320/XVII.
Interpelace
poslanců Josefa Vaňka, Josefa Knejzlíka a druhů
vládě
v záležitostech týkajících se Státního pozemkového úřadu a dvora Rantířova na okrese jihlavském.
Velkostatek Rantířov, náležející pí. Porgesové, spadal pod zákon záborový a měla býti na tomto provedena pozemková reforma totiž parcelace. Tento velkostatek byl však za souhlasu Stát, pozemkového úřadu prodán z volné ruky paní Porgesovou pp. Františku Šaškovi a Josefu Kuthanovi pod těmito podmínkami:
1.) Nabyvatel převezme veškeré zaměstnance, kteří ve dvoře Rantířově pracují, se všemi právy a povinnostmi.
2.) Nabyvatel odstoupí potřebná stavební místa ke stavbě rodinných domků, ať jednotlivým uchazečům neb obci Rantířov, která vůbec žádných stavebních míst nemá, a jedině při této akci měla možnost jích nabýti.
3.) Nabyvatelé postoupí budovy č. 1 (hostinec) obci Rantířovu k účelům veřejným a vzdělávacím, jelikož v obcí Rantířově jiné místností nestává a potřeba jeví se tu velmi nutná.
4.) Mimo to odstoupí nabyvatel jistý pozemek (stráň) k účelům sociálním, hlavně k podpoře chudinství, jakož i budovu č. 12 pro chudobinec.
5.) Nabyvatel postoupí současně patřičné místnosti pro školu, jejíž rozšíření jest v Rantířově nevyhnutelně potřeba.
6.) Nabyvatel ponechá volnou cestu k združstevnění v místě se nacházejícího lihovaru, čímž vyřešena má býti důležitá otázka a požadavek zemědělců z místa a širokého okolí.
Z těchto uvedených podmínek až na částečné splnění bodu 5., přes veškeré intervence u příslušných úřadů, jak zástupců politických stran, tak i Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, nebylo vůbec nic uskutečněno.
Občanstvo i zaměstnanci v Rantířově a okolí jsou roztrpčeni na nejvyšší míru neustálými odklady se strany nabyvatelů velkostatku, neboť poměry, přes veškeré prosby přednesené nabyvatelům dvora i stát, pozemkovému úřadu - se nemění. Občanstvo, zaměstnanci i obec Rantířov žádali státní pozemkový úřad, aby tuto nespravedlnost nechal na místě vyšetřiti a nápravu sjednal.
V tomto případě jedná se o rodinu Kuthanů, která vlastní a má v nájmu více zbytkových statků. Stejně tak pan Šašek vlastní doposud zbytkový statek Mutěnice v Čechách, který obdržel z pozemkové reformy a nyní jej prodává.
Protože nebylo dosud vyhověno požadavkům, které byly nabyvatelům dvora uloženy Stát, pozemkovým úřadem, žádají podepsaní, aby vláda republiky čsl, nařídila bezodkladné provedení pozemkové reformy, při které zaměstnanci dvora a občanstvo z Rantířova a okolí bylo by uspokojeno, což jedině přinésti může klid a důvěru k příslušeným úřadům republiky Československé.
Tážeme se:
Je pan předseda vlády ochoten naříditi bezodkladné a přísné vyšetření celé záležitosti na místě samém?
Je pan předseda vlády ochoten podati přesnou zprávu o pravém stavu věcí přídělu zbytkového statku Mutěnice p. Františku Šaškovi, zeťovi p. Josefa Kuthana, s kterým společně p. Šašek vlastní nyní velkostatek Rantířov?
Je pan předseda vlády ochoten zjednati nápravu v tom Smyslu, aby všem požadavkům občanstva, zaměstnanců a obce Rantířova bylo vyhověno?
V Praze dne 3. dubna 1930.
Vaněk, Knejzlík, Fiala, Tučný, Lanc, B. Procházka, Langr, inž. Záhorský, Bergmann, Polívka, Mikuláš, Stejskal, Zeminová, David, Netolický, Pechmanová-Klosová, Slavíček, dr Patejdl, Richter, dr Stránský, Tykal, dr Moudrý.
320/XVIII.
Interpellácia
poslanca Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov
ministru národnej obrany
v záležitostí oslavy Masarykovy v Levoči usporiadanej tamojšími socialistickými organisáciami a neúčastí vojenskej posádky na nej.
Miestna politická organisácia čsl. národných socialistov v Levoči usporiadala spoločne s miestnou politickou organisáciou čsl. soc. demokratickou oslavu 10. výročia našej demokratickej ústavy a 80. narodenín pána prezidenta republiky dňa 2. marca t. r. Slávnosť bola usporiadaná v rámci oficiálnych osláv okresného osvetového sboru v Levoči. Administratívne vedenie o oslavách vykonával užší výbor okresného osvetového sboru v Levoči, v ktorom zasadal zástupca strán socialistických pán JUDr. Vlad. Kozák, súdny radca. Okresný osvetový sbor vyhradil prednostoch úradov prvé tri rady kresiel, aby nemohla byt pochybnosť o tom, že reprezentanti oficiálne sa zúčastnivší nebudú mat miesta. Ľudová slávnosť mala ráz akadémie, na ktorú bol vstup bezplatný. Program bol sostavený slávnostným výborom, v ktorom bol riaditeľ štátneho ústavu pre slepcov, odborný učiteľ, úradník okresného úradu a dvaja sudcovia. To bolo všeobecne známe. Tento výbor vypracoval program, ktorý bol publikovaný na spoločných plakátoch. Na programe boly:
Skladby Smetanove, Lisztove, Godardove a Dvořákove, ďalej recitácie od S. K. Neumanna, ťPozdrav T. G. MasarykoviŤ a slavnostná prednáška ť10. výročie našej ústavy a 80. narodeniny pána prezidentaŤ JUDra. Vladimíra Kozáka, súdneho radcu a podstarostu mesta.
Z programu samotného je najlepšie videí ducha, ktorým holi poriadatelia vedení. Je treba zdôrazniť, že spoluúčinkovali aj občania z iných politických skupín (nár. dem. a ľudáci). Jediným bodom programu, o ktorom mohol byt snáď niekto v pochybnostiach, bol preslov, o ktorom sa mohlo predpokladať, že bude čiastočne politicky zahrotený. Berie-li sa v úvahu osoba rečníkova - súdneho radcu - ktorý verejne častokrát pri dávno iných príležitostiach hovoril, musela sa každá obava o politickú zaujatosť úplne rozplynúť. Slávnosti sa súčastnily takmer všetky štátne úrady oficiálne svojimi prednostami, aj plným počtom úradníkov, len miestné gymnázium bolo zastúpené jediným profesorom; ďalšou složkou, ktorá sa nesúčastnila, bolo vojsko.
Posádkový veliteľ na pozvanie okresného osvetového sboru odpovedal dopisom následovného znenia:
ťDěkují za pozornost prokázanou mi reservováním lože číslo 6 na lidovou akademii, pořádanou dne 4. t. m. na paměť desátého výročí ústavy a 80. narozenin pana presidenta, spojenými stranami socialistickými. Lituji, že svoji účast i vojenských osob musím vzhledem k ustanovení vojenských služebních předpisů omluviti. Znamenám se v úctě plukovník Palacký v, r. - V Levoči 1. března 1930.Ť
Ačkoľvek četnictvo má tiež prísne služobné predpisy, súčastnilo sa osláv, pokiaľ služba dovolila. Podľa našich smerodajných informácií bol daný dôstojnictvu i gážistom min. hod. tr. pokyn rovnajúci sa takmer zákazu, podľa ktorého účasť na tejto oslave bola znemožnená. Bez závady priebehu akadémie prizeral pán okresný náčelník, prezident krajského súdu, štátny zástupca, okresný četnický veliteľ a takmer všetci prednostovia štátnych úradov v Levoči, i rímsko-katolické duchovenstvo a starosta mesta, ktorý je príslušníkom strany Pudovej.
Podpísaní pokladajú postup posádkového veliteľstva v Levoči v tomto prípade za neprístojný a priamo nevhodný.
Uvedené socialistické strany oslavovaly základný zákon nášho štátu, prvého prezidenta i jako najvyššieho veliteľa československé armády.
Podpísaní sa dotazujú pána ministra národnej obrany:
1.) Existuje skutočne služobný predpis, podľa ktorého je zakázané vojenským osobám brat účasť na oslavách hlavy štátu a najvyššieho veliteľa armády, keď tieto oslavy poriadajú dve silné štátotvorné a vládne socialistické strany?
2.) Existuje-li skutočne takýto predpis, môže pán minister národnej obrany slediť, v čom sú vládne a štátotvorné strany socialistické pri prejavoch loyality k štátu i armáde nebezpečné a škodlivé pre ducha našej armády?
3.) Je pán minister národnej obrany ochotný dať vyšetriť, kto vydal údajne predpis o zákazu účasti na štátotvorných slávnostiach poriadaných socialistickými stranami a postarať sa o to, aby bol náležíte zmenený, aby nemohlo dochádzať k absurdnostiam, že by niekto za účasť na podobných loyálných prejavoch štátnych bol trestaný?
4.) Neexistuje-li podobný predpis, čo hodlá pán minister národnej obrany podniknúť, aby sa podobné zjavy neopakovaly, najmä na Slovensku, kde v mestách takovýto postup armády budí len radosť skrytých aj zjavných nepriateľov myšlienky štátnej, keď už ani vojsko nesmie sa zúčastniť osláv štátneho základného zákona, hlavy štátu ako svojho najvyššieho veliteľa, keď slávností poriada občianstvo takmer za spoluúčasti všetkých politických skupín?
V Prahe, dňa 2. apríla 1930.
Polívka, Hrušovský, Zeminová, Stejskal, Šmejcová, dr Moudrý, Knejzlík, Malý, dr Patejdl, Špatný, Hatina, David, Slavíček, Richter, Langr, Lanc, Sladký, Ot. Svoboda, Mikuláš, Tykal, Vaněk, inž. Záhorský.
320/XIX.
Interpelace
poslanců C. Malého, Č. Fialy, B. Procházky a druhů
ministru železnic
o přidělení vlaků vlakovému mužstvu v Českém Těšíně.
Do zavedení jízdního řádu v roce 1929 doprovázel těšínský vlakový personál veškeré vlaky na košicko-bohumínské trati, v úseku Bohumín Vrútky, vyjma kilometrové parity slovenského jízdního mužstva. Tímto rozdělením bylo vlakové mužstvo v Čes. Těšíně spokojeno a bylo lze sestaviti snesitelné pořadí jízd.
V obvodu Čes. Těšína jest mnoho průmyslových závodů. Jest zavedeno množství místních vlaků, z nichž lze sestaviti pouze krátké směny, při nichž nelze dosáhnouti předepsaných výkonů a upraviti službu vlakovému mužstvu, by odpovídala životu lidskému. Jediná možnost k docílení předepsaného výkonu, odpovídajícího zákonu o Shod, době pracovní, jest přidělení dálkových vlaků z Bohumína do piliny neb Vrútek.
V době silnější dopravy vypomáhal záložní těšínský vlakový personál ostravským četám, na trati Bohumín - Přerov, neb Mor. Ostrava Olomouc a podle potřeby vypomáhal opětně vlakový personál bohumínský na K. B. D. Z této výpomocí bohumínské vlakové mužstvo uplatňovalo nárok na doprovod mnoha vlaků, jež byly obsluhovány vlakovým mužstvem těšínským a mnohé vlaky jim přiděleny byly.
Bohumínskému personálu přiděleny vlaky z Karvinné a po Karvinnou, ačkoliv je to úspornější pro těšínský personál, jenž je Karvinné blíže. Určují se bohumínské čety do Čes. Těšína, jako se stalo 12. března b. r. pro vlak č. 966 a 14. března 1930 vlakem č. 604 v režii k vystřídání těšínské čety u kyvadla. Vlak č. 959 byl určen pro přepravu dlouhého dříví. Řed. odd. V, v Olomouci tvrdilo, že tento vlak může býti doprovázen výhradně personálem bohumínským. Za 14 dní vlak přidělen vlakovému mužstvu těšínskému a bohumínský personál za náhradu dostal vlak jemu lépe vyhovující.
Tímto soustavným ubíráním vlaků je těšínský vlakový personál velmi poškozován na svých příjmech. Nemaje doprovodu u vlaků, je určován k pracím do skladiště, čistění výměn a podobnému zaměstnání, čímž je zkracován na jízdném. Těšínské vlakové mužstvo vykonalo velmi mnoho národní práce, hlavně v době provádění plebiscitu na Těšínsku, je ustanoveno ke stálému hájení menšinových práv, jež vyžaduje nejen času, nýbrž i peněz, na ustavičný denní boj s nepřátelskými živly, na udržení českých škol, prostě na těžký život na pohraničí a v menšinovém území, proto si plným právem zaslouží, aby mu nebyl život ztrpčován.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr železnic ochoten naříditi, aby dopravní úřad v Čes. Těšíně zůstal domovskou stanicí vlakového mužstva?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby vlakovému mužstvu v Čes. Těšíně byly k doprovázení přiděleny veškeré dálkové vlaky v úseku Bohumín - Vrútky, Košicko-Bohumínské dráhy, by jeho služba stala se příjemnější a nebylo na příjmech zkracováno?
V Praze, dne 3. dubna 1930.
Malý, Fiala, B. Procházka, Bergmann, Mikuláš, Stejskal, Zeminová, Langr, Netolický, Pechmanová-Klosová, Slavíček, Ot. Svoboda, Sladký, dr Patejdl, Knejzlík, Richter, Lanc, dr Stránský, Tykal, dr Moudrý, Tučný, Polívka, Vaněk, David, Hatina.
320/XX.
Interpelace
poslanců Bedřicha Bezděka, Aloise Petra, Václava Koška, Bohumila Vaculíka a druhů
ministru sociální péče
o vypsání voleb do okresních sociálních pojišťoven dle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří obsahuje ustanovení o orgánech nemocenského pojištění a soudnictví pojišťovacím. Při vydání tohoto zákona bylo předpokládáno, že volby do jednotlivých orgánů nositelů nemocenského pojištění, jakož i volby přísedících rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven, pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu, bude možno vypsati ihned po zahájení účinnosti zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n., aby mohli fungovati volení funkcionáři co nejdříve, poněvadž do bývalých okresních nemocenských pokladen nekonány volby jíž od doby předválečné, takže v některých pojišťovnách konány poslední volby naposledy před 20 lety.
Provedenou novelisací zákona o sociálním pojištění zaveden poněkud zdravější stav v řízení sociálních pojišťoven okresních tím, že pro dobu přechodnou, dokud nemají možnost ujmouti se úřadu funkcionáři vyšlí z řádných voleb, tito byli politickými úřady jmenováni.
Zařízení toto se nesporně osvědčilo, do správy sociálních pojišťoven zaveden duch demokratičtější, ač se jmenováním nebylo naprostého souhlasu a spokojeností, což je při obrovském počtu jmenovaných funkcionářů pochopitelno.
Konečně i po jmenování těchto funkcionářů musí dojíti k řádnému ustavení celého zastupitelského sboru, dle zákona o sociálním pojištění. Ústřední sociální pojišťovnu v to počítaje.
Vládní nařízení ze dne 27. února 1930, kterým se vydává řád volení do nemocenských pojišťoven a rozhodčích soudů zřízených podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, umožňuje řádné provedení voleb a odpadají veškeré důvody a výmluvy, které provedení těchto znemožňovaly.
Podepsaní se tudíž táží:
Je pan ministr sociální péče ochoten působiti na Ústřední sociální pojišťovnu, aby tato zařídila bezodkladně veškeré práce, aby do okresních sociálních pojišťoven do všech sborů byly vypsány co nejdříve volby?
Je pan ministr sociální péče ochoten sděliti dobu, ve které tyto volby mají býti provedeny?
V Praze, dne 4. dubna 1930.
Bezděk, Petr, Košek, Vaculík, Sedláček, Vičánek, Stanislav, Janalík, Světlík, dr Novák, Myslivec, Roudnický, Šamalík, Navrátil, dr Nosek, Rýpar, Kaňourek, Knotek, Stašek, dr Daněk, Adámek.
320/XXI.
Interpelace
poslanců J. Husnaje, inž. Nečase, dra I. Markoviče, J. Bečko a soudruhů
vládě
o výplatách vkladů u budapešťské poštovní spořitelny.
V poslední době objevily se ve veřejném tisku zprávy o chystaných výplatách vkladů, učiněných u bývalé rakousko-uherské poštovní spořitelny. Pokud se týká vkladatelů u poštovní spořitelny vídeňské, pořízeny byly soupisy jejich již před časem a jednání vede se neustále. Naproti tomu však na Podkarpatské Rusi a Slovensku, kde nachází se tisíce drobných vkladatelů, kteří uložili své úspory v dobách předválečných v maďarské poštovní spořitelně, jichž soupisy však provedeny nebyly a také příslušné jednání o výplatu těchto vkladů nijak nepostupuje. Tito drobní střádalové, kteří jíž od r. 1914 mají své vklady obstaveny, nedostali doposavad ani haléře zpět, nehledě k tomu, že nemají žádné jistoty, zda a kdy k výplatě vkladů dojde.
Táží se proto podepsaní:
Je vláda ochotna postarati se o to, aby vklady u maďarské poštovní spořitelny byly vráceny?
V Praze, dne 4. dubna 1930.
Husnaj, inž. Nečas, dr Markovič, Bečko, Chalupník, Pik, Tayerle, Kučera, Benda, Klein, F. Svoboda, dr Winter, Prokeš, Brodecký, Hampl, Tomášek, Vácha, Seidl, Jaša, Remeš, Biňovec.
320/XXII.
Interpelace
poslanců Vojty Beneše, Frant. Seidla, V. Brodského, M. Jurnečkové a soudr.
vládě republiky československé
o vydání vládních nařízení k zákonům čís. 103 a 104 z roku 1926 (zákon platový a učitelský).
Dne 24. června 1926 byly schváleny a dne 7. července 1926 vyhlášeny zákony t. zv. platový čís. 103/1926 a učitelský čís. 104/1926, kterými byly podle mínění vlády i zákonodárného sboru upraveny na delší dobu platové a některé služební poměry státních zaměstnanců a učitelů národních škol.
Těmito zákony byly platové otázky a některé právní poměry státních zaměstnanců a učitelů postaveny úplně na novou basi, v popřevratovém právu nepoužívanou, a vzhledem k tomu bylo nutno některé součásti zákona normovati detailně. Proto byla zákony čís. 103 a 104/1926
a) vláda zmocněna, aby, uzná-li toho potřebu, některé předpisy obou zákonů vládním nařízením upravila; nebo
b) bylo vládě uloženo, aby vydala bližší předpisy ve formě vládních nařízení.
Jak oba cit. zákony ponechaly vládě, aby je doplnila vládními nařízeními, jest zřejmo z tohoto přehledu:
1.) § 4, odst. 2., zákona č. 103/1926 praví, že vládní nařízení určí ústavy, které se považují za střední školy a za odborné školy ve smyslu odst. 1, téhož paragrafu.
2.) § 7, odst. 1., zákona č. 103/1926 ponechává vládě, aby vládním nařízením stanovila zvláštní podmínky pro ustanovení úřednickým čekatelem (pro zřízenecké čekatele jest podobné ustanovení v §u 25, odst. 1., zákona čís. 103/1926).
3.) § 9, odst. 1., zákona čís. 103/1926 určuje, že vládním nařízením budou stanoveny zvláštní podmínky pro ustanovení úřednického čekatele úředníkem v Příslušné úřednické kategorii a služebním oboru.
4.) § 12, odst. 7., zákona čís. 103/1926 zmocňuje vládu, že výjimečně může vládním nařízením jednotlivé obce vzhledem k mimořádným poměrům zařaditi do vyšší skupiny míst.
5.) § 17, odst. 3., zákona čís. 103/1926, uvádí, že vládním nařízením může býti určeno, zda a pokud se vyžaduje pro povýšení úspěšný výkon zvláštní zkoušky.
6.) § 21, odst. 1., zákona čís. 103/1926 stanoví, že vládní nařízení určí úřední tituly úředníků podle služebních míst se zřetelem na úřednickou kategorii a služební třídu a § 33 zákona čís. 103/1926, že vládním nařízením mohou býti pro jednotlivé služební obory zřízenců stanoveny zvláštní služební tituly, a § 83, zákona čís. 103/1926, že vládní nařízení určí tituly státních profesorů a učitelů se zřetelem k jednotlivým kategoriím. Podobně § 18, zákona čís. 104/1926 stanoví, že tituly učitelů budou určeny vládním nařízením.
7.) Podle §u 22, zákona čís. 103/1926 budou vydány vládním nařízením předpisy o služebním stejnokroji a jeho užívání.
8.) § 25, odst. 7., zákona čís. 103/1926 stanoví, že čekatelský plat pro zřízence se určí vládním nařízením.
9.) § 34, zákona čís. 103/1926 ustanovuje, že podrobnosti o běžné kvalifikaci zřízenců se určí vládním nařízením podle obdoby předpisů o kvalifikaci úředníků.
10.) Podle §u 49, zákona čís. 103/1926 určí vláda, při kterých příležitostech jsou soudci povinní nositi úřední oděv a vydá bližší předpisy o jeho úpravě.
11.) Podle §u 58, zákona čís. 103/1926 podrobnosti o zvýšení služného profesorů vysokých škol, kteří vykazují zvláště vynikající práce ve svém vědním oboru, určí vládní nařízení.
12.) Podle §u 67, odst. 1., zákona čís. 10311926 mají se určiti vládním nařízením případné zvláštní podmínky pro ustanovení zatímních profesorů v příslušném vědním oboru.
13.) Podle §u 75, odst. 2., zákona čís. 103/1926 provede se vládním nařízením zařadění míst ředitelů a zařadění míst přednostů odborů na státních průmyslových školách do stupnic funkčního služného.
14.) Podle §u 86, zákona čís. 103/1926 určí vládní nařízení nejvyšší výměru učebné povinnosti a výši odměn za hodiny je převyšující.
15.) Podle §u 142, zákona čís. 103/1926 a §u 23, zákona čís. 104/1926 určí vládní nařízení, kdy kromě případů stanovených v tomto zákoně a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá služba v jiném služebním poměru neb jiné zaměstnání.
16.) § 144, odst. 1., zákona čís. 103/1926 a § 24, odst. 1., zákona čís. 104/1926 ponechává vládě, aby stanovila vládním nařízením, která výše vlastního příjmu jest podmínkou, aby byly pokládány děti za zaopatřené.
17.) Podle §u 146, zákona čís. 103/1926 a §u 26, odst. 1., zákona čís. 104/1926 má vládní nařízení určiti, zda, v jaké míře a za jakých předpokladů přísluší zaměstnanci nárok na úřední nebo naturální byt, na služební oděv, případné na ekvivalent za ně nebo na jiné naturální příjmy, a pokud se odhadne skutečná cena těchto příjmů a odečte se od příjmů peněžitých.
18.) Podle §u 147, zákona čís. 103/1926 a §u 27 učitelského zákona čís. 104/1926, upraví se vládním nařízením nárok na náhradu služebních výloh - zejména při úředních výkonech mimo úřad (úředních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod.) jakož i při cestách, za něž se poskytují náhrady podle obdoby předpisů platných pro úřední cesty, při přeložení, stěhování jakož i veškeré otázky s tím související.
19.) § 214, odst. 4., zákona čís. 103/1926 a § 46, odst. 2., zákona čís. 104/1926 ukládá vládě, aby předpisy, jichž se tyto zákony dovolávají a jejichž platnost se vztahuje na poměry jím upravované, vyhlásila ve znění přizpůsobeném těmto zákonům. Mimo to učitelským zákonem čís. 104/1926 bylo dáno zmocnění vládě:
20.) aby podle §u 17 téhož zákona předpisy učitelské pragmatiky pro státní učitele, pokud potřebí, nařízením přizpůsobila zvláštním potřebám služby na obecných a občanských školách, a
21.) aby předpisy týkající se výslužného, zaopatřovacích požitků a pensijního příspěvku, platné pro státní učitele, pokud potřebí, nařízením přizpůsobila zvláštním potřebám služby na obecných a občanských školách.
Tato všechna vládní nařízení mají býti a jsou součástkou platových zákonů. Bez nich se nedají některá ustanovení zákonů těch dobře, jiná vůbec prováděti. Jest sice učiněno opatření, že pokud nebudou vydána některá z nových vládních nařízení o věcech, které byly platovými zákony změněny, platí zatím ustanovení dřívější, avšak úřady ponechávají vyřizování žádostí a nároků stran až na dobu, kdy vládními nařízeními budou příslušné předpisy nově upraveny. Tak ku př. zemská školní rada v Brně po celé 4 roky nepřiznává učitelstvu substituční přídavky ve smyslu čl. X. zákona čís. 251/1922, ačkoliv vládní nařízení podle §u 23 učitelského zákona dosud nebylo vydáno. Dále není ku př. možno ani v případech zvláště pozoruhodných započtení určitého období do služebního postupu, ježto nebylo vydáno vládní nařízení k §u 142 platového a k §u 23 učitelského zákona. Proto všecky žádostí této materie se týkající úřady vracejí, poukazujíce na pozdější dobu, až vládní nařízení bude vydáno, nebo je prostě nevyřizují. Tím vznikají komplikace, ba hotové zmatky v osobních poměrech příliš velikého počtu státních zaměstnanců a k jejich nedostatku platovému přistupuje nepořádek v poměrech právních.
Vláda vydala posud, chronologicky sestaveno, toto nařízení:
V roce 1926:
Vládní nařízení ze dne 7. července 1926, č. 115 (doplněné vlád, nařízením ze dne 20. dubna 1928, č. 65) o zařazení služebních míst státních ředitelů škol středních, některých ústavů, uměleckoprůmyslových škol, hudebních konservatoří, obchodních škol, průmyslových škol, zemědělských škol a ostatních odborných škol a přednostů odborů na státních průmyslových školách do skupin funkčního služného. (bod 13).
V roce 1927:
Vládní nařízení ze dne 12. března 1927, č. 25, kterým se určuje, při kterých příležitostech jsou soudci povinni nosní úřední oděv a jímž se vydávají bližší předpisy o jeho úpravě, (bod 10).
Vládní nařízení ze dne 15. července 1927, č. 103 o úřednických kategoriích a úředních titulech, (bod 6.)
Vládní nařízení ze dne 15. července 1927, č. 104, o služebních kategoriích vojenských a četnických důstojníků (bod 6.).
Vládní nařízení ze dne 15. července 1927, č. 105, o úředních titulech úředníků československých státních drah (bod 6.).
Vládní nařízení ze dne 13. prosince 1927, č. 174, o kvalifikaci státních zřízenců, (bod 9.).
V roce 1928:
Vládní nařízení ze dne 17. července 1928, č. 131, o nejvyšší míře učební povinnosti státních ředitelů a profesorů na středních školách a učitelských ústavech a o výší odměn za hodiny je převyšující (bod 14).
Vládní nařízení ze dni 17. července 1928, č. 132, o nejvyšší míře učební povinnosti státních ředitelů, profesorů a učitelů na školách průmyslových a obchodních a na odborných školách pro ženská povolání, jakož i o výši odměn za hodiny jí převyšující (bod 14).
Vládní nařízeni ze dne 14. září 1928, čís. 162, o služebním poměru učitelstva obecných a občanských (měšťanských) škol, (Služební pragmatika učitelstva národních škol.) (bod 20).
Vládní nařízení ze dne 14. září 1928, č. 163, o zařadění některých obcí do skupiny míst pro vyměření činovného (bod 4.).
V roce 1929:
Vládní nařízení ze dne 7. února 1929, č. 18, o úředním (služebním) stejnokroji (služebním oděvu) státních pragmatikálních úředníků (bod 7.).
Vládní nařízení ze dne 4. července 1929, č. 112, o zvýšení služného řádných profesorů vysokých škol, (bod 11.)
V roce 1930:
Vládní nařízení ze dne 16. ledna 1930, č. 11., o nejvyšší míře učební povinnosti státních ředitelů, profesorů a učitelů na školách zemědělských, jakož i o výší odměn za hodiny jí převyšující. (bod 14.)
Z tohoto přehledu jest zjevno, že z 21 otázky, ponechané k vyřešení vládním nařízením, byla vydána vládní nařízení k otázkám 9, a to k některým pouze částečně, tedy ani ne k polovicí. Poněvadž Platové zákony jsou v účinnosti přes 4 roky, jest přirozeno, že všechno zaměstnanectvo čeká s netrpělivostí, aby konečně znalo svůj právní poměr a mohlo si jej i v detailech, jež mají vládní nařízení upraviti, urovnati. Jestli k těmto pracím nestačila ani 4 léta, potom svědčí to o nepohotovosti a lhostejnosti příslušných oddílů státní správy a o nutnosti její reformy.
Táží se proto podepsaní:
1. Jest si vláda republiky Československé vědoma tohoto neudržitelného a vlastně bezprávného stavu svých státních zaměstnancův a učitelův?
2. Jest si vědoma mravních i věcných škod, které z takového stavu neuspokojení tolika státních zaměstnanců a učitelů plynou?
3. Jest ochotna podle povinností zákonem jí uložených učiniti rozhodná opatření, jimiž tento stav bude nutnými vládními nařízeními definitivně a uspokojivě po 4 létech otálení vyřešen?
V Praze dne 4. dubna 1930.
V. Beneš, Seidl, Brodecký, Jurnečková, Hampl, Stivín, Benda, F. Svoboda, dr Macek, Srba, Bečko, dr Winter, Chalupa, Jaroš, Vácha, Klein, Staněk, Biňovec, dr Markovič, Husnaj, Nový, Prokeš, Chalupník, Tomášek.
320/XXIII.
Interpelace
poslanců Em. Chobota, dra J. Buzka, J. Chalupníka a soudruhů
ministru vnitra
o peněžních vkladech československých vkladatelů v ústavech na území Těšínského Polska.
Českoslovenští vkladatelé, v části Těšínska obydleného polským obyvatelstvem, kteří měli uložené peníze v peněžních ústavech na území, které připadlo Polsku, utrpěli velké ztráty při výměně starých rakouských korun.
V době plebiscitu byl se strany zmocněnce naší státní správy dán pokyn, aby obyvatelstvo vklady co nejméně vyměňovalo a ponechávalo je v peněžních ústavech, při čemž dostávalo se jim ujištění, že po skončení plebiscitu vláda nedopustí, aby vkladatelé byli zkráceni. Obyvatelstvo důvěřujíc tomuto pokynu, ponechávalo peníze u dosavadních bank a tím způsobem přišlo o velké obnosy, poněvadž značná část vkladů obyvatelstva, které připadlo Československé republice, zůstala na území polském, čímž byla značně znehodnocena.
Nutno podotknouti, že ve prospěch postiženého obyvatelstva na Těšínsku zakročil již bývalý vládní komisař v Těšíně. Dr. Rud. Matouš, který svoje stanovisko tlumočil v rozsáhlém memorandu a rovněž zemský president slezský, Jos. Šrámek.
Po uzavření smlouvy s Polskem 29. dubna 1926 nařízením vlády č. 77 z roku 1928 byl přiznán československým vkladatelům u všech peněžních ústavů v Polském Těšínsku, s výjimkou vkladů v Těšínské spořitelně, příplatek 30 Kč za 100 polských marek, a při vkladech do 3.000 marek polských osobám v tísnivých poměrech se nacházejících příplatek 100 Kč za 100 polských marek. Avšak toto vládní nařízení nikterak nevyhovuje a zklamalo naděje československých vkladatelů, kteří očekávali spravedlivé rozřešení této, pro ně tak důležité životní otázky.
Ještě hůře to dopadlo se vklady v Těšínské spořitelně. Ačkoliv soupis československých vkladatelů byl proveden počátkem r. 1927 okresní správou politickou v českém Těšíně dle vyhlášky ministerstva vnitra č. 33 z r. 1927, není tento soupisový materiál dosud zpracován a nalézá se stále ještě u okresní správy politické v Českém Těšíně, poněvadž ministerstvo vnitra v této věci nic dalšího nezařídilo. Vkladatelé Těšínské spořitelny jsou převážnou většinou lidé nemajetní, kteří od r. 1920 ze svých těžce ušetřených peněz neobdrželi ani haléře a nacházejí se v tísnivé nouzi.
Táží se proto podepsaní pana ministra vnitra:
1.) Je ochoten stav vylíčené věci vyšetřiti?
2.) Je ochoten postarati se o nápravu a jakým způsobem?
V Praze, dne 4. dubna 1930.
Chobot, dr Buzek, Chalupník, inž. Nečas, Jaša, Prokeš, dr Winter, Jaroš, Chalupa, Bečko, Kučera, dr Macek, Seidl, Husnaj, Klein, Benda, Staněk, dr Mareš, Brodecký, Remeš, Vácha, Pik, Nový.