408/XI (překlad).

Interpelace

poslanců inž. R. Junga, H. Simma a druhů

ministrovi školství a národní osvěty, aby konečně bylo vydáno nařízení k zákonu ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o rozsahu, v jakém lze započítati dobu ztrávenou v určité službě pro zvýšení platu při jmenování profesorem.

Dne 8. června 1928 podali tazatelé interpelaci, která byla rozdána pod tiskem čís. 1623/XXI a byla tohoto znění:

ťZákonem ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n., byly zrušeny všechny dosud platné předpisy, jimiž byl přiznán nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších platů. V platnosti zůstaly pouze předpisy o započtení služby v československých legiích.

Podle uvedeného zákona nebyly od té doby žádnému čekateli na úřad středoškolského profesora, který byl jmenován profesorem podle §u 70 zákona, započítány ani skutečně ztrávená doba válečné služby, ani žádné válečné přirážky. Ale nebyla jim započtena ani služební doba, kterou ztrávili jako suplující profesoři, jako asistenti na vysoké škole, jalo učitelé na škole nižší kategorie a služební doba ztrávená na nestátních ústavech na roveň postaveným státním středním školám.

Vládě bylo nyní uloženo §em 142, odst. 2 zákona čís. 103 aby nařízením určila kdy a v jakém rozsahu a pro zvýšení platu započítává určitá služba v jiném služebním poměru nebo v jiném zaměstnání. Od vyhlášení zákona uplynula již dvě léta a vláda dosud ještě nesplnila této své povinnosti vydati takovéto nařízení. Velké množství profesorů od té doby jmenovaných bylo tím citelně poškozeno.

Na Tuto interpelaci bylo odpověděno tiskem čís. 1999/II ze dne 15. října 1928 a tím zároveň na několik jiných interpelaci podaných v této věci takto:

ťZapočtení služební doby pro zvýšení služného podle §u 142, odst. 2, platového zákona má býti provedeno vládním nařízením. Otázka dotýká se i zaměstnanectva jiných odvětví správy a musí býti tedy řešena celkové i s jednotných hledisek.

Proto může konečnému vyřešení dílčí otázky v příčině zaměstnanců správy školské dojíti jen v souvislosti s úpravou i v ostatních oborech státní správy. Tato úprava, která při složitosti materie, vyžaduje pečlivé přípravy, bude provedena v nejbližší době.Ť

Úprava měla tedy býti provedena v nejbližší době. Od té doby uplynulo již 1¹/₂ roku a úprava stále ještě provedena nebyla. Tímto prodlením jest postiženo asi 400 osob.

Podepsaní se tedy táží:

Jest pan ministr ochoten konečně vydati nařízení, jehož dožadovali v červnu 1928, a které bylo v říjnu 1928 slíbeno?

V Praze, dne 11. dubna 1930.

lnž. Jung, Simm, Horpynka, Schubert, dr Schollich, Kasper, inž. Kallina, Knirsch, Geyer, dr Szüllö, Dobránsky, Szentiványi, dr Törköly, Nitsch, dr Holota, dr Hassold, dr Keibl, dr Jabloniczky, Köhler, Matzner, dr Hanreich, Krebs, Fedor, Hokky.

408/XII (překlad).

Interpelace

posl. J. Geyera a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o náhradě zpronevěřených peněz.

Pan Ferdinand Zwerenz z Pavlova Studence, čís. 15, zaplatil dne 15. února 1929 u poštovního úřadu v Pavlově Studenci částku 400 Kč pro pana Josefa Fleischmanna ze Staré Knížecí Hutí, pošta Nový Losimtál. Před soudním řízení proti tamějšímu listonošovi vyšlo najevo, že tato částka nebyla příjemci dosud doručena. Odesilatel, pan Ferdinand Zwerenz, zvěděl, o této věci teprve, když se dostavil ke svědecké výpovědi k okresnímu soudu do Tachova. Pan Zwerenz, poněvadž zpronevěra byla předmětem soudního řízení, byl nyní toho mínění, že škoda bude také samozřejmě nahrazena. Teprve, když se to nestalo, zažádal dne 21. ledna 1930 u ministerstva pošt o vrácení částky 400 Kč, poněvadž věřitel naléhal na zaplacení. Ministerstvo pošt, vlastně ředitelství pošt a telegrafů v Praze, odmítlo to výměrem ze dne 30. ledna 1930, čís. 324.906-VIII/29. Dovolávalo se při tom ustanovení §u 216, odst. 2, poštovního řádu ze dne 22. září 1916, čís. 317 ř. z., podle něhož byla zmeškána šestinedělní lhůta. Stížnost podaná ministerstvu pošt a telegrafů byla rovněž zamítnuta s odkazem na totéž ustanovení.

Odmítnutí odporuje naprosto mravnosti a jest přímo hrubou urážkou právních pojmů. V tomto případě jest příčinou toho, že peníze nemohly býti doručeny příjemci, zpronevěra spáchaná poštovním zaměstnancem. V tomto případě jest vlastně poškozeným příjemce, který však o tomto poškození nikdy nemohl zvěděti, poněvadž jediného dokladu, kterým o tom mohl býti vyrozuměn, poštovní poukázku i s penězi, nikdy nedostal. Pro příjemce zůstává proto odesilatel pan Zwerenz i nadále civilním dlužníkem pana Fleischmanna a musí uplatňovati své postihové právo u pošty nebo podniku, kterému onu částku v dobré víře odevzdal k dopravě. Jest jisto, že pošta odpírajíc vrátiti onu částku, se obohacuje a odesilatel jest mimo to ještě poškozen tím, že se musil dostaviti k soudu a zaplatiti útraty, dosud 133.- Kč, spojené s opětným dosažením oné částky. Jestliže poštovní úřad v Pavlově Studenci převzal řádně 400 Kč, jest straně další vliv znemožněn, poněvadž poštovní úřad ručí, že dojdou na místo určení. Potrestání tohoto poklesku, v tomto případě zpronevěry podřízeným orgánem, nespadá do kompetence soukromého odesílatele nebo příjemce, nýbrž přísluší disciplinární pravomoci poštovního úřadu. Věci disciplinárního řízení musí býti, jakými prostředky a opatřeními se uchrání poštovní úřad před poškozením vlastním orgánem. Zadržení nebo nedoručení podané částky jest tedy obohacením a v očích veřejnosti bude působiti zvláštním dojmem, kdyby nepochopitelné chování nejvyšší poštovní správy, která by se v tomto případě opírala o spornou lhůtu, musilo vésti k žalobě z obohacení. Aby se zabránilo této veřejné ostudě a aby bylo podpořeno právní cítění, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby tato věc byla objasněna bez právnických klíček a aby se zabránilo výtce obohacení?

2. naříditi, aby poškozenému bylo nahrazeno ztracených 400 Kč a útraty 133 Kč způsobené zavlněním poštovního úřadu?

V Praze, dne 25. dubna 1930.

Geyer, Horpynka, inž. Kallina, Matzner, Simm, dr Hanreich, Szentiványi, dr Hassold, Nitsch, Schubert, dr Holota, dr Keibl, dr Schollich, Dobránsky, dr Törköly, Hokky, dr Szüllö, Fedor, inž. Jung, Köhler, Kasper, Krebs, dr Jabloniczky, Knirsch.

408/XIII.

Interpelace

poslance Frant. Seidla a soudr.

ministru vnitra

o nezákonném zrušení slovenské stabilisační výhody oněm 301 vrchním četn. strážmistrům, kteří do této hodností byli v únoru a v březnu l. r. povýšeni.

Ministerstvo vnitra zrušilo výnosem ze dne 27./3. 1929 č. 18.408 stabilisační výhodu těm na vrch. strážmistry letos povýšeným praporčíkům, kteří před tím na ni právní nárok měli. Důsledky tohoto zrušení pak jsou tyto: Všichni povýšení dostávají nižší služné než měli jako praporčicí, dokonce někteří nižší služné, než by měli, kdyby byli zůstali podřízenými strážmistry. V jednom konkretním případě ztrácí povýšený za letošní rok 2.000 Kč proti požitkům jako praporčík a 956 Kč proti požitkům, které by měl jako strážmistr. Citovaným výnosem ministerstva vnitra byla tedy okatě porušena zásada plat. zákona že povýšený nesmí dostati na požitcích nikdy méně než měl. Mimo to bylo tímto výnosem porušeno i nabyté právo podle četnicko-pensijního zákona č. 153/23, neboť povýšeným byla snížena pensijní základna o několik tisíc Kč, ač přec se jim po léta z býv. vyšší pensijní základny strhovalo.

Naříkaným výnosem byl porušen platový zákon v těchto směrech: § 137 P. Z. v odst. (5) stanoví, že ťpři propůjčení systemisovaného služ. místa vrch. strážmistra-velitele stanice přísluší stupeň služného, odpovídající započitatelné služ. doběŤ a bylo tedy nutno přihlédnouti k tomu, která služ. doba jest započitatelnou? Není sporu o to, že započitatelnou dobou jsou doby nejen v určitých platových stupních skutečně ztrávené, ale i ony podle platných zákonitých předpisů ťzapočitatelnéŤ.

Platový zákon v §§ 191., 197., 207 zhodnotil stabilisační výhodu dobou (ne obnosem) a tím přeměnil tuto výhodu v dobu ťpodle platných zákonitých předpisů započitatelnouŤ. V důsledku norem těchto §§ byli označení vrchní strážmistři v r. 1926 do požitků P. Z. převedení a propočtení stabilisační výhody dobou stalo se jejich nabytým právem. Tuto skutečnost doznává i naříkaný výnos ministerstva vnitra přiznáním, že stabilisační výhodou podle výnosů č. 44665/22 a 44757/25 byla četnickým gažistům přiznána ťzapočitatelná služební dobaŤ.

Ale i kdyby bylo možno přehlédnouti tato porušení zákonů nelze neviděti, že těmto povýšeným plynulo přesně vyhraněné právo na stabilisační výhodu podle výnosů č. 44665/22 a 44757/25, jimiž jím byly přiznány vyšší požitky o 4 až 5 plat. stupňů usnesením celé vlády ze dne 2./6. 1922. Ježto vláda do dneska ani u četnictva ani kde jinde své usnesení nezrušila, je naříkaný výnos na ústavním scestí, osobuje-li si právo ministerstvu vnitra nenáležející.

Případnou domněnku, že stabilisační výhodu by bylo možno těmto povýšeným vrch, strážmistrům přiznati vedle služného oným obnosem, kterým resultovala v r. 1922 zvýšeným o 75% podle zákona č. 394/22, nutno zamítnouti, že by pak uplatněním této zásady musila býti současně vyřešena otázka stabil. výhody u těch četn. gažistů, kteří v jejím důsledku jsou už po mnoho let v posledním platovém stupni jejich plat. stupnice a nepostupují ve služném, jakož i právo dosud pensionovaných četn. gažistů na celou stabil. výhodu při propočítání do pense, neboť jim byla ze stabilisační výhody do pense přiznána jen percentuelní její část. Nutno míti za to, že toto dnes snad ani není proveditelno.

Ježto tedy tento postup (postavení stabil. výhody vedle služného) je u četnictva neproveditelný, na druhé straně ale nelze četu, gažistům v žádném případě upříti právní nárok na stabil. výhodu podle usnesení vlády, nelze upříti, že P. Z. vyřešil stabil. výhodu ťdobou započitatelnouŤ a že tudíž naříkaný výnos ministerstva vnitra porušuje platový zákon a jeho ducha, přehlíží-li zásadu §u 17, o vyšší odměně za větší odpovědnost, zdatnost a důvěryhodnost a protože postup ministerstva vnitra proti letos povýšeným vrchním strážmistrům vyvolal v celém četnictvu nových zemí oprávněné rozhorlení a odhodlání se ku úměrné obraně a ježto je obava, že touto obranou by byla podryta kázeň u četnictva, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1.) Jest panu ministru vnitra tento postup četnické správy znám a hodlá naříditi, aby i četnická správa respektovala platový zákon a jeho ducha?

2.) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby všem letos v nových zemích povýšeným vrch, strážmistrům pokud mají právní nárok na stabilisační výhodu byly upraveny požitky s propočtením stabilisační výhody jako doby započitatelné a potrestati toho, kdo tak nezákonným postupem vědomě vnáší do četnictva rozhořčení a tím podrývá kázeň sboru?

V Praze, dne 2. května 1930.

Seidl, Hampl, Stivín, Brodecký, Kučera, Benda, inž. Nečas, Bečko, Klein, Hummelhans, Srba, Neumeister, Tomášek, Jaša, Biňovec, Prokeš, dr Markovič, Husnaj, dr Winter, V. Beneš, Vácha, Chalupník, Brožík.

408/XIV.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Františka Staňka, Rudolfa Tayerle a druhů

vládě Československé republiky

o započtení předchozích služeb kancelářských oficiantů (vrchních), při jmenování na systemisovaná úřednická místa, ve smyslu §u 7, odst. 7, platového zákona.

Kancelářské úřednictvo III. a IV. služební třídy doplňuje se ve smyslu §u 7, odst. 7, plat. zákona ze řad kancelářských oficiantů (vrchních), všem v míře naprosto nedostatečné proto, že místa kancelářských úředníků jsou systemisována v podprůměrném počtu.

Praktický postup při jmenování kancelářského oficianta (vrchního) kancelářským úředníkem IV. neb III. služební třídy provádí se pokud jde o započtení předchozích služeb ve smyslu interních výnosů ministerstva financí ze dne 18. dubna 1928 č. j. 33263/VII-22, případně výnosu téhož ministerstva z 20. prosince 1928 č. j. 10569/VII a interního výnosu ministerstva vnitra ze dne 28. prosince 1928 č. j. 12964/1923/3 tím způsobem, že se vezme v úvahu služební doba, která odpovídá požitkům dosaženým v II. či I. plat. stupnici dle vlád. nař. ze dne 7. července 1926 č. 113 Sb. z. a n., ze které se odečte čekatelská doba 6 roků pro IV. služební třídu, neb 4 roků pro III. služební třídu a zbytek se započítává do časového postupu dvěmi třetinami, až do nejvyšší výměry 15 roků.

Postup tento neodpovídá duchu platového zákona, nesouhlasí s § 142 a bližším vysvětlením tohoto paragrafu důvodovou zprávou k platovému zákonu a zkracuje zcela bezdůvodně a protiprávně zaměstnance přicházející v úvahu.

Pro zjištění služební doby nemůže býti rozhodným dosažený stupeň služného příslušné platové stupnice proto, že při povýšení z II. plat. stupnice do I. nerozhoduje k dosažení příslušného stupně služného - služební doba - nýbrž dosažená výše požitků a oficiant zařadí se do I. plat. stupnice do požitků rovných a pouze v neshodných případech do stupně nejblíže vyššího.

Příklad: Kancelářský oficiant dosáhne nejvyššího stupně služného I. plat. stupnice, t. j. ročních 13.956.- Kč, což odpovídá 27 služebním létům. Je jmenován úředníkem IV. služební třídy a ve smyslu shora uvedených výnosů propočtou se jeho požitky v 7. plat. stupnicí takto: Z odsloužených 27 roků srazí se 6 roků čekatelské doby a zbytek 21 roků započte se dvěma třetinami pro zvýšení služného v 7. plat. stupnici, t. j. 14 roků a proto se zařadí do stupně e) Kč 16.200.- ročně s vybývající dobou dvou roků do dalšího postupu ve stupni e) v 7. plat. stupnici.

Kdyby týž oficiant byl těsně před jmenováním úředníkem povýšen do I. plat. stupnice (na vrchního oficianta).dosáhl by po odsloužených 27 létech (které se v II. plat. stupnici vyjádřily 10. stupněm služného, t. j. ročně Kč 13.956.-) v I. plat. stupnici pouze stupně 8. t. j. ročních Kč 14.000.-. Jeho jmenování úředníkem projevilo by se pak prakticky takto: 8. stupeň služného I. plat. stupnice odpovídá odslouženým 21 rokům, ze kterých po srážce 6tileté doby čekatelské zbývá 15 roků, které se pro zvýšení služného v 7. plat. stupnici započtou dvěma třetinami t. j. 10 léty služebními pro zvýšení služného v 7. plat. stupnici, takže dosáhne stupně služného d) t. j. ročník Kč 14.400.- s vybývající dobou 1 roku pro zvýšení služného.

Ztrácí takto při jmenování úředníkem 6 roků oficiantských, čili 4 roky v kategorii úřednické (2/3) v 7. plat. stupnici, o které vykazuje méně do postupu i nároku proto, že nebyl jmenován a zařazen z platové stupnice II. nýbrž byl před svým jmenováním povýšen do I. plat. stupnice, což má za následek nižší roční požitky o Kč 1.800.- (za rok následující pak Kč 3.600.- ročně méně). Ztráta tato nemůže mu býti nahrazena ani při event. povýšení do 6. plat. stupnice proto, že i v tomto případě obdrží (po povýšení v 6. plat. stupnici) požitky rovné a pouze v neshodných případech stupeň nejblíže vyšší.

Takové ťzhodnocováníŤ předchozích služeb je proti všem personalistickým zvyklostem, je proti všem normálním pravidlům, je v rozporu s § 142, platového zákona (i důvodovou zprávou) ve které se praví, že doby předem započtené (vojenská presenční, soukromá praxe a pod.) zůstávají nedotčeny.

Stanovení maximální doby 15 roků pro započtení po jmenování kancelářským úředníkem, nemá v zákoně právní opory a může přivoditi nové požitkové zkrácení v následujícím případě:

Kancelářský oficiant, po případě vrchní kancelářský oficiant, vykazuje 30 roků služebních a dosáhnul tak nejvyššího služného své platové stupnice ve kterém ztrávil 3 roky. Při jmenování úředníkem III. služební třídy srazí se čekatelská doba 4 roků ze zbytku 26 roků a mají se započísti pro zvýšení služného dvě třetiny t. j. 17 roků 4 měsíce. Uvedené výnosy pak připouští maximální počet pouze 15 roky. Ztratí tedy v úvahu přicházející zaměstnanec 2 roky a 4 měsíce které se požitkově nezhodnotí aniž by pro takovou srážku stávalo právních norem, či konkrétního předpisu v platovém zákoně.

Stejně i započtení zjištěné doby (po srážce doby čekatelské) pouhými dvěma třetinami pro zvýšení služného v kategorií úřednické, postrádá právní opary v zákoně a byl patrně stanoven pokusmo bez bližšího právního zdůvodnění, bez náležitého ohledu na obvyklou praxi personalistickou. Nutno zdůrazniti, že kancelářský oficiant, případně vrchní kancelářský oficiant, ponechává se po svém jmenování úředníkem pravidelně na témže služebním místě při témže služebním výkonu, což je dokladem, že jeho dřívější služební výkon byl plně rovnocenný výkonu po jmenování úředníkem. Nejde tak de facto o výkon v nové vyšší kategorií, o výkon složitější a kvalitativnější, nýbrž o výkon stejný a proto je jen správné a spravedlivé, aby předchozí služba v poměru oficianta byla po jmenování úředníkem započtena celá - v nezkráceném rozsahu. Nebo opačně nutno zdůrazniti, že kancelářský oficiant, (vrchní kancelářský oficiant) byt po celá léta zaměstnáván plně hodnotnou úřednickou praxí, která systemisací nebyla jako taková oceněna, což jest v rozporu nosnou zásadou požitkové soustavy o ohodnocení služebního výkonu systemisací služebních míst.

Zásada § 142, plat. zákona o započtení předchozích služeb byla nesporně vložena do odst. 2., nikoliv do odst. 5., který byl přenesen i do odst. 4, § 29, vlád. nař. ze dne 7. července 1926 č. 113 Sb. z. a n. a jehož provádění by odpovídaly v předu citované výnosy ministerstva vnitra a financí o zápočtu služebních dob kancelářských oficiantů (vrchních) po jmenování úředníky. Otázkou ovšem zůstává má-li skutečně odst. 5 § 142 plat. zákona a odst. 4, § 29 vlád. nař. č. 113/26, na zřeteli kolektivní rozhodování pro celou kategorií, či není-li zde míněno rozhodování individuelní, kterému by stilisace zákona odpovídala, poněvadž mluví o zaměstnanci - nikoliv o zaměstnancích, tím méně pak o celých kategoriích.

Je nesporno, že napřed má býti vydáno vládní nařízení k odst. 2 § 142 plat. zákona, aby byla tak vyřešena zásada, aby byl stanoven právní nárok na zápočty předchozích služeb, aby tak bylo patrno, na které služební doby pak není právního nároku, které spadají pod odst. 5. § 142 plat. zákona, které se ponechávají vládou ministerstvu vnitra a financí k rozhodování a souhlasné dohodě po prozkoumání důvodů - což možno prováděti pouze v případech individuelních, nikoliv hromadně pro celé kategorie (což má řešiti nařízení vlády - nikoliv interní výnosy dvou ministerstev). Zápočty oficiantských služeb v kategorii úřednické představoval si zákonodárce jistě zcela jinak, v rozsahu daleko větším, než dnešní praxe připouští.

Poněvadž však ministerstvo vnitra i financí vydalo již ku konci r. 1928 své interní výnosy o započtení dob oficiantských po jmenování úředníky - bez souhlasu vlády - prejudikovalo tak rozhodnutí vlády v otázce zásadní a proto nemají citované výnosy právní opory v § 142 plat. zákona poněvadž na podkladě zákonného zmocnění pro případy individuelní, řeší zásadu zápočtů s právní oporou odst. 5., aniž by vyčkala s tímto rozhodováním na případy, které vládní nařízení v detailech obsáhnouti nemůže a které pak teprve ponechává dohodě ministerstva vnitra a financí k individuelnímu volnému uvážení. Proto jsou oba výnosy protizákonné, protiprávní a postrádají opory v platovém zákoně. Ministerstva vnitra a financí rozhodla o zásadě, již provedení bylo zákonem uloženo vládě, nikoliv dvěma ministerstvům. Teprve ony případy, které neobsáhne vládní nařízení k § 142. odst. 2, spadají pod odst. 5, téhož paragrafu a pouze tyto se ponechávají oběma jmenovaným ministerstvům k souhlasnému individuelnímu rozhodování.

Daleko hůře byli však postiženi pomocní kancelářští úředníci vyjmenovaní podle odst. 2, § 210. plat. zákona. Tito jsou co do služebního poměru postaveni na roveň pragmatikálním úředníkům a nemohou proto ve služebním poměru býti vyrovnáváni s kancelářskými oficianty (vrchními), pokud jde o započtení služeb v poměru pomocných kancelářských úředníků ztrávených. Nemohou na straně jedné býti postavení na roveň úředníkům podléhajícím služební pragmatice - na druhé straně pak po dosažení systemisovaného místa úřednického se spokojiti se zápočtem pouhých 2/3 služebních dob, které ztrávili v poměru ťna roveň postavení úředníkům podléhajícím služební pragmaticeŤ. Buď jsou pomocní kancelářští úředníci ťna roveň postaveniŤ a pak jim patří započtení dob v tomto poměru - nezkráceně, nebo nejsou na roveň postaveni a pak není plněn zákon a vláda je v takovém případě povinna volati k zodpovědnosti ony činitele, které provedením zákona pověřila a kteří její příkaz neplení. Pomocným kancelářským úředníkům patří nesporně do postupu a pro zvýšení služného celá služební doba ztrávená v definitivním poměru proto, že se jim ukládá plně hodnotná úřednická práce, že se jim ukládají všechny povinnosti pragmatikálního úředníka, které nutno také rovnými právy úřednickými vyvažovati, poněvadž jím takové právo zaručuje platový zákon (§ 210, odst. 2.).

V žádné jiné skupině veřejného zaměstnanectva nebyly zákonem vytvořeny tři různé kategorie při stejné práci, která je v praxi různě honorována. Nevýhoda zákonem nemůže býti ještě dále zvětšována interními nařízeními jednotlivých ministerstev, která by naprosto nedostatečné požitky, ještě dále snižovala, jak předchozími důvody prokázáno.

Podepsaní se táží proto pana předsedy vlády:

1. Je vláda ochotna vydati vládní nařízení k § 142 platového zákona co nejdříve?

2. Je vláda ochotna započísti oficiantům (vrchním), pomocným kancelářským úředníkům po jmenování na systemisovaná místa kancelářských úředníků veškerou služební dobu - ztrávenou v poměru oficiantů (vrchních) i dobu pro tento poměr započitatelnou z kategorie kancelářských pomocníků - do postupu i nároku v plném rozsahu?

3. Je vláda ochotna zrušiti výnosy ministerstva financí ze dne 18. dubna 1928 č. j. 33.263/VII., ministerstva financí ze dne 20. prosince 1928 č. j. 105.690/VII., ministerstva vnitra ze dne 28. prosince 1928 č. j. 12.964/1928/3, pokud jednají o zápočtu předchozích služeb oficiantů (vrchních), po jmenování kancelářskými úředníky služební třídy IV. a III. proto, že byly vydány bez souhlasu vlády a řeší interně cestou zásadu, která dle jasného znění odst. 2. § 142 plat. zákona je vyhrazena ministerské radě a má býti řešena nařízením vlády - nikoliv protizákonně prejudikována pouhým nařízením dvou ministerstev?

4. Je vláda ochotna naříditi, aby veškeré případy jmenování oficiantů (vrchních) i pomocných kancelářských úředníků nesystemisovaná místa kancelářských úředníků provedených po 1. lednu 1927, byla znovu přezkoušena a uvedena v soulad s vládním nařízením, které bude vydáno k odst. 2, § 142 plat. zákona.

5. Je vláda ochotna řešiti vládním nařízením k § 142 plat. zákona zápočet veškerých předchozích služeb (provisorních, smluvních, kancelářsko-pomocnických, vojenských služeb presenčních, válečných i dobrovolných, pokud jsou vykázány v plném nepřerušeném zaměstnání) - v plném rozsahu pro zvýšení služného i do nároků?

6. Je vláda ochotna vydati vládní nařízení k § 142 plat. zákona v rozsahu co nejširším tak, aby odst. 5, § 142 PZ. byly řešeny individuelně jen ony případy, které není možno vládním nařízením k § 142, odst. 2, obsáhnouti?

7. Je vláda ochotna vydati přesné rámcové zásady pro příslušná ministerstva, aby volné uvážení oněch individuelních případů bylo stanoveno minimální a maximální hranicí?

V Praze, dne 2. května 1930.

Seidl, Fr. Staněk, Tayerle, Biňovec, Husnaj, Kučera, Stivín, Koudelka, Hampl, inž. Nečas, Brodecký, dr Winter, V, Beneš, Benda, Srba, Klein, Remeš, Jaroš, Jurnečková, Pik, Chalupník, Brožík, Tomášek, dr Markovič.

408/XV.

Interpelace

poslanců Klimenta, Šliwky a soudruhů

ministrům veřejných prací a nár. obrany

o přijímání do práce mladých horníků, vrátivších se z vojenské služby.

Mladí horníci, kteří byli před nastoupením aktivní presenční vojenské služby, vyrvání ze zaměstnání - zejména v hornickém průmyslu -, kde pracovali většinou již od 14 roků stáří na šachtách, po návratu z presenční voj. služby domů jsou svými bývalými zaměstnavateli odmítáni, když se ucházejí o práci. Uhlobaroni chtějí tyto dělníky, vrátivší se z vojenské služby, odmítáním připraviti o nároky a o práva, nabytá dřívějším několikaletým zaměstnáním. Jedná se totiž o to, že po 14tidenní lhůtě po jejich návratu z vojny přeruší se kontinuita zaměstnání a ztrácí se nároky na dříve nabytá práva a požitky. Podobný postup podnikatelů vyvolává ohromné pobouření a poškozuje citelně zájmy mladistvých dělníků, bývalých vojínů.

Proto podepsaní táží se ministrů:

Znají toto svévolné poškozování nevinných obětí zlovůlí podnikatelů?

Co zamýšlí páni ministři učiniti, aby pro vrátivší se vojíny byla zajištěna dřívější práce a aby učiněna byla přítrž nemístným šikanám zaměstnavatelů a aby poškozeným nahražena byla ušlá mzda a ztráta nároků práv dříve nabytých?

V Praze, dne 11. dubna 1930.

Kliment, Šliwka, K. Procházka, Kuhn, Babel, Štětka, Steiner, Hrubý, Hodinová, Barša, Tyll, Dvořák, Juran, Kubač, Zápotocký, Rjevaj, Novotný, J. Svoboda, Vallo, Höhnel, Čižinská, Major.

408/XVI.

Interpelace

poslance Josefa Dvořáka a soudruhů

ministru spravedlnosti

o konkursním řízení na dolu ťHůrkaŤ u obce Losinné a o vyplacení zadržené dělnické mzdy.

V plzeňském uhelném revíru u obce Losinné neprovozuje toho času důl ťHůrkaŤ, který byl až do r. 1926 v majetku ing. Valtera Vogelhubera. Tento majitel již od měsíce dubna 1926 nevyplácel žádné mzdy horníkům zaměstnaným na ťHůrceŤ a tak osazenstvo zastavilo práci v květnu 1926. V celku šlo asi o 150 osob; Na zásah odborového svazu ťUnie horníkůŤ a po slibu ing. Vogelhubera, že mzdu bude vypláceti, nastoupili dělníci znovu práci, leč po 14 dnech zavládl opět starý stav a horníkům vyplácena jen část mzdy. Když v září 1926 zabili se na dole tří hornicí, byl z moci dohlédacích úřadů zastaven provoz dolu úplně a na majetek inž. Valtera Vogelhubera uvalen konkurs. Na jedno sto horníků bylo zkráceno o mzdu 450.- až 500.- Kč. Správcem konkursního řízení ustanoven byl JUDr. Grünberger ze Stoda. Protože byla mnoho věřitelů, záležitost odevzdána již v r. 1926 okresnímu soudu ve Stodě, odkud po třech stáních postoupena byla začátkem r. 1927 do Plzně ke krajskému soudu. Od r. 1927 věc ležela v Plzni a teprve v r. 1930 na intervenci zaslána byla zpět do Stoda, kde leží dosud. Hospodářská situace v kraji je taková, že dělnictvo potřebuje každého haléře a domáhá se naléhavě mzdy, která mu jako prvníma věřiteli po právu patří.

Správce konkursního řízení dr. Grünberger vymlouvá se na soud; prý čeká na rozhodnutí. Při intervenci u okresního soudu bylo však řečeno, že není soudce.

Přihlížejíce k neudržitelnému stavu věci, ptají se podepsaní pana ministra:

Zná tyto poměry pan ministr?

Je ochoten vydati nařízení, aby celá záležitost dolu ťHůrkaŤ byla co nejrychleji skončena a aby dělnictvu vyplacena byla zadržená mzda a nahrazena škoda, způsobená jejím tříletým nevyplácením?

Je ochoten pan ministr zjednati nápravu v poměrech u soudů, zaviňujících kruté poškozování stran, zejména z řad proletářů?

V Praze dne 10. března 1930.

Dvořák, Kliment, Krosnář, Rjevaj, Steiner, Novotný, J. Svoboda, K. Procházka, Štětka, Höhnel, Zápotocký, Hodinová, Hadek, Tyll, Juran, Vallo, Kubač, dr Stera, Barša, Čižinská, Kuhn, Major, Kopecký.

408/XVII.

Interpelace

poslanců Zápotockého, Kopeckého a soudruhů

ministru vnitra

o konfiskaci kulturního časopisu ťSignálŤ.

V čísle 28. časopisu ťSignálŤ ze dne 4. dubna t. r. propadla následující místa konfiskaci:

ťStalo se to ve třech významných válečných prohlášeních proti rozumu, za jehož neobojakost a rozhodnost může býti moderní věda a kultura vděčna jen římskému ťnáměstku KristaŤ, I. V prosinci 1854 prohlásil papež za dogma neposkvrněné početí Panny Marie...

III. Konečně šest let později 13. července 1870 nasadil bojovný církevní kníže korunu své hlouposti, při čemž sebe a všechny své předchůdce v papežské důstojnosti prohlásil neomylnýmiŤ...

...ťJaké výhodyŤ pravil frivolní a syfilitický papež Leo X, ironicky ťpřinesla nám tato pohádka o Ježíši KristuŤ.

Jelikož konfiskovaná místa jsou doslovnými citáty z díla profesora na universitě v Jeně, slavného německého přírodozpytce Ernsta Heckela, není jistě třeba nejmenšího komentáře, aby vynikla stupidnost československé censury.

Ptáme se proto pana ministra vnitra:

Je mu známo, že československý, jemu podřízený censor zabavuje citáty z díla celou měšťáckou společností uznávaného vědeckého badatele?

Je pan ministr ochoten informovati své podřízené na tolik, aby se napříště nedopouštěli tak hrubých censorských ťpřehmatůŤ?

V Praze, dne 9. dubna 1930.

Zápotocký, Kopecký, Juran, Kliment, Hruška, Tyll, Major, Höhnel, Vallo, Babel, Gottwald, Barša, Štětka, Hrubý, Kuhn, K. Procházka, Čižinská, Dvořák, Steiner, Haiblick, Šliwka, Hodinová.

408/XVIII (překlad).

Interpelace

poslance dr Hanreicha a druhů

ministrovi zdravotnictví a tělesné výchovy,

aby byl určen státní příspěvek k výslužnému pro bývalé brněnské městské vrchní okresní lékaře ve výslužbě.

Několik městských vrchních okresních lékařů v Brně zažádalo v letech 1924 a 1925 o přeložení do výslužby a také toho dosáhli. Město Brno hájilo z počátku stanovisko, že tito lékaři přestoupili do státní služby a že tedy mají požadovati své odpočivné požitky od státu. Nejvyšší správní soud však rozhodl, že vrchní okresní lékaři dr Alfréd Grosser, dr Šimon Kuznicky, dr František Lackinger a dr František Weithofer nepřestoupili do státních služeb, nýbrž že jim stát má poskytovati pouze příspěvek k výslužnému podle zákona č. 236/1922 Sb. z. a n., kdežto město Brno má jím podle služební smlouvy výslužné doplňovati. Město jim také až dosud vyplácelo zálohy, kdežto stát dosud neplatil nic a sní nebyla určena výše státního příspěvku. Nyní dostali tito lékaři od brněnského městského úřadu dopis, obsahující tuto větu:

ťNařizuje se Vám, abyste podal zprávu, co jste dosud podnikl, aby Vám byly státem předepsány Vaše zaopatřovací požitky. Upozorňujete se, že při jejich předepsání jste povinen obci zálohu vrátiti, neboť jinak Vám budou předepsány úroky.

Kdyby státní správa této věci do konce června 1930 nevyřídila, bude obec nucena další vyplácení zálohy zastaviti nebo omeziti.

Starosta: Tomeš.Ť

Jest jistě neslýchané a jedinečné, že se státnímu občanu nařizuje pod hrozbou donucovacími prostředky, aby si své právo u státu sám vyhledával a podepsaní dovolují si tázati se:

Jest pan ministr ochoten ihned se postarati, aby neprodleně byla určena výše státního příspěvku, aby uvedení lékaři byli ušetřeni hrozeb brněnského městského úřadu?

V Praze, dne 2. dubna 1930.

Dr Hanreich, dr Keibl, inž. Kallina, dr Szüllö, Kasper, dr Jabloniczky, inž. Jung, Knirsch, Simm, dr Törköly, dr Holota, Hokky, Krebs, Dobránsky, Geyer, Horpynka, Matzner, Schubert, dr Hassold, dr Schollich, Szentiványi, Köhler, Nitsch, Fedor.