204/XIX (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra

o umisťování českých nápisů na hostincích.

ťNárodní ListyŤ uveřejnily před časem zprávu, že okresní politický úřad potrestal německého hostinského v Šumperku 10 denním vězením, poněvadž opíraje se o rozhodnutí nejvyššího správního soudu, odstranil české nápisy, jak mu to kdysi uložil okresní politický úřad a nahradil je jednojazyčnými nápisu německými. Vedle toho bylo mu uloženo, aby české nápisy obnovil. Zemská politická správa zamítla odvolání podané proti tomuto potrestání, poněvadž rozhodnutí nejvyššího správního soudu platí pouze pro určitý případ a nelze ho tedy použití k odůvodnění.

Tato věc vyžaduje pro svou důležitost, aby vláda k ní zaujala úplně jasné stanovisko. Ve všech kulturních státech jest zvykem, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu jest podkladem rozhodnutí úřadů a soudů nebo aspoň jsou směrnicí pro jejich nálezy a rozsudky. Jejich nalézací prakse platí obdobně pro všechny věci analogického obsahu, čímž jest zaručeno jednotné nalézání právem a čelí se tak přetížení vyšších instancí opravným řízením.

Neboť jednou pro vždy musí býti zjištěno, zda československá republika počítá se rovněž k západním kulturním státům, kde za všech okolností a pro každého právo zůstává právem, nebo zda se necítí vázána právními zvyky jiných kulturních států.

Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra:

1. Zda rozsudky nejvyššího správního soudu, i když byly vyneseny jen pro zvláštní případ, platí také obdobně pro všechny věci téhož druhu a zda je tedy musí nejrůznější státní úřady respektovati?

2. Dále, zda v tomto případě rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 1925 o jazykově-policejní úpravě hostinské a výčepní živnosti, podle něhož rozkaz vyvěsiti české nápisy na hostincích atd., byl prohlášen za nezákonitý, platí pro všechny hostince?

V Praze dne 31. ledna 1930.

Dr Schollich,

Horpynka, Szentiványi, inž. Kallina, dr Holota, Fedor, Nitsch, dr Törköly, Hokky, dr Jabloniczky, Geyer, dr Szüllö, dr Keibl, Krebs, Kasper, Knirsch, Köhler, dr Hanreich, Simm, inž. Jung, dr Hassold, Dobránsky, Matzner.

204/XX.

Interpelace

poslanců dra Patejdla, dra Moudrého a druhů předsedovi vlády

o právním stavu lázeňských objektů v Mariánských Lázních, spadajících pod platnost zákonů o pozemkové reformě.

Veškeren pozemkový majetek kláštera tepelského, tvořící velkostatek Mar. Lázně-Krukanice, stal se po vydání záborového zákona č. 215/1919 zabraným, což také ihned bylo poznamenáno ve všech pozemkových knihách (zemských deskách). Tím sice ještě nezanítilo vlastnictví kláštera, ale odňato mu až do konečného vyřešení veškeré disposiční právo nemovitostní.

Poněvadž lázeňské prameny a budovy leží na těchto zabraných pozemcích, stihl i je zábor.

Maje podle §u 11, záborového zákona právo zvoliti si celkem ze všech svých pozemků 250 ha, které mu musí býti ponechány, nežádal klášter přímo ani o jeden z lázeňských objektů, nýbrž činil si jen výhradu, že je bude požadovati, nedocílili jejich zproštění z jiných důvodů. Tím však promeškal příslušnou lhůtu.

Na místo toho vznesl klášter řadu žádostí, z nichž nejdůležitější jsou dvě z 20./III. 1924. V prvé obsažen byl požadavek, aby veškeré hlavní prameny s okolím (celkem 1860 ha) byly vyloučeny ze záboru, jakožto ťumělecké a přírodní památkyŤ podle §u 20 zákona. Druhá žádost pak obsahovala požadavek, aby za nezabrané byly uznány jakožto objekty právně i hospodářsky samostatnéŤ podle §u 3 a z lázeňských objektů: nové lázně a lázeňská síň, Pottabrunnen, zasílatelství, solívárna, Zlatá Koule, Tepelský Dům, Bílý Koníček, Viktorie, Rauwolf, a skladiště v Teplé (vedle řady jiných, nepatřících k lázním).

Po obsáhlém vyšetřování zamítl Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze 17. II. 1925 č. 112555/24-II/1 prvou žádost jako opožděnou. Ke druhé žádosti vydal týž úřad rozhodnutí z 28./IV. 1925 čís. 47020/25/II./1., jímž uznal za nezabrané pouze hotel Koníček, Rauwolf, Viktorii a v ostatním žádost zamítl.

Nejvyšší správní soud, k němuž se pak klášter odvolal, potvrdil nálezem ze 16. IV. 1926 čís. 7858, jenž jest otištěn v úřední sbírce a z něhož jsou tyto údaje čerpány, stanovisko pozemkového úřadu, pokud šlo o prameny, zrušil však rozhodnutí většinou pro vadné řízení, pokud šlo o budovy a uložil pozemkovému úřadu znovu rozhodnouti v tomto směru. Toto nové rozhodnutí podle dosavadních informací dosud vydáno nebylo. Zatím podnikl klášter řadu různých pokusů, jak by zábor zmařil nebo oddálil a věc dospěla znovu k Nejvyššímu správnímu soudu, kde měla býti projednána v září roku 1927, jak vysvítá z příslušného čísla ťÚředního listuŤ. Podle zprávy účastníků, přítomných tehdy veřejnému líčení, zažádaly obě strany těsně před vynesením rozsudku o klid řízení. Tento klid nebyl dosud přerušen. Vzhledem k citovanému nálezu z roku 1926 nemůže býti ovšem nejmenší pochyby, že věc dopadne opět nepříznivě pro klášter. Přes to Státní pozemkový úřad z nepochopitelných důvodů znovu nezakročil, jak správně vytýká veřejný tisk všech stran.

Samostatnou věcí je úřední vnucená správa, kterou uvalil pozemkový úřad na celé lázně roku 1925, když vlekoucí se soukromoprávní spor mezi klášterem a býv. nájemní společností, ohrožoval řádný chod lázní. I do uvalení této úřední správy podal klášter stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, avšak ani tato stížnost nebyla dosud, pravděpodobně rovněž na žádost obou stran, vyřízena. Klášter sám nemá ovšem nyní zájmu na zrušení správy, poněvadž správa tato svým pořádkem jest jen k finančnímu dobru kláštera, zejména když nepodniká nejmenších investic z obav před budoucností. Úřední správa trvá dodnes.

Podepsaní se táží:

1.) Jsou panu předsedovi vlády tyto skutečnosti známy?

2.) Jest pan předseda vlády ochoten po případném vyšetření naříditi, aby platné zákony a nařízení o pozemkové reformě byly na zabraném velkostatku tepelského kláštera v Mariánských Lázních provedeny?

V Praze dne 17. února 1930.

Dr Patejdl, dr Moudrý,

Fiala, Stejskal, Tykal, Netolický, Bergmann, Slavíček, Lanc, dr Stránský, inž. Záhorský, Hrušovský, Polívka, Malý, Vaněk, Šmejcová, Ot. Svoboda, David, Sladký, Zeminová, Hatina, Pechmanová-Klosová, Šeba.

204/XXI (překlad).

Interpelace

poslance dra Keibla a druhů ministrovi sociální péče

o pomoci nezaměstnaným v průmyslu umělých květin a listů.

Dne 9. ledna 1930 učinil městský úřad v Dolní Poustevně toto podání šluknovskému okresnímu úřadu:

ťPodepsaný městský úřad odpovídaje na tamější dopis ze dne 27. prosince 1929, čís. 39781/29 o mimořádné podpůrné akci pro nezaměstnané textilní dělnictvo oznamuje, že ve zdejším průmyslu stuhařském, jakož i ve zdejší tkalcovně na hedvábí nebyl dosud nikdo propuštěn.

Tím více nezaměstnaných jest však v průmyslu umělých květin, listin a plodů, který převládá v Dolní Poustevně, a v postižených vedlejších odborech.

Již několik měsíců většina podniků tohoto průmyslového odvětví pracuje částečně a mnoho zaměstnanců musilo býti propuštěno a každého týdne jsou propouštění další dělníci z nedostatku práce.

Následkem této hospodářské krise jest v našem městě tím horší, poněvadž dělnicí z Dolní Poustevny, jinak zaměstnaní v sousední obci Zebnici v Sasku, musili býti téměř bez výjimky propuštěni, poněvadž v samotné Zebnici jest zapsáno nezaměstnaných a dostává podpory přes 4000. Podle zpráv, které jsme si opatřili, nelze očekávati konec této hospodářské krise v nejbližší době.

Umístiti tyto nezaměstnané v jiných obchodních odvětvích jest naprosto nemožno, poněvadž 4 továrny na kovové zboží v Dolní Poustevně také již propustily dělníky a omezený počet jejich dělnictva pracuje ještě částečně.

Nyní jest v Dolní Poustevně asi 100 nezaměstnaných, z nichž nejméně polovina nemá bud vůbec žádný nárok na organisační podporu se státním příspěvkem, nebo její vyplácení již vyčerpala. Město Dolní Poustevna již roku 1929 zaměstnalo domácí nezaměstnané podle možnosti stavbou silnic, pracemi při vodovodu, zalesňováním lesů a pod., avšak z nedostatku peněz nemůže jíž naprosto prováděti další nouzové práce nebo poskytovati podporu v nezaměstnanosti.

Nouze nezaměstnaných stoupá den co den a následků této pracovní krise nelze vůbec domysliti.

Město Dolní Poustevna žádá tedy zdvořile a naléhavě okresní úřad, aby přihlížel k nouzi nezaměstnaných a u ministerstva sociální péče vymohl mimořádnou podpůrnou akci pro nezaměstnané dělníky v průmyslu umělých květin, listů a plodů i v příbuzných druzích výroby, postižených pracovní krisí, poněvadž jinak jest v mnoha případech skutečně co nejvážněji ohrožena výživa propuštěných dělníků a celých rodin, kteří nedostávají žádnou podporu.Ť

Šluknovský okresní úřad postoupil již toto podání dne 17. ledna 1930 ministerstvu sociální péče, aniž v této nanejvýš naléhavé věci bylo dosud něco učiněno.

Poněvadž nouze severočeského obyvatelstva žijícího z výroby umělých květin denně vzrůstá a stává se stále osudnější, táží se podepsaní pana ministra:

1.) Jest ochoten vyšetřiti vylíčené katastrofální nouzové poměry v okrese šluknovském?

2.) Jest ochoten ihned příznivě vyříditi podání města Dolní Poustevny z 9. ledna 1930 a rychle poskytnouti vydatnou podporu hladem ohroženým dělníkům severočeského průmyslu květinářského?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr Keibl,

Geyer, inž. Jung, Knirsch, Köhler, Nitsch, Schubert, Kasper; dr Holota, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Fedor, dr Schollich, dr Hassold, dr Törköly, Horpynka, Krebs, Simm, Szentiványi, Hokky, Dobránsky.

204/XXII (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty,

aby byla co nejdříve vydána vládní nařízení k platovému zákonu 103/1926.

Podle zákona 103/1926 bylo vládě uloženo, aby vydala vládní nařízení k těmto paragrafům:

1.) K §u 67 o podmínkách ustanovení zatímním profesorem.

2.) K §u 142 o započtení válečných let, služebních let na školách níže organisovaných, v duchovní správě, služební doby beze zkoušek atd. pro zvýšení služného,

3.) K §u 147 o náhradě služebních výloh (diet nákladů při stěhování, výloh při exkursích a výletech),

Od doby, kdy byl tento zákon usnesen, uplynula již téměř 4 léta a ohlášená vládní nařízení nebyla dosud vydána. To je pro postižené, jejichž plat je beztoho více než ostudně nízký, zvlášť kruté a nelidsky bezohledné.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, kdo jest vinen tímto nepochopitelným průtahem a zda nařídí, aby tato chybějící nařízení byla co nejdříve vydána?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr Schollich,

Geyer, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Fedor, dr Jabloniczky, Horpynka, dr Szüllö, Krebs, Dobránsky, Kasper, Schubert, Knirsch, Hokky, dr Keibl, dr Hassold, Simm, inž. Jung, Köhler.

204/XXIII (překlad).

Interpelace

poslance dra Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty

o změně složení okresních a zemských školních úřadů.

Než bude zavedena samospráva školství příslušníky vlastního národa, jest třeba, aby školní úřady, tedy zemské školní rady a okresní školní výbory, byly složeny podle požadavků demokracie, Tak zemské školní rady jsou nejen složeny podle ustanovení starých zákonů o školním dozoru (pro Čechy z roku 1873), nýbrž jejích členové, pokud nepřestali býlí členy smrtí nebo dobrovolně, jsou stále titéž jako před válkou. Častokráte nebyla dokonce ani nově obsazena místa, která se uprázdnila smrtí členů. Musíme tedy žádati změnu ve složení zemských školních rad, aby podobně jako u okresních školních výborů zástupci obyvatelstva a učitelstva vstoupili do zemských školních rad, a to v poměru 2:1, aby však nebyli jmenováni vládou, nýbrž aby byli svobodně voleni politickými stranami a učitelstvem.

Složení okresních školních výborů bylo upraveno vládním nařízením čís, 608/1920. Bylo však myšleno jen jako přechod než budou zřízeny župní školní rady. Poněvadž tím, že nedošlo k rozdělení na politické župy, stalo se také zbytečným zřízení župních školních rad, od počátku účinnosti vládního nařízení, tedy po 9 let nenastala žádná změna ve složení okresních školních výborů. Od té doby změnil se poměr sil jednotlivých politických stran, a již z tohoto důvodu jest nutno, aby byly provedeny nové volby do okresních školních výborů. Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten zabývati se otázkou nového složení zemských a okresních školních úřadů a co nejdříve zaříditi čeho třeba?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr Schollich,

Geyer, dr Szüllö, dr Keibl, dr Jabloniczky, Dobránsky, Fedor, Hokky, Matzner, Horpynka, dr Hassold, Krebs, Simm, inž. Jung, Knirsch, Schubert, Kasper, Köhler, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota.

204/XXIV (překlad).

Interpelace

posl. inž. O. Kalliny a druhů vládě

o kolkovním poplatku za ověření podpisu strany soudem nebo (veřejným) notářem.

Výnosem ze dne 20. ledna 1926, číslo 43547/25, ministerstvo spravedlností dalo na vědomí soudům výnos ministerstva financí ze dne 26. prosince 1925, čís. 120429/25. Podle tohoto výnosu činí kolkovní poplatek za ověření podpisu strany 3 Kč místo dosavadního 1 Kč. Nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 1. února 1929, čís. 1712/29 bylo však vysloveno, že soudní poplatek za ověření podpisu strany nebyl vládním nařízením ze dne 20. prosince 1923, čís. 241 Sb. z. a n.) zákon ze dne 25. ledna 1922, čís. 38 Sb. z. a n.) zvýšen na 3 Kč, nýbrž, že činí, tak jako dříve, 1 Kč. Ale podle sdělení ministerstva spravedlností ze dne 21. července 1929, čís. 21157/29 ministerstvo financí trvá nyní na provádění svrchu uvedeného výnosu ze dne 26. prosince 1925, čís. 120429/25. Z této věci přece však vysvítá, že postup ministerstva financí jest nepřípustný, poněvadž výrokem nejvyššího správního soudu bylo prohlášeno vybírání 3 Kč poplatku místo 1 Kč za protizákonné.

Podepsaní se tedy táží, je-li vláda ochotna obnoviti opět zákonitý stav podle nálezu nejvyššího správního soudu?

V Praze, dne 14. února 1930.

Inž. Kallina,

dr Szüllö, Fedor, Hokky, dr Jabloniczky, Schubert, Szentiványi, dr Törköly, Nitsch, dr Holota, Knirsch, Dobránsky, Köhler, Horpynka, Geyer, dr Hassold, Krebs, Kasper, inž. Jung, dr Schollich, Simm.

204/XXV (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů vládě

o předhůzce z úplatnosti vyšších státních úředníků.

Známý český advokát dr Bouček uveřejnil v časopise ťTagesboteŤ článek, který vzhledem k osobě pisatele a určitým případům korupce, v něm uvedeným, zaslouží pozornosti, Dr Bouček píše mezi jiným:

ťPředně: Jeden vysoký státní úředník, jejž osobně znám, měl na Slovensku zaříditi úřad. Aby opatřil potřebný nábytek, šel do jednoho obchodu. Byla smluvena cena. Majetník řekl: ťObvyklých 10% Vám ovšem pošlemeŤ. Můj známý opustil s nevolí obchod, šel do druhého a opět se mu řeklo; ťObvyklých 10%Ť atd. a tak con grazia al fine. Později byl můj přítel přeložen do Prahy, aby také zde zařídil úřad. A tu se mu stalo toto; nejen, že slyšel týž slib, nýbrž sotva že nastoupil úřad, byl mu dodán dopis: ťDovolávajíce se rozmluvy, kterou jsme s Vámi měli čest míti, dovolujeme si Vám dopisem potvrditi, že obvyklých ť10%Ť.

Co měl chudák dělat? Přiložil dopis k úředním spisům. Chce snad někdo nyní tvrditi, že ťobvyklých 10%Ť jest něco neobvyklého, a že jest oprávněná domněnka, že jde o výjimečný připal? Kro je tak hloupý, ať se tím utěšuje.

Za druhé: Civilní proces o 1 1/2 milionu. Můj klient, ředitel jedné z největších akciových společností, prohlásí hlasitě při soudním přelíčení: ťPane doktore, navrhněte, aby byla předložena černá kniha.Ť Odpůrce byl jeden z nejpřednějších pražských advokátů. Člověk bezvadného charakteru, který jest také správním radou žalované společnosti. Odpověděl toto: ťPane řediteli, jste si vědom dosahu svého návrhu?Ť Veřejnost bude zajímati vysvětlení mého klienta, které učinil v mé kanceláři; zněla takto:

ťPane doktore, nemáte ponětí, kolik musí společnosti zaplatiti úředníkům pří státních dodávkách. Páni jsou tak krotcí, že si sami určují částky. Mnozí přijdou i dvakrát. Částky, jako 100.000 a 200.000 Kč nejsou při velkých dodávkách vzácností. Společnost ovšem tyto peníze neplatí z vlastního, nýbrž přiměřeně zvýší ceny. Žádal jsem vždy stvrzenky a ti darebáci se nebáli mi je podepsati. Činil jsem to, abych nepřišel v podezření, že jsem zapsal do ťčerné knihyŤ na vyplacené peníze.Ť

Svého kolegu, odpůrcova zástupce, jsem již charakterisoval. Velmi si ho vážím a dovedu si představiti, jak musí trpěti, když jako správní rada musí bezmocně přihlížeti k takovémuto hospodaření. A co má dělat? Co má dělat společnost, nedá-li se se státem jinak obchod uzavříti?

Za třetí: V Praze jest firma, která připravuje ke státním zkouškám. Jistá korporace mě požádala, abych učinil oznámení pro zjištěné nekalé rejdy. Zrazoval jsem od trestního oznámení, poněvadž vinník mohl by zatím odstraniti průkazní prostředky a sliboval jsem si více od oznámení přednostovi, jednomu z nejvyšších státních úředníků. Oznámení jsem mu učinil osobně. Za několik dnů jsem se otázal, co bylo učiněno. Přednosta úřadu odevzdal oznámení k úřednímu projednání, - nebylo je však možno nalézti. Musil jsem předložiti opis. Neztrácejí se tedy spisy jen u soudu.

Jest tupostí chtíti mě obviňovati, že vystupuji proti úřednictvu. Naprosto nikoliv! Můj boj jest namířen proti lumpům s úřední hodností. Nikoliv proti převážné většině úředníků, kteří žijíce v nuzných poměrech, čestně vykonávají svou těžkou povinnost a jen proto nemohou dostati lepší platy, poněvadž státní pokladna jest drancována nepoctivostí menšiny.

Máme vážené stavovské korporace nejrůznějších úřednických kategorií. Navrhuji jim toto: Nechť zašlou ministrům svých resortů takovouto petici:

Pane ministře! Chodíme v chudobném oděvu. Chceme jej však nositi ve cti. Dr. Bouček tvrdí, že má materiál, který usvědčuje nedůstojné kolegy z úplatností. Nedomníváme se, že jedná lehkomyslně. Umožněte mu spolu s Vámi očistiti naše řady, Bulte jíst díkem naším i dra Boučka.Ť

To byla by důstojná řeč, která by slušela každému, komu náleží na bezvadné pověsti našich státních úředníků. A co by měl učiniti ministr, u kterého by se takto zakročilo? Po anglickém vzoru přičiniti s o zřízení parlamentní komise, do které by měl býti povolán také dr Bouček.Ť

Předhůzka, kterou zde činí advokát dr Bouček, který, jak známo byl dříve poslancem, jest tak zlá, že by musila býti podnětem k zahájení neprodleného, přísného vyšetřování a propuštění všech státních úředníků súčastněných na korupci. Podepsaní nevědí o žádném takovém vyšetřování, které by již bylo zahájeno. Táží se tedy vlády:

1.) Ví vláda, z"e pan dr. Bouček, advokát, obvinil veřejně v tisku státní úředníky z úplatnosti, jak jsme svrchu uvedli?

2.) Jest ochoten tuto předhůzku dáti přezkoumati parlamentní komisí za účasti dra Boučka a vyvoditi z výsledků této komise dalekosáhlé důsledky?

V Praze, dne 13. února 1930.

Inž. Jung,

Schubert, Kasper, Horpynka, Knirsch, Matzner, Simm, dr Keibl, inž. Kallina, Geyer, dr Hanreich, Krebs, Köhler, dr Hassold, dr Schollich, dr Szüllö, Fedor, dr Jabloniczky, Dobránsky, Hokky, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly.

Původní znění ad 204/I.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Minister für Schulwesen und Volkskultur

betreffend die Errichtung einer deutschen Minderheitsschule in Ungarschitz.

Die Erfahrung zeigt, daß oft čechische Minderheitsschulen für wenige čechische Kinder errichtet werden, während es nicht gelingt, selbst wenn die Voraussetzungen hiefür gegeben sind, die Errichtung einer deutschen Minderheitsschule zu erzielen, So erfordern die Verhältnisse dringend die Errichtung einer einklassigen deutschen Minderheitsschule in Ungarschitz, Bezirk Jamnitz. Bis zum Umsturze hatte die Gemeinde Ungarschitz eine zweiklassige deutsche Volksschule. Im Jahre 1928 wurde die Schule den Deutschen weggenommen, der Unterricht wurde čechisch, während die deutschen Kinder in die deutsche Schule nach Fratting gehen mußten. Fratting liegt von Ungarschitz 3 km entfernt. Ungarschitz hat insgesamt 128 deutsche Einwohner, Von den deutschen Schulkindern gehen derzeit 12 nach Fratting und 1 Kind in die deutsche Schule nach Kurlupp, Außerdem besuchen 5 Kinder der deutschen Nationalität die čechische Schule in Ungarschitz. Insgesamt kommen demnach 18 Kinder für den Besuch der deutschen Schule in Ungarschitz in Betracht.

Die deutsche Bevölkerung ist zu den größten Opfern bereit, die Errichtung einer deutschen Schule zu ermöglichen und würde sich auch verpflichten, ein Lokal für diesen Zweck zur Verfügung zu stellen. Viele Kindern armer Eltern, die keine gute Beschuhung und Kleidung haben, können die Schule gar nicht besuchen, andere wieder werden krank, da auch die Verpflegung viel zu wünschen übrig läßt. Die Kinder haben oft den ganzen Tag über nichts Warmes zu essen. Bei objektiver Untersuchung des Tatbestandes wird jede Kommission zugeben müssen, daß hier Abhilfe dringend und raschest nottut.

Als Gegenbeispiel angeführt: In der Nachbargemeinde Fratting besteht eine čechische Schule, die von 12 Kindern und einem Kindergarten, der von 2 Kindern besucht wird. Demgegenüber haben 18 Kinder keine Schule. In Kurlupp zählt die čechische Minderheitsschule 9 Kinder, in Stallek 7 und in Alt-Petrein 9 (darunter 2 deutsche) Kinder.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Sind Sie gewillt, die Schulverhältnisse in Ungarschitz ehestens untersuchen zu lassen und den Auftrag zur sofortigen Errichtung einer deutschen Minderheitsschule in dieser Gemeinde zu geben?

Prag, den 31. Jänner 1930.

Dr. Schollich,

Horpynka, Krebs, Szentiványi, Köhler, Dr. Jabloniczky, Nitsch, Dr. Holota, Dr. Szüllö, Dr. Törköly, Simm, Kasper, Ing. Kallina, Geyer, Fedor, Dobránsky, Dr. Keibl, Hokky, Dr. Hassold, Knirsch, Dr. Hanreich, Ing. Jung, Matzner.

Původní znění ad 204/II.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Minister für Schulwesen und Volkskultur

betreffend die endliche Herausgabe der Durchführungsverordnung zum Gehaltsgesetz Nr. 104/26.

Das Gehaltsgesetz Nr. 104/26 hat eine Reihe von Fragen offen gelassen und ihre Regelung wie in vielen anderen Fällen der Regierungsverordnung überlassen. § 23, Abs. 2 sagt, daß durch Regierungsverordnung bestimmt werden soll, wann außer den ťim Gesetze bestimmten Fällen und in welchem Umfange ein bestimmter Dienst in einem anderen Dienstverhältnisse oder eine andere Anstellung für die Erhöhung des Gehaltes angerechnet wird.Ť

Dieser allgemein gehaltene Satz im Gehaltsgesetz ist für viele Beamte, besonders aber für die Lehrerschaft von großer Bedeutung, da unter diesen Begriff die Anrechnung der Dienstzeit an Privatschulen, Taubstummen- und Blindenanstalten, Übungsschulen, im Staatdienste u. a., aber auch die stellvertretende Dienstzeit an Bürgerschulen und die Regelung der Zuzählung der Kriegsjahre für die Bürgerschuldienstzeit fällt. Ebenso fällt darunter auch die Dienstzeit literarischer Lehrerinnen als Handarbeitslehrerinnen und umgekehrt.

Seit 3 Jahren läßt diese Regierungsverordnung nunmehr schon auf sich warten und den Betroffenen gehen monatlich hunderte Kronen dadurch verloren. Wie verlautet, soll sie nun endlich erscheinen, dabei aber Bestimmungen enthalten, welche alle Hoffnungen vernichten. Die Verordnung sollte nach dem Willen der Gesetzgeber die drückenden Härten des Gehaltsgesetzes mildern, bezw. beseitigen, Wenn es aber richtig ist, daß die Verordnung die Bestimmung enthält, daß Nachzahlungen für die Zeit vor Überreichung des Gesuches ausgeschlossen sind - die Gesuche um Anrechnung von Dienstjahren können erst nach Erscheinen der Regierungsverordnung eingebracht werden - dann bedeutet ihr spätes Erscheinen nichts anderes, als daß die Regierung die Beamten- bezw. Lehrerschaft um ihre wohl erworbenen Rechte betrügen wollte und aus diesem Grunde die Herausgabe mit Absicht drei Jahre verzögerte, Gewiß würden auf diesem. Wege Millionen von Kronen erspart, das Rechtsbewußtsein der Bevölkerung aber schwer erschüttert werden, abgesehen davon, daß der § 23 unzweifelhaft einen Rechtsanspruch auf die Anrechnung besonderer Dienstzeit u. zw. vom Zeitpunkte der Gesetzwerdung, das ist also mit Wirksamkeit vom 1. Jänner 1926 gilt.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Sind Sie bereit, die fällige Regierungsverordnung zum Gehaltsgesetz Nr. 104/26 über die Anrechnung, besonderer sofort herauszugeben und bekanntzugeben, warum sich die Herausgabe drei Jahre lang verzögert hat?

Prag, am 31. Jänner 1930.

Dr. Schollich,

Hokky, Dobránsky, Szentiványi, Dr. Törköly, Kitsch, Ing. Kallina, Matzner, Knirsch, Dr. Hanreich, Dr. Jabloniczky, Dr. Holota, Horpynka, Dr. Szüllö, Köhler, Dr. Keibl, Krebs, Kasper, Ing. Jung, Simm, Dr. Hassold, Fedor, Geyer.

Původní znění ad 204/III.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Minister für Schulwesen und Volkskultur

und den Eisenbahnminister betreffend das Bestätigungsrecht zur Erlangung ermäßigter Rückfahrkarten für deutsche Studierende.

Studierenden der Hochschule wird durch die Eisenbahnverwaltung über ihr Ansuchen bei Nachweis der Würdigkeit und Bedürftigkeit zu Beginn der Ferien eine ermäßigte Rückfahrkarte ausgefolgt. Das Recht, die Würdigkeit und Bedürftigkeit solcher Gesuche zu bestätigen, wurde über Verfügung des Eisenbahnministeriums dem ťSvazŤ der čsl. Studenten gegeben. Ein Ansuchen des Vereines ťDeutsche StudentenfürsorgeŤ um Bewilligung zur Ausstellung dieser Bestätigungen für die deutschen Studierenden wurde vom Eisenbahnministerium mit der Begründung abgewiesen, daß die Satzungen der ťDeutschen StudentenfürsorgeŤ keinen beamteten Vertreter des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur im Vereinsausschuß haben.

Die ťDeutsche StudentenfürsorgeŤ ist ein Verein, in dessen Anschluß die Fakultäten der Hochschulen 10 Professoren und die studierenden Gruppen 10 Studierende zu gemeinsamer sozialer Fürsorge entsenden. Die verdienstvolle Tätigkeit der ťDeutschen StudentenfürsorgeŤ wird in aller Öffentlichkeit ausgeübt und kann jederzeit auch von Vertretern des Unterrichtsministeriums überprüft werden. Einen offiziellen Vertreter dieses Ministeriums - wahrscheinlich einen tschechischen Beamten, da es deutsche Beamte ja fast gar nicht in diesem Ministerium gibt - in den Ausschuß dieses deutschen Vereines aufzunehmen, geht wohl über das Ausmaß dessen, was man uns Deutschen zumuten kann, zumal übrigens gerade das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur bisher allen Fürsorgeaktionen zu Gunsten der deutschen Studierenden nur ein sehr geringes Verständnis und Entgegenkommen bewiesen hat, Andererseits ist die Zumutung, zum tschechischen ťSvazŤ um die Bestätigung gehen zu müssen, für deutsche Studierende beschämend und entwürdigend.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur und den Eisenbahnminister:

Sind Sie gewillt, diese durch nichts gerechtfertigte und beschämende Verfügung sofort außer Kraft zu setzen und der ťDeutschen StudentenfürsorgeŤ das Recht zur Ausstellung der Bestätigungen für deutsche Studierende zu geben?

Prag, am 31. Jänner 1930.

Dr. Schollich,

Geyer, Dr. Holota, Horpynka, Ing. Kallina, Kitsch, Dr. Jabloniczky, Dr. Törköly, Szentiványi, Hokky, Dr. Hanreich, Dobránsky, Ing. Jung, Simm, Krebs, Knirsch, Dr. Keibl, Kasper, Dr. Szüllö, Köhler, Matzner, Dr. Hassold.

Původní znění ad 204/IV.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Handelsminister betreffend die Verleihung einer Gast- und Schankgewerbekonzession in Jogsdorf an die čechische Minderheit.

Die politische Bezirksverwaltung in Troppau hat mit Bescheid vom 24. September 1928 Z. 3901/6 der Frau Emilie Korseska in Jogsdorf bei Odrau, Bezirk Troppau, eine Konzessions zum Betriebe des Gast- und Schankgewerbes mit dem Standsorte Jogsdorf Nr. 23 verliehen, obwohl die Gemeindevertretung vom Standpunkte der Ortsbehörde gegen die Verleihung begründete Einwendungen erhoben hatte. Diese Einwendungen gründeten sich darauf, daß in einer Gemeinde von 269 Einwohnern 2 Gasthauskonzessionen vollständig genügen, somit der Lokalbedarf nicht bloß hinreichend gedeckt, sondern sogar starkt überdeckt ist. Nach dem festgelegten Schlüssel von 500 Einwohnern auf eine Gasthauskonzession ergibt sich klar und deutlich das in Jogsdorf bestehende Mißverhältnis zwischen Bevölkerungsziffer und der Anzahl der schon bestehenden Konzessionen. Umso unverständlicher ist das Vorgehen der Bezirksbehörde in Troppau, welche gegen den Erlaß des Handelsministeriums vom 19. Februar 1922, Z. 5538/22, der jeder Verschreibung der Konzessionen und deren Vermehrung entgegen tritt und trotz Abratens der maßgebenden Faktoren eine neue Konzession erteilt, mit dem Bemerken, daß es sich im gegebenen Fall um die Errichtung eines Gasthauses für die čechische Minderheit in Jogsdorf handelt, welche bisher kein eigenes Gasthaus hatte, obwohl diese čechische Minderheit bei der letzten Volkszählung nur 7 Einwohner zählte.

Die ablehnende Äußerung der Gemeindevertretung hatte auch ihren Grund darin, daß das für das Gastgewerbe in Aussicht genommene Zimmer für diesen Zweck in gar keiner Weise geeignet ist, übrigens noch heute Wohnung der Familie Korseska ist. Auch aus gesundheitlichen und verkehrspolizeilichen Gründen sprach sich die Gemeinde dagegen aus, weil die nach § 18 der Gewerbeordnung geforderte behördliche Überwachung große Schwierigkeiten bereitet, ja ganz unmöglich ist, Andererseits ist aus der Praxis hinreichend bekannt, daß in čechischen Gemeinden viel größeren deutschen Minderheiten eine Gasthauskonzession unter den verschiedensten Vorwänden oft verweigert wird, was den Eindruck einseitigen Vorgehens hervorrufen muß.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Handelsminister:

Sind Sie bereit, den vorliegenden Fall untersuchen zu lassen und die Entscheidung der Politischen Bezirksverwaltung Troppau auf Verleihung der Gasthauskonzession an Frau Korseska in Jogsdorf aufzuheben, da ein Lokalbedarf in gar keiner Weise gegeben ist?

Prag, am 31. Jänner 1930.

Dr. Schollich,

Fedor, Dr. Jabloniczky, Ing. Kallina, Hokky, Szentiványi, Nitsch, Dr. Szüllö, Knirsch, Dr. Hanreich, Matzner, Horpynka, Dobránsky, Dr. Holota, Kasper, Dr. Keibl, Dr. Hassold, Ing. Jung, Simm, Köhler, Dr. Törköly, Krebs, Geyer.