Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

408.

Interpelace:

I. posl. Malého, B. Procházky, Fialy a druhů min. železnic o povolení bydleti mimo služební místo,

II. posl. Richtra, Bergmanna a druhů vládě o právních poměrech kancelářských praktikantů a z nich jmenovaných kancelářských pomocníků a oficiantů u soudů v obvodu moravskoslezského vrchního soudu v Brně,

III. posl Neumeistra, Kučery, Polacha a soudruhů, min. soc. péče o poskytování půjček válečným poškozencům,

IV. posl. Malého, B. Procházky, Fialy a druhů min. železnic o přeložení dělníků služby stavební a udržovací k jiným služebním odvětvím,

V. posl. Kubače, Vallo, Majora a soudr. min. vnitra o zatýkání mladistvých dělníků na Slovensku,

VI. posl. Majora, Kubače a soudr. min. vnitra o vypovídání dělníků z oblastí určitých obcí a z republiky vůbec,

VII. posl. Kupeckého a soudr. min. vnitra o hospodářství určitých novinářských podniků,

VIII. posl. Hrušky, Kopeckého a soudr. min. vnitra o policejních násilnostech proti dělnictvu v Praze,

IX. posl. Hadka, dr Sterna, Štětky a soudr. min. sociální péče o nočním asylu v Nových Vysočanech,

X. posl. Krumpe a druhů min. železnic o nezajištěných železničních přechodech na železniční trati Šluknov-Dolní Poustevna,

XI. posl. inž. Junga, Simma a druhů min. školství a národní osvěty, aby konečně bylo vydáno nařízení k zákonu ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., o rozsahu, v jakém lze započítati dobu ztrávenou v určité službě pro zvýšení platu při jmenování profesorem,

XII. posl. Geyera a druhů min. pošt a telegrafů o náhradě zpronevěřených peněz,

XIII. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o nezákonném zrušení slovenské stabilisační výhody oněm 301 vrchním četnickým strážmistrům, kteří do této hodnosti byli v únoru a v březnu l. r. povýšení,

XIV. posl. Seidla, Fr. Staňka, Tayerle a druhů vládě republiky Československé o započtení předchozích služeb kancelářských oficiantů (vrchních) při jmenování na systemisovaná úřednická místa, ve smyslu § 7 odst. 7 platového zákona,

XV. posl. Klimenta, Šliwky a soudr. min. veř. prací a národní obrany o přijímání do práce mladých horníků, vrátivších se z vojenské služby,

XVI. posl. Dvořáka a soudr. min. spravedlnosti o konkursním řízení na dolu ťHůrkaŤ u obce Losinné a o vyplacení zadržené dělnické mzdy,

XVII. posl. Zápotockého, Kopeckého a soudr. min. vnitra o konfiskaci kulturního časopisu ťSignálŤ,

XVIII. posl. dra Hanreicha a druhů min. zdravotnictví a tělesné výchovy, aby byl určen státní příspěvek k výslužnému pro bývalé brněnské městské vrchní okresní lékaře ve výslužbě,

XIX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra, že četnictvo bez důvodu zasahuje do jazykových věcí.

408/I.

Interpelace

poslanců C. Malého, B. Procházky, Č. Fialy a druhů

ministru železnic

o povolení bydleti mimo služební místo.

Ministerstvo železnic výnosem ze dne 13. září 1928, č. 14.530-pers/1 nařídilo, aby zaměstnanci služby dopravní bydleli za všech okolností v místech jejich služebny. Vleklá bytová krise znemožňuje mnoha zaměstnancům v místě, kde službu konají, byt nalézti, a jsou uvádění nařízením onoho výnosu do situace hospodářsky velmi nepříznivé. Ředitelství trvajíce na přesném plnění výnosu min. žel. č. 14530, nepovolují ani v nejohleduplnějších případech zaměstnancům bydleti mimo služební místo i případech, kdy vlakové spojení je výhodné a služba dojížděním nikterak netrpí.

V Břeclavi není lze ženatému zaměstnanci byt nalézti. Železniční domy s naturálními byty zdaleka nestačí k tomu, aby veškeří dopravní zaměstnanci mohli bydleti v naturálním bytě. Jsou nuceni bydleti v přilehlých vesnicích poblíže Břeclavě.

Prův. vlaků Josef Stejskal, bydlí v Mikulčicích, stanice Lužice, 11 km od Břeclavi vzdálené, s výhodným vlakovým spojením, obdržel rozkaz nastěhovati se do Břeclavi, neučiní-li tak, že bude od vlakové služby přeložen. Po mnoha zákrocích u ředitelství v Brně, povoleno jemu bydleti v Mikulčicích do 30./VI. b. r. Byt v Břeclavi nenalezl a nenajde pro značnou bytovou krisi.

Telegrafista Michal Baláš, bydlí v Kosticích, vesnicí 8 km od Břeclavi vzdálené. Za příznivého počasí dojížděl na kole, kdy jetí nebylo lze, vlakem ze stanice Lanžhot, první stanice od Břeclavi na tratí Břeclav-Lanžhot.

Pom. zam. Josef Kočí, bydlel v Šakvicích u starých rodičů, jež musí podporovati. Také jemu nařízeno stěhovati se do Břeclavi. Žádost o povolení bydleti v Šakvicích, řed. zamítlo.

Výhybkář Josef Hanuš, od dopravního úřadu Veselí nad Moravou, má vlastní domek v Chýlících u Ostrožské Nové Vsi. Má řed. nařízeno 1. června b. r. stěhovati se do Veselí, kde není myslitelno, aby byt naleznul, ježto tamže je horší bytová nouze než v samotné Břeclavi.

Ježto podobných případů, kdy zaměstnanci jsou nucení bydleti v místě služebny je velmi mnoho, v nesčetných případech i odloučeně od svojich rodin, čímž jsou hospodářsky ubíjeni na dlouhou řadu let, táží se podepsaní:

1.) Jest pan ministr železnic ochoten vydati nařízení, aby zaměstnanci služby dopravní mohli bydleti mimo služební místo?

2.) Jest pan ministr ochoten zařaditi do rozpočtu min. žel. na rok 1931 odpovídající částku k výstavbě domů s naturálními byty v místech, kde bytová nouze je nejtísnivější?

V Praze, dne 24. dubna 1930.

Malý, B. Procházka, Fiala, Zeminová, Stejskal, Lanc, Pechmanová-Klosová, dr Patejdl, Mikuláš, Bergmann, David, Knejzlík, O. Svoboda, inž. Záhorský, Tykal, Sladký, Slavíček, Netolický, dr Moudrý, Richter, Hatina, Vaněk.

408/II.

Interpelace

poslanců F. R.chtra, H. Bergmanna a druhů vládě

o právních poměrech kancelářských praktikantů a z nich jmenovaných kancelářských pomocníků a oficiantů u soudů v obvodu moravsko-slezského vrchního soudu v Brně.

Vrchní soud v Brně přijímal a dosud přijímá do služeb kancelářských praktikanty (kancelářské praktikanty), t. j. osoby, které se chtějí věnovati kancelářské službě soudní. Předběžné vzdělání těchto osob odpovídá požadavkům kladeným platovým zákonem 103126 pro úředníky služební třídy III., v níž jsou také systemisována místa kancelářských úředníků soudních. Přijímání to se děje na základě nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 16. července 1897, čís. 170 ř. z., vydaného k provedení §u 99, zákona z 27. listopadu 1896 čís. 217 ř. z. Ustanovení tato zachována v platností § 209 plat. zákona a jejich působnost rozšířena i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. V dekretech, kterými jsou připuštěni k praksí soudní (kancelářské) je výslovně s odvoláním na § 25. min. nařízení 170 97 uvedeno, že dosažení místa kancelářského úředníka je vázáno na složení kancelářské a knihovní zkoušky. Tím je výslovně potvrzen v žádostech za připuštění ke kancelářské praksi projevený úmysl věnovati se kancelářské úřednické kariéře, § 23. nařízení ministerstva spravedlnosti čís. 170/97 nazývá takové uchazeče kancelářskými praktikanty na rozdíl od dřívějších certifikatistů, které nazývá kancelářskými čekateli. Až do roku 1924 byli z těchto kancelářských praktikantů (čekatelé certifikatisti vymizeli) ustanovováni kancelářští úředníci soudní, jakmile splnili podmínky citovaného ministerského nařízení, někdy už po jednom roce od vstoupení do služeb soudních.

Z toho všeho vychází jasně, že tu jde fakticky o úřednické čekatele podle §u 8, platového zákona.

Osud těchto praktikantů je však od účinnosti platového zákona 103/26 prazvláštní. Jejich právní poměry jsou naprosto neurčité, čekatelská povaha se jím vůbec nepřiznává. Tito kancelářští praktikanti konají praksi potřebnou k složení předepsaných zkoušek bezplatně, očekávajíce, že ve smyslu vydaných jim dekretů budou jmenováni kancelářskými úředníky, nebo aspoň čekateli, jakmile zkoušky složí a splní pro služební třídu IIl. předepsanou čekatelskou dobu. Jmenování se ušák nedočkávají a aby své poměry služební a zejména platové nějakým způsobem si zajistili, žádají za místa kancelářských pomocníků po případě potom kancelářských oficiantů ve smyslu vládního nařízení 113/26. Tím ale upadají podle běžné prakse pod § 7, odstavec 7 platového zákona a tak se s nimi také nakládá. Ztrácejí charakter čekatelský, (ovšem faktický nikoliv právně přiznaný) a pro dosažení místa kancelářského úředníka se vyžaduje od nich 6 let oficiantských, jež mohou býti zkrácena o 2 třetiny služby pomocnické, nejvýše o dvě léta. Doba, kterou ztrávili jako kancelářští praktikanti se jím vůbec nezapočítává. Osoby tedy, které byly vzaty do služby a do ní šli jako čekatelé na místa úřednická se 4letou dobou čekatelskou, musí čekati na jmenování úředníkem 6 až 11 let. Jejich plat se pohybuje v mezích ustanovení §u 23, a následujících vládního nařízení 113/26, nad to ještě bez započtení doby praktikantské. Osud těchto kancelářských praktikantů, kteří obyčejně s velkým strádáním hmotným, ale také velikou přičinlivostí učinili zadost všem podmínkám kancelářské služby soudní, kteří se pilně vzdělávají a plnohodnotně zastávají místa kancelářských úředníků, je daleko horší, než těch, kteří se hlásili, a byli přijati za kancelářské pomocníky podle vlád. nařízení 113/26 bez zvláštních podmínek předběžného vzdělání a zkoušek, ale s jistotou, že budou jmenováni oficianty po třech letech služby pomocnické a s možností, že složením zkoušek dosáhnou místa úřednického podle §u 7, odstavec 7, platového zákona.

Platový zákon 103/26 nemá o těchto kancelářských praktikantech, respektive z nich se rekrutujících kancelářských pomocnících a oficiantech žádného jasného ustanovení. Vynuceným přijetím míst pomocnických, resp. oficiantských jsou mechanicky platově i služebně degradováni, čímž trpí hmotně i morálně. V konkrétních případech praktikantská doba do postupu nezapočítaná a namnoze bezplatná trvala 11 až 30 měsíců.

Poměry tyto jsou správně neudržitelny a sociálně nespravedlivy. Platový zákon umožňuje úpravu jejich poměrů, bude-li vydáno vládní nařízení k provedení §u 7, odstavec 2, platového zákona. Pro kancelářské praktikanty, o nichž se tu mluví, může činiti doba čekatelská jedině 4 léta a nutno do ní započítati jak léta praktikantská, ták i pomocnická a oficiantská. Tyto křiklavé poměry dotýkají se několika set pilných soudních kancelářských pracovníků a volají po nápravě.

Podepsaní táží se vlády:

1. Jsou-li jí tyto poměry známy?

2.) Jakým způsobem hodlá upraviti poměry kancelářských praktikantů a z nich vyšlých kancelářských pomocníků a oficiantů v obvodu moravsko-slezského vrchního soudu, aby odpovídaly právním ustanovením a sociální spravedlnosti?

V Praze, dne 24. dubna 1930.

Richter, Bergmann, Stejskal, B. Procházka, Knejzlík, Vaněk, inž. Záhorský, David, O, Svoboda, Mikuláš, Pechmanová-Klosová, Tučný, dr Patejdl, Hatina, Tykal, Netolický, Malý, Fiala, Sladký, Zeminová, Lanc.

408/III.

Interpelace

poslanců Františka Neumeistra, Jaroslava Kučery, J. Polacha a soudruhů

ministru sociální péče

o poskytování půjček válečným poškozencům.

Válečný invalida Josef Smrček, bytem Hostivice je 75% neschopen k výdělku, otcem 2 nezaopatřených dítek, dostal v Hostivicích prodejnu tabáku. Ihned podal žádost o půjčku na Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze. Žádost byla zamítnuta uvedeným úřadem proto, že má jmenovaný z dřívější doby přeplatek na důchodě. Invalida ovšem žádal půjčku do existence, která mu byla umožněna přidělením prodejny tabáku. Invalida proto, že byl nezaměstnám a nemajetným, byl po delší dobu umístněn v invalidním útulku v Pohořelicích u Brna. Je tudíž pochopitelným, že invalida neměl a nemohl míti prostředků do zařízení prodejny. Potřeboval udělení existenční půjčky na nákup kuřiva a postavení stánku (provozovny). Zamítnutím půjčky bylo vlastně znemožněno zbudovat invalidovi existencí. Zemský úřad ovšem místo pomoci invalidovi zastavil mu dnem 31./I. 1930 důchod invalidní i přes to, že měl z prodejny tabáku za dobu od 1./X. do 31./XIl. 1929 (za 14 roku) Kč 1227.- příjmu.

Nedostalo se tedy nejen invalidovi pomocí a nebyla mu umožněna za pomoci ministerstva soc. péče existence, naopak zastaven důchod invalidní v době, kdy pomoci nejvíce potřeboval.

Po zamítnutí žádosti stěžoval si invalida a bylo proto interpelujícími požádáno ministerstvo soc. péče dne 27. prosince 1929 o přezkoumání případu hlavně důvodu zamítacího a současně požádáno, aby půjčka v době nejkratší povolena byla. Ministerstvo soc. péče nechalo si předložiti spisy, nařídilo pak vyšetření poměrů a zda-li jeví se potřeba půjčky. Zemský úřad pro péči o válečné poškozence vyšetřoval poměry u okresního soudu v Unhošti. Zmíněný soud prohlásil, se pochopitelně nekompetentním a teprve po dojíti odpovědi požádán o vyšetření okresní úřad v Unhošti a požádání teprve dne 14./IV. 1930 bylo ze Zemského úřadu p. p. o v. p. expedováno.

Mimořádná péče (charita) má doplňovati nedostatečnou péči celkovou o oběti války, má pochopitelně pomáhati velmi rychle. Postup úřadů pro péči o válečné poškozence je zvláště v posledních letech opravdu překvapující a přímo neudržitelný. O žádosti o půjčku, kterou těžký invalida nutně potřebuje a chce vrátit státu zpět, třeba ve výši Kč 2.000.- jedná se dosud bezvýsledně po řadu měsíců. Původní žádost o půjčku podána byla asi v měsíci září 1929. Bude dle poměrů a zavedeného neudržitelného systému vyřízena definitivně někdy koncem května nebo v červnu, tedy téměř za roku. To ovšem není případ ojedinělý, naopak lze tvrdit, že se takto vyřizuje všeobecně a to hlavně z důvodů nespravedlivých směrnic stanovených pro provádění mimořádné péče. Vyřízení žádosti o půjčku nebo dary je zavedenou praxí přímo znemožňováno a budí tento postup oprávněné roztrpčení v řadách válečných poškozenců.

Jednání zástupců Družiny čsl. vál. poškozenců v ministerstvu sociální péče vyznělo před rokem i přes příslib vyhovění negativně a provádění mimořádné péče pro válečné poškozence se nezměnilo. Nápravy jeví se nezbytně třeba:

Podepsaní proto se táží pana ministra sociální péče:

1) Je ochoten pan ministr naříditi, aby konečně změněny byly směrnice pro provádění mimořádné péče a hlavně pak, aby mimořádná péče prováděna byla velmi rychle a žádosti vyřizovány urychleně, aby tato péče opravdu měla positivní výsledky pro válečné poškozence?

2) Je ochoten pan ministr sociální péče naříditi, aby udělena byla větší pravomoc Zemským úřadům pro péči o vál, poškozence v záležitosti provádění mimořádné péče a to proto, aby téměř každou žádost nebylo třeba předkládat ministerstvu sociální péče k rozhodnutí?

V Praze, dne 25. dubna 1930.

Neumeister, Kučera, Polach, Hampl, Chalupník, Tomášek, Srba, dr Winter, Seidl, Brožík, Brodecký, Husnaj, Benda, Jaša, Nový, inž. Nečas, Vácha, Biňovec, Tayerle, Klein, Remeš, Pik, Stivín, dr Macek.

408/lV.

Interpelace

poslanců C. Malého, B. Procházky, Č. Fialy a druhů

ministru železnic

o přeložení dělníků služby stavební a udržovací k jiným služebním odvětvím.

U služby stavební a udržovací je zaměstnáno velmi mnoho mladých dělníků, z nichž mnozí navštěvovali 4 třídy školy měšťanské, kteří by se mnohem výhodněji a účelněji uplatnili u jiných služeb nich odvětví.

Personální opatření podle vlád. nařízení z 5. března 1927, č. 15. Sb. z. a n. a výnosu min. železnic ze 6. září 1927, č. 39816-pers/1 u služby stavební a udržovací prováděné vzhledem na neodpovídající systemisací u téže služby v míře nejnižší, u mnoha ředitelstev vůbec žádné, jest příčinou, že schopní dělníci, mající pochopitelnou snahu státi se pomocnými zaměstnanci, žádají o přeložení k službě staniční neb vlakové.

Min. žel. výnosem z 15. února 1929 č. 6581 pers/1-29 nařídilo, že při ustanovování zaměstnanců od odborů pro udržování dráhy, nutno dbáti toho, aby odchod těchto zaměstnanců nebyl na újmu řádného vykonávání služby stavební a udržovací.

Následek plnění tohoto výnosu jest, že mnozí až 10 roků sloužící dělníci na výpomoc u služby stavební a udržovací, jsou považování za nepostrádatelné, jejich žádostí o přeložení jsou vyřizovány v jejich neprospěch. V mnoha případech o 8 roků služebně mladší dělníci služby staniční byli ustanoveni pom. zaměstnanci, oproti tomu nenahraditelní dělníci u odboru jsou dosud dělníky a nelze s určitostí říci, kdy stanou se pom. zaměst.

Upozorňujeme na tyto: Stanislav Hegr, odboru Brno I, má 3 měšťanky, Jan Nováček a Stanislav Pospíšil od odboru pro udržování dráhy v Třebíči, mají oba měšťanské školy, ale k staniční službě dostati se nemohou; jejich žádosti jsou řed. v Brně vyřizovány negativně. Obdobných případů je neobyčejně mnoho.

Snažíce se docíliti u dělníků u odborů provádění personálního opatření, by nemuseli pro svoje schopností býti materielně zkracováni, táží se podepsaní:

1.) Jest pan ministr ochoten zrušiti ustanovení výnosu z 15. února 1929 č. 6581-pers/1 a umožniti dělníkům od odborů přeložení k jiným odvětvím služby železniční, aby mohli býti ustanoveni pomocnými zaměstnanci?

2.) Je pan ministr železnic ochoten působiti k tomu, aby systemisace u služby stavební a udržovací byla náležitým způsobem rozšířena?

V Praze, dne 24. dubna 1930.

Malý, B. Procházka, Fiala, Vaněk, Richter, Zeminová, Lanc, dr Patejdl, Mikuláš, Bergmann, inž. Záhorský, David, Knejzlík, Svoboda O., Tykal, Sladký, Slavíček, Netolický, Pechmanová-Klosová, Stejskal, dr Moudrý, Hatina.

408/V.

Interpelace

poslanců Kubače, Vallo, Majora a soudruhů

ministru vnitra

o zatýkání mladistvých dělníků na Slovensku.

Při cvičení Federace Proletářské Tělovýchovy v Královském Chlumci na Slovensku zatčeno bylo dne 7. března t. r. 13 dělníků, z nichž 11 je nezletilých. Zatčení byli proto, že cvičili jako členové Federace Proletářské Tělovýchovy, tedy organisace, která všude jinde v ČSR je uznávaná a zákonem povolená tělovýchovná organisace. V Královském Chlumci byly stejně jako ve všech jiných místech, kde FPT existuje, řádně podány stanovy a jelikož okresní úřad je přijal a do 40 dnů neuplatnil žádných námitek, byla i zde FPT povolena. Přes to nebyli však zatčení do dnešního dne propuštěni.

Ptáme se proto pana ministra vnitra:

Zná tento případ nezákonného a zbytečného zatčení mladých slovenských dělníků?

Co hodlá učiniti, aby bezprostředně ve vazbě držení mladiství dělníci byli bezodkladně propuštěni na svobodu?

Je ochoten poskytnouti všem zatčeným a bezdůvodně po 6 neděl vězněným dělníkům satisfakci a řádnou náhradu všech utrpěných škod?

V Praze, dne 25. dubna 1930.

Kubač, Vallo, Major, Krosnář, Tyll, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, Kliment, Barša, Dvořák, Steiner, Haiblick, Svoboda J., K. Procházka, Šliwka, Rjevaj, Höhnel, Juran, Novotný, Štětka.

408/VI.

Interpelace

poslanců Majora, Kubače a soudruhů

ministru vnitra

o vypovídání dělníků z oblastí určitých obcí a z republiky vůbec.

Dne 17. března 1930 konalo se v Berehově na Podkarpatské Rusi shromáždění zpěváckého a hudebního spolku, na němž bylo jednáno o pořízení jednotných obleků pro všechny členy spolku. Toto shromáždění bylo napadeno policií a 21 účastníků bylo zatčeno a předvedeno na policií. Všichni byli odsouzeni k policejním trestům pro to, že prý se súčastnili zakázaného táboru lidu, ač jednalo se jen o členskou poradu, a že neuposlechli policejní výzvy k rozchodu. Deset ze zatčených vedle policejního trestu bylo odsouzeno také k vypovězení jednak z oblasti obce Berehova a jednak z republiky vůbec. Jsou to: Biró František, a Pavay František vypovězeni z republiky navždy, a Jan Kováč, Czopak Jan, Karoly Imre, Elexandr Monda, Jiří Danielo, Petroczi Alexandr, Varadi Samuel, Josef Czepeš na tři roky z policejního obvodu berehovského.

Tyto dny byl vypovězen z Bratislavy na pět let a to během tří dnů Karol Bacílek, krajský tajemník komunistické strany v Československu, policejně proto, že prý je to tulák a poněvadž nemá řádného zaměstnání.

Szoo Josef, obuvnický mistr byl policejně vypovězen z obce Rimavská Sobota dle zákona o tuláctví, Szoo má v Rimavské Sobotě svoji obuvnickou živnost, úřední povolení k provozování živnosti, byt a obchod a zastupitelstvo ober Rimavská Sobota ničeho nenamítá proti pobytu Szoo v obci.

Podle policejních relací vypovídáni byli výši uvedení proto, že prý nemají stálého zaměstnání. Tak na př. u obviněného Pavaye policejní rozsudek, č. 796 policejního řiditelství v Berehově, praví: ťPavay František má žádného stálého zaměstnání a připadá časem na obtíž veřejnosti ob, ba i státu čsl. Jest pravda, že jmenovaný je zaměstnán nyní jako kočí, toto zaměstnání je však pouze dočasné, nejisté, a v případě jeho propouštění ze služby, byl by úplně bez prostředků k výživě.Ť ť...pro jeho neloyální politickou činnost měl býti vypovězen bezodkladně již i proto, poněvadž je existenčně naprosto nepohodlný cizinec.Ť

Řádný a dlouholetý zaměstnanec komunistické strany na Slovensku, tajemník, označen byl jako tulák bez řádného zaměstnání.

Rovněž tak řádný a dobrý živnostník, který má úřední povolení k provozování živnosti, byl vypovězen pro tuláctví z obce, kde dlouho provozoval živnost, jejíž zastupitelstvo proti němu ničeho nenamítá a který v obci na obchod.

V kapitalistickém řádě není žádné zaměstnání námezdné pevné ani stálé, což je patrno zejména v dnešní době, kdy továrny a úřady v době krise propouštějí sta a tisíce zaměstnanců, kteří po celá léta v továrnách pracovali. Ba ani zaměstnání státní nemůže se nazvati dne; stálým zaměstnáním, což je patrno zejména z toho, že nové a nové restrikce propouštějí státní zaměstnance po desítkách a stovkách z dlouholetého zaměstnán. Také ve výše uvedených případech nejedná se samozřejmě o vypovídání proto, že postižení ťnemají stálého zaměstnáníŤ, nýbrž jedná se o zostřenou persekuci a teror proti revolučnímu hnutí, s kterým začíná se sice v této chvíli na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, které však stejně záhy přejde do ostatních zemí republiky. Je to stejný kurs v demokratické republice, jako se dělo za carské ochranky, administrativní vypovídání všech nepohodlných, revolučních dělníků. Policejní relace označuje zaměstnání kočího jako nejisté a dočasné a pokládá kočího v případě propuštění za obtížného cizince, existenčně naprosto nepohodlného. Naproti tomu ministerstvo vnitra nejen trpí, ale přímo podporuje celé tisíce lenošivých cizinců. Ruských emigrantů a jiných obtížných svým nezřízeným životem, kteří nejen nejsou schopní, ale se nechtějí sami živiti a vyssávají po celé léta již nestydatě z peněz poplatnictva krvavě vydřené stamiliony Kč. Stejně tak jako u kočího, je křiklavým bezprávím označení, kterým policie pasuje komunistického funkcionáře a řádného a usedlého řemeslníka na tuláka a zbavuje ho tak existence.

Vzhledem k tomu, že ve všech citovaných případech jde o akt persekuce a fašistického běsnění policie proti chudým, pracujícím dělníkům, kteří mají býti existenčně zničeni, tážeme se ministra vnitra:

1. Zná tyto skandální případy vypovídání pracujících, pilných a řádně se živících osob?

2. Je ochoten naříditi ihned přísné vyšetření těch, kdož dali k vypovězení pokyn, exemplární potrestání vinníků a bezodkladné odvolání vypovídacích rozkazů?

3. Je ochoten nahraditi ihned a bezodkladně všem postiženým pracujícím utrpěnou škodu a zjednati jim zadostiučinění?

4. Co hodlá učiniti, aby policejním orgánům bylo pro příště znemožněno vypovídací praxí fašisticky štváti a persekvovati pracující obyvatelstvo republiky?

V Praze, dne 25. dubna 1930.

Major, Kubač, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Kliment, Kuhn, Hrubý, Štětka, Barša, K. Procházka, Novotný, Dvořák, Steiner, Tyll, Höhnel, Zápotocký, Juran, Haiblick, Hadek, Babel.

408/VII.

Interpelace

poslance Kupeckého a soudruhů

ministru vnitra

o hospodářství určitých novinářských podniků.

V poslední době dostaly se na veřejný přetřes různé zjevy, prozrazující výdělečné methody a skandální morální stránku různých novinářských podniků. V Československu vytváří se typ výdělečných novinářských podniků, nabízejících se za zisk ke každé službě při zpracování veřejného mínění. Dostalo se nám dokladů, že i vláda poskytuje ze státních peněz na úkor poplatníků korupční výdělek novinářským podnikům tohoto typu.

V německých oblastech provozuje své obchody tak zv. Wolfův žatecký koncern tiskařský, vydávající řadu hlavičkových denních listů. Tomuto tiskovému pirátu dává vláda podle našich informací podporou veliké sumy peněz, hlavně ve formě levného tisku Wolfových listů ve státní tiskárně žatecké. Finanční vládní podpora je tomuto tiskovému koncernu zdrojem velikých výdělků, neboť jsou všeobecně známy novinářské methody, kterých tento koncern při vydávání svých listů používá a jež mimo jiné citelně ohrožují celkové sociální zájmy novinářských zaměstnanců. Subvenční podporování tohoto Wolfova tiskového koncernu vládou na účet veřejných peněz pokládáme jednak za nepřípustné zneužívání peněz vydřených z chudých poplatníků a zároveň za doklad, jak vláda formou korupce tisku účastní se zpracování veřejného mínění pro svojí politiku a proti svým odpůrcům.

Tážeme se proto pana ministra vnitra:

1.) Je ochoten podati řádné vysvětlení o vládní podpoře Wolfova tiskového koncernu z peněz státní pokladny?

2.) Je ochoten likvidovati tento vztah k Wolfovu tiskovému koncernu a tento korupční systém používání služeb výdělečného novinářského podniku vládou?

V Praze, dne 25. dubna 1930.

Kupecký, Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, J. Svoboda, Haiblick, Steiner, Dvořák, Juran, Barša, Kliment, Krosnář, Novotný, Höhnel, Rjevaj, Štětka, Šliwka, Hrubý, K. Procházka.

408/VIII.

Interpelace

poslanců Hrušky, Kupeckého a soudruhů

ministru vnitra

o policejních násilnostech proti dělnictvu v Praze.

Při demonstracích na Václavském náměstí 24. dubna t. r. udál se případ, který je novým dokladem stupňovaného fašisticko-policejního teroru a přímo sadistického postupu některých strážníků. Tentokráte sadismus ozbrojené mocí, který 4 dny před tím vybičován byl v Radotíně střílením do dětí, uplatněn byl na Václavském náměstí na členu Národního shromáždění, poslanci J. Hrubém; věc se odehrála takto:

Poslanec J. Hrubý protestoval při zatýkání poslankyně Marie Čižinské proti brutálnímu postupu policie a četnictva v Radotíně a v Praze. Krátce na to byl uchopen dvěma strážníky, z nichž muž č. 2107 počal poslance Hrubého škrtiti, potom ho chopil za ruku a bolestně mu jí kroutil. Ačkoliv se posl. Hrubý legitimoval jako člen Národního shromáždění byl strážníkem č. 2107 dále přímo sadisticky týrán celou cestu až na policejní komisařství nejen mučením ruky, ale i bitím pendrekem. Do strážnice vstrčil surový policista posl. Hrubého s výkřikem: ťTu máš lumpe!Ť, načež se k poslanci vrhli ostatní policisté a rovněž jej tloukli obušky. Posil. Hrubému po tomto zacházení zbyly četné krvavé podlitiny na rukou a zádech, jakož i stopy škrtících prstů na hrdle.

Ptáme se pana ministra vnitra:

Je mu známo, že policejní mužstvo postupuje tak sadistickým způsobem proti členům Národního shromáždění?

Je ochoten naříditi okamžité přísné vyšetření celého případu s exemplárním potrestáním strážníka č. 2107 a hnáti k zodpovědnosti i policejní řiditelství pražské, které je odpovědno za choutky svých policajtů?

V Praze, dne 28. dubna 1930.

Hruška, Kupecký, Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, Kliment, Šliwka, Zápotocký, Hodinová, K, Procházka, Major, Hrubý, dr Stern, Rjevaj, Steiner, Kubač, Novotný, Štětka, Tyll, Juran, Barša.

408/IX (překlad).

Interpelace

poslanců Hadka, dra Sterna, Štětky a soudruhů

ministrovi sociální péče

o nočním asylu v Nových Vysočanech.

V úterý, dne 22. dubna 1930, stálo před vchodem do nočního asylu v Nových Vysočanech v Žižkově ulici asi 10 dělníků bez bytu, jímž úředník odepřel přístup do nočního asylu, poněvadž tam přišli několik minut po deváté hodině večer. Poslanec Hadek, který tou dobou šel tudy do svého bytu, byl svědkem, jak tamější úředník surově a cynicky nebydlící dělníky odbyl, ačkoliv v budově bylo ještě dosti místa k přenocování. Dělnicí musili ztráviti noc v přírodě.

Na zakročení poslance Hadka prohlásili úředníci nočního asylu, že zachovávají předpisy svých nadřízených úřadů.

Tážeme se pana ministra sociální péče:

Ví, že se v nočním asylu v Nových Vysočanech odpírá přístřeší od 9 hod. večer?

Ví, že tamější úředníci surově a cynicky odbývají nebydlící?

Jest pan ministr ochoten naříditi, aby noční asyl zůstal otevřen ještě také po 9. hodině večer? Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby přinutil úředníky nočního asylu k humannímu a loyálnímu nakládání s nebydlícími?

V Praze, dne 25. dubna 1930.

Hadek, dr Stern, Štětka, Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, Kliment, Barša, Dvořák, Steiner, Haiblick, J. Svoboda, Krosnář, K. Procházka, Novotný, Juran, Höhnel, Rjevaj, Šliwka, Hrubý.

408/X (překlad).

Interpelace

poslance Krumpe a druhů

ministrovi železnic

o nezajištěných železničních přechodech na železniční tratí Šluknov-Dolní Poustevna.

Na Zelený čtvrtek, dne 17. dubna t. r. vjel nákladní vlak u železničního přechodu na zastávce Velký Šenov v Čechách do traktorového vlaku štěrkovny ťAm BozenŤ, Při tom byly jak vlak se štěrkem, tak také lokomotiva úplně rozbity. O velikonoční pondělí dne 20. dubna t. r., byl při přechodu přes železniční trať na veřejné cestě v Šluknově v městském obvodu zachycen a vlakem usmrcen rolník Antonín Lauer, kdežto jeho vnuk jen na vlas unikl smrti. Oba železniční přechody jsou nezajištěné a nemají železničních závor. Jsou stálou rubrikou v kronice neštěstí šluknovského okresu.

Podepsaní se domnívají, že zajištění železničních přechodů má se říditi nejen případnými možnostmi úspory, nýbrž skutečnou potřebou dopravy. Železniční trať Šluknov-Dolní Poustevna vede hustě obydleným územím republiky, v mnoha místech středem obvodu osad. Ruch na železničních přechodech jest neobyčejně živý, ale o nutnou bezpečnost nebylo dostatečně postaráno. Nezajištěné železniční přechody, poněvadž koleje není viděti, jsou stálým zdrojem nebezpečí jak pro chodce, tak také pro povozy. Jest nezbytně nutno, aby v dosavadním systému nastala změna a musíme se toho dožadovati se vším důrazem v zájmu postiženého obyvatelstva.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1.) Ví o poměrech na železničních přechodech na železniční trati Šluknov-Dolní Poustevna, příčících se dopravě?

2.) Jest ochoten naříditi, aby železniční přechody na této trati byly zajištěny tak, aby jak doprava, tak obyvatelstvo bylo chráněno?

V Praze, dne 24. dubna 1930.

Krumpe, dr Luschka, Fritscher, Bobek, Greif, Hlinka, dr Tiso, dr Fritz, dr Gažík, Danihel, Čuřík, dr Labaj, dr Mederlý, Macháček, Mojto, Kasper, Krebs, dr Hanreich, Matzner, Horpynka, inž. Kallina, Zajíček, Scharnagl, dr Petersilka, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Kunz.