Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.


274.

Interpelace:

I. posl. Horpynky a druhů min. soc. péče o zřízení expositury rozhodčího soudu pražské Dělnické úrazové pojišťovny v Mostu,

II. posl. dr. Kafky, Jelinka a druhů mina spravedlnosti o nesprávném přiznání ceny za návrh na stavbu okresního soudu v Popradě,

III. posl. dr, Kafky, dr. Rosche a druhů min. veř. prací a vnitra o převzetí správy silnic a mostů okresními úřady,

IV. posl. Geyera, inž. Junga a druhů min. pošt a telegrafů o opožděném doručování poštovních zásilek,

V. posl. dr. Luschky, Zajíčka, Kunze a druhů vládě o zaplacení válečných půjček,

VI. posl. Neumeistra, Jurnečkové, Polacha a soudr. min. soc. péče a spravedlnosti o exekučním vymáhání přeplatků na válečných poškozencích,

VII. posl. Neumeistra, Polacha, Jurnečkové a soudr. min. soc. péče o exekučním vymáhání přeplatků na válečném invalidovi Tomáši Jirsovi z Pelce u Kamenice n. Lipou,

VIII. posl. Neumeistra, Bečko, Bendy a soudr. min. vnitra o účastí četnictva a notáře na veřejné schůzi válečných poškozenců v Chynoranech dne 27. ledna 1930.

IX. posl. Neumeistra, Polacha, Kučery a soudr. min. soc. péče o vymáhání přeplatků na válečných poškozencích,

X. posl. B. Procházky, Malého, Fialy a druhů min. železnic o reversech, požadovaných od zaměstnanců stát. drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi,

XI. posl. B. Procházky, Fialy, Malého a druhů vládě republiky Československé o odstranění nesrovnalostí při propočítání služební doby úředníků III. a IV. služeb. třídy, bývalých déle sloužících poddůstojníků,

XII. posl. B. Procházky, Fialy, Malého a druhů min. železnic o zařazení kancelářských výpravčích podúředníků stát, drah do nově zřízených kategorií kancelistů, provozních a vrch. provoz. oficiálů,

XIII. posl. Hrubého a soudr. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty o bílém teroru na Slovensku proti dětem a dělnické mládeži,

XIV. posl. Kaspera a druhů min. vnitra, že se četníků zneužívá pro soukromé účely publikace učitele Kyovského,

XV. posl. Seidla, Staňka a soudruhů min. financí o přeložení přednosty berní správy z Tábora a daňových poměrech v tamním berním obvodě,

XVI. posl. Seidla, Tayerle a soudr. min. vnitra o úpravě mimořádných služebních příjmů stráže bezpečností a četnictva,

XVII. posl. Seidla, inž. Nečase a soudr. vládě Československé republiky o zrušení protizákonného jmenování kancelářských úředníků při ředitelství státních lesů a statků v Báňské Bystřici na Slovensku,

XVIII. posl. Seidla, inž. Nečase, Husnaje a soudr. min. financí o vyplácení zvláštních mimořádných příplatků smluvním kancelářským zaměstnancům finančních úřadů na Podkarpatské Rusi,

XIX. posl. Seidla a soudr. min. národní obrany o vyplácení diet civilním zaměstnancům vojenské správy přeloženým z Podkarpatské Rusi na Slovensku v obvodu Z. V. V. Košice,

XX. posl. Seidla, Husnaje a soudr. min. vnitra o upotřebení úředních kancelářských paušálů u četnictva na Podkarpatské Rusi.

274/I. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi sociální péče

o zřízení expositury rozhodčího soudu pražské Dělnické úrazové pojišťovny v Mostu.

Vedení sporů a způsob jednání rozhodčího soudu a zvláště, pokud jde o spory z úrazů utrpěných v důlním podniku, horního senátu rozhodčího soudu Dělnické úrazové pojišťovny v Praze zavdávají již delší dobu podnět ke stížnostem žalujících stran. Nesociální důchodová politika pražské Úrazové pojišťovny vzbudila již mezi pojištěnci důchodci obranné hnutí, které se projevuje hlavně vzrůstem žalob. Tím vzrostl u tohoto rozhodčího soudu podstatně počet sporů, takže na jedno odpoledne jest často ustanoveno projednávání 30 - 40 sporů před rozhodčím soudem, aby bylo lze zvládnouti nahromaděné žaloby. Doba přelíčení jest omezena na nejmenší míru. Ustanovené sporné věci jsou projednány v tří- až čtyřhodinovém přelíčení i s lékařskou prohlídkou 30 - 40 důchodců, kteří se domáhají svého práva u rozhodčího soudu. Že se při takovémto rychlém řízení před rozhodčím soudem nedá prováděti ani důkladná lékařská prohlídka, ani nelze důkladně a věcně nebo správně rozbírati sporné věci, jest samozřejmé. Další škodlivý následek tohoto hromadného projednávání před rozhodčím soudem projevuje se v tom, že řízení jest často šablonisováno, že se nezachovávají přesné předpisy soudního řádu, že důkazy, jež jsou často nutné, aby se zvrátil posudek soudních lékařů, jsou připouštěny zřídka, jen aby podané žaloby byly co možná nejrychleji vyřízeny. Opravné prostředky nebo žaloby jsou proti usnesením rozhodčího soudu nebo nálezům jsou podle ministerského nařízení ze dne 10. dubna 1899, čís. 47 ř. z., nepřípustné, takže žalobci nemají zákonité opory, aby na ochranu svých zájmů nastoupili další instanční postup. Nelze se tedy diviti, jestliže se s těmito procesními poměry, zraňujícími právní cítění, projevuje se stále vzrůstající nespokojenost pojištěnců proti úrazu a jestliže volání po zákonité reformě ozývá se stále hlasitěji a naléhavěji.

Vedle přetížení rozhodčího soudu pražské Dělnické úrazové pojišťovny vzrůstem žalob, další příčinou uvedeného nešvaru v řízení před rozhodčím soudem jest také nedostatek volných soudů a přísedících. Tento nedostatek, jehož příčinou, pokud jde o přísedící dlužno hledati v tom, že volby nebyly tak dlouho provedeny, vadí, že nelze zříditi několik nalézacích senátů, čímž by se jednak umožnilo konati častěji přelíčení před rozhodčím soudem a takto urychliti vyřizování sporů, na druhé straně pak snížením počtu sporných případů ustanovených na jedno stání bylo by lze zaručiti důkladné projednání.

Pro nás jest jasné, že pronikavé nápravy těchto procesních nešvarů lze dosíci jen zákonem, a to novelováním zákona o dělnickém úrazovém pojištění a zastaralých předpisů k němu o řízení před rozhodčími soudy. Řízení před rozhodčím soudem bylo by však možno aspoň částečně zlepšiti, kdyby se věcně ulehčilo rozhodčímu soudu pražské Dělnické úrazové pojišťovny, a to tím, že by se zřídila expositura rozhodčího soudu v Mostě. Nebyla by to žádná novinka v oboru úrazového rozhodčího soudnictví. Neboť právě v Mostu byl po několik let rozhodčí soud Dělnické úrazové pojišťovny, jehož činnost přestala právě dne 30. prosince 1919 podle vládního nařízení ze den 30. prosince 1919, čís. 19 Sb. z. a n. Mimo to obdobný precedenční případ lze spatřovati v exposituře moravsko-ostravského rozhodčího soudu Úrazové pojišťovny v Brně, který byl zřízen pro kamenouhelný revír podle §u 9 vládního nařízení Československé republiky ze dne 19. května 1919, čís. 356 Sb. z. a n., tedy již po převratu. Město Most jest zcela zvláště předurčeno za sídlo takové expositury, jednak teritoriálně jako středisko dolování na hnědé uhlí a rozsáhlé průmyslové pánve, jednak věcně jako sídlo krajského soudu, který by mohl obstarávati kancelářské práce.

Zákonitý podklad a odůvodnění pro zřízení takovéto expositury poskytuje ustanovení §u 38 b) zákona o úrazovém pojištění, podle něhož ministr sociální péče jest oprávněn v dohodě se zúčastněnými ministry zříditi v průmyslových střediscích, kde se toho jeví nutnost, expositury rozhodčího soudu a určiti obvod jejich působnosti. Expositura moravsko-ostravská byla zřízena na tomto právním podkladě nařízením. Při spravedlivém a nestranném posuzování poměrů u rozhodčího soudu pražské Dělnické úrazové pojišťovny nebude se moci jistě nikdo uzavírati přesvědčení, že by zřízení expositury v Mostu, která by převzala část procesní agendy příslušející pražskému rozhodčímu soudu, citelně ulehčilo uvedenému soudu a tím by bylo lze podstatně zjednati nápravu jak formálního, tak materielního řízení.

Finanční náklad, spojený se zřízením této expositury byl by velmi nepatrný. Podle §u 36 min. nařízení čís. 47/1889 ř. z., náklady spojené se zřízením a prováděním rozhodčího soudu hradí Dělnická úrazová pojišťovna. Nyní soustřeďují se veškeré spory pro pojištěnce a důchodce bydlící v Čechách v Praze a pojišťovna jest povinna ve všech případech zaplatiti cestovné žalobcům, někdy i jejich průvodcům i se stravným, z vlastních peněz. Poněvadž dojíždějí z velké dálky, na příklad z Falknova, z Chebu, Podmokel, Mostu aj., činí jízdné a stravné velmi značné částky a citelně ústav zatěžují. Zřízením expositury rozhodčího soudu v Mostu by se tyto náklady snížením jízdného podstatně zmírnily. Všeobecná úrazová pojišťovna by ušetřila částky, které by mohla vynaložiti na úhradu nákladů, spojených s úřadováním expositury. A kdyby tím nedosáhla vůbec žádných úspor, vykonala by tím pozoruhodné dílo sociální a lidské péče, jímž by politování hodným mrzákům a postiženým úrazem ušetřila potíže a nebezpečenství dlouhé cesty do Prahy.

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče, je-li ochoten co nejdříve zříditi exposituru rozhodčího soudu Dělnické úrazové pojišťovny v Mostu.

Horpynka,

Geyer, Kasper, Köhler, inž. Jung, Simm, Schubert, Szentiványi, Krebs, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Matzner, dr. Schollich, dr. Hassold, Knirsch, dr. Törköly, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Holota, Nitsch.

 

274/II. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Kafky, Jelinka a druhů

ministrovi spravedlnosti

o nesprávném přiznání ceny za návrh na stavbu okresního soudu v Popradě.

Magistrát města Popradu dopisem ze dne 20. dubna 1929, č. 508/1929 vyzval inž. arch. Krause, úředně oprávněného civilního architekta v Českém Těšíně, aby se zúčastnil soutěže návrhů na stavbu okresního soudu v Popradu.

Základem této soutěže byly program a protokol, obsahující podrobné podmínky o přiznání ceny a náhrady.

Ještě než se porota sešla, bylo v Popradu známo, že první cenu dostane tamější usedlík stavitel Šašinka, poněvadž prý má potřebný vliv u poroty, ať jeho návrh dopadne jakkoliv.

Skutečně porota pod předsednictvím starosty města dala se pohnouti k četným činům způsobilým k tomu, aby určitému navrhovateli pomohly k vítězství.

1. Ještě než se porota sešla, starosta města, jenž byl později zvolen předsedou poroty, pozval, jak lze prokázati, členy poroty do své úřadovny a pokoušel se působiti na jejich příští rozhodování.

2. Ještě než byla přiznána cena, byly na návrh jednoho člena poroty a za předsedova souhlasu otevřeny obálky s hesly a tím porušena anonymita, požadovaná pro rozepsání soutěže.

3. Poněvadž již při prvním zkoumání bylo zřejmé, že navrhovatel, jemuž se na přání jedné části poroty měla dáti přednost, porušil stavební program a předpisy platné pro stavbu budovy okresního soudu, vytyčil předseda poroty na její schůzi směrnice, jež příkře porušují ustanovení.

4. Inž. arch. R. Kraus doporučeným dopisem ze dne 10. června 1929 upozornil na tyto nesprávnosti, jež pronikly do veřejnosti ještě než porota vydala své rozhodnutí.

5. Přes to, že návrh pana stavitele Šašinky v četných bodech nevyhovoval podmínkám soutěže - naprosto nehledě k tomu, že vykazoval velké nedostatky projekční - nejen nebyl vyloučen, nýbrž dokonce byl uznán za nejlepší.

Na odvolání pana inž. arch. Krause k popradskému městskému starostovi a městskému notariátu proti tomuto zcela nemožnému postupu městského zastupitelstva, které pro své úřední činnosti úřední činnosti vzalo za základ rozhodnutí poroty, na němž se porota nesprávně usnesla, nedošla odpověď právě jako na několikerou žádost navrhovatele, aby mu byl zaslán zápis o jednání poroty.

Podle 4. a 5. podmínky soutěže měla nejlepší práci vybrati porota a ministerstvo.

Ale aby se zabránilo, aby ministerstvo neopravilo rozhodnutí poroty, byl přes energické námitky pana inž. arch. Krause předložen ministerstvu služebné cestou jen návrh pana stav. Šašinky.

Když košický vrchní soud (jímž věc ve služební cestě musila projíti), byv upozorněn zápisem vyžádal si i návrh inž. Krause, zakročil tam bývalý předseda poroty společně se stavitelem Šašinkou a podle toho, co referent řekl panu inž. arch. Krausovi, dosáhl toho, že práce stavitele Šašinky, v Košicích odmítnutá jako nezpůsobilá, může býti nahrazena lepším návrhem.

Pan inž. Kraus, jenž chtěl podati námitky proti těmto nesprávnostem a proti nepřípustnému dodatečnému podání návrhu předsedovi košického vrchního soudu (býv. ministrovi Mičurovi), byl krátce odmítnut, poněvadž neuměl slovensky.

Poněvadž v bodě 4 a 5 podmínek jest ministerstvo výslovně uvedeno jako druhý rozhodčí soudce, zakročil pan inž Kraus prostřednictvím inženýrské komory pro ČSR. v ministerstvu spravedlnosti, ale dostalo se mu tam stručné odpovědi, že ministerstvo nemá zájmu na těchto vnitřních věcech a žádá jen vhodného návrhu pro umístění okresního soudu v Popradě, ale ostatně že má na tom tím méně zájem, když stavebníkem jest město Poprad.

Poněvadž postup popradského městského zastupitelstva právě tak ostře odporuje přesně určeným ustanovením o soutěžích jako mravním zásadám veřejného právního sboru a nadřízené úřady a zvláště příslušné ministerstvo, jakmile se dovědí o těchto nepatřičných událostech, nemohou tohoto postupu schváliti, táží se podepsaní:

1. Ví pan ministr o nešvarech právě uvedených, příčících se nejprimitivnějším pojmům přiznávání cen?

2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby se podobné události neopakovaly?

3. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby potrestal křiklavé přestupky, které se udály v tomto případě?

V Praze, dne 5. března 1930.

Dr. Kafka, Jelinek,

Katz, Windirsch, Blatny, Hackenberg, Leibl, Taub, Häusler, Heeger, Zierhut, dr. Peters, Böllmann, Viereckl, Gläsel, Kirpal, Schäfer, dr. Rosche, Halke, Platzer, Schweichhart.

 

274/III. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Kafky, dr. Rosche a druhů

ministrům veřejných prací a vnitra

o převzetí správy silnic a mostů okresními úřady.

Výnosem ministerstva veřejných prací v dohodě s ministerstvem vnitra ze dne 11. ledna 1930, č. 0507/6 ai 1929 byla odborná správa silnic a mostů přenesena na zemské nebo okresní úřady země České a Moravskoslezské, vydal pražský zemský úřad oběžník okresním úřadům, a vyzval je, aby od 1. prosince 1928 převzaly správu silnic a mostů. Tyto výnosy zřejmě odporují zákonu o organisaci správy, zvláště jeho §u 53, odst. 4.

Podepsaní táží se tedy pánů ministrů veřejných prací a vnitra:

Jak ospravedlní páni ministři veřejných prací a vnitra, že vydali tyto výnosy zákonu odporující a co zamýšlejí páni ministři veřejných prací a vnitra, aby výše zmíněné výnosy, nebo jejich účinek, jenž snad již nastal, zbavili účinnosti?

V Praze, dne 5. března 1930.

Dr. Kafka, dr. Rosche,

Windirsch, Schweichhart, Viereckl, Taub, Hackenberg, Zierhut, Blatny, Leibl, dr. Peters, Gläsel, Heeger, Kirpal, Häusler, Katz, Jelinek, Böllmann, Halke, Platzer, Schäfer.

 

274/IV. (překlad).

Interpelace

poslanců J. Geyera, inž. R. Junga a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o opožděném doručování poštovních zásilek.

Německý tělocvičný spolek v městysi Železné Rudě stěžoval si dne 10. ledna 1930 do opožděného doručování pozvánek, které dne 19. prosince 1929 podal u poštovního úřadu v Železné Rudě II. a které byly doručeny teprve po jeho zakročení dne 30. prosince 1929, tedy po 11 dnech, u ředitelství pošt a telegrafů v Praze. Odpověď ředitelství pošt a telegrafů v Praze ze dne 11. února t. r., č. 22833/VII., kterou dostal na svou stížnost a podle níž lze tuto nemilou událost omluviti tím, že se ve vánoční době nahromadilo příliš mnoho poštovních zásilek, nemůže uspokojiti, poněvadž sám poštovní úřad při urgenci dne 27. prosince 1929 oznámil, že tyto pozvánky byly u poštovního úřadu založeny.

Jak musejí denně zjišťovati obyvatelé městyse Železné Rudy, jest poštovní kancelář částí bytu poštmistrové, a užívá se jí jako pokoje pro hry a pro děti. Při tak mnohostranném použití úřední místnosti jsou takové události, jako doručení opožděné o 11 dní, nejen snadno možné, nýbrž když se nezakročí, vůbec se nezpozorují. Z takového protahování a opožďování mohou býti strany případně značně poškozeny. Bylo by tedy zapotřebí, aby se služební místnosti užívalo výlučně jen pro úřadování.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Je-li ochoten naříditi, aby úřadovna poštovního úřadu v Železné Rudě II. byla užívána jen jako úřadovna a je-li dále ochoten

2. naříditi poštmistrové, aby úřadovny neužívala dále pro svou soukromou potřebu jako pokoje pro hry a děti, nebo ji zakázati dosavadní užívání?

V Praze, dne 3. března 1930.

Geyer, inž. Jung,

dr. Szüllö, Horpynka, dr. Keibl, dr. Schollich, Matzner, inž. Kallina, Krebs, dr. Hanreich, Kasper, Simm, Schubert, Knirsch, Köhler, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Fedor, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Dobránsky, Hokky, dr. Hassold.

 

274/V. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Luschky, Zajička, Kunze a druhů

vládě

o zaplacení válečných půjček.

Dluhopisy válečných půjček byly přeměněny v dluhopisy IV. státní půjčky nejprve zákonem čís. 417/1920 (s vládními nařízeními čís. 454/1920 a 489/1920). Zákon čís. 216/1924 (s vládním nařízením čís. 276/1924) měl tuto velkou otázku upraviti "konečně".

Podle státního rozpočtu pro rok 1930 bylo prozatím vydáno 8.340,000.000 Kč dluhopisů IV. státní půjčky. Úroky pro běžný rok vyžadují 420,000.000 Kč. Na prvý pohled mohou se tyto částky zdáti vysoké, ve skutečnosti platí však stát z toho ze svého jen poměrně malou část, neboť upisovatelé IV. státní půjčky, aby mohli dostati nové dlužní úpisy, musili dáti státu velké částky v hotovosti.

Výsledek "konečného" řešení otázky válečné půjčky jest zvláště pro německé občany tohoto státu zdrcující: Mnoho miliard dlužních úpisů nebylo vůbec zaplaceno, zbytek ani zdaleka ne plnou hodnotou. Mnoho držitelů válečných půjček - právě méně majetní - nemohli zaplatiti velké částky v hotovosti, aby tak dostatečným zaplacením provedli výměnu, neboť občané, jejichž majetek činil více než 25.000 Kč, neměli práva na bezplatnou výměnu. Velmi krutě bylo postiženo mnoho občanů, kteří válečnou půjčku lombardovali. Mnoho držitelů válečných půjček přihlašovací lhůtu nezaviněně zameškalo.

Námitka, že prý kursy dluhopisů IV. státní půjčky velmi stouply, čímž držitelé dosáhli velkého kursovního zisku, není na místě. Z kursovního zisku nemají nic všichni, jejichž válečné půjčky nebyly připuštěny k výměně. Ostatně jest také možno, že kursy opět klesnou.

Události poslední doby naléhavě vyžadují, aby otázka válečných půjček dostala se znovu na přetřes.

1. Československo převzalo od starého Rakousko-Uherska všechna aktiva. Jest tedy také mravně povinno plně a zcela převzíti všechna pasiva (sem patří také válečné půjčky).

2. Druhá haagská konference vyžádala si od Československa vysoké roční platy (celkem asi 120 milionů korun). Kdyby bylo Československo zaplatilo válečné půjčky plně, bylo by se nám v Haagu jistě uložilo méně. Tyto miliony musíme po několik desetiletí platiti do ciziny, kdežto částky za zaplacené válečné půjčky zůstávají doma a posilují hospodářství. Dnes se všeobecně vidí, že nezaplacení válečných půjček bylo těžkou chybou.

3. V době, kdy byly vydány zákony o válečných půjčkách, byl stav našich financí nepříznivý, v posledních létech se podstatně zlepšil. Podle výroků pana ministra financí nový plat 120 milionů Kč nepůsobí potíží. Totéž by jistě také platilo, kdyby zákon o válečných půjčkách byl novelován.

4. Československo bylo zřízeno mírovými smlouvami. Kdo však uchránil dnešní území Československa před hrůzami války? Vojska ústředních mocností. Kdyby byla nedostala potřebné peníze z válečných půjček, byla by se fronta pravděpodobně zhroutila již v době, kdy ruská vojska stála v Karpatech. Slovensko bylo by se stalo bojištěm, válečné škody byly by činily několik miliard. Že nemusíme tyto obrovské částky platiti, stalo se zásluhou ústředních mocností a musíme za to děkovati všem, kdo upsali válečnou půjčku. Bylo by jistě nanejvýš na čase, aby tyto historické skutečnosti byly uznány plným zaplacením válečných půjček.

5. Poukazujeme konečně k tomu, že na příklad Německá říše přes svá obrovská břemena valorisovala válečné půjčky a že prý také Maďarsko a Rakousko válečné půjčky zvalorisují. Československo musí se říditi tímto příkladem. Musí to učiniti také proto, aby posílilo státní myšlenku také u těch, kteří se tím, že jim nebyly zaplaceny válečné půjčky, pokládají za pastorky státu. Tyto vrstvy musí také nanejvýš roztrpčiti, slyší-li, že Československo bude snad za několik let musiti platiti dokonce peníze pro maďarské magnáty, kdežto mnoho československých držitelů válečných půjček nedostane tak jako dříve žádnou náhradu. 120 milionů korun musíme platiti podle mírových smluv. Zklamaní držitelé válečných půjček poukazují na neméně důležité mravní závazky, které má stát k nim.

Pan ministr financí prohlásil ve své řeči k rozpočtu, že otázka reparační s otázkou válečných půjček nesouvisí, že pro něj je otázka válečných půjček rozřešena. Nemůžeme věřiti, že všichni ministři s tímto názorem souhlasí. Tážeme se tedy vlády:

1. Ví vláda, že nanejvýš nedostatečným "zaplacením" válečných půjček bylo zničeno nesčetné množství existencí a zeslabena spotřební síla veškerého obyvatelstva?

2.Ví vláda, že ve spojení s druhou haagskou konferencí naše obyvatelstvo spontánně žádá změnu zákonů o válečných půjčkách?

3. Bývalý ministr financí dr. Rašín prohlásil, že válečné půjčky zaplatí do 100%. Jest vláda ochotna tento slib splniti a sněmovně co nejdříve předložiti návrh zákona, jímž by zákony číslo 417/1920 a 216/1924 byly novelovány? Které zásady chce vláda při této novelisaci prováděti?

V Praze, dne 26. února 1930.

Dr. Luschka, Zajiček, Kunz,

Bobek, Scharnagl, dr. Petersilka, dr. Fritz, Onderčo, Slušný, dr. Mederlý, Sivák, Macháček, Hlinka, Greif, Fritscher, dr. Mayr-Harting, Oehlinger, Suroviak, Grebáč-Orlov, Mojto, dr. Ravasz.

 

274/VI.

Interpelace

poslanců Frant. Neumeistra, Marie Jurnečkové, J. Polacha a soudruhů

ministru sociální péče a spravedlnosti

o exekučním vymáhání přeplatků na válečných poškozencích.

Česká finanční prokuratura v Praze zavedla exekuční řízení pod č. j. 8284; odd. VIII. ze dne 29. I. 1930 okresním exekučním soudem v Praze pod E. XIII. 734/30 ze dne 31. I. 1930 na žádost zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze proti válečnému invalidovi Josefu Noskovi, typografu v Michli, Kostelní ulice 53. Exekuce proti invalidovi vedena jest pro přeplatek Kč 3.122, vzniklý vybíráním důchodu od úřadu pro péči o vál. poškozence v Praze ve smyslu zákona č. 39 ze dne 25. ledna 1922.

Přeplatek nevznikl vinou invalidy, v jeho poměrech nenastala žádná změna, jak stanoví § 31 zákona ze dne 25. I 1922, č. 39. Sb. z. a n. Byl a zůstal typografem, toto také řádně hlásil, a bylo věcí úřadu pro péči o vál. poškozence, aby včas příjem invalidy vyšetřil.

Zemský úřad pro péči o vál. poškozence v Praze žádá o provedení exekuce přes známé mu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně č. 6461, ze dne 10. XI. 1926 R, II. 325/26. V celé řadě případů bylo povolení exekuční k podávané stížnosti zrušeno a zemský úřad odsouzen k hrazení výloh. I přes to, že invalida Nosek nemá majetku, nechá provádět exekuci, která musí býti podle cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušena. Tím naprosto zbytečně zatěžuje úřady státní, jinak stejně již dosti značnou agendou zatížené, hlavně naše exekuční soudy. Výsledek řízení bude pro nemajetnost invalidy bezvýsledný.

Česká finanční prokuratura provádí v tomto případě taktéž exekuci, sice na žádost zemského úřadu pro péči o vál. poškozence, ale provádí ji přes okolnost, že několikráte exekuce dle cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu byla zrušena a musí býti zrušena a v tomto případě. Zatěžuje se tak znovu zbytečně státní agenda a neslouží to konečně ani k přesvědčení o nutné prestyži státních úřadů, když podobně se postupuje a je předem známo, že výsledek bude negativní.

Podepsaní se proto táží:

1. Je panu ministrovi sociální péče znám případ o vymáhání přeplatku na vál. poškozenci?

2. Je ochoten pan ministr sociální péče zaříditi, aby se podobné případy neopakovaly a aby byl přeplatek invalidovi odepsán? Je ochoten pan ministr spravedlnosti naříditi, aby nebyla vedena exekuce a porušováno tak rozhodnutí Nejvyššího soudu, které přece musí býti jako rozhodnutí konečně respektováno?

3. Je ochoten pan ministr spravedlnosti naříditi, aby nebyly prováděny zbytečná řízení a exekuce proti vál. poškozencům pro přeplatky na důchodech, když jsou známy okolnosti uvedené a nepřipustit tak zbytečné zatěžování soudních úřadů, stejně již značně zatížených?

V Praze, dne 5. března 1930.

Neumeister, Jurnečková, Polach,

Benda, Brodecký, inž. Nečas, Fr. Svoboda, Hummelhans, Kučera, Srba, Vácha, Tomášek, Klein, Prokeš, V. Beneš, Stivín, Chalupník, Jaša, Biňovec, Chalupa, Pik, Hampl, Remeš, Tayerle.

 

274/VII.

Interpelace

poslanců Fr. Neumeistra, J. Polacha, Marie Jurnečkové a soudruhů

ministru sociální péče

o exekučním vymáhání přeplatků na válečném invalidovi Tomáši Jirsovi z Pelce u Kamenice nad Lipou.

Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze vymáhal exekučním soudem prostřednictvím České finanční prokuratury přeplatky na jmenovaném invalidovi v částce ca Kč 13.148.70. Na podanou stížnost zrušil exekuční krajský soud a zemský úřad odsouzen byl k zaplacení útrat. Ihned potom začal zemský úřad pro péči o válečné poškozence vymáhat přeplatek cestou politické exekuce, kterou provádí okresní úřad v Kamenici nad Lipou. Do politické exekuce podal jmenovaný invalida stížnost k zemskému úřadu, který však stížnost zamítl.

Jedná se o beznohého invalidu. Jirsa má amputaci nohy, nemůže ani chodit, pracovat na polích nemůže vůbec, na všechnu práci si musí najmout. Tím značně jeho příjem se snižuje a sotva stačí, aby vyživil svoji četnou rodinu. Má 5 nezaopatřených dětí. Na všechny tyto okolnosti nebéře prostě berní správa zřetele a stanoví invalidovi příjem z pozemků podle vlastní libovůle a ne podle skutečného stavu a podle skutečného příjmu. Berní správa stanovila invalidovi příjem v jednom roce na Kč 31.000.-, v následujícím pak na Kč 13.000.-, v dalším pak na Kč 12.000.- a podobně. Z toho je patrno, že příjem stanoví se prostě libovolně bez uvážení všech okolností, které jsou příliš rozhodujícími pro stanovení nebo docílení skutečného příjmu.

Invalida Tomáš Jirsa při sociálně lékařské prohlídce v Jindřichově Hradci přesně uvedl svůj majetek a svoji výměru polí. Toto musí také ve spise býti uvedeno. Tudíž splnil svoji povinnost ve smyslu § 31 zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. Oznámil svůj majetek a bylo věcí zemského úřadu, aby na základě toho také vyšetřil příjem uvedeného invalidy. Nebyl-li příjem vyšetřen, pak nemá vinu invalida, ale zemský úřad pro péči o válečné poškozence. Majetek a výměra polí byla oznámena při prohlídce slk., invalida dostal výměr a podle výměru správně dostával důchod. Byl tu naprosto správný postup a nemohlo býti za těchto předpokladů známo invalidovi, že mu důchod nepřísluší, který mu také teprve dodatečně byl oduznán. Invalida vzhledem k svoji invaliditě a hlavně rodinným poměrům přeplatek zaplatiti nemůže.

Podepsaní proto se táží:

Je panu ministru sociální péče tento případ znám?

Je ochoten pan ministr zaříditi, aby v tomto případě nebyl přeplatek vymáhán a naopak proto, že nevznikl vinou invalidy, je ochoten pan ministr zaříditi, aby přeplatek byl invalidovi odepsán?

Je ochoten pan ministr sociální péče předložiti zákonodárnému sboru návrh zákona na odepsání přeplatků na důchodech v obdobných případech:

V Praze, dne 5. března 1930.

Neumeister, Polach, Jurnečková,

Benda, Brodecký, inž. Nečas, Fr. Svoboda, Hummelhans, Kučera, Srba, Vácha, Tomášek, Klein, Prokeš, V. Beneš, Remeš, Stivín, Chalupník, Jaša, Biňovec, Chalupa, Tayerle, Hampl.

 

274/VIII.

Interpelace

poslanců Fr. Neumeistra, Jána Bečko, Ferdinanda Bendy a soudruhů

ministru vnitra

o účasti četnictva a notáře na veřejné schůzi válečných poškozenců v Chynoranech dne 27. ledna 1930.

V Chynoranech na Slovensku konala se v neděli dne 27. ledna 1930 veřejná schůze válečných poškozenců, které se zúčastnilo 28 válečných poškozenců a sice 12 válečných invalidů a 16 vdov a pozůstalých po padlých synech. Po půl 3. hod. odpoledne dostavil se do místnosti notář Benich Valent v průvodu dvou četníků což vyvolalo mezi přítomnými velký rozruch. Místopředseda skupiny Družiny československých válečných poškozenců v Chynoranech zahájil na připomenutí notáře schůzi jako řečník mluvil zemský předseda této korporace Kopas, který jednal o potřebách válečných poškozenců a o předloženém memorandu vládě, při čemž nechal notář řečníka napomínat a stejně, když upozorňoval na zákon, jímž zrušeny byly tituly šlechtické a že není také správné, jestliže na úřadech používá se při svých žádostech titulů úředníkům notářům "pán velkomožný" a "pán urozený". Upozornil, že žijeme v demokracii a třeba sice příslušným titulem slušně lze titulovat a netřeba používat titulů nepatřících a nezvyklých, ba i odporujících zákonu.

Přítomné válečné poškozence velmi rozrušilo toto napomínání již hlavně proto, že nemělo jim býti umožněno, aby byli poučeni, jak si mají počínati a hlavně o svých požadavcích.

Řečník stejně byl napomínán, když poukazoval na nespravedlivé placení poplatků za razítkování poukázky na nepatrný důchod válečných poškozenců, které obecní úřad za orazítkování poukázky na válečných poškozencích vymáhá a žádá.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Je panu ministrovi znám případ v Chynoranech, kde na schůzi do místnosti, ve které se schůze konala, dostavil se notář v průvodu dvou četníků?

2. Je panu ministrovi známo, za jakých předpokladů byl řečník válečných poškozenců napomínán, když mluvil o potřebách a požadavcích válečných poškozenců a tyto poučoval, jak si mají počínati?

3. Je pan ministr vnitra ochoten zaříditi, aby příště do schůzí válečných poškozenců nechodil notář v průvodu četníků?

V Praze, dne 5. března 1930.

Neumeister, Bečko, Benda,

Polach, Brodecký, inž. Nečas, Fr. Svoboda, Hummelhans, Srba, Vácha, Tomášek, Klein, Prokeš, Kučera, V. Beneš, Stivín, Chalupník, Hampl, Jaša, Biňovec, Chalupa, Pik, Remeš, Jurnečková, Tayerle.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP