295/IX (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi věcí zahraničních

o postupu československých zahraničních zastupitelstev nebo konsulátů těžce překážejícím obchodu a obchodnímu styku.

Od založení státu a ještě více od účasti Němců ve vládě vládní orgány neustále tvrdí, že zde platí pro všechny stejné právo. Přes všechny sliby a přípovědi uvedené ve známém memoiru III a v ustanoveních na ochranu menšin a v opětovných prohlášeních, že státní úřady jsou k tomu, aby konaly své povinnosti v zájmu obyvatelstva, dlužno konstatovati, že tomu jest právně naopak. Jest nepochopitelné, že nejen státní železniční správa překáží obchodu a dopravě a poškozuje je svou jazykovou praksí, nýbrž i že se téže chyby dopouštějí také zahraniční zastupitelstva, u nichž by se předpokládalo, že posuzují věc ze širšího stanoviska. Zahraniční zastupitelstva mají přece především za úkol sloužiti vývoznímu průmyslu, a to dnes, kdy prožíváme těžkou vývozní krisi, více než kdy jindy. Mělo by přece býti předpokladem, aby úřednictvo ustanovené u zahraničních zastupitelstev mělo náležité jazykové znalosti, aby mohlo dokonale splniti všechny úkoly na ně kladené. Jestliže však československé konsuláty vyřizujíce dopisy z obchodních a průmyslových vrstev jím zaslané, domnívají se, že musí vyřizovati německá podání jen česky, čemuž většina německých podniků nerozumí, znamená to v každém případě zbytečné potíže, jež bylo by lze v zájmu podporování vývozního průmyslu sprovoditi se světa škrtnutím péra, kdyby konečně bylo učiněno opatření, aby takováto vyřízení byla vydávána aspoň s připojeným německým překladem.

Nelze přece předpokládati, že ministerstvo stojí na stanovisku, které zaujal generální konsul v Novém Yorku ve svém dopise ze dne 20. února 1930, čís. 4187, že zahraniční zastupitelstva spatřují svůj hlavní úkol v tom, aby vykládajíce jazykový zákon byly pokud možno papežštější než papež, nýbrž, že jejich úkolem jest, aby zasahovaly pokud možno hladce a aby, vypomáhaly, jde-li o udělení obchodních informací.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten v zájmu podporování vývozu a obchodních styků vůbec naříditi zahraničním zastupitelstvům, aby vyřizujíce německé dopisy přiložila k nim aspoň německý překlad?

V Praze, dne 13. března 1930.

Inž. Kallina, Nitsch, Szentiványi, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Schubert, Krebs, Simm, Geyer, Dobránsky, Matzner, Fedor, Hokky, Knirsch, Köhler, Horpynka, dr Holota, dr Törköly, dr Keibl, inž. Jung, Kasper, dr Hassold.

295/X (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi financí

o postupu vůči válečné vdově Teresii Eltnerové z Rybářů, Horní Nové Město, čís. 383 u Karlových Varů, který jest výsměchem každému sociálnímu cítění.

Výměrem okresního finančního ředitelství ze dne 11. října 1927, čís. 29.940 byla uvedená vdova ustanovena jako podílnice tabáční trafiky Krautzbergrovy v Karlových Varech - Tuhnicích, a to se zpětnou platností od 1. září 1927. Poněvadž Krautzberger podílnictví odmítl, dostal úřední výpověď a poté byl ustanoven jako prozatímní trafikant Kubiska.

Když uvedená prostřednictvím důchodkového úřadu v Karlových Varech navázala s Kubiskou jednání stran podílnictví, prohlásil jí, že toto podílnictví, uzná teprve tehdy, až mu bude tabáční trafika propůjčena trvale. Tabáční trafika byla rozepsána a poněvadž Kubiska prohlásil důchodkovému kontrolnímu úřadu, že by byl raději podílníkem než samotným trafikantem, dostalo se jmenované od tohoto úřadu rady, aby se rovněž ucházela o rozepsanou tabáční trafiku. Všechny pokusy, aby jí v přechodné době byl vyplacen prostřednictvím důchodkového úřadu podíl splatný od 1. září 1927, byly marné a bylo jí řečeno, že v té věcí může rozhodnouti jen okresní finanční ředitelství v Chebu, Terezie Eltnerová odebrala se poté k okresnímu finančnímu ředitelství v Chebu a vrchní finanční rada dr Klein prý jí řekl, že její podílnictví na této trafice zůstává zachováno.

Výnosem okresního finančního ředitelství v Chebu ze dne 5. listopadu 1928, čís. 44472 bylo jí dáno na vědomí, že tabáční trafika byla zadána jinému a - jako výsměch každému sociálnímu cítění bylo jí zároveň sděleno, že někdejší výnos, jímž jí bylo přiznáno podílnictví na této trafice od 1. září 1927, dlužno nyní pokládati za bezpředmětný.

Podepsaní táží se tedy pana ministra, je-li ochoten:

1.) Tento neuvěřitelný případ přezkoumati, poněvadž jest přece neodpovědné přiznati chudé válečné vdově podílnictví na trafice a pak po jednom roce - poněvadž se majetník trafiky zdráhá uznati toto úřední opatření - prvé úřední opatření, jímž bylo válečné vdově přiznáno podílnictví, nejen zrušiti, nýbrž zrušiti je i se zpětnou platností;

2.) naříditi, aby uvedené vdově bylo opět uděleno kdysi přiznané podílnictví na tabáční trafice a aby jí byl vyplacen podílnický zisk se zpětnou platností od 1. září 1927?

V Praze, dne 13. března 1930.

Inž. Kallina, dr Hassold, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Schubert, Geyer, Kasper, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Hokky, dr Schollich, Matzner, dr Keibl, inž. Jung, Krebs, Horpynka, dr Hanreich, Dobránsky, Fedor, Knirsch, Simm, Köhler.

295/XI (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministru železnic

o postupu staničních úřadů nebo ředitelstev státních drah těžce poškozujícím obchod a průmysl.

Přes všechny sliby učiněné při mírovém jednání v memoiru III a v ustanoveních o ochraně menšin, že se sudetsko-německému obyvatelstvu, zvláště v čistě německých krajích a v krajích s převážnou německou většinou, zaručí neomezené používání mateřského jazyka, musíme konstatovati, že ve skutečnosti přes účast Němců ve vládě a k velké škodě pro obchod, průmysl a dopravu tyto sliby se nedodržují. Sám president Masaryk řekl doslova; ťVláda, která jednostranně trvá na domnělé nutností jediného úředního jazyka, dopouští se všech chyb šovinistického nacionalismu a přímo jej podporuje. Česká otázka, česko-německá otázka; jest v mých očích především otázkou sociální, neboť odstranění jazykového sporu má sloužiti právě sociálnímu pokroku.Ť

Dále vláda zestátňujíc německé soukromé dráhy výslovně ujistila, že tato opatření činí jen v hospodářském zájmu a že mají za účel sjednocením železniční sítě pod přísným obchodním vedením sloužiti obchodu a dopravě. Obchodní vedení však přece vyžaduje, aby státní dráhy ve styku se stranami jednaly s nimi především jazykem, kterému rozumějí a jak jest tomu zvykem v obchodním životě na celém světě, hladce obsloužily zákazníky bez všech potíží, aby obchod a dopravu povznesly a usnadnily, ředitelství státních drah, jak jsme musili konstatovati zvláště v poslední době, spatřují však svůj úkol právě naopak v tom, že vystavují na odiv centralismus, presidentem Masarykem tak ostře odsouzený a že různými výnosy nutí staniční úřady, aby dvojjazyčné tiskopisy vyplňovaly jen česky, což znamená pro obchod a průmysl v německých krajích těžké poškození.

Tak ředitelství státních drah v Plzni dovolává se toho, že pro staniční úřady neplatí ustanovení jazykového zákona, a přes tisíceré přání a požadavky obchodu, průmyslu a milionů soukromníků odmítá v obchodním styku s nimi používati němčiny, nebo k českým vyhotovením nebo vyřízením připojovati německý překlad. Při skutečně obchodním vedení státních drah bylo by přece jen samozřejmou věcí, aby se v zájmu rozvoje obchodního styku mezi státními drahami a stranami nejen přihlíželo k ustanovením jazykového zákona, nýbrž aby se mimo to učinila všechna opatření, aby byl zajištěn co možná bezvadný obchodní styk mezi státními drahami a vrstvami obyvatelstva drah používajícími (osobní i nákladní doprava).

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten naříditi ředitelstvím státních drah, aby řídíce se obchodními zásadami všechna písemná vysvětlení a vyhotovení vydávala stranám také německy, aby státní dráhy konečně v plném rozsahu splnily úkol, býti podporujícím prostředkovatelem v obchodu a dopravě?

V Praze, dne 13. března 1930.

Inž. Kallina, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Schubert, Simm, Szentiványi, Nitsch, Dobránsky, Krebs, dr Schollich, dr Holota, dr Törköly, Köhler, Knirsch, Matzner, Horpynka, Fedor, dr Keibl, dr Hanreich, dr Hassold, Hokky, inž. Jung, Geyer, Kasper.

295/XII (překlad).

Interpelace

poslance Šliwky a soudruhů

ministrovi sociální péče

o nepořádcích v okresní nemocenské pojišťovně ve Fryštátě na Těšínsku.

Veřejné mínění fryštátského okresu a zvláště tamější dělníci, živnostníci a drobní rolnicí, vydržující tento úřad vysokými příspěvky a daněmi, jsou velice zneklidnění pověstmi, které kolují ve spojitosti se všeobecnou revisí tohoto ústavu a prozatímní suspensí jeho dosavadního ředitele pana Lva Kazika pro nepořádky a zneužití, které se za revise ukázaly a které se v tomto ústavu děly.

Členové tohoto ústavu pocházející převážně z místního polského dělnického obyvatelstva, nemají voleného zastoupení ve vedoucích orgánech tohoto ústavu, v jehož čele stojí jíž od samého počátku připojení k republice komise skládající se ze jmenovaných členů. Komise ta nemá důvěry lidu.

Členové nemají možnosti ani nahlížeti do hospodářství ústavu ani je kontrolovati a proto žádají, aby byly co nejdříve rozepsány volby.

Proto se podepsaní táží pana ministra:

Ví-li o skutečném stavu věci? A je-li o tom informován, co hodlá učiniti, aby se členové dověděli o skutečném stavu ve věci interpelované, o výsledku revise, a aby se splnily požadavky členů, žádající rozepsání voleb, odvolání jmenované komise, potrestání a odstranění hlavních vinníků a škůdců?

V Praze dne 14. března 1930.

Šliwka, Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, Kliment, Barša, Dvořák, Steiner, Haiblick, J, Svoboda, K. Procházka, Krosnář, Hrubý, Juran, Štětka, Gottwald, Novotný, Höhnel, Rjevaj.

295/XIII (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o stížnostech ve věcech českých menšinových škol v libereckém okrese.

V obci Chotyni má býti pro tamější českou menšinovou školu postavena školní budova. Ačkoliv jest v obci dost stavebních míst, která se úplně hodí jako staveniště pro tuto školní budovu, připadlo se na to, aby pozemek nutný ke stavbě školní budovy byl vykrojen z hospodářských pozemků zemědělce Emila Schwertnera v Chotyni č. 17. Schwertner, jenž ovšem nechtěl připustiti, aby zastavením jednoho z jeho nejlepších pozemků bylo jeho hospodářství znehodnoceno a aby hospodaření na něm nebylo ztíženo, musil si dáti líbiti, že mu pozemek byl vyvlastněn. Důvody tohoto postupu nejsou věcné, jsou hlubší a spočívají v tom, že správce chotyňské obecné školy s českým vyučovacím jazykem, Jaroslav Jireš, byl osobním odpůrcem otce tohoto rolníka. Správce školy Jireš si zvykl na svých procházkách choditi přes pozemky pana Schwertnera, místo aby užíval veřejných silnic a cest. Rovněž užíval pozemku patřícího panu Schwertnerovi k lyžařským cvičením, ačkoliv byly pro to jiné pozemky. To ukazuje, že tento učitel postrádá všeho porozumění pro potřeby zemědělské a toto jednání prokazuje také úplný nedostatek schopností spravovati venkovskou školu, která přece především musí přihlížeti k zemědělským potřebám. Správce školy Jireš ostatně i při jiné příležitosti projevil, že jeho chování není vhodné, neboť jeho nevhodné chování bylo příčinou, že pro vyzývavé jednání ve vlaku na tratí Liberec - Žitava musil býti z vlaku násilím vysazen. Pokud jde o rozpory mezi Jirešem a Schwertnerem, neměly by přece býti příčinou, aby se při volbě staveniště znehodnotilo selské hospodářství a pak neměly by tyto rozpory vésti ani k tomu, aby stát musil vynaložiti příliš mnoho peněz na získání stavebního pozemku, když v téže obcí a ve stejně příznivé poloze lze získati mnohem lacinější stavební místa. Stavební místo v Chotyni bylo soudně odhadnuto na 120.000 Kč, ačkoliv v témže místě lze získati stavební pozemky mnohem levněji.

Také v obci Dlouhém Mostě jest úmysl zbudovati školní budovu pro tamější českou menšinovou školu, ačkoliv jsou tam dobře položené budovy. Jednu budovu dostane pošta, druhou četnictvo. Aby se mohla stavěti nová budova, provádělo se měření na pozemku Vilibalda Hübela v Dlouhém Mostě č. 12, při čemž se však nepovažovalo za nutné vyrozuměti o tom dříve majetníka pozemku. Správce školy Koldovský a druhý orgán ve službách českého menšinového školství prováděli nedávno jedné neděle měření na cizím pozemku. Nepovažovali za nutné úředně to oznámiti majetníkovi pozemku a nepřibrali k tomu také zástupce obce Dlouhý Most. Ale dlužno přece vždy dbáti nejprimitivnějších zásad vlastnického práva, která zakazují, že se na cizí pozemky nesmí vstupovati bez souhlasu vlastníka.

Se zřetelem na uvedené události tážeme se pana ministra školství a národní osvěty:

1.) Je-li ochoten vydati pokyny, že se nemají vždy vyhledávati nejdražší pozemky, když se zajišťují stavební pozemky pro nové budovy českých menšinových škol, aby se tak uspořily veřejné peníze,

2.) je-li dále ochoten působiti na to, aby při volbě stavebních pozemků nebyla roztržena organická souvislost zemědělských hospodářství,

3.) chce-li působiti, aby učitelům na českých menšinových školách bylo přikázáno, že ve styku s obecenstvem mají dbáti i těch pravidel, která u učitelů mají býti samozřejmým předpokladem?

V Praze dne 11. března 1930.

Windirsch, Krumpe, Zierhut, dr Petersilka, Halke, Heller, Platzer, Viereckl, Böllmann, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Böhm, dr Mayr-Harting, Gläsel, Dobránsky, Prause, Eckert, Hodina, Wagner.

295/XIV.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, J. Husnaje a soudruhů

vládě Československé republiky

o generelní unifikací a dodatečném přiznání t. zv. Podkarpatoruské výhody všem veřejným zaměstnancům na Podkarpatské Rusi.

Administrativní provádění a přiznávání t. zv. Podkarpatoruské výhody nebylo jednotné a prakticky byla tato požitkově zlepšující opatření prováděna v různých obdobích, za platností různých platových zákonů. Konečné výsledky se proto velení různí u jednotlivců, ano i u kategorií a mají tak nestejný vliv na výši požitkovou, při stejné služební době a stejné práci v různých úřadech. To budí pochopitelně stále roztrpčení a nekonečně se opakující žádosti a zákroky o nápravu. Vláda nemůže stále tuto otázku přecházeti mlčením, ani poukazem na platový zákon, který zastavuje další přiznávání Podkarpatoruské výhody, ale vláda je povinna starati se o uklidnění a uspokojení zaměstnanectva i v tom případě, kdyby bylo třeba platový zákon opraviti, čí připraviti nový zákon unifikační, po jehož provedení by nastal konečně klid a požitkový pořádek mezi zaměstnanci exponovanými i ustanovenými v zemí Podkarpatoruské, kde služební výkon je nesporně obtížnější než v zemích jiných.

Podkarpatoruská výhoda byla v plném rozsahu přiznána zaměstnancům poštovním, železničním, vojenským gážistům, četnictvu, zaměstnanectvu přeloženému z Bosny a Bukoviny i některým zaměstnancům domácím. Naproti tomu odepřena byla z částí, po případě úplně zaměstnancům finanční správy, sociální péče, spravedlnosti, občanským zaměstnancům vojenské správy zemědělství, veřejných prací a j. Mnohým zaměstnancům, kteří nastoupili službu v letech 1920-1924, se výhoda přiznala, jiným, kteří působí na Podkarpatské Rusi od roku 1919-1920, se odepřela z části či úplně. V otázce je úplný chaos a snad původně dobrý úmysl a dobrá pravidla byla praxi postavena na hlavu. Některému úředníku byla pro postup do vyšších platů připočtena doba rovnající se jedné hodnostní třídě, jiný zaměstnanec obdržel dobu rovnající se 2 až 3 platovým stupňům. Tak se připočítávalo 6, 10 až 18 roků, v jiných případech mnohem méně, ano i nic. Platovým zákonem zastaveno další přiznávání bez ohledu na tu okolnosti zda povstalé nesrovnalosti do konce roku 1925 byly vyrovnány čí nikoli a zda zaměstnanci se stejnou služební dobou, při stejné práci, ve stejných i různých úřadech obdrželi stejné platy či nikoliv. Nespokojené zaměstnanectvo, hlavně kategorie nižší, domáhají se plným právem unifikace a plného požitkového zrovnoprávnění.

Vedle tohoto vyrovnání domáhá se státní zaměstnanectvo vyplácení měsíčně stanoveného drahotního přídavku, který byl původně vyplácen částkou 200% na stávající drahotní přídavek, později snížen na 150%. Vydáním platového zákona odbourává se zbytek drahotního přídavku při každém zvýšení služného a v tomto snižování se má pokračovati až do úplného zániku přídavků. Tímto opatřením nezvyšují se příjmy zaměstnanců po celou řadu roků, ač drahota a služební výkon stále stoupá. Nevýhodná systemisace nepřipouští povyšování (není dostatek míst ve vyšších platových stupnicích), Časový postup byl platovým zákonem okleštěn, ale služné se nezvyšuje ani o ponechané postupové kvoty, které se zkonsumují na umořování vyrovnávacích a drahotních přídavků, takže zaměstnaná i při zvýšené výkonnosti mají stále příjem nezměněný.

Uzná-li vláda, že do konce roku 1925 je nutno vypláceti zaměstnancům na Podkarpatské Rusi zvláštní drahotní přídavek, stalo se tak jistě na podkladě mimořádných drahotních poměrů. Po účinnosti platového zákona se však ceny životních potřeb nezměnily, naopak stále stoupají - není tedy přesvdčujícího důvodu, aby příjem zaměstnanců byl snižován. Není-li právního podkladu pro další výplatu požitků nesnižovaných - jest zde potřeba a nezbytnost a proto je nutno zákon přizpůsobiti z toho důvodu, že se prakticky nedostavily předpoklady, na kterých byl zákon založen, které měly nižší příjem zlevněním životních potřeb zhodnotiti. Nastalou chybu nelze vědomě udržovati, nýbrž zájem státu a administrativy přikazuje, aby byla napravena.

Připojujeme jen několik stručně nadhozených důvodů vyšší drahoty na Podkarpatorusku a obtíží, se kterými tamní zaměstnanectvo zápasí.

Velmi mnoho státních zaměstnanců nižších kategorií nemá po desetiletém působení na Podkarpatorusku vlastního nábytku a používá předmětů zapůjčených úřady (železné postele, skříně na spisy, židle, stoly, umývadla a různé jiné předměty). Nábytek je mnohem dražší, poněvadž se většinou dováží z historických zemí, čímž se zdražuje (dopravou i provisí komisionářů) o 25-30% původní ceny.

Předměty na Podkarpatské Rusi vyrobené jsou daleko dražší než v zemích historických, poněvadž tamní dělnictvo vzhledem k vyšším životním nákladům požaduje vyšší mzdy, které výrobci do cen započítávají. Ušití pánských šatů s podřadnými přípravami, bez zvláštního provedení, stojí v Užhorodě 350-380 Kč, v lepším provedení 400-450 Kč. Zvýšení cen se projevuje tím více při výrobě dámského a dětského oděvu. Uzeniny, které se dovážejí z Košic a hlavně z Prahy, jsou samozřejmě nepoměrně dražší, než v místech výroby. Místní produkty jsou v důsledku extensivního hospodářství méněcenné i zdravotně závadné. Látky, konfekční zboží a jiné domácí předměty objednávají zaměstnanci z historických zemí a platí při tom nejen provisi cestujícím, ale i obal a poštovné. To samé platí o knihách a jiných potřebách.

K takovýmto zvýšeným nákladům přistupuje ještě značné vydání při návštěvách rodičů, sourozenců, při řádné dovolené, úmrtí některého člena rodiny, onemocnění, odvážení dítek a vydržování na vyšších školách odborných a průmyslových, kterých na Podkarpatské Rusi není.

Z uvedeného je patrno, že požadavek ohledně přiznání zvláštního Podkarpatoruského přídavku drahotního je plně odůvodněn a zasluhuje nejen podpory, ale i brzkého projednání a uskutečnění.

Konečně možno zjistiti u všech úřadů a orgánů likvidujících služební požitky, kolík státních zaměstnanců pobírá služné plné, kteří nemají zálohy na služné, obstávky a j.

Podepsaní táží se pana předsedy vlády:

1. Je pan ministerský předseda ochoten naříditi podrobná šetření o výsledcích přiznávané Podkarpatoruské výhody a učiniti vhodná opatření, aby výsledky ve všech úřadech a podnicích byly u zaměstnanců stejných kategorií, při stejných pracích přibližně stejné a spravedlivé?

2. Je pan ministerský předseda ochoten naříditi přípravy unifikačních předpisů zákonných a administrativních?

3. Je pan ministerský předseda ochoten nechati podrobně vyšetřiti drahotní poměry na Podkarpatské Rusi a naříditi připravení příslušných nařízení, po případě připraviti novou zákonnou osnovu, která by po ústavním projednání zaručovala požitkově zaměstnancům na Podkarpatské Rusi stejnou životní úroveň, jako veřejným zaměstnancům v jiných zemích?

4. Je pan ministerský předseda ochoten podniknouti potřebná opatření, aby nesrovnalostí z let minulých byly vyrovnány?

5. Je pan ministerský předseda ochoten nechati uvedené otázky projednané v ministerské radě a předložiti parlamentu příslušné vládní návrhy k ústavnímu projednání?

V Praze dne 18. března 1930.

Seidl, Husnaj, inž. Nečas, Klein, V, Beneš, Bečko, Prokeš, Chalupa, dr Winter, dr Macek, Nový, Kučera, Jurnečková, Jaroš, Chobot, Benda, Jaša, Chalupník, F. Svoboda, Biňovec, Remeš, Pík, Neumeister.

295/XV.

Interpelace

poslanců Františka Neumeistera, J. Polacha, Karla Brožíka a soudruhů

ministru financí

o neoprávněném držení skladu tabáku a trafiky nynějším velmi zámožným držitelem v Dobrušce.

V Dobrušce je spoludržitelem prodejny tabáku a skladu pan Václav Rýdlo. Jmenovaný není naprosto na skladu a trafice existenčně odvislým. Dle nařízení ministerstva financí ze dne 1. srpna 1919 č. j. 33.804/19 a dalších drží prodejnu a sklad neoprávněně. Jmenovaný vlastní hotel s restaurací na náměstí, obchod koloniálním zbožím, má vinu a asi 15 měřic polí. Děti má plně zabezpečeny. Není ani na skladu tabáku ani na trafice existenčně odvislým. Byl mu přidělen společník z řad válečných poškozenců, snad proto, aby příslušné úřady finanční mohly na toto poukazovat. Pan Rýdlo není existenčně odvislým na trafice a skladu tabáku a přes to, že o uvedené ucházelo se více potřebných válečných poškozenců byli zamítnutí, s odůvodněním, že pan Rýdlo je na uvedeném existenčně odvislým.

Všeobecně poukazuje se na uvedený případ a velmi často vyslovují znalí poměrů, že jedná se o případ protekční, proto že držitel je znám jako velmi zámožný. Všechny kroky k docílení toho, aby p. Rýdlovi velmi zámožnému držiteli trafiky byla tato vypovězena zůstaly bezvýslednými i přes to, že několik žadatelů poukázalo na jeho zámožnost. Konečně měli i mnozí z podepsaných možnost přesvědčit se o zámožnosti a majetku uvedeného držitele skladu tabáku a trafiky v Dobrušce.

Proto podepsaní táží se pana ministra financí:

1. Ví pan ministr o tomto případě?

2. Je ochoten pan ministr naříditi, aby nařízení ministerstva financí čj. 33.804/19 ze dne 1. VIII. 1919 schváleného vládou dne 31. 8. 1919 bylo plně dodržováno a sklad i prodejna tabáku p. Rýdlovi k prospěchu válečných poškozenců dle cit, nařízení vypovězena?

3. Je ochoten pan ministr financí znovu naříditi, aby citovaná nařízení byla finančními úřady náležitě respektována a všechny trafiky a sklady tabáku na nichž nejsou držitelé existenčně odvislými vypovězeny k prospěchu válečných poškozenců?

V Praze, dne 17. března 1930.

Neumeister, Polach, Brožík, inž. Nečas, Pik, Hampl, Biňovec, Benda, Staněk, Vácha, Fr. Svoboda, Chobot, Jaša, Srba, Tayerle, Husnaj, Chalupník, V. Beneš, Brodecký, Stivín, Bečko, Kučera, Tomášek.

295/XVI.

Interpelace

poslanců Františka Neumeistera, J. Polacha, Jaroslava Kučery a soudruhů

ministru vnitra

o udělení druhé licence biografické ve Voticích.

Ve Voticích provozuje licenci biografickou místní skupina Družiny čsl. vál. poškozenců od roku 1922. Představení koná se jednou týdně v neděli, po 3 měsíce v době letní se představení nekonají pro malou účast. Nejsou proto pro zřízení druhé licence biografické podmínky.

Na zařízení podniku biografického vypůjčili si váleční poškozenci mezi sebou i od jiných občanů Kč 11.600,- mimo toho ze záložny a u různých firem Kč 76.000.-, Pochopitelně, že z malé prosperity podniku nemohli dluh uhradit zvláště pak, když povinností uvedené korporace je, aby z nepatrného výtěžku podporovala svoje chudé členstvo hlavně pak sirotky po padlých vojínech. Každoročně věnováno na podpory na Vánoční nadílku přes Kč 2.000.-. Podnik biografický byl zřízen na podporu chudých válečných poškozenců a k doplnění nedostatečné státní péče sociální o obětí světové války.

Před časem podala Tělocvičná Jednota ťSokolŤ ve Voticích žádost o licenci biografickou a o žádost projevil se u příslušných úřadů zvláštní zájem. V každém jiném případě prodlužuje se licence biografická korporací humanní nebo výchovné nadále, prošla-li lhůta platností. V tomto případě podaná žádost skupiny Družiny nebyla vyřízena a naopak Zemský úřad nařídil jednání skupiny Družiny ve Voticích s Těl. Jednotou Sokolem. Jednáno bylo uvedenými korporacemi třikráte a Sokol žádal, aby Družina licencí biografickou předala, jinak Sokol žádal od Družiny Kč 15.000.-, podíl z biografu. Měli tedy chudí váleční poškozenci platiti Sokolu Kč 15.000.- podílu z uvedeného malého podniku biografického i přes to, že tento podnik pochopitelně nemohl uvedenou částku naprosto vynésti. Zástupci Družiny ve Voticích jednali s Těl. Jednotou Sokol několikráte a také na Zemském úřadě v odd. 20 a učinili zástupci Družiny (skupiny) Sokolu návrh, že zřeknou se licence ve prospěch Sokola, jestliže tento se zaváže vypláceti skupině Družiny Kč 7.000,- k podpoře chudého členstva válečných poškozenců a splacení dluhů vzniklých zařizováním podniku. Zástupci Družiny nežádali tedy ani polovinu toho, co na chudých vál. poškozencích žádala Těl. Jednota ťSokolŤ. Po tomto jednání na Zemském úřadě nebylo se skupinou Družiny vůbec dále jednáno a povolena prostě druhá licence biografická. Zemský úřad prostě vyřešil záležitost povolením druhé licence biografické aniž by přihlédl k návrhu zástupců válečných poškozenců o tom, že vzdají se licence za podmínek, jestli Sokol zaváže se k vyplacení Kč 7.000.- na podporu chudého členstva. Ovšem Zemský úřad při svém rozhodnutí nebral naprosto ohledů na chudou korporaci, která si do podniku vydlužila a jíž nyní bude znemožněno povolením druhé licence zaplatit dluhy vzniklé zařizováním podniku. Tento postup Zemského úřadu překvapuje a zvláště vyjádření přednosty odd. 20 p. vl. rady Zelenky k deputaci válečných poškozenců, že mohou povolit licenci kdykoliv a kdekoliv bez ohledu na počet obyvatelstva a počínal si tak, že deputace byla v domnění, že druhá licence povolena byla z nějakého jiného příkazu.

Oba biografy nebudou moci v chudém městečku Voticích při počtu 2.000 obyvatel existovati. Bude ubíjet jeden podnik druhý a váleční poškozenci jsou-li předlužení těžce podnik udrží a jsou obavy, že přijdou o svoje vklady nejen oni, ale i podniky a záložna, která zapůjčila do zařízení peníze.

Naproti tomu Sokol se domnívá, že by z výtěžku biografu mohl uplácet dluhy za nově postavenou Sokolovnu. Je tu zřejmým, že se tu nepromyšleně postupovalo a že nesporně poškozena je a bude chudá korporace válečných poškozenců. Proto podepsaní se pana ministra vnitra táží:

1.) Ví pan ministr o tomto případě?

2.) Je ochoten pan ministr naříditi, aby se podobné případy neopakovaly a nebyly existenčně i hospodářsky poškozovány organisace válečných poškozenců a váleční poškozenci samotní?

3.) Je ochoten pan ministr vyhověti podané stížnosti místní skupiny Družiny čsl. váleč. poškozenců ve Voticích a zrušiti rozhodnutí Zemského úřadu o vydání druhé licence bio Sokolu ve Voticích?

V Praze dne 12. března 1930.

Neumeister, Polach, Kučera, V. Beneš, Stivín, Jaša, Bečko, Hampl, Biňovec, inž. Nečas, Benda, Chalupa, Prokeš, dr Winter, Fr. Svoboda, Husnaj, Srba, Tomášek, Chalupník, Brodecký, Klein, Pik.

295/XVII.

Interpelace

poslanců Jiří Stříbrného, dra Karla Perglera a soudruhů

min. předsedovi, ministru zahraničních věcí a ministru spravedlností

o podvodech v oficiosním listě vlády ťPrager PresseŤ.

Vláda československé republiky vydává v nakladatelství ťOrbisŤ oficiosní list ťPrager PresseŤ, list všeobecně považovaný za orgán pana ministra zahraničních věcí dra Ed. Beneše.

Prager Presse tiskne se denně v nákladu 6, v neděli nejvýše 8 tisíc exemplářů, včetně s čísly, jež se zdarma po hotelích rozesílají.

Insertní sběratelé Prager Presse dostali však od vedení podniku příkaz, aby udávali inserentům výši nákladu 100,000 exemplářů.

Protože celá řada inserentů prohlédla tuto nedůstojnou a podvodnou manipulaci - před 4 týdny při příležitosti propagačního čísla - úmyslně zavolán byl do tiskárny ťOrbisŤ notář, který ověřil náklad daleko větší, tehdy skutečně jen k tomu účelu vytištěný. Na základě takto podvodně vylákaného notářského ověření - obcházejí insertní sběratelé jednotlivé firmy a uvádí je v omyl.

Ač jedná se o oficielní vládní list, zaměstnává Prager Presse v době nezaměstnanosti domácích pracovních sil za sběratele skorem výlučně cizozemce a to ještě na mnoze lidi pochybné pověsti. Tak Evžen Erbler, maďarský příslušník z Budapeště pracoval na zvláštním vydání pro Německo, Rumunsko, Jugoslavii. Byl i v Anglii a Americe, ale zde se mu dostalo od oficielních osobností odmítnutí přes jeho nás kompromitující ověřené listiny a odporučení.

Insertní sběratelé vypravují všude neprávem o 100,000 nákladu a Prager Presse vydávají za oficielní list vlády.

O jaké individuum se ve výše uvedeném případu jedná chceme ukázati v následujícím: Erbler pracuje i pro maďarské listy. Vyslalo jej vydavatelstvo maďarského listu ťAz EzstuŤ do Londýna, aby získal podporu pro oficielní anglické číslo. Bylo mu však výslovně řečeno, aby neobtěžoval anglického lorda Rosebury, protože s tím je vydavatelstvo v přímém poměru, Erbler neuposlechl a na telegrafický dotaz bylo vydavatelstvo ťAz EzstuŤ nuceno prohlásiti Erblera za podvodníka, a ten byl okamžitě vyzván úřady, aby opustil Anglii.

Prager Presse občas vydává tak zv. propagační čísla, jejichž náklad jen o málo převyšuje výše uvedenou cifru 8.000. Nejlépe je možno se přesvědčiti o skutečném nákladu v tiskárně fy Neubert, kde přitiskuje se ke každému číslu obrázková příloha tiskem na hloubku.

Nejedná se o malý podnik. Některá čísla mají až 100 i více stránek, z nichž převážná většina jsou inseráty. Tak Prager Presse vydala několik čísel specielně pro náš průmysl (Baťa, českomoravská továrna, Ringhofer, Polický Jaroměř, Lüftner atd.).

Insertní sběratelé ověření plnou mocí vymáhají pak na dodavatelích, zmíněných firem drahé inserty (stránku za 10.000 Kč) a dovozují účinnost této inserce, protože každé číslo bude vydáno o 100.000 exemplářích.

Za jediné číslo, které vydá se pak o 8.000 nákladu přijme vydavatelstvo horentní obnosy převyšující i částku 1 mil. Kč. Tímto jednáním jsou uváděni v omyl nejen inserenti, ale i firmy, které k takovému obchodu by se nikdy nepropůjčily.

Stejně se postupovalo při vydávání propagačních čísel měst Prahy a Brna. Na pražské číslo dal starosta dr Baxa několikráte mnohatisícové obnosy z pokladny obecní. Skutečnou mezinárodní ostudu utrpěli jsme při propagačním čísle do Rumunska, Jugoslavie, Polska, Anglie a Bulharska a Japonska, když dodatečně dověděli se příslušní činitelé, že stotisícový náklad je podvodně vymyšlen.

Nyní připravuje Prager Presse zvláštní číslo ťMitteleuropeische BankenŤ, obrací se na všecky největší peněžní ústavy a tvrdí, že číslo vyjde ve 14 mil. nákladu.

Při tvrzení o abnormálních nákladech nejde o samovolné výmysly horlivých insertních sběratelů, ale tyto vymyšlené cifry tištěny jsou v oficielních prospektech.

Polské a italské propagační číslo dělal insertní sběratel lékárník Grossberger z Budapešti.

Ač svaz průmyslníků v zájmu členstva, když prohlédl tuto podvodnou manipulaci oficiosního listu, postavil se proti inserci svých členů v těchto vydáních, čilí insertní jednatelé dovedli to obejíti a připravují zvláštní vydání Prager Presse pod názvem ťWeg nach dem OrientŤ.

Předstírají egyptským a tureckým podnikům, že se jedná o vládní list a že musí inserovati, chtějí-li udržovati obchodní spojení s Československem. I celá řada domácích podnikatelů dala se zlákati k bezcenné a bezvýsledné inserci za drahé peníze.

Podepsaní vědomi, že rozhodujícím politickým činitelem v Prager Presse je pan ministr Dr Ed. Beneš, a přesvědčeni, že o těchto podvodných manipulacích není mu ničeho známo, upozorňují jej na ně a táží se je-li ochoten přísně zakročiti a zjednati pořádek?

Dále táží se podepsaní pana ministerského předsedy, je-li ochoten naříditi okamžité přísné vyšetřování a potrestání vinníků a v tom případě navrhovatelé jsou ochotní jmenovati celou řadu svědků, kteří až dosud byli zastrašováni a na telefonický rozkaz policejně zadržováni a donuceni, aby veškerý materiál, který mají proti Prager Presse odevzdali policií, chtějí-li znovu nabýti svobody?

A posléze táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten proti vinníkům s celou přísností zákona zakročiti?

V Praze dne 19. března 1930.

Stříbrný, dr Pergler, Gajda, dr Labaj, Onderčo, dr Polyák, Danihel, Grebáč-Orlov, dr Ravasz, dr Fritz, dr Pružinský, Suroviak, Šalát, Slušný, Hlinka, dr Mederlý, Mojto, Macháček, dr Tiso, dr Gažík, Sivák.