdéle do 20. července 1932; rozvržení kvot na jednotlivé žalobce připadajících musí býti provedeno do 30. září 1932. Souhrn odškodnění nesmí přesahovati kapitál Fondu A. Smíšené soudy rozhodčí budou se vyslovovati pouze o výši náhrady, nikoliv o oprávněnosti agrární reformy. Budou rozšířeny na 5 členů, z nichž noví 2 budou zvoleni z příslušníků států za světové války neutrálních; soudce národní může nadále zasedati v soudním tribunálu a zástupce státu súčastniti se jednání jako vedlejší intervenient. Šestiměsíční lhůta stanovená Dohodou v Haagu pro smírné vyřizovaní agrárních sporů prodlužuje se na další tři měsíce až do 20. října 1930. V případě rozporů o výkladu a aplikaci této Dohody má každý ze zúčastněných států právo obrátiti se na. Stálý soud mezinárodní spravedlnosti v Haagu se žádostí o rozhodnutí.

Kromě toho stanoví tato Dohoda pro ty případy, kde tento soud má rozhodovati v jiných věcech než ve sporech shora zmíněných, t. zv. agrárních, že z rozsudků soudních rozhodujících o příslušnosti nebo ve věci samé jest možné odvolání k Stálému soudu mezinárodní spravedlnosti.

Dohoda III.

Fond A má celkovou kapitálovou výši 219,500.000 zlatých korun. Částka ta se zakládána výpočtech uvedených v maďarském memorandu, předloženém konferenci v Haagu. Původně maďarská delegace žádala dotaci toho fondu obnosem 310,000.000 zlatých korun, který však během jednání byl snížen na 240,000.000 zl. korun a nyní na základě nového propočtení zabrané plochy na obnos shora uvedený.

Fond A bude dotován takto:

1. Od r. 1931 do r. 1943 podíly Velké Britanie, Italie, Francie, Belgie, Portugalaka a Japonska na maďarských platech reparačních. Podíly ty tvoří přibližně 5 % celkových platů a dosahují průměrné roční výše 500.000 zlatých korun.

2. Od r. 1944 do r. 1966 obnosem 6,100.000 zlatých korun vzatým z platů maďarských ve výši 13,500.000 zlatých korun na t. zv. créances spécialites.

3. Od r. 1931 podílem velmocí na bulharských reparacích.

4. Příspěvky Velké Brtanie, Francie a Italie od r. 1933 do r. 1943 ročně 4,035.000 zlatých korun, od r. 1944 do r. 1966 ročně 3 mil. 11.400 zlatých korun placených v tom poměru, že připadne

20% na Velkou Britanii,

40% na Francii,

40% na Italii.

Obnosy ty znamenají podstatné zvýšení proti původním sumám, k jichž placení se tyto tři velmoci zavázaly na druhé konferenci v Haagu.

Fond A vydá 4%ní obligace umořovatelné od r. 1944 tak, aby v roce 1966 byly úplně splaceny.

Mimo dotace shora uvedené bude Fond A rožšířen o t. zv. lokální rentu, kterouž rozuměti dlužno příspěvek států malodohodových z provádění pozemkové reformy v dotyčné zemi. Podrobná ustanovení o placení této lokální renty jsou:

1. Rumunsko zavazuje se platiti každoročně počínaje od r. 1931 do r. 1943 roční splátku 600.000 zl. K. a od r. 1944 do r. 1966 roční splátku 1,010.000 zl. K; toto placení je forfaitérní.

2. Jugoslávie zavazuje se platiti: od r. 1931 do r. 1944 roční splátku 1,000.000 zl. K, od r. 1944 do r. 1966 roční splátku 1,683.000 zl. K. Toto placení jest rovněž forfaitérní.

3. Povinnosti RČS upraveny jsou jinak; rozdíl záleží v tom, že žalobci z pozemkové reformy rozděleni jsou na 4 kategorie:

I. kategorie obsahuje všechny maďarské vlastníky pozemků, kteří se před 20. lednem 1930 vyrovnali a vzali žalobu zpět; na tuto kategorii připadá 275.000 jiter katastrálních.

II. kategorie obsahuje všechny maďarské vlastníky pozemků podavší do 20. ledna 1930 žaloby, smíšeným soudem rozhodčím dosud nerozhodnuté. Celková výměra tu činí 586.000 katastrálních jiter. Z tohoto dlužno odečísti 145.000 jiter, tvořících t. zv. fideikomis koburgský a 90.000 jiter, tvořících předmět vyrovnaných žalob hrabat Pálffyových. Zbývá tudíž pouze výměra 351.000 jiter, z níž Československo uvolnilo nebo uvolní při provádění pozemkové reformy nejméně 100.000 jiter. Odškodné, které RČS bude vypláceti při provádění pozemkové reformy, jest určováno výhradně domácím zákonodárstvím a bude lze srážeti při těchto výplatách poplatky daňové, dávku z majetku a hypotekární dluhy, takže vlastníku bude vydána jen t. zv. hyperocha. Platy budou moci býti konány přímo vlastníku a pouze, kdyby vlastník zdráhal se plat přijmouti, Fondu A.

Uvolní-li RČS výměru větší než 100.000 jiter, bude o to přiměřeně snižován československý příspěvek do Fondu A s tou obměnou, že nepřijde RČS k dobru celkový obnos 226 zl. korun pro jitro, kterýž byl vzat za základ oceňování československé lokální renty, nýbrž pouze obnos 100 zlatých korun za jitro, jehož se dociluje průměrně při oceňování ve smyslu čsl. pozemkové reformy, a zbytek 126 zl. korun se přesune na Fond B do oddílu československého.

III. kategorie obsahuje asi 150 maďarských vlastníků pozemků, kteří by mohli po 20. lednu 1930 ještě žaloby podati, což se se strany československé neočekává, ježto tito vlastníci se buď již vyrovnali anebo zmeškali lhůtu k podání žaloby. Při provádění pozemkové reformy na těchto statcích, dojde-li k ní vůbec, nebude zabráno Československem více než 25.000 jiter.

IV. kategorie obsahuje konečně žalobce, o nichž dnes není vědomosti ani se strany RČS ani se strany maďarské, kteří by však mohli vzniknouti tím, že by v budoucnosti někteří vlastníci pozemků žalovali, pokud ovšem lhůta pro podání žalob není promlčena. Při provádění pozemkové reformy na těchto pozemcích - dojde-li k ní vůbec - nebude se strany čsl. zabráno více než 25.000 jiter.

Tito případní žalobci kategorie III. a IV. nebudou odškodněni přímo z Fondu A, nýbrž za účelem jejich uspokojení utvoří se zvláštní "Réserve spéciale" dotovaná jedině příspěvky Francie a Italie ve výši 326.000 zl. korun od r. 1931 do r. 1943 a 548.000 zl. korun od r. 1944 do r. 1966 ročně, jež v případě nevyčerpání nebudou přesunuty na Fond B, nýbrž vráceny přímo Francii a Italii.

V důsledku utvoření této zvláštní reservy a rozvržení veškerého pozemkového majetku, který by pro provádění agrární reformy vůbec přicházel v úvahu, žádná žaloba maďarských příslušníků z doby minulé, přítomné i budoucí nemůže za žádných okolností býti řízena proti RČS, nýbrž jedině proti Fondu A. Tím zachována jest nedotknutelnost čsl. pozemkové reformy a zákonů ji provádějících, ježto veškeré plochy, které budou v duchu těchto ustanovení uvolněny, jakož i náhrady, které budou vyplaceny, odpovídají čsl. zákonům.

V případě rozporů o výkladu a o aplikaci této Dohody, každý ze zúčastněných států má právo obrátiti se na Stálý soud mezinárodní spravedlnosti se žádostí o rozhodnutí.

V Dodatku k Dohodám z 28. dubna 1930 rozvrhuje se částka 13,500.000 zlatých korun placených Maďarskem z titulu tak zv. créances spéciales tak, že 6,100.000 zlatých korun připadá Fondu A a zbytek 7,400.000 zlatých korun Fondu B.

Dohoda IV.

Za účelem vyřízení sporů z provádění čl. 63, 191 a 250 Trianon, zřizuje se Fond B. Tento Fond bude nadán právnickou osobností a bude disponovati kapitálem ve výši 100,000.0000 zlatých korun, kterýž bude utvořen takto:

1. od r. 1931 do r. 1943 ročními splátkami ve výši 3 milionů zlatých korun jako 3% úroků placenými Velkou Britanií 20%,

Francií 40 %,

Italií 40 %,

1. od r. 1931 do r. 1943 ročními splátkami ve výši 7,400.000 zlatých korun jako 5% úroků a umořování vypočteného až do 31. prosince 1966, jež budou vzaty z platů maďarských ve výši 13,500.000 t. zv. créances spéciales.

Fond vydá obligace jež budou umořovány postupně až do roku 1966, s úrokovou mírou 3% do roku 1943 a s úrokovou mírou 5% do roku 1966. Státy malodohodové mají však volbu vyžádati si vydání obligací zúročených 4 a 1/2 % na celou dobu od roku 1931 do r. 1966, zaručí-li rozpětí úrokové pro prvých 12 let. Rozdělení tohoto Fondu mezi Rumunska, Jugoslávii a RAS bude provedeno na základě Dohody k tomu účelu sjednané. Dohoda tato byla sjednána dne 25. dubna 1930 v Paříži a dělí tento Fond stejným dílem mezi tři státy Malé Dohody. Do Fondu B přejdou přebytky z Fondu A, které přijdou k dobru jednotlivým národním oddílům tohoto Fondu. Případné úspory tohoto Fondu budou rozvrženy mezi Velkou Britanii, Francii a Italii v poměru jejich příspěvků. Rozpory o výkladu a provádění této Dohady budou předloženy rozhodčímu, ustanovenému správním výborem Fandu a v případě neshody o osobě rozhodčího třem rozhodčím, z nichž jeden jmenován bude většinou výboru, druhý menšinou a třetí předsedou Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti.

Mimo Dohody shora uvedené byl sjednán v Paříži mezi delegací československou a maďarskou Protokol, který upravil otázky dosud nevyřízené, týkající se čl. 249, 256 a 258 mírové smlouvy Trianonské, vyřešeny byly na základě zásady territoriality a stanoveno, že každý stát podrží to, co je na jeho území. V důsledku toho bude vzata zpět žaloba o nadaci Pálffyově, která zůstává celá RČS. Spor o družstevní ústřednu Hangya v Budapešti bude předložen k rozhodnutí předsedovi československo-maďarského soudu rozhodčího, nedojde-li ve lhůtě tříměsíční k smírné dohodě. Spor o t. zv. nadaci Pázmány-ovskou, jež náleží k jmění budapeštské university, půjde dále. Podotknouti sluší, že Protokol tento nevztahuje se na jmění nadace církevní.

V některých z těchto aktů byly převzaty závazky, o nichž by mohlo býti sporno, zda z nich neplynou břemena ve smyslů čl. 64, bod 1., věta třetí ústavní listiny. Všechny tyto akty tvoří však jeden nedílný celek a proto se rozhodla vláda, aby všechny tyto akty byly předloženy Národnímu shromáždění k projevení souhlasu.

Vláda vyslovuje přání, aby tento vládní návrh byl v obou sněmovnách přikázán výboru zahraničnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší, ježto ratifikace Dohod v návrhu obsažených se strany Československé republiky jest předpokladem toho, aby se Dohody staly mezinárodně účinnými.

V Praze, dne 15. května 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Příloha k číslu 442

DOHODY O ZÁVAZCÍCH

VYPLÝVAJÍCÍCH ZE SMLOUVY

TRIANONSKÉ,

PODEPSANÉ

V PAŘÍŽI DNE 8. DUBNA 1930

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ V PRAZE

ÚVOD.

DOHODY O ZÁVAZCÍCH VYPLÝVAJÍCÍCH ZE SMLOUVY

TRIANONSKÉ.

Řádně zmocnění zástupcově vlády jeho Veličenstva krále Belgů, vlády Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska, vlády Kanadské, vlády soustátí Austrálského, vlády Nového Zélandu, vlády Unie Jihoafrické, vlády Indické, vlády republiky Francouzské, vlády republiky Řecké, vlády království Maďarského, vlády jeho Veličenstva krále Italského, vlády jeho Veličenstva císaře Japonského, vlády republiky Polské, vlády republiky Portugalské, vlády jeho Veličenstva krále Rumunského, vlády republiky Československé a vlády jeho Veličenstva krále Jugoslavie

se sešli v Haagu, aby upravili úplně a definitivně otázku finančních závazků připadajících Maďarsku na základě smlouvy Trianonské, příměří z 3. listopadu 1918 a všech Úmluv je doplňujících, a zajistili úpravu rozporů povahy finanční, které vznikly mezi Maďarskem anebo maďarskými příslušníky se strany jedné a některými Mocnostmi nebo jejich příslušníky se strany druhé.

K tomuto cíli byla v Haagu dne 20. ledna 1930 podepsána jedna Dohoda a čtyři přílohy řádně parafovány. Některé Mocnosti nejsou smluvními stranami staré přílohy III. (nynější Dohody IV.).

V Haagu bylo rozhodnuto, že definitivní redakce těchto Dohod bude svěřena komitétu, který měl zasedati v Paříži.

V důsledku prací tohoto komitétu, byly podepsány v Paříži dne 28. dubna 1930 přiložené texty sepsané v jazyku anglickém a francouzském, oba stejně autentické. Tyto Dohody jest považovati za nedílný celek a ratifikovati jako takový. Ratifikace budou uloženy v Paříži co možno nejdříve.

První zápis o složení ratifikačních listin bude pořízen, jakmile Dohody budou ratifikovány s jedné strany Maďarskem a s druhé strany šesti Mocnostmi totiž Francií, Velkou Britanií, Italií, Rumunskem, Československem, Jugoslavií a jednou z pěti druhých Mocností totiž Belgie, Řecka, Japonska, Polska a Portugalska.

Mocnosti, jejichž vláda sídlí mimo Evropu, budou moci přestati na tom, že prostřednictvím svého diplomatického zástupce v Paříži zpraví vládu Francouzskou o své ratifikaci a v tomto případě dodají ratifikační listiny co možno nejdříve.

Dohody vstoupí v platnost mezi Smluvními Stranami, které je budou takto ratifikovati, již ode dne tohoto prvního zápisu.

S výhradou předchozích ustanovení vstoupí Dohody v platnost pro každou signatární vládu dnem její notifikace nebo uložení ratifikační listiny.

Vláda Francouzská odevzdá všem signatárním vládám ověřený dopis zápisu o notifikaci nebo uložení ratifikační listiny.

Tyto Dohody budou uloženy v archivu vlády Francouzské, která vydá po ověřeném opise každé ze signatárních vlád smlouvy Trianonské.

Dáno v jediném vyhotovení v Paříži, dne 28. dubna 1930.

LOUCHEUR.

DR. E. BENEŠ.

ROBERT PERIER.

W. A. C. GOODCHILD.

PHILIPPE ROY.

D. CAVADIAS.

KORÁNYI.

IGINO BROCCHI.

M. NAGAI.

TOMAZ FERNANDEZ.

J. MROZOWSKI.

N. TITULESCO.

CONST. FOTITCH.

DOHODA I.

O UJEDNÁNÍCH MEZI MAĎARSKEM A VĚŘITELSKÝMI

MOCNOSTMI.

Článek 1.

Na úplné a konečné osvobození od břemen, která jsou mu uložena podle mírové smlouvy Trianonské, smlouvy o příměří z 3. listopadu 1918 a všech úmluv je doplňujících avšak s výhradou níže uvedených ustanovení článku 2., potvrzuje Maďarsko svůj závazek platiti částky stanovené rozhodnutím reparační komise ze dne 21. února 1924, čís. 2797 a zavazuje se konati počínajíc 1. lednem 1944 za léta 1944 až 1966 včetně z důvodu zvláštních pohledávek, které mají svůj původ v řečené mírové smlouvě, stálý roční plat 13.5 milionů zlatých korun.

Vláda Maďarská zříká se na druhé straně všech svých pohledávek proti věřitelským mocnostem z důvodu mírové smlouvy Trianonské, smlouvy o příměří z 3. listopadu 1918 a všech je doplňujících úmluv.

Článek 2.

1. Tato Dohoda nedotýká se v ničem závazků plynoucích z veřejných dluhů předválečných, které jdou k tíži Maďarska podle mírové smlouvy Trianonské, stejně jako závazků, které plynou ať pro Maďarsko či pro jiné mocnosti signatární ze všech ostatních dohod a úprav, sjednaných až do doby, kdy tato Dohoda nabude účinnosti.

2. Způsob provedení článku 186. mírové smlouvy Trianonské a jeho přílohy, pokud jeho stanovení příslušelo reparační komisi, bude předmětem případného zvláštního ujednání mezi zúčastněnými Stranami.

3. Rozsudky, které byly nebo budou vyneseny smíšenými soudy rozhodčími proti vládě Maďarské ve prospěch příslušníků věřitelských mocností, s nimiž Maďarsko nemá úmluvy verifikační a kompensační, budou splněny vládou Maďarskou takto:

Úhrnná částka z rozsudků odsuzujících bude zúrokována 3% ročně počínajíc 1. lednem 1933, byl-li rozsudek vydán před tímto dnem, a počínajíc dnem rozsudku, bude-li vydán později.

Tyto jednoduché úroky nebudou placeny ročně, nýbrž budou připočteny k úhrnné výši odsouzení až do 1. ledna 1944. Takto vypočtená celková částka bude zaplacena v pěti stejných ročních platech dne 1. ledna 1944, dne 1. ledna 1945, dne 1. ledna 1946, dne 1. ledna 1947 a dne 1. ledna 1948.

K čtyrem posledním platům budou připojeny 3% úroky z částek, které Maďarsko v ten den bude ještě dlužno.

Do tří měsíců ode dne, kdy tato Dohoda nabude účinnosti nebo do tří měsíců ode dne, kdy bude doručen rozsudek, odevzdá Maďarsko pokladniční poukázky s pěti kupony, z nichž každý bude zníti na částku, jež má býti zaplacena vždy v jeden z pěti výše zmíněných dnů dospělosti.

Článek 3.

Platy vymahatelné do 1. ledna 1944 budou konány za podmínek, vyplývajících z předpisů nyní platných o finanční rekonstrukci Maďarska a zejména z rozhodnutí reparační komise ze dne 21. února 1924 čís. 2797. Banka pro vyrovnání mezinárodních platů bude však pověřena, aby přijímala tyto platy za podmínek, stanovených v předpisech, o kterých se v tomto článku činí zmínka.

Článek 4.

Platy vymahatelné po roce 1944 jsou nepodmínečným závazkem, t. j. bez jakéhokoliv práva na jejich odložení. Budou konány Bankou pro vyrovnání mezinárodních platů ve zlatě anebo v devisách rovnocenných zlatu ve stejných pololetních lhůtách dne 1. ledna a 1. července každého roku, při čemž první splátka spadá na 1. leden 1944.

Článek 5.

Banka pro vyrovnání mezinárodních platů připíše všechny částky, které přijme podle článků 3. a 4. této Dohody k dobru na účtu otevřeném věřitelským mocnostem.

Článek 6.

Výsada prvního pořadí, zřízená článkem 180. mírové smlouvy Trianonské na všech statcích a příjmových zdrojích Maďarska pro úpravu reparací a ostatních břemen, o nichž se mluví v řečeném článku, pozbude definitivně platnosti dnem, kdy tato Dohoda stane se účinnou.

Článek 7.

Avšak Maďarsko se zavazuje, že počínajíc dnem, kdy tato Dohoda vstoupí v platnost, vyhradí ze svých státních příjmů roční důchod ve výši nejméně 150% ročního platu uvedeného v čl. 1. Jest shoda v tom, že, nebude-li kterýkoliv z těchto platů vykonán v době své splatnosti, bude Maďarsko povinno neodkladně a na pouhou žádost pěti věřitelských mocností dáti tento důchod v zástavu. Způsob zřízení a správy zástavy budou předmětem zvláštní dohody mezi vládou maďarskou a Bankou pro vyrovnání mezinárodních platů. Nedojde-li mezi nimi o tom k dohodě, budou stanoveny třemi znalci, jmenovanými předsedou Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Článek 8.

Maďarská vláda odevzdá ihned, jakmile tato Dohoda nabude účinnosti, Bance pro vyrovnání mezinárodních platů, jakožto věrné ruce (Trustee) věřitelských mocností úvěrní úpisy, znějící na roční plat, uvedený v článku 1., jejichž vzor bude stanoven komitétem, o němž bude dále řeč v článku 11. odst. 4.

Článek 9.

Věřitelské mocnosti, které podepsaly tuto Dohodu, zavazují se, že ode dne, kdy nabude účinnosti, upustí od výkonu svého práva zadržeti a likvidovati majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době, kdy mírová smlouva Trianonská nabyla účinnosti, patřily příslušníkům bývalého království Maďarského nebo společnostem pod jejich kontrolou, pokud řečený majetek, práva a zájmová účastenství již nejsou likvidní nebo likvidovány, nebo nebylo o nich s konečnou platností již učiněno opatření.

Článek 10.

Pohledávky Maďarska proti Německu, o nichž jest řeč v čl. 196. mírové smlouvy Trianonské, a pohledávky Německa proti Maďarsku, zmíněné v článku 261. mírové smlouvy Versaillesské, byly zrušeny dohodou ze dne 20. ledna 1930, sjednanou v Haagu s Německem. Maďarsko béře to na vědomí a souhlasí s tímto zrušením.

Rovněž všechny pohledávky Maďarska proti Rakousku a Bulharsku, o nichž jedná článek 196. mírové smlouvy Trianonské, a veškeré pohledávky Rakouska a Bulharska proti Maďarsku, zmíněné v článku 213. mírové smlouvy Saint-Germainské a 145. mírové smlouvy v Neuilly jsou zrušeny.

Veškeré listiny a doklady o těchto pohledávkách budou zničeny péčí zmenšených komitétů, kterým bude uloženo zajistiti převod pravomoci reparační komise.

Článek 11.

Vztahy mezi reparační komisí a Maďarskem budou skončeny co nejdříve.

Účty reparační komise s Maďarskem jest považovati za definitivně uzavřené a bez právních účinků dnem, kdy tato Dohoda nabude účinnosti.

S výhradou ustanovení odstavce 2. článku 2. práva a pravomoc příslušející reparační komisi budou přeneseny, pokud toho bude potřebí, na Banku pro vyrovnání mezinárodních platů.

Způsob a datum tohoto převodu budou stanoveny komitétem složeným ze dvou zástupců vlády Maďarské, čtyř zástupců reparační komise, z nichž jeden má býti společný delegát v reparační komisi nebo zástupce jím označený, a z jednoho zástupce Banky pro vyrovnání mezinárodních platů.

V případě, že Banka pro vyrovnání mezinárodních platů by nepřijala příkaz jí svěřený touto Dohodou v jeho celistvosti, jmenování zmocněnce (Trustee), který by nastoupil v případě potřeby na místo Banky, příslušelo by komitétu zřízenému na základě tohoto článku.

Článek 12.

S výhradou schválení Rady Společnosti Národů kontrolní komise pro Maďarsko skončí svoji činnost dnem, kdy tato Dohoda nabude účinnosti. Vláda Francouzská, které přísluší přijmouti ratifikační listiny, jest pověřena, aby podala příslušnou žádost Radě Společnosti Národů.

Článek 13.

Jakýkoliv spor mezi zúčastněnými stranami o výklad a provádění této Dohody bude předložen ke konečnému rozhodnutí Soudu, o němž jest řeč v Haagské dohodě s Německem z 20. ledna 1930 a to v souhlase s řízením, které jest tam předepsáno. Nicméně bude při takových sporech člen jmenovaný Německem nahražen členem jmenovaným Maďarskem.