247/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance F. Oehlingera a druhů

ministrovi vnitra,

že četníci úředně doručují dotazník učitele Kyovského majetníkům firem v Poúpí, v politickém okrese trutnovském.

Do několika továren v Poúpí, v politickém okrese trutnovském, dostavili se před několika dny četníci ve stejnokroji a odevzdali majetníkům dvojjazyčný dotazník s vyzváním, aby jej podle pravdy vyplnili. Dotazník zněl takto:

"P. T.

Podepsaný obrací se k vám se zdvořilou žádostí, abyste laskavě vyplnil tento dotazník. Těchto dat použije k literární vlastivědě. S díky a úctou

K. Kyovský, učitel.

1. Úplné jméno firmy:

2. Nynější majetník:

3. Sídlo:

4. Popis zařízení: (Na příklad počet parních strojů, turbin, stavů, vřeten atd.)

5. Pobočné podniky: Které a kde? (Na příklad: úpravny, bělidla, brusírny dřeva atd.):

6. Datum založení podniku:

7. Krátký historický popis podniku: (byl zde dříve nějaký jiný podnik a který?):

8. Jména dřívějších držitelů s daty:

9. Pohonná síla, voda, pára, ks:

10. Počet dělníků (mužů? žen?):

11. Odkud se odebírá surový materiál?

12. Odbytiště:

13. Druh výrobků:

14. V kterých létech a kam byl největší odbyt výrobků:

15. Situace za války a po převratu (výrobky ze surového materiálu; nepracoval podnik a kdy?)"

Obsah tohoto dotazníku a zvláště pak způsob, jak byl dodán, vzbudil v dotčených vrstvách, ba u veškerého obyvatelstva v Poúpí, v politickém okrese trutnovském, živé rozhořčení, které jest tím oprávněnější, že dotazník byl dodán četnictvem, tedy úředně. Právem žádají zúčastněné kruhy, aby bylo zjednáno jasno, zda dvojjazyčné dotazníky doručovalo četnictvo z rozkazu nadřízených úřadů nebo zda jednal pan učitel Kyovský svémocně a politický úřad to mlčky trpěl. Tato věc musí býti co nejdříve a bezvadně objasněna, aby byla rozptýlena všechna případná podezření, jakoby politický úřad podporoval průmyslové vyzvědačství nebo jakoby mu pomáhal prostřednictvím četníků.

K tomuto názoru musily dospěti zúčastněné kruhy tím spíše, poněvadž jest přece známo, že podporování literatury nespadá do oboru působnosti četnictva a otázky po odbytišti, v kterých létech a kam byl největší odbyt výrobků a odkud se odebírá surovina, nemají nejmenší souvislosti s literární vědou.

Podepsaní se tedy táží:

1. Ví pan ministr vnitra o tomto postupu četnictva v Poúpí, v politickém okrese trutnovském?

2. Jest pan ministr ochoten zahájiti o tomto nezákonitém postupu četnictva přísné vyšetřování a viníky pohnati k odpovědnosti?

3. Jest pan ministr ochoten chrániti podnikatele před přehmaty četnictva a netrpěti porušování výrobního tajemství nikým, dokonce již ne pak četnictvem?

V Praze, dne 25. února 1930.

Oehlinger,

Zajiček, Bobek, Greif, Fritscher, Kunz, Stenzl, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr. Jabloniczky, Hokky, Eckert, dr. Luschka, Scharnagl, dr. Mayr-Harting, Krumpe, dr. Petersilka, Prause, dr. Szüllö, Fedor.

 

247/XIV. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi vnitra,

že četnictvo pomáhá při průmyslovém vyzvědačství pro literární vlastivědu učitele Kyovského.

Počátkem února tohoto roku dostavili se do různých německých podniků v Poúpí četníci ve stejnokroji, kteří vyzvali podnikatele, aby podle pravdy vyplnili níže uvedený dvojjazyčný dotazník.

"P. T.

Podepsaný obrací se k vám se zdvořilou žádostí, abyste laskavě vyplnil tento dotazník. Těchto dat použije k literární vlastivědě. S díky a úctou

K. Kyovský, učitel.

1. Úplné jméno firmy:

2. Nynější majetník:

3. Sídlo:

4. Popis zařízení: (Na příklad počet parních strojů, turbin, stavů, vřeten atd.)

5. Pobočné podniky: Které a kde? (Na příklad: úpravny, bělidla, brusírny dřeva atd.):

6. Datum založení podniku:

7. Krátký historický popis podniku: (byl zde dříve nějaký jiný podnik a který?):

8. Jména dřívějších držitelů s daty:

9. Pohonná síla, voda, pára, ks:

10. Počet dělníků (mužů? žen?):

11. Odkud se odebírá surový materiál?

12. Odbytiště:

13. Druh výrobků:

14. V kterých létech a kam byl největší odbyt výrobků:

15. Situace za války a po převratu (výrobky ze surového materiálu; nepracoval podnik a kdy?)"

Není pochyby, že pravdivá odpověď na všechny tyto otázky musila by obsahovati vše, co vůbec české konkurenci jest třeba věděti a co ji zajímá a že podnikatel, který dá upřímnou odpověď, vydal by přímo v šanc to, co se nazývá výrobním tajemstvím". Nelze také dobře pochopiti, že mohou býti předmětem "literární vlastivědy", nebo že ji mohou zajímati a míti pro ni důležitost zvláště také otázky odkud se odebírá surovina, kde jest odbytiště, v kterých létech a kam se zboží nejvíce odbylo, a musíme se tedy právem domnívati, že zde jde o nejvelkolepější a nejkřiklavější případ průmyslového vyzvědačství, které má české konkurenci dopomoci, aby mohla vítězně pokračovati v již zahájeném dobývání Poúpí.

Naprosto neuvěřitelné však jest, že četníci v stejnokroji chodí od podniku k podniku, zřejmě, aby využívajíce kouzla stejnokroje a s tím spojeného zdání úřední činnosti, aby vykonávali nátlak na podnikatele, aby dotazník vyplňovali a aby tak soukromé věci pana Kyovského dodali rázu úředního jednání.

Či patří snad od nejnovější doby péče o literaturu do oboru působnosti četnictva?

Nemůžeme předpokládati, že takto jednají z příkazu nadřízených úřadů, ale musíme se domnívati, že úřady to schvalují, dokud neučiní energická opatření, aby se takovýmto nepřístojnostem jednou pro vždy zabránilo.

V zájmu celé veřejnosti a rovněž v zájmu německého obyvatelstva v Poúpí musíme proto naléhati, aby tato věc byla bezvadně vysvětlena a aby odpovědný činitel byl pohnán k odpovědnosti.

Podepsaní táží se tedy pana ministra, ví-li o tomto postupu četnictva a je-li ochoten k odpovědnosti pohnati osoby, které takto zneužily své moci?

V Praze, dne 24. února 1930.

Horpynka,

Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, inž. Jung, Kasper, Geyer, Matzner, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. Hassold, inž. Kallina, Köhler, Krebs, Fedor, Simm, Schubert, Knirsch, Hokky, Dobránsky.

 

247/XV. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Luschky, K. Fritschera a druhů

ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o úpravě služebních platových poměrů duchovních ošetřovatelů ve státních léčebných ústavech.

Vládním nařízením ze dne 17. března 1927, č. 22 Sb. z. a n., byly upraveny služební a platové poměry světských ošetřovatelů, jejichž době odpovídající zlepšení navrhl již v senátě senátor dr. W. Feierfeil a druhové. Návrh směřuje zvláště ke snížení čekatelské doby, k ustanovení pracovní doby na 48 hodin týdně, na vyměřování pravidelných dovolených na zotavenou na rozšíření ustanovení o výpovědi pracovního poměru. Platové a služební poměry duchovních ošetřovatelů dosud ještě upraveny nebyly. Jest však naléhavě nutno, aby se těchto ustanovení obdobně užilo i pro duchovní ošetřovatele, poněvadž jejich obětavá a všeobecně uznávaná činnost vyžaduje stejné ochrany.

Podepsaní táží se tedy pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Je-li ochoten vyhověti oprávněným přáním ošetřovatelů na změnu uvedeného vládního nařízení podle senátního návrhu a při tom zároveň upraviti služební a platové poměry duchovních ošetřovatelů v dohodě s církevními představenými příslušníků náboženských řádů a kongregací?

V Praze, dne 26. února 1930.

Dr. Luschka, Fritscher,

Grebáč-Orlov, Mojto, dr. Petersilka, Greif, dr. Tiso, Bobek, Šalát, Onderčo, Zajiček, Suroviak, Macháček, Kunz, dr. Labaj, Hlinka, Krumpe, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, dr. Pružinský, dr. Ravasz.

 

247/XVI. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zřízení školní expositury v Sitném.

Až do r. 1919 měla obec Sitné v politickém okrese dubském jednotřídní obecnou školu s německým vyučovacím jazykem. V posledním roce svého trvání měla škola 26 žáků, z toho 20 německých a 6 českých.

V září 1919 byla výnosem ministerstva školství a národní osvěty německá škola zrušena a na jejím místě otevřena česká škola pro zmíněných 6 dětí. Školní budova, kterou německá obec s velkou námahou vystavěla, musila býti pronajata české škole s tak nepatrným počtem dětí.

Od té doby musejí děti německé národnosti ze Sitného choditi do školy do Tupadel vzdálených 4¹/₂ km. Cesta vede nejprve přes výšinu úplně vystavenou řádění živlů a než se zahne k cestě vidimské, končí v dlouhém příkrém úvozu, jímž v zimě pro náledí nebo sníh, na jaře a na podzim pro bláto nad kotníky nelze skoro choditi. Dospělí potřebují k této cestě hodinu, drobné děti o něco více. Již za normálních poměrů přichází dítě do školy unaveno, takže jistě nemůže s toutéž pozorností a s tímže pochopením sledovati vyučování jako dítě, které koná jen normální cestu do školy. Za špatného počasí, kdy děti, patřící většinou k chudší třídě, musejí choditi do školy bouře, vánice nebo deště, ohrožuje to přímo jejich zdraví.

Nyní jde o 8 německých dětí, dětí školou ještě nepovinných, tedy dorostu, jest 11.

Pro uvedené závažné důvody táží se tedy podepsaní pana ministra školství, je-li ochoten naříditi pražské zemské školní radě, aby podle §u 2 zákona ze dne 2. února 1870, č. 22 z. z., otevřela v Sitném celoroční školní expositura?

V Praze, dne 24. února 1930.

Horpynka,

inž. Kallina, dr. Hassold, Matzner, Kasper, Köhler, Geyer, dr. Holota, dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi, Dobránsky, Hokky, dr. Jabloniczky, Knirsch, Fedor, Schubert, Simm, dr. Szüllö, inž. Jung, Krebs.

 

247/XVII. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Schollicha a druhů

předsedovi vlády

o násilném postupu okresních hejtmanů z důvodů oslav Masarykových narozenin.

Osmdesáté narozeniny presidenta státu Masaryka poskytují několika okresním hejtmanům vítanou příležitost, aby projevili zvláštní horlivost, a aby své moci zneužili k nezákonitým nařízením. Tak na příklad okresní úřad v Hranicích vydal výnos tohoto obsahu:

"Okresní úřad v Hranicích.

Čís. 70 pres.

Dne 3. února 1930.

Oslava 80. narozenin presidenta republiky.

Všem obecním radám!

Za účelem důstojné a jednotné oslavy 80. narozenin našeho pana presidenta republiky, které připadají na den 7. března 1930, ukládám panu starostovi obce, aby podle usnesení přípravné komise, která byla pro tuto slavnost zřízena u okresního úřadu v Hranicích, buď sám nebo jeho zástupce ihned zahájil jednání s předsedou komise nebo se školní správou a aby po projednání v obecní radě a v dohodě s místní osvětovou komisí (pokud se to již nestalo) vypracoval jednotný program svrchu zmíněné oslavy v obci.

Způsob a provedení slavnosti ponechává se volnému uvážení příslušných činitelů v obci.

Úplný program v dohodě přesně vypracovaný budiž předložen okresnímu úřadu v Hranicích nejpozději do 12. února 1930.

Okresní hejtman:

Wachsmuth v. r."

Netřeba jistě teprve prokazovati, že celý tento výnos je nezákonitý a neopírá se o žádné zákonné ustanovení. Jednání o uspořádání slavnosti spadají do stálého oboru působnosti obce podle §u 27 moravského obecního řádu, zákon ze dne 15. března 1864, čís. 4 z. z., podle něhož obec řídíc se patnými zákony může nařizovati a opatřovati podle volného uvážení. K tomu patří zajisté také pořádání slavností. Jest jistě více než nemožná věc, jestliže okresní hejtman uděluje příkazy obecním starostům "podle usnesení přípravné komise, která byla pro tuto slavnost zřízena". Nevíme, že by při správní reformě byla zřízena u politických okresních úřadů přípravná komise pro slavnosti, která opírajíc se o zákon, mohla by činiti opatření.

Jiní okresní hejtmani nařizují mezi jiným, aby okresní nebo obecní zastupitelstva konala v této době slavnostní schůze, při kterých má býti pronesena loyální řeč, že má býti zaslána holdovací adresa podepsaná všemi okresními nebo obecními zástupci nebo aspoň odeslán telegram kabinetní kanceláři. Zemský úřad prý nařídil, aby bylo oznámeno, které obce se zdráhají podepsati tuto holdovací adresu. Při tom bylo přímo řečeno, že takovýmto obcím nedostane se za trest žádného přídělu a vyrovnávacího fondu. Jiný, zvláště neobyčejně horlivý okresní hejtman předvolal si dokonce předsedy společenstev a zástupce průmyslu a uložil jim, aby zhotovili pro presidenta dary ve své živnosti a průmyslové výrobky a aby je ještě před 7. březnem odeslali a při tom naznačoval, že kdyby neuposlechli, nemohou příště počítati se státními dodávkami.

Tento postup velmi silně zavání vyděračstvím, jest naprosto nemravný a zavržitelný. President státu Masaryk by takovýto postup, kdyby o něm věděl, jistě sám co nejostřeji odsoudil. Loyalita se nedá vynutiti, jest věcí cítění a citu. Při tom nechceme snižovati zásluhy, jichž si Masaryk beze sporu získal o češství a o český stát. Naopak, může nám svou obětavostí a ochotou k obětem zajisté vždy sloužiti za příklad, jejž dlužno následovati. Češi ve starém Rakousku zvlášť krutě pociťovali a co nejostřeji odsuzovali, že byli nuceni k takovýmto projevům. Jest smutné, že se ze své minulosti ničemu nenaučili, že nyní činí totéž a žádají od Němců, co sami bolestně pociťovali a dělali jen s odporem a pod nátlakem.

Okresní hejtmani postupují prý takto z tajného příkazu zemských úřadů, které možná, že dostaly opět své pokyny pro tuto oslavu narozenin od ministerstva vnitra.

Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády, zda schvaluje tento nemravný nátlak vykonávaný okresními hejtmany na obyvatelstvo, ví-li o pokynech okresním úřadům, o jejich obsahu a je-li ochoten ihned naříditi, aby při příležitosti Masarykových narozenin nebyl nikým vykonáván nátlak, aby byly uspořádány slavnosti?

V Praze, dne 19. února 1930.

Dr. Schollich,

Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, Dobránsky, dr. Szüllö, Horpynka, Matzner, dr. Keibl, inž. Jung, Schubert, Köhler, Simm, Krebs, Kasper, Geyer, Knirsch.

 

247/XVIII. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti

o jazykovém styku soudů a státních úřadů s obecními úřady.

Po delší dobu lze pozorovati, že se znovu zostřil postup soudů a státních úřadů v jazykovém styku s německými obcemi jako úřady. Zatím co dosud všeobecně soudy a státní úřady dopisovaly si s německými obcemi i v jejich postavení jako úřady dvojjazyčně, korespondují nyní v těchto případech skoro výlučně česky. Nejdříve byla tato praxe zavedena u soudů, pak následovaly státní berní úřady podle výnosu presidia ministerstva financí ze dne 19. června 1929, č. 1801 pres. 29 a nyní se přidržují této praxe i okresní úřady.

Praxe soudů a státních úřadů, že se s obcemi jako úřady stýkají jen česky, jest důsledkem usnesení odborného plena nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 1928, č. 1315 pres., podle něhož obec, jejímž úředním jazykem jest jazyk menšinový, ani za předpokladu §u 2 jazykového zákona nemá nároku na to, aby úřední dopisy soudu nebo jiného státního úřadu, určené pro ni jako pro úřad, byly sepsány i v jejím úředním jazyku. Za úřední dopisy obcím nebo úřadům se považují všechny přípisy ve věcech nichž obce jsou podle zvláštních předpisů povinny spoluúčinkovati. Tato povinnost obcí spoluúčinkovati jest neobyčejně veliká a stále roste, zvláště v oboru berním jest podle ustanovení §u 302, odst. 2 nového daňového zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. skoro neomezená.

Nová praxe ohromně ztěžuje postavení německých obcí. K jak groteskním důsledkům vésti může a skutečně vedla, dokazuje tento případ: Podle jazykového nařízení nejsou obce, mající méně než 3000 obyvatelů a nemající 20%ní české menšiny a žádného příslušníka státního jazyka jako člena obecního zastupitelstva, povinny vydržovati si úředníka znalého státního jazyka nebo pečovati, aby věci byly vyřizovány ve státním jazyku po stránce jazykové, bezvadně. Takové obce mohou za určitých předpokladů použíti ustanovení článku 74, odst. 2 jazykového nařízení a od přímo nadřízeného okresního úřadu si vyžádati překlad českého spisu do jednacího jazyka obce. Nuže podle nové praxe okresní úřad píše obcím, které jsou mu podřízeny, jako úřady, jen česky, takže tato obec u téhož okresního úřadu, jenž vydal český spis, musí žádati o překlad tohoto spisu do němčiny podle čl. 74 jazykového nařízení. Tedy zbytečné zatěžování, které v podniku rozumně zavedeném jest vůbec nemyslitelné.

Mohl-li se styk soudů a státních úřadů s obcemi jako úřady dosud vésti německy, aniž to ohrožovalo stát a jeho správu, nelze pochopiti, proč tento postup nemá býti podržen.

Proto se podepsaní táží panů ministrů, jsou-li ochotni naříditi, aby německé obce i jako úřady dostávaly od soudů a státních úřadů aspoň dvojjazyčné přípisy?

V Praze, dne 24. února 1930.

Horpynka,

dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Geyer, Dobránsky, inž Jung, Knirsch, Simm, Kasper, Krebs, dr. Szüllö, Matzner, Fedor, dr. Hanreich, Nitsch, Köhler, Schubert, inž. Kallina, Szentiványi, dr. Hassold, Hokky, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. Holota.

 

247/XIX. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o zadávání konfekčních zakázek.

Ministerstvo pošt a telegrafů zadává každoročně značné dodávky konfekčního zboží a to úplných obleků, plášťů a pláštěnek. Dodávka zadává se vždy po vyhlášení příslušné soutěže, uveřejněné ve veřejných časopisech.

Při zadávání postupuje ministerstvo pošt a telegrafů takto:

Státní území rozdělí se na kraje nebo obvody a pak se v každém kryji dodávky zadávají těm nabízejícím, kteří jsou nejlacinější. Tak se stává, že pro rozdělení na obvody byly v brněnském kraji zadány oděvy za nejlacinější ceny od 26 do 35 Kč, v jiných obvodech, na př. v Užhorodě,stál týž oblek od 64 do 65 Kč.

Tím jsou ovšem vyloučeni četní uchazeči, kteří dodávají levněji a lépe.

Ve zvlášť těžké situaci jsou moravští uchazeči. Na Moravě jest konfekční průmysl domovem, z moravských obvodů hlásí se největší počet uchazečů, kteří musejí mezi sebou soutěžiti, kdežto v jiných obvodech se hlásí jen málo uchazečů, kteří za velice drahé ceny dostávají příděl stejného množství, jako četní uchazeči z moravského okrsku, pracující v konfekčním průmyslu.

Tento způsob zadávání podle obvodů neodpovídá podstatě volné soutěže na základě veřejného rozepsání.

Podepsaní táží se tedy pana ministra pošt a telegrafů, je-li ochoten zadávati státní dodávky dodavatelským družstvům drobných živnostníků výlučně prostřednictvím ministerstva obchodu, které by při tom zahájilo tak zvané rozdělovací řízení, které samo zaručuje spravedlivé rozdělení mezi dodavatelská družstva drobných živností?

V Praze, dne 14. února 1930.

Horpynka,

Geyer, Kasper, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Dobránsky, Hokky, Schubert, Simm, Knirsch, inž. Jung, Krebs, Köhler, dr. Schollich, inž. Kallina, Matzner, dr. Keibl, dr. Hassold, dr. Hanreich.

 

247/XX. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Knirsche, H. Simma a druhů

vládě

o zaopatření válečných poškozenců, vdov a sirotků

Státní péče o válečné poškozence a o válečné vdovy a sirotky naprosto nepostačuje. Příčinou této nepostačitelnosti bylo částečně náladové zaujetí mnoha českých politiků proti bojovníkům rakousko-uherského vojska, částečně pak finanční pochybnosti dosavadních ministrů financí. Tito stále poukazovali na nerozřešenou otázku válečných dluhů a poplatku za osvobození, před jejímž vyřešením hrozily miliardové platy, což prý bránilo dalšímu zatěžování rozpočtu. Ale tyto důvody dnes zmizely. Na haagské konferenci byly platové závazky republiky sníženy na nepatrnou míru a tím byl stát zbaven velkých finančních starostí. A ve zprávě o haagské konferenci ministr věcí zahraničních vzdal válečníkům rakousko-uherského vojska dosud odpírané uznání, poukazuje na velké štěstí, že území republiky byla ušetřena zpustošení, jímž byla postižena uzemí, kde se za světové války bojovalo.

Podle mínění interpelantů dnes tedy vládě nic vážně nepřekáží, aby přiměřenou péčí projevila válečným poškozencům, jakož i válečným vdovám a sirotkům hlubokou vděčnost, kterou jsme jim zavázáni.

Podepsaní dovolují si tedy tázati vlády:

Jest vláda ochotna učiniti rozpočtová opatření, jež by umožnila rychle splniti požadavky uvedených válečných poškozenců, které parlament několikráte uznal za oprávněné?

V Praze, dne 25. února 1930.

Knirsch, Simm,

dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Hokky, Geyer, Schubert, Dobránsky, Kasper, Köhler, Krebs, inž. Jung, Szentiványi, dr. Holota, Prause, dr. Keibl, inž. Kallina, Matzner, dr. Schollich, dr. Törköly, Nitsch, dr. Hassold, Horpynka, dr. Hanreich.

 

247/XXI. (překlad).

Interpelace

poslanců Windirsche, Zierhuta a druhů

ministrovi financí a

ministrovi vnitra,

že bylo znemožněno vybírati obecní přirážky a nedoplatky na stavbu fary v Lipně - Písku (v soudním okrese touškovském).

Do obce Lipna nastěhovalo se několik kolonistů a majetník zbytkového statku, kteří jako všichni ostatní zemědělci podle zákonů č. 76 a 77 z r. 1927 byli povinni platiti obecními úřadu 200%ní obecní přirážky. Mimo to měli ještě zaplatiti nedoplatky na stavbu fary. Příslušné požadavky lipenského obecního úřadu směřovaly proti těmto osobám, které se usídlily v obci na základě pozemkové reformy a které dosud nezaplatily níže uvedených částek za léta 1928 a 1929.

Jméno:	Obecní přirážky Kč	Nedoplatek na stavbu fary Kč
Josef Novák	586.96	312.15
František Pistulka	747.76	380.09
Antonín Čižka	737.36	375.07
Tomáš Dvořák	450.20	217.21
Ondřej Křen	-.--	881.52

 

Lipenský obecní úřad se několikráte pokoušel pohnouti touškovský berní úřad, aby mu pomohl tyto peníze dobýti. Rovněž v této věci zakročil u berní správy ve Stříbře, která slíbila, že se do 1. července 1929 tato věc vyřídí. Obec lipenská přes to nedostala ani haléře.

Byla-li již v obci Lipnu půdy tamějšího bývalého velkostatku rozdělena osobám, jež, poněvadž jsou cizinci, nemají pochopení pro potřeby svého nového místa pobytu, přece bylo lze očekávati, že podle daňových zákonů splní své závazky, které vyplývají z jejich držby. Malá venkovská obec pociťuje ostatně i velice škodlivě nezaplacení buď vůbec nebo ne včas důchodů, které by byly bývaly přesně zaplaceny, kdyby bylo zůstalo zachováno dřívější vlastnické právo. Stejně citelné jest rovněž, že nebyly dosud zaplaceny nedoplatky na stavbu fary, stran jejichž dobytí bylo zakročeno u příslušného okresního úřadu a u zemského úřadu, bohužel rovněž marně.

Aby se obci Lipnu pomohlo v nouzi, tážeme se pánů ministrů financí a vnitra, jsou-li ochotni upozorniti příslušné úřady, že stranám, které v tomto případě otálejí s placením veřejných dávek, nesmí se dostati výjimečného zacházení a že proto mají podporovati úsilí obce lipenské?

V Praze, dne 25. února 1930.

Windirsch, Zierhut,

Greif, Bobek, Jelinek, dr. Rosche, dr. Kafka, Wagner, Böhm, Krumpe, Gläsel, Hodina, Heller, dr. Peters, Oehlinger, Böllmann, Kunz, Viereckl, Fritscher, Halke, Platzer.

 

247/XXII. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. E. Schollicha, F. Matznera a druhů

ministrovi zemědělství a

ministrovi financí

o státních a zemských subvencích, poskytovaných vodním družstvům.

Právě v době zemědělské krise uznává vláda za vhodné snižovati subvence na zemědělské meliorace, pokud jde o jejich procentní výši. V četných případech byla družstvům povolena místo dosavadní obvyklé 30%ní již jen 25%ní státní subvence a to teprve po vyjednávání s ministrem financí, která trvala celé měsíce. V dobách nouze se tedy subvence snižují, místo aby se zvyšovaly.

Dále jedná vláda tak, že vyzývá četná družstva, aby se k úhradě státní subvence postarala o zápůjčku pro stát. Tím družstva ztrácejí 1 - 2% státní subvence.

Stejně již po dlouhou dobu žádá i země, aby se opatřila zápůjčka k úhradě zemské subvence, při čemž družstva rovněž ztrácejí 1 - 2%, poněvadž země předepisuje výši úrokové míry pro umořování a zúročení a jen velmi zřídka se družstvům podaří nalézti peněžní ústav, jenž souhlasí s podmínkami zemí stanovenými, ovšem nepříznivými. Družstvo musí tedy z vlastních peněz hraditi rozdíl mezi anuitou poskytovanou státem nebo zemí.

Příkazy země nebo státu, aby družstva opatřila zápůjčky pro poskytnutí subvence, nejsou zákonem odůvodněny, naopak každý z tří činitelů, totiž stát, země a vodní družstva, mají si samy opatřiti podíl na sebe připadající (úhradu) a starati se o jeho zúročení (viz také znění vzorného formuláře pro "úmluvu").

Větší vodní družstva jsou často nucena opatřiti tři půjčky, a to pro stát, pro zemi a pro sebe sama.

Podepsaní táží se tedy pánů ministra zemědělství a ministra financí, jsou-li ochotni naříditi, aby dosavadní praxe, totiž přikazovati družstvům, aby si opatřila zápůjčky pro státní a zemskou subvenci, jako zákonu se příčící ustala a aby družstvům byly ponechány subvence nejen ve dřívější výši, nýbrž aby pro zemědělskou krisi byly ještě zvýšeny?

V Praze, dne 26. února 1930.

Dr. Schollich, Matzner,

Kasper, Krebs, inž. Kallina, Geyer, Simm, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, Fedor, Horpynka, dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Hassold, Köhler, inž. Jung, Knirsch, Schubert, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota.