138/XIX. (překlad).
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů
ministrovi vnitra
o volebních podvodech při obecních volbách v Jihlavě.
V neděli dne 1. prosince 1929 konaly se v Jihlavě volby do obecního zastupitelstva. Zatím co české strany při sněmovních volbách, které se konaly dne 27. října 1929, získaly 8,370 hlasů, při obecních volbách, konaných dne 1. prosince 1929, tedy za několik neděl, mohly na sebe sjednotiti 10.411 hlasů. Všech hlasů odevzdaných při sněmovních volbách bylo úhrnem 16.974, zatím co při obecních volbách 18.730, tedy o 1.755 hlasů více. Již to samo ukazuje, že při obecních volbách nebylo něco v pořádku, neboť jest všeobecným zvykem, že zvláště ve větších městech účast při sněmovních volbách jest větší než při obecních.
Kdo v den voleb byl v Jihlavě, tomu musilo mimovolně býti nápadné, že neobyčejně mnoho obyvatelstva z českých vesnic; dokonce daleko ležících, bylo v Jihlavě a že bylo stravováno v četných českých hostincích, opatřeno volebními listinami a automobily dováženo do volebních místností. - Poněvadž české strany podaly 11 rozličných kandidátních listin, byly při složení volebních komisí ve většině proti německým kandidátním listinám. Toho se při rozličných nesprávnostech v jednotlivých volebních listinách využilo, aby volební protesty byly prostě přehlasovány. Ohromný vzrůst skorem 2000 hlasů u českých stran, jenž vyplývá z rozdílu mezi sněmovními volbami dne 27. října a obecními volbami dne 1. prosince 1929, lze si vysvětliti jen tím, že v úředních volebních listinách byly zapsány a volební právo v Jihlavě jako obecní voliči vykonávaly osoby, které trvale bydlí mimo město Jihlavu a proto při sněmovních volbách vykonaly své volební právo jen v místě svého trvalého pobytu. Při obecních volbách, které se dne 1. prosince konaly v Jihlavě, bylo těmto osobám, neoprávněně do volebních listin zapsaným, umožněno přijíti do Jihlavy a zde voliti. Podle zákona jsou všechny osoby, zapsané v úředních volebních seznamech, povinny účastniti se voleb a neúčastní-li se voleb, mají býti pohnány k odpovědnosti.
Ačkoliv při sněmovních volbách nevolilo více než 2000 osob podle úředních volebních listin, kdyby tyto byly správné, nebylo proti těmto osobám zavedeno trestní řízení. Kdyby bylo zavedeno a provedeno trestní řízení, musilo by to podati důkaz, že tyto osoby nelze pohnati k odpovědnosti, poněvadž právě neprávem jsou zapsány do úředních voličských seznamů a zároveň by se potvrdilo, že tyto osoby, nebo aspoň jiné osoby za ně přes to při obecních volbách odevzdaly své hlasy.
Podle §u 3 řádu volení do obcí dlužno o průběhu volby sepsati volební zápis, do nějž se mají zapisovati všechna usnesení volební komise s krátkým odůvodněním. Ve všech komisích bylo většinou usneseno, že čeští členové komisí budou odpírati zápis návrhů, podaných německými členy volebních komisí. Protesty podané proti tomu nebyly na základě stejného usnesení zapisovány. Těmito usneseními většinou volebních komisí, převážně českých, byl porušen zákon. Jen tím lze si vysvětliti, že bylo možno zjistiti jen nepatrnou část prokázaných volebních podvodů a že převážná většina nemůže býti oznámena úřadům, poněvadž české většiny odmítly návrhy členů komisí. Dále dlužno zdůrazniti, že čeští členové komat odmítali zjistiti totožnost usvědčených volebních podvodníků, že osoby, které nemohly uvésti, ani kde se narodily, ani kde bydlí, podle většinových usnesení českých členů komisí byv připuštěny k volbě a že zápis takových případů čeští členové komisí rovněž odmítli. Policejní orgány, jejichž úkolem jest z úřední moci zjišťovati každý trestný čin - a tím jest i každý volební podvod - prohlásily, že bez rozkazu předsedy volební komise nesmějí nic podniknouti. Ale předsedové volebních komisí odmítali uděliti strážníkům přiměřené rozkazy, aby zjistili totožnost usvědčených volebních podvodníků. Bylo zjištěno, že velmi mnoho německých voličů nemohlo vykonati svého volebního práva, poněvadž již před nimi na základě falešných legitimací bylo voleno na jejich jméno.
Poznamenávám dále, že německé strany podaly brněnskému zemskému úřadu rekurs proti těmto volbám, k němuž jest přiložen informační list, odebraný voliči nebydlícímu v Jihlavě, a z něhož jest patrno, že se volební podvody páchaly na základě dobře provedené organisace, a že šly tak daleko, že falešným voličům byla zvlášť vypsána data osob, za které měli voliti.
Dovoluji si panu ministrovi vnitra uvésti několik jednotlivých případů dokazujících, jak se volební podvody páchaly.
Jako Marie Domisová volila neznámá žena, bydlící prý na Příkopech 43. V tomto domě nebydlí nikdo tohoto jména. - Josef Schindler volil na volební legitimaci č. 767 u II. komise a u III. komise. Ačkoliv nemohl uvésti ani dne ani roku, kdy se narodil, přece byl podle usnesení české většiny u II. komise připuštěn k volbě. Bylo zamítnuto zapsati námitky a usnesení komise o nich: - Na č. 123 volil Cyril Walla z Velkého Beranova, jenž byl za námitek připuštěn k volbě. Za voliče v zemském chorobinci přišel voliti zřízenec tohoto ústavu a přes, protesty byl jako volební plnomocník chorých připuštěn k volbě za ně. Návrh, aby to bylo zapsáno, byl zamítnut. - Rudolf Sommer, řezník z Kamenice, měl úřední legitimaci na jméno Ladislava Čermáka, Altenbergova ulice a pokoušel se s ní voliti v II. volební místnosti. Policie odepřela účast při zjišťování jeho totožnosti. Sommer volil již v několíka volebních místnostech. - Františka Černohorská měla, ačkoliv jest z města vykázána, úřední volební legitimaci na jméno Menšíková. Službu konající strážník odmítl zakročiti, zápis byl rovněž odepřen. Za voliče Josefa Mislivce volil jakýsi dělník z Luk nad Jihlavou. Zjistiti tohoto voliče a zapsati tento případ bylo odepřeno. - Rudolf Wasserbauer byl připuštěn k volbě s legitimací č. 760, ačkoliv nemohl udati ani kde bydlí, ani kdy se narodil. - Přes to, že K. Stross, bydlící v Lukách nad Jihlavou č. 23, se přiznal, že chtěl voliti za Ondřeje Kohuta, předseda IV. komise, pan Kocian, zabránil, aby byl zadržen, a rovněž službu konající strážník odepřel jej zatknouti nebo zjistiti, protože prý ho nemá na zápiskovém bloku. Zápis byl odepřen. - Za Baiera ze Znojemské ulice, Martina Hable, Marka a Komurku volily neznámé osoby ačkoliv členové komise, kteří osobně znali oprávněné voliče a tak mohli zjistiti, že k volbě přistupující osoby nejsou totožné s osobami uvedenými v legitimacích. Námitky byly vzneseny, zapsati je bylo odepřeno. - Františka Hukaeurová, o jejíž totožnosti se pochybovalo, poněvadž nemohla uvésti, ani kde se narodila, ani kde bydlí, byla připuštěna k volbě, rovněž osoba, která volila za Leopolda Musila na legitimaci č. 510. Zapsati to bylo odepřeno. Totéž se opakovalo při hlasování Ludmily Markové a Hovorky, bytem na Bělidle. - Za Marii Hablovou, Lederergrund 59, volila přes námitky jiná osoba, rovněž za Adolfa Ritha, Znojemská ul. č. 21. - Za Leopolda Musila, Znojemská ul. 15, volební legitimace č., 510, za paní Kremlačkovou, za paní Ludmilu Matekovou, na Bělidle č. 2, za Marií Hovorkovou, Jana Baiera, Znojemská ul. 53 a Terezii Neubauerovou, Znojemská ul. 16 volily jiné osoby, ačkoliv proti voličům byly podány námitky. Za Annu Weitzovou volila jistá Leopoldina Rudolfová, za Kreutzmaiera jistý Doležal ze Studének. - Voliči Friedlovi nebyly volební latiny dodány. Když jich žádal ve volební místnosti, vysvětlilo se, že tam již nejsou a že již jiná osoba na jeho jméno odvolila. Za Mislivce, legitimace č. 768, bydlícího ve Zvonějově u Štok, jenž jest osobně znám několika členům komise, volila jiná osoba, a většina odmítla zjistiti její totožnost. - Za Františka Kubika, legitimace č. 162, volil muž, jenž nemohl uvésti ani kdy se zapsaný volič narodil, ani jeho stav. Volba byla usnesením připuštěna, zápis odepřen. Důvěrník německé sociálně demokratické strany dělnické poznal v tomto voliči jakéhosi H. Frühaufa. - Za Kateřinu Novotnou, Schillerova ul. 9, a Štanclovou, Kamenná ul. 5, volily 2 ženy z Antonínova Dolu. Námitky byly zamítnuty, zápis odepřen. Jako vdova po inspektoru Bezdekovi, kterou komisař Robert Lang osobně zná, volila neznámá žena se šátkem na hlavě. Správkyně české mateřské školy, Hornická ul. 89, volila na falešné jméno Kolešová. - Agentu s losy Alfredu Jelínkovi, ač se vykazoval listinami, bylo odepřeno vydati legitimaci. - Paní Růženě Dufkové a její dceři, Dolní Příkopy 15, bylo odepřeno vydati legitimace. Když odešly, volily přes námitky na jejich legitimace dvě neznámé ženy. Zápis byl odepřen. - Paní Josefině Zeizingerové bylo odepřeno vydati legitimaci, Bylo za ni již odvoleno. Zápis byl odepřen. Železniční zaměstnanec Menoušek volil dvakrát, Menoušek bydlí v Jihlavě, Černá cesta. - Za Exnera volil sklářský dělník Josef Hudla ze Smrčné, ačkoliv volební komisaři Josef Schmidt a Grimshandl znají osobně jak Hudlu, tak i Exnera. Námitky byly zamítnuty, zápis odepřen. - Za Karla Dohnala, legitimace č. 371, volil jistý Ballan, za Rudolfa Böhma, legitimace č. 355, volil tíž výše uvedený železniční zřízenec Menoušek z Jihlavy, Černá cesta, za Augustina Seidla, legitimace č. 68, volil Josef Hudec ze Smrčné. - Na legitimace č. 161 a 162 volili manželé Fištovi, bydlící v Puklicích. - Mimo to bylo zjištěno, že při obecních volbách volily v rozličných volebních místnostech tyto osoby, které v Jihlavě nikdy nebydlily, a to u komise XVII. Josef Ruta, traťový dělník ze Stříteže, N. Disková (Jirková), žena brusiče z červeného Kříže, vdova N. Semerádová z Antonínova Dolu, M. Hovorka, brusič ze Stříteže. U komise XX. Jan Bouchna, strojník z Antonínova Dolu, N. Belina, sklářský mistr z Antonínova Dolu, u komise XXI. V. Šoula ze Siříteže.
Není ovšem možné uvésti všechny spáchané volební podvody, poněvadž nebylo lze zjistiti všech skoro 2000 falešných voličů, neboť, jak jsme výše několikráte uvedli, bud předsedové volební komise odepřeli zjistiti volebního podvodníka, nebo službu konající strážníky nebylo lze pohnouti, aby zakročili. Tyto neslýchané a jedinečné případy volebních podvodů, které se udály při jihlavských obecních volbách dne 1. prosince 1929, mě nutí, abych se tázal pana ministra vnitra:
1.) Jest pan ministr ochoten dáti si ihned předložiti spis, týkající se rekursu německých stran proti jihlavským obecním volbám ze dne 1. prosince 1929, jenž jest u brněnského zemského úřadu?
2.) Jest ochoten na základě tohoto rekursu a této interpelace zahájiti přísné vyšetřování volebních podvodů, spáchaných v Jihlavě dne 1. prosince 1929?
3.)Jest pan ministr ochoten proti všem osobám, které při sněmovních volbách dne 27. října 1929 v městě Jihlavě nevykonaly svého volebního práva, zahájiti trestní řízení předepsané zákonem?
4.) Jest pan ministr ochoten proti předsedům volebních komisí v Jihlavě kteří při obecních volbách dne 1. prosince 1929 proti zřejmým volebním podvodům nezakročili a protestů německých členů volebních komisí nedali zapsati, zakročiti podle zákona?
5.) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby volby, které volebními podvody staly se nezákonitými, byly zrušeny a aby byly rozepsány nové volby, při nichž by byla dána jistota, že se budou konati správně?
V Praze dne 16. ledna 1930.
Krebs,
Zajíček, inž. Jung, Horpynka, Köhler, dr Hanreich, Krumpe, Geyer, dr Hassold, inž. Kallina, Bobek, Matzner, dr Schollich, dr Keibl, dr Luschka, Fritscher, Kunz, Kasper, Simm, Schubert, Knirsch.
138/XX. (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů
ministrovi financí o neudržitelném předpisování poplatků.
Již několikráte jak soukromníci tak také obce si stěžovali, že finanční úřady setrvávají v instančním postupu na neudržitelných poplatkových předpisech a že odvolají předpis teprve na stížnost u nejvyššího správního soudu. Státní finanční úřady vyměřovací totiž vyčkávají, podají-li strany stížnost k nejvyššímu správnímu soudu či nikoliv. Jakmile se podá stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, neudržitelný poplatkový předpis se odvolá; jestliže strana stížnost k nejvyššímu správnímu soudu nepodá, nezákonitě uložený poplatek se vymáhá.
Na důkaz jen jeden případ z mnoha: Městu Chomutovu bylo předepsáno za koupi domu číslo 60 v Chomutově 2455,- Kč poplatků, ačkoliv dům byl zakoupen,pro regulaci ulice a obec podala žádost o osvobození od poplatků. Poplatkové úřady všech instancí odepřely přiznati osvobození od poplatků, takže obec Chomutov musila podati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Sotva že se to stalo, bylo obci vyhověno a žádosti přiznáno osvobození od poplatku.
Tento postup poplatkových úřadů neodpovědně trýzní poplatníky, proti čemuž se musíme co nejostřeji postaviti.
Podepsaní se tedy táží pana ministra, je-li ochoten náležitým poučením vyměřovacího finančního úřadu tento nešvar ihned napraviti?
V Praze, dne 17. ledna 1930.
Horpynka,
inž. Kallina, dr Hanreich, Geyer, Krebs, dr Schollich, dr Keibl, Kasper, Knirsch, Simm, Matzner, dr Hassold, inž. Jung, Schubert, Köhler, dr Szüllö, dr Törköly, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Jabloniczky, Fedor, Hokky.
138/XXI. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů,
ministrovi železnic,
že se u státních drah nezachovává jazykový zákon.
Dne 15. listopadu 1927 podali interpelanti v této věci jít interpelaci (tisk 1259/X), v níž m. j. uvedli:
ťZe všech části německého jazykového území docházejí stále stížnosti, že železniční správa, když dojdou zásilky, vyplňuje návěští čistě česky i tehdy, když jak podací, tak také přijímací stanice leží v německém území a odesílatel vyplnil nákladní list německy. Proto se stává, že příjemci často nevědí, jaké zboží došlo a jest jim tedy nesnadno správně rozhodovati o došlém zboží. Ztráta pracovního času a nepotřebná vydání jsou často následky tohoto neodpovědného jednání ponejvíce českých železničních zaměstnanců. - Poněvadž podle všech dosavadních projevů stojí vláda na stanovisku, že v zájmu hospodářství státní podniky mají býti provozovány obchodně, táže se podepsaný, je-li pan ministr ochoten:
Po stránce jazykové učiniti všechna opatření aby příště ve styku s železniční správou vyřízení a doručování obyvatelstvu byla vydávána v jazyku jehož užívá podatel nebo příjemce?Ť
V XI. části ťJednacího řádu poslanecké sněmovnyŤ o dotazích a interpelacích vládě praví se sice v §u 68, že dotázaný ministr je povinen odpověděti na ně do dvou měsíců ústně nebo písemně nebo výslovně odpověď odepříti s udáním důvodů.
Jak hluboce poklesl parlamentarismus v tomto státě, dokazuje, že se toto ustanovení nedodržuje a předsednictvo sněmovny přes četná naléhání dosud stále zamítalo udělati pořádek v této věci. Na výše uvedenou interpelaci byla dána odpověď teprve po uplynutí roku a to dne 27. listopadu 1928 a co zvláště dlužno zdůrazniti, nezabývala se věcným obsahem interpelace ani vytýčenými požadavky.
Odpověď na interpelaci (tisk 1978/II) zněla: ťStížnosti v interpelaci jen zcela všeobecně přednesené nejsou konkrétně státní správě železniční známy. Také prozatímní dosavadní úprava neskýtá podkladu k podobným steskům. Konečná úprava otázky jazykové u státní správy železniční se chystá. Jest pak mou upřímnou snahou aby tato úprava odpovídala obchodnímu i národohospodářskému poslání státních drah, nelze mi však přezírati ani meze fysické proveditelnosti ani právní podklad, jak jest stanoven zákony. Pro personální opatření státní správy železniční však musí býti rozhodnou pouze služební kvalifikace podle služebních schopností jednotlivých zaměstnanců, nikoliv jejich národnost, jak o to interpelace žádá. Požadavek tento odporoval by nejenom potřebám služebním, nýbrž i předpisům zákonným.
V Praze dne 27. listopadu 1928.
Ministr železnic:
J. V. Najman v. r.Ť
Každý nepředpojatý člověk musí uznati, že se odpověď na interpelaci vyhýbá jádru věci, neboť nejde o všeobecně přednesené stesky, které nejsou konkrétně známy železniční správě nýbrž o zjištění skutečného stavu, jaký jest skoro ve všech železničních stanicích německého jazykového území. Abychom nemusili uváděti všechny tyto železniční stanice, uvedeme tentokráte jen stanice Měděnec a Karlovy Vary, v kterýchžto stanicích se nyní tak jako dříve vyplňují návěští jen česky, i když nákladní listy jsou sepsány dvoujazyčně, což několikráte způsobilo, že příjemci nevědí, odkud zásilka pochází a co obsahuje a proto odmítají návěští přijmouti. Český železniční personál odmítá žádosti, aby se obsah překládal do němčiny a jak se to nedávno stalo v Měděnci, zaslal zásilku zpět jako nedoručitelnou.
Nelze popírati, že takovéto poměry jsou nemožné a že nesvědčí o obchodním vedení státních podniků, a proto se podepsaní znovu táží pana ministra, je-li ochoten ihned po stránce jazykové učiniti všechna opatření, aby se příště ve styku s železniční správou vyřízení a doručování obyvatelstvu dělo v jazyku, jehož užívá podatel nebo příjemce?
V Praze dne 16. ledna 1930.
Inž. Kallina,
dr Keibl, dr Schollich, Stenzl, Prause, Eckert, Knirsch, Köhler, Schubert, Kasper, Szentiványi, Krebs, dr Holota, dr Törköly, dr Hanreich, Nitsch, Simm, inž. Jung, dr Hassold, Matzner, Horpynka, Geyer.
138/XXII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi financí
o neudržitelných poměrech u karlovarského berního úřadu.
V důvodové zprávě k návrhu o daňové reformě byla účelnost daňové reformy odůvodňována zvláště tím, že jest nutno, aby soustava přímých daní byla přizpůsobena daňové nosnosti, tedy hospodářským poměrům. Nechceme zkoumati, zda nová úprava po této stránce splnila oprávněná očekávání, nýbrž jen konstatovati, že nejlepší zákony musí zůstati bez účinku, dovoluje-li si správa přehmaty jaké jsou u karlovarského berního úřadu na denním pořádku. Nový přednosta karlovarského berního úřadu si vůbec ještě ani neuvědomil, že se poplatnému obyvatelstvu, které musí platiti vysoké daně za těžkých hospodářských poměrů, má vycházeti vstříc. Z jeho pašovského chování lze seznati, že patří mezí úředníky, kteří nechtějí pochopiti, že státní úřady jsou pro obyvatelstvo. Poplatník může právem žádati, aby se mu od berního úřadu nebo od berní správy dostalo úplného a ochotného vysvětlení a aby bylo zavedeno rozumné úřadování, které umožňuje poplatníkovi, aby daňové předpisy také důkladné přezkoumal, aby nebyl vydán na pospas jednostranným daňovým diktátům. Pro poměry, které se zahnízdily u berního úřadu v Karlových Varech - od té doby, co nastoupil do úřadu berní ředitel František Richter, - jest příznačné, že na příklad upomínky na daň výdělkovou za rok 1927, ba dokonce již za rok 1928 se zasílají dříve, než ještě poplatníci dostali vůbec platební rozkazy. Lze tedy mluviti přímo o hanebném hospodářství a konstatovati, že karlovarský berní ředitel jako člen Národního výboru se domnívá, že může klidně nedbati intencí pana ministra financí, který vydal přísný rozkaz aby se obyvatelstvu vyhovovalo v každém směru. Vydávati upomínky na daně, které značně přesahují poslední předpis, než ještě jsou dodány platební rozkazy, jest protizákonné a dokazuje, že odpovědný správce berního úřadu buďto jest nezpůsobilý nebo vědomě vydává nařízení odporující zákonným ustanovením a intencím pana ministra financí.
Také při vymáhání daně důchodové nejsou zachovávány zákonné předpisy tak na příklad také za rok 1928 požaduje se přímé zaplacení 2/12 daně důchodové kterou má platiti zaměstnavatel, ačkoliv za rok 1928 bylo již sráženo všech 12/12 (v roce 1927 bylo sráženo jen 10/12). Dále daň důchodová při vyšších příjmech vymáhá se proti předpisu na základě nezákonité 5%ní přirážky (po této stránce pracuje zvláště koncipient dr Räb) a z tohoto postupu lze seznati, že také u karlovarské berní správy působí úředníci, kteří se nevyznají v zákonných ustanoveních nebo vědomě zákonných ustanovení nedbají na škodu poplatníků. Působení vrchního finančního rady Karla Etschera, přednosty berní správy, zvláště spojování úředních a soukromých zájmů (umísťování svých příslušníků), vyhrazujeme zvláštní interpelaci.
Obyvatelstvo právem žádá, aby tyto nešvary byly ihned napraveny a aby byla zavedena věcná a ochotná spolupráce úřednictva s obyvatelstvem, která poplatníkům v dřívějších letech umožňovala, že se jím kdykoliv dostalo ochotného vysvětlení v daňových věcech. Že se takovéto neudržitelné poměry mohly vůbec zahnízditi tím jest především vinen berní ředitel Richter, který, místo aby přesně plnil své služební povinnosti, střeží několik málo německých úředníků a zaměstnanců, aby nepromluvili jediného německého slova. Zde dlužno jen poznamenati že ačkoliv v karlovarském okrese jest 97,26% německého obyvatelstva, mezi úředníky a zaměstnanci jest již sotva 50% Němců.
Obyvatelstvo právem především žádá, aby se mu v mezích zákonných předpisů ochotně vyhovovalo, a zde dlužno především požadovati, aby aspoň zápisy do spisů, pokud jsou přístupné poplatné straně na základě jejího práva nahlížeti do spisů, tedy především zjištění vyměřovacích základen, byly sepsány jazykem strany, tedy německy, aby pro styk se stranami bylo ustanoveno dostatečné množství úředníků ovládajících dokonale německý jazyk, aby příště nebylo důvodů k oprávněným stížnostem. Především jest také třeba, aby byl právním zástupcem vyhrazen zvláštní den pro informace (v Karlových Varech jest asi 70 právních zástupců), kteří již podle poměrů, svrchu vylíčených, musí často zakročovati v zájmu poplatníků. Bude také dlužno rozhodnouti otázku, nemají-li býti učiněna opatření, aby se právním zástupcům umožnilo vhodné nahlížení do účetních listů.
Při této příležitostí budiž také poukázáno na zvláštní sestavení berních komisí, které naprosto není obrazem složení poplatnictva. Pro povolávání členů do berních komisí nerozhodovaly asi ani vědomosti, ani odborné znalosti a ani hospodářská struktura obyvatelstva. Důkazem toho jest již že v karlovarské daňové komisi zasedají 4 češi.
Podepsaní se tedy táží:
1.) Jest pan ministr ochoten ihned naříditi přísné vyšetření nešvarů, které se zahnízdily u karlovarského berního úřadu, a oznámiti, co bylo učiněno, aby obyvatelstvo bylo příště chráněno před takovýmito přehmaty?
2.) Jest pan ministr ochoten vydati vhodná nařízení, aby obyvatelstvu bylo zajištěno ochotné udělování informací také karlovarským berním úřadem?
V Praze, dne 17. ledna 1930.
Inž. Kallina,
Horpynka, Geyer, Kasper, dr Keibl, inž. Jung, Matzner, Krebs, dr Hanreich, dr Schollich, Köhler, Simm, Schubert, Knirsch, Nitsch, dr Törköly, Szentiványi, dr Holota, Hokky, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Dobránsky, Fedor.
138/XXIII.
Interpelace
poslance J, Kučery a soudruhů
ministrovi národní obrany
o příčinách sebevraždy Norberta Bartoše, vojína 7. hraničářského praporu 1. roty ve Frývaldově.
V sobolu 19. t. m. skončil pod koly vlaku na trati Olomouc-Krnov 19ti letý Norbert Bartoš, vojín 7. hraničářského praporu 1. roty ve Frývaldově. Jmenovaný vojín poslán byl začátkem ledna (3. ledna) do divisní nemocnice v Olomouci odd. VII. k operaci klíční kosti.
Po operací ještě nevyléčenému bylo přikázáno vykonávati službu, kterou jako nemocný nemohl a také neměl konat. Byl proto ihned, ač neuzdraven, z nemocničního léčení propuštěn a poslán ke svému praporu, kde očekával trest, jak lze soudit z dopisu, který krátce před svou smrtí napsal a v němž uvádí:
ťS Bohem, drazí rodiče sestro a bratři! Odcházím ze světa. Nenechám se trestat z nemocnice, že jsem nedržel službu u nemocného. Já jsem na léčení a ne abych držel službu. Kdo mne najde mrtvého, ať tento lístek odevzdá rodičům. Je to poslední mé přání. Odpusťte rodiče, že jsem to udělal. S bohem. Víc mne neuvidíte, leda mrtvého. Nemocnice mě zmrzačila a ještě mne chtějí nechat trestat. S bohem.Ť
Ponurý tento případ velice rozrušil celou veřejnost a vrhl stín na čsl. armádu.
Podepsaní táží se pana ministra, zda jest v čsl. armádě možno, aby po operaci doposud nevyléčený vojín mohl býti přikázán ke službě a v tom případě, když tuto nemůže vykonávati, nevyléčený poslán z nemocnice ke svému praporu a po případě i trestán.
V zájmu dobrého poměru mezi občanstvem a armádou jest záhodno, aby podobným případům bylo zabráněno tak, aby rodiče, jichž synové aktivně slouží, neměli obav o jejich osud.
Táží se proto podepsaní:
1.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby případ zmíněný byl řádně vyšetřen a viníci potrestáni?
2.) Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby podobné případy se neopakovaly?
V Praze dne 23. ledna 1930.
Kučera,
Tomášek, Remeš, Koudelka, Pik, Nový, inž. Nečas, Jaša, dr Mareš, Brodecký, Chalupník, Klein, Staněk, Stivín, Prokeš, Bečko, Polach, V. Beneš, Jurnečková, Husnaj, dr Winter, Tayerle, Seidl.
138/XXIV.
Interpelace
poslance Vojty Beneše a soudruhů
ministrovi školství a národní osvěty
o doplňku ke konkursu na ředitelské místo při měšťanské škole v Kasejovicích.
Věstník ministerstva školství a národní osvěty při nesl v roč. XI. sešitu 12, na str. 319 tento doplněk ke konkursu na ředitelské místo při měšťanské škole v Kasejovicích na okresu blatenském:
ťOkresní školní výbor v Blatné doplňuje konkurs, uveřejněný na str. 232 seš. 10, roč. XI. Věstníku v ten smysl, že při rozepsaném místě ředitelském v Kasejovicích bude dána přednost žadateli, který se vykáže zkouškou z jazyka francouzského pro školy měšťanské. Konkursní lhůta pro toto místo prodlužuje se do 28. prosince 1929.Ť
Tento doplněk ke konkursu v Kasejovicích pobouřil všecky kruhy učitelské a je dokladem k minulé interpelaci o vypisování učitelských mísí s dodatky. Ukazuje, kterak dodatkového a podle našeho názoru nezákonného nařízení ministerstva školství z r. 1925 je zneužíváno k účelům postranním a neomluvitelným. Neboť dodatek o řediteli zkoušeném z frančtiny vyvolán byl při kasejovickém konkursu nikoli proto, aby škola byla opatřena zkoušeným učitelem frančtiny, ale z toho důvodu, aby určitému, předem již vyhlédnutému žadateli věkem značně mladému bylo ředitelské místo kasejovické zajištěno. V Kasejovicích na škole měšťanské působí definitivní a z frančtiny zkoušený učitel Hála, který se také o místo uchází. Neměl tedy dodatek žádného oprávnění, směřoval pak jedině k tomu, aby právě učiteli Hálovi z frančtiny zkoušenému místo pojistil.
Je to neskrývané zneužití ministerského výnosu z 13. května 1925 č. 34.277, neboť nezákonný dodatkový výnos chtěl pojistit škole učitele, jehož nemá. Uvádějíce tento případ, kterým má býti neomluvitelným způsobem porušen čl. IV, obsazovacího zákona učitelského, tážeme se ministra školství a n. o.:
1.) je panu ministru školství a n. o. kasejovický případ znám?
2.) je pan ministr školství a n. o. ochoten naříditi, aby nezákonný dodatek ke konkursu na ředitelské místo v Kasejovicích byl okamžitě zrušen?
3.) je pan ministr školství a n. o. ochoten zrušiti i ministerský výnos z 13. května 1925, který takovéto manipulace a pokusy o znehodnocení obsazovacího zákona umožňuje?
V Praze dne 21. ledna 1930.
V. Beneš,
Srba, Tayerle, Brodecký, Bečka, Klein, inž. Nečas, Husnaj, Neumeister, Chalupník, Bíňovec, Prokeš, Seidl, Chalupa, Hampl, Stivín, Staněk, Jaša, dr Macek, Jurnečková, Remeš, Pik, Nový.