204/VIII (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů vládě,
že stále ještě nebylo vydáno prováděcí nařízení k úmluvě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s čsl. pojistníky a československé pojišťovny s pojistníky rakouskými.
Dne 29. května 1925 byla uzavřena úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody. Ratifikační listiny byly vyměněny dne 12. února 1927. Ačkoliv od té doby ulynula téměř 3 léta, pojistníci stále ještě nemohou dosíci pojištěných částek, poněvadž se pojišťovny právem dovolávají toho, že k úmluvě uveřejněné ve Sb. z. a n. dne 9. dubna 1927 pod číslem 34 nebylo dosud ještě vydáno prováděcí nařízení.
Podepsaní se tedy táží, je-li vláda nebo pan ministr financí ochoten toto prováděcí nařízení vydati se vším urychlením, aby pojištěnci, sami o sobě těžce poškození, co nejdříve dostali pojištěné částky.
V Praze, dne 3. ledna 1930.
Inž. Kallina,
Geyer, Knirsch, Horpynka, dr Törköly, dr Jabloniczky, inž. Jung, Kasper, Szentiványi, Köhler, Krebs, Nitsch, dr Schollich, dr Keibl, dr Szüllö, Matzner, Schubert, Dobránsky, Hokky, Simm, dr Holota, Fedor.
204/IX (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů vládě
o těžkém poškození, jemuž jsou vydání zdejší pojistníci státními změnami, nastalými po převratu, poněvadž s četnými státy nebyly sjednány úmluvy o nárocích že smluv o pojištění na život a důchod.
K úpravě těchto nároků byly dosud sjednány mezi jiným úmluvy s republikou Rakouskou, čís. 34 Sb. z. a n. z roku 1927, a královstvím Italským čís. 35 Sb. z. a n. z roku 1927. Mnoho pojištěnců žijících v bídě čeká však po léta marně na uzavření takovýchto smluv s Německem a s královstvím Maďarským.
Podepsaní se tedy táží:
1.) V jakém stadiu jsou jednání o uzavření takovýchto smluv s jinými příslušnými státy?
2.) Jest vláda ochotna majíc na myslí nouzi pojištěnců a dlouhé trvání vyjednávání, učiniti opatření, aby pojištěncům byla vyplacena část jejích nároků ze státních peněz nebo příslušnými úmluvami s domácími pojišťovnami?
V Praze dne 3. února 1930.
Inž. Kallina,
dr Szüllö, dr Jabloniczky, Horpynka, Dobránsky, Kasper, Knirsch, Hokky, dr Törköly, Krebs, Köhler, Nitsch, Geyer, Fedor, dr Schollich, dr Hassold, dr Holota, Simm, Szentiványi, Schubert, inž. Jung, dr Hanreich.
204/X (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů vládě
o naléhavě nutné výstavbě úřední budovy ve Falknově nad Ohří.
Již 4. června 1915 byla převedena na rakouský erár notářským aktem bezplatně stavební parcela čís, 334 ve výměře 2914 m2. Jak okresní úřad, tak také okresní soud jsou umístěny v naprosto nedostačujících místnostech. Domy, jež mají tyto úřady pronajaty, jsou vyloženě činžovní domy a přednostové úřadů si neustále stěžují na neklid v domech, čemuž však nelze zabrániti, poněvadž v domech bydlí mnoho rodin s četnými dětmi.
Vystavěním již půl druhého desítiletí zamýšlené úřední budovy mohly by býti oba tyto úřady, dosud umístěné v nájmu v pěti různých domech, spojeny v jednom domě a v této nové úřední budově bylo by také možno zároveň umístiti berní úřad a berní správu. V těchto letech bylo zástupcům města Falknova již několikráte slibováno, že úřední budova bude vystavěna a podepsaní se tedy táží:
Jest vláda ochotna urychlíte několikaletá jednání o stavbě nové úřední budovy ve Falknově nad Ohří a učiniti všechny přípravy, aby bylo lze započíti se stavbou této budovy ještě letošního roku nebo aspoň roku 1931?
V Praze, dne 4. ledna 1930.
Inž. Kallina,
dr Szüllö, Kasper, dr Jabloniczky, Dobránsky, inž. Jung, Hokky, Fedor, Krebs, Schubert, Knirsch, Köhler, Simm, Geyer, Horpynka, Matzner, dr Schollich, dr Keibl, dr Hassold, dr Hanreich, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly.
204/XI (překlad).
Interpelace
poslance dr Hanreicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty
a českých menšinových měšťanských školách v Chornici a Slatině.
V obcích Chornice a Slatina byly zřízeny dvě české menšinové měšťanské školy, ačkoliv v obcích Trnávce a Jevíčku, kam není dále než 5 km, takové měšťanské školy již jsou. Mimo to obec Chornice jest skoro čistě německá, takže již děti pro českou menšinovou obecnou školu musejí se sháněti uměle a tedy vůbec není oprávněného požadavku, aby tam byla zřízena česká měšťanská škola. Zřízení menšinové školy v Chornici považuje tamější obyvatelstvo čistě za opatření k počešťování, zvláště také proto, že na německé obecné škole byla z nicotných důvodů uzavřena 3. třída.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:
1. Jaké jsou věcné důvody, které vedly ke zřízení české menšinové měšťanské školy v Chornici a Slatině?
2.) čím může pan ministr při nedostatečném počtu žactva odůvodníte peněžní výdaje na tyto školy?
3.) Jest pan ministr ochoten pečovati, aby 3. třída na německé obecné škole byla znovu otevřena?
V Praze dne 3. února 1930.
Dr Hanreich,
dr Schollich, Hokky, Geyer, Szentiványi, dr Szüllö, dr Holota, Nitsch, Dobránsky, dr Jabloniczky, Törköly, Köhler, dr Keibl, Kasper, Horpynka, Matzner, inž. Kallina, Fedor, Krebs, Knirsch, dr Hassold, Simm, inž. Jung.
204/XII (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů ministrovi železnic
o naléhavých dopravních požadavcích města Jablonce n. N.
V poslední době byli opět v široké veřejnosti rozvířena otázka naléhavé stavby nádraží v. Jablonci n. N. jakož i požadavek tohoto města, aby se mu dostalo přímého spojení s hlavní železniční tratí a jest nutno, aby příslušné úřady věnovaly těmto otázkám nejen potřebný zájem, nýbrž aby vedle toho podjaly se ještě skutečného jejich splnění.
Důvody této akce jsou:
Město Jablonec n. N. jako světoznámé průmyslové, obchodní a vývozní město asi se 40,000 obyvateli, jako středisko kraje, jenž s nejbližšími místy jest obydlen asi 60.000 lidmi, a jako středisko okresu se 100,000 obyvateli má nádraží, jež pro ně nyní naprosto nepostačuje. Nejlepší ilustrací tohoto nedostatku jest samo zařízení dráhy, zvláště pak jablonecké hlavní nádraží. Jeho budova pochází z doby liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy a vůbec nebyla změněna od oné doby, tedy po více než 40 let, v kteréžto době se město rozvinulo na výši naznačenou uvedenými číslicemi. Není zde zařízení stačících hojně dopravě, nynější zařízení jsou naprosto neudržitelná. Bylo na to již poukazováno při různých příležitostech.
Na přání všech obcí a zájemců z údolí horní Nisy, zvláště města Jablonce n. N., svolala liberecká obchodní a živnostenská komora na den 8. května loňského roku poradu o dopravních potřebách horního toku Nisy, jejíž výsledky byly oznámeny všem příslušným místům. Také ministerstvu byly tyto výsledky sděleny. Jest nutno, aby neprodleně bylo provedeno a rozšířeno, co bylo označeno jako zvláště naléhavě potřebné pro dopravu, Jsou to tato přání:
1. Postátnění a sazební propočítání místní dráhy Liberec-Jablonec n. N.-Tanvald,
2. Přestavba jabloneckého nádraží se zřetelem k budoucímu připojení města Jablonce na hlavní trať, jakož i přidělení větších místností celnímu úřadu,
3. Rozšíření také jiných stanic na tratí liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy, zvláště stanice Jablonecké Paseky a zlepšení dopravního spojení na trati Smržovka-Josefodol-Maxov,
4. Zvýšení všeobecných dopravních výkonů dráhy.
Interpelant jest nucen na všechny tyto akce zájemníků znovu poukázati, při čemž zdůrazňuje také ujištění správy státních drah, jichž se mu dostalo dne 21., září 1928. Jestliže se přimlouvá za požadavek městské správy, jakož i celé veřejnosti jablonecké, aby práce s vyřešením uvedených dopravních problémů byly rychle zahájeny, jest pohnutkou toho, že zná význam města Jablonce pro stát. Jeho významný průmysl každoročně vytváří mimořádně veliké hodnoty, které se proměňují v ekvivalenty pro stát velice významné. Město Jablonec n. N. tedy zasluhuje, aby byla splněna jeho oprávněná přání. Interpelant však také znovu upozorňuje jak vyřízení jabloneckých dopravních požadavků má také přímý význam pro prestiž státu. Táží se tedy pana ministra železnic, který byl již příslušnými činiteli velmi podrobně informován o všech dopravních přáních, o nichž pojednává interpelace, je-li ochoten velkoryse napraviti dopravní nedostatky města Jablonce n. N.?
V Praze, dne 31. ledna 1930.
Simm, Geyer, Matzner, inž. Kallina, dr Törköly, Dobránsky, Hokky, Schubert, Fedor, dr Holota, Kasper, dr Schollich, dr Keibl, dr Hanreich, Horpynka, dr Hassold, Szentiványi, Köhler, Nitsch, inž. Jung, dr Szüllö, Knirsch, dr Jabloniczky, Krebs.
204/XIII (překlad).
Interpelace
poslance G. Scharnagla a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o zřízení české menšinové škody a české opatrovny v obcí Staré Huti, v okrese domažlickém.
Podle časopisecké zprávy ťBohemieŤ č. 32 ze dne 6. února 1930 byla počátkem školního roku 1929/30 v obci Stará Huť, v okrese domažlickém, zřízena česká menšinová škola, do níž docházejí jen německé děti. Dnem 4. února t. r. byla tam dále zřízena česká opatrovna, kam rovněž docházejí jen německé děti.
Stará Huť jest podle statistického lexikonu obcí z r. 1924 obcí se 284 obyvateli, veskrze německými. Není zde tedy vůbec české menšiny. Souhlasí-li výše uvedená novinářská zpráva s pravdou, jest tedy více než nápadné, že zde byla zřízena česká menšinová škola a česká opatrovna.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1.) Souhlasí tato novinářská zpráva se skutečností?
2.) Souhlasí-li, je-li pan ministr ochoten zavésti vyšetřování, jaký vliv působil na docházku německých dětí do obou ústavů, a to tak, aby byla zjištěna jména osob, které svého vlivu použily?
3.) Jak byly tyto osoby svého vlivu užívající pohnány z odpovědnosti?
V Praze dne 6. února 1930.
Scharnagl,
Krumpe, dr Petersilka, dr Luschka, Dobránsky, Horpynka, dr Szüllö, Hokky, dr Schollich, Greif, Zajíček, Kunz, dr Jabloniczky, Fedor, Matzner, Oehlinger, Bobek, dr Hanreich, dr Mayr-Harting, Fritscher, dr Keibl, dr Hassold.
204/XIV.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, inž. Jaromíra Nečase a soudruhů
ministru veřejných prací
o přidělení, příp. umožnění nákupu motorových vozidel pro státní cestmistry a stanovení paušálu na udržování těchto.
Přestavbou a moderním udržováním silničních vozovek pro motorová vozidla, byla veškerému silničnímu personálu uložena nejen zvýšená, nýbrž i velmi složitá a dovedná služební činnost, Značný podíl na těchto nových pracích byl přesunut na státní cestmistry, kteří nejen že řídí na celých úsecích tyto stavební práce, prováděné ve vlastní režii, ale jsou pověřování stavebním dozorem i na úsecích zadaných k provedení různým stavebním firmám. Děje se, že na cestmistrovském silničním úseku se současně pracuje na více místech (mnohdy od sebe dosti vzdálených) a cestmistr je pověřen dozorem na všechna pracovní místa svého úseku. Silnice se upravují pro motorová vozidla, ale zodpovědný úředník - cestmistr chodí bud pešky, nebo používá velocipedu. O vybavení cestmistrů motorovými vozidly se sice uvažuje, ale prakticky se v této otázce zařídilo velmi málo, ač otázka jest velmi naléhavá a nezbytná potřeba motorových vozidel nutí k urychlenému řešení, Počet systemisovaných služebních míst byl založen na zásadě, že cestmistři budou vybaveni motorovými vozidly, aby tak mohli obsáhnouti delší úseky. Systemisace se sice provedla, ale motorová vozidla přidělena nebyla, čímž služební výkon na úsečích 50-80 km byl značně stižen. Opatření motorových vozidel (malých aut) pro státní cestmistry nelze tedy dále odkládati a je nezbytně nutno pro toto stavební období přikročiti k praktickému řešení.
Ve smyslu uvedeného táží se podepsaní pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten, po dohodě s ministerstvem financí zaříditi urychlené řešení otázky vybavení státních cestmistrů motorovými vozidly?
2. Je pan ministr ochoten upraviti přiměřené a postačující měsíčně vyplácené paušály na provoz, udržování a upotřebení motorových vozidel?
3. Je pan ministr ochoten zajistiti státním cestmistrům přiměřené půjčky ze státních prostředků na zakoupení vozidel, které by byly přiměřenými splátkami umořovány?
V Praze dne 11. února 1930.
Seidl, inž. Nečas,
Hampl, Pik, Jaša, Tomášek, Chalupník, V. Beneš, Remeš, Staněk, Srba, Biňovec, Chalupa, Klein, Fr. Svoboda, Brodecký, Prokeš, Vácha, dr Macek, Kučera, Jurnečková, dr Winter, Stivín.
204/XV.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, inž. Jaromíra Nečase a soudruhů
ministru vnitra
o zřízení okresního úřadu v Železném Brodě.
Městský úřad železnobrodský domáhá se již delší dobu za souhlasu veškerého občanstva širokého okolí, aby byl zřízen nový okresní úřad se sídlem v Železném Brodě, kterému by byla v působnost vyhraničena oblast vyznačená blíže pamětními spisy ze dne 3. srpna 1921, 21. března 1922, 23. března 1926 a 10. února 1927, které obsahují podrobné důvody uvedeného požadavku občanstva, ze kterých zvláště uvádíme následující:
Město Železný Brod jest přirozeným střediskem pro styk občanstva s úřady, o tom máme doklady jíž z minulostí, neboť město Železný Brod podle regulí bylo nadáno všelikými právy a úřady, v nichž soustřeďovaly se záležitosti okresu libereckého, frýdlantského, jabloneckého a tanvaldského.
Státem byl uznán Železný Brod za vhodné středisko pro Úřadovnu ministerstva obchodu, jemuž vyšlo naše město oproti odmítavému stanovisku měst krajně bohatých vstříc, poskytnuvši místnosti v době největší bytové tísně v městě ještě dosud panující. Proto také město jest místem, kam svolávají se důležité ankety a schůze sklářské významu celostátního, jež umožňuje svoji činností Pojizerský průmyslový a vývozní ústav v Železném Brodě.
Okres železnobrodský, ač měří 98 km, má více jak 24,000 obyvatel národností české, vyživujících se převážně průmyslem sklářským a textilním, z částí rolnictvím, na kterýchž odvětvích jest závislým čilý ruch v drobných živnostech a obchodech. Pro rozmach průmyslu postaveno jest bývalým okresem a obcemi 160 km silnic, pro průmysl sklářský postavena městem za přispění okresu a státu, nákladem přes 4,500.000 Kč největší a jedinečná česká, všem moderním požadavkům vyučovacím odpovídající sklářsko-obchodní škola, jako opora celému sklářskému průmyslu a obchodu v republice.
Průmyslový vývoj není dosud skončen, neboť není ještě dostatečně využito vhodných míst stavebních, vodních sil, přírodního bohatství a komunikačních prostředků.
Uvádíme ještě další příznivé podmínky pro umístění okresního úřadu v Železném Brodě.
Železný Brod jest uzlem železničního spojení a také i úspěšně pokračuje nová akce vybudování hlavní tratě Železný Brod-Jablonec n. N., která dosud obstarávána jest prozatímně třemi autolinkami stále a silně obsazenými.
Železniční stanice v Železném Brodě vykazuje frekvenci velikých stanic. Elektrisace všech obcí na okrese je již skončena. Pro účely sociální vystaven byl v Železném Brodě Masarykův jubilejní sociální ústav nákladem 2,000.000 Kč. Styk s úřady byl by usnadněn pro občanstvo tím, kdyby sídlo politického úřadu položeno bylo do Železného Brodu a to pro více jak 24,000 obyvatel z našeho okresu, případně i pro další přírůstek obyvatel z přilehlých míst, jež mají přirozený sklon do Železného Brodu.
Z ohledů národnostních jest nutno, aby k okresnímu úřadu umístěnému v Železném Brodě přidělen byl i okres tanvaldský, čímž zachován bude úplně český okresní soudní a politický s převážnou většinou českou. Samo výhodné spojení železniční mluví ve prospěch zřízení okresního úřadu v Železném Brodě a to tím spíše, že obce z okresu tanvaldského mají výhodnější spojení se Železným Brodem, nežli s Jabloncem n. N.
Nutno uvésti, že stát získal od převratu milionových příjmů z vývozu sklářského zboží na železnobrodsku vyrobeného.
Město Železný Brod jest posledním pohraničním českým městem, bylo a jest pohraniční baštou všech snah národních, hospodářských a kulturních. Tyto důvody jistě plně přesvědčují o naprosté nezbytnosti zřízení okresního úřadu v železném Brodě.
V důsledku uvedeného táží se podepsaní pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten naříditi podrobné šetření a urychlený postup přípravných prací, aby se důvodným požadavkům občanstva železnobrodského a okolního vyhovělo?
2. Je pan ministr ochoten zaujmouti zásadní stanovisko ku zřízení okresního úřadu v železném Brodě, případně oznámiti důvody, proč se tato otázka dosud přehlížela či odkládala?
V Praze dne 8. února 1930.
Seidl, inž. Nečas,
Brodecký, Klein, Vácha, Pik, Neumeister, Tayerle, F. Svoboda, Srba, Jaroš, Stivín, Benda, Husnaj, Biňovec, Nový, V. Beneš, Staněk, Jaša, Remeš, Kučera, Prokeš, Chalupník, dr Macek.
204/XVI.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, inž. Jaromíra Nečase a soudruhů
ministru veřejných prací
o vyplácení diet (stravného) státním cestmistrům.
Rozhodnutím ministerské rady ze dne 4. června 1920 bylo s platností od 1. dubna téhož roku vyřešeno vyplácení denních diet (stravného) pro státní zaměstnance, při služebních výkonech mimo úřední působiště. Vyplácení těchto diet bylo precisováno výnosy ministerstva financí ze dne 21. června 1920, č. j. 5034/pres, ai 1920, ministerstvem vnitra z 21. června 1920, č. j. 36132/3, ministerstva veřejných prací ze dne 26. června 1920, č. j. 2939/pres. Pro potřebu zemského úřadu v Praze byly předpisy o dietách publikovány oběžníkem ze dne 7. července 1920, č. j. 20491.
Vedle těchto všeobecných předpisů o dietách, platných pro veškeré státní zaměstnance, vydalo ministerstvo veřejných prací interní výnos z 25. října 1921, č. j. 22,716/XIV-1921, který byl doplněn rozhodnutím téhož ministerstva ze dne 17. února 1923, č. j. 60,266/XIV-1922, kterým stanoveny zvláštní odměny pro státní cestmistry při válcování silnic, denní částkou daleko nižší, než denní diety (stravné) zásadně stanovené shora uvedeným rozhodnutím ministerské rady. Takto stanovené částky nutno považovati za mimořádnou odměnu při válcování silnic - nikoliv však za normální denní dietu pro státní cestmistry, pro každý výkon mimo služební místo.
Státní cestmistři jsou úředníky IV. služební třídy ve smyslu zákona ze dne 26. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. a mají proto při služebním výkonu mimo služební místo (vyjma normálních služebních pochůzek ve smyslu služební instrukce, na které je dieta paušalována ve smyslu výnosu ministerstva veřejných prací z 18. prosince 1920 č. j. 29.337/XIV) nárok na plnou tudíž nezkrácenou dietu, která se přiznává i jiným státním úředníkům této služební třídy.
Zemské úřady neuznávají však likvidované plné diety státních cestmistrů a snižují denní částku na pouhé zvláštní odměny povolené na válcování silnic. Právní oddělení ministerstva veřejných prací schválilo v posledním čase stanovisko účtáren zemských úřadů, takže cestmistři jsou na denní dietě (stravném) zkracování o 10-16 Kč (dle zařazení a vzdálenosti od úředního působiště).
Ve smyslu uvedeného táží se podepsaní pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten nechati podrobně přezkoušeti otázku vyplácení denních diet (stravného) státních cestmistrů a naříditi, aby těmto byly vypláceny plné nezkrácené diety jako jiným státním úředníkům?
2. Je pan ministr ochoten působiti v ministerské radě k tomu, aby bylo vydáno vládní nařízení k § 147, platového zákona a aby tak byla otázka náhrady služebních výloh definitivně, ve smyslu platných zákonných předpisů řešena a nepoužívalo se v praxi předpisů, jichž účinnost byla vyhlášením platového zákona zrušena již 1. ledna 1926?
V Praze dne 11. února 1930.
Seidl, inž. Nečas,
F. Svoboda, Klein, Kučera, Bečko, Brodecký, Tomášek, Biňovec, Hampl, Pik, Vácha, Nový, Staněk, Jurnečková, dr Macek, Tayerle, V. Beneš, Remeš, Jaša, Stivín, Jaroš, dr Winter, Prokeš, Chalupník.
204/XVII.
Interpelace
poslance Frant. Seidla a soudruhů ministru vnitra
o zařazení obce Koštan, okres Teplice-Šanov do vyšší skupiny činovného.
Obecní zastupitelstvo obce Košťan, okres Teplice-Šanov, předložila ministerstvu vnitra v Praze dne 13. května 1929, č. j. 1184/29 1./4. d. - žádost, aby obec Koštany byla ve smyslu § 12, zákona ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n. zařazena do skupiny ťBŤ činovného. Žádost tato byla řádně zdůvodněna a doložena přesnými statistickými propočty a přehledy o mimořádně vysokých cenách životních potřeb v místě. Obec čítá 6000 obyvatel, ale poněvadž nalézá se v obvodu lázeňského města Teplic-Šanova trpí zvýšenou drahotou životních a existenčních potřeb stejně jako samotné lázeňské město, ve kterém nejen své potřeby nakupuje, ale opačně lázeňské středisko odčerpává životní produkci obcí svého zájmového obvodu za zvýšené ceny, čímž ceny hlavně u potravin v místech takových stoupají v důsledku zvýšení poptávky. Tím trpí především státní a veřejní zaměstnanci, kteří neučastní se produkce potravin, ale jako konsumenti pociťují zvýšenou drahotu s ohledem na naprosto nedostatečné platy - v plné tíží. Usilují pochopitelně, donucení poměry o úhradu mimořádné drahoty aspoň zvýšením činovného, když platový zákon de facto jiných vyrovnavacích možností nepřipouští. Proto posuzujeme žádost obecního úřadu v Koštanech za plně důvodnou a zvláštního zřetele hodnou, která obsahuje na podkladě zjištěných skutečností všechny předpoklady uložené platovým zákonem pro výměru vyššího činovného veřejných zaměstnanců v Koštanech.
V důsledku uvedeného táží se podepsaní pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten věnovati zvláštní pozornost v uvedených otázkách lázeňským místům a jích zájmovému okolí, ve kterých má i státní správa zvýšené a mimořádné příjmy?
2. Je pan ministr ochoten nechati podrobně prozkoumati důvody v žádosti uvedené a doporučiti ministerské radě návrh na přeřazení obce Koštan do skupiny ťBŤ činovného?
V Praze dne 8. února 1930.
Seidl,
inž. Nečas, Hampl, Jaša, Klein, Biňovec, Pik, F. Svoboda, dr Winter, Vácha, Chalupník, Neumeister, Tomášek, Koudelka, Stivín, Brodecký, Nový, Staněk, V. Beneš, Husnaj, dr Macek, Chalupa, Remeš.
204/XVIII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů předsedovi vlády
O používání písmen ťčŤ a ťvŤ za ťtschŤ a ťwŤ v němčině.
Písmeno ťčŤ mají, jak známo, jen některé slovanské jazyky. Většina evropských jazyků ho nezná. Jest nanejvýš příznačné, že u všech ostatních jazyků se k tomu u nás úředně přihlíží, jen u německého ne. Tak na příklad firma Národní banka (článek XIII zákona 102/1925) zní maďarsky Csehszlovák nemzeti bank, kdežto německy Čechoslovakische Nationalbank. Ve svých zprávách používá dále Národní banka francouzského názvu ťBanque Nationale de TchécoslovaquieŤ a anglického názvu ťNational Bank of Czechoslovakia.Ť
Ještě příznačnější jest však toto:
Československo uzavřelo několik státních smluv s Německou říší a Rakouskem (německy a česky) a jsou vyhlášeny dvoujazyčně v úřední Sbírce zákonů a nařízení. V úředním československém vydání zákona píše se pravidelně také v německé částí státní smlouvy ťČechoslowakeiŤ. V zákonících Německé říše a Rakouska píše se naproti tomu ťTschechoslowakeiŤ. Dotazem na příslušných místech jsme zvěděli, že původní znění státních smluv jest německy psáno tak, jak jest uveřejněno v zákonících Německé říše a Rakouska. Státní smlouvy uveřejňují se tedy v československé Sbírce zákonů způsobem, jejž lze zajisté nazvati jen paděláním.
To asi přimělo vládu, aby aspoň částečně upustila od tohoto nepřípustného postupu. Neboť poslední uveřejněná státní smlouva s Německou říší (smlouva o stavbě a provozu dráhy svídnickým údolím), která byla vyhlášena ve Sb. z. a n. 5. srpna 1928 pod č. 67, jest v úředním (autentickém) vydání Sbírce zákonů uveřejněna tak, že tam slovo ťtschechoslowakischŤ v německé části smlouvy jest sice všude psáno s ťtschŤ, ale stále ještě s ťvŤ. Mělo to býti asi psáno podle francouzského pravopisu, jen aby německému jazyku nebyla vyhrazena žádná ťprávaŤ. Bylo tedy zaměněno francouzské ťtchŤ za ťtschŤ a ťvŤ ponecháno, poněvadž se ve franštině vyslovuje jako ťwŤ.
Jak známo, máme však ještě německé úřední neautentické vydání Sb. z. a n. a nahlédneme-li do čísla 67/1928, shledáme (neuvěřitelné, ale je to pravda), že státní smlouva, která zde jest obsažena nikoliv dvoujazyčně, nýbrž jen německy, byla uveřejněna padělaná, neboť slovo ťtschechoslowakischŤ bylo všude psáno s ťčŤ a ťvŤ. Člověk by to tedy nepovažoval ani za možné: v úředním českém vydání píše se ťTschechoslowakischŤ s ťucha, v úředním německém překladu s ťčŤ. Státní tiskárnu tedy neodstrašil ani náklad na novou sazbu, jen aby nějak ťneprokázala ochotuŤ německému jazyku.
Bylo by vskutku již velmi na čase, aby tato nepřístojnost přestala. Může-li úřední Sbírka zákonů právem psáti francouzsky Tchécoslovaquie, anglicky Czechoslovak Republik, italsky Republica Cecoslovacchia, polsky Republika Czeskoslowacka, španělsky Republica Checoeslovaka - (povšimněte si toho ťeŤ), maďarsky Csehszlovák nemzeti bank a při smlouvách se sovětským Ruskem a Ukrajinou používati azbuky, jest více než zbytečné, takřka dětinské, nakládá-li se s německým jazykem jinak a hledí-li se jedině jemu vnutiti neněmecký pravopis.
V prvých létech používala úřední německá překladatelství Sbírky zákonů vždy jen výrazu ťNárodní ShromážděníŤ. Počátkem roku 1921 se od tohoto dětinství upustilo a od té doby se píše ťNationalversammlungŤ. Bylo by jistě na čase, aby v roce 1930 poskytlo se německému jazyku stejné právo jako jiným jazykům, aby se tedy v německém jazyku užívalo jedině takového pravopisu, jak jej zná německý jazyk.
Podepsaní již roku 1922 podali v této věci interpelací tehdejšímu ministru Bechyňovi (viz tisk poslanecké sněmovny 3853/XX, 4045/VI). Tehdejší odpověď ministrova jest velmi příznačná, odpověděl takto:
ťDůsledně a jednotně ustáleného pravopisu není v žádném jazyce, zvlášť jde-li o slova cizí. Proto se praví v pravidlech německého pravopisu, schválených býv. ministrem kultu a vyučování, dosud oficiálně platných a na školách užívaných (Regeln für deutsche Rechtschreibung nebst Wörterverzeichnis, Grosse Ausgabe, einzige vom k. k. Ministerium für Kultus und Unterricht autorisierte Ausgabe, Wien, kais. königl. Schulbücherverlag), že nelze stanoviti pravidel, platných obecně pro psaní cizích slov...Ť
Ač tedy ministr sám praví, že nelze stanoviti všeobecných pravidel, poněvadž se jazyky takořka automaticky ze sebe neustále tvoří, přes to ve výnosu - již tehdy pozastaveném -, jejž ministerstvo školství a národní osvěty, pod č. 5461 pres. 21./VI. 1922 (vyhlášen ve Věstníku ministerstva čís. 8 ze dne 15. srpna 1922) vydalo stran zavedení jednotného psaní jména Československé republiky, oznámil, že při německém označení jména našeho státu má se psáti ťčŤ a ťvŤ, tedy Čechoslovakische Republik.
Učinil tedy právě to, co sám označuje za nesprávné, ne-li nemožné, a v odpovědí na interpelaci věcí samou se nezabýval.
Podobně se chovají také jiné vládní úřady. Všude, kde lze jen poněkud v německém jazyku použíti ťčŤ nebo ťřŤ nebo ťžŤ používá se takovéhoto znaku, na příklad pří označení ťKčŤ; které pro každého správně cítícího Němce jest přímo hrůzné, nebo při názvech míst, které - což dlužno připomenouti - byly zavedeny teprve po převratu. Školní správy jsou nuceny označovati na školních vysvědčeních český jazyk jako ťčechoslovakische SpracheŤ, úřední nápisy v německém jazyku znějí jen takto atd.
Co zamýšlí vláda tímto znešvařováním německého jazyka? Proč se ťúředníŤ psaní francouzského, anglického, španělského, polského atd. znění řídí jazykovými požadavky oněch řečí, proč se dělá výjimka jen u němčiny a tato se znetvořuje podle slovanského psaní? Poněvadž konec konců o vývoji německého jazyka nerozhoduje ovšem nikterak úřední vydání zákonů v Československu, nýbrž živé vyjadřování asi 80 milionů, nelze nalézti jiného důvodu, než že jazykový cit Němců žijících v Československu, má býti soustavně otupován. Že německý jazyk nepřijal psaní slova ťtschechoslowakischŤ s ťčŤ, o tom svědčí již úřední zákoníky rakouské a německé. A konečně určitý způsob psaní, má-li býti všeobecně uznáván, musí se vžíti u celého národa, neboť neznáme sudetsko-německého, rakouského, říšsko-německého, švýcarského pravopisu, nýbrž známe jen jediný německý.
Tážeme se vlády:
Jest ochotna odvolati všechny výnosy, které se týkají tohoto předmětu, ale odporují pravidlům německého tvoření slov a pravopisu? Jest sama ochotna ve všech úředních vyhláškách dbáti pravidel o užívání německého jazyka? Jest zvláště ochotna naříditi, aby v německých školách v úředním styku bylo vymýceno nesprávné psaní německých slov. a aby bylo odstraněno z učební osnovy, poněvadž nelze sloučiti se správným vyučováním, aby žákům se vnucovalo nesprávné vypisování německých hlásek?
V Praze dne 31. ledna 1930.
Dr Schollich,
Hokky, Dobránsky, Fedor, dr Törköly, dr Jabloniczky, dr Holota, dr Szüllö, Szentiványi, Nitsch, Geyer, Krebs, Kasper, dr Hanreich, dr Hassold, Köhler, dr Keibl, Knirsch, Matzner, Horpynka, Simm, inž. Jung, inž. Kallina.