§ 22.

Skupiny spojených kandidátů.

Paragraf 22 má jiný obsah než v dosavadním zákoně. Týká se kandidátů, kteří chtějí užití výhody poměrného zastoupení již v prvním skrutiniu; budou to většinou zase kandidáti nějakého politického směru, zpravidla politické strany. Ale právě proto, abychom jasně odlišili volební strany od stran politických, volíme jiný výraz.

§ 22a.

Obsah společného oznámení kandidatury skupiny spojených kandidátů. Obsah společného oznámení kandidatury skupiny spojených kandidátů liší se v některých věcech od obsahu oznámení kandidatury samostatné. Rozdíly ty vyplývají různého rázu těchto volebních stran. Především skupina spojených kandidátů musí oznámiti svoje pojmenování. Jde právě o kandidátů několik a je tedy třeba nějak vyjádřiti jejich jednotu. Pod číslem třetím se praví, že i skupina spojených kandidátů může jmenovati touž osobu kandidátem v několika okresích. Příčiny tohoto ustanovení jsou stejné, jako které jsme uvedli pro možnost, aby samostatný kandidát kandidoval v okresích několika. Stranám tu poskytujeme možnosti, aby kandidovaly jen osoby schopné a které mají opravdu vyhlídky na zvolení, kromě toho, aby si zajistily větší pravděpodobnost zvolení občanů, na kterých jim záleží. Arciť - jestliže jejich voliči s tím souhlasí, neboť, jak musíme stále míti na paměti, voliči nejsou povinni voliti jen osoby, které v jejich okresích kandiduji.

Naproti tomu se zakazuje, aby několik osob z jedné skupiny spojených kandidátů nekandidovalo v témže volebním okrese. Vždyť by tito kandidáti vystupovali jako soupeří proti sobě! Společnou kandidátku i sčítání hlasů všech kandidátů na ní jmenovaných dohromady lze odůvodniti jediné solidárností kandidátů. (Ta ovšem nezavazuje voliče). Kromě toho bylo by nutno dodati voličům v příslušném okrese několik hlasovacích lístků téže volební strany s různými jmény kandidátů. Bylo by to zbytečné plýtvání penězi, které musí s polovice hraditi stát, dosáhne-li strana aspoň jednoho mandátu.

Také skupiny spojených kandidátů mohou se sdružiti pro druhé skrutinium a platí v tomto směru ustanovení obdobná jako u kandidátů samostatných.

Kandidátům, kteří jsou členy skupiny spojených kandidátů, tedy kteří již v prvním skrutiniu chtějí získati výhody poměrného volení, nedovolujeme, aby kandidovali ještě v některém jiném volebním kraji, jako to mohou učiniti kandidáti samostatní. U kandidátů spojených neplatí důvody, které nás přiměly k povolení řečené výhody kandidátům samostatným, jestliže kandidát (nebo opačně politická strana, která ho kandiduje) nepokládá za nutné, aby kandidoval sám v celém voleb, kraji, není také příčiny, proč by kandidoval v několika volebních krajích. Skrutinium by se tedy ztížilo zbytečně. Kromě toho výhoda, kterou spojení kandidáti mají v prvním skrutiniu (stačí, dostanou-li dohromady volební číslo), vyvažuje nevýhodu, že nemohou kandidovati v jiných volebních krajích.

Protože kandidát ze skupiny spojených kandidátů nesmí vůbec v jiném volebním kraji oznámiti kandidaturu, nemělo by smyslu připomínati jako u kandidáta samostatného, že se musí ve všech volebních krajích, v kterých kandiduje, přihlásiti do téhož volebního sdružení nebo nepřihlásiti se vůbec. Jiná ustanovení se shodují s pravidly o obsahu oznámení samostatných kandidatur.

§ 23.

Kandidáti prodlévající za hranicemi.

V paragrafu 23 ponechali jsme jen ustanovení, týkající se kandidátů, kteří dlí za hranicemi. Zvláštního prohlášení kandidátů není třeba, protože je vkládáme již do oznámení kandidatury.

§ 23a.

Volební sdružení pro druhé skrutinium.

V tomto paragrafu shrnujeme ustanovení o volebním sdružení pro druhé skrutinium, která většinou vyplývají již z obsahu paragrafů předchozích.

Politické strany budou ve volbách vystupovati zpravidla jako volební sdružení pro druhé skrutinium. Jako volební strany jediné tehdy, kdyby kandidovaly jen v jednom volebním kraji.

Volební sdružení zase vyjadřuje solidárnost volebních stran v něm zahrnutých. Rozumí se tedy samo sebou, že v jednom volebním kraji může býti v témže volebním sdružení jenom jedna volební strana. Není třeba zvláště vysvětlovati, že táž politická strana může v některém volebním kraji jmenovati jen jednoho kandidáta, v jiném, větším, nebo kde má více stoupenců, kandidátů několik, že se tedy mohou pro druhé skrutinium sdružiti i samostatní kandidáti se skupinami spojených kandidátů z jiných volebních krajů. Jméno, přijaté volebním sdružením, nazýváme ťnázvemŤ. Není to slovo nejvhodnější - ťnázevŤ vyplývá z funkce, tedy ve výrazu ťvolební sdružení ťťLiga proti vázaným kandidátním listinámŤŤ jsou vlastně názvem slova ťvolební sdruženíŤ a slova ťLiga proti vázaným kandidátním listinámŤ jménem. Ale šlo nám zase o to, abychom zřetelně odlišili jméno volebního sdružení od jmen kandidátů i od pojmenování volebních stran. Ostatně sama úřední ťPravidla českého pravopisuŤ mluví o ťnázvech spolků a společnostíŤ, ač jde o jména, těmito spolky zvolená (Hlahol. Červený kříž atd.).

Název volebního sdružení pro druhé skrutinium má vyjadřovati jednotu volebních stran, z kterých se sdružení skládá, tak jako pojmenování skupiny spojených kandidátů vyjadřuje jednotu těchto kandidátů. Je tedy nutný. Kromě toho také vyžadujeme, aby volební sdružení bylo representováno touž osobou.

Jmenují-li zmocněnci všech volebních stran (podle terminologie našeho návrhu), které se přihlašují do téhož volebního sdružení pro druhé skrutinium, téhož představitele i náhradníky tohoto volebního sdružení, zmocňují tohoto představitele jednati jejich jménem a zároveň naprosto bezpečně ukazují, jde-li o sdružení totéž, či je-li shodný název zvolen jen náhodou, nebo snad dokonce s přímým úmyslem zmásti stoupence jiného směru.

Nevyžadujeme, aby se název volebního sdružení shodoval s pojmenováním všech volebních stran (ze všech volebních krajů), které jsou v něm spojeny. Pokládáme to za věc zbytečnou a nepraktickou. Řekli jsme již, že se i doposud spojovaly ve volbách různé politické strany, aby si zajistily výhodu druhého skrutinia. Je-li však některá z těchto spojených stran teritoriálně ohraničena na jeden nebo dva volební kraje, je zcela zbytečné, jmenovati ji i v krajích, kde vůbec nevystupuje a kde žádného svého kandidáta nemá. Takovým společným označením ve všech volebních krajích tvrdí se pak patrná nepravda, jako by na př. kandidát národní demokracie v Praze byl i kandidátem ruského bloku nebo ruské strany národní, ačkoli se dohoda těchto stran týkala jedině Podkarpat. Rusi a Prešovska. Rozumí se, že se název volebního sdružení může shodovati s pojmenováním všech volebních stran, z kterých se toto sdružení skládá; jedna politická strana označí svoje oznámení kandidatury a hlasovacích lístků dozajista svým oficiálním pojmenováním stejně ve všech volebních krajích. Ustanovení o tom, kdo zastupuje volební sdružení před volebním soudem, bylo odůvodněno v poznámce k § 21a.

Připojili jsme k nim i pravidla o zastupování volební strany před volebním soudem; jsouť obdobná a souvisí s nimi. Ustanovení o nástupcích zmocněnce vol. strany zaručují, že i o zástupci volebního sdružení budou rozhodovati osoby skutečně oprávněné.

§ 24.

Příprava pro řízení u krajské volební komise.

Znění tohoto paragrafu přizpůsobili jsme prostě změnám, které jsme provedli v jiných částech zákona.

§ 25.

Řízení u krajské volební komise.

Odstavec první se nemění (kromě názvosloví). V odstavci druhém mluvíme o pojmenování skupiny kandidátů místo o označení strany na kandidátní listině, jak to plyne z předcházejících paragrafů. Odstavec třetí liší se značněji od dosavadního tím, že ponecháváme krajské volební komisi rozhodnutí o tom, na kterém oznámení kandidatury má býti kandidát ponechán, vyskytuje-li se jeho jméno na několika i v tam případě, když jest jeho ověřený podpis na několika oznámeních kandidatury. Hledíc k složení ústřední volební komise, mohlo by se jinak státi, že by se v ústřední volební komisi rozhodovalo za nepřítomnosti zástupce jedné ze sporných volebních stran. Dáváme však zároveň přesné pokyny, kterými se musí krajská volební komise říditi. Oznámení samostatné kandidatury padá při tom více na váhu nežli oznámení kandidatury spojených kandidátů. Soudíme, že to vyplývá z vlastností tohoto společného oznámení, v němž jediný kandidát má podíl méně významný než na oznámení kandidatury samostatné.

Odstavec čtvrtý musil býti ovšem úplně přejinačen, nebo na našem oznámení kandidatury není pořadí kandidátů, nýbrž jsou jmenování kandidáti pro jednotlivé volební okresy.

Odstavec pátý pamatuje na to, že škrtnutím kandidáta nebo odvoláním kandidatury uprázdní se na kandidátce volební okres; volební strana mohla by arci vyzvati své stoupence v tomto okrese; aby volili jiného jejího kandidáta hlasovacími lístky, které by si samí vyplňovali. Ale dostane-li každý volič do rukou vytištěný hlasovací lístek volební strany, má tato strana naději, že jí snad budou voliti i občané, kteří by si jinak jejich vyzvání nepovšimli. Aby tedy nebyla taková volební strana poškozena škrtnutím původního kandidáta, dáváme jejímu zástupci v krajské volební komisi právo jmenovati v uprázdněném volebním okrese kandidáta jiného a pamatujeme i na to, kdyby ho něco zašlo a z té příčiny by včas věc nezařídil. Musí však býti jmenována tímto kandidátem osoba již kandidovaná (v jiných volebních okresích příslušného kraje), neboť jinak by se tímto postupem zkracovala lhůta, vyměřená pro oznamování kandidatur; a toho by se mohlo i úmyslně zneužívati (jmenováním ťna okoŤ kandidátů, o kterých se ví, že musí býti škrtnuti).

Do sedmého odstavce jsme vložili ustanovení o tom, co se má učiniti, přihlásí-li se několik volebních stran pravděpodobně do téhož volebního sdružení pro druhé skrutinium. Konečné rozhodnutí musí býti arci ponecháno zástupci tohoto sdružení v ústřední volební komisi; jde jen o ta, aby se krajská komise pokusila vyříditi spor dohodou.

Činíme rozdíl mezi krajskou volební stranou a volebním sdružením, také mezi pojmenováním volební strany a názvem volebního sdružení. Ačkoli by se tedy zdálo, že urovnati nesrovnalosti mezi místním pojmenováním různých krajských volebních stran příslušelo by krajské volební komisi, ponecháváme i tuto úpravu volební komisi ústřední. Krajská volební komise zná jen pojmenování volebních stran v svém kraji, neví tedy, neshodují-li se tato pojmenování s pojmenováním protivných volebních stran z jiných krajů, a bylo by dojista nesprávné, aby volební strany stejného jména byly ve volebních sdruženích, která se potírají. Ostatně kandidáty volební strany v jednom kraji mohou voliti i voliči z krajů jiných. Je tedy třeba, aby i pojmenování krajských volebních stran byla upravena tak, aby si nikde v celém státě neodporovala.

Poslední tří odstavce se podstatně neliší od dosavadního zákona. Vsunujeme zase mezi osoby, které má komise škrtnouti z oznámení kandidatury, také zemského presidenta.

§ 26.

Řízení v ústřední volební komisi.

Změny v prvním odstavci plynou z odchylek v předchozím oddíle zákona. V druhém odstavci dáváme podrobný návod, jak se má postupovati, zjistí-li se, že týž kandidát jest v různých volebních krajích kandidován, ačkoli to zákon nedovoluje. Zvláštního vysvětlení nebo odůvodnění to nepotřebuje. Lhůty zůstávají jako dosud.

Třetí odstavec se zabývá sporem několika volebních stran, které se hlásí do téhož volebního sdružení a neshodly se v krajské volební komisi. Poněvadž jde o věc velmi důležitou - vyloučená volební strana se eventuelně nedostane do druhého skrutinia - svěřujeme rozhodnutí, nerozhodne-li zástupce volebního sdružení, komisi celé. Zároveň činíme opatření, aby se nemohli do volebního sdružení některé politické strany přihlásiti kandidáti, které strana nechce, na př. osoby nějak kompromitované nebo politicky nespolehlivé. Do skupiny spojených kandidátů nemůže nikdo vstoupiti bez souhlasu ostatních, neboť by mu nepodepsali oznámení kandidatury. Zbývá tedy jen volební sdružení pro druhé skrutinium. Ve volebním kraji může býti v jednom a témže volebním sdružení jen jedna volební strana (a hlásí-li se jich více, záleží na zástupci volebního sdružení v ústřední volební komisi, kterou z nich ponechá ve volebním sdružení). Jde tedy o volební kraje, v kterých volební sdružení oficiálně nekandiduje. Tam by mohl nevítaný kandidát - nebo skupina takových kandidátů - oznámiti, že vstupuje do volebního sdružení z jiných krajů. Právo zástupce volebního sdružení vyloučiti některou volební stranu ze sdružení nemůže popírati ani vylučovaná strana sama, neboť v svém oznámení kandidatury svěřila z vlastní vůle příslušným osobám (představiteli a jeho náhradníkům) zastupování volebního sdružení.

Další odstavec pojednává o tom, jak mají býti nahrazení škrtnutí kandidáti nebo kandidáti, o kterých se ústřední volební komise včas doví, že kandidaturu odvolali. Řídíme se při tom zásadami, které byly vysvětleny a odůvodněny již v poznámce k paragrafu 25. Další odstavec zajišťuje, aby týž kandidát samostatný, který podle našeho zákona může kandidovati v několika volebních krajích, byl všude přihlášen do téhož volebního sdružení. Není možné, aby někdo kandidoval ve volebním sdružení, které vyjadřuje politický směr, a jinde aby se k němu nehlásil. Dbáme zase jako v předchozích případech především úplně samostatné kandidatury, tedy nesdružené; vidíme v ní spíše projev vůle příslušného kandidáta než v pouhém přihlášení do volebního sdružení s mnoha jinými kandidáty. Ustanovení o nahrazování kandidátů ve volebních krajích, uprázdněných vyškrtnutím samostatného kandidáta z volebního sdružení nebo odvoláním kandidatury, jest obdobné jako v předešlých případech. Samostatný kandidát (téhož volebního sdružení) z jiného voleb, kraje může býti jmenován náhradním kandidátem v uprázdněném voleb, kraji bez obtíží, ne však člen skupiny spoj, kandidátů; toho by pak musila komise z jeho skupiny vyškrtnouti. Tak měniti kandidátky strany nemůže nikdo cizí; proto smí předseda komise vybírati jen mezi samostatnými kandidáty. Také v řízení u ústřední volební komise předseda komise může jmenovati kandidáty místo zástupce volebního sdružení nebo volební strany, jenom kdyby tyto zástupce něco zašlo, nikoliv proti jejich vůli. Proto jsme vložili do paragrafu 26. příslušný odstavec šestý.

Sedmý odstavec obměňuje prostě třetí paragraf dosavadního zákona tak, aby vyhovoval našemu názvosloví a jiným dřívějším odchylkám od dosavadního stavu. Odstavec osmý naší osnovy je zase obdobou odstavce čtvrtého dosavadního zákona. Může míti za následek, že třeba i několik volebních sdružení bude míti společného představitele a tedy i zástupce v ústřední volební komisi. To se mohlo státi podle nynějšího zákona také. Rozdíl je však v tom, že zástupce volebního sdružení nebo volební strany v ústřední volební komisi má podle naší osnovy mnohem méně práv, nesestavuje pořadí kandidátů, kteří mají býti v druhém a třetím skrutiniu zvoleni, a tedy není tak podivné, zastupuje-li táž osoba různé ťstranyŤ.

Devátý odstavec má zabrániti, aby volební sdružení nebo volební strana nebyly poškozeny tím, že by byl v některém oznámení kandidatury omylem jmenován jiný představitel volebního sdružení nebo jiný náhradník. Kdyby nešlo o omyl, nebo kdyby tento omyl nebyl včas napraven, nezbylo by ovšem než pokládati volební strany, které oznámí jiného představitele volebního sdružení, za volební sdružení samostatné. Pak by bylo arci třeba změniti také název tohoto volebního sdružení podle odstavce sedmého tohoto paragrafu.

Odstavec desátý není třeba zvláště odůvodňovati, právě tak odstavec jedenáctý.

Způsob, jak se očíslují oznámení kandidatury, je stejný jako dosud. Odstavec dvanáctý je příslušnou obměnou odstavce pátého dosavadního voleb, zákona, odstavec třináctý jest obdobou odstavce šestého. Zbývající odstavce se již věcně neliší od volebního řádu nyní platného. Pravíme však konkretně, že je třeba oznámiti výsledek řízení zástupcům volebních stran a volebních sdružení pro druhé skrutinium, nejen prostě ťstranámŤ bez bližšího označení, jak říká nynější zákon.

§ 27.

Odvolání kandidatury.

V prvním odstavci tohoto paragrafu upozorňujeme, že stejný účinek jako odvolání kandidatury má i prohlášení, že kandidát vystupuje ze skupiny spojených kandidátů nebo z volebního sdružení pro druhé skrutinium. Není tedy možné, aby se samostatný kandidát sdružený přeměnil v samostatného kandidáta nesdruženého tím, že ohlásí vystoupení ze sdružení. Totéž platí o kandidátech vystupujících ze skupiny spojených kandidátů. Mohlo by se jinak takového pozdního odvolání kandidatury zneužití k poškození příslušné skupiny nebo příslušného volebního sdružení. Něco jiného ovšem je, když kandidát ohlásí vystoupení před ukončením lhůty, v které mají, býti předložena oznámení kandidatury, a včas oznámí kandidaturu novou. Každý občan může i v poslední chvíli vyhlásiti veřejně na svůj vrub kandidaturu, hledí se ovšem na něho jako na osobu, která kandidaturu platně neoznámila.

Předsedovi krajské volební komise ukládáme, aby zpravil o odvolání kandidatur členy obvodních volebních komisí. Je toho třeba proto, že při sčítání hlasů platí zvláštní ustanovení pro takové kandidáty (viz odstavec druhý). Pamatujeme také na to, aby voliči nebyli uvádění zbytečně v omyl hlasovacími lístky, které objedná volební strana dříve, než kandidát vystoupí.

V odstavci druhém jest novinkou ustanovení, že kandidát musí v případě tam jmenovaném zaplatiti celý náklad - který způsobí - na rozmnožení hlasovacích lístků se svým jménem. Hlasovací lístky obsahují totiž po každé jméno jen jednoho kandidáta, i když jde o volební stranu, která v příslušném kraji kandiduje osob několik. Nebylo by jistě spravedlivé, aby škodu, která volební straně bude způsobena zadržením hlasovacích lístků se jménem kandidáta, který kandidaturu odvolal, nehradil ten, kdo ji zaviní.

Musili jsme také změniti ustanovení o tom, komu se započítají hlasy, odevzdané kandidátovi, který kandidaturu odvolal. Hlasy jeho osobě odevzdané nutno započísti jemu, jako každému občanu, který neoznámí kandidaturu. Ale hlasovací lístky, které vedle jeho jména obsahují i pojmenování skupiny nebo název sdružení, z kterých vystoupil, sluší dozajista započísti této skupině nebo sdružení, protože možno předpokládati, že byly odevzdány voliči, kteří se o vystoupení tohoto kandidáta již nedozvěděli. Není ovšem jisto, komu by byli odevzdali hlas, kdyby znali, že osoba, kterou volí, již v příslušné skupině nebo v příslušném volebním sdružení není. Ale poněvadž tuto nejistotu zavinil kandidát sám svým vystoupením, jest správné, aby jí trpěl on a nikoli skupina nebo sdružení, z kterých vystoupil.

To se však týká jen volebního kraje, v kterém byla původně oznámena kandidatura tohoto kandidáta. V ostatních volebních krajích hlasovací lístky se jménem toho kandidáta pokládají se vesměs za hlasy odevzdané jeho osobě. Tato zdánlivá nedůslednost je nutná, neboť jinak by členové volebních komisí v celé republice musili býti zpraveni o tom, kteří kandidáti odvolali kandidaturu a musili by příslušné hlasovací lístky tříditi. To by jistě velmi ztížilo sčítání hlasů. Ostatně nedůslednost, o které mluvíme, jest opravdu jen zdánlivá. Odevzdává-li volič hlas osobě, která v jeho volebním kraji vůbec nekandiduje, ukazuje zřejmě, že mu na ní záleží a je tedy docela správné, započítá-li se takový hlas této osobě a ne skupině nebo volebnímu sdružení, které jsou omylem na lístku napsány. Kdyby se snad někdo domníval, že by navrhované rozlišování hlasovacích lístků zdrželo příliš sčítání hlasů, bylo by lze upravit věc prostěji, třebaže méně důsledně. I ve volebním kraji, v kterém kandidát zprvu kandidoval, pokládaly by se za jeho osobní hlasy všecky hlasovací lístky (s jeho jménem), které voliči sami vyplňují; skupině nebo volebnímu sdružení by se připočítaly jen hlasovací lístky volební strany, úředně rozmnožené (a dodané voličům dříve, než bylo možno je zadržeti podle odstavce prvního). Lístky vyplněné ručně a tištěné lístky volební strany lze rozeznati jistě snadno. Ale není třeba příliš se strachovati ani znění v naší osnově obsaženého - stane se jistě zřídka, že někdo kandidaturu odvolá.

§ 28.

Vyhlášení kandidatur.

Změny v tomto paragrafu nepotřebují zvláštních vysvětlení. Plynou z předchozích ustanovení zákona.

§ 29.

Rozmnožení hlasovacích lístků.

Podle základní zásady našeho návrhu má každý volič voliti netoliko směr politický, politickou stranu, ale zároveň také osobu (a to jedinou), která tento směr má zastupovati. Proto hlasovací lístky volebních stran mají obsahovati jen jedno jméno, jméno kandidáta, kterého volební strana v příslušném volebním okrese kandiduje. Tím by však ještě nebylo dosaženo svobody voliti tu osobu, kterou volič chce. Proto každý volič musí také dostati nevyplněný hlasovací lístek. Stejnost všech hlasovacích lístků zajišťujeme jako zákon nynější. Připomínáme ještě výslovně, že hlasovací lístky volebních stran budou dodávány jen starostům obcí v těch volebních okresích, pro které si je volební strany objednají.

Úhrada nákladu na tisk hlasovacích lístků volebních stran jest rozvržena jako dosud. Ježto si volební strana nemusí vyžádati úřední rozmnožení hlasovacích lístků, není příčiny, proč by se pokládalo nesložení zálohy za odvolání kandidatury. Vidíme v tom jen odvolání žádosti o toto rozmnožení hlasovacích lístků.

Ponecháváme v platnosti nynější ustanovení, že strana (volební strana nebo volební sdružení podle naší terminologie), která nedobude ani jednoho mandátu, musí zaplatiti celý náklad na rozmnožení hlasovacích lístků. Je to brzda proti nevážným kandidaturám, které by jinak zbytečně zatěžovaly státní pokladnu.

Již v paragrafech 21a a 22a jsme řekli, že si volební strana může objednati hlasovací lístky jen pro některé okresy volební. Pokládáme proto za zbytečné ustanovení, že si může objednat jen určitý počet hlasovacích lístků a sama je dodati voličům. Prakticky se toho ustanovení neužívá a ještě méně bylo by odůvodněno v našem návrhu zákona, když každý volič dostane prázdný hlasovací lístek, a tedy volební strana, která nepokládá za účelné, aby v některém volebním okrese dostali její hlasovací lístky všichni voliči, může prostě vyzvati voliče příslušného volebního okresu, aby vyplnili jménem jejího kandidáta prázdný hlasovací lístek.

Poslední odstavec se věcně nemění.

§ 30.

Povinnost pracovní při rozmnožení hlasovacích lístků.

Nezměněn.

HLAVA ČTVRTÁ.

Volba.

§ 31.

Den a místnost volby.

Nezměněn.

§ 32.

Zákaz prodávati alkoholické nápoje.

Nezměněn.

§ 33.

Volební vyhláška.

První odstavec není změněn. V druhém odstavci nahrazujeme jen kandidátní listiny hlasovacími lístky, místo o ťkandidujících stranáchŤ mluvíme o kandidujících volebních stranách. I jinak přizpůsobujeme znění odchylným ustanovením předchozích paragrafů. Výslovně říkáme, že sluší oznámiti, které strany kandidují v příslušném volebním kraji. Bylo by zbytečné upozorňovati i na všecky volební strany z jiných volebních krajů, naproti tomu nebude na škodu, budou-li voliči aspoň z vyhlášky věděti o kandidaturách volebních stran, které sice v příslušném volebním okrese nekandidují, ale v kraji ano. Sčítají-li se již prvním skrutiniu hlasy z celého volebního kraje dohromady, bylo by správné, zpraviti voliče aspoň volební vyhláškou o všech volebních stranách volebního kraje.

§ 34.

Průkaz voličův.

Tento paragraf našeho návrhu neliší se věcně od téhož paragrafu dosavadního zákona, jediné vkládáme do prvního odstavce ustanovení, že musí každý volič dostati také nevyplněný hlasovací lístek.

§ 35.

Zástupce dohlédacího úřadu.

Nezměněn.

§ 36.

Důvěrníci.

Věcně nezměněn.

§ 37.

Přístup do volební místnosti.

Náš návrh se liší od dosavadního zákona jen po stránce jazykové.

§ 38.

Hlasování.

V prvním odstavci jsme opravili jen jazykové chyby. Také druhý se liší jen stylisací. Do třetího odstavce vložili jsme ustanovení, týkající se prázdných hlasovacích lístků. Čtvrtý se liší stylisticky, také pátý, v němž kromě toho slova ťkandidátní listinyŤ nahrazujeme slovy ťhlasovací lístkyŤ. Šestý odstavec byl opraven po stránce jazykové, v sedmém jsou nahodilé změny stylistické. Ani v následujícím odstavci není věcných změn. Poslední odstavec jest nezměněn. Ustanovení paragrafu desátého zákona z 31. března 1920 č. 208 Sb. z. a n. připojujeme pro přehlednost k tomuto paragrafu; měníme jen nepatrně stylisaci (zejména nahrazujeme nesprávný přechodník minulý nezkrácenou větou, ježto náležitý přechodník ťdadaŤ zní nezvykle).

§ 39.

Námitky proti voličům.

Dosavadní zákon byl v tomto paragrafu opraven po stránce jazykové a stylistické.

§ 40.

Obsah hlasovacích lístků.

Tento paragraf bylo třeba úplně přeměniti, neboť voliči mohou podle našeho návrhu voliti, koho chtějí, a to na hlasovacích lístcích, které sami vyplní. Volič hlasuje podle našeho návrhu pro určitého kandidáta. Vyjma zvláštní případ u osob, které vystoupí ze skupiny spojených kandidátů nebo z volebního sdružení pro druhé skrutinium, sluší tedy právem hleděti na osobu kandidáta jako na vlastní obsah hlasovacího lístku a proto, opomine-li volič označiti skupinu nebo volební sdružení, ke kterému se osoba volená hlásí, je to podřadná věc, která nemůže měniti nic na započítání jeho hlasu.

Nežli se nový volební řád vžije, může se státi, že voliči, zvyklí hlasovati pro celé skupiny kandidátů najednou, napíší omylem několik jmen na hlasovací lístek. Soudíme, že by nebylo správné takový lístek pokládati za neplatný vůbec. Připočte-li se osobě, která je napsána na prvém místě, neporuší se nijak vůle hlasujícího, který tuto osobu voliti chtěl a pořadím vyjádřil, že mu na ní především záleží.

O volitelnosti osoby, napsané na hlasovacím lístku, nerozhoduje arci volební komise, nýbrž volební soud.

§ 41.

Přerušení volby.

V tomto paragrafů je změněna jen stylisace.

§ 42.

Konec hlasování.

Ani tento paragraf není změněn věcně.