295/XVIII.
Interpelace
poslanců Jiří Stříbrného, dra Perglera, Gajdy a druhů
ministru spravedlností dru Alfrédu Meissnerovi
o skandalisování politických odpůrců.
Před několika dny objevila se v denních listech zpráva o trestním udání známého pražského advokáta Dra Václava Boučka proti vydavatelstvu časopisu Polední list a Expres, v němž označil podepsaného poslance Jiřího Stříbrného jako majitele fy Tempo.
Nebudeme se meritorním obsahem zmíněného trestního oznámení zabývati předpokládajíce, že tato věc přináleží nyní soudu, ale pokládáme za povinnost zdůrazniti po stránce formální, že Jiří Stříbrný není ani majitelem zmíněných listů, ani vlastníkem tiskařských podniků Tempo. Jest jím akciová společnost a on je v ní funkcionářem.
Poslanec Stříbrný mzdy administračními otázkami a insercí se nezabýval. Dr. Bouček násilně spojil celou domnělou aféru založenou na čirých výmyslech a informacích lidí pro zpronevěru, krádeže a hrubé porušení povinností ze závodů propuštěných k tomu, aby zostudil člena Národního Shromáždění doma i za hranicemi.
Není to první případ, kdy podobným způsobem si Dr. Bouček počínal. Před časem učinil podobné trestní oznámení na člena této sněmovny Rudolfa Gajdu, ač podepsaným je známo, že k tomu účelu zneužil plné moci, pro jiný případ mu od jeho mandanta poskytnuté.
Dr. Bouček rovněž učinil trestní oznámení na základě výpovědi individuí mnohokráte pro krádež trestaných proti redaktoru Poledního listu Ausobskému pro zločin svádění ke krádeži soudních spisů. Rychle provedené přelíčení ukázalo úplnou bezpodstatnost tohoto nařčení.
Ježto Dr. Bouček formy trestního oznámení, současně v novinách publikovaného, systematicky používá ke skandalisování politických odpůrců táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:
1.) Jednak je-li ochoten působiti k tomu, aby uspíšeny byly kroky státního zastupitelství tak, aby při přetíženosti soudu nebylo neodůvodněně po léta vláčeno jméno československých poslanců v tisku doma i za hranicemi?
2.) Zjistí-li úřady, že nejedná se o přehmat z horlivostí, ale o systematické politické štvanice, při nichž zneužívá Dr. Bouček ke svým plánům nejen své kanceláře advokátní, ale i státního zastupitelství, postarati se o to, aby takovéto lehkomyslné počínání nezůstalo beztrestné?
V Praze dne 19. března 1930.
Stříbrný, dr Pergler, Gajda, Hlinka, Danihel, Onderčo, dr Fritz, dr Pružinský, Suroviak, dr Ravasz, Grebáč-Orlov, dr Polyák, Macháček, dr Labaj, dr Tiso, Sivák, Šalát, Slušný, dr Mederlý, dr Gažík, Mojto.
295/XIX (překlad).
Interpelace
poslanců Böllmanna, dra Kafky, Zierhuta a druhů
ministrovi vnitra
o nové jazykové praksi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků.
Podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1930, čís. 1720/9/1930 zemský úřad v Praze sdělil výnosem ze dne 6. února 1930, čís. 35627 ai 1930, 5-343/1930 okresním úřadům, že při jednání o žádostech jednotlivých obcí s národními menšinami, zvláště převážně německých nebo maďarských obcí, o povolení obecních dávek nebo poplatků, v mnoha případech schází průkazy, že vyhlášky obecních úřadů v obcích, které podle posledního sčítání lidu mají nejméně 3000 obyvatelů, byly vždy také vydány v jazyku československém a že v obcích, v nichž bydlí aspoň 201 státních občanů jiného jazyka než jednacího jazyka obce, byly vyhlášky vydány také vždy v onom jiném jazyku.
Totéž bylo vytčeno také při předložení pravidel o vybírání obecních dávek a poplatků, které jest obec povinna veřejně vyhlásiti po jejich schválení podle §u 43, odst. 3, zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n. po dobu 14 dnů a které byly ve většině případů předloženy ke schválení v jednacím jazyku obce. Na základě těchto výnosů byly příslušné obecní úřady upozorněny, že příště takové žádosti obcí, jak byly svrchu vylíčeny, mohly by býti předloženy k dalšímu jednání jen tehdy, až k nim budou připojeny také jinojazyčné vyhlášky a rovněž i pravidla o vybírání.
Tento postup jest nezákonitý. Podle §u 40 zákona o obecních financích ze dne 12. srpna, čís. 329 Sb. z. a n., platí pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých se má usnášeti o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních obdobně ustanovení odst. 2 až 5 §u 6 tohoto zákona, to znamená, také tato usnesení dlužno po 14 dnů veřejně vyhlásiti způsobem v místě obvyklým. Opis vyhlášky o usnesení dlužno dodati vyššímu dohlédacímu úřadu, (§ 40, odst. 2, zákona o obecních financích).
Toto vybírání poplatků a dávek povolují vyšší dohlédací úřady podle §u 28 a 35 zákona o obecních financích. Teprve jejich výslovným nebo mlčky uděleným povolením jsou pravidla o vybírání v obci schválena. Zde předpisuje § 43, odst. 3, zákona o obecních financích, že schválená pravidla o vybírání obecních dávek nebo poplatků musí býti v obci po 14 dní veřejně vyhlášena.
Dlužno tedy rozlišovati 1.) mezi vyhlášením usnesení obecního zastupitelstva o příslušné dávce nebo poplatku (o zavedení příslušné dávky nebo poplatku) a za 2.) mezi vyhlášením schválených pravidel o vybírání. První vyhláška nemusí naprosto obsahovati pravidla sama. Ta dlužno uveřejniti teprve tehdy, jsou-li schválena vyšším dohlédacím úřadem (případ 2).
Za takovéhoto stavu věcí nemůže okresní úřad žádati, aby již k žádosti o povolení zavésti obecní dávky a poplatky musila býti také připojena pravidla o vybírání v českém jazyku. Okresní úřad může jedině žádati, aby mu byl předložen podle § 40, odst. 2, zákona o obecních financích opis vyhlášky usnesení obecního zastupitelstva, tedy opis vyhlášení usnesení obecního zastupitelstva, jímž bylo usneseno dotčenou dávku nebo poplatek zavésti. Pravidla o vybírání sama, která se připojují k žádosti o vybírání, nejsou však v tomto případě ještě částí vyhlášky, poněvadž podle §u 43, odst. 3, zákona o obecních financích musí býti vyhlášena teprve po jejích úředním schválení.
Žádost obce o zavedení obecní dávky musí býti bezpodmínečně projednána, resp. při samostatných spotřebních dávkách a při samostatných dávkách podle § 38 zákona o obecních financích nastává následek §u 35, odst. 2, zákona o obecních financích, podle něhož, jestliže se úřady nevyjádří do 3 měsíců ode dne, kdy k němu žádost za povolení dávky v rámci vzorných pravidel usnesená došla, platí dávka za mlčky povolenou.
Tážeme se pana ministra:
1.) Ví o tomto nezákonitém výnosu svého ministerstva?
2.) Jest ochoten tento nezákonitý výnos ihned odvolati a obnoviti opět v tomto oboru zákonitý stav?
V Praze, dne 18. března 1930.
Böllmann, dr Kafka, Zierhut, Windirsch, Stenzl, Böhm, Heller, Viereckl, Jelínek, dr Rosche, Nitsch, Szentiványi, Eckert, Gläsel, Hodina, Wagner, Halke Platzer, Prause, dr Peters, dr Törköly, dr Holota.
295/XX (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů
ministrovi vnitra
o nové jazykové praksi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků.
Podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1930, čís. 1720/9/1930 zemský úřad v Praze sdělil výnosem ze dne 6. února 1930, čís. 35627 ai 1930, 5-343/1930 okresním úřadům, že při jednání o žádostech jednotlivých obcí s národními menšinami, zvláště převážně německých nebo maďarských obcí, o povolení obecních dávek nebo poplatků, v mnoha případech schází průkazy, že vyhlášky obecních úřadů v obcích, které podle posledního sčítání lidu mají nejméně 3000 obyvatelů, byly vždy také vydány v jazyku československém a že v obcích, v nichž bydlí aspoň 20 státních občanů jiného jazyka než jednacího jazyka obce, byly vyhlášky vydány také vždy v onom jiném jazyku.
Totéž bylo vytčeno také při předložení pravidel o vybírání obecních dávek a poplatků, které jest obec povinna veřejně vyhlásiti po jejich schválení podle §u 43, odst. 3, zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n. po dobu 14 dnů a které byly ve většině případů předloženy ke schválení v jednacím jazyku obce. Na základě těchto výnosů byly příslušné obecní úřady upozorněny, že příště takové žádostí obcí, jak byly svrchu vylíčeny, mohly by býti předloženy k dalšímu jednání jen tehdy, až k ním budou připojeny také jinojazyčné vyhlášky a rovněž i pravidla o vybírání.
Tento postup jest nezákonitý. Podle §u 40 zákona o obecních financích ze dne 12. srpna, čís. 329 Sb. z. a n., platí pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých se má usnášeti o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních obdobně ustanovení odst. 2 až 5 §u 6 tohoto zákona, to znamená, také tato usnesení dlužno po 14 dnů veřejně vyhlásiti způsobem v místě obvyklým. Opis vyhlášky o usnesení dlužno dodati vyššímu dohlédacímu úřadu. (§ 40, odst. 2, zákona o obecních financích).
Toto vybírání poplatků a dávek povolují vyšší dohlédací úřady podle §u 28 a 35 zákona o obecních financích. Teprve jejich výslovným nebo mlčky uděleným povolením jsou pravidla o vybírání v obci schválena. Zde předpisuje § 43, odst. 3, zákona o obecních financích, že schválená pravidla o vybírání obecních dávek nebo poplatků musí býti v obci po 14 dní veřejně vyhlášena.
Dlužno tedy rozlišovati 1.) mezi vyhlášením usnesení obecního zastupitelstva o příslušné dávce nebo poplatku (o zavedení příslušné dávky nebo poplatku) a za 2.) mezi vyhlášením schválených pravidel o vybírání. První vyhláška nemusí naprosto obsahovati pravidla sama. Ta dlužno uveřejniti teprve tehdy, jsou-li schválena vyšším dohlédacím úřadem (případ 2).
Za takovéhoto stavu věci nemůže okresní úřad žádati, aby již k žádosti o povolení zavésti obecní dávky a poplatky musila býti také připojena pravidla a vybírání v českém jazyku. Okresní úřad může jedině žádati, aby mu byl předložen podle § 40, odst. 2, zákona o obecních financích opis vyhlášky usnesení obecního zastupitelstva, tedy opis vyhlášení usnesení obecního zastupitelstva, jímž bylo usneseno dotčenou dávku nebo poplatek zavésti. Pravidla o vybírání sama, která se připojují k žádosti o vybírání, nejsou však v tomto případě ještě částí vyhlášky, poněvadž podle §u 43, odst. 3, zákona o obecních financích misí býti vyhlášena teprve po jejích úředním schválení.
Žádost obce o zavedení obecní dávky musí býti bezpodmínečně projednána, resp. při samostatných spotřebních dávkách a při samostatných dávkách podle § 38 zákona o obecních financích nastává následek §u 35, odst. 2, zákona o obecních financích, podle něhož, jestliže se úřady nevyjádří do 3 měsíců ode dne, kdy k němu žádost za povolení dávky v rámci vzorných pravidel usnesená došla, platí dávka za mlčky povolenou.
Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:
1.) Ví o tomto nezákonitém výnosu svého ministerstva?
2.) Jest ochoten tento nezákonitý výnos ihned odvolati a obnoviti opět v tomto oboru zákonitý stav?
V Praze, dne 18. března 1930.
Horpynka, Krebs, Köhler, Kasper, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Fedor, Nitsch, Hokky, Dobránsky, Geyer, inž. Jung, dr Keibl, dr Schollich, dr Hanreich, Matzner, dr Hassold, inž. Kallina, Simm, Schubert, Knirsch.
295/XXI (překlad).
Interpelace
poslance dr Keibla a druhů
ministrovi vnitra
o neslýchané jazykové praxi okresního úřadu v Německém Jablonném.
Obecní úřady čistě německého okresu německo-jablonského dostaly před delší dobou od okresního úřadu úřední dopis s oznámením, že od nynějška nebudou se úřední přípisy moci vydávati jíž dvoujazyčně, nýbrž jen ve státním jazyku. Obce, které nemohou vyřizovati přípisů sepsaných státním jazykem, mohou si opatřiti překlad na vlastní útraty (20 h za řádku). Jak bylo lze očekávati, brání se právě malé obce Postřelná, Rynoltice, Velký Valtinov atd. proti tomuto neslýchanému požadavku. Okresní komisař Vyskočil byl nucen navrhnouti na schůzi starostů, aby obce platily měsíční paušál za překlady. I proti tomuto návrhu musila se postaviti většina obcí beztoho daněmi přetížených. Od 15. února tedy v čistě německém okrese německo-jablonském zasílají správní úřady jednojazyčné přípisy, jež starostové neznající státního jazyka musejí prostě nechávati bez vyřízení. Deputace vyslaná proti této praxi k ministrům vnitra a spravedlností nedosáhla ještě žádného výsledku. Jak se zdá, okresní komisař i v jiných výnosech nepovažuje za příliš závažnou spolupráci s obyvatelstvem a s jednotlivými stavy. Nařízení, že poplatek za prodloužení zavírací hodiny bude předem vybírati okres a nikoliv jako dosud obec sama, hodí se úplně k tomu, aby v pohraničním okrese, jakým jest okres německo-jablonský, byla těžce poškozena nejen živnost hostinská, nýbrž i obce jako zdaňovatelé. Jak slyšíme, bude se jak společenstvo hostinských tak i konference starostů zabývati správní praxí okresního komisaře.
Z tohoto vylíčení stavu věcí, jež bylo otištěno v celém německém tisku, jak se zdá, vyplývá, že pan okresní komisař Vyskočil popouští uzdu jen svému přemrštěnému českému národnímu uvědomění a svévolně chce drážditi a trýzniti německé obyvatelstvo svého okresu.
Proto se tážeme pana ministra vnitra:
1.) Je-li ochoten zjistiti tento stav věcí,
2.) přemrštěnou národní horlivost tohoto úředníka ztlumiti a vytýkané nešvary co nejdříve napraviti?
V Praze dne 18. března 1930.
Dr Keibl, Matzner, dr Hassold, Geyer, Szentiványi, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, dr Holota, Nitsch, Krebs, inž. Jung, dr Schollich, inž. Kallina, dr Hanreich, Horpynka, Kasper, Simm, Schubert, Knirsch, dr Törköly, Fedor, Köhler.
295/XXII (překlad).
Interpelace
poslance dr Keibla a druhů
ministrovi vnitra
o překládání českých četníků do území osídleného Němci.
Od nějaké doby množí se ve všech severočeských okresech, zvláště v okrese ústeckém, děčínském, rumburském, šluknovském a varnsdorfském stížnosti, že se staří němečtí četníci překládají jinam a že na jejich místo přicházejí čeští četníci, kteří bud vůbec neumějí německy nebo jen nedostatečně, nářečí tamějších obyvatelů vůbec nerozumějí a jsou ve stálém rozporu s usedlým obyvatelstvem. Totéž platí o většině policejních strážníků v Ústí nad Labem. Jest zřejmé, že za takových okolností těžce trpí vlastní služba, která má přece býti věnována veřejné bezpečnosti. Celé severní Čechy jsou velice rozčileny, poněvadž se četnictvu zřídka kdy podaří vysvětliti některý z těžkých zločinů, jejichž počet stále vzrůstá, a pachatele zatknouti. Četná menší a větší vloupání, loupežné přepady, zabití a žhářství zůstávají nepotrestána. Poukazujeme na četná žhářství v okolí České Lípy a Boru, která byla předem ohlášena paličskými listy a přece četnictvo nemohlo vykázati ani jediného úspěchu své prý ťhorečnéŤ činnosti, neboť domnělý pachatel se podle novinářských zpráv přihlásil sám. Poukazujeme na loupežnou vraždu spáchanou před několika měsíci ve Všemilech u České Kamenice. V tomto případě rovněž mohl býti pachatel dopaden jen proto, že se sám prozradil. Ačkoliv bylo na místě přes 20 četníků, nepodařilo se jim tento případ vysvětliti, poněvadž se pro nedostatečnou znalost němčiny prostě nemohli dorozuměti s obyvateli. Těch několik málo četníků německých a němčiny znalých, kteří tam ještě jsou, má proto těžký život a nemohou ovšem napraviti všech chyb, které spáchali jejích kolegové v úřadě.
I oni si velice stěžují na tyto nešvary, lhostejno ať patří k německé nebo české národnosti. Lze tedy tvrditi, že od nepaměti veřejná bezpečnost v severních a severozápadních Čechách nepoklesla nikdy tak hluboce jako právě nyní.
Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:
1.) Je-li ochoten pečovati, aby četnictvo ve zmíněných územích bylo tak reorganisováno, aby i po stránce jazykové mohlo dostáti svým služebním povinnostem a znovu získati ztracenou důvěru obyvatelstva?
2.) Co vůbec zamýšlí naříditi, aby čelil všude se vzmáhajícímu zločinectví?
V Praze dne 12. března 1930.
Dr Keibl, Matzner, Krebs, inž. Jung, Szentiványi, Nitsch, dr Szüllö, Hokky, dr Jabloniczky, dr Holota, Köhler, Knirsch, dr Hassold, inž. Kallina, Horpynka, Kasper, dr Hanreich, Simm, Schubert, dr Törköly, Dobránsky, Fedor, Geyer, dr Schollich.
295/XXIII (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
vládě
o novelisaci §u 17, odst. 3. zákona ze dne 22. prosince 1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě.
Ustanovení §u 17, odst. 3, tohoto zákona se stanoví, že snížením státních odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle ustanovení odst. 1 a 2 tohoto paragrafu nesmí úhrn zkrácených požitků klesnouti pod částku 12.000 Kč a že v případech zvláštního zřetele hodných může ústřední úřad tuto částku zvýšiti až do 15.000 Kč.
Na případě vzatém z praktického života chceme prokázati, jak toto ustanovení působí nesociálně a nespravedlivě.
Ve Františkových Lázních žije Josef Wenig, bývalý poddůstojník z povolání, po převratu přeložený do výslužby a státně úřednický certifikatista, který se musí starati o 9 člennou rodinu. Po dlouhém úsilí se mu konečně podařilo ke své úplně nedostatečné vojenské pensi měsíčně 1013.64 Kč získati malé místo v městském stavebním dvoře ve Františkových Lázních, a to s týdenní mzdou 116 Kč. Vojenská pensijní likvidatura vzavši za základ 52 násobek týdenní mzdy z tohoto zaměstnání vypočítala roční příjem 6032 Kč a podle ustanovení §u 17 svrchu uvedeného zákona nařídila, že se tato samo o sobě nepatrná vojenská pense snižuje, takže se jmenovanému, který se poctivě snažil zajistiti výživu své mnohačlenné rodině, zkracuje nynější měsíční vojenská pense o 251.19 Kč. Při tom dlužno ještě uvážiti, že jmenovaný na základě své vojenské služby a úřednického certifikátu byl by měl nárok na místo v občanské službě, které by mu bylo umožnilo postoupiti do vyšších úřednických platů. Jen nuceným přeložením do výslužby byl této možnosti zbaven a krutý účinek příslušných zákonných ustanovení postihuje ho tedy úplně nezaslouženě. To má za následek, že jmenovaný naprosto nemůže svou rodinu vyživiti, aniž se nezadlužil.
Podepsaný se tedy táže, je-li vláda ochotna přihlížejíc k nesociálním účinkům těchto zákonných ustanovení, co nejdříve připraviti novelu tohoto zákona, a to na tom podkladě, že se nejnižší hranice uvedená v §u 17, odst. 3, částkou 12.000 Kč zvyšuje na 20.000 Kč a ústřední úřad v případech zvláštního zřetele hodných se zmocňuje, aby tuto částku zvýšil až do 25.000 Kč?
V Praze, dne 18. března 1930.
Inž. Kallina, dr Hanreich, dr Schollich, dr Hassold, inž. Jung, Krebs, dr Szüllö, Dobránsky, dr Jabloniczky, Hokky, Fedor, dr Holota, Nitsch, Knirsch, Köhler, Schubert, Horpynka, Matzner, dr Keibl, Simm, Geyer, Szentiványi, dr Törköly.
295/XXIV (překlad).
Interpelace poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o učiteli Antonínu Riedlovi z Jáchymova, nyní v Dobřanech v okrese stříbrském.
Učitelem Antonínem Riedlem, jak vysvítá z opětovných podání k zemské školní radě, zabývaly se školní úřady několikráte. Z celé řady disciplinárních věcí a z jejich vyřízení lze seznati, že jeho působení na jáchymovské škole vedlo k neudržitelným poměrům. Následky toho byly těžké újmy jak pro školní dítky, tak také pro učitelský sbor. Aby se učinila přítrž těmto neudržitelným poměrům byl Antonín Riedl konečně přeložen dne 1. září 1927 na obecnou školu v Dobřanech. Tenkráte prý Antonín Riedl prohlásil, že jeho vliv v ministerstvu školství a národní osvěty stačí, aby toto přeložení bylo odvoláno. Dokázal také, že do dnešního dne v Dobřanech řádnou službu nenastoupil, nýbrž vždy po několika dnech školní služby mohl nastoupiti zdravotní dovolenou a tak jako dříve zdržuje se trvale v Jáchymově.
Jak vylíčeno ve svrchu zmíněných podáních a pamětních spisech, pracuje po celý ten čas jako člen různých zastupitelských sborů, spolků atd. v dlouhotrvajících schůzích, koná namáhavý sport, takže všeobecně převládá mínění, že při trvalých dovolených musí zde rozhodovati zvláštní okolností.
Na jaře roku 1928 prohlídkou prý těžce nemocného učitele Riedla, kterého vyšetřil úřední lékař z Kadaně dr Iltis, který tenkráte zastupoval v jáchymovském okresu, bylo zjištěno, že jest úplně zdráv, což mělo za následek, že ihned opět musil nastoupiti službu v Dobřanech. Za několik dnů potom odebral se opět do místa svého trvalého pobytu, do Jáchymova.
Všechna tato zjištění, která by bylo lze doplniti celou řadou disciplinárních spisů a podání okresnímu úřadu a zemské školní radě, o nichž však ministerstvo musí věděti, působí dojmem, že zde jde o neudržitelný stav, který, jak v zájmu školy, tak také učitelstva musí býti co možno nejdříve objasněn.
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten dáti si předložiti všechny spisy za posledních 5 let týkajících se učitele Antonína Riedla a na základě přesných zjištění učiniti všechna opatření, jež jsou nutna v zájmu školy a učitelstva?
V Praze, dne 18. března 1930.
Inž. Kallina, Matzner, dr Schollich, Horpynka, Kasper, dr Keibl, inž. Jung, Krebs, dr Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, Fedor, dr Szüllö, Köhler, Knirsch, Geyer, Schubert, dr Holota, Simm, Nitsch, Szentiványi, dr Hassold, dr Hanreich, dr Törköly.
295/XXV (překlad).
Interpelace
poslance H. Krumpe a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o poměrech u děčínského telefonního úřadu.
V noci ze dne 17. na 18. března vyhořely podmokelské závody Křižíka-Bergmanna, čímž byly zničeny milionové hodnoty a mnoho set dělníků bylo připraveno o své pracovní místo.
Při této příležitostí zcela jasně se ukázalo, že děčínský telefonní úřad selhal. Po prvních požárních návěštích továrními sirénami usiloval děčínský policejní úřad dostati zprávy od podmokelského policejního úřadu a příznivě položených pozorovacích stanic, kde jest místo požáru. Města Děčín a Podmokly mají velice vyvinuté hasičství s elektrickým poplašným požárním zařízením, které obsluhují policejní úřady. Ve 22.55 hod, volal děčínský policejní úřad telefonní ústřednu v Děčíně, ale nedostal odpovědí. V Děčíně jest celonoční telefonní služba. Zapojením kontrolního přístroje bylo zjištěno, že vedení bude v činností. Ve 23.15 hod, tedy po 20 minutách, hlásila se děčínská telefonní ústředna. Chybně spojila policejní úřad s jedním děčínským hotelem a přes všechno naléhaní ponechala toto chybné spojení až do 23.25 hod. Po tuto dobu 30 minut byl policejní úřad vypojen z každého telefonního spojení. Proto se i četnické a místní velitelství marně namáhaly dověděti se o místě, kde hoří. Po tuto dobu čekali děčínští hasiči se svými hasičskými vozy a automobilovou stříkačkou, připraveni k odjezdu.
Důvodem, že děčínský telefonní úřad v této kritické situaci selhal, jsou osobní poměry tohoto úřadu. Telefonní personál většinou nestačí ke svému úkolu. Jak se zdá, jest zásadou, že se k telefonní službě ustanovují jen osoby v tomto místě cizí, které nemají žádných místních znalostí a osvojují si je jen proti své vůli nebo vůbec nikoliv. Mimo to jazykové znalostí těchto telefonních zaměstnanců jsou takové, že nemohou postačiti i nejskromnějším požadavkům provozu. Rychlé střídání personálů ztěžuje každou možnost, aby se zapracoval.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1.) Ví pan ministr o těchto osobních poměrech u děčínského telefonního úřadu znemožňujících provoz?
2.) Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby se k děčínskému telefonnímu úřadu přiděloval takový personál, aby telefonní provoz mohl býti bezvadně obstaráván?
3.) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby v době pohrom při telefonních spojích měly přednost veřejné úřady, jako četnictvo, policie, hasičstvo atd. před spojeními soukromými?
V Praze, dne 18. března 1930.
Krumpe, Horpynka, dr Mayr-Harting, dr Schollich, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Fedor, Dobránsky, Hokky, dr Petersilka, Greif, Bobek, Oehlinger, Kunz, dr Holota, dr Törköly, Nitsch, Szentiványi, Matzner, inž. Kallina, Fritscher, Scharnagl.
295/XXVI.
Interpelace
poslance dr Ladislava Daňka a druhů
ministrovi školství a národní osvěty, financí a veřejných prací
o nástavbě pavilonu chirurgické kliniky v Brně.
Již dlouho jest žádáno, aby důkladně upravena byla budova chirurgické kliniky v Brně, aby bylo možno rozvinouti veškery úkoly, které tato klinika pro veřejnost nejširších vrstev lidových má po stránce humanity a pro svět vědecký po stránce výchovy mladých adeptů medicíny.
Dosavadní nedostatek místa znemožňuje dobrý vývoj kliniky přes skvělou odbornou kvalifikaci vedoucích chirurgické kliniky a jest i v zájmu výchovy mladých lékařů a vybudování tohoto oddělení lékařské védy, aby bylo opatřeno dostatečným počtem místností, čehož v dosavadní budově dosíci nelze. Jest tudíž nutna nástavba patra (pater) za podmínek poměrně ne vysoko zatěžujících. Obnos projektovaný na 800.000 Kč je vzhledem k významu účelu a předpokládaných výsledků tak nepatrný, že by státní správa neměla déle váhati učiniti nápravu ve smyslu žádaném.
Všechny dosavadní žádosti padly bohužel nadarmo ke škodě všeobecně prospěšných humanních účelů a je podivno, že orgány státní správy neurychlují splnění úkolů tak významných.
Podepsaní se táží:
Jest pánům ministrům stav vylíčený znám?
Jsou páni ministři školství a národní osvěty, financí a veřejných prací ochotni umožní-ti nápravu chirurgické kliniky v Brně tím, že v nejbližší možné době umožní rozšíření místa pro ni nástavbou patra (pater)?
V Praze, dne 12. března 1930.
Dr Daněk, Rýpar, dr Nosek, Janalík, dr Novák, Stašek, Kaňourek, Roudnický, Vaculík, Adámek, Stanislav, Navrátil, Šamalík, Vičánek, dr Dolanský, Světlík, Knotek, Sedláček, Bezděk, dr Mičura, Košek.
295/XXVII.
Interpelace
poslance dr Ladislava Daňka a druhů
vládě Čsl. republiky
o rozpočtení předchozích služeb pro zvýšení služného státních zaměstnanců, bývalých poddůstojníků z povolání a legionářů.
§ 142. platového zákona jedná o: ťZapočtení předchozích služeb pro zvýšení služnéhoŤ.
Odstavec 2, tohoto paragrafu praví, že vládní nařízení určí, kdy kromě případů stanovených v tomto zákoně a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá služba, ztrávená v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnáni.
Do kategorie služeb v jiném služebním poměru ztrávených náleží jistě v prvé řadě předchozí služba státní, a ze státních služeb pak služba déle sloužících poddůstojníků, t. j. služba vojenská (četnická) dobrovolná, která následovala po povinné (presenční) službě a vojenská (četnická) služba válečná (tato jako povinná), ve smyslu §u 14, odst. 1, zákona ze dne 7. dubna 1920, čís. 230 Sb. z. a n. Ačkoliv § 4, zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222 Sb. z. a n. výslovně uvádí, že nařízením má býti stanoveno jen pokud se započítají léta ztrávená v jiné službě než státní (pragmatikální) nebo ve službě vojenské, čímž plné započtení vojenské (četnické) služby (povinné i dobrovolné) jako služby státní bylo zákonem přímo nařízeno, byla při provádění tohoto zákona (222/1920), a sice vládním nařízením ze dne 22. prosince 1920, č. 666 Sb. z. a n. úředníkům-certifikatistům vojska a četnictva odečtena doba sedmi roků (§ 13, a 14, vlád. nař. 666/1920) z jejích celkové započitatelné služební doby státní.
Služba soukromá (soukromé zaměstnání) byla naproti tomu hodnocena pro postup do vyšších platů dvěma třetinami do nejvyšší výměry 5 let, event. plně (§ 16 vlád, nař. 666/1920).
Státní úředníci-certifikatisté všech skupin a oborů státní služby těžce nesli tuto křivdu a doufali, že bude aspoň z částí napravena novelou zákona čís. 89/1919 (zákona t. zv. oficiantského) a to povolením započtení tří let z odečtených sedmi - čímž měli býti úředníci-certifikatisté - tento kádr kartel, a výkonného úřednictva - zrovnoprávněni a na roveň postaveni úředníkům-necertifikatistům z řad bývalých oficiantů - s vyšší kvalifikací, kterou úředníci-certifikatisté svými úřednickými certifikáty jíž dávno prokázali.
Novele oficiantského zákona, schválené v roce 1921 oběma sněmovnami, nedostalo se však sankce a byla při intervencích podniknutých za účelem odstranění v předu uvedené křivdy slibována náprava v tehdy chystaném novém zákoně.
Však ani nový platový zákon (103/1926) nepřinesl úředníkům-certifikatistům očekávanou nápravu - naopak zavedl pro dorost úřednický víceletou čekatelskou dobu, která však i úředníkům-certifikatistům při jejích převodu do nových platů byla třemi až pěti lety odpočítávána.
Odečtení této, vlastně již druhé čekatelské doby (prvé sedmileté, druhé až pětileté) úředníkům-certifkatistům býval. skupin C, D a E znamená pro tuto skupinu státních zaměstnanců pozbytí práv zákony jím zaručených, protože pro tuto skupinu státních zaměstnanců žádná čekatelská doba nikdy neexistovala. (Výnos presidia ministerstva financí ze dne 5. dubna 1921, č. j. 3137 pres. 21 a výnos býval, ministerstva vnitra č. 907 z roku 1914, k §57 lit, b) a c) služební pragmatiky).
Sociálně-politický výbor senátu Národního shromáždění při rozpravě o platovém zákonu uznal tuto novou křivdu, toto ničím neodůvodněné zbavení nabytých práv a všemi hlasy přijal resoluci tohoto znění: ťVládě se ukládá, aby při všeobecném převodu úředníků-certifikatistů do nových platových skupin vzala v úvahu celou skutečnou služební dobu (vojenskou i civilní), při nejmenším však, aby jim byla prominuta čekatelská doba podle nového zákona, která u nich z důvodu 12tileté služby vojenské nikdy neexistovala, jakož i vzhledem k zákonu ze dne 13. května 1919, čís. 250/ Sb. z. a n., který ve svém §u 2 zachovává veškerá nabytá práva a výhody certifikatistů skupin E, D a CŤ.
K této resoluci nebylo při provedení převodu do nových platových skupin u úředníků-certifikatistů vůbec přihlédnuto.
Bude jen aktem spravedlnosti, bude-li náprava zjednána, k této kategorii zaměstnanectva při vydání vládního nařízení k bodu 2, §u 142 platového zákona č. 103, 26, a tak odčiněna křivda započtením aspoň doby 3 roků do časového a platového postupu.
Počet v úvahu přicházejících osob jest asi 4000, takže ani finanční náklad není nepřekonatelnou překážkou zjednání spravedlností.
Také pan ministr národní obrany vyzvedl význam plného hodnocení vojenských služeb ve službách civilních v souvislosti s otázkou délesloužících poddůstojníků a s 12měsíční presenční službou. Prohlásil, že dokud stát nebude plně započítávati vojenské služby ve službách civilních, dotud nebude míti dostatek délesloužících poddůstojníků, protože pouhá vyhlídka na získání civilních služeb nemá pro délesloužící poddůstojníky významu, není-li zákonité záruky, že jim veškeré vojenské služby nejen do pense, ale i do postupu a do pořadí budou započítány.
Podepsaní se táží:
Jest vláda ochotna odpomoci křivdě v této interpelaci označené?
Jest vláda ochotna do vládního nařízení k platovému zákonu č. 103 k §u 142 vydanému dáti ustanovení o započtení aspoň 3 let služby vojenské zmíněných kategorií do časového a platového postupu?
V Praze, dne 11. března 1930.
Dr. Daněk, Vaculík, Adámek, Janalík, Roudnický, dr Novák, Knotek, dr Mičura, Stašek, Rýpar, Vičánek, Šamalík, Světlík, Kaňourek, Bezděk, Navrátil, Košek, dr Nosek, dr Dolanský, Stanislav, Sedláček.