Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
|
III. volební období |
1. zasedání |
247.
Interpelace:
I. posl. dr. Kafky, Böllmanna a druhů min. národní obrany o užívání německého jazyka důstojníky ve společností,
II. posl. dr. Schollicha a druhů min. pošt a telegrafů o užívání jména Pressburg pro město Bratislavu,
III. posl. dr. Kafky a druhů min. soc. péče o prováděcím nařízení k § 176 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců,
IV. posl. dr. Kafky a druhů min. financí a min. pošt a telegrafů, aby byly včas vráceny přeplacené daně,
V. posl. Köhlera a druhů min. financí o vrácení kolků a poplatků zaplacených kdysi za úřední průkazy o konání vojenské služby za války k uplatňování nároku na státní příspěvek podle §u 176 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n.,
VI. posl. Kunze a druhů min. obchodu, průmyslu a živností o nemírném dovozu chleba z Polska do moravsko-slezské průmyslové oblasti,
VII. posl. Krumpe a druhů min. vnitra o pojmenování ulic v Terezíně,
VIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o národnostním složeni státní policie v Novém Jičíně,
IX. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády, min. vnitra a min. financí o náhradě občanům poškozeným přípravami pro plebiscit,
X. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o výplatě platů při novém ustanovení,
XI. posl dr. Luschky a druhů vládě o účasti novojičínského okresního hejtmana na schůzích, které jsou věnovány vytlačení německých škol a německých pracovníků ze soudního okresu příborského,
XII. posl. Schweichharta a soudr. min. vnitra o zákazu schůzí,
XIII. posl. Oehlingera a druhů min. vnitra, že četníci úředně doručují dotazník učitele K. Kyovského majetníkům firem v Poúpí, v politickém okrese trutnovském,
XIV. posl. Horpynky a druhů min. vnitra, že četnictvo pomáhá při průmyslovém vyzvědačství pro literární vlastivědu učitele Kyovského,
XV. posl. dr. Luschky, Fritschera a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o úpravě služebních a platových poměrů duchovních ošetřovatelů ve státních léčebných ústavech,
XVI. posl. Horpynky a druhů min. školství a národní osvěty o zřízení školní expositury v Sitném,
XVII. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády o násilném postupu okresních hejtmanů z důvodu oslav Masarykových narozenin,
XVIII. posl. Horpynky a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o jazykovém styku soudů a státních úřadů s obecními úřady,
XIX. posl. Horpynky a druhů min. pošt a telegrafů o zadávání konfekčních dodávek,
XX. posl. Knirsche, Simma a druhů vládě o zaopatření válečných poškozenců, vdov a sirotků,
XXI. posl. Windirsche, Zierhuta a druhů min. financí a min. vnitra, že bylo znemožněno vybírati obecní přirážky a nedoplatky na stavbu fary v Lipně-Písku (v soudním okrese touškovském),
XXII. posl. dr. Schollicha, Matznera a druhů min. zemědělství a min. financí o státních a zemských subvencích poskytovaných vodním družstvům,
XXIII. posl. dr. Kafky, dr. Mayr-Hartinga a druhů vládě o projevu akademického senátu a celého učitelského sboru německé university v Praze.
247/I. (překlad).
Interpelace
poslanců dr. Kafky, Böllmanna a druhů
ministrovi národní obrany
o užívání německého jazyka důstojníky ve společnosti.
Dnešní číslo časopisu "Bohemie" uveřejňuje tajný rozkaz zemského vojenského velitele v Čechách, divisního generála Josefa Bílého, jenž zní:
"Tajný rozkaz zemského vojenského velitelství, vydaný dne 3. února 1930.
Užívání německého jazyka ve společnosti.
V novinách objevily se opětovné stížnosti, že důstojníci a jejich rodiny jak v úzkém kruhu důstojníků, tak také před širší veřejností nápadně užívají německého jazyka.
Může se ovšem připustiti, že rozhovory v mateřském jazyku jsou pro příslušníky jiných národností snazší a příjemnější; zároveň musí však býti respektováno národní cítění české veřejnosti, jež je v tom směru velmi citlivá.
Československý důstojník musí býti všude propagátorem státní idey a nesmí nikdy tohoto svého poslání přehlížeti.
Je ovšem věcí dvornosti, že vzdělaný člověk se přizpůsobí svému okolí, zvláště v dámské společnosti. Společenský takt musí býti také měřítkem pro důstojníky, kteří snad ve společnosti, zvláště v menšinovém kraji, jsou nuceni užívati k dorozumění německého jazyka, aby tam, kde by to mohlo vzbuditi nevoli, činili to co možná nenápadně. Důstojník nesmí české veřejnosti, jež společenský život důstojníků sleduje často velmi kriticky, dáti příležitost k novinářským útokům proti důstojnickému stavu.
Velitelé vojenských útvarů upozorní svůj důstojnický sbor při vhodné příležitosti na tuto důležitou věc."
Tážeme se pana ministra národní obrany, je-li pravdivá zpráva, že takový tajný rozkaz byl vydán.
Dále se tážeme: Je-li tato zpráva pravdivá, co zamýšlí pan ministr národní obrany učiniti, aby zjednal platnost zásadě ústavy, "že československým státním občanům není dovoleno ukládati žádného omezení v užívání německého jazyka v soukromém nebo obchodním styku" (čl. VII.) a zabránil, aby jeho podřízená místa tímto způsobem rušila úsilí o dosažení národního míru?
V Praze, dne 20. února 1930.
Dr. Kafka, Böllmann,
dr. Peters, Böhm, Wagner, Hackenberg, Jelinek, de Witte, Heeger, Katz, Taub, Gläsel, Platzer, Jaksch, Heller, Hodina, Windirsch, dr. Rosche, Halke, Kremser, Schweichhart.
247/II. (překlad).
Interpelace
poslance dr. E. Schollicha a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o užívání jména "Presburg" pro město Bratislavu.
Poštovní šekový úřad se neustále pokouší, aby si jeho zákazníci odvykli užívati německého označení místa "Presburg" a odpírá přijímati šeky s tímto označením. Při tom se dovolává §u 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, podle něhož při vyplňování šeků se smí užívati jen úředních názvů zapsaných v matrice ministerstva vnitra a v "Úředním seznamu míst v Československé republice". Pro Bratislavu byl výnosem ministra zplnomocněného pro správu Slovenska ze dne 4. října 1919 ustanoven výlučně úřední název "Bratislava", jenž jest také uveden v úředním seznamu. Poněvadž ministr vnitra výnosem ze dne 24. listopadu 1927 nařídil, že jen místní jména, která byla pojata do tohoto úředního lexikonu míst, dlužno považovati za úřední názvy podle zákona ze dne 14. dubna 1920, smí se tedy užívati jen názvu "Bratislava".
Toto odůvodnění jest naprosto nesprávné, nehledě k tomu, že přece u poštovního šekového úřadu jde o obchodní podnik, jenž by vlastně měl svým zákazníkům co nejdále vycházeti vstříc.
Bylo by zajistí velmi poučné slyšeti, jak se úředně odůvodňuje toto stranické jednání a proto se podepsaní táží pana ministra pošt a telegrafů, ví-li o tomto postupu a kterými ustanoveními zákona je odůvodněn, nebo je-li ochoten naříditi, aby poštovní šekový úřad příště bez námitek přijímal a vyřizoval šeky s německým označením místa "Presburg"?
V Praze, dne 20. února 1930.
Dr. Schollich,
Horpynka, inž. Kallina, Kasper, Knirsch, Köhler, Geyer, Krebs, dr. Hassold, Schubert, inž. Jung, Simm, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Hokky, Fedor, Dobránsky.
247/III. (překlad).
Interpelace
poslance dr. B. Kafky a druhů
ministrovi sociální péče
o prováděcím nařízení k §u 176 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.
Podle §u 176 zákona o pensijním pojištění zvyšují se československým státním občanům důchody za dobu vojenské služby za války o státní příspěvek, jestliže před nastoupením vojenské služby za války nebo později do všeobecné demobilisace (29. února 1921!), získali aspoň jeden příspěvkový měsíc. Zmíněný paragraf ustanovuje dále, že za dobu vojenské služby počítá se také doba odbytá podle zákona o válečných úkonech, v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován a doba, po kterou nebyl pojištěnec jako válečný poškozenec schopen k výkonu povolání.
Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatňovati u příslušné úřadovny do 18 měsíců, tedy do 3. června tohoto roku a žádost jest doložiti potřebnými průkazy.
Pro pojištěnce, kteří sloužili u zdejších vojenských útvarů, nebude obtížné, opatřiti si doklady o vykonané vojenské službě. Obtížnější bude podati průkaz oněm zaměstnancům podléhajícím pensijnímu pojištění, kteří sloužili u útvarů, které jsou dnes v nástupnických státech, zvláště však pro ty, kdo upadli do válečného zajetí. Rovněž tak není z §u 176 patrno, zda nárok na státní příspěvek mají pojištěnci, kteří pokračovali po skončení války ve studiích a teprve po dni mobilisace, po 29. únoru 1921, vstoupili po prvé do místa podrobeného pensijnímu pojištění. Rovněž tak není také upravena pro válečné poškozence neobyčejně důležitá otázka, jakým způsobem dlužno podati průkaz pro neschopnost k práci po dni demobilisace až do nastoupení místa podrobeného pojistné povinnosti.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče:
1. Jest pan ministr ochoten neprodleně vydati prováděcí nařízení k §u 176 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 126 Sb. z. a n., z něhož by bylo zvláště patrno, jakým způsobem mají býti doloženy žádosti o státní příspěvek, nemohou-li býti potvrzení vydána zdejšími vojenskými útvary a
2. jest pan ministr ochoten ke krátkosti ještě volného řasu k opatření nutných dokladů prodloužiti lhůtu k podání žádosti za přiznání státního příspěvku pro důchodce, kteří zažádají o prodloužení lhůty, přes 30. červen 1930?
V Praze, dne 19. února 1930.
Dr. Kafka,
dr. Luschka, Kunz, dr. Mayr-Harting, Bobek, dr. Petersilka, Zajiček, Scharnagl, Fritscher, Jelinek, Oehlinger, Geyer, dr. Peters, dr. Rosche, Köhler, inž. Jung, Schubert, Simm, Knirsch, Krebs, Kasper.
247/IV. (překlad).
Interpelace
poslance dr. B. Kafky a druhů
ministrovi financí a ministrovi pošt a telegrafů,
aby byly včas vráceny přeplacené daně.
Podle §u 30 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, sráží se zaměstnancům každého měsíce důchodová daň z platu. Podle §u 32, odst. 6, dlužno podle odst. 4 a 5 vrátiti přeplatek daní, činí-li za rok nejméně 2 Kč.
Kdežto po srážení daní jsou vydány v zákoně jasné pokyny, kdy a v jaké výši mají býti sráženy, schází v něm bohužel ustanovení, v jaké lhůtě má finanční správa vrátiti přeplacené daně. Poněvadž takového ustanovení není, musili jsme zjistiti, že daně jsou vraceny teprve velmi pozdě, nebo vůbec nejsou vraceny. Jako příklad uvádíme, že částky, které vykázala berní správa v Jablonci n./N. 31. července m. r., aby byly vráceny, dodnes ještě nebyly poukázány.
Poněvadž berní správa dostává daň důchodovou ze služebních platů o každé výplatní lhůtě, mohou přece také poplatníci očekávati, že se jim přeplacené částky vrátí v přiměřené lhůtě nejvýše 2 měsíců.
Tážeme se tedy:
Jest pan ministr financí ochoten naříditi, aby berní úřady zároveň s vyrozuměním o vrácení daňového přeplatku nařídily poštovnímu šekovému úřadu, aby nejpozději ve lhůtě 2 měsíců vyplatil částku, která má býti vrácena?
Jest pan ministr pošt ochoten naříditi poštovnímu šekovému úřadu, aby takovéto přeplatky ihned vyplatil?
V Praze, dne 19. února 1930.
Dr. Kafka,
Schubert, dr. Luschka, Kunz, dr. Mayr-Harting, Jelinek, dr. Petersilka, Bobek, Zajiček, Scharnagl, Oehlinger, Fritscher, dr. Peters, dr. Rosche, Köhler, inž. Jung, Simm, Knirsch, Krebs, Kasper, Geyer.
247/V. (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů
ministrovi financí
o vrácení kolků a poplatků, zaplacených kdysi za úřední průkazy o konání vojenské služby za války k uplatňování nároku na státní příspěvek podle §u 176 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n.
Podle §u 176, odst. 5, zákona ze dne 21. února 1921, čís. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, jest třeba k uplatnění nároků na státní příspěvek, aby dotčený pojištěnec a důchodce podali úřední průkaz o trvání válečné služby. Žádost o vydání tohoto ověření musila býti podle výnosu ministerstva národní obrany ze dne 20. června 1929, č. j. 15.137-VI./4 kolkována 5 Kč; mimo to musili žadatelé zaplatiti jednou pro vždy dávku za úřední výkony v částce 10 Kč.
Ministerstvo financí na základě odůvodněné žádosti Svazu německých obchodních a průmyslových zaměstnanců se sídlem v Ústí n./L. výnosem ze dne 9. listopadu 1929, číslo 98.913/29-V/16 rozhodlo, že uvedená potvrzení jsou úplně osvobozena od kolků a poplatků. Mnoho zaměstnanců a především důchodců však tyto kolky a poplatky zaplatilo již před vydáním výnosu. Z výnosu ministerstva jasně vysvítá, že kolky a poplatky byly předepsány neoprávněně. Proto četní tito důchodci a pojištěnci zaplatili na základě výnosu, který vycházel z nesprávných předpokladů, poplatky, k nimž nebyli povinni. Jest to zajisté krutost zvláště pro ony důchodce, kteří ve své zřejmé nouzi byli nuceni urychleně podati své žádosti a které vydání na kolky a poplatky musilo postihnouti citelněji než všechny ostatní.
Poněvadž jen vrácením těchto zaplacených poplatků lze zabrániti poškození velkého počtu zaměstnanců a důchodců, kteří zaplatili zmíněné částky před vydáním výnosu, podepsaní táží se pana ministra financí:
Ví pan ministr financí o nestejném poplatkovém vyřizování zmíněných žádostí, čímž byly postiženi právě tyto nemajetné vrstva?
Jest pan ministr financí ochoten postarati se, aby vyslovené osvobození od poplatků a dávek nabylo účinnosti také se zpětnou platností vrácením vynaložených částek?
V Praze, dne 18. února 1930.
Köhler,
Horpynka, Kasper, Geyer, dr. Szüllö, Hokky, Szentiványi, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Nitsch, dr. Schollich, dr. Hassold, Matzner, dr. Keibl, Fedor, dr. Törköly, dr. Holota, Krebs, inž. Jung, inž. Kallina, Simm, dr. Hanreich, Knirsch, Schubert.
247/VI. (překlad).
Interpelace
poslance A. Kunze a druhů
ministrovi obchodu, průmyslu a živností
o nesmírném dovozu chleba z Polska do moravsko-slezské průmyslové oblasti.
Po několik měsíců se denně několika nákladními automobily dováží z Polska chléb do průmyslových měst Těšínska a severní Moravy a tam prodává.
Tento dovoz stoupá, neboť tento obchod jest pro polského vývozce velmi výnosný jmenovitě pro rozdíl v ceně polské a domácí žitné mouky.
Pro domácí pekařskou živnost začíná tato soutěž býti katastrofální, zvláště když zdejší živnostník musí platiti nejen vyšší ceny za mouku, nýbrž i daně, a musí snášeti živnostensko-policejní a sociální břemena. Aby si udrželi své zákazníky, musí domácí pekaři často kupovati dovážený cizozemský chléb a vlastní provozování zastaviti.
Jest tedy nutno jak na ochranu domácích živností, taktéž na ochranu domácí výroby obilí a mouky, učiniti přítrž této záplavě cizozemského chleba.
Pokud obchodní smlouva s Polskem neposkytuje prostředku k zastavení tohoto dovozu, dlužno se chopiti živnostensko-policejních opatření.
Podepsaní se tedy táží:
Může pan ministr obchodu, průmyslu a živností a jest ochoten, učiniti opatření, aby zamezil nadbytečný dovoz polského chleba do našich pohraničních území, a tím jak domácí pekařskou živnost tak též domácí výrobu obilí a mouky chrániti před cizozemskou soutěží?
V Praze, dne 18. února 1930.
Kunz,
Greif, Šalát, Eckert, Krumpe, Fritscher, dr. Labaj, dr. Mederlý, dr. Pružinský, Mojto, Bobek, Oehlinger, Macháček, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, Hokky, dr. Szüllö, Dobránsky, Fedor.
247/VII. (překlad).
Interpelace
poslance H. Krumpe a druhů
ministrovi vnitra
o pojmenování ulic v Terezíně.
Když se veřejnost dověděla, že vrahu Principovi má býti v Sarajevu odhalena pamětní deska, ozval se rozhořčený výkřik celého umravnělého světa. Vedoucí mužové francouzští a angličtí, rovněž tak rozhodující časopisy těchto zemí označily tento úmysl za útok proti mravnosti a svědomí světa. Jisté místní okolnosti mohou vysvětliti tyto pocty vrahu, zvláště že jde o prostou pamětní desku, kterou jeho příbuzní upevnili na kterémsi domě v Sarajevě, ale nelze pochopiti, že se mu připravují veřejné pocty i v Československé republice. Tak po něm v Terezíně nazvána ulice, a to ona část státní silnice, která vede od "malé pevnosti" k mostu přes Ohři, má jméno Principova alej.
Přitěžující ještě jest, že jde o státní silnici, která jest jedním z nejvýznamnějších spojení s cizinou, o automobilovou silnici Praha - Teplice - Drážďany.
Takové pojmenování ulice odporuje zákonu ze dne 19. března 1923, č. 50, Sb. z. a n., na ochranu republiky. Tento zákon zakazuje schvalovati trestné činy a ustanovuje v §u 16: 1. Kdo veřejně vy nebo výslovně schvaluje zločin nebo přečin nebo jinak vyslovuje s ním souhlas, kdo veřejně vychvaluje nebo oslavuje pachatele pro takový čin, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do jednoho roku.
Nehledě k tomu, že toto pojmenování ulice jest trestným činem, jest to nehorázná provokace a urážka velmi značné části obyvatelstva tohoto státu a byla-li tak pojmenována mezinárodní dopravní cesta, může to zlehčiti tento stát a jeho obyvatele v očích kulturního světa.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1. Ví o tomto pojmenování ulice?
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby toto zákonu i kultuře se příčící pojmenování ulice co nejdříve dal odstraniti?
V Praze, dne 16. února 1930.
Krumpe,
Zajiček, Greif, Scharnagl, Fritscher, Eckert, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Szüllö, Hokky, Dobránsky, Köhler, Knirsch,dr. Mayr-Harting, Bobek, Oehlinger, Kunz.
247/VIII. (překlad).
Interpelace
poslance dr. E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra
o národnostním složení státní policie v Novém Jičíně.
Dnem 1. ledna 1927 byla dosavadní městská policie v Novém Jičíně postátněna, tj. stát převzal její činnost, ale z 15. městských strážníků převzal do svých služeb pouze 4, kdežto ostatní pro nedostatečnou jazykovou znalost dal obci k disposici. Od té doby byl tento úřad podstatně vybudován a skládá se nyní z komisařství s 11 osobami a z uniformované stráže bezpečnosti s 25 osobami. Mezi 11 zaměstnanci komisařství včetně zřízenců nelze najíti ani jediného Němce. Někteří z nich neumějí ani slova německy, někteří velmi málo, mezi 25 strážníky jsou 4 Němci, z 21 Čechů 5 vůbec německy neumí, 3 skoro němčinu neovládají. Nedostatečné znalosti jazykové nejsou, jak se zdá, u legionářů vůbec překážkou pro ustanovení, protože většina z nich jsou legionáři.
Nový Jičín má podle posledního sčítání lidu z r. 1921 9276, tj. 70.8% Němců, 3667 tj. 27.9% Čechů, 232 Poláků, Židů aj.; i když se připočítají sousední a k novojičínskému policejnímu obvodu patřící obce Žilina a Šenov, nezmění se procentní poměr národnostní. Dlužno tedy žádati, aby se při ustanovování strážníků dbalo, jak jest složeno obyvatelstvo města a obvodu a aby se přiměřeně bral do služeb i německý živel. Neboť při dobré vůli byli by se jistě našli Němci i pro tuto službu. Působí to však dojmem, že se Němci úmyslně odstrkují. Nápadným složením státní policie v Novém Jičíně skoro jen z Čechů dostává postátnění městské policie, které podle stavu věcí nebylo ani nutné ani naléhavé, čistě národní ráz a jasně ukazuje úmysl, jenž byl sledován počeštěním tohoto zařízení.
Podepsaní táží se tedy pana ministra, ví-li o těchto poměrech u státní policie v Novém Jičíně a je-li ochoten co nejdříve učiniti zde nápravu a urážlivé odstrčení německého živlu ihned odstraniti?
V Praze, dne 8. února 1930.
Dr. Schollich,
Geyer, Knirsch, Matzner, inž. Jung, Schubert, Kasper, Szentiványi, dr. Holota, dr. Törköly, Dobránsky, Nitsch, dr. Jabloniczky, Hokky, inž. Kallina, Fedor, dr. Szüllö, dr. Hanreich, Köhler, Simm, Krebs, dr. Keibl, Horpynka, dr. Hassold.
247/IX. (překlad).
Interpelace
poslance dr. E. Schollicha a druhů
předsedovi vlády,
ministrovi vnitra a
ministrovi financí
o náhradě občanům, poškozeným přípravami pro plebiscit.
V českém Těšíně byl roku 1927 založen spolek "Verein der durch die Plebiszitvorbereitungen Geschädigten", jehož účelem jest vymoci náhradu škod svým členům, kterou utrpěli při přípravách pro plebiscit, poněvadž všechno úsilí jednotlivých poškozených bylo dosud marné a československá vláda po celá léta neudělala nic, aby splnila samozřejmou povinnost slušnosti. Jde zde vesměs o lidi, kteří hájíce zájmu Československé republiky v kritické době příprav pro plebiscit utrpěli těžkou škodu na majetku a zdraví a jimž tenkráte za jejich věrné setrvání odpovědné úřady několikráte slíbily dík a náhradu všech způsobených škod. Sama ministerská rada usnesla se ve své schůzi dne 4. června 1920, aby ministerstvo vnitra bylo zmocněno, aby poskytlo přiměřenou náhradu osobám prokazatelně poškozeným pro jejich plebiscitní činnost ve prospěch Československé republiky.
Poškození škody ohlásili a konaným šetřením byly zjištěny, ale od té doby se nestalo nic nebo právě tak jako nic, neboť dlužno pokládati jistě jen za výsměch, jestliže se za škody jdoucí do tisíců korun vyplatilo několik set korun. K definitivnímu vyřízení přes několikeré zakročení se všech stran nedošlo a všechny zákroky a žebrání zůstaly dosud úplně bez úspěchu. Nebyly opět dodrženy ani dané sliby, jak se již tak často stalo, takže se postižených zmocnilo nesmírné roztrpčení, ale i pozbyli naděje. To jest ještě více rozdmýcháváno, jestliže se ve vyřízeních ministerstva povinnost k náhradě státu odbývá prostě poznámkou, že poškození v době vzniklé škody, tedy v roce 1919 a 1920, nebyli českoslovenští občané, že tedy stát není povinen k náhradě. Tyto osoby s vynaložením veškeré své síly a obětavosti pracovaly v této kritické době pro připojení Slezska k Československé republice a nikoliv na posledním místě přes polský teror dlužno děkovati jejich agitační práci za příznivý výsledek pro Československou republiku. Jako dík za jejich práci a obětavost jest jejich plně nabytý a oprávněný nárok s výsměchem odmítán s poukazem, že jejich státní občanství v té době nebylo zajištěno. Tento postup jest nedůstojný státu a neobyčejně škodí vážnosti státních zřízení a úřadů.
Podepsaní táží se tedy předsedy vlády, ministra vnitra a ministra financí, jsou-li ochotni, učiniti zde v nejkratší době nápravu a dopomoci poškozeným k jejich právu a k plné náhradě škody?
V Praze, dne 20. ledna 1930.
Dr. Schollich,
inž. Kallina, Knirsch, Krebs, Kasper, Köhler, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Hokky, Fedor, Geyer, Dobránsky, Nitsch, dr. Holota, Horpynka, dr. Hassold, inž. Jung, Simm, Schubert, Szentiványi, dr. Törköly.
247/X. (překlad).
Interpelace
poslance dr. E. Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o výplatě platu při novém ustanovení.
Při prvém ustanovení učitele se často stává, že zaměstnanec jest telegraficky vyzván, aby neprodleně nastoupil službu a že vyzvání ovšem vyhoví, že však jest mu plat poukázán teprve od nejbližšího prvního, i když na příklad nastoupil službu 23. září. Tím uniká dotčenému několik set korun, což ho jistě citelně poškozuje. Ovšem má právo zažádati si kolkovanou žádostí o podporu ve výši ztráty, ale přes to zůstává ponecháno zemské školní radě, aby tuto částku povolovala, ovšem výjimečně a snad i z milosti, neboť vždy se poukazuje na § 139 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. V ustanovovacím dekretě jest však vždy vyzýván, aby službu nastoupil neprodleně nebo jest ředitelstvu přikázáno, aby dotčeného vyzvalo, aby neprodleně nastoupil službu. Bylo by přece jen spravedlivé a slušné, aby byl plat vyplácen ode dne nastoupení služby.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten vydati k této věci pokyny všem příslušným úřadům a naříditi jim, aby příště bez další žádosti vyplácely vždy plat ode dne nastoupení služby?
V Praze, dne 20. února 1930.
Dr. Schollich,
Szentiványi, inž. Kallina, Knirsch, Krebs, Kasper, Köhler, Geyer, Nitsch, Hokky, Horpynka, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Dobránsky, dr. Hassold, inž. Jung, Simm, Schubert, dr. Törköly, dr. Holota.
247/XI. (překlad).
Interpelace
poslance dr. Luschky a druhů
vládě
o účasti novojičínského okresního hejtmana na schůzích, které jsou věnovány vytlačení německých škol a německých pracovníků ze soudního okresu příborského.
V polovici ledna t. r. konal se v Příboru v přítomnosti novojičínského okresního hejtmana sjezd českých ochranných spolků, který se usnesl na řadě promýšlených usnesení, jak vytlačiti německé obyvatelstvo z Kravařska z jeho živností a míst a dále jednal, jak zatlačiti německé školy, nebo jak všechny školy postátniti.
Z novinářských zpráv, které o tom byly uveřejněny, jest patrno, že tyto vrstvy zamýšlejí na podkladě pozemkové reformy jako pevném základu zahájiti hlavní útok proti německému Kravařsku. K tomu účelu byly mezi jiným vzneseny požadavky, aby železnice Štramberk - Studénka byla postátněna, aby bylo vynuceno obsazení vedoucích míst v průmyslových podnicích příslušníky české národnosti, aby veřejné dodávky a práce byly zadávány jen českým firmám a aby tak bylo soustavně prováděno odstrkování německého obyvatelstva v okrese. Jako zvláštní podrobnost bylo prý dále usneseno, aby v osadě Nové Horky patřící k obci Albrechtičky byla vystavěna nová česká škola a aby se k tomu použilo zákona o stavebním ruchu k nucené kolonisaci. Zvláště příznačné jest, že pro 4 v místě usedlé a 9 cizích českých dětí byla již v Nových Horkách zřízena školní expositura, kdežto 20 německých dětí nemá v místě žádné školy.
Zprávy o těchto událostech vzbudily v německém obyvatelstvu celé východní Moravy, zvláště však přímo ohroženého území, největší znepokojení, poněvadž přítomnost nejvyššího státního úředníka v okrese svědčí, že uvedené snahy požívají úřední podpory. Pan předseda vlády ve svém vládním prohlášení dne 13. prosince 1929 oznámil Národnímu shromáždění, že vláda bude dbáti, aby správný chod administrativy nebyl rušen nezákonnými vlivy.
Podepsaní se domnívají, že chování okresního hejtmana jest neslučitelné s touto prohlášenou zásadou vlády.
Podepsaní táží se tedy pana předsedy vlády:
Ví-li o této události a jaká opatření hodlá učiniti na ochranu německého obyvatelstva okresu příborského proti stanovisku okresního hejtmana?
V Praze, dne 20. února 1930.
Dr. Luschka
Krumpe, Oehlinger, Zajiček, Kunz, Greif, Stenzl, Eckert, Prause, dr. Schollich, dr. Hassold, Fritscher, Bobek, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. Mayr-Harting, Horpynka, Matzner, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Hanreich.
247/XII. (překlad).
Interpelace
poslance Schweichharta a soudruhů
ministrovi vnitra
o zákazu schůzí.
Svaz proletářských volnomyšlenkářů svolal na den 9. února 1930 dvě schůze, a to v Lovosicích a Pokraticích. Ohlášení těchto schůzí vzal okresní úřad v Litoměřicích dne 6. února na vědomí, avšak dne 7. února oznámil pořadatelům, že dodatečně "zvěděl úřad o takových okolnostech, které odůvodňují obavu, že by mohlo dojít k porušení veřejného pokoje a pořádku". Mezi 6. a 7. únorem nemohly naprosto nastati nějaké zvláštní události a nelze také předpokládati, že by úřad uděliv povolení z vlastního popudu konal šetření; zbývá tedy jen možnost, že s třetí strany zasáhl někdo do chodu správy. Poněvadž vláda ve svém programovém odsoudila takovéto zasahování co nejrozhodněji, poněvadž dále prakse okresního úřadu v Litoměřicích není v této věci naprosto ojedinělá - v litoměřickém okrese jsou schůze volnomyšlenkářů pravidelně zakazovány - tážeme se pana ministra:
Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby sjednal platnosti ústavně zaručeném shromažďovacímu právu?
V Praze, dne 20. února 1930.
Schweichhart,
Grüzner, de Witte, Leibl, Pohl, Kremer, Jaksch, Katz, Dietl, Taub, Heeger, Schäfer, Häusler, Müller, Hackenberg, Kaufmann, Challupník, inž. Nečas, Macoun, Roscher, Kirpal, Blatny, dr. Macek, Srba.