402/XI. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o opatřeních moravskoslezské zemské školní rady.

Moravskoslezská zemská školní rada učinila v poslední době některá opatření, která těžce poškozují slezské školství: Tak povolení, aby byl zřízen jednoroční vyučovací kurs na občanských školách (4. třída), bylo učiněno závislým na podmínce, že obec kromě věcného nákladu převezme i osobní, zemská školní rada se dále zdráhá platiti zákonem předepsané náhrady za nepovinné předměty na občanských školách a konečně má býti vyučování češtině na německých slezských obecných školách omezeno tak, že se nemá začínati již od 2., nýbrž teprve od 3. třídy a nemá se vyučovati jako dosud 3 hodiny týdně, nýbrž jen 2 hodiny týdně.

Tyto restrikční výnosy, jimiž slezské poměry mají býti násilně přizpůsobeny moravským, odporují slibům daným s rozhodujícího místa, že se spojení Slezska s Moravou nenastane slezskému školství žádná škoda.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten tato slezskému školství tak velice zhoubná opatření moravskoslezské zemské školní rady zrušiti a obnoviti zase dřívější stav?

V Praze, dne 10. dubna 1930.

Dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Hanreich, inž. Kallina, Horpynka, Matzner, dr. Hassold, dr. Szüllö, Fedor, Kasper, dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Holota, inž. Jung, Krebs, Schubert, Dobránsky, Nitsch, dr. Törköly, Simm, Knirsch, Köhler, Geyer, Hokky.

402/XII.

Interpelace

poslanců inž. J. Nečase, J. Koudelky, J. Bečko a soudruhů

předsedovi vlády

o státně zkoušených lesních hospodářích ve státní zemědělsko-technické službě dohlédací na Slovensku a Podk. Rusi.

Po státním převratu, když opustili maďarští úředníci ve státní zemědělsko-technické lesní službě dohlédací na Slovensku a Podk. Rusi svá místa, obsadilo je ministerstvo zemědělství 40 státně zkoušenými les. hospodáři, absolventy vyš. les. škol, kvalifikovanými podle min. nař. ze dne 3. února 1903 z. č. 30 ve smyslu § 22 les. zákona z r. 1852. Tehdy bylo jim chéfem min. zem. odd. XV. nynějším generálním ředitelem státních lesů a statků dr. Ing. K. Šimanem slíbeno zařazení do nynější služ. tř. I b. Později bylo jich zařazeno do této třídy pouze 9, ostatních 31 obdrželo bývalou skupinu C. Poněvadž ve jmenované službě je systemisována než služ. třída I b a III. jsou jmenovaní lesníci dosud ťodděleně vedeniŤ. V důsledku platového zákona č. 103/26 a poněvadž při systemisaci se dříve o ně nikdo nepostaral, přiznána jim byla 7má platová stupnice s titulem ťadjunktaŤ. Jsou to lidé dnes 31-56 let staří, z nichž 22 do zřízení krajských úřadů (r. 1929) vedlo samostatně lesní odděleni a nyní dosud z nich 12 je přednosty les. oddělení krajských úřadů. Vykazují 10letou až 35letou odbornou praksi, 9 z nich je legionářů různých vojenských hodností.

Uvedený stav trvá 10 let přes všechna možná jednomyslná usnesení, žádosti a intervence lesnických odborných organisací, které sdružují veškeré lesnictvo a bez ohledu na důvodovou správu ku požitkovému zákonu 103/26, v němž byla vyslovena zásada, že má býti honorován služební výkon podle pracovního efektu, že nikdo úpravou nemá býti poškozen a že každý zaměstnanec má býti aspoň 2kráte povýšen.

Nyní dokonce navrhlo min. zem. odd. XV aby pro zmíněných 31 stát. zk. lesních hospodářů byla zřízena nová služ. tř. II a aby do ni byli přeřazeni. Návrh má se toho času řešiti v sesystemisační komisi. Na místa les, hospodářů mají býti dosazeni inženýři-čekatelé, kteří o 3leté čekatelské době zařazeni by byli do 6. patové stupnice s nárokem na další postup a povýšení. Tím by se stali státně zk. lesní hospodáři po 10leté řádné službě bezvadně ve služ. tř. I b vykonávané podřízenými daleko mladších úředníků jenom proto, aby dodržena byla forma bez ohledu na prospěch státu a na 10ti až 35letou odbornou praksi a záslužnou práci konanou pro stát jmenovanými lesníky v nejtěžších dobách za požitky 7. platové stupnice. Tato šetrnost má je pronásledovati ve II. služ. třídě, která je prý dotována nedostatečně vyššími platovými stupnicemi, takže velká většina z nich by v 7 platové stupnici vysloužila.

Vzhledem k tomu, že vyšší státní zkouška je předepsána i pro vysokoškolsky vzdělané lesníky, chtějí-li spravovati lesy jakékoliv rozlohy a vzhledem k tomu, že zákon 103-26 resp. systemisace byla sdělána po přijetí těchto 31 zaměstnanců do služby a po daném jim slibu, žádají podepsaní, zda je pan předseda vlády ochoten působit k tomu:

1. aby uvedení st. zk. lesní hospodáři obdobně jako u státních lesů a statku byli zařazeni do I b služební třídy,

2. aby jim ve služební třídě I b byla řádně služební léta propočtena, počínajíc platovou stupnicí 6 a upraveno pořadí tak, aby nebyli ve svém postupu zkráceni, resp. nestáli v pořadí za těmi mladšími lesními inženýry, jímž se systemisačního zákona, vlastně z jejich zařazení vzešly výhody v jejich služebním postupu.

3. V případě, že by těmto postiženým lesním hospodářům nechtělo se vyhověti snad z toho důvodu, že nemají předběžného vzdělání, jak platový zákon č. 103/26 předpisuje (ač byli přijati před jeho účinností se slibem, že do I b budou zařazeni), pak aby jim tak jak učinila bývalá maďarská vláda, i naše vláda dala dispens od požalovaného předvzdělání.

V Praze, dne 10. dubna 1930.

Inž. Nečas, Koudelka, Bečko, Tomášek, dr. Macek, Polach, Jurnečková, Klein, Stivín, Nový, Jaša, Vácha, Tayerle, Kučera, Biňovec, Pik, Hampl, Benda, dr. Winter, Prokeš, F. Svoboda, Jaroš, Chalupník, Chalupa.

402/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance R. Böhma a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu ťDeutsche LandheimatŤ v Litoměřicích čís. 3 z 11. ledna 1930.

V čísle 3 týdenníku ťDeutsche LandheimatŤ ze dne 11. ledna 1930 byly zabaveny části článku ťNovoroční dárek finanční správy zemědělstvíŤ. Článek zabývá se obsahem výnosu zemského finančního ředitelství číslo XVIIl/182/27 ai 1929 ze dne 16. prosince 1929, Jímž zemské finanční ředitelství ukládá berním správám, aby jednajíce se zástupci zemědělství o paušálu daně důchodové za rok 1929 trvaly na 30%ním zvýšení proti paušálu z roku 1928.

Při nouzi zemědělství uznávané všemi vrstvami obyvatelstva a jejich parlamentními zástupci, způsobené tím, že po dobytku není poptávky, cena obilí od konce května 1.929 klesla o 50 Kč za 100 kg, chmel stojí nyní 300 Kč, pěstění lnu se vůbec nevyplácí, veškerá zemědělská výroba nehradí již ani výrobních nákladů a všechny zemědělské podniky jsou v roce 1929 pasivní, vydati výnos, podle něhož má býti paušál daně důchodové zvýšen, lze zajisté podrobiti věcné kritice, pokud jde o jeho správnost.

Zemské finanční ředitelství v tomto výnose mezi jiným žádalo, aby při vypočítávání paušálu daně důchodové bylo lze odečísti výpomocnou sílu jen tehdy. Je-li obděláváno v obilnářské oblasti přes 25 korců polí a v pícninářské oblasti přes 36 korců. V tomto z části zabaveném článku byla přednesena oprávněná otázka. Jak si finanční správa představuje, že 29 korců nebo 36 korců obdělá pouze muž a žena, má-li žena na starosti 2 až 3 děti, musí-li se obsluhovati 6 až 7 kusů dobytka ve stáji a musí-li žena obstarávati veškeré domácí hospodářství. Žena rolníka a drobného rolníka, která beztoho častokráte klesá pod těžkým návalem práce, musila by za takovýchto poměrů podle pokynu zemského finančního ředitelství v několika létech zahynouti. Proti této insinuaci zemského finančního ředitelství byla ve článku uvedená věta, velmi umírněně kritisující, kterou censor škrtl:

ťZdá se, že finanční správě záleží na tom, aby zemědělství byly přepisovány nespravedlivě vysoké daně.Ť

V tomto z části zabaveném článku bylo také poukázáno mezi jiným na chování berního úředníka u jedné berní správy a vůbec, popsáno jeho chování k zástupcům zemědělství při vyjednávání. Na dotaz při rozhovoru o paušalovaných sazbách daně důchodové za rok 1929, která se konala 31. prosince. Jak je to s osmihodinnou pracovní dobou v zemědělství, počítá-li se s jednou pomocnou silou na 29 nebo 36 korců polí, odpověděl onen berní úředník, že rolník a drobný rolník i jeho příslušníci pracují v zimě jen 4 hodiny. O této troufalosti děje se mezi jiným také zmínka v tomto článku a přílišné horlivosti červené tužky padla za obět tata věta:

ťUpozornil jsem ho, co si dovoluje.Ť

Svrchu uvedené tvrzení berního úředníka, jenž vedl jednání, že rolník a drobný rolník a jeho příslušníci pracují v zimě jen 4 hodiny, jest nejen troufalé, nýbrž úplně zneuznává práci celého stavu a zabavená věta byla jistě jen v mezích oprávněné kritiky, již si smí dovoliti poplatník vůči úředníkovi berní správy takovéhoto smýšlení. Rolník s 12 ha pozemků z obce Karlsthal v okrese děčínském podal příslušné berní správě žádost o slev u daní, poněvadž jeho les byl zachvácen mniškou. Dne 7. června 1929 zaslal týž berní úředník žadateli jako odpověď tuto písemnou výhrůžku:

ťŽadatel nechť svou žádost odvolá, poněvadž by případně musil zaplatiti komisijní útraty několika tisíc korun.Ť

Tuto větu, která obsahuje zastrašení, poněvadž komise, skládající se z lesního odborníka a berního úředníka, nemůže státi v obvodu berní správy několik tisíc Kč, litoměřický censor zabavil, přes to, že byla uvedena v dopise onoho berního úředníka, rolníku Františku Hacklovi v Karlsthalu čís. 66. Censor chrání neoprávněně berní úředníky, kteří se takovýmito výnosy snaží zastrašiti poplatníky, aby odvolali žádosti o slevu daní. Jak se také stalo a přes to, že mají škodu, nedosáhnou daňově úlevy. To jest vědomý, nesprávný výklad daňového zákona z roku 1927.

Týž berní úředník prohlásil poplatníkům, kteří byli předvoláni v daňových věcech, že nepatří mezi členy politické organisace zemědělského lidu. Svazu zemědělců. Do politické příslušnosti poplatníků bernímu úředníkovi nic není a vzhledem k této události bylo chování tohoto berního úředníka v tomto článku opět odůvodněně kritisováno touto větou:

ťOrganisace zemědělského lidu jest tomuto úředníkovi trnem v oku, poněvadž dík jejich organisovanosti chrání poplatníky před šikanováním takto smýšlejících úředníků.Ť

Tato věta byla rovněž zabavena, ačkoliv byla jen odpovědi na nenáležité chování berního úředníka, který chce politické straně Svazu zemědělců odháněti členy.

Zabavené citáty vyšly bez závady v stejně nadepsaném článku stejného obsahu v časopisu ťDeutsche LandpostŤ v Praze ze dne 11. ledna 1930. Nemůžeme pochopiti, proč litoměřický censor za zemědělské tísně před veřejností zatajuje každé přímé slovo věcné a oprávněné kritiky.

Vycházejíce z toho, že zemědělství nesnese vyššího zatížení zvýšením paušálu daně důchodové a že prostředky k dosažení vyššího výtěžku v zemědělství, v praktickém zemědělském životě zřejmě neproveditelné, musí býti uvedeny na správnou míru a vzhledem k chování berního úředníka, který

1. hrozí zaplacením několika tisíc komisních útrat ze žádosti o sleva daní,

2. uráží zemědělství mluvě při vyjednávání o paušálu daně důchodová za rok 1929, o 4hodinné pracovní době v zimě a na tom buduje svůj výpočet,

3. vyptává se poplatníku na jejich politickou příslušnost a prohlašuje, že nepatří do Svazu zemědělců, kteréžto věci přímo vyzývají ke kritice, tážeme se:

Jest pan ministr ochoten vydati státním zástupcům a zvláště litoměřickému censorovi náležité pokyny, aby příště takto neomezovali věcnou kritiku?

V Praze, dne 27. ledna 1930.

Böhm, Bistřický, Bečák, dr. Zadina, Hodina, Machník, Windirsch, Viereckl, Halke, Kaliňák, Heller, Gläsel, Dubický, Kočandrle, Böllmann, Tůma, Platzer, Mašata, Wagner, Vencl, Zierhut, Blažek.

402/XIV. (překlad).

Interpelace

poslance dra. E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o vypracování učebných osnov pro obecné školy.

Roku 1926 svolalo ministerstvo školství a národní osvěty komisi, která se měla raditi o nových učebných osnovách pro obecné školy. Výsledek těchto jednání byl úplný návrh učebné osnovu, který byl vypracován ovšem pouze v českém znění a který dosud nebyl ani uveřejněn ani zavedou. Po stránce výchovné přinášel určitá zlepšení, jeho vadou však bylo, že byl myšlen jako rámcová učebná osnova pro celé státní území, tedy přihlížel také ke kulturnímu stavu Slovenska a Podkarpatské Rusi. Proti vydání těchto učebných osnov vznikl u politických stran odpor, což zmařilo jejich zavedení.

Ministerstvo školství a národní osvěty nyní v poslední době znovu stanovilo, aby jednání o učebných osnovách provedla komise. Tato komise měla přes 90 členů. Němci měli v ní zcela nedostatečné zastoupení. Pokud víme, byli jejími členy tři němečtí učitelé obecných nebo občanských škol a několik německých okresních školních inspektorů. Pro jednotlivé vyučovací odbory byly zřízeny podvýbory, jejichž porady byly skončeny dne 15. března. V těchto podvýborech měli Němci opět jen velmi nedostatečné zastoupení, při čemž nevíme, zda Němci byli vůbec zastoupeni v důležitých podvýborech (pro vyučování jazykům, dějepisu a zpěvu). Mimo to tyto podvýbory nehlasovaly, pouze na základě konaných porad měly podati posudek. Od 15. do 31. března mají zemští školní inspektoři, ustanovení za zpravodaje, vypracovati návrhy a pak se má přikročiti k vydání nových učebných osnov pro obecné školy.

Podepsaní pokládají dosavadní postup porad o učebných osnovách za nevhodný z věcných důvodů. Jednání o všeobecných učebných osnovách jest pro další vývoj vyučování tak význačná otázka, že by měla býti projednávána za spoluúčasti nejširších vrstev učitelských. Ve starém Rakousku, jak známo, byly porady o učebných osnovách předmětem jednání zemských učitelských konferenci, a to učebné osnovy pro československé obecné a občanské školy projednávala zemská učitelská konference českého učitelstva, osnovy pro německé školy zemská učitelská konference německých učitelů. Toto projednání umožnilo jednak nejširší spoluúčast učitelstva, jednak že učebné osnovy pro německé a české školy projednávaly se odděleně. Tím byla dána záruka, že se učebné osnovy shodovaly s potřebami školy a že při tom bylo také možno přihlížeti v učebných osnovách ke zvláštním požadavkům, prýštícím ze svérázu národní kultury. V poslední věci musíme upozorniti, že jest na příklad nemožno, aby učebná osnova pro vyučování češtině byla prostě přeložena do němčiny. Stavba každého jazyka má takové různosti, že každá učebná osnova při vyučování jazyku musí přihlížeti k těmto zvláštnostem, má-i vůbec dosíci svého úkolu. Z věcných a výchovných důvodů jest tedy odůvodněn ten postup, aby projednání učebných osnov pro školy bylo přenecháno především zástupcům onoho národa, pro jehož školy jsou učebné osnovy určeny.

Německé učitelstvo neseznámí se s konečným zněním návrhu na nové učebné osnovy obecných škol, nebude tedy moci podati pozměňovacích návrhů. Nové učebné osnovy pro obecné školy malí býti ovšem zavedeny prozatím na zkoušku na tři léta. Ale již jejich provádění v této době může poškoditi vyučování.

Podepsaní vidí ve způsobu předběžných porad a v zavedení jednotné učebné osnovy pro obecné školy všech národností velké nebezpečí pro německé školství. Tomuto nebezpečí lze čeliti jen tím, budou-li učebné osnovy pro školy jednotlivých národů vypracovány zvlášť a bude-li moci při jejich konečném ustanovení pronikavě spolupůsobiti učitelstvo.

Podepsaní tedy žádají, aby nové učebné osnovy než budou uveřejněny nebo zavedeny, byly projednány v úředních poradách učitelstva, které by byly svolány odděleně podle národní příslušnosti, a aby usnesením těchto úředních konferencí bylo vyhověno.

Táží se tedy ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten tento jistě oprávněný požadavek splniti?

V Praze, dne 5. dubna 1930.

Dr. Schollich, Geyer, Matzner, dr. Hanreich, Knirsch, Horpynka, Krebs, dr. Keibl, Kasper, inž. Jung, dr. Hassold, Köhler, Simm, inž. Kallina, Schubert, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Szüllö, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Fedor, Hokky.

402/XV. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o odměnách na živnostenských pokračovacích školách.

Odměny na živnostenských pokračovacích školách nebyly vyřešeny ani v uplynulém kalendářním roce. Platy a mzdy všech státních a soukromých úředníků a zaměstnanců byly všechny zhodnoceny nejméně pětinásobně proti předválečné době, ale odměny správců na živnostenských pokračovacích školách činí 2.8 násobek, odměny učitelů 3.6 násobek předválečných náhrad a to i s tak zvanými drahotními přídavky.

Již dlouho jitřící nespokojenost učitelů vedla k tomu, že nyní podali hromadně žádosti, aby jejich odměny byly zhodnoceny pětinásobně. Učitelé při tom plným právem zdůrazňují, že nynější odstrkování pokračovacího školství, pokud jde o odměny. Jest urážlivým pohrdáním tímto odvětvím školství proti všem jiným druhům škol podceňováním, které není nikterak oprávněné. Živnostenské pokračovací školy v poválečné době v neúnavné a houževnaté práci činily stále pokroky, aby se úžeji přizpůsobily potřebě čistě živnostenského vzdělání a aby prohloubily ducha vzdělávající vyučování, plně vyhovují svému úkolu, aby poctivými prostředky pomohli zdatnému a vzdělání schopnému jádru živnostenského dělnictva.

Podepsaní táží se tedy pána ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten dáti vypracovati a sněmovně předložiti návrh, podle něhož se všechny odměny na pokračovacích školách platí ze státních prostředků, jímž se zároveň ruší dosavadní druhotní přídavky, jímž se dále vyměřují odměny správců na 1000 Kč ročně za dvoutřídní školu se 7 nebo 8měsíčním vyučováním nebo na 2250 Kč ročně při 10měsíčním vyučování a pro vyměřování odměn učitelů se stanoví základní sazby 48 Kč v I. stupni, 56 Kč v II. stupni, 64 Kč v III. stupni a 72 Kč ve IV. stupni za týdenní vyučovací hodinu v měsíci, při čemž se zařazení do II. stupně provádí prostě na základě průkazu odborného kursu nebo vyššího živnostenského školního vzdělání, kdežto zařazení do stupňů III. a IV. zůstává vázáno předcházejícím potvrzením v učitelském úřadě na živnostenských pokračovacích školách?

V Praze, dne 5. dubna 1930.

Dr. Schollich, Matzner, Horpynka, Krebs, Geyer, Szentiványi, Nitsch, dr. Jabloniczky, dr. Hanreich, Köhler, dr. Keibl, Kasper, Schubert, dr. Holota, Fedor, dr. Hassold, inž. Kallina, Knirsch, inž. Jung, Simm, dr. Törköly, dr. Szüllö, Hokky, Dobránsky.

402/XVI. (překlad).

Interpelace

poslanců Haiblicka, Hadka, Kuhnové a soudruhů

ministrovi vnitra

o censurní praksi státní policie v Ústí n. L.

Censurní prakse v Ústí n. L., kde správce státní policie, policejní komisař dr. Kouba, vykonává censoru v zastoupení litoměřického státního zastupitelství, vytváří se po několik týdnů tak, že to téměř znemožňuje, aby vycházely komunistické časopisy ťRoter VorwärtsŤ, ťInternationaleŤ a ťKampferŤ. Dr. Kouba a detektiv státní policie Diviš proti zákonným ustanovením provádějí již po měsíce předběžnou censoru tisku. Od několika týdnů však nyní policejní ředitelství nahradilo předběžnou censoru censurou podle zákona a žádá, aby byly předkládány tištěné hotové exempláře novin. Censura provádí se však takovým způsobem, že to znemožňuje vycházení denníků.

Dne 5. dubna ustanovil dr. Kouba, aby redakce časopisů ťRoter VorwärtsŤ a ťInternationaleŤ v Ústí n. L. předložila kartáčové otisky časopisů v 10 hodin dopoledne. Když mu byly tyto otisky dodány, odepřel je přilnouti a žádal, aby mu byly dodány kartáčové otisky celých stránek časopisů. Tyto otisky stránek byly mu odevzdány mezi ¹/₄2 a ¹/₄3 odpoledne. Policejní komisař dr. Kouba začal tedy s censurou tiskopisů kolem ¹/₄2 odpoledne. V době od ¹/₄4 do ¹/₄5 bylo policejnímu komisařství řádně odevzdáno 5 exemplářů kótových časopisů. A nyní tisk čekal, až mu budou oznámena zabavená místa. Před 6. hodinou byl dr. Kouba zavolán, prohlásil však, že bude s censurou hotov po 6. hodině. V 7 hodin a ¹/₂8 večer byl dr. Kouba dvakráte volán, ale již ho nezastihli, odešel z úřadu. V 8 hodin večer dostavil se redaktor na policejní komisařství, ale dra. Koubu nezastihl. Poněvadž do 9 hodin večer nebyla zabavená místa oznámena, začal s tiskem, předpokládaje, - že časopisy nebyly vůbec zabaveny. První balíčky dopravené na dráhu a na poštovní úřad v Ústí n. L. v ¹/₂10 odmítl tento úřad a poznamenal, že zabavení veškerých komunistických časopisů oznámilo policejní komisařství v Ústí n. L. poštovnímu úřadu telefonicky již v 7 hodin nebo v ¹/₂8. Poštovní úřad v Ústí n. L. 2 potvrzuje písemně, že zabavení nákladu časopisů bylo telefonicky nařízeno v ¹/₂8. Přes to dr. Kouba proti zákonným ustanovením, aby při zabavení časopisu oznámil redakci zabavená místa, úmyslně to neučinil a tím zmařil tisk celého nákladu časopisu, poněvadž administrace a redakce nemůže již dáti tisknouti časopisecké vydání zabavené na poště, které tedy nesmí býti dopravováno. Policejní komisař dr. Kouba do 11 hodin v noci censurní nález nedodal a teprve v 11.15 hod. přišel osobně do tiskárny, tedy v době, od které nelze již časopis vytisknouti, poněvadž tisk přes půlnoc trvá do neděle, kdy z důvodů tarifních nesmí se tisknouti. Ačkoliv policejní komisař dr. Kouba nařídil zabavení celého nákladu v 7 hodin a v ¹/₂8 hodin večer, tedy do této doby censoru provedl, přes to naprosto svévolně, pouze aby tisk potlačil a znemožnil jeho vyjíti, aby jej hmotně poškodil, aby tak docela otevřeně dal nalevo celý fašistický kurs našeho vládního režimu, zadržel censurní nálezy. Když odevzdával censoru, což se stalo v neděli dne 6. dubna, ukázalo se, že dr. Kouba censuroval časopis dvakráte. Jest to postup, jenž se u něho stává zvykem, že po konfiskaci prvé dává redakci podnět k tisku prvého vydání a pak druhou konfiskací celé první vydání zabavuje. Tuto metodu podporuje ještě tím, že budovu tiskárny obklíčí detektivy a policejními agenty, kteří jakmile první vydání jest vytištěno, ihned mu vytištění ohlásí, načež vystoupí s druhým zabavením a oznámí druhý censurní nález.

Tato svévolná censurní prakse, která jest výsměchem každému zákonu, budí ovšem pochopitelné velké pobouření mezi dělnictvem které vzrůstá ještě tím, že totéž policejní komisařství svévolně zatýká dělníky, dělnictvo průmyslové oblasti úmyslně provokuje a zatčeným nezaměstnaným z odevzdaných peněženek pod titulem pokut ťzabavujeŤ podpory v nezaměstnanosti. Totéž policejní komisařství zabavilo několikráte nejen komunistické, nýbrž i sociálně-demokratické volební plakáty nevinného obsahu, relacemi státnímu zastupitelství vyvolalo několikráte procesy, které vesměs neobstály a při nichž dokonce samo státní zastupitelství velmi těžce musilo vytknouti konfiskační praksi pana dra Kouby jako nesmyslnou, poněvadž v jednom dni některá místa časopisů zabavil a druhého dne je bez závady propustil. Toto komisařství popudilo proti sobě dokonce i občanské vrstvy města Ústí n. L., sebe a stát dosud nebývalým způsobem před veřejností zesměšnilo - a to vystoupením policejního agenta Diviše proti ruskému státnímu příslušníkovi Samojlovičovi při jeho ústecké přednášce v přednáškové síni - svévolně zatýká mladistvé dělníky i při velmi malých a klidně probíhajících schůzích, opomíjí péči o vězení státní policie zákonem mu uloženou, jehož stav v Ústí n. L. jest přímo nepopsatelný; zatčeným podává se naprosto nestravitelná strava, policejní komisařství, řízené panem dnem Koubou, prokazuje denně nezpůsobilost a svými fašistickými svévolnostmi způsobilo mezi dělnictvem takovou náladu, že nelze nikoho činiti odpovědným za případné násilnosti proti policejnímu komisařství.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1. Jest ochoten zrušiti veškerou censoru proletářsko-revolučních časopisů?

2. Jest ochoten naříditi, aby dr. Kouba a jeho agent Diviš byli ihned odvoláni?

3. Jest ochoten ihned učiniti přítrž stavu, že správce státní policie jest censorem veškerého tisku?

4. Jest ochoten neprodleně naříditi, že před úplným zrušením censory nesmí býti zabráněno revolučnímu dennímu tisku aby vycházel?

5. Jest ochoten naříditi, že censora má býti oznámena redakci v nejkratší době od odevzdání povinných exemplářů?

6. Jest ochoten ihned naříditi vyšetřování o zatčení nezaměstnaných, k němuž došlo dne 6. března v Ústí n. L. a naříditi, aby nezaměstnaným byly vráceny uložené pokuty?

7. Jest ochoten ihned zkontrolovati vězeňské místnosti ústeckého policejního komisařství a stravování vězněných a neprodleně napraviti neudržitelné poměry?

8. Jest ochoten použíti zjištění litoměřického státního zastupitelství, které musilo uděliti pro její nesmyslnost velmi těžkou výtku konfiskační praksi dra. Kouby v Ústí n. L. ve sporu proti redaktorovi časopisu ťInternationaleŤ a přezkoumati censorovu konfiskační praksi na základě materiálu?

V Praze, dne 8. dubna 1930.

Haiblick, Hadek, Kuhn, Krosnář, Rjevaj, Steiner, Novotný, J. Svoboda, K. Procházka, Juran, Kliment, Barša, Kubač, Zápotocký, Hodinová, Gottwald, Vallo, Major, Tyll, dr. Stern, Čižinská, Kopecký, Höhnel.

402/XVII.

Interpelace

poslanců Nového, Pika a soudruhů

ministru národní obrany

o zrušení pily v Kařízku a o poměrech v obvodu střelnice v Brdech.

V lednu 1928 byla převzata státním pozemkovým úřadem pila Kařízek a předána ministerstvu národní obrany, téměř za 4 miliony Kč. Ačkoliv na této pile řezalo se do konce r. 1927, vojenská správa provoz nezahájila a pilu dala do pronájmu. Od té doby nebyl provoz na této pile zahájen. Na této pile, stojící uprostřed nejchudších vesnic, Chezňovice, Svatá Dobrotivá, Mýto, Sirá, Medový Újezd a Cekov, pracovalo průměrně 150 dělníku a tito pozbyli zaměstnání, ačkoliv jim bylo zástupcem ministerstva národní obrany slibováno, že pila po rekonstrukci bude uvedena do provozu a v nejhorším případě že bude dělnictvu opatřena náhradní práce při kácení lesa na cílové plochy. Leč ministerstvo národní obrany nejen že provoz nezahájilo, ale na kácení lesa najalo dělníky z Podkarpatské Rusi a jen malé procento domácích dělníků nalezlo práci v lese. Domácí dělnictvo marně doufalo a čekalo, že bude snad na pile Kařízek provoz znovu zahájen; nejen, že se tak dosud nestalo, ale nyní ministerstvo národní obrany hodlá tuto pilu zbourati, materiál a stroje rozprodati soukromým podnikatelům. Při tom překvapuje, že stroje a materiál nabízí do prodeje nikoliv ministerstvo národní obrany, ale soukromý podnikatel p. inž. Grejpl z Brna. Je samozřejmé, že třeba tyto stroje jsou úplně zachovalé, řezalo se na pile pouze 5 roků na 1 směnu, budou museti býti prodány hluboko pod cenu, neboť demontáž těchto strojů bude státi velký náklad, takže ministerstvo národní obrany prodělá na tomto rozprodeji velké sumy. Nápadný je velký spěch, aby pila byla co nejdříve rozprodána.

Překvapuje následující postup: Vojenská lesní správa po převzetí lesů na brdskou střelnici potřebovala a dosud potřebuje množství řeziva a trámů na stavby vojenských rozhleden, nových hájoven a potřebných budov, dále staví v Jincích as 28 dřevěných ubikací pro dělostřelectvo a kanceláře. Materiál na tuto stavby kupuje od soukromníků až z Mělníka. V posledním čase zadala dodávku na řezivo soukromým pilám v Příbrami a okolí z vlastního dříví cca po 1.000 až 2.000 m³. Je otázkou, proč ministerstvo národní obrany takto jedná, když má samo vlastní pilu osmikatrovou, úplně vyhovující všem potřebám a převoz řeziva do Jinců na autech jest z této pily velmi snadný a levný. Mimo toho má vojenská správa ještě v revírech Dobříš, Strašíce, Padrť a Nepomuk velká kvanta dřeva z kácení v r. 1929, která nemůže prodati a která hnijí a ztrácí na ceně. Doprava tohoto materiálu na pilu byla by snadná a též pořez by mnoho nestál. V místě jest velký počet dělníků bez zaměstnání, který zahájením provozu na pile nalezl by práci. Jenom v Mýtě svaz kovodělníků vyplatil na podporách za prvé čtvrtletí tohoto noku 12.000 Kč a v jiných odborech v okolí není tomu lépe. Určitá část dělnictva byla zaměstnána strouháním dřeva a na silničních pracech. Letos však tato práce nebude. V r. 1926 zastavena byla soukromá pila v Mýtě, která zaměstnávala 70 dělníků. V témž roce zastavena byla pila fy Čihák, kde zaměstnáno bylo 40 dělníků. Zastavením provozu na pile v Kařízku ztratilo zaměstnání 150 dělníků. V roce 1928 zastaven byl provoz v továrně na celulosu v Holoubkově, kde ztratilo práci 250 dělníků. Jiný průmyslový podnik v celém okolí není, vyjma železáren v Holoubkově, které v této době trpí nedostatkem objednávek. V kraji jest domácká výroba cvočků, která však rapidně rok od roku upadá, při čemž výdělky dělníků jsou velmi nedostatečné. Z uvedeného je patrno. Jak veliká bída na tento kraj doléhá.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr ochoten vyšetřiti poměry v Brdech, zasaditi se o zachování pily v Kařízku a o odběr potřebného dříví a materiálu v obvodu střelnice?

V Praze, dne 24. dubna 1930.

Nový, Pik, Brodecký, Polach, Tayerle, Chalupník, Jaroš, Jaša, Klein, Kučera, Remeš, dr. Winter, Fr. Svoboda, Prokeš, Jurnečková, dr.Markovič, dr. Macek, Bečko, Hampl, Biňovec, inž. Nečas, Vácha, Benda.

402/XVIII.

Interpelace

poslanců dra J. Macka, Jana Koudelky a soudruhů

ministrům vnitra, zemědělství a zásobování lidu

o hospodářství okresního úřadu v Kutné Hoře s podporami pro postižené živelními pohromami, různých akcí zásobovacích a znemožňování kontroly členům okresního výboru a zastupitelstva.

I. Loňského roku dne 4. července postižen byl okres kutnohorský velikou krupobitní katastrofou a větrnou smrští. V mnohých obcích úroda na polích byla zničena úplně a mimo to naděláno mnoho škod na budovách. Jak krupobitím tak i smrští. Obyvatelstvu tohoto okresu mělo se dostati pomoci z prostředků veřejných, kterých došlo na okresní úřad v částkách kol jednoho milionu korun, jednak z prostředku ministerstva zemědělství. Jednak z prostředku ministerstva vnitra a zemědělské rady.

Průběhem podpůrné akce proskočily zprávy, že jednotliví úřední činitelé okresního úřadu kutnohorského nechali si vyplatit tisícové částky z těchto podpor jako osobní odměny. Věc tato byla i předmětem zmínky v jednání rozpočtového výboru poslanecké sněmovny při jednání o státním rozpočtu na letošní rok (pro jednání o rozpočtu ministerstva zemědělství), bohužel, dodnes nebylo sděleno, zda částky určené pro postižené krupobitím a neprávem přijaté byly vrácený či nic. Panují proto v okrese rozličné domněnky a pověsti, které znehodnocují dílo podpory a škodí autoritě státního úřadu.

II. Podle zjištění jsou na okresním úřadě různé částky z doby státních zásahů do akcí zásobovacích. Částky ty dosahují desettisíců. Není známo, proč dosud nebyly vyúčtovány. I ohledně těchto částek vyslovují se různé domněnky.

III. Tyto různé pověsti, zabývající se hospodářstvím okresního úřadu nalézají podpory zejména v tom, že členům okresního výboru a okresního zastupitelstva je bráněno přednostou okresního úřadu kutnohorského v nahlížení do příslušných účetních záznamů a dokladů, když se chtějí v zájmu věci a podle svých povinností o pravdivosti četných kolujících tvrzení přesvědčiti a věci sami posouditi na základě skutečnosti.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou páni ministři vnitra, zemědělství a zásobování lidu ochotni poc)robiti hospodářství okresního úřadu kutnohorského zevrubné revisi, zejména ohledně rozdělení podpor pro postižené živelními pohromami?

2. Je pan ministr vnitra ochoten nám sděliti, zda a kteří úřední činitelé okresu kutnohorského dali si vyplatit osobní odměny z prostředků pro postižené krupobitím a smrští, případně i to, kteří z těchto úředních činitelů tyto osobní odměny dodatečně vrátili?

3. Je pan ministr pro zásobování lidu ochoten sděliti nám jaké fondy státní péče o zásobování dosud nevyúčtované jsou na okresním úřad; kutnohorském a proč dosud nebylo provedeno jejich vyúčtování?

4. Je pan ministr vnitra ochoten přikázati panu okresnímu hejtmanovi v Hoře Kutné, že nemá brániti členům okresního výboru a okresního zastupitelstva v kontrole finančního hospodářství okresního?

V Praze, dne 22. dubna 1930.

Dr. Macek, Koudelka, Stivín, Benda, Tomášek, Klein, Bečko, inž. Nečas, Polach, Kučera, Vácha, Chalupník, Pik, dr. Markovič, Prokeš, Jaroš, Biňovec, Jurnečková, Nový, Jaša, Fr. Svoboda, Hampl, Remeš.