Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
295.
Interpelace:
I. posl. Štětky a soudruhů min. sociální péče o poměrech v písecké továrně na fezy,
II. posl. Hodinové, Čižinské, Kuhnové a soudruhů min. vnitra o konfiskaci článku: Jak se vyvarovat nežádoucímu početí, v časopise ťRozsévačkaŤ ze dne 6. března 1930,
III. posl. Štětky a soudruhů min. národní obrany, aby Stanislavu Chytkovi, dělníku z Vinoře, dostalo se odškodného za utrpěný úraz četařem Václavem Urubou od leteckého pluku č. 1,
IV. posl. dra Hassolda a druhů min. školství a národní osvěty o chytání školních dětí v Pošumaví pro českou školu,
V. posl. Horpynky a druhů min. zemědělství o živelní pohromě v obcí Grünwald v Rudohoří,
VI. posl. Windirsche a druhů min. financí o stížnostech na berní úřad v Německém Jablonném, že přeceňuje hospodářství, aby dosáhl vysokých převodních poplatků,
VII. posl. Häuslera, Hackenberga a druhů min. vnitra o jednání státní policie v Šumperku,
VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o samostatnosti pomocných škol,
IX. posl. inž. Kalliny a druhů min. věcí zahraničních o postupu československých zahraničních zastupitelstev nebo konsulátů, těžce překážejícím obchodu a obchodnímu styku,
X. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o postupu vůči válečné vdově Teresii Eltnerové z Rybářů, Horní Nové Město, čís. 383 u Karlových Varů, který jest výsměchem každému sociálnímu cítění,
XI. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic o postupu staničních úřadů nebo ředitelstev státních drah, těžce poškozujícím obchod a průmysl,
XII. posl. Šliwky a soudr. min. sociální péče o nepořádcích v okresní nemocenské pojišťovně ve Fryštátě na Těšínsku,
XIII. posl. Windirsche a druhů min. školství a národní osvěty o stížnostech ve věcech českých menšinových škol v libereckém okrese,
XIV. posl. Seidla, Husnaje a soudr. vládě o generelní unifikaci a dodatečném přiznání t. zv. Podkarpatoruské výhody všem veřejným zaměstnancům na Podkarpatské Rusi,
XV. posl. Neumeistra, Polacha, Brožíka a soudr. min. financí o neoprávněném držení skladu tabáku a trafiky nynějším velmi zámožným držitelem v Dobrušce,
XVI. posl. Neumeistra, Polacha, Kučery a soudr. min. vnitra o udělení druhé licence biografické ve Voticích,
XVII. posl. Stříbrného, dr Perglera a druhů min. předsedovi, min. zahraničních věcí a min. spravedlnosti o podvodech v oficiosním listě vlády ťPrager PresseŤ,
XVIII. posl. Stříbrného, dr Perglera, Gajdy a druhů min. spravedlnosti dr Alfrédu Meissnerovi o skandalisování politických odpůrců,
XIX. posl. Böllmanna, dra Kafky, Zierhuta a druhů min. vnitra o nové jazykové praksi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků,
XX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o nové jazykové praksi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků,
XXI. posl. dr Keibla a druhů min. vnitra o neslýchané jazykové praksi okresního úřadu v Německém Jablonném,
XXII. posl. dr Keibla a druhů min. vnitra o překládání českých četníků do území osídleného Němci,
XXIII. posl. inž. Kalliny a druhů vládě o novelisaci §u 17, odst. 3, zákona ze dne 22. prosince 1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě,
XXIV. posl. inž. Kalliny a druhů min. školství a nár. osvěty o učiteli Antonínu Riedlovi z Jáchymova, nyní v Dobřanech, v okrese stříbrském,
XXV. posl. Krumpe a druhů min. pošt a telegrafů o poměrech u děčínského telefonního úřadu,
XXVI. posl. dr Daňka a druhů min. školství a nár. osvěty, financí a veřejných prací o nástavbě pavilonu chirurgické kliniky v Brně,
XXVII. posl. dr Daňka a druhů vládě Československé republiky o rozpočtení předchozích služeb pro zvýšení služného státních zaměstnanců; bývalých poddůstojníků z povolání a legionářů.
295/I.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru sociální péče
o poměrech v písecké továrně na fezy.
Ve fezové továrně v Písku a. s. zaměstnány jsou dělnice šitím a spravováním baretů v úkolové práci. Je to zaměstnání mizerně placené, takže dělnice musejí pracovati celé noci a přitahovati k práci i děti, chtějí-li si nějaký groš vydělat. Práce je domácká, továrna ji zadává dělnicím domů. Poněvadž zacházení s materiálem baretovým je zdraví velmi nebezpečné, churaví dělnice těžce a často. Leč ani jedna z nich není pojištěna pro nemoc a ukázala se až dosud marnou každá akce, aby se docílilo jejich pojištění. Také okresní pojišťovna nemocenská v Písku o jejich pojištění nedbá; Továrna pak výslovně dělnice pojistiti nechce. Tím je z pojištění úplně vyloučeno na 400 domáckých dělnic, zaměstnaných prací pro fezovku.
Ptáme se pana ministra:
Zná poměry dělnic v písecké fezovce?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby okresní nemocenská pojišťovna v Písku i Písecká továrna na fezy a, s, byly donuceny k řádnému nemocenskému pojištění všech dělnic pro fezovku pracujících?
Je ochoten pan ministr vydati jasné a nesmlouvavé nařízení o povinném provádění pojištění všech domácky pracujících dělníků a dělnic vůbec?
V Praze, dne 14. března 1930.
Štětka, Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, J, Svoboda, Haiblick, Steiner, Dvořák, Juran, Barša, Kliment, Krosnář, Procházka K., Gottwald, Novotný, Höhnel, Rjevaj, Šliwka, Hrubý.
295/II.
Interpelace
poslanců Hodinové, Čižinské, Kuhnové a soudruhů
ministru vnitra
o konfiskaci článku: Jak se vyvarovat nežádoucímu početí, v časopise Rozsévačka ze dne 6. března 1930.
Dle úsudku odborníků provádí se v Československu ročně na půl milionu potratů. Z toho jen část provádějí lékaři. Ostatní případy ohrožují těžce zdraví a životy celých set žen fušerským, špinavým provedením u pokoutních ťpomocnicŤ. Proletářské ženy nasazují takto své životy protože nemají peněz ani pro dítě, ani na lékařský zákrok, Vznikající škody nelze ciferně vůbec vyjádřiti, poněvadž se dotýkají nejcennějšího majetku třídy pracujících: zdraví a životů žen. Každému myslícímu člověku musí však býti jasno, že za těchto poměrů nemá nikdo práva bráti ženám dobrodiní vědy, která poskytuje dnes jíž zcela spolehlivé prostředky k ochraně před nevítaným těhotenstvím. Redakci našeho ženského listu a našemu ženskému sekretariátu dochází denně desítky žádostí o poradu. Je lidskou povinností rady tyto poskytnouti. Redakce Rozsévačky vyžádala si proto odborný článek, který zařadila do 7. čísla ze dne 6. března t. r. Krátkou, ženám srozumitelnou formou podáno je zde vše, čeho ženám je třeba. Prostředky v článku uvedené denně se nabízejí v inserátech ve všech novinách, píše se o nich v každé učebnici pro mediky, v knihách a brožurách obchodů s ťhygienickýmiŤ potřebami i v lékařských hlídkách různých časopisů (Lékařská hlídka českého Slova a jinde). Článek je psán naprosto věcně a zní: ťJak se vyvarovati nežádoucímu početí?
Vzhledem k tomu, že celá řada brožur a spisků o výše uvedeném ožehavém thematu jednajících není psána tak, aby ji prostá žena rozuměla, budiž mi dovoleno na tomto místě jmenovati pravé věci pravými jmény, bez okras zbytečných slov:
Tedy: Nejspolehlivějším prostředkem proti zabránění těhotenství (Pane censore, pozor! V knihách firmy Hydiko jsou všechny následující skutečností otištěny bez konfiskace! Zbytečně by jste se namáhal!) je použití gondomu čili preservativu, gumové to blány, kterou muž navlékne na pohlavní úd a zabrání tak vniknutí oplodňujícího výronu svých orgánů do těla ženy. Preservativy prodává každý holič, materialista i lékárník v různých cenách kolem 12 Kč za půl tuctu. Čím dražší druh, tím je lepší a spolehlivější. Vydání na preservativy, byť se zdálo velkým, je ovšem mnohonásobně nahrazeno úsporami na méněčetné rodině. Při používání je dbáti toho, aby preservativ byl dobře navlečen, a po upotřebení sejmut tak, aby žena nebyla jeho obsahem potřísněna na pohlavních orgánech. Ostatně každý prodávající poskytne muži potřebný návod k použití. Pro případ, že by preservativ praskl, nebo tam, kde ho muž použíti nemůže, musí se chránit žena.
Nejobvyklejším a poměrně dosti spolehlivým způsobem ochrany je výplach vlažnou vodou s přidáním asi čtvrt litru octa na litr vody. Ale ovšem takový výplach musí býti proveden bezpodmínečně ihned, jak mužský výron vnikl do těla a musí býti proveden irrigátorem (vyplachovačem s dlouhým násadcem, který vnikne hluboko do těla), pro toto vše je výplach dosti nepohodlný.
Lepší ochranu skýtají tak zv. rozpustné pessary, kuličky to, vyrobené z kakaového másla s příměskem nějaké kyseliny (bórové neb pod.). Tyto kuličky, vsunou se do těla ženy v leže na zádech tak hluboko, jak jen možno, v počtu jeden, dva kusy, těsně před souloží. Žena po vložení kuliček nemá jíž vstávat, aby prostředek zůstal umístěn hluboko v těle. Tyto pessary po rozpuštění vytékají z těla a mastí, proto nechť si ženy podloží pod tělo starý ručník nebo plenu. Cena pessarů pohybuje se kolem 20 Kč za tucet a prodávají se pod jménem Vaginál (na př. Vaginal par prof. Sauter, tucet 15 Kč, Vaginal Ovula, 20 kusů 20 Kč, Vaginal Remed, tucet asi 11 Kč atd.), Tyto pessary jsou celkem nejvhodnější a nejspolehlivější. Suché vaginály, někdy nabízené, nejsou tak spolehlivé.
Někdy lékaři zavádějí také pessary kovové, v podobě malých pokliček, zavírajících vchod do ženských vnitřních rodidel - ale tento způsob ochrany není zcela spolehlivý a hlavně může způsobiti choroby těch vnitřních orgánů, v nichž je umístěn. Proto není doporučení hodný.
Známá ťpřerušená souložŤ, při které se muž chrání zůstati v těle ženině až do výtrysku svého výronu, není spolehlivá, protože při opětném zavedení mužského orgánu do ženina těla mohou býti zaneseny malilinké, nepostřehnutelné zárodky do ženy a způsobiti otěhotnění.
Proto nejlepším způsobem ochrany je bud preservativ, nebo mastný, rozpustný ženský pessar. Pro případ, že by přes všechna tato opatření přece ke vzniku těhotenství došlo (při přesném zachování návodu k použití u ochranných prostředků výše uvedených není nebezpečí!) pak jednu radu: raději obětovat cestu a poplatek lékaři (ovšem jen zkušenému - zeptejte se nás dříve dopisem!) než dávat život v sázku pokoutními, špinavými zákroky!Ť
Rozhodujícím činitelům jsou však zřejmě milejší sta mrtvých a tisíce zmrzačených žen ročně, neboť celý článek propadl konfiskací.
Ježto jde o článek všeobecně vysoce užitečný a zájmu proletářských rodin i ochraně zdraví tisíců proletářských žen sloužící, ptáme se pana ministra vnitra:
1. Ví o této, zdravému rozumu se příčící konfiskaci?
2. Schvaluje konfiskační praxi, sloužící k udržování nevědomosti a zaviňující neštěstí statisíců žen?
3. Je ochoten konfiskace tohoto druhu pro příště co nejpřísněji zakázati?
V Praze, dne 13. března 1930.
Hodinová, Čižinská, Kuhn, Tyll, Kubač, Sedorjak, Babel, Kopecký, Svoboda J., Haiblick, Steiner, Dvořák, Barša, Kliment, Juran, Šliwka, K. Procházka, Hrubý, Rjevaj, Höhnel, Novotný, Gottwald, Štětka, Krosnář.
295/III.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru národní obrany,
aby Stanislavu Chytkovi, dělníku z Vinoře, dostalo se odškodného za utrpěný úraz četařem Václavem Urubou od leteckého pluku č. 1.
Stanislav Chytka, dělník, bytem ve Vinoři čp. 126, otec 5 nezaopatřených dítek, nemajetný, pracoval ve vojenské továrně na letadla v Letňanech přes 8 roků, byl však přes to z továrny propuštěn, - ač tam při práci utrpěl úraz - a sice proto, že byl podezřelý z členství v komunistické straně. Persekuční akt proti Chytkovi byl dovršen dne 2. listopadu 1928, několik dní po propuštění z práce. Na cestě k satalickému nádraží byl Chytka zraněn motorkou, řízenou četařem leteckého pluku č. 1., Urubou, od letky č. 36, který šílenou rychlostí na Chytku najel. Stanislav Chytka utrpěl při tom tak těžký úraz, že následkem jeho byla ztráta výdělečné schopnosti. Příslušným řízením byla prokázána vína četaře Uruby, který byl též divisním soudem odsouzen k třídennímu vězení a k náhradě škody postiženému. Odsouzený Václav Uruba slíbil před soudem vyrovnání s postiženým Chytkou, leč nedodržel slibu ani tehdy, když byl soukromou žalobou odsouzen k náhradě 2.300 Kč. Tuto částku měl četař zaplatiti do 20. října 1929. Neučinil tak, ale postiženému se ještě vysmál a hrubě jej odbyl, že ničeho nedá. Stanislav Chytka obrátil se proto osobně na kapitána leteckého pluku č. 1., přítomného v kanceláří, a žádal, aby srážením požitků četaři Václavu Urubovi byla mu nahrazena škoda za utrpěný úraz. Štábní kapitán odkázal však Chytku, aby si podal žádost za obstavení služného písemně, což Chytka učinil, a vedle toho obrátil se písemnou žádostí též na ministerstvo národní obrany, aby bylo zakročeno proti četaři V. Urubovi a aby byl donucen k náhradě škody. Leč letecký pluk č. 1, odmítl obstaviti četaři služné a ministerstvo národní obrany na žádost dělníka vůbec ani neodpovědělo. Stanislav Chytka jest nyní s celou svojí početnou rodinou v nouzí a bídě. Pracovat nemůže pro úraz utrpěný v továrně na letadla a pro úplné zmrzačení četařem Urubou, leč vojenská správa neuznala za vhodno mu na žádost odpověděti.
Tato bezpříkladná, lidský cit urážející nedbalost vojenské správy proti dělníku dosvědčuje, že zákonů československých používá se jen proti dělnické třídě a k jejímu zotročení, že slouží k ochraně majetných a jejího potlačovatelského aparátu.
Ptáme se proto pana ministra národní obrany:
1. Zda zná tento případ? A nezná-li jej, je ochoten, dáti jej ihned důkladně vyšetřiti a exemplárně potrestati vinníka zmrzačení Stanislava Chytky?
2. Je pan ministr ochoten postarati se, aby zadržená žádost Stanislava Chytky na ministerstvo národní obrany byla ihned vyřízena?
3. Je pan ministr národní obrany ochoten postarati se, aby přisouzená náhrada škody 2.300 Kč Stanislavu Chytkovi za utrpěné zranění četařem Václavem Urubou byla ihned poškozenému vyplacena správou leteckého pluku č. 1.?
V Praze, dne 13. března 1930.
Štětka, Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, J. Svoboda, Haiblick, Steiner, Dvořák, Barša, Kliment, Hrubý, Krosnář, Rjevaj, Gottwald, Novotný, Juran, Šliwka, Höhnel, K. Procházka.
295/IV (překlad).
Interpelace
poslance dra F. Hassolda a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o chytání školních dětí v Pošumaví pro českou školu.
Na jaře 1929 zahájil i ve Starém Hamru, pošta Mutěnín (v okrese Horšovský Týn), tamější kupec Spörl a vrchní strážmistr v. v. Mika agitaci pro zřízení české školy, ačkoliv v celém školním obvodu nebylo jediného českého dítěte. U nás obvyklými sliby se podařilo polapiti 10 německých dětí a dne 2. září 1929 byla zřízena menšinová škola. V celé školní obci nebydlí ani jediný Čech. Po zřízení této školy byly učiněny kroky, aby byla otevřena také česká školka a bylo jíž také započato se zakupováním německých dětí pro tuto školku. Ani pro českou menšinovou školu, ani pro českou školku není zákonitého podkladu. V §u 1, odst. 2 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. se praví: Vyučovací jazyk takové národní školy musí býti totožný s mateřským jazykem dětí, o něž jde,Ť Svrchu uvedená menšinová škola byla však zřízena jen pro německé děti a podle zákona, jakož i podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu neměla to tedy býti škola česká, nýbrž německá. Poněvadž však v uvedeném místě jíž německá obecná škola je, odporuje toto založení školy zákonu a škola měla by býti zrušena.
Také v osadách Pleš a Dolní Huť byly zřízeny české školy bez jediného českého dítěte. V prvém místě český učitel bral již dětem z německé školy míru na boty a šaty ťpro příští rokŤ. V Dolní Hutí přeběhly 3 německé děti, zlákány obvyklými sliby, protizákonně během školního roku do české školy.
Dne 7. ledna 1930 vystoupil z dvojtřídní obecné školy v Novosedlech jeden žák (František Helgert) a byl přijat do české školy ve Starém Hamru, při čemž se tamější český učitel velmi příznačně vyslovil. Toto přestoupení během školního roku příčí se zákonům a mělo by býti zrušeno.
Takovými a podobnými nezákonitými machinacemi, jichž se užívá, byly ohroženy německé školy v místech, jako Starý Hamr, Schwanenbrückl, Bezvěrov, Neubau, Rybník a Korytany.
Komise, která přišla do Starého Hamru dne 30. srpna 1929, aby umístila českou školu, chtěla otevříti učitelský byt v německé škole tamějšího definitivního německého učitele nebo dáti jej otevříti starostou v nepřítomnosti učitele tam bydlícího. Na konec se od toho upustilo a byla najata místnost v soukromém domě za roční nájemné 5000 Kč a 2000 Kč ročně za školní obsluhu, dohromady za 7000 Kč ročně. Dříve měla ony stejně velké místnosti německá škola i se školní obsluhou za 700 Kč ročně. Tedy jíž za umístění nezákonité menšinové školy byl z těchto místností zaplacen desetkrát větší nájem proti dřívějšku.
Táž komise byla téhož dne v sousedním místě Dolní Huť (okres Horšovský Týn), kde není rovněž ani jediného českého dítěte a umístila protizákonnou českou školu v místností asi o 16 m2, Za tuto místnost platilo se dříve 600 Kč nájmu, česká škola platí nyní za nájem a školní obsluhu 6000 Kč, tedy opět desetkrát více. Dne 6. září 1929 zahájila tato škola vyučování se 4 německými dětmi, z nichž tří vůbec zde byly proti právu, nehledě ani k jejich národní příslušnosti, poněvadž byly v německé škole, již před tím v den školního zápisu, dne 2. září, i v následujících dnech. Škola má tedy jen jedno včas zapsané dítě, ale podle zákona do ní nepatřící, uvážíme-li jeho německou příslušnost.
Dne 18. listopadu 1929 byly z německé školy znovu odlákány 3 dětí do české školy. Vedle obvyklého uplácení dětí šaty a podobnými věcmi v těchto případech se ještě mimo to tvrdí, že otcové dostali dlouhé zimní pláště a matka jednoho dítěte dvoje nové šaty atd.
Ani reklamace těchto dětí u okresního školního výboru v Horšovském Týně, ani zakročení u okresního úřadu nezmohly, aby byl opět napraven porušený právní stav.
Stejnými nemravnými prostředky postupovalo se také při založení české menšinové školy v Pleši roku 1929 (okres Horšovský Týn). Také tam není ani jediného českého dítěte. Pro českou školu byla tam zakoupena dřevěná chýše za 30.000 Kč; pravděpodobně byla stejná částka věnována na přestavbu. Skutečná cena takové chýše jest v tamější krajině nejvýše 15.000 až 18.000 Kč. Pro českou školu, která má býti založena; jest opět na prodej stavení, jehož cena by přesahovala skutečnou hodnotu o 100%. Takovéto neodpovědné mrhání peněz, opatřených z daní musí ovšem tamější chudé obyvatelstvo nanejvýše pobouřiti. Tyto příklady nejsou ojedinělé, nýbrž jsou příznačné pro celý systém, podle něhož se pracuje podnes nepřetržitě přes všechna opačná ujišťování.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
1.) V pan ministr o těchto poměrech, neslučitelných s platnými zákony?
2.) Jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědnosti všechny, kdo ve věcech svrchu uvedených porušili zákon?
3.) Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten naříditi, aby byly ihned zrušeny svrchu uvedené české menšinové školy, zřízené a existující proti zákonu?
4.) Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby příště znemožnil takovéto demoralisování obyvatelstva, jež se příčí nejen zákonu a právu, nýbrž i dobrým mravům, a jest ostudou pro každý národ a stát?
V Praze, dne 12. března 1930.
Dr Hassold, dr Hanreich, dr Keibl, dr Schollich, inž. Jung, Matzner, Krebs, Simm, Schubert, dr Szüllö, Hokky, Szentiványi, Fedor, Geyer, Köhler, Horpynka, Knirsch, Dobránsky, Kasper, dr Jabloniczky, Nitsch, dr Törköly, dr Holota.
295/V (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů
ministrovi zemědělství
o živelní pohromě v obcí Grünwald v Rudohoří.
Dne 4. července 1929 byly postiženy živelnou pohromou s krupobitím obce Grünwald, Oldřiš a Moldava v Rudohoří. Středisko bylo v Grünwaldě, kdežto území obcí Oldřiše a Moldavy bylo zasaženo jen z části. V nedělí poté byla škoda v Grünwaldě vyšetřena obecní komisí a nález oznámen okresnímu úřadu. Ztráta na úrodě byla zjištěna téměř vesměs 75% až 100%.
Obce Oldřiš a Moldava dostaly před nějakou dobou náhrady, kdežto obec Grünwald dostala výměr, že nemůže dostati žádné náhrady, poněvadž škoda nepřesahuje 25%.
Tento výměr musí se zcela určitě zakládati na omylu, poněvadž Grünwald byl střediskem živelní pohromy, kdežto obě sousední obce byly zasaženy jen z části. Škoda byla tedy v Grünwaldě daleko větší než v obcích sousedních.
Podepsaní táží se tedy pana ministra, je-li ochoten vzhledem k tomuto nestejnému projednání případ ještě jednou vyšetřiti a naříditi, aby se s obcí Grünwaldem naložilo právě tak jako s poškozenými obcemi sousedními?
V Praze, dne 12. března 1930.
Horpynka, dr Schollich, inž. Jung, dr Jabloniczky, Krebs, Dobránsky, Kasper, Knirsch, Szentiványi, Simm, Hokky, dr Szüllö, dr Keibl, dr Hanreich, Matzner, inž. Kallina, Fedor, Schubert, Nitsch, dr Törköly, Köhler, dr Holota, Geyer, dr Hassold.
295/VI (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financí
o stížnostech na berní úřad v Německém Jablonném, že přeceňuje hospodářství, aby dosáhl vysokých převodních poplatků.
Zemědělství prožívá existenční krisi, jíž jest věnována všestranná pozornost a k jejímuž zmírnění byla již také učiněna opatření. Zda nastane úleva, která se od nich očekává, dlužno vyčkati. Jisto jest, že příčinou kritických poměrů v zemědělství, které vedly ke stoupající nevýnosnosti zemědělského hospodaření, jest z velké části nezmenšený tlak veřejných břemen. Touto nepříznivou situací trpí bez rozdílu všechna hospodářství, tedy i taková, v nichž nenastala změna v osobě majetníkově. Tito zemědělci jsou přesvědčeni, že trvalá nevýnosnost hospodářství musí způsobiti jejich znehodnocení které se zvláště projevuje, když zemědělské podniky mění majetníky, buď dědictvím nebo převodem na děti nebo příbuzné, s čímž však všeobecně nesouhlasejí názory finančních úřadů při vyměřování a ukládání daní. Finanční úřady se snaží, aby dosáhly co možno vysokých poplatků. Aby toho dosáhly, musí konstruovati velmi vysoké ceny hospodářství. Cen stanovených v testamentech nebo v převodních smlouvách se nedbá. Berní úřady prostě dekretují nové ceny osobám přejímajícím hospodářství a proti odporu stran bojuje se pohrůžkou, že odeprou-li souhlas s názorem berního úřadu, ustanoví úřad ještě vyšší ceny. Ceny hospodářství stanoví se tedy většinou pod tlakem berních úřadů, který se vykonává hlavně na mladé zemědělce nebo na mladé ženy zemědělců, kteří jsou ve styku s úřady ještě nezkušení a podléhají zastrašení berních úřadů. Finanční úřady místo aby v takovýchto případech byly radou oněm mladým lidem, kteří si zvolili zemědělství za své životní povolání, vystupují jedině jako jednostranně fiskálně založené instituce, které znají jen jeden cíl, docíliti vysokých příjmů. Takovéto fiskální choutky projevuje zvláště berní úřad v Německém Jablonném, na jehož postup se již upozorňovalo v interpelaci a uvedeny skutečné případy.
K případům jíž tehdy oznámeným připojujeme nové:
Emil Schütze, rolník z Brniště, čís. 72, převzal v lednu 1929 hospodářství ve velikostí 21 ha od svého otce. Při čistém katastrálním výtěžku 535 Kč byla vzata za základ pro vyměření poplatků odhadní cena 253.850 Kč a platebním příkazem okresního finančního ředitelství v Liberci ze dne 2. září 1929, čís. 57129, 93711929, 4939/1929 předepsán poplatek 18.065 Kč 40 h. Tato částka byla zatím podle usnesení okresního soudu v Německém Jablonném také na hospodářství knihovně zajištěna, ačkoliv není nijak ohrožena.
Antonín Groh, rolník z České Vsi čís. 23, převzal se sestrou koncem roku 1927 každý na polovic hospodářství ve velikostí 19 ha. V květnu 1929 zaplatil 6885 Kč jakožto poplatek připadající na něho z odhadní ceny 123.000 Kč. Jeho sestře byly Teprve nyní předepsány poplatky připadající na její polovicí hospodářství. Tentokráte byla však vzata za základ pro vyměření poplatků odhadní cena 136.850 Kč, stanovena tedy cena o 13.850 Kč vyšší.
Anna a Josef Sittovi z Heřmanic, čís. 221, převzali v lednu 1928 od matky hospodářství za 40.550 Kč. Poplatek byl jím však předepsána z ceny 122.000 Kč, takže bylo oceněno výše o 81.450 Kč.
Ve všech těchto případech předepsané poplatky jsou velkým zatížením, které mladí zemědělci, bude-li vývoj zemědělství pokračovati takto dále, nebudou moci splatiti.
Finanční správě musí jistě záležeti, aby udržela zemědělství při životu a proto se tážeme pana ministra financ:
1.) Je-li ochoten všeobecně působiti, aby při vyměřování poplatků byly brány za základ jen takové ceny hospodářství, které odpovídají velkému poklesu výnosnosti?
2.) Je-li ochoten v tomto směru vydati zvláštní pokyny bernímu úřadu v Německém Jablonném?
V Praze, dne 11. března 1930.
Windirsch, Krumpe, Zierhut, Platzer, Heller, dr Mayr-Harting, Halke, dr Petersilka, Viereckl, Böhm, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Gläsel, Böllmann, Dobránsky, Prause, Eckert, Hodina, Wagner.
295/VII (překlad).
Interpelace
poslanců Häuslera, Hackenberga a druhů
ministrovi vnitra
o jednání státní policie v Šumperku.
Dne 6. března konala se v Šumperku komunistická - ostatně dosti slabá - demonstrace, kterou státní policie potlačila. Policie při této příležitosti postupovala tak bezohledně, že se to nedá ospravedlniti. Nepokusila se nepříliš četné demonstranty bez přímého násilí pohnouti k vyklizení náměstí, naopak policie užila hned gumových obušků, což postihlo nikoliv demonstranty, nýbrž většinou úplně neúčastněné chodce, obchodníky, děti a ženy. Toto jednání státní policie způsobilo v Šumperku pochopitelné rozhořčení.
Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten naříditi, aby vylíčené události byly vyšetřeny, případně vinníky pohnati k odpovědnosti a přiměřeně pečovati, aby se podobné případy již neopakovaly?
V Praze, dne 11. března 1930.
Häusler, Hackenberg, Klein, Vácha, Schäfer, Heeger, Kremser, Macoun, Kaufmann, Katz, Grünzner, Pohl, Husnaj, Müller, Chalupník, Schweichhart, Blatny, Dietl, Taub, Kirpal, Roscher, de Witte, Jaksch, Leibl.
295/VIII (překlad).
Interpelace
poslance dr E. Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o samostatností pomocných škol.
§ 3, odst. 1 zákona ze dne 24. května 1929, č. 86 Sb. z. a n., zní: ťPomocné školy jsou zpravidla samostatné pomocné školy s vlastní správou......Ť
Nyní se usneslo několik místních školních rad jednotřídních a dvoutřídních pomocných škol, že svou pomocnou školu, připojenou dosud ke správě obecné neb občanské školy, promění v samostatnou a prohlásily, že jsou ochotny ručiti za věcné výdaje pomocné školy. Ale bohužel zemská školní rada prý na rozkaz zemských úřadů proti očekávání nepovoluje toto osamostatnění jednotřídních a dvoutřídních pomocných škol. Teprve trojtřídní pomocné školy smějí býti samostatné.
Takový výklad jmenovaného §u 3 ovšem velmi poškozuje pomocné školství, poněvadž se pomocná škola připojená ke škole normální nemůže ani zdaleka tak svobodně a bez překážek rozvíjeti jako pomocná škola samostatná. Již při prvních podáních, týkajících se zákona o pomocných školách, v r. 1921 se poukazovalo, že jest nutné, aby pomocné školy byly samostatné. A pak úspora, které země dociluje tímto opatřením, jest velice nepatrná, poněvadž přece musí správci normální školy platiti funkční přídavek za správu pomocné třídy. Podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. září 1925, č. 108.414/I jest učitel pomocné školy na nesamostatných pomocných školách povinen vyřizovati úřední spisy pomocné školy. Za tuto nesporně větší práci nedostává ani haléře. Jest to tedy jen činem spravedlností, když se pomocná škola osamostatní, a pak její; správce vede úřední agendu a dostává za to funkční přídavek.
Proti tomuto libovolnému výkladu §u 3 dlužno se rozhodně postaviti a žádati, aby tyto pomocné školy, i jednotřídní a dvoutřídní, byly osamostatněny, když příslušná místní školní rada podá o to žádost zemskému školnímu úřadu.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten učiniti nutná opatření, a vydati příslušné pokyny podřízeným orgánům školské správy?
V Praze dne 12. března 1930.
Dr Schollich, inž. Kallina, Knirsch, Krebs, Geyer, Kasper, Köhler, Dobránsky, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Horpynka, dr Hassold, inž. Jung, Simm, Schubert, Fedor, Hokky, dr Holota, Szentiványi, dr Törköly, Nitsch.