115/XIX. (překlad).

Interpelace

poslance dra Hanreicha a druhů

ministru financí

o dani z masa při domácích porážkách v důchodovém okrese miroslavském.

Stále více se množí stížnosti, že miroslavský důchodkový kontrolní úřad při revisích platů na daň z masa při domácích porážkách postupuje neobyčejně přísně a nespravedlivě. Zvláště stále se množí pověsti, že se orgánům důchodkové kontroly při přestupcích vyplácí část pokuty jako odměna za jejich služební horlivost. Dále žádají naprosto rozhodně, aby se jim pokuty vyplácely přímo, čímž se pochopitelně často zdá odůvodněným podezření, že nelze řádně kontrolovati, zda se vybrané pokuty také řádně odvádějí. Jak trýznivě se jedná při kontrolách, nechť ukáže tento případ:

V obci Trnovém Poli, v okrese mikulovském, byl zemědělec Adolf Langer potrestán, poněvadž porazil vepře a odhadl jej na 130 kg mrtvé váhy, kdežto kontrola zjistila váhu 135 kg. Uváží-li se, že odhad podle živé váhy na mrtvou váhu nikdy se nedá provésti naprosto jistě a že daň musí býti zaplacena ještě před zabitím, dlužno uvalení trestu v tomto případě označiti jen za vyslovené trýznění.

Podepsaní dovolují si tedy tázati se:

1. Jest pan ministr ochoten vysvětliti, mají-li orgány důchodkové kontroly právo předepisovati tresty a hrozbou, že jinak trest bude zvýšen, žádati, aby byl ihned hotově zaplacen?

2. Jest pravda, že orgány důchodkové kontroly dostávají z pokut jistou částku?

3. Jest pan ministr financí ochoten daň z masa, která se všeobecně pociťuje jako břímě, paušalovati nižší sazbou?

V Praze dne 9. ledna 1930.

Dr. Hanreich,

Geyer, Kasper, Schubert, dr. Schollich, Knirsch, Matzner, inž. Jung, inž. Kallina, dr. Hassold, Simm, Krebs, dr. Keibl, Köhler, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Szüllö, Dobránsky, Hokky, Fedor, dr. Jabloniczky.

 

115/XX. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Krebse, R. Kaspera a druhů

ministrovi sociální péče

o zavedení legitimací pro sociální pojištění.

Podle §u 21 a, odst. 1, zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 Sb. z. a n., mají býti zavedeny pro řádnou evidenci pojištěnců a na jejich přání zvláštní legitimace. Odborový svaz německých dělníků se sídlem v Šumperku zaslal již roku 1929 z příkazu svých členů dotaz ministerstvu sociální péče, zda ještě roku 1929 budou takovéto legitimace nařízením zavedeny. Jmenovaný svaz dokonce dodnes nedostal na svou otázku odpověď. Tato věc a četné stížnosti zaměstnanců podrobených sociálnímu pojištění nutí podepsané, aby se otázali pana ministra sociální péče:

1. Jest pan ministr ochoten vydati nařízení, jímž se zavádějí výkazy pro tyto pojištěnce?

2. Bylo již započato s přípravnými pracemi k tomu?

3. Lze počítati, že tyto výkazy budou zavedeny nejdéle do konce června 1930?

V Praze dne 11. ledna 1930.

Krebs, Kasper,

Zajiček, Horpynka, inž. Kallina, Fritscher, dr. Luschka, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Keibl, dr. Hanreich, Köhler, Geyer, Simm, Schubert, inž, Jung, Knirsch, Krumpe, Matzner, Kunz, Bobek.

 

115/XXI. (překlad).

Interpelace

poslanců R. Kaspera, R. Köhlera a druhů

ministrovi sociální péče

o reformě dělnického úrazového pojištění.

Nyní platná zákon o úrazovém pojištění dělníků ze dne 28. prosince 1887, číslo 1, z roku 1888 ř. z. a čís. 207 z roku 1919 Sb. z. a n., neodpovídá již dávno dnešním hospodářským a sociálním poměrům. Poslanci Josef Patzel a Hugo Simm četnými dotazy a návrhy od roku 1920 náležitě odůvodnili naléhavou nutnost reformy zákona o dělnickém úrazovém pojištění.

V této interpelaci poukazují podepsaní především na to, že zemědělští a lesní dělníci stále ještě nepodléhají zákonné pojistné povinnosti. Dále v uvedeném zákoně není stanovena zásada dvoutřetinového zastoupení pro pojištěné zaměstnance jednotřetinového zastoupení pro zaměstnavatele na základě tajného a rovného volebního práva s poměrným zastoupením. Tato věc jest snad příčinou, že od roku 1919 nebyly provedeny volby do představenstva dělnických úrazových pojišťoven.

Podepsaní se táží pana ministra sociální péče:

1. Jest pan ministr ochoten co nejdříve připraviti návrh zákona na úplnou reformu zákona o dělnickém úrazovém pojištění?

2. Jest ochoten předložiti tento návrh odborovým organisacím dělníků, aby o něm podali posudek?

3. Jest ochoten, než ještě bude vydán tento návrh, svolati poradu a pozvati k ní všechny organisace dělníků a zaměstnavatelů, mající zájem na této reformě?

V Praze dne 11. ledna 1930.

Kasper, Köhler,

dr. Keibl, Zajiček, inž. Kallina, Kunz, Greif, Fritscher, Krebs, dr. Hassold, Krumpe, Knirsch, Bobek, Geyer, inž. Jung, Horpynka, Simm, dr. Luschka, dr. Schollich, Matzner, dr. Hanreich, Szentiványi, dr. Holota, Nitsch, dr. Törköly.

 

115/XXII. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministru vnitra

o užívání jazyků v hlučínském okresním zastupitelstvu.

Ve schůzi hlučínského okresního zastupitelství dne 22. března m. r. podal člen okresního výboru Josef Dworok jménem všech 10 německých členů okresního zastupitelstva návrh, aby se v okresním zastupitelstvu zavedla německá jednací řeč. Na tento návrh dostal navrhovatel tuto odpověď:

"Na Váš dotaz Vám oznamuji, že Vaši žádosti ze dne 22. března 1929, aby na denní pořad schůze okresního zastupitelstva, výboru a komisí byl dán návrh na zavedení německé řeči jako jednací řeči okresního zastupitelstva, nemohu vzíti za podklad žádaného projednání, neboť zavedení německého jazyka jako jednacího v hlučínském okresním zastupitelstvu odporuje odst. 1 vládního nařízení ze dne 29. prosince 1928, č. 229 Sb. z. a n., podle něhož okresní zastupitelstva jednají v oficielním státním jazyku. Stran jiných jazyků platí ustanovení odst. 2 - 8 uvedeného nařízení, které vyžaduje 20%ní menšiny, jíž na Hlučínsku není. Podle toho nelze podle odst. 3, §u 11 jednacího řádu zavésti němčinu jako menšinový jazyk při jednání v okresním zastupitelstvu a tohoto návrhu jako nepatřícího do působnosti okresního zastupitelstva nelze dáti na denní pořad. Okresní hejtman: Gela."

Okresní hejtman tvrdí tedy proti svému lepšímu vědomí, že Němci v hlučínském okrese nedosahují 20% obyvatelstva, ačkoliv musí znáti výsledky voleb do rozličných sborů, které všechny vykazovaly počet německého obyvatelstva daleko přesahující 20%, ba zřejmě dosahující dokonce většiny. Při tom jest zcela lhostejno, vezmou-li se za základ parlamentní volby z let 1920, 1925 nebo 1929 nebo volby do zastupitelstev okresů a zemí. I poslední parlamentní volby z r. 1929 vykazují německou účast na 55.7%, českou jen na 40%. Při volbách do okresního zastupitelstva pro německé strany 10.571 hlasů, pro české strany jen 9.031 hlasů.

Z těchto číslic jistě nepochybně vyplývá právo německých členů okresního zastupitelstva, aby mohli užívati svého jazyka v okresním zastupitelstvu. Uvádějí-li se proti tomu data soupisu lidu z r. 1921, podle nichž tam bydlí 39.209 Čechoslováků a jen 7.707 Němců, dlužno ovšem pochybovati o správnosti těchto číslic. Výsledky voleb, provedených bez vlivu a tajně, rozhodně spíše zasluhují víry. Odepříti užívání němčiny v hlučínském okresním zastupitelstvu jest tedy podle tohoto stavu věcí nezákonitou a těžce uráží němce a hrubě jim odpírá práva zaručená ústavou.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten dáti hlučínskému okresnímu úřadu přiměřené rozkazy stran nerušeného užívání německého jazyka a výsledky voleb uznati jako základ pro jazyková práva?

V Praze dne 8. ledna 1930.

Dr. Schollich,

Geyer, Matzner, dr. Hanreich, Schubert, Kasper, Szentiványi, Nitsch, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Hassold, Köhler, Fedor, dr. Holota, Dobránsky, Horpynka, Simm, inž. Jung, Knirsch, Krebs, Hokky, dr. Törköly, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky.

 

115/XXIII. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Krebse, J. Geyera a druhů

ministrovi sociální péče

o těžkém poškození německého živlu při jmenování do správních orgánů vimperské okresní nemocenské pojišťovny.

Ačkoliv všeobecně při jmenování do okresních nemocenských pojišťoven se všude libovolně postupovalo a tento postup byl předmětem kritiky nejen v řečích ve sněmovně pronesených, nýbrž i v četných interpelacích a dotazech, jsou podepsaní přece nuceni na zvláštním jmenování do správních orgánů vimperské okresní nemocenské pojišťovny ukázati, jak vláda zneužívala svého jmenovacího práva. Že se skutečně jmenování zneužilo k národně šovinistickým účelům, jak to vyložil posl. H. Krebs již při poradách v sociálně-politickém výboru, ukazuje tento případ:

Do správních orgánů vimperské okresní nemocenské pojišťovny bylo jmenováno:

a) Do představenstva: 6 českých a 3 němečtí dělníci, 1 český a 2 němečtí zaměstnavatelé.

Úhrnem: 7 českých a 5 německých zástupců.

b) Do dozorčího výboru: 2 čeští a 1 německý dělník, 6 českých a 3 němečtí zaměstnavatelé.

Úhrnem 8 českých a 4 němečtí zástupci.

Ve společných schůzích obou správních orgánů bude tedy 15 českých a 9 německých zástupců.

V dohodě ze dne 24. listopadu 1928 prohlásili čeští zaměstnavatelé, že na dohodě nelze nic měniti, pokud jde o zastoupení zaměstnavatelů. Bohužel ani tohoto slibu nebylo dbáno.

Nebylo dbáno národnostního poměru, podle něhož jest v soudním okrese vimperském 56.97% Němců a 42% Čechů, ačkoliv se toho Češi dříve dovolávali. Ale ani tohoto poměru se nesmí užíti u vimperské okresní nemocenské pojišťovny, poněvadž jest tam poměr pro Němce značně příznivější, vyslovený těmito číslicemi:

a)	198	německých	živnostníků	zaměstnává	379	osob
b)	133	"	zemědělců	"	245	"
c)	59	"	domácností	"	64	"
d)	51	"	podniků s více než 5 dělníky	zaměstnává	2189	"

 

411 německých zaměstnavatelů zaměstnává 2877 osob čili 73.1%.

a)	101	českých	živnostníků	zaměstnává	194	osob
b)	111	"	zemědělců	"	211	"
c)	31	"	domácností	"	33	"
d)	21	"	podniků s více než 5 dělníky	zaměstnává	620	"

 

264 českých zaměstnavatelů zaměstnává 1058 osob čili 26.88%.

Pojištěnců jest sotva 20% české národnosti. Správné rozdělení v obou správních orgánech mělo by tedy býti:

9 německých dělníků, 9 německých zaměstnavatelů a po 3 českých dělnících a zaměstnavatelích. Pověstným jmenováním - při němž byly jmenovány dokonce osoby zaměstnavatelských místech, které nevyhovují zákonitým požadavkům pro toto místo - byla fakta zcela obrácena.

Při volbách do zemského zastupitelstva dne 2. prosince 1928 odevzdali hlasů na jednotlivé strany:

Němci:

Sociální demokrati	2961	hlasů,	tj.	45%
Křesťanští sociálové	1428	"	tj.	21%
Svaz zemědělců	789	"	tj.	12%
Němečtí nacionálové	631	"	tj.	10%
Nár.-soc. strana dělnická	357	"	tj.	5%
Živnostenská strana	334	"	tj.	5%
Roscheova strana	182	"	tj.	2%
úhrnem	6672	hlasů,	tj.	45%

 

Češi:

Sociální demokrati	429	hlasů,	tj.	11%
Křesťanští sociálové	969	"	tj.	25%
Agrárníci	1272	"	tj.	33%
Národní demokrati	249	"	tj.	6%
Nár.-soc. Klofáčovci	575	"	tj.	15%
Živnostenská strana	383	"	tj.	10%
úhrnem	3877	hlasů,	tj.	31.6%

 

Mimo to dostali komunisté jako národnostně smíšení 1735 hlasů (asi 350 německých a 1385 českých), to jest 14%.

Rozumní a rozvážliví Češi odsuzují toto znásilnění Němců, které prospívá Jedině Kramářově straně, která má 6 členů a 8 náhradníků, zatím co na př. čeští sociální demokrati s dvojnásobným počtem hlasů nedostali žádného mandátu.

Pohlédneme-li na toto jmenování s hlediska zastoupení podle podniků a finanční otázky, projevuje se křivda ještě křiklavěji.

Jmenovaných 6 českých členů představenstva zastupuje podle povolání asi 500 členů, kdežto 3 němečtí dělníci mají zastupovati 1100 členů německých podniků. Velké podniky, jako Adolfova sklárna, továrna na prádlo Jos a Stein, Schwarzenberské ředitelství lesů atd. nemají ve správních orgánech ani jediného zástupce dělníků. Největší podnik Steinbrennerův má jen jediného zástupce dělníků.

3 němečtí dělníci zastupují dělnictvo z podniků přispívajících ročně částkou asi 330.000 Kč (třetina veškerých příspěvků), zatím co 6 českých dělníků zastupuje jen podniky přispívající ročně asi 65.000 Kč. Výše uvedené velké podniky s ročními příspěvky 220.000 Kč nejsou vůbec zastoupeny.

Při tomto neuvěřitelném odstrčení německého obyvatelstva při jmenování do vimperské okresní nemocenské pojišťovny nemůže a nesmí zůstati.

V tomto případě nestačí, že pan ministr sociální péče ve své řeči dne 14. dubna slíbil, že volby do okresních nemocenských pojišťoven budou brzy - pravděpodobně na podzim 1929 - rozepsány. V případě vimperské nemocenské pojišťovny dlužno již dříve provésti nápravu i jmenování. To bylo řečeno i ve velkém projevu, jehož se manifestačně účastnilo veškeré německé obyvatelstvo Vimperka.

Poukazujeme na rozhodnutí, které podepsaly veškeré, také vládní, německé strany a odborové organisace jako na důkaz, jak velice všechny tyto sbory a strany jsou za jedno, odsuzujíce potlačování Němců při jmenování do okresní nemocenské pojišťovny.

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče:

1. Jest ochoten uvedené pravdivé skutečnosti podrobně vyšetřiti?

2. Jest ochoten neslýchanou křivdu německého obyvatelstva při jmenování do okresní nemocenské pojišťovny, vyplývající z těchto skutečností, napraviti tím, že provede jmenování podle národních poměrů osob pojištěných v okresní nemocenské pojišťovně?

3. Jest pan ministr ochoten pohnati k přísné odpovědnosti činitele, jenž zavinil takové šovinistické jmenování do vimperské okresní nemocenské pojišťovny a tím ministerstvu přiznal v očích nejen dělníků, nýbrž i zaměstnavatelů vimperského okresu ráz českého šovinistického úřadu?

V Praze dne 11. ledna 1930.

Krebs, Geyer,

inž. Kallina, Horpynka, dr. Hanreich, Schubert, dr. Luschka, Fritscher, Krumpe, Bobek, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Hassold, inž. Jung, Kunz, Knirsch, Oehlinger, Köhler, Simm, Matzner, Kasper.

 

Původní znění ad 115/II.

Interpellation

des Abgeordneten Hugo Simm und Genossen

an den Minister für Handel, Gewerbe und Industrie

in Angelegenheit der Erlassung eines Gesetzes gegen Wirtschaftsspionage und zum Schutze der eigenen Industrie.

In den verflossenen Monaten kam es innerhalb des Gablonzer Wirtschaftsgebietes zu Vorfällen, welche der Aufmerksamkeit der breitesten privater als staatlicher Verantwortung zur Kenntnis gebracht werden müssen:

Die in diesem Gebiete seit Jahrhunderten bestehende Glasindustrie, die Lebensgrundlage von rund hunderttausend Menschen, wie hervorragende Grundlage der finanziellen. Führung des Staates ist letzthin einer besonderen Erfassung durch Ausländer mit der erkannten Absicht unterzogen worden, Erzeugungsmethoden dieser Industrie kennen zu lernen, um sie dann zur Gänze oder in Teilen verschleppen zu können. Wenn diese Vorgänge nicht einer strengen Verweisung zugeführt werden, müssen sich an die traurigen Tatsachen der auf gleichem Wege schon vor langem erfolgten Übertragung von industriellen Anlagen wie des Aufbaues dem Gablonzer Wirtschaftsgebiete eigenartiger Industriezweige fortführen und müssen Verluste der Hohlperlen- und Banglesproduktion entstehen, deren katastrophale Auswirkungen kaum noch übersehen werden können. Tausende Existenzen aller sozialen Grade würden vernichtet und Not und Elend bräche in eine weltbekannte Wirtschaftseinheit.

Es besteht leider keine Handhabe, derartigen Entwicklungen energisch zu begegnen. Die diesbezügliche notwendige Schutzgesetzgebung fehlt ganz und gar, so daß auch eigenen verantwortungslosen Elementen die direkte oder indirekte Industrieverschleppung ins Ausland nicht unterbunden werden kann. Der Appell an die wirtschaftliche Disziplin und Einsicht hat nicht immer gehüllt, um der Industriespionage bzw. die Hilfeleistung zu derselben Einhalt zu bieten. Es ist das anhängig von der Erlassung gesetzlicher Maßnahmen, nach denen industrielle Spionage, Wirtschaftsverschleppung und Vorschubleistung hierzu einer strengen Bestrafung zugeführt wird.

Die Interpellanten erachten für diese pflichtgemäße Ausborge zunächst verantwortlich das Ministerium für Handel, das seinerseits zumindest die Initiative in der Gesamtregierung zum Schutze der heimischen Industrie, deren Erhaltung und weiteren Ausbau zu ergreifen hat. Die Gesamtregierung wird ohne Zweifel einen durch den Minister für Handel diesbezüglich ausgelösten Schritt als in der Richtung höchster Verantwortung gelegenen bezeichnen und die gesamten staatlichen Möglichkeiten dem verlangten Schutze bereitstellen. Die Interpellanten gehen in der Annahme, daß der Minister für Handel gleicher Erkenntnis ist, gewiß nicht fehl und sie fragen an:

ob er bereit ist, in Ansehung der im Gablonzer Wirtschaftsgebiet vorgekommenen Industriespionage die Erlassung eines Gesetzes zum Schutze eigener Industrie ungesäumt vorzubereiten und dessen Erlassung zu bewirken?

Prag, am 17. Dezember 1929.

Simm,

Geyer, Kasper, Schubert, Knirsch, Horpynka, Ing. Kallina, Dr. Keibl, Dr. Hassold, Dr. Törköly, Szentiványi, Stenzl, Krebs, Ing. Jung, Köhler, Dr. Schollich, Dr. Hanreich, Matzner, Nitsch, Dr. Holota, Prause, Eckert.

 

Původní znění ad 115/IX.

Interpellation

der Abgeordneten Babel, Krosnář, Steiner und Genossen

an den Justizminister und Innenminister

wegen der Verhaftung und Gefangenhalten des Abgeordneten Hruška.

Der Abg. Hruška wurde bei der Wahl ordnungsgemäß gewählt und als gewählt anerkannt. Trotzdem wurde er gezwungen eine Gefängnisstrafe, zu welcher er am 5. Oktober 1929 vom Olmützer Kreisgericht verurteilt worden war, auch weiterhin abzubüßen. Alle Proteste und Forderungen nach sofortiger Freilassung, die von ihm selbst und vom ganzen Klub der kommunistischen Abgeordneten vorgebracht wurden, und die den Willen der arbeitenden Bevölkerung zum Ausdruck brachten, wurde nicht beachtet. Nur infolge einer schweren Erkrankung der Mutter des Abg. Hruška mußte ihm am 6. Dezember ein 8tägiger Urlaub gewährt werden, aber auch dies geschah nur unter der erpresserischen Bedingung, daß sich Abg. Hruška im Parlament die Angeloben. Mit Rücksicht auf seine Pflicht als Führer der proletarischen Bewegung und als vom revolutionären Proletariat bewährter Abgeordneter weigerte er sich selbstverständlich durch freiwillige Rückkehr seine gewaltsame und sogar nach dem bürgerlichen Gesetz völlig widerrechtliche Gefangenhalten zu erleichtern.

Am 19. Dezember kam ein Polizeiinspektor mit Polizeiwache in das Haus des Abg. Hruška und erklärte ihn für verhaftet. Der Abg. Hruška verwies auf seine Immunität, sowie darauf, daß seine Mutter nach ärztlichem Zeugnis im Sterben liege, und daß auch er selbst krank sei. Trotzdem beharrte der Polizeiinspektor auf der Verhaftung. Als Abg. Hruška sich begreiflicherweise weigerte sich verhaften zu lassen und schließlich die Wohnung versperrte ließ der Polizeiinspektor die Wohnung gewaltsam erbrächten und schleppte den Abg. Hruška, der sich immer noch nicht freiwillig verhaften lassen wollte, zur Vysočaner Polizeidirektion. Dort wurde dem Ab. Hruška verboten, das Justizministerium telephonisch anzurufen. Nach dreistündigen Warten wurde der Abg. Hruška schließlich wie ein gemeiner Verbrecher nach der Polizeidirektion in Prag überführt, wo er dem Polizeirat Knotek vorgeführt wurde. Abg. Hruška wiederholte seine Proteste und der Polizeirat Knotek mußte schließlich selbst zugeben, daß eine Verletzung der Immunität vorliegt und seine sofortige Freilassung anordnen.

Am Samstag den 21. Dezember wurde aber Abg. Hruška dennoch neuerlich verhaftet. Er wurde aus seiner Wohnung weggeschleppt und in das Olmützer Kreisgerichtsgefängnis eingeliefert, obwohl an diesem Tage seine Mutter starb.

Diese brutale Vorgehen gegen einen gewählten Angeordneten kennzeichnet das gegenwärtige Regime als ein ausgesprochen faschistischen Regime. Durch die Erklärung des Polizeirates Knotek, den sicherlich niemand eine Vorliebe für den Kommunismus und für den revolutionären Befreiungskampf des Proletariates beschuldigen kann, wird einwandfrei bestätigt, daß alle diesen Maßnahmen krasse Verletzungen der Immunität bedeuten, welche infolge der Umständen, unter denen sie erfolgten und der Brutalität mit welcher sie durchgeführt worden, besonders empörend wirken. Die Wohnung eines Angeordneten, dessen Immunität sogar ein reaktionärer Polizeirat anerkennen muß, wird gewaltsam erbrochen, der Abgeordnete wird mit Gewalt davongeschleppt, er darf nicht den Justizminister anrufen, und er wird schließlich, obwohl man ihn bereits hatte freilassen müssen, vom Sterbebett seiner Mutter hinweg neuerlich verhaftet, Solche Methoden, deren sich der Zarismus nicht hätte schämen müssen und deren sich auch Mussolini nicht schämen muß, zeigen, daß der Bourgeoisie der gesetzliche Unterdrückungsapparat nicht mehr genügt und mit welchen Mitteln die Regierung als Werkzeug der Bourgeoisie ihre Raubpläne gegen die Arbeiter und Bauern durchführen und ihre Vorbereitung zum imperialistischen kriege und insbesondere zum Angriff gegen die Sowjetunion sichern will. Die Tatsache, daß diese Schandtaten unter der unmittelbaren Verantwortung eines sozialfaschistischen Ministers verübt wurden, kennzeichnen die Rolle der Sozialfaschisten in der Regierung bei diesen Plänen.

Wir fragen den Justizminister und den Minister des Innern:

1. Wie können sie derartig krasse faschistische Gewaltakte verantworten?

2. Wie können die Minister insbesondere die letzte neuerliche Verhaftung des Abg. Hruška rechtfertigen, welche erfolge, nachdem bereits durch seine Freilassung bezeugt war, daß die Verhaftung selbst nach bürgerlichen Gesetzen nicht erlaubt war?

3. Wie stellen sie sich zu den von der kommunistischen Abgeordneten im Namen aller Arbeitenden aufgestellten Forderung, nach sofortiger Freilassung des Abg. Hruška, sowie der übrigen eingekerkerte kommunistischen Abgeordneten und aller politischen Gefangenen überhaupt, nach strengster Bestrafung aller für die angeführten Maßnahmen verantwortlichen?

Prag, am 3. Jänner 1930.

Babel, Krosnař, Steiner,

Śliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Čižinská, Tyll, Haiblick, Novotný, Dvořák, Hadek, Höhnel, Barša, Hrubý, Zápotocký, Kuhn, Juran, Kubač, Kliment.

 

Původní znění ad 115/X.

Interpellation

des Abgeordneten Windirsch und Genossen

an den Postminister

betreffend die Regelung des Telephonverkehres im Riesengebirge.

Kurz vor den letzten Weihnachtsfeiertagen kamen vier Touristen im Riesengebirge um ihr Leben. Mit der Schilderung des Sachverhaltes berußte sich auch der in Hirschberg (Preußisch-Schlesien) erscheinende "Bote aus dem Riesengebirge", der bei der Besprechung des Falles unter anderem folgendes bemerkte:

"Was aber wieder gänzlich versagt hat, ist die Fernsprechverbindung auf der böhmischen Seife des Gebirges. Im letzten Jahre hat die čechische Postverwaltung eine, wie man anerkennen muß, wirklich großzügige Verbesserung des Fernsprechverkehrs auf ihrer Seite durchgeführt. Alle Bauden auf čechischen Boden sind jetzt angeschlossen und durch die Einrichtung neuer Vermittlungsstellen ist eine schnelle Verbindung geschaffen worden; auch sind mehrere neue direkte Verbindungen von Prag nach dem Riesengebirge hergestellt worden. Das alles ist ganz schön und gut, es hat aber alles keinen Zweck, wenn die Bauden nur zu sehr beschränkten Stunden und Sonntags fast gar nicht telephonisch zu erreichen sind. So war es nämlich auch am Sonntag. Es war nicht möglich, abends eine telephonische Verbindung von der Prinz-Heinrich-Baude nach der Spindlerbaude zu erreichen. Vielleicht hätte sich denn doch bei einer Verständigung zwischen den beiden Bauden eine schnellere und bessere Hilfeleistung erreichen lassen."

Bezugnahmen auf diese Ausführungen wird gefragt:

Ist der Herr Minister für Post und Telegraphenwesen bereit, zu verfügen, daß im Riesengebirge der Telephonverkehr eine solche Regelung findet, wie sie im Interesse der Förderung des Touristenverkehres und aus Gründen der Sicherheit geboten ist?

Was gedenkt der Herr Minister deshalb zu veranlassen?

Prag, am 9. Jänner 1930.

Windirsch,

Wagner, Gläsel, Böllmann, Fedor, Nitsch, Dr. Peters, Dr. Rosche, Hodina, Platzer, Dr. Szüllö, Dobránsky, Jelinek, Stenzl, Zierhut, Viereckl, Heller, Halke, Eckert, Prause, Hokky, Böhm.

 

Původní znění ad 115/XI.

Interpellation

des Abgeordneten Windirsch und Genossen

an den Finanzminister

betreffend die Reineinkommendurchschnitte in der Landwirtschaft für das Jahr 1929 nach § 327 des Gesetzes Nr. 76/1927.

Gegenwärtig werden bereits Vorkehrungen getroffen, um die Reineinkommendurchschnitte in der Landwirtschaft für das Jahr 1929 festzusetzen. Mit Rücksicht auf die Gestaltung der Preise für Landwirtschaftliche Produkte im Jahre 1929 ist sicher, daß dieses Jahr für die Landwirtschaft schlechtere Ergebnisse zeitigt, als das vorhergehende Jahr 1928, weil im Jahre 1929 bei der unverminderten Höhe der Kosten der landwirtschaftlichen Betriebsführung die Einnahmen viel geringer geworden sind. Es ist erforderlich, daß dieser Sachverhalt die notwendige Berücksichtigung auch seitens der Finanzverwaltung bei der Ermittlung der Reineinkommendurchschnitte in der Landwirtschaft für das Jahr findet. Hiebei sollen rein fiskalische Erwägungen in den Hintergrund treten, damit die schlimme Lage, in der sich die Landwirtschaft ohnedies befindet, nicht noch weiter verschlechtert wird. Diese Gefahr besteht, wenn die Verhandlungen über die Höhe der Reineinkommendurchschnitte von Seite mancher Steuerverwaltungen in diktatorischer Weise geführt und die Meinungsäußerungen der Vertreter aus der Landwirtschaft bagatellisiert werden.

Wie solche Verhandlungen nicht geführt werden dürfen, dafür sprechen z. B. Vorkommnisse bei der Steueradministration in Mies, wo am 20. Juni 1929 wegen der Festsetzung der Reineinkommendurchschnitte in der Landwirtschaft für das Jahr 1928 die Schlußverhandlungen geführt wurden. Zu der Sitzung, die an diesem Tage Vormittag abgehalten wurde, hatten sich nicht alle geladenen Vertreter aus der Landwirtschaft eingefunden. Der die Verhandlungen führende Beamte der Steueradministration in Mies benützte diesen Umstand, als sich die anwesenden Landwirte mit der Höhe der Reineinkommensätze nicht einverstanden erklärten, zu äußern: "Alle Einwendungen sind nutzlos, weil die Herren, die nicht erschienen sind, damit die Sätze anerkannt haben. Ich habe damit auch die Mehrheit." Am Nachmittag desselben Tages besuchte der betreffende Beamte im Automobil auch jene landwirtschaftlichen Vertreter, die an der Sitzungsteilanhme verhindert waren und suchte von ihnen die Unterschriften, unter das Sitzungsprotokoll zu bekommen. Jenen Landwirtschaftlichen Vertretern gegenüber, die nicht Unterfertigten, sagte der betreffende Beamte, daß sie, nachdem sie die Einigung verhinderten, verschuldet haben, daß der Bezirk Mies nunmehr am höchsten besteuert werde.

Das Vorgehen des betreffenden Beamten, der zugleich der Vorstand der Steueradministration in Mies ist, kann der übrigen Beamtenschaft nicht als vorbildlich gelten. Im Gegenteil, es stehe die von ihm geäußerten Drohungen den nicht willfährigen Vertretern aus der Landwirtschaft gegenüber im Widersprüche mit den Gesetzen, deren Hüter er eigentlich sein sollte. Nicht in Einklang mit dem Gesetze zu bringen ist auch die Tatsache, daß nach einer Sitzung Unterschriften zu dem Protokoll auch von Personen eingeholt werden, die an der Sitzung überhaupt nicht teilgenommen haben.

Die Auswirkungen dieses Vorgehens des Leiters der Steueradministration in Mies zeigten sich in der Folge in den Bemerkungen der Einkommensteuer, bei denen das Bestreben war, recht viele landwirtschaftliche Betriebe einkommensteuerpflichtig zu machen. Zu dem Zwecke wurden nicht nur hohe landwirtschaftliche Reineinkommendurchschnitte zur Grundlage genommen, sondern es wurden auch die Erträge aus dem Wald, aus Gebäuden und Kapitalzinsen über Gebühr erhöht und andererseits wurden die Aufwendungen für Ausbedinge und Betriebsausgaben herabgesetzt.

So mußte die Kleinlandwirtin Elisabeth Christl in Gesürzen erfahren, daß ihn ein Gebäudeertrag von 800 Kč vorgeschrieben wurde, obwohl ein Zinsertrag überhaupt nicht vorliegt und der Benutzungswert der eigenen Wohnung weise nur mit 200 Kč angerechnet werden konnte.

Franz Guha, ein Kleinlandwirt in Piwana, der ein Ausbedinge mit 3230 Kč in Abrechnung brachte, mußte erfahren, daß das Ausbedinge nur mit 2000 Kč Anerkennung band.

Anna Zeinar, Landwirtin in Wranowa, sollte als Betriebsregie auf ihrer 23 ha großen Wirtschaft nur 2300 Kč in Abrechnung bringen dürfen.

Johann Kulhanek in Wellana, der über 19 ha Fläche bewirtschaftet, sollte an Betriebsregie gar nur 950 Kč in Abrechnung bringen dürfen.

Die wenigen angeführten Fälle, die noch beträchtlich vermehrt werden konnten, lassen zusammen mit der geschilderten Art zur Feststellung der Reineinkommendurchschnitte in der Landwirtschaft im Bereiche der Steueradministration in Mies erkennen, daß erforderlich ist, bei den für das Jahr 1929 geltenden ähnlichen Arbeiten Methoden anzuwenden die auf die berechtigten Bedürfnisse der Landwirtschaft die erforderliche Rücksicht nehmen.

Im Hinblick auf die Wichtigkeit des Gegenstandes wird der Herr Finanzminister gefragt, ob er bereit ist, darauf Einfluß zu nehmen, damit die Ermittlung der Reineinkommendurchschnitte in der Landwirtschaft für das Jahr 1929 in einer Weise geschieht, die der kritischen Lage, in der sich die Landwirtschaft bereits im Jahre 1929 befunden hat, gebührend Rechnung trägt.

Ferner wird gefragt, ob er veranlassen will, daß deshalb noch besondere Weisungen an die Steuradministration in Mies erteilt werden.

Prag, am 7. Jänner 1930.

Windirsch,

Nitsch, Hodina, Platzer, Dr. Rosche, Dr. Peters, Dr. Szüllö, Fedor, Stenzl, Gläsel, Böhm, Jelinek, Dobránsky, Prause, Zierhut, Viereckl, Heller, Böllmann, Wagner, Eckert, Hokky, Halke.