274/IX.
Interpelace
poslanců Františka Neumeistra, J. Polacha, Jar. Kučery a soudruhů
ministru sociální péče
o vymáhání přeplatků na válečných poškozencích.
Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze vymáhá přeplatek invalidního důchodu na válečném invalidovi V. Zavadilovi ze Zdic 65.
Důrazně a naposled upomíná a vyzývá, aby splácel přeplatek na invalidním důchodu ve výši 2806.50 Kč po 75 Kč měsíčně. V této upomínce je invalida upozorněn, nebude-li splácet, že bude přikročeno k vymáhání českou finanční prokuraturou a zahájeno příslušné řízení, aby jmenovanému invalidovi byla odebrána licence biografická.
Přeplatek invalidy nevznikl jeho vinou. V jeho poměrech nenastala žádná změna, kterou by měl ve smyslu § 31 zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., hlásit. Licence biografická není v držení zmíněného invalidy a nemůže býti invalidovi odebrána.
Licence biografická je v držení korporace válečných poškozenců ve Zdicích.
Zavadil je nemajetný a nemůže proti němu také býti ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 6461 ze dne 10. listopadu 1926, R II. 325-26, zakročeno cestou exekuční, pro nemajetnost, nikoliv také cestou politické exekuce.
Přes to zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze nejen v tomto případě, ale i ve všech ostatních, hrozí invalidům majícím přeplatky, exekucí a že navrhne odebrání licencí, trafik a podobně.
Poněvadž nemá pro splnění pohrůžky zákonných nebo jiných příslušných podkladů, tuto pochopitelně mu splnit nelze.
Podepsaní táží se pana ministra sociální péče:
1. Je tento případ panu ministrovi sociální péče znám?
2. Je ochoten pan ministr zaříditi, aby podobným způsobem nebylo proti válečným poškozencům postupováno, hroženo a přeplatky, vzniklé jejich vinou, vymáhány?
3. Je pan ministr ochoten předložiti zákonodárným sborům návrh zákona na odpis přeplatků vál. poškozencům?
4. Je ochoten pan ministr sociální péče naříditi, aby přeplatek válečnému poškozenci byl odepsán?
V Praze, dne 5. března 1930.
Neumeister, Polach, Kučera,
Brodecký, inž. Nečas, Fr. Svoboda. Hummelhans, Bečko, Vácha, Tomášek, Tayerle, V. Beneš, Chalupník, Hampl, Jaša, Chalupa, Pik, Remeš, Klein, Biňovec, Srba, Stivín, Jurnečková.
274/X.
Interpelace
posl. B. Procházky, Cyrila Malého, Čeňka Fialy a druhů
ministru železnic
o reversech, požadovaných od zaměstnanců st. drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Zaměstnanci státních drah, kteří na podkladě soutěže, nebo na vlastní žádost jsou překládáni ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do území mimoslovenského, jsou nuceni podepsati revers, jímž se zříkají slovenské a karpatoruské úpravy, třebaže dosáhli předepsaného 6tiletí, stanoveného výnosem m. ž. ze dne 26. ledna čís. 54.718.
Tento postup jest nesprávný, neboť po převodu do nových platů neexistuje již dvojí rozlišování platu slovenského a základního a slovenský přídavek započítán do nových zákonem zavedených požitků jako každá jiná započtená a započitatelná doba.
Požitky poskytované zaměstnanci z důvodů služby nejsou mu vypláceny toliko v zájmu jeho samého, nýbrž tím jest sledován také veřejný cíl, totiž hospodářským zabezpečením zaměstnanců zajistiti jim určitou míru spolehlivosti a nezávislosti. Vládní nařízení č. 15/27 jako předpis upravující požitky veřejných zaměstnanců pokud sleduje uvedené cíle, jest předpisem eminentně veřejnoprávním, daným také ve veřejném zájmu a tudíž normou donucovací (ins cogens), jež ani jednostranným prohlášením zaměstnancovým ani vzájemnou dohodou mezi ním a železniční správou nemůže býti měněna.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr ochoten naříditi odstranění reversů, které jsou bez právní účinnosti a v žádném jiném resortu státní správy nejsou žádány?
2. Jest pan ministr železnic ochoten oznámiti interpelantům, co v této věci zařídil, nebo zaříditi hodlá?
V Praze, dne 11. března 1930.
B. Procházka, Malý, Fiala,
Špatný, dr. Moudrý, Bergmann, Pechmanová-Klosová, dr. Stránský, Lanc, Stejskal, Sladký, Langr, Netolický, Zeminová, Mikuláš, Tučný, Polívka, Richter, Hrušovský, Hatina, Knejzlík, inž. Záhorský, dr. Patejdl.
274/XI.
Interpelace
posl. B. Procházky, Č. Fialy, C. Malého a druhů
vládě republiky Československé
o odstranění nesrovnalostí při propočítávání služební doby úředníků III. a IV. služeb. třídy - bývalých déle sloužících poddůstojníků.
Na podkladě § 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222, o propočítání služební doby státních zaměstnanců a § 27 nařízení vlády republiky Československé ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 Sb. z. a n., bylo provedeno pro obor československé státní železniční správy propočítání služebních let také déle sloužících poddůstojníků (certifikatistů), kteří se stali úředníky statutu III. a, a III. b. Podle zásady, vyslovené v § 6 dotyčného nařízení, započítává se těmto úředníkům doba vojenské služby povinné, pokud přesahuje 7 roků, nejméně ale v rozsahu povinné služby (presenční a válečné) k započitatelné době úřednické a veškerá doba propočítává se bez zření k době čekatelské, podle lhůt statutu III. a nebo III. b, počínajíc X. služební třídou.
Služebníkům a podúředníkům, kteří byli déle sloužícími poddůstojníky, započítává se však veškerá vojenská doba bez omezení pro postup, tj. veškerá vojenská doba započte se jim s připočtením skutečné služby a propočte podle schematu podúřednického a zřízeneckého. Tímto opatřením vzešly však nesrovnalosti v neprospěch těch certifikatistů, kteří nabyli průkazu úřednického, neboť podúředníci a zřízenci vzhledem ke krátké době čekací získali pořadí dřívější, když později pak byli jmenováni úředníky. Podle platového zákona i vládního nařízení pro železnice jest možno, aby platové nesrovnalosti byly vyrovnány. Poněvadž dřívější zákonité předpisy ohodnotily vojenskou službu certifikatistů s průkazem podúřednickým nebo zřízeneckým lépe než službu bývalých déle sloužících poddůstojníků s průkazem úřednickým, táží se proto podepsaní vlády:
1. Jest ochotna vyrovnati tyto zjištěné nesrovnalosti zvláštním platovým opatřením?
2. Jest ochotna oznámiti interpelantům, co v této věci bylo podniknuto?
V Praze, dne 12. března 1930.
B. Procházka, Fiala, Malý,
Pechmanová-Klosová, inž. Záhorský, dr. Stránský, Špatný, Stejskal, Lanc, Polívka, Sladký, Richter, Hrušovský, Langr, Zeminová, Mikuláš, Tučný, Hatina, dr. Moudrý, Knejzlík, Bergmann, Netolický, dr. Patejdl.
274/XII.
Interpelace
posl. B. Procházky, Č. Fialy, C. Malého a druhů
ministru železnic
o zařazení kancelářských výpravčích podúředníků stát. drah do nově zřízených kategorií kancelistů, provozních a vrch. provoz. oficiálů.
Prováděcí nařízení ministerstva železnic k vládnímu nařízení čís. 15 Sb. z. a n. ze dne 5. III. 1927 čís. 21960/27-pers. ustanovuje, jaké změny služebních titulů mají býti provedeny v souznačných službách, resp. zavedeny nové tituly v důsledku provedení úpravy platových a některých služebních poměrů zaměstnanců stát. drah.
Při této změně byl určen pro jednotlivé kategorie rozsah služebních povinností, které až na některé výjimky v podstatě se kryjí s dřívějším služebním určením, tj. se služebním užitím před vlastním nařízením čís. 15/27.
Pro bývalé podúřednické kategorie dělmistrů, strojmistrů, staničních mistrů, kancel. výpravčích atd., zařazených do statutu III. výnosem ministerstva železnic ze dne 9. VIII. 1919 čís. 22444 - m. ú. v. 36 ex 20 čís. 115, kteří však nebyli jmenováni úředníky statutu III. a, nebo III. b a zůstali v podúřednické kategorii, byla novou úpravou zavedena kategorie železničních gážistů mimo služební třídy. Tato změna služebního titulu nebyla však provedena u podúřednické kategorie kancelářských výpravčích, určených výhradně jen pro službu účetně-administrativní a pro pomocnou službu konceptní a technickou a služební poměry zmíněné kategorie zhoršeny nad to tím, že byla zahrnuta do zřízenecké I. platové stupnice, při čemž jen dřívější titul "podúředník" zůstal nedotčen. Kancelářští výpravčí dřívějšího typu převedení do nově zřízené kategorie "kancelářských výpravčích" (nový pojem), jež jest určena jen pro službu ryze kancelářskou, byli tímto nedopatřením značně poškozeni platově i morálně, zvláště když rozsah jejich služebních povinností zůstal nezměněn a zaměstnanci ostatních kategorií stejného ohodnocení na př. staniční mistr dřívějšího typu rovná se novému pojmu staniční mistr, byli převedeni do kategorií gážistů mimo služební třídy.
Poněvadž rozsah služebních povinností výpravčích dřívějšího typu s určením pro službu účetně-administrativní, pomocnou konceptní a technickou, kryje se úplně se služebním určením nově zavedených kategorií kancelistů, provozních a vrchních provozních oficiálů, není překážek, aby kancelářští výpravčí, kteří před provedením vlád. nařízení nebyli jmenováni do statutu III. a nebo III. b a zůstali v kategorii podúřednické, byli převedeni do některé nově zřízené kategorie železničních gážistů, mimo služeb. třídy souznačně služby kancelistů, provozních oficiálů.
Navrhovaná změna jest zdůvodněna zejména tím, že kategorie kancelářských výpravčích dřívějšího typu byla vzhledem k služebnímu upotřebení i dříve zařaděna výnosem min. žel. ze dne 23. VIII. 1921 čís. 47603 do úřednického statutu III. a, a pro službu úředně administrativní i nyní s úspěchem používána.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr železnic ochoten naříditi zařadění kancelářských výpravčích starého typu do skupiny železničních gážistů mimo služební třídy?
2. Jest pan ministr železnic ochoten oznámiti podepsaným co v této věci zařídil, nebo zaříditi hodlá?
V Praze, dne 20 září 1929.
B. Procházka, Fiala, Malý,
Pechmanová-Klosová, dr. Moudrý, Netolický, Špatný, Lanc, Stejskal, Zeminová, Sladký, Tučný, Knejzlík, Hrušovský, Langr, Richter, inž. Záhorský, Hatina, Bergmann, dr. Stránský, dr. Patejdl, Polívky, Mikuláš.
274/XIII.
Interpelace
poslance Hrubého a soudruhů
ministrům vnitra a školství a národní osvěty
o bílém teroru na Slovensku proti dětem a dělnické mládeži.
To, co provádějí státní orgány proti dětem a mládeži, podezřelým z členství v KSČ, nebo dělnických spolcích, nebo přistiženým při nějakých demonstracích dělnictva není nic jiného, než bílý teror na Slovensku, dokazující, že zde zavládly naprosto koloniální poměry. V poslední době došly věci tak daleko, že v bratislavském okruhu na př. není ani jediného mladistvého dělníka, který by byl dosud, upadnuv do podezření z účasti na demonstraci dělnictva, nebyl bratislavskou policií zbit obušky, anebo zpolíčkován. Tento systém bití, které má být "přesvědčovacím prostředkem" bratislavské policie, stal se pravidelným. Postup je tento: zatčení dovlečeni jsou do oddělené místnosti jednotlivě jsou biti a donucováni tak k určitým výpovědem. O řádění bratislavské policie, jejíž "přehmaty" staly se tak dokonale systémem, že nás opravňují k domněnce o příkazu jich "shora", přinášíme tyto doklady:
Při učňovské stávce zatčena byla řada mladistvých učňů, mezi nimi učni: Grünner, Chorvaj, Vendelín a mladistvý dělník Lenstein. Všichni byli jednotlivě na policii zbiti obušky, holemi, políčkováni a zejména dělník Lenstein byl napaden tak, že pozbyl vědomí. Toto bití prováděno bylo v úředních místnostech bratislavské policejní stanice.
Při silvestrovské zábavě v Dělnickém Domě v Bratislavě zpívala dělnická mládež písně. V následujících dnech bylo na bratislavské komisařství předvoláno asi 15 mladistvých dělníků, kteří podle udání civilní policie byli zábavě přítomni. Bitím byli zatčení donucováni k přiznání, jaké písně byli zpívány a kdo zpěv organisoval. Mladiství dělníci Weg, Grüner a jiní dokazují svým svědectvím surový postup policie.
V jiných případech jde policie tak daleko, že bez výslechu a předvolání pronásleduje mladistvé dělníky až do závodů, jak se stalo s učněm Šolcem, kterého policie tímto postupem denuncovala přímo zaměstnavateli.
Učeň Weg byl na cestě z práce domů přepaden policií na ulici, zadržen, zbit a puštěn.
Běda mladému dělníku, který není bratislavským příslušníkem. Z pouhého podezření z účasti na některé schůzi dělnické nebo z členství v KSČ, je vykázán z Bratislavy jako tulák nebo prostitutka, třebas měl všechny listiny v úplném pořádku a zaručenu stálou práci. V poslední době stalo se tak dělníkům Szabovi a Šneidrovi. Protizákonné omezování osobní svobody bratislavskou policií ve na denním pořádku. Na př. učeň Šolc vytažen byl přímo z obchodu, kde pracuje a odvlečen na policejní komisařství k "výslechu" pro podezření z účasti na "podvratné" činnosti. Po výslechu nařídila policie učni, že si musí dáti vždy zaměstnavatelem potvrdit, v kolik hodin opouští své pracovní místo a z domu od rodičů, že musí přinést potvrzení, v kolik hodin se vrací domů. To vše proto, aby nemohl docházeti do "Dělnického Domu".
Služebné děvče Tomášková dochází pravidelně do Dělnického Domu na taneční a jiné zábavy. Jednoho dne byla slečna Tomášková bez nejmenší příčiny zadržena policií před Dělnickým Domem, odvedena na policejní komisařství, tu zpolíčkována a pak propuštěna. Při tom jí pohroženo, že bude okamžitě z Bratislavy vyhoštěna, přijde-li ještě jednou do Dělnického Domu. Podobných případů mohli bychom uvésti celé desítky. Ve všech případech máme svědecké výpovědi.
Leč persekuce policie nezastavuje se ani u malých dětí. Tak ku př. v poslední době bylo předvedeno asi 20 dětí z Dělnického Domu, kde je spolková místnost Proletářské Tělovýchovy, na policejní komisařství. Děti, které byly členy Proletářské Tělovýchovy byly na policii vyslýchány, co dělaly v Dělnickém Domě, a mladistvý dělník Švarc, který byl mezi předvedenými, byl při výslechu zbit. Děti byly zjištěny a jejich jména oznámena škole. Ve škole byly tyto děti voděny učiteli po třídách pro výstrahu druhým, oznamováno, že jsou to komunisté a byly vystaveny na posměch před celou třídou. Ostatní děti byly vyzývány, aby se jim smály, proto, že jsou komunisty. V této školní persekuci, která se "čestně" řadí k persekuci policejní, vynikal zvláště ředitel Štegr. Ten prováděl s dětmi výslech, co dělaly v Dělnickém Domě a když se doznaly, že věnovaly po 50 hal. na dělnický dětský časopis "Rudý Trubač", prohlásil, že komunisté z těch peněz žijí, a že budou děti vyhnány ze školy, bude-li se to ještě opakovat. Tento učitel postavil žáka Mičnotíka před celou třídu s prohlášením, aby se mu ostatní smáli, že je komunista. Jmenovaný učitel, takto fašista, vyučoval také na pokračovací škole, kde podobně postupoval vůči učňům, podezřelým z komunismu. Učni Vendelínovi, podezřelému z agitace pro boj učňů, zabavil různé papíry a osobní věci. Rovněž odebral mu kontrolní knížku o návštěvě pokračovací školy za trest, aby učeň nemohl dokázati svému mistrovi, že ve škole byl. Při tom učitel žádal na Vendelínovi 5 Kč na novou učňovskou knížku. Vendelín žádaných 5 Kč sice nepřinesl a za 14 dnů byla mu vydána knížka nová, ale když žádal učitele o potvrzení hodin, odejmutím knížky nezaznamenaných, učitel odmítl tak učiniti.
Persekuční postup bratislavské policie a státních úřadů, který se vybíjí hlavně na dělnické mládeži, nezastavuje se u dospělých dělníků. Člen obecního zastupitelstva v Bratislavě Kollar byl v pondělí 24. února zatčen hodinu před schůzí obecního zastupitelstva, věnovaného oslavám Masarykovým. Stalo se tak proto, aby Kollar nemohl ve schůzi proti oslavám vystoupiti, a přibíti na pranýř dnešní režim. Téhož dne byl surově zbit poslanec Steiner, na němž byl dokonce i kabát roztrhán, proto, že se "opovážil" mluvit k nezaměstnaným dělníkům, kteří demonstrovali na ulicích Bratislavy ze chléb a práci. Tento fakt postačí, aby osvětlil režim československé buržoasie se sociálfašisty v čele na Slovensku, režim otevřeného bílého teroru a koloniální politiky.
Ptáme se proto p. ministrů vnitra a školství:
Ví p. ministr vnitra o tomto zběsilém protizákonném řádění policie a četnictva? Ví-li o něm, jaká opatření hodlá učiniti, aby byli přísně potrestáni všichni, kdož dali rozkaz k provádění tohoto bílého teroru?
Je p. ministr vnitra ochoten zakázati na příště co nejpřísněji podobné případy a pohroziti představitelům příslušných resortů nejpřísnějšími tresty, kdyby zákaz jeho nebyl dodržen?
Zná p. ministr školství barbarský postup správa škol a fašistických učitelů v Bratislavě proti dětem proletářů?
Postará se p. ministr školství, aby byli viníci přísně potrestáni a zakáže na příště učitelům všech škol vyšetřovati nebo trestati školní děti pro příslušnost nebo sympatie ke komunistické straně Československa, nebo k jiným proletářským organisacím? Pohrozí všem představeným příslušných resortů nejpřísnějšími tresty za přestoupení tohoto zákona?
V Praze, dne 12. března 1930.
Hrubý,
Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kopecký, J. Svoboda, Haiblick, Steiner, Dvořák, Barša, Kliment, K. Procházka, Juran, Štětka, Śliwka, Rjevaj, Höhnel, Novotný, Gottwald, Krosnář.
274/XIV. (překlad).
Interpelace
poslance R. Kaspera a druhů
ministrovi vnitra,
že se četníků zneužívá pro soukromé účely publikace učitele Kyovského.
Časopis "Trautenauer Tagblatt" uveřejnil ve svém 43. čísle ze dne 20. února 1930 tuto zprávu:
V posledních dnech dostavili se do různých podniků v Poúpí četníci ve stejnokroji, kteří vyzvali podnikatele, aby podle pravdy vyplnili níže uvedený dvojjazyčný dotazník.
"P. t.
Podepsaný obrací se k vám se zdvořilou žádostí, abyste laskavě vyplnil tento dotazník. Těchto dat použije k literární vlastivědě. S díky a úctou
K. Kyovský, učitel.
1. Úplné jméno firmy:
2. Nynější majetník:
3. Sídlo:
4. Popis zařízení: (Na příklad počet parních strojů, turbin, stavů, vřeten atd.)
5. Pobočné podniky: Které a kde? (Na příklad: úpravny, bělidla, brusírny dřeva atd.):
6. Datum založení podniku:
7. Krátký historický popis podniku: (byl zde dříve nějaký jiný podnik a který?):
8. Jména dřívějších držitelů s daty:
9. Pohonná síla, voda, pára, ks:
10. Počet dělníků (mužů? žen?):
11. Odkud se odebírá surový materiál?
12. Odbytiště:
13. Druh výrobků:
14. V kterých létech a kam byl největší odbyt výrobků:
15. Situace za války a po převratu (výrobky ze surového materiálu; nepracoval podnik a kdy?)"
Není pochyby, že pravdivá odpověď na všechny tyto otázky musila by obsahovati vše, co vůbec české konkurenci jest třeba věděti a co ji zajímá a že podnikatel, který dá upřímnou odpověď, vydal by přímo v šanc to, co se nazývá výrobním tajemstvím". Nelze také dobře pochopiti, že mohou býti předmětem "literární vlastivědy", nebo že ji mohou zajímati a míti pro ni důležitost zvláště také otázky odkud se odebírá surovina, kde jest odbytiště, v kterých létech a kam se zboží nejvíce odbylo, a musíme se tedy právem domnívati, že zde jde o nejvelkolepější a nejkřiklavější případ průmyslového vyzvědačství, které má české konkurenci dopomoci, aby mohla vítězně pokračovati v již zahájeném dobývání Poúpí (viz Hanke Hönig z Kalné Vody, Siegel z Vernířovic atd.). Nelze tedy dosti varovati před zodpověděním těchto otázek.
Ostatně také z jakých důvodů a k jakému účelu shromažďuje pan Kyovský uvedená data, jest konečně jeho soukromou věcí, i když si dovolíme pochybovati o jeho literární způsobilosti k takové práci, jako jest konečně soukromou věcí jednotlivých podnikatelů, chtějí-li mu poskytnouti žádaný materiál či nikoliv.
Naprosto neuvěřitelná jest však skutečnost, že četníci v stejnokroji chodí od podniku k podniku, zřejmě, aby využívali kouzla stejnokroje a s tím spojeného zdání úřední činnosti, aby vykonávali nátlak na podnikatele, aby dotazník vyplňovali a aby tak soukromé věci pana Kyovského dodali rázu úředního jednání.
Či patří snad od nejnovější doby péče o literaturu do oboru působnosti četnictva?
Nemůžeme předpokládati, že takto jednají z příkazu nadřízených úřadů, ale musíme se domnívati, že úřady to schvalují, dokud neučiní energická opatření, aby se takovýmto nepřístojnostem jednou pro vždy zabránilo.
Není pochyby o tom, že se v tomto případě zneužilo četnictva pro soukromé účely a ještě k tomu nikterak bezvadné.
Podepsaní táží se pana ministra:
1. Je-li ochoten tuto věc přesně vyšetřiti a viníky pohnati k odpovědnosti?
2. Je-li ochoten vydati nutná nařízení, aby se takovéto věci pro příště znemožnily:
V Praze, dne 26. února 1930.
Kasper,
Geyer, Matzner, Nitsch, dr. Keibl, inž. Kallina, Knirsch, Hokky, dr. Szüllö, dr. Törköly, inž. Jung, dr. Jabloniczky, dr. Hanreich, Szentiványi, dr. Holota, dr. Hassold, dr. Schollich, Horpynka, Krebs, Simm, Köhler, Dobránsky, Fedor, Schubert.
274/XV.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Františka Staňka a soudruhů
ministru financí
o přeložení přednosty berní správy z Tábora a daňových poměrech v tamním berním obvodě.
V krajinských časopisech "Jiskra" a "Nový Směr" ze dne 17. ledna 1930 jest s určitostí tvrzeno, že přednosta berní správy v Táboře JUDr. Antonín Janovský, ačkoliv byl úředníkem "velmi dobře" kvalifikovaným a vykonával svěřený mu úřad s naprostou svědomitostí a nestranností, byl z Tábora přeložen jedině proto, že přidržoval velké poplatníky stejně jako drobné k řádnému placení daní. Následkem toho stal se velkým poplatníkům nepohodlným. V těchto novinách je zmínka o tom, že byl přeložen i proto, že věděl a dal zjistiti defraudaci jistého poslance.
Tyto časopisecké zprávy nebyly nikým ani soukromě, ani úředně vyvráceny, takže se zdají nasvědčovati tomu, že jsou pravdivé. Podle platných zákonných předpisů má býti se státním úředníkem disponováno jen podle služební potřeby a jakékoliv vlivy politické a mimoúřední nesmí býti připuštěny v zájmu nerušeného chodu státních úřadů jež jsou úřady pro všechny vrstvy a v zájmu veřejnosti.
Podle § 185 zákona z 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., jest daňová defraudace trestným činem, jež musí úřad z úřední povinnosti stíhati a bylo by zřejmým porušením zákona, když by úředník na nátlak ať té či oné strany byl přeložen proto, aby nemohl stíhati trestný čin poplatníka, jenž se politickým vlivem postaral o jeho přeložení.
Podepsaní se proto táží pana ministra financí:
1. Jest pravdou, že přednosta berní správy v Táboře JUDr. Janovský byl přeložen z Tábora proto, že byl pro své nekompromisní jednání nepohodlným některým nepořádným poplatníkům?
2. Je panu ministru známo, že nějaký poslanec v okresu Táborském dopustil se velké daňové defraudace, který poslanec to byl a jaké kroky byly proti němu pro tuto daňovou defraudaci učiněny?
3. Je pan ministr ochoten věc dáti vyšetřiti a v případě, že časopisecké zprávy o daňové defraudaci ukáží se pravdivými, naříditi trestné stíhání viníka?
V Praze, dne 11. března 1930.
Seidl, Staněk,
Kučera, Vácha, Srba, inž. Nečas, Tayerle, Jurnečková, F. Svoboda, Benda, Prokeš, Remeš, Jaroš, V. Beneš, Jaša, Chalupa, Biňovec, Brodecký, Hampl, Stivín, Neumeister, Nový.
274/XVI.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Tayerle a soudruhů
ministru vnitra
o úpravě mimořádných služebních příjmů stráže bezpečnosti a četnictva.
Platový zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 1926, ale náhrada služebních výloh, jakož i úprava služebních a osobních přídavků řídí se dosud podle předpisů platných do konce roku 1925, které fakticky platovým zákonem byly zrušeny, takže po této stránce (poněvadž dosud nebyla vydána vládní nařízení k §§ 147 a 148) nastává neudržitelný stav mimo zákon, který zvláště těžce doléhá na stráž bezpečnosti a četnictvo.
Následkem nevýhodné a naprosto nedostatečné systemisace služebních míst, jsou nejen řádné a pravidelné služební výkony prodlužovány, ale i mimořádné služební výkony jsou tím častější a honorování těchto zůstává hluboko pod přiměřenou odměnou konaných služeb.
Spolek úředníků stráže bezpečnosti, Odborové Sdružení stráže bezpečnosti i Svaz civilní stráže bezpečnosti v R. Č. S., obrátily se již několikráte na rozhodující činitele podrobnými Pamětními Spisy, ve kterých nejen že poukazovaly na neudržitelnou systemisaci služebních míst, ale i na služební přetížení a naprosto podprůměrnou úpravu mimořádných příjmů, které mají býti nově upraveny ve smyslu vládních nařízení k §§ 147 a 148 platového zákona, která však dosud vydána nebyla, čímž jest znemožněna i podrobná a nezbytná úprava mimořádných příjmů stráže bezpečnosti a četnictva.
V důsledku uvedeného táží se podepsaní p. ministra:
1. Je pan ministr ochoten působiti k tomu, aby v připravovaných vládních nařízeních k §§ 147 a 148 platového zákona, byly mimořádné příjmy ozbrojených sborů, zejména stráže bezpečnosti a četnictva náležitě upraveny s ohledem na těžkou, velmi zodpovědnou a životu nebezpečnou službu?
2. Je pan ministr ochoten nechati připravené návrhy vládního nařízení projednati předem se zodpovědnými zástupci odborových organisací ozbrojených sborů?
V Praze, dne 11. března 1930.
Seidl, Tayerle,
inž. Nečas, F. Svoboda, Hampl, Chalupa, Klein, Brodecký, Biňovec, V. Beneš, Tomášek, Neumeistr, Jaša, Benda, Prokeš, Vácha, Nový, Kučera, Pik, Remeš, Staněk, Chalupník.
274/XVII.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, inž. Jar. Nečase a soudruhů
vládě Československé republiky
o zrušení protizákonného jmenování kancelářských úředníků při ředitelství státních lesů a statků v Báňské Bystřici Na Slovensku.
Po provedené systemisaci služebních míst při ředitelství státních lesů a statků obsadilo ministerstvo zemědělství místa kancelářských úředníků v Báňské Bystřici na Slovensku bývalými zřízenci, čímž porušen byl zákon a poškození oprávnění čekatelé na tato místa.
Systemisovaná místa kancelářských úředníků (IV. služební třída) obdrželi horárové (kategorie zřízenecká) František Rošťár, Jan Smid, Eduard Krébes ač nebyli ani oficianty (vrchními), ani úřednickými čekateli. Tímto postupem porušilo ministerstvo zemědělství ustanovení platového zákona §§ 7 a 9 a protizákonně poškodilo oprávněné uchazeče podle § 7 odst. 7. platového zákona oficianty, kterým jedině a výhradně přiznán nárok na místa kancelářských úředníků, nepřichází-li při obsazování místa v úvahu úředníci již ustanovení, nebo úředníci na dovolené s čekatelným, neb úředníci na dočasném odpočinku. Protože jmenovaní nepatří do žádné z těchto kategorií, ani nejsou legionáři s úřednickým průkazem a poněvadž nesplnili předpokladů pro systemisovaná úřednická místa, je jejich jmenování protizákonným a právně neudržitelným.
Na stížnost předloženou ministerstvu zemědělství klubem poslanců Československé sociálně demokratické strany dělnické dne 21. září 1929, č. j. 937/29/L./DRS, odpovídá ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 15. února 1930, č. j. 76887/V/16/8/1929, celkem vyhýbavě, opírajíc propůjčení systemisovaných míst kancelářských úředníků uvedeným horárům (podúředníkům) pouze tím, že službu kancelářskou již v období před účinností platového zákona a až do vyhlášení systemisace konali. Taková argumentace nemá v platovém zákoně, ani ve služebním řádě (který nemůže býti v rozporu se zákonem platovým) právní opory a nemůže věcně přesvědčiti o správném postupu při takovém jmenování. Platový zákon (služební řád) nestanoví, že by bylo možno obsaditi systemisované místo vyšší kategorie, z titulu neprávem zastávané vyšší práce před jmenováním, nýbrž platový zákon nařizuje, že místa kancelářských úředníků IV. služební třídy obsazují se ve smyslu § 7 odstavec 7. z kategorie oficiantů. Poněvadž horárové Rošťár, Smid a Krébes oficianty nebyli, nebyli ani úřednickými čekateli, nejsou legionáři, nejsou ani úředníky na dovolené s čekatelným, nebo na dočasném odpočinku, nemohou se proto státi kancelářskými úředníky.
Jmenování těchto bylo provedeno se zpětnou účinností a započtena jim pro zvýšení služného v kategorii kancelářských úředníků značná doba ztrávená v kategorii zřízenecké, takže dosáhli i značných doplatků v důsledku jmenování. Zápočet takový je v rozporu s § 142 platového zákona.
Podepsaní se táží pana ministerského předsedy:
1. Je vláda ochotna toto protizákonné jmenování horárů Rošťára, Smida a Krébese zrušiti a systemisovaná místa kancelářských úředníků při ředitelství státních lesů a statků v Báňské Bystřici obsaditi oprávněnými uchazeči ve smyslu § 7 odst. 7. platového zákona?
2. Je vláda ochotna naříditi všem úřadům a veřejným podnikům, aby práva pomocného kancelářského personálu na úřednická místa zaručená § 7 odst. 7. platového zákona byla ve všech případech plně respektována?
V Praze, dne 11. března 1930.
Seidl, inž. Nečas,
Jurnečková, Klein, Chalupník, Hampl, Chalupa, Fr. Svoboda, Hummelhans, Tayerle, Staněk, Nový, Jaša, V. Beneš, Biňovec, Stivín, Remeš, Bečko, Pik, dr. Winter, Neumeister, Vácha, Brodecký.