Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období	2. zasedání.

Překlad.

433.

Návrh

poslanců Macouna, Schäfera a soudruhů

na vydání zaměstnaneckého zákona.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...........

o služební smlouvě soukromých zaměstnanců (zaměstnanecký zákon).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Rozsah zákona.

§ 1.

Ustanovení tohoto zákona platí pro:

1. Úředníky (konceptní, technické, obchodní, správní, kancelářské, dílenské, ve svobodných povoláních, soukromé tajemníky a jiné), soukromé učitele, vychovatele a pod., jakož i obdobně činné zaměstnance církví a náboženských společností nebo zaměstnance, jejichž činnost jest průpravou k tomuto povolání;

2. kancelářské zaměstnance vůbec, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním., úklidem, hlášením návštěv posílkami (ačli v peněžních podnicích neroznášejí cenností), rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou nebo mechanickou, nebo podobnými pracemi, byť i vedle této hlavní činnosti konaly také práce jiného druhu, zejména všechny kancelářské zaměstnance advokátu, notářů a patentních zástupců;

3. zaměstnance v redakcích, administracích a výpravnách časopisů a jiných publikací, zaměstnance divadelních podniků, stálých hudebních sborů, stálých podniků zábavních, stálých sportovních sdružení, výstavních podniků a ústavů vyučovacích, vychovávacích, opatrovacích, léčebných a dobročinných, dále lékařů a zubních techniků, vyjímajíc osobu zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami, rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou nebo mechanickou nebo podobnými pracemi, byť vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného;

4. zaměstnance v obchodních živnostech, ve spediční živnosti, v prodejnách výrobních živností (obchodní pomocníky);

5. cestující, zástupce a jednatele, i když jsou ustanoveni na provisi;

6. zaměstnance, kteří jsou převážně a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni;

a) přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi, aniž se jejich práce sami zúčastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, důlní, starci, dozorci, podmistři, šafáři, poklasní, hajní atd.;

b) odborným rozhodováním o přejímání vyrobeného nebo dodávaného zboží, jeho samostatným skladováním nebo vydáváním;

c) pracemi uměleckými nebo kresličskými, nikoliv pouhou mehanickou nebo chemickou reprodukcí;

7. zaměstnance v hornictví na vyhrazené nerosty, počítaje v to důlní závody zřízené na základě důlní propůjčky (§ 131 všeobecného horního zákona ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z.);

8. učedníky, praktikanty, volontéry, kteří byli přijati na výcvik.

§ 2.

Na zaměstnance u jiných zaměstnavatelů použije se ustanovení tohoto zákona obdobně, připouští-li to účel služebního poměru, jehož výdělečnou činností jest zaměstnanec hlavně zaměstnán a jehož předmětem jsou výkony, které jsou rovnocenné výkonům; uvedeným v §u 1.

Po slyšení korporací (odborových organisací, zaměstnaneckých a dělnických komor, obchodních a živnostenských komor, podnikatelských organisací atd.), jimž náleží hájiti zájmy příslušných osob, příslušné ministerstvo může nařízením rozšířiti tento zákon také na zaměstnance u jiných zaměstnavatelů.

Zaměstnanci, kterých se používá jen vyjímečně ke službám uvedeným v odst. 1., jakož i osoby, které vykonávají převážně podřízené práce nepokládají se za soukromé zaměstnance podle tohoto zákona.

§ 3.

Zaměstnanci státu, státního ústavu, země, okresu. obce nebo jím provozovaných nebo spravovaných podniků, ústavů a fondů, jejichž služební poměr se zakládá na soukromoprávní smlouvě, nebo jejichž služební výkony odpovídají ustanovením, uvedeným v §u 1. a 2, podléhají ustanovením tohoto zákona.

§ 4.

Služební poměr osob ustanovených za úředníky nebo zřízence státu některého státního ústavu nebo státem spravovaného fondu není dotčen ustanoveními tohoto zákona.

§ 5.

Ustanovení tohoto zákona nevztahuje se na učedníky podle živnostenského řádu, vyjímajíc učedníky podle §u 2, bod 8. tohoto zákona, dále na zaměstnance námořní plavby a železnic, na zaměstnance podniků zemědělských a lesních, pokud tito nejsou obchodními pomocníky a pokud nepodléhají zákonu o velkostatkářských úřednících ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. z.

§ 6.

Druh, způsob a rozsah služebních výkonů, jakož i za to příslušná odměna (peněžní platy a věcné požitky) určí se, není-li úmluvy, místní zvyklostí pro příslušný druh podniku. Není-li takové zvyklosti, buďtež konány služby okolnostem přiměřené a placena rovněž taková odměna.

Za úmluvu platí kolektivní smlouva, uzavřená mezi sdruženími zaměstnavatelů a organisací zaměstnanců (místní nebo regionální), pokud nebyly sjednány odchylné úmluvy zaměstnancům příznivější.

Přenechávání obytných místností zaměstnancům jakož i jejich stravování na účet odměny může býti zúčastněnými ministerstvy po slyšení korporací, jimž náledí hájiti příslušné zájmy (obchodní a živnostenské komory, společenstevní pomocnické hromady, příslušné, odborové organisace a pod.) nařízením zakázáno pro podniky určitého druhu, nebo pro obvod určitých míst nebo jednotlivé podniky.

Zaměstnanec může po uzavření služební smlouvy na zaměstnavateli žádati písemný záznam o podstatných právech a povinnostech ze služební smlouvy. Takovéto jen zaměstnavatelem podepsané záznamy jsou osvobozeny od. poplatku kolkových i přímých poplatků.

§ 7.

Odměna zaměstnancova smí záležeti v běžném platu vypláceném v penězích, v provisi, v podílu na zisku, v remuneraci a v jiných peněžních a věcných požitcích.

Zákonná zápověď konkurence.

§ 8.

Zaměstnanci uvedení v §u 1 a 2 tohoto zákona nesmělí bez svolení zaměstnavatelova ani provozovati samostatný kupecký podnik, ani činiti na svůj nebo cizí účet obchody v obchodním odvětví zaměstnavatelově.

Přestoupí-li zaměstnanec tento předpis, může zaměstnavatel požadovati náhradu způsobené škody nebo na místě toho žádati, aby obchody učiněné na účet zaměstnancův byly považovány za uzavřené na jeho účet. Stran obchodů uzavřených na cizí účet může se domáhati vydání odměny za to obdržené nebo postoupení nároku na odměnu. Nároky zaměstnavatelovy zanikají ve třech měsících od doby, kdy nabyl vědomosti o uzavření obchodu, vždy však v pěti létech od uzavření obchodu.

Vynálezy.

§ 9.

Všechny vynálezy jakéhokoliv druhu, které učinil zaměstnanec, zůstanou jeho výhradním vlastnictvím a přenechávají se mu k využití. Použil-li vynálezce pro svůj vynález zařízení, provozních prostředků, surovin nebo jiného majetku zaměstnavatelova, jest povinen nabídnouti vynález před jeho zhodnocením zaměstnavateli. Odmítne-li zaměstnavatel převzíti nebo společně zhodnotiti vynález za přiměřenou náhradu vynálezci (odměnu, podíl na zisku, odbytné), nebo nevyjádří-li se určitě na nabídku vynálezcovu do jednoho měsíce, vynálezce lest oprávněn zhodnotiti vynález úplně sám. O přiměřenosti náhrady (odměny, podílu na zisku, odbytného) rozhodne ve sporném případě příslušný živnostenský soud (pracovní soud), kdyby takového nebylo, příslušný okresní nebo krajský soud, vyžádav si znalecký posudek.

Odměna.

a) Nároky, bylo-li zabráněno službě.

§ 10.

Je-li zaměstnanci nemocí nebo úrazem zabráněno vykonávati služby, a nepřivodil-li překážku úmyslně nebo hrubou nedbalostí, podrží svůj nárok na odměnu až do šesti týdnů.

Nárok na odměnu zvyšuje se na osm týdnů, trval-li služební poměr nepřetržitě jeden rok.

na	10	týdnů,	trval-li	3	roky,
ť	12	ť	ť	5	ť
ť	16	ť	ť	10	ť
ť	20	ť	ť	15	ť
ť	6	měsíců,	ť	20	let.

Nastane-li do jednoho roku po opětném nastoupení služby opět překážka, zaměstnanec po dobu překážky ve službě, pokud celková doba překážky přesahuje dobu uvedenou v odst. 1, má nárok jen na polovici odměny příslušející mu podle odst. 1.

Zaměstnanec podrží dále nárok na odměnu, je-li mu znemožněno jinými závažnými, jeho osoby se týkajícími důvody bez vlastního zavinění po poměrně krátkou dobu konati služby.

Ženy podrží nárok na odměnu po dobu 6 týdnů po slehnutí, po tuto dobu nesmějí býti k práci připuštěny. Onemocní-li, platí od doby slehnutí ustanovení odst. 1. Předloží-li ženy lékařské vysvědčení, že pravděpodobně šlehnou do 6 týdnů, mohou práci zastaviti. Onemocní-li zaměstnankyně během této doby, platí ode dne onemocnění ustanovení odst. 1.

Po slehnutí, kojí-li své děti samy, mají během pracovní doby nárok na dvě půlhodinové přestávky ke kojení.

Částky, které dostává zaměstnanec za dobu, kdy nemohl konati práci na základě veřejno-právního pojištění, nesmějí se mu započítávati do platových a služebních požitků.

Je-li mu znemožněno konati služby plněním vojenské povinnosti jakéhokoliv druhu, podrží nárok na peněžní požitky po dobu jednoho měsíce, trval-li služební poměr nepřetržitě již rok. Služební poměr se plněním této vojenské povinnosti nepřerušuje. Dotčený jest povinen do 30 dnů po návratu od vojska hlásiti se k nastoupení služby u zaměstnavatele, u něhož byl naposledy zaměstnán před plněním vojenské služby. Nestane-li se to, zaměstnanec své místo ztrácí.

§ 11.

Zaměstnanec nemůže býti propuštěn pro překážku ve službě způsobenou nemocí nebo úrazem (§ 10, odst. 1), leč by tato překážka překračovala dobu, po kterou trvá nárok na další požívání celé nebo části odměny o dva týdny. Dostane-li během této překážky výpověď, jeho nároky potrvají po dobu ustanovenou v §u 10, i když se služební poměr skončí dříve.

Ženy nesmějí býti propuštěny pro překážku ve službě způsobenou jejich těhotenstvím (§ 10, odst. 4), nebo jejich slehnutím. Vypoví-li zaměstnavatel služební poměr během šesti týdnů před slehnutím nebo šesti týdnů po slehnutí, služební poměr v žádném případě nekončí před uplynutím osmi týdnů po slehnutí.

Nároky na požívání další odměny (§ 10) zanikají skončením služebního poměru, končí-li uplynutím doby na kterou byl sjednán nebo dřívější výpovědí. Totéž platí, je-li zaměstnanec propuštěn z jiného důvodu než pro služební překážku způsobenou onemocněním, úrazem nebo plněním vojenské povinnosti jakéhokoliv druhu.

b) Provise.

§ 12.

Je-li vymíněno, že zaměstnanec za obchodu, které uzavře nebo zprostředkuje, má obdržeti provisi, náleží mu, není-li úmluv, provise obvyklá pro příslušné obchodní odvětví v místě závodu, pro který je činný.

Není-li úmluvy, nabývá nároku na provisi při prodejích teprve po zaplacení a jen podle došlé částky, při mých jednáních uzavřením obchodu. Nabude-li zaměstnanec nároku na provisi teprve podle došlých platů, jeho nárok zůstává zachován, i když platy zcela nebo z části docházejí teprve po zrušení služebního poměru.

Není-li úmluvy, provádí se zúčtování provisí, které malí býti zaplaceny, koncem každého kalendářního měsíce. Je-li však služební poměr zrušen před uplynutím kalendářního měsíce, při vystoupení ze služby.

Zaměstnanec může bez újmy práva na předložení obchodních knih, příslušejícího mu podle jiných zákonných předpisů, žádati, aby mu byl sdělen výpis z knih o obchodech uskutečněných jeho činností.

Uzavřel-li zaměstnanec, který jest pověřen jen prostředkováním obchodu, obchod jménem zaměstnavatele s osobou třetí, má se za to, že jej zaměstnavatel schválil, jestliže tento bez prodlení. Jakmile zvěděl o uzavření obchodu, nepros hlásil třetí osobě, že obchod odmítá.

§ 13.

Zaměstnanci přísluší v pochybnostech provise také za takové obchody, které byly uzavřen bez jeho přímého spolupůsobení po obu trvání služebního poměru mezi zákaznictvem jemu přiděleným nebo od něho přivedeným a zaměstnavatelem.

Je-li zaměstnanec určen výslovně pro určitý obvod jako jediný zástupce zaměstnavatelův, přísluší mu, není-li úmluvy, provise i za takové obchody, které byly uzavřeny bez jeho spolupůsobení po dobu trvání služebního poměru zaměstnavatelem nebo pro něho v tomto okresu.

Nedošlo-li vůbec anebo z části k uskutečnění obchodu uzavřeného zaměstnancem nebo jeho prostřednictvím nebo ke vzájemnému plnění třetího, s nímž byl obchod uzavřen, pro chování zaměstnavatelovo, aniž tu byly důležité důvody v sobě třetího, zaměstnanec může žádati plnou provisi.

Slevy, které poskytl zaměstnavatel třetímu, není-li úmluvy, nebo je-li odchylný zvyk platný pro toto obchodní odvětví, smějí mu býti při zúčtování provise sraženy jen tehdy, byly-li při uzavření obchodu smluveny.

§ 14.

Zabraňuje-li zaměstnavatel zaměstnanci proti smlouvě vydělati si provise nebo denní platy, (diety) v rozsahu smluveném nebo podle učiněných úmluv očekávaném, přísluší mu přiměřená náhrada.

§ 15.

Zaměstnanec pověřený uzavíráním neb zprostředkováním obchodů nesmí bez svolení zaměstnavatelova přijmouti provise nebo zvláštní odměny od třetího, s kterým pro zaměstnavatele obchod uzavírá nebo zprostředkuje.

Zaměstnavatel může žádati bez újmy všech dalších nároků na náhradu škody, aby zaměstnanec vydal provisi nebo odměnu bezprávně přijatou.

Tento nárok zaměstnavatelův zaniká ve třech měsících, od té doby, kdy zvěděl o jednání příčícím se povinnosti, vždy však ve třech létech od vzniku nároku.

c) Podíl na zisku.

§ 16.

Je-li vymíněno, že plat má záležeti úplně neb z části v podílu na zisku ze všech neb z určitých jednání nebo že zisk jiným způsobem má býti směrodatným pro výši odměny, provede se zúčtování, není-li úmluvy, za uplynulý obchodní rok na základě bilance.

Zaměstnanec může žádati, aby mohl nahlédnouti do obchodních knih, pokud jest to nutné ke zkoumání správnosti vyúčtování.

d) Remunerace.

§ 17.

Každému zaměstnanci podle §§ 1 a 2 přísluší každoročně remunerace nejméně ve výši měsíčního platu, který má v té době. Vyplácí se mu v době od 15. do 31. prosince toho roku. Netrval-li služební poměr ještě ani rok, nebo je-li před výplatní lhůtou oběma stranami zrušen, přísluší zaměstnanci v částce odpovídající poměru služebního období, za které se poskytuje odměna, a doby po, kterou sloužil.

Platební lhůta.

§ 18.

Běžné služné náležející zaměstnanci budiž placeno nejpozději na konci každého měsíce. Úmluva, že se má vypláceti v delších lhůtách, jest neplatná.

Dovolená.

§ 19.

Trval-li služební poměr již 6 měsíců, budiž zaměstnanci dána každoročně nepřetržitá dovolená v trvání nejméně 14 dnů. Trval-li služební poměr již 2 nebo 5 let, činí roční dovolená nejméně 3 týdny, v posléze uvedeném případu nejméně 4 týdny. Služební doba ztrávená u jiného zaměstnavatele započítává se do služební doby rozhodné pro vypočtení do volené, trval-li nový služební poměr nejméně 2 léta. Zaměstnanci na vedoucím nebo vyšším místě malí vždy nárok nejméně na 4 týdny dovolené, trval-li služební poměr již 6 měsíců. Nastoupení dovolené budiž stanoveno pokud možná dohodou s ohledem na dobu přiměřenou provozovacím poměrům tak včas, aby zaměstnanec měl přiměřenou dobu k přípravě.

Zaměstnancům, kteří vykonali vysokoškolská studia, budiž pro vyměření doby dovolené započtena doba přiměřená obvyklému trvání těchto studií.

Po dobu dovolené podrží zaměstnanec nárok na své peněžité požitky a byly-li smluveny, také na věcné požitky, pokud jich může požívati.

Nepoužije-li zaměstnanec stravování, které mu smluvně přísluší, nahradí se mu při nastoupení dovolené částkou ve výši hodnoty stravování, připadající na dobu dovolené.

Doba, po kterou bylo zaměstnanci zabráněno nemocí nebo úrazem nebo vojenskou služební povinností jakéhokoliv druhu vykonávati služby, nesmí býti do této dovolené započtena.

Zaměstnavatel není povinen poskytnouti dovolenou, dal-li zaměstnanec sám výpověď. Bylo-li však nastoupení dovolené již stanoveno, nárok na dovolenou zůstává v platnosti.

Dovolené budiž zpravidla použito. Nemohl-li však zaměstnanec nastoupiti dovolenou na výslovnou žádost zaměstnavatele nebo pro překážku v osobě zaměstnavatele nebo pro důležité provozní poměry, přísluší zaměstnanci náhrada ve výši platů připadajících na dobu dovolené.

Ochranná péče.

§ 20.

Zaměstnavatel jest povinen zříditi a udržovati na svůj náklad všechna zařízení při pracovních místnostech a nářadích, kterých jest třeba k ochraně života a zdraví zaměstnanců pro způsob služebních výkonů.

Přenechá-li zaměstnavatel zaměstnanci obytné místnosti, nesmějí býti k tomuto účelu věnovány místnosti zdraví škodlivé. Zaměstnavatel má pečovati, aby pro rovní místnosti, pokud to připouští druh zaměstnání, byly udržovány po doba pracovní světlé, čisté a prosté prachu, aby byly v zimě vytápěny a aby bylo po ruce dosti sedadel, na něž by se zaměstnanci mohli posaditi v pracovních přestávkách.

Zaměstnavatel má provoz podniku a pracovní dobu náležitě upraviti (zákon o osmihodinné pracovní době, resp. 48hodinný týden), aby zaměstnanci netrpěli škody na zdraví a učiniti potřebná opatření, aby netrpěla mravnost zaměstnanců, zvláště pro jejich, stáří a pohlaví.

Skončení služebního poměru.

Výpověď.

§ 21.

Služební poměr končí uplynutím doby, na kterou byl sjednán.

Služební poměr smluvený na zkoušku mohou obě strany zrušiti bez výpovědi uplynutím prvého měsíce zkušební doby. Služební poměr smluvený na dobu přechodné potřeby pokládá se za služební poměr bez určení času, trval-li již 3 měsíce.

Pokračuje-li zaměstnanec ve služebním poměru po uplynutí smluvené doby bez odporu zaměstnavatelova, má se za to, že se prodlužuje na neurčitou dobu.

§ 22.

Byl-li služební poměr smluven bez určení doby nebo bylo-li v něm pokračováno, může býti bez výpovědi zrušen jen za těchto ustanovení:

Není-li úmluvy příznivější zaměstnanci, nebo nebyla-li o tom sjednána vůbec žádná úmluv nebo není-li místní zvyklosti příznivější zaměstnanci, může zaměstnavatel zrušiti služební poměr před uplynutím kalendářního čtvrtletí po předchozí výpovědi takto:

Výpovědní lhůta činí 6 týdnů a zvyšuje se po dovršení 2 služebních let na dva měsíce, po dovršení 5 služebních let na 3 měsíce a po dovršení 10 služebních let na 4 měsíce a po dovršení 20 služebních let na 6 měsíců.

Výpověď lze sice dáti kdykoliv, ale služební poměr se ruší teprve koncem kalendářního čtvrtletí následujícího po řádné výpovědi. Byla-li výpověď dána písemně, rozhoduje den, kterého byla straně doručena, ledaže by se úmyslně chtěla vyhnouti doručení. Tu platí pak den, kdy byla odeslána.

Zaměstnanec může, není-li úmluvy podle odst. 2, zrušiti služební poměr s předchozí výpovědní lhůtou jednoměsíční, která končí posledního dne kalendářního čtvrtletí.

§ 23.

Služební poměr smluvený na dobu života některé osoby nebo na déle než 5 let může zaměstnanec vypověděti po uplynutí 5 let, dodrží-li šestiměsíční výpovědní lhůtu.

Vyhledání nového místa.

§ 24.

Po výpovědi a než si zaměstnanec najde nové místo, buď mu na jeho žádost bez snížení platu v pracovní dny dán přiměřený čas, nejméně jeden den nebo dva půldny v týdnu, jak toho potřebuje, aby si vyhledal nové místo.

Odbytné.

§ 25.

Trval-li služební poměr nepřetržitě 3 léta, přísluší zaměstnanci při zrušení služebního poměru odbytné. Činí dvojnásobek platu příslušejícího zaměstnanci za poslední měsíc služebního poměru a zvyšuje se po služebních létech na trojnásobek, po desíti služebních létech na čtyřnásobek, po 15 služebních létech na šestinásobek a po 20 služebních létech na dvanáctinásobek měsíčního platu.

Při úrazu v podniku nebo pro nemoc způsobenou služebním poměrem, započte se desetiletá služební doba.

Je-li podnik převeden na jiného, nároku na odbytné není, odmítl-li zaměstnanec pokračovati ve služebním poměru, ačkoliv mu nabyvatel nabídl pokračování ve služebním poměru za dosavadních podmínek a zavázal se, že služební dobu ztrávenou u jeho předchůdce bude pokládati za dobu ztrávenou u něho.

Částky, které dostává zaměstnanec na základě veřejnoprávního pojištění, smějí se započítati do odbytného, přesahují-li zákonně stanovené nejmenší dávky.

Je-li služební poměr zrušen smrtí zaměstnancovou, činí odbytné jen polovinu částky uvedené v odst. 1, pokud přesahuje trojnásobek měsíčního platu a přísluší jen zákonitým dědicům, k jejichž vydržováni byl zůstavitel povinen.

Nároku na odbytné není, dá-li zaměstnanec výpověď, vystoupí-li bez důležitého důvodu předčasně, nebo je-li předčasným propuštěním prokazatelně vinen. (§ 29.)

Náklady stěhovací.

§ 26.

Musí-li zaměstnanec, aby nastoupil své místo, změniti bydliště, zaměstnavatel mu nahradí nutné a přiměřené náklady stěhovací.

Zaměstnanci, který se na vyzvání zaměstnavatele dostavil osobně k ujednání služebního poměru, přísluší náhrada hotových výdajů nerozlučně spojených s osobním představením.

Právo příslušníků na obytné místnosti v případě úmrtí zaměstnancova.

§ 27.

Zemře-li zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel podle služební smlouvu přenechal obytné místnosti, a měl-li zaměstnanec vlastní domácnost, dlužno byt vykliditi do jednoho roku, jinak do tří měsíců po jeho smrti.

Hrozí-li příslušníkům zemřelého zaměstnance, kteří s nim žili ve společné domácnosti, vyklizením ve lhůtě ustanovené v odst. 1, nebezpečí, že se octnou bez přístřeší, může okresní soud, v jehož obvodu leží byt, bez újmy zvláštních zákonných ustanovení o odkladu exekučního vyklizení povoliti prodloužení lhůty k vyklizení o 3 měsíce.

Nemocní a šestinedělky nemohou býti nuceny k vyklizení bytu, pokud nemohou byt opustiti bez újmy na svém zdraví.

Předčasné zrušení služebního poměru.

§ 28.

Služební poměr, byl-li uzavřen na určitou doba, může zrušiti před uplynutím této doby každá strana z důležitých důvodů, jinak však bez zachování výpovědní lhůty.

§ 29.

Za důležitý důvod opravňující zaměstnance k předčasnému vystoupení, pokládá se zvláště:

1. Stane-li se zaměstnanec nezpůsobilý vykonávati dále své služby nebo nemůže-li v nich pokračovati bez škody na svém zdraví nebo mravnosti;

2. zadržuje-li nebo ztenčuje-li zaměstnavatel protiprávně zaměstnanci plat nebo jiné jemu příslušející požitky, zvláště, poskytuje-li mu při věcných platech nezdravou stravu nebo přikazuje-li mu nezdravý byt anebo poruší-li jiná podstatná smluvní ustanovení;

3. zdráhá-li se zaměstnavatel dostáti svým zákonným povinnostem (§ 20) na ochranu zaměstnancova života, zdraví nebo mravnosti;

4. proviní-li se zaměstnavatel proti zaměstnanci nebo jeho příslušníkům násilnostmi, porušením mravnosti nebo značnými urážkami na cti nebo odpírá-li chrániti zaměstnance proti takovým jednáním jiného zaměstnance nebo příslušníka zaměstnavatelova.