§ 30.

Za důležitý důvod opravňující zaměstnavatele k předčasnému propuštění pokládá se zvláště:

1. Je-li zaměstnanec ve službě nevěrný, dá-li si poskytovati ve své činnosti neoprávněné výhody od osob třetích bez vědomí nebo vůle zaměstnavatelovy, zvláště přijímá-li proti ustanovením § 14 provisi neb jinakou odměnu nebo proviní-li se jednáním, pro které jeví se býti nehodným důvěry zaměstnavatelovy;

2. Je-li zaměstnanec neschopen konati slíbené nebo okolnostem přiměřené služby (§ 6);

3. provozuje-li některý ze zaměstnanců zaměstnaných v obchodním podniku kupcově bez svolení zaměstnavatelova samostatný kupecký podnik, nebo činí-li v podnikovém odvětví zaměstnavatelově obchody na vlastní nebo cizí účet;

4. když zaměstnanec nevykonává služebních povinností bez řádně odůvodněné překážky po dobu podle okolností značnou nebo vytrvale se vzpírá vykonávati své služby nebo trvale se podrobiti zaměstnavatelovým nařízením odůvodněným předmětem služebního výkonu;

5. vadí-li zaměstnanci ve výkonu jeho služeb nemoc nebo úraz po dobu delší než uvedenou v §u 11, odst. 1, nebo delší trest na svobodě či nepřítomnost po dobu podle okolností značnou;

6. proviní-li se zaměstnanec násilnostmi, porušením mravnosti nebo značnějšími urážkami na cti proti zaměstnavateli, jeho zástupci, jeho příslušníkům nebo proti spoluzaměstnancům.

§ 31.

Vystoupí-li zaměstnanec předčasně bez důležitého důvodu nebo zaviní-li předčasné propuštění, přísluší zaměstnavateli nárok na náhradu způsobené mu škodu.

Za vykonané již služby, jejichž odměna ještě není dospělá, má zaměstnanec nárok na přiměřenou část odměny jen potud, pokud nepozbyly předčasným zrušením služebního poměru pro zaměstnavatele zcela nebo z největší části své hodnoty.

§ 32.

Propustí-li zaměstnavatel předčasně zaměstnance bez důležitého důvodu nebo zaviní-li, že zaměstnanec služební poměr oprávněno zrušil bez výpovědi, může zaměstnanec bez újmy případných dalších nároků na náhradu škody kromě části odměny přiměřené jeho dosavadním výkonům žádati plat a náhradu ostatních platů příslušejících mu podle smlouvy za dobu, která by musila projíti až do skončení služebního poměru uplynutím určené smluvní doby nebo řádnou výpovědí.

Celá odměna stane se splatnou zrušením služebního poměru.

§ 33.

Je-li zaměstnanec přijat pod výslovnou podmínkou, že má nastoupiti službu v přesně určený den, může zaměstnavatel od smlouvy odstoupiti, když zaměstnanec z jakéhokoliv důvodu v určený den službu nenastoupí.

Kromě tohoto případu muže zaměstnavatel před nastoupením služby od smlouvy odstoupiti, když zaměstnanec, aniž mu bylo zabráněno neodvratnou překážkou, službu smluveného dne nenastoupí nebo zdrží-li se nastoupení do služby pro neodvratnou překážku o více než 14 dní. Totéž platí, je-li tu důvod, který opravňuje zaměstnavatele k předčasnému propuštění zaměstnance.

Zaměstnanec může před nastoupením služby od smlouvy odstoupiti. Je-li tu důvod opravňující ho k předčasnému vystoupení ze služebního poměru. Totéž platí, zdrží-li se nastoupení služby zaviněním zaměstnavatelovým nebo pro náhodu, která ho postihla, o více než 14 dní.

Nastoupí-li v tomto případě zaměstnanec službu bez ohledu na zdržení. přísluší mu odměna ode dne; kterého by byl měl službu nastoupiti.

Uvalí-li se konkurs na jmění zaměstnavatele před nastoupením služby, muže od smlouvy odstoupiti jak správce podstaty, tak také zaměstnanec.

§ 34.

Odstoupil-li zaměstnavatel bez důležitého důvodu od smlouvy nebo dal-li chováním, které sám zavinil, zaměstnanci odůvodněny podnět k odstoupení, má nahraditi zaměstnanci odměnu, která mu přísluší za dobu, která by musila uplynouti až do skončení služebního poměru při řádné výpovědi v den nastoupení služby. Byl-li služební poměr uzavřen na určitou dobu, musí zaměstnavatel zaměstnanci nahraditi, nepřesahuje-li smluvená doba služby tří měsíců, odměnu připadající za celou dobu, naproti tomu přesahuje-li smluvená doba služby tři měsíce, část odměny připadající za tři měsíce. Případné další nároky na náhradu škody zůstávají svrchu uvedenými ustanoveními nedotčeny.

Stejné nároky příslušejí zaměstnanci, odstoupil-li od smlouvy správce podstaty.

Odstoupil-li zaměstnanec bez důležitého důvodu od smlouvy, nebo dal-li chováním, které sám zavinil, zaměstnavateli odůvodněný podnět k odstoupení, může zaměstnavatel žádati náhradu škody.

Oboustranné zavinění.

§ 35.

Jsou-li obě strany vinny na odstupu nebo předčasném zrušení služebního poměru, má soudce rozhodnouti uváživ oboustrannou vinu, zdali a v jaké výši přísluší náhrada.

Pořadí nároku na náhradu v konkursu.

§ 36.

Pokud pohledávky uplatňované zaměstnancem podle §§ 24, 31 a 34 tohoto zákona a §u 25 konkursního řádu nepřesahují odměny připadající na jeden rok, náležejí do I. třídy konkursních pohledávek (§ 51, čís. 2 konkursního řádu) a ve vyrovnávacím řízení k pohledávkám požívajícím přednostního práva. (§ 23, čís. 3 vyrovnávacího řádu).

Lhůta k uplatnění nároků na náhradu.

§ 37.

Nároky na náhradu škody pro předčasné vystoupení nebo předčasné propuštění podle § 30 a 31, dále nároky na náhradu škody pro odstoupení od smlouvy podle §u 34 musí býti soudně uplatňovány pod ztrátou do šesti měsíců.

Lhůta počíná u nároku prvního druhu uplynutím dne, kdy zaměstnanec vystoupil nebo byl propuštěn, při nárocích posléze uvedeného druhu uplynutím dne, kdy by byl měl nastoupiti službu.

Záloha.

§ 38.

1. Složil-li zaměstnanec zálohu, může žádati, vznesl-li proti němu zaměstnavatel při skončení služebního poměru nároky na náhradu škody, aby záloha byla složena u soudu.

2. Byla-li záloha složena v hotovosti, budiž uložena na úroky. Jinak budiž vzata do úschovy, jak ji zaměstnanec složil. Zaměstnavatel nesme jí bez svolení zaměstnancova použíti k jiným účelům.

Konkurenční doložka.

§ 39.

Úmluva zaměstnavatele se zaměstnancem v živnostenském zájmu zaměstnavatele, kterou se zaměstnanec po skončení služebního poměru u tohoto zaměstnavatele omezuje ve své další činnosti výdělečné (doložka konkurenční), jest neúčinná, jestliže

1. zaměstnanec v době úmluvy byl nezletilý,

2. zaměstnavatel její splnění dal si slíbiti na čestné slovo nebo podobnými sliby,

3. takováto úmluva nebyla uzavřena. písemně, nebo není-li o tom žádné listiny,

4. má sloužiti nikoliv oprávněné živnostenské ochraně a z toho vyplývajícím obchodním zájmům, nýbrž pouze peněžním zájmům zaměstnavatelovým,

5. plat zaměstnance při skončení služebního poměru nepřesahuje ročně 60.000 Kč,

6. se omezení zaměstnancovo nevztahuje pouze na vlastní, podnikové odvětví zaměstnavatelovo a přesahuje-li dobu jednoho roku,

7. se zaměstnavatel písemně nezaváže, že po dobu tohoto omezení bude platiti peněžitou, měsíčně vyplácenou náhradu, která se rovná plným smluveným nebo smluvním platům i se všemi přídavky a věnovanými,

8. uváží-li se poskytnutá náhrada podle předmětu, času a místa a v poměru k podnikovému zájmu, jaký má zaměstnavatel na jeho dodržení, neslušně zatěžuje další existenci zaměstnancovu,

9. zaměstnavatel služební poměr sám vypoví nebo dal zaměstnanci důvod k předčasnému zrušení služebního poměru a

10. náhradní nároky jakéhokoliv druhu, které zaměstnavatel zamýšlí uplatniti nebo uplatňuje vůči zaměstnanci, nepodléhají soudcovskému uvážení. Neplatná jest také úmluva, kterou třetí osoba přejímá za zaměstnance závazek, jímž se výdělečná možnost zaměstnance po skončení služebního poměru omezuje nebo má omeziti.

§ 40.

Dal-li zaměstnavatel chováním, které sám zavinil, zaměstnanci odůvodněný podnět k předčasnému vystoupení nebo vypovědění služebního poměru, nemůže uplatňovati proti zaměstnanci práv založených konkurenční doložkou.

Totéž platí, zruší-li zaměstnavatel služební poměr, leč by zaměstnanec chováním, které sám zavinil, dal k tomu odůvodněný podnět nebo zaměstnavatel při zrušení služebního poměru prohlásil, že bude zaměstnanci dávati po dobu omezení odměnu, která mu posléze příslušela.

Slíbil-li zaměstnanec pro případ jednání proti konkurenční doložce konvenční pokutu, může zaměstnavatel žádati pouze propadlou konvenční pokutu; nárok na splnění nebo náhradu další škody jest vyloučen.

Konvenční pokuty.

§ 41.

Soudce jest oprávněn konvenční pokutu snížiti.

Vysvědčení.

§ 42.

Zaměstnavatel jest povinen při skončení služebního poměru na požádání zaměstnance vydati mu písemně vysvědčení o trvání a druhu služebního výkonu. Na požádání zaměstnance budiž ve vysvědčení potvrzeno, jak se choval a jaké jednotlivé práce konal. Zápisy, poznámky a znamení jakéhokoliv druhu ve vysvědčení, jimiž se zatěžuje zaměstnanci získání nového místa, jsou nepřípustné. Požaduje-li zaměstnanec za trvání služebního poměru vysvědčení, budiž mu na jeho útraty vydáno.

Vysvědčení zaměstnancova, která má zaměstnavatel v úschově, buďtež mu na požádání kdykoliv vydána.

Podávání zpráv.

§ 43.

Podá-li zaměstnavatel o zaměstnanci zprávu, která mu vadí v dosažení místa, nahradí zaměstnanci bez újmy náhrady prokázané, větší škody, škodu nejméně ve výši trojnásobného jeho posledního měsíčního platu.

Donucovací předpisy.

§ 44.

Práva, která náležejí zaměstnancům na základě tohoto zákona, nemohou býti ani zrušena ani omezena úmluvou.

Příslušnost živnostenského soudu.

§ 45.

Pro spory ze služebních poměrů upravených v tomto zákoně jsou příslušné živnostenské soudy a hornické rozhodčí soudy nebo pracovní soudy nebo senáty příslušné pro pracovní spory.

Poměr k jiným zákonům.

§ 46.

Pokud nestanoví tento zákon něco jiného, vztahují se na služební poměry upravené v tomto zákoně předpisy obecného práva občanského o smlouvě služební a námezdní.

Rovněž pro služební poměry upravené v tomto zákoně, na které se živnostenský řád nevztahuje, pokud tento zákon neustanovuje nic jiného, platí předpisy živnostenského řádu s výjimkou §§ 59, 72, 77, 84.

Článek II.

Po slyšení korporací, kterým přísluší po zákonu hájiti příslušných zájmů (obchodní a živnostenské komory, advokátní a notářské komory, pomocnické výbory, poslušné odborové organisace, zaměstnanecké a dělnické komory) může býti určeno s ohledem na druh podniku a potřeby obyvatelstva nařízením, že se předpisu o nedělním klidu a době pracovní má vhodně použíti na služební poměry upravené v tomto zákoně, pokud již nejsou zákonně upraveny.

Dozor nad dodržováním závazků založených tímto a §§ 20, 42 a 43 tohoto zákona může býti nařízením přenesen na živnostenské inspektory a revírní horní úřady podle zákona ze dne 17. června 1883, čís. 117 ř. z.

Bližší předpisy o příslušnosti a oprávnění úřadů přijímati oznámení přestupků a trestati je, a to v rámci ustanovení § 133 ž. ř., jakož i o přípustných opravných prostředcích buďtež vydány do 6 měsíců nařízeními.

Článek III.

Ustanovení tohoto zákona platí na služební poměry trvající v době, kdy nabyl účinnosti.

Článek IV.

V §u 51, čís. 2, konkursního řádu a v §u 23, č. 3, vyrovnávacího řádu (cís. nařízení ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z.) částka 2400 K nahrazuje se částkou 40.000 Kč.

Článek V.

Tento zákon nabývá účinnosti tři měsíce po usnesení v Národním shromáždění.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři sociální péče a veřejných prací v dohodě s ministrem spravedlnosti a ministrem pro obchod, průmysl a živnosti.

Odůvodnění:

Zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. z., o služební smlouvě obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o obchodních pomocnících) jest již překonán hospodářskými a sociálními poměry. Dalekosáhlé změny v průmyslu, obchodu a v dopravě měly na služební poměr všech zaměstnanců nesmírně pronikavý vliv. Tak budiž zvláště poukázáno na racionalisaci nesmírně veliké části průmyslových a také jiných podniků, která byla provedena v posledních létech. Poměr zaměstnanců k podniku se podstatně změnil, takže jest nezbytně nutná vyšší sociální a hospodářská ochrana zaměstnancova proti létům dřívějším.

Na rozdíl proti starému zákonu o obchodních pomocnících zákonná ustanovení moderního zaměstnaneckého zákona mají platiti pro všechny zaměstnanec bez rozdílu, neboť jejich sociální a hospodářský stav se právě v posledních létech vyrovnal, k čemuž ještě podotýkáme, že se zákon vztahuje také na učedníky, ať již v podnicích obchodních, nebo praktikanty; volontéry a pod. jako na budoucí průmyslové zaměstnance a také zaměstnance jiných podniků.

Návrh zamýšlí upraviti jednotně pracovní poměr všech zaměstnanců bez rozdílu a také dorostu.

Změněné hospodářské a sociální poměry vyžadují, aby při vydání moderního zaměstnaneckého zákona, na rozdíl proti dřívějšímu zákonu o obchodních pomocnících, vedle již uvedené nutnosti vydati jednotné zaměstnanecké právo pro zaměstnance bez rozdílu a také pro dorost, v podstatě byla provedena tato nezbytně nutná zlepšení:

Prodloužení vyplácení plotů v případě onemocnění, úprava vyplácení provisí u cestujících a zástupců, prodloužení dovolených zaměstnanců, zákonné ustanovení výplaty každoročně se opakující remunerace v prosinci každého roku, prodloužení výpovědních lhůt, vyplácení odbytného nezaviněně propuštěným zaměstnancům, vyplácení stěhovacích nákladů, ustanovení o konkurenční doložce a o ochraně zaměstnance vynálezce.

Ke konci poznamenáváme, že v nově navrhovaných ustanoveních již mnoho jest jich upraveno kolektivními smlouvami, takže není překážky, aby byly také uzákoněny.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému poslanecké sněmovny, aby jej projednal.

V Praze, dne 30. dubna 1930.

Macoun, Schäfer,

Roscher, Taub, Häusler; F. Svoboda, Leibl, de Witte, Chalupník, Katz, Kremser, Grünzner, Blatny, Schweichhart, Pohl, Kaufmann, Hackenberg, Heeger, Kirpal, Hampl, Dietl, Jaksch, Pik, Müller.