PŘEKLADY.

DOHODA.

Zástupci Německa, Belgie, Francie, Velké Britanie, Italie a Japonska, shromáždění v Ženevě dne 16. září 1928 projevili vůli upraviti konečně úplně problém reparací a za tím účelem učinili opatření pro zřízení komise finančních znalců.

K tomu cíli se sešli znalci v Paříži a předložili zprávu dne 7. června 1929. Tato zpráva byla zásadně schválena Haagským protokolem ze dne 31. srpna 1929.

V důsledku toho řádně zmocnění zástupcově vlády říše Německé, vlády jeho Veličenstva krále Belgičanů, vlády Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska, vlády Kanadské, vlády soustátí Australského, vlády Novozélandské, vlády Jihoafrické Unie, vlády Indické, vlády Francouzské republiky, vlády Řecké republiky, vlády jeho Veličenstva krále Italského, vlády jeho Veličenstva císaře Japonského, vlády republiky Polské, vlády republiky Portugalské, vlády jeho Veličenstva krále Rumunského, vlády Československé republiky a vlády jeho Veličenstva krále Jugoslavie

usnesli se na tom, co následuje:

Článek I.

Plán expertů ze dne 7. června 1929 spolu s touto Dohodou a Protokolem ze dne 31. srpna 1929, kteréžto akty dohromady jsou nadále označovány jako ťNový plánŤ, je přijat s konečnou platností jakožto úplná a konečná úprava finančních otázek vyplývajících z války, pokud jde o Německo.

Tímto přijetím signatární mocnosti berou na sebe závazky a nabývají práv, jež pro každou z nich Nový plán přináší.

Německá vláda béře na sebe slavnostní závazek vůči věřitelským mocnostem, že bude platiti roční splátky, předvídané v plánu v souhlase s jeho ustanoveními.

Článek II.

Od doby, kdy se započne Nový plán prováděti za podmínek, ustanovených v závěrečné doložce této Dohody, jest dřívější závazek Německa úplně nahražen, vyjímaje německou zahraniční půjčku z roku 1924, závazkem předvídaným v Novém plánu. Úplné placení ročních splátek v něm obsažených v míře, podle které jsou povinovány věřitelským mocnostem, je přijato těmito mocnostmi jakožto konečné zproštění Německa ode všech závazků, které jsou dosud nevyřízeny a jež jsou vypočtěny v oddělení XI. části I. Dawesova plánu tak, jak bylo vyloženo rozhodnutím interpretačního tribunálu, zřízeného na základě Londýnské dohody ze dne 30. srpna 1924.

Článek III.

A. Signatární vlády uznávají, že účty mezi reparační komisí a Německem, týkající se operací před obdobím Dawesova plánu, stejně jako všechny účty, obsahující dopropisy Německu zúčtované nebo zúčtovatelné na jeho původní kapitálový dluh, budou napříště bezpředmětné a bezúčinné a je prohlašují za uzavřené v jejich přítomném stavu.

B. (a) U provádění par. 143 zprávy znalců ze dne 7. června 1929, při čemž jest dohodnuto, že prohlášení, které následuje, bude považováno za prohlášení vyčerpávající obsah zřeknutí se předvídaného v tomto paragrafu, Německo prohlašuje, že se vzdává v mezích výpočtu, jenž následuje, každého požadavku, majícího za předmět placení nebo majetek, který mohlo nebo by mohlo vznésti buď na reparační komisi nebo některou z věřitelských mocností, signatářů této dohody, pro jakoukoliv operaci předcházející podpisu této dohody ve vztahu buď se světovou válkou, buď s Úmluvami o příměří, Versaillesskou smlouvou nebo dohodami, uzavřenými za účelem jejich provádění:

1. požadavky, vztahující se na majetek nebo na peněžní práva válečných zajatců, pokud nebyly již upraveny zvláštními dohodami;

2. požadavky, směřující k obdržení náhrady platů, vykonaných na základě par. II dodatku k článku 296 Versaillesské smlouvy;

3. požadavky, týkající se půjček vypsaných bývalými německými koloniemi;

4. veškeré požadavky, jež mají za předmět buď platy nebo majetek, které německá vláda mohla nebo by mohla vznésti, jednajíc na svůj účet, pokud by se nejednalo o pohledávky státní; oznámené během řízení súčtovacího, předvídaného v článcích 296 a 72 Versaillesské smlouvy, věřitelským úřadem dluhujícímu úřadu.

(b) Navzájem přijímají věřitelské mocnosti ve shodě s doporučením v par. 96 zprávy znalců ze dne 7. června 1929 úplné placení v něm určených ročních splátek, jakožto konečné zproštění Německa od všech závazků posud nevyrovnaných a vzdávají se každého požadavku tyto roční splátky přesahujícího, jenž má za předmět placení anebo majetek, který byl nebo by mohl býti vznesen na Německo za jakoukoliv operaci minulou, spadající pod tytéž body, jako jsou ty, vypočtené shora pod č. 1 až 4.

(c) Ustanovení tohoto článku se nedotýkají provádění dohod po 10. lednu 1920 uzavřených o vzdání se likvidace německého soukromého majetku, práv a účastenství nebo vrácení buď tohoto majetku, práv a účastenství nebo výtěžků jejich likvidace.

C. (a) Věřitelské vlády se zavazují, že ode dne přijetí zprávy znalců ze dne 7. června 1929 přestanou užívati svého práva zabírati, zadržovati a likvidovati vlastnictví, práva a zájmová účastenství německých příslušníků nebo německých společností, nebo společností, kontrolovaných Němci, pokud toto vlastnictví a tato práva nejsou již likvidní nebo likvidovaná nebo jimi nebylo konečně disponováno včetně práv věřitelských mocností vyplývajících z čl. 306. odstavec (5), (6) a (7) Versaillesské smlouvy.

(b) Provádění tohoto závazku bude předmětem zvláštních dohod mezi vládou německou a každou ze zúčastněných vlád.

(c) Signatární vlády budou se snažiti, aby upravily konečně všechny nevyřízené otázky, týkající se provedení tohoto závazku ve lhůtě jednoho roku poté, kdy Nový plán bude uveden v platnost.

(d) Tento závazek se nevztahuje na případy, kde již byly zvláštní úpravy uskutečněny.

D. Všechny nebo některé z otázek, zmíněných v tomto článku a týkajících se vzdání nároků a zastavení likvidace, jsou upraveny mezi Německem s jedné a těmito jednotlivými vládami s druhé strany dohodami, uzavřenými s těmito daty: Belgií dne 13. července 1929 a 16. ledna 1930, Velkou Britanií dne 28. prosince 1929, Kanadou dne 14. ledna 1930, soustátím Australským dne 17. ledna 1930, Novým Zélandem dne 17. ledna 1930, Francií dne 31. prosince 1929, Italií dne 20. ledna 1930 a Polskem dne 31. října 1929.

Článek IV.

Hned od uvedení v platnost Nového plánu budou úřad reparačních platů a s ním souvislé orgány v Berlíně zrušeny a styky reparační komise s Německem se ukončí.

Za působnosti Nového plánu zůstanou zachovány jediné ony z funkcí těchto orgánů, jejichž zachování vyžaduje plán. Tyto funkce budou přeneseny na Banku pro vyrovnání mezinárodních platů prostřednictvím ťzvláštního omezeného komitétuŤ; Banka bude je vykonávati za podmínek a v rámci Nového plánu v souhlase s předpisy svých stanov.

Za působnosti Nového plánu pravomoc věřitelských mocností vůči Německu bude určena podle ustanovení tohoto plánu.

K tomu zástupci vlád belgické, britské, francouzské, italské a japonské a zástupci vlády německé učinili prohlášení, jež jsou obsažena v příloze I.

Ostatní opatření vyžadovaná vzhledem k přechodu nynějšího režimu v režim Nového plánu jsou ona, která předvídá příloha II.

Článek V.

Roční splátky, zmíněné v této Dohodě, zahrnují v sobě částky vyžadované ke službě německé zahraniční půjčky z roku 1924.

V těchto ročních splátkách nejsou pojaty obnosy, jež plán znalců ze dne 7. června 1929 přiděluje Spojeným státům americkým.

Článek VI.

Za účelem uvedení v platnost Nového plánu uznávají smluvní strany nutnost zříditi Banku pro vyrovnání mezinárodních platů. Přiznávají jí právnickou osobnost dnem, kdy bude zřízena v souhlase se stanovami, připojenými základnímu zákonu této Banky, který tvoří předmět Úmluvy, uzavřené s vládou švýcarské konfederace.

Článek VII.

Vláda německá odevzdá Bance pro vyrovnání mezinárodních platů v její vlastnosti jako mandatáře věřitelských mocností dlužní úpis, který tvoří předmět přílohy III.

Současně německá vláda zaručuje, že Společnost německých říšských drah (Deutsche Reichsbahngesellschaft) odevzdá Bance pro vyrovnání mezinárodních platů úpis zmíněný v příloze IV.

Článek VIII.

Za účelem usnadnění dobrého chodu Nového plánu vláda německá chce prohlásiti z vlastního popudu, že jest pevně odhodlána vynaložiti všechno možné úsilí, aby se vyvarovala prohlášení o odkladu a že k němu nepřikročí leda tehdy, když dospěje k závěru, že měna Německa stejně jako jeho hospodářský život mohly by býti vážně ohroženy částečným nebo úplným převodem odsunutelné části ročních splátek. Zůstává dohodnuto, že Německo jediné jest povoláno rozhodnouti, je-li na místě vyhlásiti odklad tak, jak jest předvídán i v Novém plánu.

Článek IX.

Německá vláda se zavazuje, že učiní nutná opatření k vyhlášení zvláštních zákonů, nutných k provádění Nového plánu, to jest:

(a) Zákona o změně zákona o Bance ze dne 30. srpna 1924 v souhlase i s přílohou V.;

(b) zákona o změně zákona o Společnosti německých říšských drah v souhlase s přílohou VI.

Tyto zákony nemohou býti změněny, leč za podmínek a řízení předvídaných v přílohách V. bis a VI. bis.

Německá vláda se rovněž zavazuje, že provede ustanovení obsažená v přílohách VII. a XI. týkající se použití výnosů z určitých daní ke službě rozličných prvků ročních splátek z titulu kolaterální záruky.

Článek X.

Smluvní strany učiní na svých územích nezbytná opatření, aby fondy a vklady Banky pro vyrovnání mezinárodních platů, pocházející z platů Německa, byly osvobozeny ode všech fiskálních břemen státních nebo místních.

Na územích podrobených pravomoci Smluvních Stran nebudou Banka, její majetek a hotovosti, jakož i deposita a jiné fondy, které by jí byly odevzdány, předmětem žádného ustanovení, zakládajícího jakoukoliv právní nezpůsobilost nebo žádného omezujícího opatření, jako censury, rekvisice, uzmutí anebo zabavení v době míru nebo ve válce, represálií, zákazů anebo omezení vývozu zlata nebo devis nebo každého jiného obdobného opatření.

Článek XI.

Vlády věřitelských mocností sjednaly text smlouvy o příkazu (Trust), obsažené v příloze VIII., týkající se přijímání, správy a rozvržení německých splátek.

Jak bude Banka pro vyrovnání mezinárodních platů ustavena, bude pozvána, aby k ní přistoupila, a tytéž vlády budou delegovati zástupce, vybavené plnými mocemi, nutnými k podpisu smlouvy.

Německá vláda prohlašuje, že vzala na vědomí text této smlouvy.

Článek XII.

Režim věcných dodávek bude upraven v souhlase s ustanoveními přílohy IX. této Dohody a přílohy II. Protokolu ze dne 31. srpna 1929.

Způsob provádění britského zákona zvaného ťGerman Reparation (Recovery) Act 1921Ť, stejně jako způsob vybírání dávek z německých dovozů do Francie, byly předmětem dohod mezi německou vládou s jedné a vládami britskou a francouzskou s druhé strany, dohod, jejichž texty jsou v příloze X.

Článek XIII.

Německá vláda potvrzuje všechny výsady, záruky a zástavy, zřízené až dosud ve prospěch německé zahraniční půjčky z r. 1924 a prohlašuje, že nic ani v Novém plánu ani v důsledku zastavení plánu Dawesova nezmenšuje anebo nemění povahu a rozsah povinností anebo závazků jí dříve převzatých za režimu ťGeneral BondŤ, aby byla zajištěna půjčka shora uvedená. Trvají v celistvosti. Vlády ostatních signatárních mocností stejně potvrzují a uznávají znovu výsadně postavení služby německé zahraniční půjčky z r. 1924 a prohlašují, pokud se jich to týká, že všechny výsady, záruky a zástavy, povolené až dosud řečené půjčce, zůstávají nedotčeny včetně těch, jež jsou obsaženy v Londýnském Protokole ze dne 30. srpna 1924. Zejména a bez újmy všeobecných prohlášení, která předcházejí, vlády Německa a ostatních signatárních mocností uznávají, že výsada prvního pořadí, stanovená ve prospěch půjčky, nadále se vztahuje na všechny platy, které mají budoucně býti Německem převedeny z titulu reparací a jiných břemen smlouvy, včetně nejen neodsunutelné části německých ročních splátek, jež je platiti na účet Trustu ročních splátek, ale i včetně odsunutelné části německých ročních splátek, jež je platiti na stejný účet. Řečené mocnosti proto uznávají, že částky normálně potřebné pro službu půjčky budou vzaty z řečených ročních splátek a placeny Trustem půjčky nebo na jejich řád přednostně přede všemi jinými, odtud pocházejícími plněními. Německá vláda přijímá mimo to a potvrzuje ustanovení o jistotě pro německou zahraniční půjčku z r. 1924, obsažená v příloze XI., jejíž anglický text jediné jest autentický.

Článek XIV.

Věřitelské mocnosti uznávají, že jejich přijetí slavnostního závazku německé vlády nahražuje všechny zástavy kontroly, záruky a výsady, jež mohou nyní trvati s výhradou těch, o nichž se činí zvláštní zmínka v článku XIII. a v přílohách VI., VII. a XI.

Článek XV.

1. Každý spor, buď mezi signatárními vládami této Dohody nebo mezi jednou či více z nich a Bankou pro vyrovnání mezinárodních platů o výkladu a aplikaci Nového plánu bude, i s výhradou zvláštních ustanovení předvídaných v přílohách I., V. bis, VI. bis a IX., podroben za účelem konečného rozhodnutí rozhodčímu soudu, skládajícímu se z 5ti členů, jmenovaných na pět let, z nichž jeden, jenž bude zastávati úřad předsedy, musí býti občanem Spojených států amerických, dva musí býti příslušníky státu, které byly v poslední válce neutrální a z obou posledních bude jeden příslušníkem Německa a jeden příslušníkem jedné z věřitelských mocností Německa.

V prvém období pěti let, počínajícím dnem, kdy se započne prováděti Nový plán, tento soud bude složen z pěti členů, kteří nyní tvoří rozhodčí soud, zřízený Dohodou Londýnskou ze dne 30. srpna 1924.

2. Znovujmenování členů soudu po projití každého období anebo obsazení uprázdněného místa, jež by mohlo nastati během tohoto období, bude provedeno: pokud jde o člena, který má státní příslušnost jedné z věřitelských mocností Německa, vládou francouzskou, která se předem dohodne za tím účelem s vládami belgickou, britskou, italskou a japonskou; pokud jde o člena, který má státní příslušnost německou, vládou německou, a pokud jde o ostatní tři členy, šesti shora zmíněnými vládami, jež jednají ve vzájemné dohodě, a v nedostatku takové dohody úřadujícím předsedou Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti.

3. Ve všech případech, v nichž buď Německo nebo Banka bude stranou žalující nebo žalovanou, shledá-li předseda soudu na žádost jedné nebo více věřitelských vlád, které jsou stranami ve sporu, že tato vláda nebo tyto vlády mají hlavní zájem, vyzve tuto vládu nebo tyto vlády, aby určily vzájemnou dohodou, jde-li o více vlád, člena, který v soudu nahradí člena jmenovaného francouzskou vládou.

V případě, kdy u příležitosti sporu mezi dvěma nebo více věřitelskými vládami, nezasedal by v soudu příslušník jedné nebo více těchto vlád, ta vláda nebo ty vlády budou míti právo určiti každá člena, jenž bude zasedati při této příležitosti. Uzná-li president, že určité z těchto vlád mají společný zájem ve sporu, vyzve je, aby určily jednoho člena; kdykoliv v důsledku tohoto opatření soud bude složen ze sudého počtu členů, předseda bude míti hlas rozhodující.

4. Před každým konečným rozhodnutím a bez prejudice pro meritum, předseda soudu anebo, je-li zaneprázdněn v kterémkoliv případě, každý člen jím ustanovený bude moci na žádost strany, která v tom směru učiní návrh, naříditi zajišťovací opatření k zabezpečení práv stran.

5. Uchylujíce se k soudu, mohou strany vždy se dohodnouti, že svůj spor předloží předsedovi nebo jednomu z členů zvolenému za jediného rozhodčího.

6. S výhradou zvláštních ustanovení, předvídaných v dohodě o rozhodčím, která v žádném případě nemohou býti na újmu právu strany třetí na intervenci, postup soudu nebo jediného rozhodčího bude upraven v souhlase s přílohou XII.

Tato pravidla o řízení platí stejně s touže výhradou ve všech právních případech před soudem, předvídaným v přílohách této Dohody.

7. Nedorozumí-li se strany o znění dohody o rozhodčím, může každá strana přímo a jednoduchou žádostí věc předložiti soudu, jenž vynese rozsudek, třebas i pro zmeškání, o každé otázce, jež mu byla tím způsobem předložena.

8. Soud i jediný rozhodčí posuzují svoji příslušnost. Nicméně v případě, kdy ve sporu vznikajícím mezi vládami, otázka příslušnosti by byla zdvižena, bude na žádost jedné ze stran předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

9. Tato ustanovení budou řádně přijata Bankou za účelem vyřízení každého sporu, který by mohl vzniknouti mezi ní a jednou nebo více signatárních vlád o výkladu a použití jejích stanov nebo Nového plánu.

Závěrečná ustanovení.

P. Henri Jaspar, ministerský předseda Belgie, jednaje ve své vlastnosti jako předseda Haagské konference z r. 1930, odevzdá ihned po podpisu každé ze signatárních vlád ověřený souhlasný opis této Dohody. (Tento výraz zahrnuje zde a po každé, kdy to textová souvislost připouští, připojené tu přílohy.) S výhradou opačných ustanovení texty francouzský a anglický budou stejně autentické.

Nicméně jedná-li se o úpisy předvídané v článku VI. a o německé zákony zmíněné v článku IX. této Dohody, text německý, a jedná-li se o přílohu XI. anglický; budou jediné autentické.

Tato dohoda bude ratifikována a uložení ratifikačních listin bude provedeno v Paříži u vlády francouzské.

Mocnosti, jichž vláda sídlí mimo Evropu, budou moci se spokojiti s tím, že prostřednictvím svých diplomatických zástupců v Paříži zpraví francouzskou vládu o své ratifikaci; v takovém případě dodají ratifikační listiny co nejdříve.

Nový plán vstoupí v platnost a bude se míti za to, že bylo započato s jeho prováděním dnem, kdy reparační komise a předseda Kriegslastenkommission shodně zjistí:

1. Ratifikaci této Dohody Německem a publikaci německých zákonů ve shodě s dotyčnými přílohami.

2. Ratifikaci téže Dohody čtyřmi z těchto mocností: Belgie, Velká Britanie, Francie, Italie a japonsko.

3. Ustavení Banky pro vyrovnání mezinárodních platů, její převzetí dotyčných závazků, předvídaných v této Dohodě, stejně jako přijetí s její strany dlužního úpisu německé vlády a úpisu Společnosti německých říšských drah, tak jak jsou uvedeny v příloze III. a IV.

Zjištění reparační komise musí býti odhlasováno řečenou komisí tak, jak byla ustavena pro účely Versaillesské smlouvy v případech, když byla zkoumána otázka vztahující se na Německo, při čemž nicméně delegát japonský zúčastní se jednání a hlasuje.

Zjištění reparační komise a předsedy Kriegslastenkommission bude oznámeno všem signatárním mocnostem této Dohody.

Nicméně nahražení závazků a ročních splátek z Nového plánu oněmi z plánu znalců ze dne 9. dubna 1924 nastane počínaje dnem 1. září 1929 se zřetelem k předpisům Haagského protokolu ze dne 31. srpna 1929 a přílohy II. této Dohody.

Tato Dohoda vstoupí v platnost pro každou vládu jinou, než jsou čtyři z těch shora jmenovitě označených, které budou ratifikovati první, dnem její notifikace anebo dnem složení její ratifikační listiny. Tato ratifikace bude míti nicméně týž účinek, jako kdyby byla předcházela zjištění reparační komise a předsedy Kriegslastenkommission.

Francouzská vláda odevzdá všem signatárním mocnostem ověřený souhlasný opis zápisu o uložení ratifikací.

Dáno v jediném exempláři v Haagu dne 20. ledna 1930.

CURTIUS.

WIRTH.

SCHMIDT.

MOLDENHAUER.

HENRI JASPAR.

PAUL HYMANS.

E. FRANCQUI.

PHILIP SNOWDEN.

PETER LARKIN.

GRANVILLE RYRIE.

E. TOMS.

PHILIP SNOWDEN.

PHILIP SNOWDEN.

HENRI CHÉRON.

LOUCHEUR.

N. POLITIS.

J. G. POLITIS.

A. MOSCONI.

A. PIRELLI.

SUVICH.

M. ADATCI.

K. HIROTA.

J. MROZOWSKI.

R. ULRICH.

TOMAZ FERNANDES.

G. G. MIRONESCO.

N. TITULESCO.

J. LUGOSIANO.

AL. ZEUCEANO.

Dr. EDUARD BENEŠ.

STEFAN OSUSKÝ.

Dr. V. MARINKOVITCH.

CONST. FOTITCH.

PŘÍLOHA XII.

Rozhodčí řízení. Soudní řád.

1. U příležitosti každého rozhodčího řízení bude soudní řád upraven ustanoveními kapitoly III. Haagské Úmluvy z roku 1907 o pokojném vyřizování mezinárodních sporů, pokud nejsou změněna ustanoveními níže uvedenými nebo předpisy Dohody Haagské z ledna 1930.

Zejména článek 85: Haagské Úmluvy dojde použití a každá strana ponese své vlastní útraty a stejný zlomek útrat Soudu.

2. Soud bude zasedati v Haagu nebo na jiném místě, které sám bude moci určiti.

Datum zasedání bude určeno předsedou a oznámení o tom bude učiněno stranám nejméně 14 dnů předem.

3. Každá ze stran bude jmenovati jednoho zástupce.

Všechen styk mezi stranami a Soudem nebo mezi stranami bude se díti prostřednictvím těchto zástupců.

Soud určí tajemníka, jemuž bude sdělení zasílati.

4. Řízení se skládá ze dvou fází:

(1) písemného šetření a

(2) ústních jednání.

Jednání ústní budou veřejná.

5. Strana žalující předloží svůj pamětní spis ve lhůtě šesti týdnů ode dne dohody o rozhodčím řízení nebo ode dne, jejž určí předseda nebo Soud, a druhá strana podá svou odpověď ve lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy byla obdržela pamětní spis strany žalující.

Vznikne-li spor o to, která strana jest v daném případě stranou žalující, otázka bude rozhodnuta v sumárním řízení buď předsedou Soudu anebo některým z jeho členů, určeným k tomu cíli předsedou.

6. Pamětní spisy obsahují:

(1) výklad o skutečnostech, na nichž jest založena žaloba;

(2) výklad o právním stavu věci;

(3) závěry;

(4) seznam dokladů průkazných; tyto doklady mají býti připojeny k pamětnímu spisu.

Odpovědi obsahují:

(1) uznání nebo popření skutečností uvedených v pamětním spise;

(2) v daném případě i dodatečný výklad o skutečnostech;

(3) výklad o právním stavu věci;

(4) závěry založené na vyslovených skutečnostech; tyto závěry mohou obsahovati nároky protižalobní, pokud tyto spadají do příslušnosti Soudu;

(5) seznam průkazných dokladů; tyto doklady musí býti připojeny k odpovědi.

7. Strany budou rovněž oprávněny předložiti jednak repliku, jednak dupliku ve lhůtě tří týdnů ode dne, kdy přijaly předchozí procesní spis.

Všechny pamětní spisy budou vytištěny. Šest výtisků nejméně bude dáno druhé straně a nejméně dvanáct výtisků Soudu. Každá strana potvrdí příjem všech dokumentů straně, která je předala a zpraví Soud o datu přijetí; všechny dokumenty, jichž se strana dovolává jako opory, budou připojeny v ověřených souhlasných opisech.

8. Shora uvedené lhůty mohou býti prodlouženy buď dohodou stran nebo rozhodnutím předsedy Soudu.

9. Písemné řízení bude moci býti vedeno buď v jazyce francouzském, anglickém, anebo, je-li stranou Německo, v jazyce německém. Každý člen Soudu bude však moci žádati, aby všechny procesní spisy nebo jiné dokumenty (včetně všech překladů), podané v jedné z těchto tří řečí byly přeloženy do jiné z těchto řečí, a aby překlad byl po případě řádně ověřen.

10. Žádná strana nebude moci míti pro každou jednotlivou otázku, předloženou rozhodčímu řízení, více než dva advokáty.

11. Obhájci budou moci plaidovati ve svém vlastním jazyce s výhradou, že každý člen Soudu nebo druhá strana má právo požadovati překlad do francouzštiny a do angličtiny.

12. O všech ústních jednáních budou vedeny stenografické zápisy a jejich přepisy budou dodány s největším možným urychlením členům Soudu a stranám. Provádění tohoto ustanovení a redakce potřebných zápisů připadá za povinnost tajemníku Soudu.

13. Předseda anebo dva členové Soudu, jím ustanovení, budou oprávněni učiniti jménem Soudu všechna rozhodnutí, která Soud může učiniti o všem, co se týká rozhodčího řízení a dokud nezačne ústní jednání.

14. Žádná strana nebude moci bez souhlasu druhé strany použíti během jednání dokumentu, který dříve nebyl oznámen druhé straně.

15. Každý člen Soudu bude moci za ústního jednání klásti stranám otázky, jež bude pokládati za užitečné.

Soud bude moci kdykoliv před vynesením nálezu použíti všech informačních prostředků, které bude považovati za potřebné a bude moci si vyžádati všechny dodatečné noty, pamětní spisy, doklady anebo výklady, které bude považovati za žádoucí. V případě však, kdyby Soud chtěl použíti jiných prostředků informačních než těch, jež mu byly dodány stranami, poskytne jim možnost učiniti k tomu své připomínky.

16. Žádný ústní výklad nebude přijat od jedné ze stran, nebude-li přítomna strana druhá anebo nebyla-li řádně obeslána.

17. Každá žádost nebo oznámení podané Soudu jednou ze stran, budou současně sděleny straně druhé.

18. Tajemník Soudu oznámí všem stranám Dohody Haagské z ledna 1930 každé řízení, zahájené před Soudem.

19. Když některá signatární mocnost anebo Banka pro vyrovnání mezinárodních platů shledá, že ve sporu jde o nějaký její právní zájem, může požádati Soud, aby jí bylo dovoleno intervenovati jako třetí strana.

Není-li o tom dohody mezi stranami, určí buď předseda nebo některý člen Soudu, jím k tomu cíli jmenovaný, lhůtu, ve které intervenující strana má předložiti svůj pamětní spis.

S výhradou všech opačných rozhodnutí, učiněných soudem, předchozí pravidla a ustanovení Dohody Haagské z ledna 1930, týkající se rozhodčího řízení, zejména ta, která se vztahují na ustanovení dodatečného člena pro určité případy, budou platiti pro stranu intervenující jako pro každou původní stranu ve sporu.