Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

204.

Interpelace:

I. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích,

II. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, aby bylo konečně vydáno prováděcí nařízení k platovému zákonu č. 104/26 Sb. z. a n.,

III. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty a min. železnic o právu potvrzovati žádostí o udělení snížených zpátečních jízdenek pro německé studenty,

IV. posl. dr Schollicha a druhů min. obchodu o propůjčení koncese na živnost hostinskou a výčepnickou v Jakubčovicích české menšině,

V. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o počtu žáků české občanské menšinové školy v Melči,

VI. posl. dr Schollicha, Horpynky a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení čís. 3, časopisu ťDer KyffhäuserŤ z května 1929,

VII. posl. dr Schollicha a druhů min. spravedlnosti o užívání jazyků u moravsko-ostravského okresního soudu,

VIII. posl. inž. Kalliny a druhů vládě, že stále ještě nebylo vydáno prováděcí nařízení k úmluvě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o plnění smluv o pojištění na život a důchody, které sjednaly rakouské životní pojišťovny s čsl. pojistníky a československé pojišťovny s pojistníky rakouskými,

IX. posl. inž. Kalliny a druhů vládě o těžkém poškození, jemuž jsou vydáni zdejší pojistníci státními změnami nastalými po převratu, poněvadž s četnými státy nebyly sjednány úmluvy o nárocích ze smluv, o pojištění na život a důchod,

X. posl. inž. Kalliny a druhů vládě o naléhavě nutné výstavbě úřední budovy ve Falknově nad Ohří,

XI. posl. dra Hanreicha a druhů min. školství a národní osvěty o českých menšinových měšťanských školách v Chornici a Slatině,

XII. posl. Simma a druhů min. železnic o naléhavých dopravních požadavcích města Jablonce nad Nisou,

XIII. posl. Scharnagla a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení české menšinové školy a české opatrovny v obci Staré Huti, v okrese domažlickém,

XIV. posl. Seidla, inž. Nečase a soudr. min. veř. prací o přídělu, příp. umožnění nákupu motorových vozidel pro státní cestmistry a stanovení paušálu na udržování těchto,

XV. posl. Seidla, inž. Nečase a soudr. min. vnitra o zřízení okresního úřadu v Železném Brodě,

XVI. posl. Seidla, inž. Nečase a soudr. min. veř. prací o vyplácení diet (stravného) státním cestmistrům,

XVII. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o zařazení obce Koštan, okres Teplice-Šanov do vyšší skupiny činovného,

XVIII. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády o používání písmen ťčŤ a ťvŤ za ťtschŤ a ťwŤ v němčině,

XIX. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra o umísťování českých nápisů na hostincích,

XX. posl. dr Patejdla, dr Moudrého a druhů předsedovi vlády o právním stavu lázeňských objektů v Mariánských Lázních, spadajících pod platnost zákonů o pozemkové reformě,

XXI. posl. dr Keibla a druhů min. sociální péče o pomoci nezaměstnaným v průmyslu umělých květin a listů,

XXII posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, aby byla co nejdříve vydána vládní nařízení k platovému zákonu 103/1926,

XXIII. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o změně složení okresních a zemských školních úřadů,

XXIV. posl. inž. Kalliny a druhů vládě o kolkovním poplatku za ověření, podpisu strany soudem nebo (veřejným) notářem,

XXV. posl. inž. Junga a druhů vládě o předhůzce z úplatnosti vyšších státních úředníků,

204/I (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích.

Zkušenost ukazuje, že se často české menšinové školy zřizují pro několik českých dětí, zatím co nelze dosáhnouti, aby byla zřízena německá menšinová škola, i když jsou pro to předpoklady. Tak poměry naléhavě vyžadují, aby byla zřízena jednotřídní německá menšinová škola v Uherčicích v okrese jemnickém. Až do převratu měla obec uherčická dvoutřídní německou obecnou školu. V r. 1918 byla tato škole Němcům odňata, zavedlo se české vyučování, zatím co německé dětí musili docházeti do německé školy do Vratěnína. Vratěnín jest od Uherčic vzdálen 3 km. V Uherčicích jest úhrnem 128 německých obyvatelů. Z německých školních dětí dochází nyní 12 do Vratěnína a jedno dít do německé školy do Korolup. Mimo to 5 dětí německé národnosti dochází do české školy v Uherčicích. Pro německou školu v Uherčicích jest tedy 18 dětí.

Německé obyvatelstvo jest ochotno k největším obětím, aby umožnilo zříditi německou školu, a také by se zavázalo poskytnouti k tomu místnost. Mnoho dětí chudých rodičů, které nemají dobré obuvi a šatstva, nemůže vůbec docházeti do školy, jiné zase často; onemocní, poněvadž i jejích výživa jest nedostačitelná. Děti nedostanou často celý den teplého jídla, Při nestranném vyšetřování stavu věci musila by uznati každá komise, že zde jest naléhavě zapotřebí nejrychlejší nápravy.

Jaký opačný příklad uvádíme: V sousední obci Vratěníně jest česká škola, kam dochází 12 dětí a mateřská škola, kam docházejí 2 děti. Naopak pro 18 dětí není vůbec školy. V Korolupech dochází do české menšinové školy 9 dětí, ve Stálkách 7 a ve Starém Petříně 9 dětí (z nich 2 německé).

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jste ochoten dáti co nejdříve vyšetřiti školní poměry v Uherčicích a přikázati, aby v této obci byla ihned zřízena německá menšinová škola?

V Praze dne 31. ledna 1930.

Dr Schollich,

Horpynka, Krebs, Szentiványi, Köhler, dr Jabloniczky, Nitsch, dr Holota, dr Szüllö, dr Törköly, Simm, Kasper, inž. Kallina, Geyer, Fedor, Dobránsky, dr Keibl, Hokky, dr Hassold, Knirsch, dr Hanreich, inž. Jung, Matzner.

204/II (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty, aby bylo konečně vydáno prováděcí nařízení k platovému zákonu č. 104/26 Sb. z. a n.

Platový zákon č. 104/26 Sb. z. a n. nevyřešil mnoho otázek a ponechal jejich úpravu jako v četných jiných případech vládnímu nařízení, § 23, odst. 2 praví, že vládní nařízení určí kdy kromě ťpřípadů stanovených v tomto zákoně a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá doba v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnání.Ť

Tato všeobecná věta v platovém zákoně má velký význam pro mnoho úředníků, zvláště však pro učitele, poněvadž pod tento pojem spadá započtení služební doby na soukromých školách, ústav ech pro hluchoněmé a slepce, cvičných školách, ve státní službě a j., ale také služební doba zastupování na měšťanských školách a úprava započtení válečných let pro služební dobu na měšťanských školách. Rovněž patří sem i služební doba literních učitelek jako učitelek ručních prací a naopak.

Již po 3 léta dává toto vládní nařízení na sebe čekati a postižení ztrácejí tím měsíčně sta korun. Jak se proslýchá, má býti nyní konečně vydáno, ale má prý obsahovati ustanovení, která maří všechny naděje. Nařízení mělo podle vůle zákonodárce zmírniti nebo napraviti příkré krutosti platového zákona. Je-li však správné, že nařízení ustanovuje, že doplatky za dobu před podáním žádostí jsou vyloučeny - žádosti o započtení služebních let mohou býti, podány teprve po vydání vládního nařízení. - pak jeho pozdní vydání naznamená nic jiného, než že vláda chtěla úředníky a učitele podvésti o jejich dobře nabytá práva a proto úmyslně po 3 léta odkládá vydati toto nařízení. Jistě se tak ušetří miliony korun, ale právním citem obyvatelstva se těžce otřese, nehledě k tomu, že § 23 nepochybně poskytuje právní nárok na započtení zvláštní služební doby a to od doby, kdy zákon nabyl působnosti, platí tedy s působností od 1. ledna 1926.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jste ochoten ihned vydati nevydané dosud vládní nařízení k platovému zákonu č. 104/26 Sb. z. a n. o započtení a oznámiti, proč se s vydáním otálelo 3 léta?

V Praze dne 31. ledna 1930.

Dr Schollich,

Hokky, Dobránsky, Szentiványi, dr Törköly, Nitsch, inž. Kallina, Matzner, Knirsch, dr Hanreich, dr Jabloniczky, dr Holota, Horpynka, dr Szüllö, Köhler, dr Keibl, Krebs, Kasper, inž. Jung, Simm, dr Hassold, Fedor, Geyer.

294/III. (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhű ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi železnic

o právu potvrzovati žádosti o udělení snížených zpátečních jízdenek pro německé studenty.

Vysokoškolským studujícím, prokáží-li, ze toho zasluhují a potřebují, vydává železniční správa na jejich žádost na počátku prázdnin sníženou jízdenku pro jízdu tam i zpět. Právo potvrzovati takové žádosti, pokud žadatelé toho zasluhují a potřebují, bylo nařízením ministerstva železnic uděleno ťSvazuŤ čsl. studentů. Žádost spolků ťNěmecká péče o studentyŤ, aby mu bylo povoleno vydávati taková potvrzení německým studentům, ministerstvo železnic zamítlo a odůvodněním, ze stanovy ťNěmecké péče o studentyŤ nepřipouštějí do spolkového výboru žádného úředního zástupce ministerstva školství a národní osvěty.

ťNěmecká péče o studentyŤ jest spolek, do jehož výboru vysílají fakulty vysokých škol 10 profesorů a studentské skupiny 10 studentů ke společné sociální péči. Svou záslužnou činnost vykonává ťNěmecká péče o studentyŤ úplně veřejně a mohou jí kdykoliv prozkoumati i zástupci ministerstva školství. Přijmouti do výboru tohoto německého spolku oficielního zástupce tohoto ministerstva - pravděpodobně českého úředníka, poněvadž německých úředníků v tomto ministerstvu skoro není - sahá jistě přes míru toho, čeho lze od nás Němců žádati, zvláště když právě ministerstvo školství a národní osvěty prokázalo ostatně dosud jen velice nepatrné pochopení pro všechny činnosti sociální péče ve prospěch německých studentů a velíce málo jim vycházelo vstříc. S druhé strany jest žádost, aby si chodili pro potvrzení k českému ťSvazuŤ, pro německé studenty zahanbující a ponižující.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra železnic:

Jste ochotni toto ničím neodůvodněné a zahanbující opatření ihned zrušiti a ťNěmecké péči o studentyŤ uděliti právo vydávati potvrzení německým studentům?

V Praze dne 31. ledna 1930.

Dr Schollich,

Geyer, dr Holota, Horpynka, inž. Kallina, Nitsch, dr Jabloniczky, dr Törköly, Szentiványi, Hokky, dr Hanreich, Dobránsky, inž. Jung, Simm, Krebs, Knirsch, dr Keibl, Kasper, dr Szüllö, Köhler, Matzner, dr Hassold.

204/IV. (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů ministru obchodu

o propůjčení koncese na živnost hostinskou a výčepnickou v Jabubčovicích české menšině.

Opavská okresní politická správa výměrem ze dne 24, září 1928, č. 3901/6 udělila paní Emilii Korseskové v Jakubčovicích u Oder v okrese opavském koncesi k provozováni hostinské a výčepnické živnosti se sídlem v Jakubčovicích č. 23, ačkoliv obecní zastupitelstvo s hlediska místního úřadu podalo proti tomu odůvodněné námitky. Tyto námitky se opíraly o to, že v obcí s 269 obyvateli úplně stačí dvě hostinské koncese, takže místní potřeba jest nejen dostatečně uhrazena, nýbrž dokonce silně překročena. Podle určeného klíče 500 obyvatel na jednu hostinskou koncesi vyplývá jasně a zřetelně nepoměr mezi počtem obyvatelstva a počtem již udělených koncesí v Jakubčovicích. Tím méně lze pochopiti postup opavského okresního úřadu jenž proti výnosu ministerstva obchodu ze dne 19. února 1922, č. 5538/22, jenž se staví proti každému přepisování koncesí a jejich rozmnožování, a přes zrazování rozhodujících činitelů uděluje novou koncesí s poznámkou, že v tomto případě jde o zřízení hostince pro českou menšinu v Jakubčovicích, která dosud neměla vlastního hostince, ačkoliv se tato česká menšina při posledním soupisu lidu skládala jen ze 7 obyvatelů.

Zamítavý projev obecního zastupitelstva byl odůvodnění tím, že místnost, ve které se živnost hostinská má provozovati, naprosto se k tomuto účelu nehodí a ostatně ještě dnes jest bytem rodiny Korseskovy. Obec se vyslovila proti tomu i ze zdravotních a dopravně policejních důvodů, poněvadž úřední dozor vyžadovaný podle §u 18 živnostenského rádu působí velké obtíže, ba dokonce jest nemožný.

Jinak jest z praxe dosti, známo, že se v českých obcích mnohem větším německým menšinám často odpírá hostinská koncese z rozličných důvodů, což musí vzbuzovati dojem jednostranného postupu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra obchodu:

Jste ochoten dáti tento případ vyšetřiti a zrušiti rozhodnutí opavské okresní politické správy, jímž se paní Korseskové v Jakubčovicích propůjčuje hostinská koncese, poněvadž jí v místě naprosto není zapotřebí?

V Praze dne 31. ledna 1930.

Dr Schollich,

Fedor, dr Jabloniczky, inž. Kallina, Hokky, Szentiványi, Nitsch, dr Szüllö, Knirsch, dr Hanreich, Matzner, Horpynka, Dobránsky, dr Holota, Kasper, dr Keibl, dr Hassold, inž. Jung, Simm, Köhler, dr Törköly, Krebs, Geyer.

204/V (překlad).

Interpelace

poslance dra Schollicha a druhů ministru školství a národní osvěty

o počtu žáků české občanské menšinové školy v Melči.

V Melči, v okrese Opava-venkov, jest česká menšinová obecná škola a od školního roku 1927/28 také česká menšinová škola občanská. Obec podle posledního soupisu lidu v roce 1921 má celkem 845 obyvatelů. Z nich přihlásilo se 730, to jest přes 86%, k německé národnosti, 97, to jest 11%, k české národnosti.

Při takovémto národním složení obyvatelstva v Melči nelze se diviti, že česká občanská škola má z místa samotného jen málo dětí. Tak na příklad ve školním roce 1927/28 do občanské školy docházely z Melče 2 školou povinné děti, ve školním roce 1928/29 žádné. Jestliže přes to zde byla zřízena občanská škola, musilo by se to státi proto, že Melč má v celém okolí nejlepší polohu. Než tomu tak není. Z nejbližší obce Radkova nedocházelo do české občanské školy v roce 1927/28 žádné dítě, v roce 1928/29 tři děti, z Filipovic roku 1928/29 dvě děti.

Dále ležící české obce Domaradovice, Mikolajice a Lhotka mají jednotřídní obecné školy a z pedagogického stanoviska nemohou zajisté ze svých žáků dodati tolik, způsobilých dětí, které by byly zralé pro občanskou školu a odůvodňovaly trvání občanské školy v Melči, ledaže by o docházce do občanské školy rozhodovalo jen stáří žáků. Mimo to děti z Domaradovic mají lepší cestu do Podolí, děti z Mikolajic mnohem kratší a také lepší cestu ke stanici Životice, dětí ze Lhotky mnohem kratší a lepší cestu ke stanici Lhotka-Litultovice, a za několik haléřů mohou dojetí do škol opavských. Než ani v Podolí, ani v Opavě žáků z jmenovaných obcí nepřijmou. Náklad za opotřebení dětských šatů a bot cestou do Melče jest mnohem větší než nepatrné jízdné. K tomu dlužno ještě přičísti, že počasí škodí dětem na zdraví.

Z tohoto vylíčení jistě dodatečně vysvítá, že česká občanská škola v Melči nebyla zřízena z potřeby vzdělání a není jí také nezbytně třeba.

Finanční stav státu přikazuje, aby se těžce vymačkaných daní používalo co nejúsporněji. Pod tímto titulem bylo také zavřeno v létech od převratu tisíce německých školních tříd, ba i nutné jednotřídní obecné školy a školní expositury v odlehlých horských krajinách, a odpíráno zřízení nezbytně nutných německých škol a tříd. Domníváme se, že tento příkaz šetřiti platí i pro české školy, zvláště také pro menšinové školy. Naproti tomu musíme konstatovati, že se zřizují a vydržují menšinové školy často jen s několika dětmi, ačkoliv jich v místě není třeba, takže nelze se zbýti dojmu, že vláda zřizujíc takovéto zbytečné české menšinové školy v německém území sleduje tím jiné účely.

Tento úmysl je také patrný z účelu české měšťanské školy v Melči, připočteme-li k tomu postup při vyvlastňování velkého pozemkového majetku Razumovského a víme-li, že nároky německých uchazečů i obcí byly odmítnuty, zatím co pozemky byly přikázány jen českým uchazečům a povolným Němcům, kteří se zavázali, že budou své děti posílati do české školy.

Z tohoto postupu lze velmi jasně poznati, jak menšinové školy mají loviti duše, což ovšem ministr školství dr. Hodža kdysi krásnými slovy co nejostřeji odsoudil. Německého obyvatelstva z Melče zmocnilo se právem hluboké rozhořčení a žádá a požaduje se vší rozhodností, aby česká občanská škola, úplně zbytečná jak po stránce pedagogické, tak také kulturní a národohospodářské, byla co nejdříve zrušena a přeložena do některé české osady.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jste ochoten uveřejniti seznam všech menšinových škol i s počtem dětí do nich docházejících a ihned zrušiti školy s malou docházkou?

2. Jste ochoten přezkoumati zvláštní školní poměry v Melči, oznámiti výsledek svědomitě provedeného vyšetřování a na základě tohoto výsledku naříditi, aby česká občanská škola byla ihned přeložena do některé české obce?

V Praze dne 31. ledna 1930.

Dr Schollich,

Geyer, Horpynka, dr Szüllö, inž. Kallina, dr Keibl, Hokky, dr Hassold, Krebs, Fedor, Matzner, dr Hanreich, Köhler, inž. Jung, Simm, Kasper, Knirsch, Dobránsky, dr Törköly, dr Jabloniczky, Nitsch, Szentiványi, dr Holota.

204/VI. (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, O. Horpynky a druhů ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti o zabavení čís. 3 časopisu ťDer KyffhäuserŤ z května 1929.

V periodickém tiskopisu ťDer KyffhäuserŤ, časopisu obranných spolků německých studentů a jejich starých pánů, byla otištěna na straně 4 a následujících v čísle 3 ročníku 32, v květnu 1929 studentská spolková řeč, kterou censor téměř úplně zabavil.

Zabavené místo znělo takto:

ťPro naše dnešní postavení jest z oné doby zvlášť důležito zjistiti, že za převratu byla vyhlášena republika ťSudetskoŤ jako provincie německého Rakouska a že naše vlast takto slavnostně v historické formě projevila svou vůli a rozhodnutí, státi se součástí Německé říše. Proč a jak se to nemohlo provésti, víme všichni příliš dobře. Vypočítávati jednotlivé příčiny jest dnes zbytečno. Jako výsledek a cíl české politiky můžeme však konstatovati: Cílem jest a bylo dodatečně uskutečniti to, co se tvrdilo ve III. Memoiru - aby se totiž z národnostního státu mírových smluv udělal čistě československý národní stát. Užité prostředky pocítili jsme právě na své; vlastní kůži. Přes jejich hmotnou tvrdost, přes to, že měli mocensky politickou převahu, většinou se Čechům nepodařilo získati velkých mravních vítězství u jejich Němců, t. j. získati je pro svou státní myšlenku. Rovněž nemohli Češi před světem zapříti neustálých protestů sudetskoněmeckých zástupců lidu, oněch projevů vůle všech sudetskoněmeckých poslanců, které našly svůj výraz ve ťstátoprávním prohlášeníŤ, jež podepsaly i nynější ťstátotvorné stranyŤ. Tak si uvědomili prozíravější čeští politikové, že právě ve chvílí, kdy by snad Německo, zaujmout místo ve Společností Národů, mohlo vystoupiti v obraně sudetských Němců, musejí v zájmu svého státu, jeho konsolidace a jeho národní platnosti Němce také nějak mravně získati. Nic jim nebylo bližšího než užití oněch styčných ploch, které se jim neskytaly německou vinou. Nyní jest již smutným faktem, že se v našem národě stále a stále vyskytují lidé a skupiny, pro něž hospodářská zvláštní výhoda a světový separatismus, mají větší význam než jejich národnost. Státnické obratnosti Švehlově se podařilo, že využívaje těchto věcí, pohnul tří německé strany, aby vstoupily do vlády, že vytvořil černo-zelenou internacionálu a tak od zvolených vůdců početně velké části sudetských) Němců získal mravně závazné uznání československého státu. Ve chvílí, kdy člen německé sudetské jednoty Spina a klerikální profesor Mayr-Harting dobrovolně složili svou úřední přísahu do rukou zakladatele Československa, počala se vlastní státní konsolidace Československa. Chvíle, kdy němečtí ministři vstoupili do vlády, jest prvním mezníkem na cestě sudetských Němců k ťČechoslovákůmŤ. Nedomnívám se, že tímto tvrzením bylo příliš mnoho řečeno. Připomeňme si nyní rok 1866, kdy Němci bojovali proti Němcům pro cizí státní ideu; uvědomme si mimo to ještě stále se projevující náchylnost Němců pro pojem ťstátuŤ jako takového; jako její pro nás nejsmutnější důkaz budiž uveden oduševnělý boj amerických Němců ve světové válce. Z obou zjištění - naše vlast jako část Slezska jest v oblasti cizího státu; část našeho lidu se spokojuje s nynějšími poměry - zřetelně vyplývá velká otázka národnostní odpovědností: Zůstaneme, zůstane vůbec nejlepší část sudetského němectva uvědomělým, živým a odpovědným členem celého národa nebo ztratí snad sudetští Němci souvislost s německou vůlí, stanou se Čechoslováky? V této krisi jest náš lid a - budete úplně upřímní - i každý jednotlivec z nás jest vnitřně nějak zatažen do této krise. Z této krise jest pak jen jediné východisko, budeme míti před očima kladný cíl. Předpoklady k jeho dosažení nejsou jistě jen u nás, ale většinou u nás jsou a nedosáhneme nikdy vysokého cíle, ba nebudeme míti, ani mravního nároku na jeho uskutečnění, nevykonáme-li všeho, co vykonati jest naší povinností. Pro nás jest dána tato práce a vnitřní směr k tomuto cílil v nich samých, v naších nejlepších tradicích studentských spolků. Vytyčujeme-li dnes úplně ostře tento cíl, jest to jen nové přiznání k nejstarším ideálům, které odevždy patřily k nezcizitelnému základu našich zásad. Musíme býti jen tak upřímní, abychom sami přiznali, že již prach pokryl tyto ideály, že jsme jíž po velice dlouhou dobu skutečně nežili pro své staré ideály. Budeme-li se tázati po důvodech toho, zdá se mi, že jsou především v tom, že naše generace nemá jíž přímé spojitosti s válečnými událostmi a že jí dále - v opaku ke dřívějším generacím - chybí positivní cíl. Od Vídně jsme nyní trvale odtrženi a tím jest likvidována tendence, která vlastně pro nás Slezany nikdy nebyla přirozená. Ale na její místo nevstoupilo nic životného, co by nás dovedlo upoutati, Poněvadž jsme si příliš dlouho zvykli na Vídeň, nebyli jsme nikdy schopni proti novému státnímu stavu obrátiti svou kulturní vůli na přirozenou čáru Vratislav-Berlín. Spíše se u nás sudetských Němců pro tento nedostatek cíle a pro jistou zásadní lenost započal fatální návyk na nynější stav. Namítne se mi, že si říše naprosto nepřeje tohoto nového směru našich ohledů, nebo že naše úkoly, naše ťnárodní úkolyŤ leží pouze v sudetských zemích, že je musíme ťskropiti svou krvíŤ, že musíme býti jejích kulturním hnojivem. A je snad pravda, že Stresemannově zahraniční politice není leccos zvlášť příjemné, že nás vládní politika dnes odmítá. I zde si musíme uvědomiti rozpor utilitaristické politiky přítomnosti a uvědomělé národní německé politiky. I v říši bojují o nadvládu dobré a zlé síly: Národní hnutí pro svobodu, které podporují bojovné hrdinské součástky národa, ti, jímž válka, nebyla odporná a hnusná, nýbrž nejvyšším, nejvypnutějším a nejzávažnějším zážitkem, ti mají stejný cíl s námi. Cíl, jenž zde jako tam zní: Svoboda všech Němců. A prostorové teorie, o které se právě poslední dobou tak mnoho mluví? Ta se zakládá na naprosto nemravné myšlence, postaviti zeměpisné hospodářské jednoty nad životní síly národů. Jako nový materialistický imperialismus chce oprávněné svérázné žití národů a kmenů obětovati hospodářským výhodám a svazkům. Jest právě stejnou věcí jako stále potíraný III. Memoir, jenž své požadavky odůvodňoval především i nedělitelností prostorů, Abychom dosáhli nejvyššího cíle, musíme pracovití podle plánu. Především musíme si v sobě samých vytvořiti duševní a duchovní předpoklady. Nám jako národní pospolitostí výchovné nejde především o to, abychom vysvětlovali otázky politické taktiky nebo se vyhranili v určitou stranu, nýbrž abychom získali pevné, hluboce založené pojetí života, z něhož bychom teprve pak mohli zaujmouti stanovisko k otázkám ťjakŤ. Toto pojetí života nemusíme však teprve nově získati, nýbrž jen nově vše oživiti a nově vše prožíti, co bylo - obsaženo v naších zásadách. Naše výchova má napraviti, na čem se hřešilo ve vědomostech a citech, jak dříve po střední škole tak také později v životě. Jak jsme již naznačili, musí základem veškeré výchovy býti idea, že my, že každý jednotlivec nežije pro sebe, nýbrž pro svůj národ, že altruismus vítězí nad egoismem, duch nad hmotou. Z tohoto smýšlení, které jest pravou bytostí skutečné šlechetnosti, nutně vyplývá všechno ostatní. Vyplývá z toho zvláště skutečné, hrdinné pojetí, které se vnitřně nikdy neohýbá, které i tehdy vystupuje silně a mocně, když na venek musí býti zahaleno v hadry. A také další úkol, abychom se udrželi jako životní členové celého našeho národa, jest obsažen jak v základních mravních ideích, tak i v tradicí a zásadách. Prakticky půjde o to, aby se v příštích a částečně i v nynější generaci vytvořil úplně nový obraz světa, nové, všeněmecké pojetí dějin. Dále nepůjde jen o to, aby se probudil národní cit, nýbrž aby se oživilo nové, německé státní vědomí, úkol to, jenž jest tím těžší, že jsme již po dlouhé generace nemohli míti žádného státního uvědomění, které by nám vyhovovalo. A těžký také proto, poněvadž většina našich rodáků, kteří již mají tento stát, mnoho se na nás prohřešila. Vedle duševně vědecké výchovy dlužno sem především usměrniti citové hodnoty a věci života. Budiž zde uveden jen styk s říšskoněmeckými, zvláště slezskými kolegy, jízdy a cesty do říše, znalost denních událostí v říši, znalost státního a ústavního života. Účinek těchto základních ideí bude možný jen tehdy, když se podaří vybudovati a skutečně provésti výchovný plán, na tom se zakládající a neobsahující jen vyučování studentů nováčků. Kromě těchto teoreticky duševních předpokladů dlužno konati předběžnou praktickou práci na poli tělesné obrany. Naše zásadní obranné pojetí života jest nám samozřejmou věcí. Ale naše doba a náš cíl - svoboda a boj o ní - vyžaduje mnohem dalekosáhlejšího výkladu pojmu brannostiŤ. Úhrnem budiž k praktickému provádění řečeno: Podle staré a velmi dobré tradice má býti schůze starších členů studentských spolků střediskem spolkového života. Tak také z ní musí vycházeti další zdravý vývoj. Musí to dojíti tak daleko, aby se politické práce studentského sdružení vyřizovaly dobře a rychle, a aby se času takto získaného užilo ve prospěch duševně národní výchovné práce. Bude nutno vypracovati směrodatné myšlenky, hledati a nalézati stálé nové cesty pro výchovu k osobnosti. Schůze nových členů studentských spolků musí podržeti a vybudovati šťastné rozdělení v praktickou schůzí a teoretickou schůzi. Zvláště teoretické schůze mladých členů sdružení musejí podle zásadního a na dlouhou dobu rozvrženého plánu poskytovati ony počáteční vědomosti, které jsou předpokladem pozdějšího vytvoření smýšlení. Musejí mladé členy sdružení především vyvésti z duševního ovzduší státní školní výchovy, doplniti jejich vědomosti a konečně provésti přehodnocení pojmů státní školy. Jedním, snad nejtěžším úkolem výchovy nováčků jest výchova mladých členů sdružení v lidí způsobilé k pospolitosti. K lidem, kteří sami v sobě přemáhají velkou chorobu přítomnosti: neomezený individualismus. Toho není každý schopen, ale kdo toho nemůže a nechce, nechť nejde mezí nás. Nejde o tupé a slepé poslušenství, nýbrž o vnitřně chtěné, dobrovolné zařízení do pospolitostí, kterou si každý sám zvolil. Těžiště utvoření jednotného smýšlení celého sboru má býti stále více překládáno do řečnických večerů. To jest možné jen tehdy, budou-li debatní večery, jimiž dnes jsou, přetvořeny v pracovní večery. V pracovní večery, v nichž jest každý připraven na dané téma a v nichž se nemluví jen nazdařbůh. Mimo to musili by se řečnických večerů pokud možno účastniti pravidelně všichni nečinní členové, neboť jen jejich větší životní zkušenosti může se na takových pracovních večerech skutečně vytvořiti jednotné životní pojetí, zahrnující celý sbor. Podaří-li se nám státi se takto životním průbojným duševním společenstvím - a tím jsme nepochybně ve velmi vysokém stupni jíž dnes - pak to musí účinkovati i na venek. Také pro zevnější působnost jest značně mnoho úkolů v různých oborech, Nejdříve v samé vlasti. Činnost ochranných spolků vyžaduje neustále velmi mnoho sil skutečně pracujících. Ochranné spolky poskytují možnost, aby se v našem obyvatelstvu celým našim životem, každým správným činem a každým dobrým slovem udržoval bdělý duch lásky k vlastí a víra v příští německou budoucnost. Nejen prostřednictvím ochranných spolků, všude, kam nás život postaví, musíme pracovati o pravé národní pospolitostí, každý podle svého nadání a původu. Jen si vždy musíme uvědomovati, že jsme vlasteneckou korporací, že kořeny naší síly tkví v lidu. Nesmíme tedy za žádných okolností upadnouti do chyby tak mnohých členů studentských sdružení nosících barvy, abychom se považovali za lepší než jest náš krajan u pluhu a svěráku, Nemáme větších práv nežli on, ale máme větší povinnosti! Rovněž budeme moci působiti pro tuto myšlenku na př. ve vlasteneckých prázdninových sdruženích. Umožňují rozvoj v jednotné akademické kroužky pracovní a přátelské. Jen se nesmí žádná strana pokoušeti zneužíti jich jako pole pro politickou činnost studentských sdružení, Jiným pracovním polem, jež nutně čeká na zpracování, jsou středoškoláci. I k nim se nesmíme blížiti jen proto, abychom ulovili několik nováčků pro svůj spolek. Naopak z výše vylíčené výchovy školou ke ťstátnímu občanuŤ vyplývá palčivá nutnost vytvořiti protiváhu středoškolskými sdruženími. Nerad bych se zde zabýval podrobnostmi a zkoumal otázku, co zde konají jiné skupiny hnutí mládeže. Budiž jen zjištěno, že se mezi staršími středoškoláky projevilo zdravé hnutí, aby vybředli z četných a často na scestí vedoucích vnějších formalit a stali se upotřebitelnou výchovnou společností. Podporovati to, jest naším úkolem; rovněž by nám snad bylo možno býti poctivými prostředníky mezi těmito středoškoláky a nečetnými ještě vlasteneckými učiteli, Kromě těchto prací, působících dovnitř a do šířky, jsme ještě povinni konati četné práce ťna venekŤ a vzhůruŤ. Stav našeho národního tisku jest beznadějný. Získati zde vliv a pracovati k jeho vybudování bylo by životním dílem mnoha lidí. Rovněž jsme povinni - jakmile budeme jako mužové státi ve víru života - získati rozhodující vliv na národní politiku. Právě zde půjde o to, aby místa, mající životní důležitost pro náš národ a jeho svobodu, byla obsazena lidmi naprosto spolehlivě smýšlejícími. Neboť není přece lhostejné, je-li politický mocenský aparát jak zde tak i v říši v rukou lidí, kteří se honí za nedosažitelnými utopiemi a národu nepřátelskými cíly, nebo v rukou lidí, jímž jest nadevše čest a svoboda jejich národa. Ale dokud jsme činnými členy, jsou nám práce ve studentském oboru ještě blízké, Zásadně musíme zde býti připraveni jíti pospolu s každým, kdo jest nám duchem příbuzný. Ale otázku tohoto duševního příbuzenství nelze dnes zkoumati s hledisek politiky studentských sdružení, nýbrž nejdříve rozhoduje se o otázce: Usiluje ten druhý právě tak poctivě, nekompromisně a se stejnými zbraněmi o svobodu německého národa - an non. Dlužno jednou zcela zřetelně vysloviti, že každé uznání nynějšího stavu jest bud zradou národa nebo utopismem. Ani s jedněmi ani s druhými nechceme míti nic společného bez zřetele na to čím jsou. Ale s jinými, kteří vědomě nebo nevědomky naprosto nevycházejí vstříc mocenské vůli protivníkově, budeme řešiti otázku osudu sudetských Němců. Při tom nejde o otázku politických stran, ani o ťaktivismusŤ nebo ťnegativismusŤ, ani o ťpolitiku liduŤ nebo politiku prostoruŤ. Jde jedině o německou svobodu. Myšlenka na ní, život za ni, zápas o ní - to jest hnutí pro svobodu. V jeho službách, jako jeho odpovědní nositelé nasadíme příště všude svou práci. Jistě především v našem svazu. Víme s pýchou a radostí, že mnoho našich bratří ze svazu slouží stejnému cíli. Společně s nimi přivésti celý svaz do jeho duševních tradicí jest naším předním úkolem. Mimo to hledáme však bojovné souručenství s lidmi z jiných korporací, kteří chtějí téhož. Kromě přátelství s lidmi a korporacemi stejně smýšlejícími očekává nás ještě velmi mnoho úkolů. Poukazují jen na př. na ťGermaniiŤ a ťStudentenschaftŤ, na vybudování našich styků s říšskoněmeckými korporacemi. Právě péče o náš poměr k říšským korporacím, které i po stránce studentské jsou s námi stejné, a úprava tohoto poměru jest skutečnou složkou v naší úloze. Pokud možno čilými styky s kartelovým svazem spojených spolků německých studentů máme především praktickou možnost včleniti se znovu úplně a živě do celoněmeckého koloběhu krve, vrůsti do života celého národa. Cíl jest vznešený, cesta příkrá a trnitá. Budiž nám docela jasno, že cíle mohou dosáhnouti jen nejlepší a jen ti patří k nám, k našim rodákům, kdož k nám přicházejí pro tento cíl. Jsme před rozhodným bojem. Nemůžeme ve svých řadách potřebovati nikoho, jenž k nám přichází jen pro strakatou čepicí, pro třpytivou stužku, pro její lesk. Komu ještě dnes tane na mysli obraz studenta rvoucího se a pijáckého, ideál dokonalého světáka, komu není nejvyšším cílem služba národu a pro koho jeho vlastní malé já nic neplatí, ten nechť zůstane daleko od nás. Ale tomu, kdo přichází do našeho svazu proto, že chce býti služebníkem svého národa, naší slezské vlastí, tomu nabízíme pravé bratrství. Nezáleží naprosto na tom, aby svaz krajanů měl mnoho činných členů; ba jest dokonce lépe, aby polovičatí a vlažní k nám nepatřili, neboť řetěz jest jen tak silný, jako jeho nejslabší článek. Jen pokud se sejdeme s nejrozhodnějšími lidmi své vlastí v nezlomném přátelství, v nejvěrnějším bratrství, když jako tací znovu oživíme myšlenku budoucí říše našeho národa, když nám stužka a čepice budou jen závaznými symboly této budoucností, pak, ale jen pak, až si toho vyžádá den, bude míti smysl heslo ťKupředuŤ a pak bude s námi i Bůh, až v německé věrnosti zablyští meč v každé dlani.Ť

Tyto vývody jsou čistě vědeckou a mírnou kritikou nynějších politických poměrů, na niž je navázáno zkoumání výchovných a vzdělávacích úkolů studentských spolků.

Podepsaní se tedy táží obou pánů ministrů, jsou-li ochotni naříditi, aby konfiskace byla zrušena?

V Praze, dne 31. ledna 1930.

Schollich, Horpynka,

Matzner, inž. Kallina, Krebs, Simm, dr Szüllö, Fedor, Hokky, Dobránsky, dr Jabloniczky, dr Törköly, Nitsch, inž. Jung, Knirsch, Köbler, dr Hanreich, Kasper, dr Hassold, dr Keibl, Geyer, Szentiványi, dr Holota.

204/VII (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi spravedlnosti

o užívání jazyků u moravsko-ostravského okresního soudu.

Moravsko-ostravský okresní soud pracuje zásadně neněmecky, Německá podání se sice co nejmilostivěji přijímají, ale vyřizují se jen česky. Když advokát dr Erich Tertsch z Liberce jménem vídeňské firmy obdržel na svou samozřejmě německou upomínací žalobu čistě český platební rozkaz, podali hned stížnost podle článku 21 presidiu krajského soudu v Moravské Ostravě, v níž uváděl:

Neznalost nejvíce používaných ustanovení československého ústavního zákona, §u 2 (2) jazykového zákona, platného v brzku 10 let, a judikatury nejvyššího správního soudu, výhradně povolaného podle §u 7 ústavního zákona 122/20 (Boh. 966 a Boh. 5860), nebo odpor proti jejich používání nebo nezpůsobilost příslušných činitelů učiniti pořádek a dosíci, aby podřízení činitelé užívali zákona, nebo vůbec nevážnost, která mluví z tohoto jazykového vypravení závadného rozhodnutí, nemohou býti, bohužel zdůrazňovány s pochvalou. Soudy nejsou zákonodárná zřízení, nýbrž jsou výhradně oprávněny říditi se danými zákony a zjednati jim také platnost. Aby se nedostaly do rozporu a do trapné situace, musily by vlastně učiniti vše, aby řídíce se zákony samy, dávaly všem jiným lidem jasný příklad, aby tím také mravně podložily oprávnění, že smějí souditi jiné. Podle článku 97 jazykového nařízení, také z disciplinárních důvodů a z důvodů ochrany zákonů jest nutno, aby se zabránilo jakémukoliv porušení ústavně zaručených německých jazykových práv. Soud podle §u 1 ústavní listiny není tu pro soud sám, nýbrž má sloužiti potřebám všech vrstev obyvatelstva. Ústavu i s jazykovým zákonem dal si československý národ sám. Nechť se tedy řídí vlastní ústavou, chce-li, abychom se řídili československými zákony, abychom je brali vážně a měli k ním úctu.Ť Žádal tedy, aby okresnímu soudu v Moravské Ostravě bylo nařízeno, aby vytýkaný platební rozkaz ještě jednou dodal celý německý a jazykově správný, s německou obálkou a návratkou, kteréžto žádosti bylo vyhověno potud, že dostal německý platební rozkaz. Jazykově správný ovšem ještě nebyl. Byl jen česky podepsán soudcem a jen s českým kulatým razítkem soudu.

Podepsaní vzhledem k této události táží se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten naříditi, aby moravsko-ostravský okresní soud vyřizoval německá podání německy?

V Praze dne 27. ledna 1930.

Dr Schollich,

dr Jabloniczky, Dobránsky, inž. Jung, Fedor, Krebs, dr Szüllö, Knirsch, Schubert, Köhler, Kasper, Geyer, inž. Kallina, Horpynka, dr Keibl, dr Hassold, Hokky, dr Hanreich, Simm; Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly.