432/VII (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi pošt a telegrafů,
že prý má býti zrušen poštovní úřad v Röhrsdorfu u Hanšpachu.
Obec Röhrsdorf u Hanšpachu jest chudá obec, odkázaná jen na průmysl, jest tam továrna na stuhy, bělidlo, parní pila, výroba kovového zboží a malírna sametu, Röhrsdorf jest také četně navštěvované výletní místo a místo s letními byty. Toto místo potřebuje proto naléhavě poštovního a telegrafního úřadu. Poštovní úřad, který je v místě již od roku 1869, má prý býti zrušen i s telegrafní vedlejší ústřednou, poněvadž se prý nevyplácí.
Roku 1914 měl Přes 14,000 jednotek a byl to tenkráte poštovní úřad II. třídy. Roku 1927 bylo prý napočítáno jen něco přes 7000 jednotek. Nyní jest to poštovní úřad III. třídy s místem jednoho výpravčího. Poštovní úřady III. třídy jsou úřady s 2000 až 14.000 jednotek. Nejnižší skupina jsou poštovní úřady s 2000 až 4000 jednotek, pak následují se 4000 až 6000 jednotek, jistě lze právem předpokládati, že jsou ještě daleko menší poštovní úřady než v Röhrsdorfu u Hanšpachu, že tedy není naléhavého důvodu k jeho zrušení. Skutečný důvod pro zrušení tohoto Poštovního úřadu dlužno však asi hledati v osobě nynějšího poštovního výpravčího Jana Staňka. Tento přišel dne 23. února 1930 jako nový správce pošty do Röhrsdorfu z Nového Losimtálu. Ihned si stěžoval na neslýchanou drahotu, na nedostatek společnosti a špatné kanceláře. Touží po české domovině a již druhého dne po nastoupení služby podal návrh na zrušení poštovního úřadu. Jen k vůli tomuto muži a pro jeho čistě osobní poměry má německé průmyslové místo ztratiti poštovní úřad, který mělo po 70 let. Takovéto protežování jednotlivé, v místě cizí osoby, ke zřejmé škodě celého německého průmyslového místa byla by přímo nehoráznost.
Podepsaní táží se tedy pana ministra pošt:
Jest pan ministr pošt ochoten:
1.) Zjistiti skutečné poměry u poštovního úřadu v Röhrsdorfu u Hanšpachu?
2.) Odepříti souhlas návrhu pana správce poštovního úřadu Jana Staňka na zrušení uvedeného poštovního úřadu, který zaslal poštovnímu ředitelství v Praze?
V Praze, dne 2. května 1930.
Dr Keibl,
dr Jabloniczky, dr Törköly, dr Holota, Köhler; Nitsch, dr Schollich, dr Hassold, Kasper, Schubert, Geyer, inž. Kallina, Dobránsky, dr Hanreich, Hokky, Horpynka, dr Szüllö, Szentiványi, Matzner, inž. Jung, Simm, Krebs, Knirsch, Fedor.
432/VIII (překlad).
Interpelace
poslanců O. Horpynky, dra Luschky a druhů
ministrovi financí
o zamýšleném zrušení berních úřadů.
Ve věstníku ministerstva financí, ročník 1930, v čísle 1, na stránce 3, možno čísti:
ťNesmírně mnoho bychom získali soustředěním berních úřadů s berními správami v jeden finanční úřad I. stolice a uspořilo by se statisíce aktů, které se mezi těmito úřady sem a tam posílají. Ale každé zjednodušení zde vyvolává armádu deputací, jakoby úřad byl jen v zájmu města a ne pro potřebu státu. Každým způsobem přikročíme k tomuto sloučení především v sídle berních správ a předložíme slavné sněmovně příslušnou osnovu zákona.Ť
Z toho vysvítá, že ministerstvo financí zamýšlí v místech, která nejsou zároveň sídlem berních správ, zrušiti berní úřady. Ministerstvo financí pokládá zřejmě tyto berní úřady za zbytečné. Pro sloučení berního úřadu a berní správy v jeden úřad v sídle berní správy lze zajisté uvésti důležité důvody. Nesprávné jest však mínění, že berní úřady v místech, která nejsou zároveň sídlem berních správ, nemají existenčního oprávnění. Poměry při předpisování státních daní. Při jejich vybírání a vyúčtováváni jsou stále ještě tak neutěšené, že potíže z toho vznikající nelze řešiti výhradně písemným stykem poplatníků se státní berní správou. Naopak ve velmi mnoha případech jeví se nezbytně nutným ústní osobní styk. Předpokladem ústního styku jest však snadná cesta k bernímu úřadu. Cesta tam a zpět nesmí zabírati nepoměrně mnoho času. To by však bylo velmi často, kdyby berní úřady byly zrušeny v místech, která nejsou zároveň sídlem berní správy. Jest tedy naprosto nesprávné, domnívá-li se ministerstvo financí, že těchto tak zvaných menších berních úřadů, jest třeba jen v zájmu jejich sídla, nikoliv však také v zájmu státu.
Nesprávný jest také předpoklad ministerstva financí, že se proti zrušení těchto berních úřadů protestuje jen v hospodářském zájmu jejich sídel. Daleko správnější je, že aspoň ták dlouho, dokud státní berní správa nebude uvedena do pořádku a to nebude ještě dlouho - z daňově technických důvodů bylo by zrušení tak zvaných menších berních úřadů pochybeným opatřením.
Podepsaní táží se tedy pana ministra financí, zda uváživ uvedené důvody jest ochoten až do dalšího opatření upustiti od zamýšleného zrušení berních úřadů?
V Praze, dne 2. května 1930.
Horpynka, dr Luschka,
dr Keibl, inž. Kallina, dr Hassold, Matzner, Krumpe, Oehlinger, Fritscher, Scharnagl, Greif, dr Petersilka, Kunz, Zajíček, Schubert, Kasper, Knirsch, Krebs, Geyer, dr Hanreich, dr Schollich, Simm, inž. Jung, Köhler.
432/IX (překlad).
Interpelace
poslance J. Geyera a druhů ministrovi financí
o rozmnožení systemisovaných míst, valorisací předválečných platů a přiznání 35leté služební doby dílenským mistrům, dílovedoucím a jejích čekatelům u československé tabákové režie.
Neutěšené sociální postavení dílovedoucích československé tabákové režie, zapůsobené jednak jejich zařazením do platových stupnic pro podúředníky podle §u 3 zákona, čís. 541/19 a jejich pozdějším zařazením do nových platových stupnic pro podúředníky podle §u 27 platového zákona čís. 103/1926, a jednak prozatímní systemisací, která byla provedena podle posléze uvedeného zákona, vyžadují naléhavých opatření, aby byly napraveny nespravedlnosti a odstrčení tím způsobené.
Již dne 17. října 1927 podali zástupci dílovedoucích československé tabákové režie slavnému ministerstvu financí žádost o rozmnožení systemisovaných míst pro dílovedoucí, poněvadž počet těchto míst systemisovaných výnosem ministerstva financí ze dne 29. června 1927, čís. 78.125/1927 - VII/22 naprosto nepostačuje a není asi ku prospěchu podniku.
Svrchu uvedeným výnosem ministerstva financí bylo pro československou tabákovou režii systemisováno pouze 249 míst pro dílovedoucí; z toho 100 míst v I. platové třídě a 149 ve II. platové třídě pro podúředníky podle §u 27 platového zákona čís. 103 z r. 1926.
Poněvadž systemisovaný počet jen 249 míst pro dílovedoucí pro tak rozsáhlý podnik jako je tabáková režie nestačí, obstarávají v mnoha tabákových továrnách služby dílovedoucích písaři a předáci ze stavu dělnictva, což na ně působí velmi tísnivě, poněvadž ve většině případů mají nižší plat než dělníci jim podřízení, což je pro podnik naprosto nezdravé, neboť při nedostatku míst a nedostatečné mzdě nelze od nich žádati, aby práce jim svěřené vykonávali svědomitě a mohli se jim plně věnovati.
Konají-li služby dílovedoucích písaři a předáci, jest tím jasně prokázáno, že jest nutno, aby počet míst pro dílovedoucí byl rozmnožen, aby písaři a předáci mohli býti jmenováni, neboť asi platovým zákonem, ani systemisací nebylo nařízeno, že služby dílovedoucích mají vykonávati písaři a předáci za mzdy pro písaře a předáky.
Po tomto odůvodnění bylo by třeba, aby byly splněny tyto požadavky:
1. Nyní systemisovaný počet dílovedoucích budiž rozmnožen z 249 na 300,
2. 51 míst pro dílovedoucí, o něž by bylo systemisováno více, budiž obsazeno způsobilými čekateli z nejstarších písařů a předáků s čekatelským měsíčním platem.
3. Po uplynutí zákonité čekací doby buďtež čekatelé jmenováni dílovedoucími.
Zároveň bude nutno, aby také počet systemisovaných míst kancelářských pomocníků, kancelářských podúředníků a kancelářských zaměstnanců československé tabákové režie byl rozmnožen podle žádosti podané dne 17. října 1927.
Pokud jde o valorisaci předválečných platů, budiž poukázáno na toto: Dílenští mistrové a dílovedoucí tabákové režie, kteří ve starém Rakousku tvořili zvláštní skupinu státních zaměstnanců u ministerstva financí, byli pro své odborné znalosti a správní služby placeni lépe než podúředníci ostatních státních úřadů a podniků. Jejich platy vpravovala rakouská vláda vždy nařízením.
Při úpravě platů podle zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. byli dílovedoucí, převzatí od rakouské tabákové režie do služeb československé tabákové režie zařazeni bez ohledu na jejich předválečně postavení podle §u 3 svrchu uvedeného zákona do platové stupnice pro podúředníky. Tímto zařazením byli proti svým bývalým rakouským kolegům velmi poškozeni, neboť nová rakouská republika jmenovala po převratu všechní dílovedoucí, kteří zůstali v Rakousku, státními úředníky, čímž se jejich finanční stav značně zlepšil.
Od r. 1919 žádají zástupci dílovedoucích československé tabákové režie, předkládajíce téměř každoročně memoranda generálnímu ředitelství tabákové režie a ministerstvu financí, o zařazení do vyšších platových tříd, které by se rovnaly jejich předválečným platům.
Když vláda Československé republiky připravovala r. 1925 nový platový zákon, prosili zástupci dílovedoucích tabákové režie znovu u uvedených míst o zařazení do nejnižších dvou úřednických tříd, do nichž také jejich bývalí kolegové byli zařazení vládou nové Rakouské republiky a s plnou určitosti předpokládali, že jejich oprávněnému přání bude po dlouhých prosbách a strádáních konečně vyhověno.
Dožadovaným zařazením do úřednických tříd nešlo dílovedoucím o úřednický titul, nýbrž o dosažení vyšších platů, kterých, nemohli dosíci v platových třídách, do kterých byli zařazeni podle platového zákona. Mimo to dílovedoucím jde o 35letou služební dobu, o které se zmíníme ještě později.
Jak veliký byl však jejich úžas, když ani tentokráte se nepřihlíželo k odevzdanému memorandu a podle §u 27 platového zákona čís. 103/1926 byli zařazeni do platových tříd pro podúředníky.
Zařazení dílovedoucích tabákové režie do I. a II. platové třídy pro podúředníky není v souhlasu s důvodovou zprávou k platovému zákonu č. 103/1926, podle které státní zaměstnanci mají býti placení nejen podle významu a odpovědnosti služby jim uložené, nýbrž i podle platů z r. 1914 tak, že předválečné platy úředníků nižších kategorií mají býti zvýšeny sedmkrát až devětkrát, platy zřízenců dokonce dvanáctkrát. (Viz důvodovou zprávu rozpočtového výboru senátu, čís. 157 z r. 1926, odst. 13).
Tito státní zaměstnanci musili by proto býti uvedeni do dřívějších práv vyřazením dílovedoucích tabákové režie z platových tříd pro podúředníky a jejich zařazením - nařízením.- do nových platových tříd nebo do již zařízených úřednických tříd, které by odpovídaly jejich předválečným platům.
Poněvadž požadovaná úprava platů neznamená povýšení do vyšších platových tříd podle §u 17, musilo by se při přeřazení do nových platových kříd postupovati tak, aby každý byl zařazen do téže platové třídy a stupnice, ve které jest v době přeřazení a nikoliv snad do nejblíže vyšší stupnice, jak se to stalo při jmenování dílovedoucích z II. platové třídy do I. podle §u 17 platového zákona č. 103/1926, při čemž jmenovaní dílovedoucí nezískali vůbec nic.
Dílovedoucím I. platové třídy musila by se odčítati při zařazení do nových platových tříd jen 4 čekatelská léta a nikoliv 5, jak ustanovuje § 25, bod 4 platového zákona č. 103/1926.
S úpravou platů dílovedoucích musila by se také provésti valorisace předválečných platů kancelářských zaměstnanců tabákové režie v duchu svrchu uvedené důvodové zprávy.
Velmi naléhavým požadavkem dílovedoucích československé tabákové režie jest zavedení 35leté služební doby.
Dílovedoucí československé tabákové režie, kteří musí téměř veškerou služební dobu ztráviti v pracovních místnostech, naplněných tabákovým prachem a tabákovými výpary, právě tak jako dělnicí tabákové režie, kterým z tohoto důvodu byla již před léty zákonem přiznána 35letá služební doba již po léta žádají, aby jim byla přiznána 35letá služební doba.
Uvážíme-li, že úředníci a dělnicí československé tabákové režie mají 35letou služební dobu, kdežto dílovedoucí jako zaměstnanci téhož podniku, musí sloužiti 40 let, jest nevysvětlitelné, z jakých důvodů se dílovedoucím nepřiznává 35letá služební doba.
Že jest nutno pro dílovedoucí zavésti 35letou služební dobu, bylo přesvědčeno dokonce generální ředitelství československé tabákové režie, neboť již dne 2. září 1919 zprávou č. 5672/I - 1919 a později zprávou ze dne 7. března 1922, č. 28.585/l 1921 předložilo ministerstvu financí s doporučením návrh, aby 40letá služební doba dílovedoucích byla snížena na 35 let.
Přes to mají dílovedoucí tabákové režie do dnes ještě 40letou služební dobu, ačkoliv se jim sráží 6% pensijní příspěvek jako úředníkům, kteří mají již po mnoho let 35letou služební dobu.
K tomu musíme poznamenati, že se úředníkům a dělníkům tabákové režie sráží pensijní příspěvek pouze do 35 let - výjimku tvoří pouze povýšení po 35 služebních létech - kdežto dílovedoucím a kancelářským zaměstnancům tabákové režie sráží se pensijní příspěvek až do 40. služebního roku, čímž jsou velmi poškozeni.
Že dílovedoucí tabákové režie jsou po této stránce velmi poškození, dokazuje také to, že jako čekatelé v dělnickém stavu měli již 35letou služební dobu, ale když byli jmenováni dílovedoucími, zvýšila se jejich služební doba na 40 let.
Na základě toho, co interpelanti uvedli, žádají, aby 35letá služební doba byla přiznána také dílovedoucím československé tabákové režie.
Poněvadž kancelářští zaměstnanci československé tabákové režie musí rovněž sloužiti 40 let, jest odůvodněno, aby také pro ně byla zavedena 35 letá služební doba.
Splněním těchto požadavků dostali bychom spokojené zaměstnance, kteří by bez starosti o svou existenci a o existenci svých příslušníků mohli se plně a zcela věnovati služebním povinnostem.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1.) Jest ochoten při resystemisaci rozmnožiti také místa dílenských mistrů, dílovedoucích a čekatelů ve smyslu svrchu uvedených výkladů a
2.) zlepšiti právní a platové poměry přiznáním 35leté služební doby, valorisací platů a převodem do žádaných platových tříd a obnoviti opět předválečnou paritu této zaměstnanecké skupiny?
V Praze, dne 8. dubna 1930.
Geyer,
Schubert, Matzner, dr Hanreich, dr Keibl, Dobránsky, dr Szüllö, dr Jablonicky, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Knirsch, dr Hassold, Hokky, Fedor, dr Schollich, Horpynka, inž. Jung, Simm, Köhler, inž. Kallina, Krebs, Kasper.
432/X (překlad).
Interpelace
poslance dr E. Schollicha a druhů ministrovi železnic
o užívání jazyků na železnicích.
Jako v jiných oborech, tak zvláště i v oboru působnosti ministerstva železnic vodíme přímo urážlivé odstrkování němčiny. Nápisy, orientační tabulky, jízdní řády státních drah jsou české i ve stanicích, kde by podle složení obyvatelstva musily býti i německé, na př. v Olomouci, Moravské Ostravě-Přívoze a j. Stejně se v těchto stanicích vyvolává u vlaků a ke vlakům jen česky. I v důležitých přestupních stanicích, jako na př. v Břeclavi, Přerově, Svinově-Vítkovicích jsou všechny vyhlášky jen české, což jistě neprospívá cizineckému ruchu. I nápisy ve vlacích v čistě německém jazykovém území, jako na př. na trati Suchdol-Budišov nad Budišovkou, Suchdol-Fulnek, Studénka-Bílovec jsou jen české, takže jim němečtí cestující nerozumějí a proto míjejí se svého cíle.
Odpovědní správcové ministerstva železnic již častěji zdůraznili, že dráhy jsou obchodní podnik. Pak všechny vyhlášky mají-li míti nějaký účel, mají býti sepsány v jazyku cestujícího obecenstva, neboť jazyk má jen sloužiti dopravě.
Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic, je-li ochoten i v oboru ministerstva železnic upraviti jazyk tak, aby němečtí státní občané byli uspokojeni, oznámiti směrnice, podle nichž se provede tato úprava, a je-li ochoten až do té doby naříditi, aby všechny nápisy na staničních budovách a vyhlášky v místech, kale jest více než 20% německého obyvatelstva, byly také německé a aby se v těchto stanicích vyvolávalo i německy?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
Simm, Schubert, dr Hanreich, dr Keibl, inž. Jung, Krebs, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, Hokky, Fedor, dr Jabloniczky, dr Törköly, dr Szüllö, Dobránsky, Kasper, Köhler, Knirsch, Geyer, dr Hassold, Horpynka, inž. Kallina, Matzner.
432/XI (překlad).
Interpelace
poslance dr E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o školských poměrech na Slovensku.
Poměry na německých školách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi naprosto nemohou býti nazvány uspokojivými. Neboť jistě není trvale možné, aby německé a slovenské škodní třídy byly pod společnou českou nebo slovenskou správou, aby v německých třídách vyučovali učitelé cizí národnosti, ačkoliv jest v sudetských zemích přebytek německých ručitelů, aby dále nebyli ustanoveni němečtí školní inspektoři a inspekci v německých školách konali čeští nebo slovenští inspektoři, kteří přece již předem mají pro německé školství smálo pochopení a tedy málo o ně pečují, často jsou Němcům docela nepřátelští a činí vše, aby zabránili rozkvětu německého školství. Z četných případů vyjímám jen obec Petržalku. Tato obec s 14.000 obyvateli má státní obecnou školu s 9 německými a 15 slovenskými třídami. Správcem školy jest Čech, známý jako nepřítel Němců. Mezi 9 učiteli jsou 3 učitelky maďarské a jedna české národnosti. Že se děti naučí jen nedostatečně německy, pochopíme, víme-li, že učitelé cizí národností sami jen špatně znají německý vytyčovací jazyk a že je žáci opravují. Poměr knih v knihovně učitelské a žákovské neodpovídá klíči obyvatelstva a ukazuje nápadné nedbání německých potřeb a nutností. Školní slavnosti se pořádají pod jednotnou správou, při čemž se Němci urážlivě a úmyslně odstrkují, jak to na př. dokázal program slavnosti 10-letého trvání školy dne 23. března t. r. Správce školy neužívá v úředním styku se svými německými učiteli němčiny a zakazuje jim dokonce účastniti se prací Německého kulturního svazu, poněvadž jsou tam prý jen naštváváni, ačkoliv přece Německý kulturní svaz jest spolkem kulturním, jehož úkolem jest především budovati německé školy. Tato škola má býti v příštím školním roce rozdělena a to nikoliv na školu německou a českou, nýbrž na školu chlapeckou a dívčí, obě pak asi znovu pod českou správou. Dlužno tedy rozhodně žádati, aby byla rozdělena, ale s národního hlediska, neboť německá škola s 9 třídami a více než 360 žáky jest úplně oprávněna. Rovněž jest i oprávněno, aby tato škola dostala německou správu, německý učitelský sbor a místní školní radu, skládající se jen z Němců.
Stejné poměry jako v Petržalce jsou i v četných jiných obcích na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Jest pan ministr ochoten:
1. ihned učiniti opatření, aby německé školství v těchto zemích bylo odděleno od českého a pod německou správou stalo se samostatným?
2. naříditi, aby toto rozdělení bylo provedeno všude, kde to je možné, ale v Petržalce již počátkem nového školního roku?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Hanreich, Horpynka, inž. Kallina, Szentiványi, dr Törköly, dr Holota, Nitsch, Geyer, dr Keibl, dr Hassold, Krebs, Kasper, Dobránsky, Köhler, Knirsch, Schubert, Simm, dr Szüllö, inž. Jung, Matzner, Hokky, dr Jabloniczky, Fedor.
432/XII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů předsedovi vlády
o protiprávním nátlaku na civilní inženýry ve věcech jazykových.
Nejvyšší soud nedávno a výslovně uznal právem, že čekatelé na místa civilních inženýrů nemohou býti nuceni, aby konali zkoušku ve státním jazyku. Příslušné nařízení nebylo však dosud ještě odvoláno, přes to, že nejvyšší správní soud vydal četné nálezy, podle nichž se jazykové nařízení z r. 1926 nemůže vztahovati na civilní inženýry, kteří nejsou orgány státu.
Ve starém Rakousku všechna vládní místa dbala nálezů nejvyššího správního soudu a užívala jich pro všechny nevyřízené věci stelného obsahu. Tím se ovšem podstatně usnadnil a zmenšil celý úřední styk. V Československu, jak se zdá, vláda hájí zásadu, že každé rozhodnutí nejvyššího soudu splatí jen pro toho kdo podal stížnost. Proto každý jednotlivec musí se svou stížností jíti až k nejvyšší stolici a zde se stále musejí projednávati věci, které byly již jasně vyřešeny, což jest velmi značným a při tom zbytečným přetížením těchto úřadů.
Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády, je-li ochoten učiniti opatření, aby příště rozhodnutí nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu byla pro všechny úřady a dozorčí orgány základem pro jejich rozhodování a projednávání všech podání a dále naříditi, aby zákonu odporující nařízení o nuceném užívání jazyka, bylo pokud jde o civilní inženýry, ihned odvoláno?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Hanreich, inž. Kallina, Horpynka dr Keibl, dr Hassold, Matzner, Schubert, Simm, inž. Jung, Kasper, Knirsch, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Krebs, Geyer, dr Jabloniczky, Hokky, Fedor, Köhler, dr Szüllö, Dobránsky.
432/XIII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o novelisaci výnosu o vzdělávacích představeních kinematografických.
Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 3. února 1923, čís. 134.841 o vzdělávacích představeních kinematografických jest naléhavě třeba novelisovati. Výnos uznává kinematograf za význačný prostředek ku vzdělání lidu a ukládá majitelům kinematografů v odstavci 3 pořádati ťaspoň dvakráte v měsíci představení pro mládež s programem poučným po dohodě s místními činiteli školskými, a to za úhradu prokázané režie.Ť Tento výnos, jenž dosud neměl pro veřejnou osvětu žádného významu a praktického účinku, mohl by jen tehdy býti užitečným všeobecné veřejné osvětě, kdyby tento odstavec zněl: ťMajitelé kinematografů jsou na základě podmínek pro udělení licence povinni aspoň dvakráte v měsíci přenechati veřejné lidové osvětě kinematograf, aby bylo lze předvésti poučné a osvětové filmy. Organisace a pořádání těchto vzdělávacích filmových představení přenáší se na příslušný osvětový okresní sbor.Ť V jazykově smíšených místech lze pořádání přikázati českému a německému (nebo polskému) osvětovému sboru. Jest tedy naléhavě nutno, aby ministerstvo školství a národní osvěty tento výnos novelovalo. Při tom musí také býti učiněno opatření, aby okresním osvětovým sborům dostalo se větší autority vůči majitelům licencí, musí se jim umožniti, aby zabránily předvádění filmů, které, i když jsou censurované, přece pro určitá místa jsou nevhodné. Zásadně budiž při novelisaci vysloveno, že mezi protežované uchazeče o licenci zařazují se obce, okresní a místní osvětové sbory a že se takovíto uchazeči podporují.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten náříditi novelisaci výnosu ze dne 3. února 1923, čís. 134/841 v žádaném smyslu.
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Hanreich, Horpynka, dr Hassold, Knirsch, Krebs, Szentiványi, dr Törköly, Fedor, Hokky, Dobránsky, dr Holota, dr Szüllö, Nitsch, dr Jabloniczky, Kasper, Geyer, Köhler, Schubert, Simm, inž. Jung, inž. Kallina, dr Keibl, Matzner.
432/XIV (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o podporování veřejné osvěty.
Učitelé, profesoři a státní úředníci, jak muži tak ženy, činí ve veřejné osvětě, věnují činnosti v obecních knihovnách, v místních okresních a župních osvětových sborech většinu svého volného času a přinášejí i jiné oběti. Dožívají se však smutné skutečnosti, že se jim od nadřízených úřadů proti duchu a znění výnosu Pražské zemské školní rady ze dne 3. dubna 1919, čís. 1 - A 29.860 nedostává ani uznání ani podpory. Má-li veřejná osvěta získati pro sebe lidi, kteří v duchu osvětových zákonů konají úspěšnou práci s vynaložením všech svých sil, musí se ministerstvo školství a národní osvěty postarati, aby se těmto vzdělavatelům lidu dostalo v duchu zákona spravedlivého uznání a aby příslušnými nařízeními ubylo zemským školním radám nařízeno, aby jim vycházely co nejvíce vstříc poskytujíce v odůvodněných přepadech všeobecně dovolené a snižujíce učebnou povinnost.
Ministerstvo školství a národní osvěty nechť vynaloží také veškeren svůj vliv, aby obecní, okresní a zemská zastupitelstva ve svých rozpočtech pamatovala náležitě na potřeby veřejného vzdělání, a to tím způsobem, že se místním a okresním osvětovým sborům poskytnou značné částky ku prováděni veřejné osvětové práce v duchu výnosu číslo 13.877 ze dne 22. dubna 1919.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten učitelským osobám činným ve veřejné osvětě poskytnouti nutné úlevy z učebné (povinností, dále působiti na příslušná místa, alby místním a okresním osvětovým sborům byly poskytnuty nutné peníze k provádění jejich důležité výchovné a vzdělávací práce?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Hanreich, dr Keibl, inž. Jung, Simm, Geyer, Szentiványi, dr Törköly, dr Jabloniczky, dr Holota, Fedor, Nitsch, Kasper, Knirsch, Hokky, Dobránsky, dr Szüllö, Köhler, Krebs, Schubert, dr Hassold, Matzner, inž. Kallina, Horpynka.
432/XV (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi veřejných prací
o zavedení jízdy vpravo.
Svaz řidičů automobilů odevzdal nedávno ministerstvu veřejných prací pamětní spis, v němž mezi jiným bylo navrženo, aby zároveň a vydáním nového automobilového zákona byla také zavedena jízda vpravo. V tomto podání se také poukazuje, že Československo a Maďarsko jsou jediné země, v nichž jest ještě zákonem zavedena jízda vlevo, kdežto všechny ostatní země v posledních letech v zájmu jednoty přešly k jízdě vpravo. Není pochyby, že i Československo již z důvodů účelnosti musí se odhodlati k tomuto kroku. Změnou dopravy vzniknou jistě mnoha městům větší náklady, to však nemůže býti důvodem, aby toto nutné nové uspořádání nebylo provedeno co nejdříve.
Podepsaní táží se tedy pana ministra veřejných prací, v jakém stadiu jest zamýšlené vydání nového automobilového zákona a kdy zamýšlí zavésti i v Československu jízdu vpravo?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Hanreich, Matzner, Krebs, Kasper, Nitsch, dr Törköly, Szentiványi, dr Holota, Hokky, Geyer, Knirsch, Fedor, inž. Kallina, Horpynka, dr Keibl, dr Hassold, inž. Jung, dr Szüllö, Simm, Schubert, Köhler, Dobránsky, dr Jabloniczky.
432/VII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra
o zajištění zástavních věřitelů při požárních škodách.
Zástavní věřitelé při požárních škodách, přes řádnou vinkulaci provedenou k jejich dobru při nynějších pojišťovacích podmínkách nedostanou nic, poněvadž ztrácejí nárok na náhradu, dopustí-li se pojištěnec, pokud jde o vznik nebo rozšíření požáru, hrubé nedbalosti nebo zločinu.
Zákon o pojišťovací smlouvě ze dne 23. prosince 1917, čís. 501, plně přihlíží k tomuto velkému nebezpečí pro věřitele v §u 82, kde se praví:
ťJe-li při pojištění budov pojišťovatel pro chování pojistníkovo prost závazku k plnění, přes to zůstane vůči zástavnímu věřiteli zavázán k plnění, kromě případu, že by nebyla premie včas zaplacena. Totéž platí, odstoupí-li pojišťovatel od smlouvy po dostavení se pojistného případu.Ť
Zákon z prosince 1917, který byl velmi pečlivě vypracován a který v mnoha důležitých věcech zjednal úplně jasno pro všechna pojišťovací odvětví, měl jen tu jedinou vadu, že vyjma několik paragrafů nabyl účinnosti teprve 1. lednem 1919 a tedy právě jeho nejdůležitější doby nenabyly jíž v Československé republice účinnosti.
Pojišťovny již předem zakalkulovaly si zvýšené risiko ve svých pojistných sazbách a tam, kde platí § 82, nejsou povinny platiti větší příspěvky než u nás. Pro pojišťovny jest tedy nikoliv nepodstatným ziskem, podaří-li se jím z chování pojištěncova dosíci osvobození od škody způsobené ohněm jen proto, že pojištěné objekty leží v Československu.
Touto mezerou v zákonodárství jest každý zástavní věřitel vydán těžkému nebezpečí. Poněvadž pojišťovna pojistné vybrala, nevyplatí-li pojištěné částky, znamená to pro ni obohacení na útraty zástavních věřitelů, jimž lze způsobiti nedozírné škody.
Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten učiniti opatření, aby tento nedostatek v zákonodárství byl co nejdříve napraven a aby zástavní věřitelé dosáhli nutné ochrany vhodným doplněním zákona?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Hanreich, Matzner, Krebs, Kasper, Nitsch, dr Törköly, Szentiványi, dr Holota, Hokky, Geyer, Knirsch, Fedor, inž. Kallina, Horpynka, dr Keibl, dr Hassold, inž. Jung, dr Szüllö, Simm, Schubert, Köhler, Dobránsky, dr Jabloniczky.
432/XVII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů předsedovi vlády
o právním postavení nemocenských pojišťoven.
Podle §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 242, přísluší státní správě dozor na všechny nemocenské pojišťovny s právem veřejnosti jak po stránce lékařské, tak také správně technické. Poněvadž v mnoha okresích vyhrožuje si dozorčí právo nad městskými nebo veřejnými nemocenskými pojišťovnami zemský výbor a příslušnost okresního výboru nechce po této stránce uznati, v jiných okresích domáhá se této příslušnosti opět okresní výbor, jest v zájmu nemocenských pojišťoven, ustanoví-li vláda podle §u 3 uvedeného zákona vládním nařízením, jakým způsobem a které úřady mají vykonávati dozor na všeobecné veřejné nemocenské pojišťovny, poněvadž takovéto nařízení nebylo dosud vydáno.
Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády je-li ochoten naříditi, aby konečně bylo úplně objasněno právní postavení nemocenských pojišťoven a bylo vydáno příslušné vládní nařízení?
V Praze dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Keibl, inž. Kallina, Matzner, Knirsch, Geyer, Krebs, dr Jabloniczky, dr Holota, dr Törköly, Dobránsky, Hokky, Nitsch, Szentiványi, Fedor, dr Szüllö, Kasper, Simm, Köhler, inž. Jung, Schubert, dr Hassold, dr Hanreich, Horpynka.
432/XVIII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů předsedovi vlády
o nové úpravě patronátních povinností.
Pozemková reforma rozbila četné velké majetky pozemkové a dřívějším majitelům ponechala často jen poměrně malé pozemkové plochy. S velkým majetkem pozemkovým byla často také spojena četná patronátní práva a povinnosti, ták na příklad mezi jiným povinnost přispívati na udržování kostelů a kaplí. Po často značném zmenšení svého majetku necítí se již velkostatkáři povinni plniti tyto patronátní povinností. Tím kostely a kaple, zvláště však jejich vnitřní zařízení pustnou, zvláště když kostelní obce jsou obyčejně chudé a nejsou tedy s to, aby je udržovaly a je obnovovaly z vlastních peněz. Částek povolovaných v jednotlivém případě státem smí se použíti jen na udržování budov a ve většině případů ani pro tento účel nepostačí. Za takovéhoto stavu celá výrobní odvětví ztrácejí své existenční oprávnění. Dlužno upozorniti, že jen stavitelé oltářů, ozdobníci, pozlacovači a sochaři žijí výhradně z prací kostelního umění, bez prací pro kostely ztrácejí vůbec existenční oprávnění. Jest věcí státu, aby zde zasáhl a zabránil, aby tato výrobní odvětví nepropadla jisté zkáze. To se může státi jen novou úpravou patronátních poměrů, při čemž se musí přihlížeti k novým držebnostním poměrům způsobeným pozemkovou reformou.
Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády, je-li ochoten učiniti opatření, aby patronátní povinnosti byly co nejdříve přizpůsobeny novým zákonem novým držebnostním poměrům?
V Praze, dne 8. května 1930.
Dr Schollich,
dr Keibl, Matzner, inž. Kallina, Geyer, Kasper, Köhler, Knirsch, dr Hanreich, dr Hassold, Krebs, Schubert, Simm, inž. Jung, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Dobránsky, Fedor, Hokky.