Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

402.

Interpelace:

I. posl. Šliwky, Klimenta a soudr. min. veřejných prací a sociální péče o hromadném propouštění horníků v revíru ostravsko-karvínském a o nedostatku jakéhokoliv zaopatření nebo pomocí pro propuštěné,

II. posl. Šaláta a druhov vláde Československej republiky straniva urýchlenejšieho poukázania náhrad za válečné škody, zapríčinené maďarskými bolševíkmi na detvanskom kraji,

III. posl. Šaláta a druhov min. školstva a nár. osvěty straniva zastavenia krutého boja oproti církevným školám,

IV. posl. Šaláta a druhov min. železnic straniva humánnejšieho prevážania sezonnych robotníkov na Slovensku,

V. posl. Köhlera, Kaspera a druhů min. pro zásobování lidu ve věci jmenování do Studijního a poradního výboru pro spotřebitelské otázky,

VI. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o poměrech školních inspektorů v Československu,

VII. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení povinných dívčích pokračovacích škol,

VIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. spravedlnosti o jazykové praxi krajského soudu v Moravské Ostravě,

IX. posl. Hadka, dr. Sterna a soudr. min. spravedlnosti, že se protahuje spor tykající se nároků dělníků desenských, poškozených protržením údolní přehrady, na náhradu škody,

X. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o přidělení pomocných úředníků okresním školním inspektorům,

XI. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o opatřeních moravskoslezské zemské školní rady,

XII. posl. inž. Nečase, Koudelky, Bečko a soudr. předsedovi vlády o státně zkoušených lesních hospodářích ve státní zemědělsko-technické službě dohlédací na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

XIII. posl. Böhma a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Landheimat" v Litoměřicích čís. 3 z 11. ledna 1930,

XIV. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o vypracování učebných osnov pro obecné školy,

XV. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o odměnách na živnostenských pokračovacích školách,

XVI. posl. Haiblicka, Hadka, Kuhnové a soudr. min. vnitra o censurní praksi státní policie v Ústí n./L.,

XVII. posl. Nového, Pika a soudr. min. národní obrany o zrušení pily v Kařízku a o poměrech v obvodu střelnice v Brdech,

XVIII. posl. dr. Macka, Koudelky a soudr. min. vnitra, zemědělství a zásobování lidu o hospodářství okresního úřadu v Kutné Hoře s podporami pro postižené živelními pohromami, různých akcí zásobovacích a znemožňování kontroly členům okresního výboru a zastupitelstva.

402/I. (překlad).

Interpelace

poslanců K. Šliwky, G. Klimenta a soudruhů

ministrům veřejných prací a sociální péče

o hromadném propouštěni horníků v revíru ostravsko-karvinském a o nedostatku jakéhokoliv zaopatření nebo pomoci pro propuštěné.

Dělníci zaměstnaní v hornickém průmyslu ostravsko-karvinského revíru jsou již celý týden hromadně propouštěni. Ředitelství dolů propouštějí dělníky bez dohody se závodními radami a bez ohledu na hmotné postavení horníka, při čemž se nejednou stává, že se propouštějí z ohledů politických nebo národních - což jest škodou pro utiskovanou národní menšinu (polskou) - lidé nejméně zaopatření a mající četnou rodinu. Uvážíme-li že hornický stav dělnický už po několik let prožívá velkou výdělkovou krisi, která má velmi nepříznivý vliv na životní úroveň horníkovu, osud horníka po provedené restrikci stává se nesnesitelný. Všeobecné rozhořčení působí, že se horníci propouštějí nejednou nikoliv se zřetelem na potřeby výroby, nýbrž z osobního nebo politického záští, jak to dokazuje propuštění horníka Vincence Kocha z jámy Jindřicha (Marisch-Mönnich) v Karvinné, Ferdinanda Rohely, Františka Holeky, Milana Korzeniowského z jámy ťHedvikaŤ v Petřvaldě pro účast v domnělé agitaci proti Národnímu sdružení.

Pokud propuštění z práce nemají ještě zákonem předepsaného věku a počtu pracovních let, požadovaných pro provisi, nedostane se těmto lidem naprosto pomoci ani od bratrské pokladny ani od státních úřadů.

Praxe bratrských pokladen při posuzování schopnosti nebo neschopnosti k práci lékařskými komisemi nebo rozhodčími soudy při bratrských pokladnách - pro nedostatek peněz v bratrských pokladnách - jest taková, že mnoho propuštěných horníků majících nárok na proviní a práce neschopných, nezískává práva na proviní nebo invalidní důchod.

Proto se podepsaní táží pánů ministrů, vědí-li o hromadném propouštění, a vědí-li, podepsaní dovolují si tázati se, co hodlají učiniti, aby učinili přítrž další svévolné restrikci horníku, a trhy propuštěným pomohli bud novým zaměstnáním, proviní nebo zvláštním příspěvkem v nezaměstnanosti?

V Praze, dne 10. dubna 1930.

Šliwka, Kliment, Kuhn, Dvořák, Hadek, Čižinská, Steiner, J. Svoboda, Kubač, Tyll, Vallo, Höhnel, Juran, K. Procházka, Štětka, Hrubý, Barša, Novotný, Zápotocký, Hodinová, Babel.

402/II.

Interpellácia

posl. Antona Šaláta a druhov

vláde Československej republiky

straniva urýchlenejšieho poukázania náhrad za válečné škody, zapríčinené maďarskými bolševíkmi na detvanskom kraji.

Detva a jej okolie roku 1919 asi za dva mesiace bola drancovaná maďarskými bolševíckymi hordami škody boly zapríčiňované kanonádou, požiarmi, násilným rekvirovaním dobytka, krmiva, šatstva, potravín, hydiny, ha ešte aj výšivok. Maďarskí bolševíci nosili so sebou príručnú tlačiarničku, ňouž si tlačili takzvané biele, úplné bezcenné bankovku a nimi platili ľuďom a obchodníkom za zrekvírované veci. Kto sa zdráhal prijať bolševické peniaze - neuznávajúc ich hodnotu - tomu bolševíci vyhrážali smrťou ako protirevolucionárovi. Kassy obchodníkovi svevoľne otvárali a habali ich obsahy.

Po odtiahnutí maďarských bolševických hord Detva a jej okolie bola hospodársky ožobráčená. No pevne dúfala, že sa vláda Českoslov. republiky všemožné a urýchleno postará o nápravu a zahnanie biedy, zapríčinenej bolševíkmi.

Detvanskí váleční poškodenci prežili celú kalváriu a trapné dlhé roky, kým sa im aká-taká omrvinka podpory dostala od bývalého ministerstva s plnou mocou pre správu Slovenska, aj to len ako záloha s dodatkom tým, že príjemca podpory musel podpísať prehlásenie, v ňomž medzi iným sa podporenec musel zaviazať, že ťnebude-li prihlásená škoda pozdejšie nahradená dľa rozhodnutia reparačnej komisie, čiastku tú štátu navráti, rešp. vyučtuje!Ť

Touto klauzulou sú oni podporenci stále v neistote, či nebudú musieť vrátiť štátu obdržané už skromné podpory.

Otázné zálohy primerane k škodám utrpeným boly malicherné. Napríklad: Ján Ďurov Lalík v Detve dľa odhadu úradnej komisie utrpel škody 65.000 Kčs., faktične jej bolo do 80.000 Kčs., obdržal podpornej zálohy 5.000 Kčs. Juraj Lalík utrpel škody 90.000 Kčs., úradne mu uznali škody 60.000 Kčs., dostal podpornej zálohy 5.000 Kčs., z čoho mu sirotská vrchnosť zadržala 3.000 Kčs., Ján Dančo mal škody do 12.000 Kčs., dostal 200 Kčs.

A mnoho je chudobných, mnohodetných rodín na detvanskej okolici, ktorým bolševíci zapríčinili citeľné škody a márne sa úfali dosial náhrady.

Ba prihodil sa i taký prípad, že keď následkom kanonády nášho vojska na pozície bolševícke zhorely staviská detvanského obyvateľa Lalíka tak, že s celou svojou početnou rodinou našiel sa pod holým nebom, bolševíci, zmocnivši sa vtedy čsl. št. podniknú na vígľašskom št. veľkostatku, dali pohorelcovi Lalíkovi stavebného dreva zo štátneho drevoskladu na Kriváni - čo náhradu za škodu - s úpravou, aby si z neho postavil chalúpku a hospodárske stavania. Pohorelec Lalík v zúfalstve svojom celkom dobromyseľne bol prijal oné stavebné drevo, nemieniac sa tým dopustiť krádeže, lež skôr dúfajúc, že kadenáhle budú bolševíci vypudení, povolané štátne vrchnosti pozatýmne mu - vzhľadom na utrpení škodu - udelia oné stavebné drevo, poťažne mu ho ľavnejšou cenou odpredajú. Nestalo sa tak. Vígľašskému št. veľkostatku musel úbohý válečný poškodenec cestou pravoty zaplatiť 25.000 Kčs., čo protihodnotu stavebného dreva bolševíkmi mu daného, a k tomu ešte i do 15 tisíc Kčs pravotných trov musel zaplatiť.

Takto sa zaobchodilo s válečným poškodencom z Detvy, kde sa obyvateľstvo tak mužne bolo postavilo na odpor maďarských bolševíkov a šlo po ruke vojsku československému. O vernosti Detvanov najlepšie svedčí to, že ich rodák Anton Prokop bol maďarskými bolševíkmi obesený, detvanskí kňazia boli maďarskými bolševíkmi na smrť hľadaní, detvanskí vojopovinní na výzvu kňazstva bez meškania boli narukovali k boju oproti maďarským bolševíkom, obyvateľstvo detvanské ochotne bolo nápomocné čsl. vojenským vyzvedačom:

Za túto ich mimoriadnu vernosť slaviansku si Detvania plne zaslúžili pozornosti a štedrosti vlády pri prevádzaní reparácie válečných škôd, zapríčinených maďarskými bolševíkmi.

A preto sa uctive pýtam vysokej vlády Československej republiky

či má vedomie o škodách a utrpeniach verných Detvanov, čo im zapríčinili maďarskí bolševíci?

či mieni čim prv pomôcť tomuto chudobnému ľudu?

či hodlá uspokojiť detvanských poškodencov, že nie len nemusia vrátiť doteraz obdržané maličké zálohy, ale že im ešte čím prv budú poskytnuté výdajnejšie náhrady za škody?

V Praze, 8. apríla 1930.

Šalát, Husnaj, dr. Fritz, Mojto, dr. Tiso, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Gajda, Hlinka.

402/III.

Interpellácia

poslanca Antona Šaláta a druhov

ministru školstva a národnej osvety

straniva zastavenia krutého boja oproti cirkevným školám.

Počas pojednávania štátneho rozpočtu vo výbore a v snemovom pléne početní rečníci poukázali na krutý hoj, namierený proti existencii cirkevných škôl.

Rečníci podrobnými dátami dokázali, že mnohé štátne ľudové školy na Slovensku sú v úbohom stave, že sú št. ľudové školy, kde miesto troch učebných síl je len jedna a predsa povolané vrchnosti školské miesto odstraňovania nedostatkov; panujúcich na hotových už št. ľudových školách, miesto stavania nových št. ľudových škôl tam, kde vôbec školy niet a by bola prepotrebná, miesto účelného hospodárenia so štátnymi peniazmi a s učebnými silami, miesto toho - i dľa výroku p. ministra financií dra Engliša, povedaného v rozpočtovej debate - robia u nás nehospodársku, verejnosť našu - najmä na Slovensku - krajne roztrpčujúcu, ba až poburujúcu trucpolitiku školskú.

Ostrie tejto školskej trucpolitiky namierené je výlučne len na cirkevné školy so zámerom, aby tieže čím prv zmizly, zanikly. K vôli tomu sriaďujú sa v malých obciach, majúcich už od dávna cirkevnú školu, konkurenčné školy štátne, kde pri malom počte od miestnej cirkevnej školy odlákaných 15-20 detí zamestnáva sa učebná sila, kým inde i s 80-100 deťmi sa musí trápiť štátny učiteľ. Na pr. v okolí Dolného Pialu je trojtriedna št. ľudová škola s jedinou silou, v Gimeši dvojtriedna št. ľudová škola s vyše 100 školákmi nateraz bez učiteľa atď.

Po celom Slovensku sú takéto do očí bijúce, krikľavé prípady.

Konkurenčná, úplne zbytočná št. ľud. škola bola sriadená na pr. vo Vajke n. Žitvou, v Dičke pri Vrábľoch, kde sú spoľahlivo účinkujúc cirkevné školy, chcejíce všemožne vyhovieť št. vrchnostenským predpisom o zaopatrení a rozšírení školy, čomu však len pre neprestajné mystifikácie a veksácie vrábeľského vedúceho notára Jozefa Bašuáka nemôžu zadosťučiniť.

Kým v Lehotke u Prievidze št. ľud. škola je v otrhanej chalúpke v bývalej pastierni a kto vie, kedy dôjde tam k postaveniu riadnej školy, zatiaľ inde v slušných budovách umiestnené cirkevné školy sú vyhlasované za nevyhovujúce. A keď sa niekde úradnou sekatúrou podarí školským vrchnostiam zavrieť takzvanú ťnevyhovujúcuŤ cirkevnú školu, nová št. škola zaujme tú ťnevyhovujúcuŤ budovu a bez opráv premení sa v štátnu školu, čím sa ľud, pridŕžajúci sa svojich cirkevných škôl, roztrpčuje, hasne v ňom dôvera v spravodlivosť zákonov a vrchností, mizne v ňom láska k svojeti, vernosť k štátu a s prejavom hnevu si hovorieva: ťTakých nespravodlivostí, takéto znásilňovania vôle a smýšľania ľudu slovenského nedopúšťali sa ani šovinistickí Maďari. Je to asi taká krutá bezohľadnosť k tradíciám, k právam veriaceho ľudu, akej sa dopúšťa bolševícky diktátor Stalin, nariaďujúci kolektivizáciu sedliackeho hospodárenia a kynoženie náboženského ducha.Ť

Pre dobrého, republiku Čsl. milujúceho Slovana je trpké počúvať a zahladzovať takéto pre bezohladný, vrchnostenský, proticirkevnoškolský boj hodne opodstatnené výbuchy hnevu.

Obce pre mnohé poprevratové investície sú zadĺžené, občianstvo pre hospodársku krízu je finančne veľmi ustaté a práve v týchto krušných časoch najväčšmi doliehajú školské vrchnosti na cirkevné školské stolice, aby značné náklady venovaly na úpravu škôl a keď do stanovených krátkych lehôt sa predpisom vrchnostenským nemôže zadosťučiniť, už hrozí cirkevnej škole zákaz a zánik,

A zdá se, že všetky rozhorčené protesty, oprávnené prejavy oproti krutému boju, namierenému proti cirkevným školám, je marným, bezvýsledným hádzaním hrachu o stenu.

A preto sa uctive tážeme pána ministra školstva a národnej osvety

či má vedomie o tom aká krajná roztrpčenosť a štátu škodná rozdráždenosť panuje medzi slovenským ľudom pre krutý boj, namierený oproti cirkevným školám?

či je ochotný dať pokyny svojim podriadeným medzítkam, aby sa miesto stálej veksácie církevných škôl, miesto sriaďovania nových štátnych trucškôl radšej starali o lepší stav doterajších št. škôl, aby ich radšej sriaďovali tam, kde vôbec škôl niet a sú potrebné (na pr. na detvanských lazoch, atd.)?

či je ochotný uznať právo veriaceho ľudu, že z daní, ním platených, má právo na také školy, aké i jeho svetonázoru, ale aj záujmom štátu plne vyhovujú a že takýmito školami sú práve školy cirkevné?

či uznáva, že práve správne chápaná demokracia a sociálna spravodlivosť zakazuje to, že by k vôli malému percentu nevercov a pokrokárov neboly vo svojich spravodlivých, na cirkevné školy sa vzťahujúcich nárokoch ukrivďované a ubíjané massy kresťansky smýšľajúceho ľudu?

či je vôbec ochotný zastaviť krutý boj, siahajúci na jestotu cirkevných škôl?

V Prahe, dňa 8. apríla 1930.

Šalát, Hlinka, dr. Fritz, Mojto, Kunz, dr. Tiso, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebač-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Suroviak, Gajda, Slušný.

402/IV.

Interpellácia

poslanca Antona Šaláta a druhov

ministru železníc

straniva humánnejšieho prevážania sezónnych robotníkov na Slovensku.

Všeobecne je známo, že každé jaro z hornatých ďahov Slovenska húfy chudobného ľudu sa sťahuvávajú na poľné práce do vzdialených krajov nielen tuzemských, ale i do cudzozemských a na jaseň prichadzávajú zpät.

A sme častými svedkami toho, ako v dobytčích vozoch mužskí i ženské, starí i nedospelí, ba i matky s kojencami na rukách sa musia tlačiť po stojačky v dobytčích vozňoch a snášať trpké útrapy takéhoto nehumánne zariadeného cestovania.

Sezónní robotníci, cestujúci do Nemecka s trpkými výčitkami si hovorievajú, že u nás doma sú prevážaní v dobytčích vozňoch, kdežto v Nemecku počnúc od hraníc vozievajú ich tamojšie dráhy v osobných vozňoch.

Ľudskejšia doprava sezónneho robotníctva bola by možná aj u nás, však je všeobecná ponosa na pokles dopravy na dráhach, teda by sa našiel dostatok osobných vozňov, keď sa vedia najísť osobitné vozne pre výletníkov, pre telocvičné jednoty na slety a na hromadné zájazdy slávnostné, pri dobrej vôli našly by sa osobné vozne aj pre tých, ktorí túžbou po statočnom zárobku hnano a tvrdými životnými pomerami núteno musia putovať ďaleko zo svojich rodných krajov slovenských.

A preto sa uctive tážem pána ministra čs. štátnych dráh:

1. Či vie o tom, že slovenskí sezónní robotníci sú dopravovaní v obyčajných dobytčích vozňoch, v ktorých na dlhých cestách podstupujú veľké útrapy?

2. Či zo súcitu k týmto žitia nevôľou ubitých úbožiakov je náklonný vydať nariadenie, aby sa patričné staničné úrady postaraly o ľudskejšiu dopravu sezónneho robotníctva?

V Prahe, dňa 8. apríla 1930.

Šalát, Slušný, Suroviak, Gajda, Grebáč-Orlov, dr. Gažík, Danihel, Čuřík, dr. Fritz, dr. Tiso, Hlinka, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Mojto, Onderčo, Fritscher, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, dr. Petersilka.

402/V. (překlad).

Interpelace

poslanců R. Köhlera, R. Kaspera a druhů

ministru pro zásobování lidu

ve věci jmenování do studijního a poradního výboru pro spotřebitelské otázky.

Z právě provedených jmenování do Studijního poradního výboru pro spotřebitelské otázky lze zřejmě seznati, že proti demokratickým zásadám rovnosti mnoho vůdčích a větších svazů zaměstnaneckých odborových organisací bylo vyloučeno ze zastoupení v tomto poradním výboru. Tyto svazy nebyly ostatně ani zpraveny o formálním a právním složení tohoto poradního výboru a přípravných pracích. Na dosažení účelu tohoto nanejvýš důležitého zřízení mají největší zájem především široké vrstvy spotřebitelů, zaměstnanci bez rozdílu a zaráží tedy tím více. Jestliže se má přejitím nepolitických odborových organisací předem nápadným způsobem zabrániti statisícům jejich členů, aby radili v hospodářsky důležitých otázkách a jsou-li vylučováni z hájení stejných spotřebitelských zájmů ve zřízeních k tomu povolaných.

Poněvadž sám pan ministr podle svého výroku zdůrazňuje stanovisko, že hospodářské otázky nesmějí býti řešeny mocensko-politicky, a poněvadž podle zkušeností spíše nepředpojaté zastoupení v příslušných poradních sborech a zřízeních může nejlépe prospěti jejich účelu a tím řešení důležitých spotřebitelských otázek, táží se podepsaní pana ministra pro zásobování lidu:

Ví pan ministr o nespravedlivém vyřazení jednotlivých velkých zaměstnaneckých svazů ze zastoupení při jmenování členů do Studijního a poradního výboru pro spotřebitelské otázky?

Jest pan ministr ochoten poskytnouti Svazu německých odborových organisací se sídlem v Ústí n. L. s asi 50.000 členy zastoupení, jaké mu přísluší v tomto čistě hospodářském zřízení?

V Praze, dne 8. dubna 1930.

Köhler, Kasper, inž. Jung, Horpynka, dr. Keibl, Geyer, dr. Schollich, dr. Hanreich, Schubert, Simm, Matzner, Knirsch, Krebs, dr. Hassold, dr. Szüllö, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Fedor, dr. Jabloniczky, Hokky, inž. Kallina.

402/VI. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o poměrech školních inspektorů v Československu.

Od roku 1873 máme stavovskou skupinu okresních školních inspektorů jako prozatímní zařízení. Ve všech evropských kulturních státech a ve všech nástupnických státech Rakouska-Uherska jsou jejich poměry upraveny, jen československý stát činí výjimku, přes to, že životní poměry nejsou zde podstatně jiné než jinde. Od vzniku republiky byly několikráte činěny pokusy o úpravu právních a finančních poměry okresních školních inspektorů, dosud však provedeny nebyly.

K oběma platovým zákonům 103/1926 (státní zaměstnanci) a 104/1926 (učitelé) přijaly obě sněmovny Národního shromáždění jednomyslně 2 resoluce, jimiž byla vláda vyzvána, aby k úpravě právních a finančních poměrů okresních školních inspektorů zařídila čeho třeba.

Od té doby za ministrů dra Hodžy a dra Štefánka byly celkem vypracovány 4 návrhy zákonů o okresních školních inspektorech a poslední z nich byl také schválen ťOsmičkouŤ. Uzákoněn však nebyl, poněvadž parlament byl rozpuštěn.

Nyní jest zvolen nový parlament. Jmenována nová vláda, úřaduje nový ministr. Musíme tedy žádati, aby oprávněný a naléhavý výkřik nouze okresních školních inspektorů dožadující se konečného vysvobození z desítileté nejistoty a finanční tísně došel sluchu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty. Je-li ochoten co nejrychleji podati sněmovně návrh zákona, jímž se upravují právní poměry okresních školních inspektoru a jejich platy v duchu moderní doby a demokratického státu?

V Praze, dne 5. dubna 1930.

Dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Hassold, Knirsch, Szentiványi, inž. Kallina, Horpynka, Kasper, Simm, Krebs, Nitsch, Dobránsky, Hokky, inž. Jung, Matzner, Geyer, Köhler, Schubert, dr. Törköly, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Holota.

402/VII. (překlad.)

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zřízení povinných dívčích pokračovacích škol.

Již v zákoně ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., jest pamatováno na zřízení povinných dívčích pokračovacích škol. Jest jich naléhavě třeba. Ve 14 létech, tedy v době, kdy jest tak třeba a ještě tak lehce možno, aby na dívky byl vykonáván výchovný vliv, opouštějí již povinné školy. Pro většinu žákyň (továrních dělnic, pomocnic v domácnosti) Jest tím skončena školní doba a zároveň jakýkoliv pedagogický vliv.

Povinná škola není s to, aby vybavila dívku všemi vědomostmi a pracemi potřebnými pro život. Po několik let jest sice do učebné osnovy povinných škol zařazena nauka o domácím hospodářství a v posledním školním roce na většině škol bylo také zavedeno vyučování vaření, než těmto předmětům není možno věnovati dostatečnou dobu, mimo to děti nemají ještě plného porozumění pro tyto předměty.

Poněvadž však jest nezbytně třeba, aby dívčí mládež byla ve škole důkladně vzdělána v domácím hospodářství, musíme tím více žádati, aby byly zřízeny nejméně dvouleté, povinné pokračovací školy pro domácí hospodářství. Do učebné osnovy těchto škol bylo by zařaditi: nauku o životních pravidlech a občanskou nauku, nauku o vedení domácnosti a vaření, zdravovědu, péči o děti a nemocné, domácí účetnictví, jednoduché písemné práce, krásnou literaturu a pokud možno zpěv a tělesnou výchovu.

Povinná docházka do těchto povinných pokračovacích škol, byla by zvláště pro tovární dělnice protiváhou jednotvárné mechanické tovární práci, především by však připravovala dívky pro povolání hospodyně a matky, čehož se jim nyní nedostává. Také pomocnicím v domácnosti by docházka do těchto škol velmi prospěla.

Dívkám, které docházejí do jednoročních učebných kursů pro řízení domácnosti, by se docházka do těchto povinných pokračovacích škol prominula.

Žákyně, které jsou povinnu docházeti do živnostenských nebo obchodních pokračovacích škol, musily by býti vyučovány také odborům domácího hospodářství. Zda by byly vyučovány na pokračovacích školách domácího hospodářství nebo ve zvláštních odděleních živnostenských a obchodních pokračovacích škol, bylo by věcí organisace a potřeby podle velikostí místa a počtu žáků.

Do těchto škol musily by docházeti všechny dívky, i z venkova. Pro tyto musilo by býti vyučování přizpůsobeno požadavkům, jež od nich žádá povolání selských hospodyň. Právě pro budoucí venkovské ženy jest třeba dalšího pokračovacího vzdělání důkladným vyučováním. Kde jsou zřízeny lidové školy hospodářské, mohly by převzíti toto vyučování domácímu hospodářství a tak nahraditi povinnou pokračovací školu.

Podepsaní pokládají za nezbytně nutné, aby na dívčích povinných pokračovacích školách rozhodoval vliv učitelky a aby vyučovaly především učitelky. Z toho vysvítá také samozřejmá věc, aby k poradě o zřízení takovýchto škol byly přibrány učitelky.

Zřízení povinných dívčích pokračovacích škol bylo by velkým krokem k lepšímu vzdělání dívek.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten co nejdříve podati sněmovně návrh zákona na zřízení povinných dívčích pokračovacích škol v duchu svrchu uvedených hledisek?

V Praze, dne 5. dubna 1930.

Dr. Schollich, inž. Kallina, Köhler, Knirsch, Szentiványi, Nitsch, dr. Jabloniczky, Matzner, Schubert, dr. Hanreich, Simm, dr. Hassold, Kasper, dr. Holota, dr. Keibl, inž. Jung, Geyer, Krebs, Fedor, dr. Törköly, dr. Szüllö, Dobránsky, Hokky.

402/VIII. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o jazykové praxi krajského soudu v Moravské Ostravě.

V interpelaci již dříve podané jsme upozornili, že krajský soud v Moravské Ostravě nedodržuje předpisů jazykového zákona a mimo to ještě omezuje beztoho nepatrná jazyková práva Němců. Při přelíčení, které se konalo dne 1. dubna u krajského soudu v Moravské Ostravě, měl posl. dr. Schollich příležitost osobně se o tom přesvědčiti. Výpovědi se zapisovaly česky, poněvadž zapisovatel neuměl německy a německý nebyl po ruce. Aby se projednávání neznemožnilo, musil advokát dra. Schollicha projeviti s tím souhlas. Státní zástupce, velice mladý pán, mluvil jen česky, ačkoliv by bylo bývalo jeho povinností užíti němčiny, neboť obžalovaný musí přece rozuměti, co státní zástupce tvrdí a jaké návrhy musí činiti.

Na základě těchto skutečností táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:

Jste ochoten donutiti i krajský soud v Moravské Ostravě, aby dodržoval jazyková nařízení a postarati se, aby se německá líčení německy projednávala, německy zapisovala, aby bylo po ruce dosti soudců a zapisovatelů znalých němčiny, poněvadž jinak řádné soudnictví, které se přece zakládá na podrobné znalosti jazyka stran, jest prostě nemožné?

Jste ochoten poučiti státní zastupitelství v Moravské Ostravě, že jest jeho povinností při německých líčeních mluviti německy a vyložiti mu, že od obyvatelstva těžce lze žádati, aby dodržovalo zákony a předpisy, když orgány ustanovené k ochraně zákonů samy jich nedbají?

V Praze, dne 4. dubna 1930.

Dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Hassold, Simm, Kasper, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Matzner, dr. Hanreich, inž. Jung, Krebs, Hokky, Nitsch, dr. Törköly, Schubert, dr. Keibl, Köhler, Horpynka, Knirsch, Geyer, dr. Szüllö, Fedor, dr. Holota.

402/IX. (překlad).

Interpelace

poslanců Hadka, dr. Sterna a soudruhů

ministrovi spravedlnosti,

že se protahuje spor, týkající se nároků dělníků desenských, poškozených protržením údolní přehrady, na náhradu škody.

Dne 13. září 1916, když pro neodpovědnou lačnost po zisku byly zanedbány všechny stavebně technické předpoklady, protrhla se hráz na Bílé Desné v Jizerských horách. Přes 300.000 krychlových metrů vody ve zběsilém letu strhlo s sebou vše, co jim bylo v cestě, zvláště v Desné a v Tiefenbachu, 57 lidských životů stalo se obětí tohoto protržení hráze. Více než 1000 osob zůstalo bez chleba, bez práce a bez bytů. 31 domů a podniků bylo úplně strženo, 62 domů a podniků bylo spoustami vod částečně zničeno a učiněno nezpůsobilým k obývání. Škoda způsobená touto pohromou činí miliony předválečných korun. Pracujícímu obyvatelstva v Desné a Tiefenbachu, pokud mohlo zachrániti svij život, bylo zničeno celé jeho jmění. Nábytek, šaty, prádlo, drobný dobytek, zkrátka celé jeho celé jmění, celý výtěžek dlouhé práce a strádání byl uloupen vlnami. Za půl hodiny stali se žebráky pro zločinnou lehkomyslnost činitelů, odpovědných za stavbu hráze. Podpůrná akce měla pro nouzi obyvatelstva za války a pro neúčast majetné třídy žalostný výsledek.

98 poškozených podalo již v r. 1919 žalobu na náhradu škody. V r. 1918 začal se proces proti odpovědným činitelům: továrníku Vilému Riedlovi, inž. Gebauerovi a stavebnímu radovi Klamtovi. Po 9letém procesu byli v r. 1927 odsouzeni jako vinníci. Poněvadž jde o silný kapitál, přelíčení se stále protahovalo, dokud žil hlavni vinník, aby byl ušetřen nastoupení beztoho nízkého trestu. Nejvyšší soud rozsudek potvrdil.

Pokud jde o náhradu škody, která v nejostřejším rozporu ke skutečnosti byla odhadnuta jen na 2.3 milionů korun, nebylo do dneška - tedy 14 let po pohromě - vydáno ještě žádné rozhodnutí. Dědicové hlavního vinníka Viléma Riedla; továrníka v Polubném, vysmívají se poškozeným v jejich bezmezné nouzi tím, že lim nabízejí vyrovnání na 10% a mimo to 16.000 Kč na náhradu útrat sporu. Poškození - skoro výlučně dělníci a drobní živnostníci - ovšem vyrovnání na tomto základě odmítají. Neslýchaně dlouhé trvání soudního řízení zřetelně ukazuje, že se pokoušejí učiniti je povolnými vyhladověním. Poškození, kteří po 14 let byli ponecháni zoufalství a stále ještě nemají naděje, že se domohou svého práva, jsou velice rozčileni, což se stupňuje ještě tím, že se obávají, že se má vyhověti druhé žádosti odsouzených o obnovu řízení. To však působí nebezpečí, že tyto oběti kapitalistické chamtivosti mají býti úplně podvedeny o jakýkoliv nárok na náhradu škody a že všechna jejich úsilí mají býti zmařena a mohou jim býti uloženy nové oběti.

Tážeme se pana ministra spravedlnosti:

1. Ví o těchto neslýchaných faktech, které tak křiklavě osvětlují ráz nynějšího řádu a spravedlnosti?

2. Ví, že přes to, že vinníci byli pravoplatně odsouzeni a nejvyšší soud rozsudek potvrdil, nebylo ještě vydáno rozhodnutí o náhradě škody, ačkoliv od pohromy uplynulo již 14 let?

3. Ví, že soudní úřady všechna rozhodnutí v této otázce oddalují?

4. Ví, že obnovou řízení mohli by býti kapitalističtí vinníci snad vůbec zproštěni povinnosti nahraditi škodu a poškození s konečnou platností připraveni o náhradu škody?

Co zamýšlí pan ministr spravedlnosti učiniti, aby tato neuvěřitelnou ostudu napravil a poškozeným ihned opatřil náhradu škody?

V Praze, dne 3. dubna 1930.

Hadek, dr. Stern, Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, Kliment, Zápotocký, Steiner, Novotný, J. Svoboda, Vallo, Kubač, Hrubý, Rjevaj, Šliwka, Juran, Barša, Major, K. Procházka, Hodinová, Tyll, Höhnel.

402/X. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o přidělení pomocných úředníků okresním školním inspektorům.

Okresním školním inspektorům, zcela mimořádně přetíženým, byly v poslední době většinou odňati definitivní pomocní úřednici. Při tom žádá se od nich skoro nesnesitelné břímě kancelářských prací, čímž ovšem musí trpěti jejich inspekční činnost. Musejí si vypomáhati přibíráním učitelů, kteří umějí česky, ale často se zdráhají, poněvadž nelze přece žádného učitele donutiti, aby denně po několik hodin vykonával bez náhrady namáhavou duševní práci. Také se stává, že se jeden inspektor musí starati o několik školních okresů s více než 200 tříd. Než přes to nejsou mu přidělováni žádní pomocní úředníci ku provedení jeho kancelářských prací.

Tento stav jest nesnesitelný a působí neobyčejně škodlivě na činnost inspektoru a tím i na samou školu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Co zamýšlíte učiniti, abyste co nejdříve napravil vytýkaný nešvar? Jste ochoten poskytnouti inspektorům nutné pomocné úředníky?

V Praze, dne 4. dubna 1930.

Dr. Schollich, inž. Kallina, Matzner, Horpynka, Krebs, Knirsch, Kasper, Köhler, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Hassold, Geyer, inž. Jung, Simm, Schubert, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Hokky, Fedor.