41/XIII (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o neudržitelných poměrech na poště v městě Žandově u Chebu.

Po léta usiloval starostenský úřad v zájmu živnostníků a obchodníků, ba celého obyvatelstva, aby v Žandově byla zřízena stálá telefonní stanice. Všechna usilování byla dosud marná. Komise vyslaná pražským ředitelstvím pošt a telegrafů vytýkala nejprve nedostatečné úřední místnosti. Aby se opatřily potřebné úřední místnosti, žádalo ředitelství pošt a telegrafů, aby byly zaplaceny přiměřené stavební poplatky, načež město jakož i obchodníci a živnostníci zaplatili ředitelství pošt a telegrafů asi 50,000 Kč, ale do dnešního dne slíbená telefonní stanice zřízena nebyla. I jinak lze poměry na tamější poště označiti rozhodně za trvale neutěšené. Přednosta poštovního úřadu si dokonce dovoluje vybírati v jedné části města doručné 2 Kč z každého telegramu. Úřední hodiny se nedodržují a dále přednosta pošty nařídil, že se odpoledne přijímají peníze jen do 500 Kč. Také nařídil, aby se nyní pošta doručovala denně jen jednou ačkoliv se dosud doručovala dvakrát denně. Všechna tato opatření hospodářsky poškozují žandovské obyvatelstvo, zvláště obchodníky a živnostníky a proto se podepsaný táže:

1.) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby byly přísně vyšetřeny zde vylíčené poměry u poštovního úřadu v Žandově?

2.) Jest pan ministr ochoten ihned napraviti všechny zde uvedené nešvary a vyhověti spravedlivému požadavku obchodníků a živnostníků jakož i veškerého obyvatelstva?

V Praze dne 15. prosince 1929.

Inž. Kallina, Matzner, Geyer, Schubert, Kasper, Horpynka, dr Keibl, dr Hassold, Simm, dr Hanreich, Krebs, inž. Jung, dr Schollich, Köhler, Szentiványi, dr Holota, Nitsch, Knirsch, dr Törköly, Stenzl, Prause, Eckert.

41/XIV (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi školství a národní osvěty,

že v Schönfichtu, okres Mariánské Lázně, proti zákonu zřízena veřejná obecná škola s československým vyučovacím jazykem.

Výměrem okresního úřadu v Mariánských Lázních ze dne 1. července 1929, čís. 5942, byla vyrozuměna místní školní rada v Schönfichtu o zřízení veřejné české obecné školy. Výnos zněl takto:

ťMinisterstvo školství a národní osvěty zřizuje výnosem ze dne 9. června 1929, čís. 39.640/29-1, podle ustanovení §u 5 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., resp. §u Z zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n., v Schönfichtu, okres Mariánské Lázně, veřejnou obecnou školu s československým vyučovacím jazykem.

Tato škola se otevírá jako jednotřídní počátkem školního roku 1929/30.

Ministerstvo systemisuje při této škole místo definitivního učitele nebo učitelky zároveň jako správce školy.

Z rozkazu ministerstva školství a národní osvětu podle výnosu ze dne 9. června 1929, čís. 39.640/29-1 s odkazem na § 6 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. a §u 35 zákona ze dne 9. dubna 1920, číslo 292 Sb. z. a n., vyrozumívám o tomto místní školní radu.

Okresní hejtman:

Dr. Lehrmann v. r.Ť

Tento výnos jest příznačný pro poměry, které zde jsou za česko-německé vládní většiny. Dokazuje však také naprostou bezvlivnost německých ministrů a německých vládních stran.

Podle hořejšího výnosu má býti zřízena v Schönfichtu česká škola, v místě, v němž jsou jen dva čeští obyvatelé a to český poštmistr a český četník, oba však bezdětní! Jde tedy o čistě německou obec. Jeden občan z této obce oženil se sice s Češkou a z tohoto manželství pocházejí 4 děti, které však nerozumí ani slova česky a nelze tedy pochopiti, jak mohl především odpovědný úřad, to jest okresní úřad v Mariánských Lázních, který měl provésti předběžná šetření, podati ministerstvu zprávu, že jest vůbec možno zříditi českou veřejnou obecnou školu.

Podle §u 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, číslo 189 Sb. z. a n. v obcích, v nichž podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných jiného mateřského jazyka než vyučovacího jazyka veřejné školy v obcí, lze pro tyto děti zříditi veřejnou školu. § 5 tohoto zákona zmocňuje sice ministerstvo školství a národní osvěty, aby zřídilo takové menšinové školy výjimečně i při menším počtu žáků, než vyžaduje §u 1. Jak již řečeno, v Schönfichtu nejenom není čtyřicet ale vůbec tam není českých dětí povinných obecnou školou; jest tedy nepochopitelné, jak mohlo ministerstvo školství vydati takovýto výnos, zřizující školu.

Z průvodních zjevů lze seznati, že při tomto výnose jde o vědomý vpád do německého jazykového území; nebol dne 18. srpna, tedy před několika dny, dostavil se do Schönfichtu jeden Čech, šel od domu k domu a pokoušel se všelijakými sliby přiměti německé obyvatele tohoto místa, aby přijali české sirotky, aby bylo lze vykázati aspoň několik dětí obecné školy, která má býti zřízena. Pokus ten však úplně selhal a tento agitátor došel sluchu jen u české paní, již dříve jmenovaného Němce, která prohlásila, že by takové dva české sirotky přijala, přes to že její muž má z prvého manželství s Němkou 6 dětí a z nynějšího druhého manželství 4 dětí, které chce tak jako dříve posílati do německé školy. Jmenovaná rodina má však tak malý byt, že jest úplně vyloučeno, aby čeští sirotci mohli býti ubytováni způsobem jen poněkud vyhovujícím zdravotním požadavkům.

Zde vylíčené poměry dokazují - zvláště, uvážíme-li, že všichni obyvatelé v Schönfichtu odmítají posílali děti do české školy -, že není zákonných podmínek pro zřízení české obecné školy, a podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten:

1.) ihned odvolati výnos ministerstva ze dne 9. června 1929, čís. 39.640/29-1,

2.) zahájiti vyšetřování, kdo provedl úřední šetření v Schönfichtu stran zřízení české veřejné obecné školy, poněvadž ministerstvo školství bylo asi uvedeno v omyl soudě podle materiálu, který máme, a podle, toho, že není zákonných podmínek?

3.) dáti pokyny, aby příště takovéto zákonem neodůvodněné výnosy se již nevydávaly?

V Praze dne 15. prosince 1929.

Inž. Kallina, Stenzl, Prause, Eckert, Krebs, Szentiványi, Kasper, Köhler, Horpynka, dr Hassold, dr Schollich, Matzner, dr Hanreich, dr Keibl, Geyer, inž. Jung, Schubert, Simm, dr Törköly, Knirsch, dr Holota, Nitsch.

41/XV (překlad).

Interpelace

poslance Zajíčka a druhů

vládě

o ťtureckých volbáchŤ dne 1. prosince 1929 v Jihlavě.

Dne 1. prosince 1929 konaly se v Jihlavě obecní volby. Šest německých stran dostalo 7369 hlasů (při volbách do parlamentu, konaných 27. října 1929 připadlo na německé kandidátní listiny 7176 hlasů). Komunisté klesli z 1168 hlasů na 673.

České kandidátní listiny dostaly v pěti týdnech o 2371 hlasů více! (Volby do parlamentu: 8317 hlasů, obecní volby 10688 hlasů), Z tohoto obrovského přírůstku dostali lví podíl čeští sociální demokraté s vůdcem kandidátní listiny, starostou drem Veverkou, který není oblíben ani u jihlavských Čechů.

Tento obrovský vzrůst českých hlasů, zvláště však českých sociálních demokratů, vysvětluje se jen z nejnepatrnější části úbytkem komunistů, z největší části však obrovským podvodem při volbách.

Časopis ťDer SozialdemokratŤ (ústřední orgán německých sociálních demokratů, předseda ministr dr Czech), nazývá tyto volby v čísle ze dne 3. prosince 1929 plným právem ťtureckými volbamiŤ, V onom článku se praví; ťTo co se přihodilo dne 1. prosince při obecních volbách přesahuje zajisté meze obvyklé prakse ve větších městech. Mnoha stům voličů, většinou dělníkům a zaměstnancům, volební legitimace a hlasovací lístky nebyly vůbec dodány. Ani, když předloživše průkazy se jich dožadovali ve volebním oddělení na radnici, nebyly jim volební listiny vydány, jalo bylo přesně zjištěno v mnoha případech. Velká část těchto voličů, kteří se pak dožadovali v neděli volebních dokladů u jednotlivých komisí, zjistila, že na jejich jména v prvých ranních hodinách někdo již odvolil.Ť Zcela správně praví s pak v témž článku dále: ťTyto metody..... nedají se překonati vůbec žádnými volebními metodami. A na to býti hrdým, znamená býti velmi hrdým na to, že byly překonány volební metody praktikované v balkánských zemích.Ť

Četné stížnosti německých členů komise nebyly prostě zapsány do zápisu, takže němečtí členové většinou odmítli zápisy podepsati. Vyložené volební podvodníky nezadrželi ani předsedové volebních komisí ani bezpečnostní orgány, i když toho žádali němečtí členové komise.

Německé strany podaly proti těmto ťtureckým volbámŤ protest. Aby nepříjemný dojem těchto ťtureckých volebŤ by zeslaben, prohlašují nyní najednou někteří Češi, že sice byly spáchány volební podvody, že však se jích nedopustili Češi, nýbrž Němci. Tato tvrzení jsou ovšem pohádka.

Nedávno byly zrušeny obecní volby v sousední obci Německá Vyskytná pro nepatrnou nezákonitost. Budou úřady trpěti jihlavské ťturecké volbyŤ? Stane-li se to, pak musili by se nejen jihlavští Němci, nýbrž i všichni řádně myslící lidé říci, že vláda kryje ohromný volební podvod spáchaný v Jihlavě. Takovýto postup byl by nejen pnou mocí pro podobné volební podvody, nýbrž bylo by tím ubito také veškeré právní cítění a veškerá úcta k zákonům.

Podepsaní táží se vlády:

1.) Ví vláda, zvláště však oba němečtí ministři o těchto ohromných volebních podvodech?

2.) Jest vláda ochotna naříditi, aby tyto ťturecké volbyŤ byly zrušeny?

3.) Postará se vláda, aby volební podvodníci a lidé, kteří za nimi stojí, byli příkladně potrestáni?

4.) Jest vláda ochotna postarati se, aby nové volby byly provedeny naprosto nestranně?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Zajíček, Fritscher, Scharnagl, dr Mayr-Harting, inž. Jung, Schubert, Kasper, Krebs, Kurťak, dr Jabloniczky, Dobránsky, Stenzl, Prause, Greif, dr Petersilka, Kunz, Oehlinger, Bobek, Krumpe, Matzner, dr Schollich.

41/XVI (překlad).

Interpelace

poslance dra Luschky a druhů

ministrovi vnitra

o domovní prohlídce u gymnasijního školníka Fischera v Uníčově.

Zvláštní případ uveď nedávno obyvatele uníčovské do neobyčejného rozčilení, jež působí ještě dnes.

Dne 27. října t. r. vál v Uníčově silný vichr, který strhl budovy tamějšího státního gymnasia státní vlajku a shodil ji na chodník. Děti přinesly tuto větrem strženou vlajku gymnasijnímu školníku Fischerovi, jenž ji silným drátem znovu připevnil na stěžeň a tak znovu vyvěsil. Příštího dne vlajka znovu zmizela. Byla asi v noci znovu stržena vichrem. Školník gymnasia Fischer šel poté ihned na policejní strážnici dotázati se, nebyla-li vlajka snad nalezena a tam odnesena. Poněvadž tomu tak nebylo, šel na četnictvo a sám tuto věc udal. Byl o tom sepsán zápis a zdálo se, že jest tím věc vyřízena. Ale poté zahájily české časopisy ostrý boj proti Němcům ve městě Uníčově a vytýkaly tamějšímu četnictvu, že prý se ukázalo zcela lhostejným k této tak důležité věci. Poté dne 13. listopadu odpoledne dostavili se do uníčovského německého gymnasia dva četníci s nasazenými bodáky v průvodu obecního strážníka a chtěli mluviti se školníkem gymnasia Fischerem. Četnický strážmistr Konečný nyní před svědky obvinil ve cti zešedivělého školníka, že vlajku ukradli. Na jeho rozhodný odpor proti tomuto podezření prohlásil nyní četnický strážmistr, že jest nucen ihned prohledati dům, nebude-li vlajka dobrovolně vydána a skutečně přikročil k prohlídce bytu školníkova a k prohledání celé budovy gymnasia, ale nenašel ani nejmenší stopy. Když byl vyzván, aby předložil soudcovský rozkaz k prohlídce domu, nemohl se jím četnický strážmistr vykázati, čímž vyšlo najevo, že provedl prohlídku domu z vlastní pravomoci. Chování četnického strážmistra vzbudilo všude velký rozruch, zvláště že 68letá manželka školníkova z rozčilení byla zachvácena srdečními křečemi, pro které se musila podrobiti dlouhému lékařskému ošetřování. Na základě tohoto stavu věci táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1.) Ví pan ministr o tomto případě a domnívá se, že tisková štvanice může zákonitě ospravedlniti prohlídku domu bezpečnostními orgány z vlastní moci?

2.) Jest pan ministr ochoten dáti přesně přezkoumati postup četnického strážmistra podle příslušného §u 142 tr. s. ř. a nebylo-li dbáno zákonných předpokladů, jak jsme zdůraznili, provésti zákonné důsledky podle zákona na ochranu domovního práva?

V Praze dne 17. prosince 1929.

Dr Luschka, Oehlinger, Scharnagl, dr Petersilka, Fritscher, Greif, Zajíček, Bobek, dr Mayr-Harting, Kurz, Krumpe, Sivák, Hlinka, dr Tiso, dr Fritz, dr Gažík, Grebáč-Orlov, dr Labaj, Macháček, dr Mederlý, Mojto, Danihel, dr Pružinský.

41/XII (překlad).

Interpellácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi financií

o dávke z majetku vyrúbenej z válečných pôžičiek nevymenených.

Pane minister!

Zákon o výmene býv. rak. uh. válečných pôžičiek bol prevedný v mesiaci júni rešp. júli v r. 1925. Podľa ustanovení tohoto zákona bola výmena bez akéhokoľvek doplatku vykonaná za nové štátne papiere, t. j. za tak zv. náhradné dlhopisy len v prospech tých jednotlivcov, imanie ktorých na základe vyrúbenia dávky z majetku nepresahovalo 25.000 Kč. Všetci tí z tejto druhej kategorie, čo nechceli na to doplatiť ztratili svoje válečné pôžičky, t. j. vzdajúc sa akéhokoľvek právneho nároku odovzdali vo smysle zákona svoje dlhopisy válečných pôžičiek štátnym berným úradom.

Vlastníci týchto válečných pôžičiek, z ktorých tisíce a tisíce malých existencií ztratili následkom ustanovení citovaného zákona svoje po celý život nastrádané imanie, boli presvedčení o tom, že vec ich válečných pôžičiek je raz pre vždy vybavená. Až teraz po rokoch stíhajú týchto bývalých vlastníkov válečných pôžičiek najväčšie prekvapenia, t. j. platebné rozkazy finančných riaditeľstiev, ktorými sa dotyční vyzývajú, aby z odvedených dlhopisov válečných pôžičiek, za ktoré žiadnej rekompenzácie neobdržali, zaplatili dávku z majetku práve tak ako z iného svojho skutočného majetku. Bola tu tedy vyvolaná situácia, že tisíce a tisíce jednotlivcov, bývalých vlastníkov válečných pôžičiek, musia zaplatiť stá a tisíce z neexistujúceho majetku, z ktorého ani úrokov nepožívali.

Vyrubovanie, rešp. prax finančných správ sledovaná v tejto veci je náramne prekvapujúca, a neboli by sme v stave to pochopiť, keby sa nám na dotaz nebolo dostalo od finančnej správy odpoveď, že vyrúbenie dávky z válečných pôžičiek deje sa na podklade zákona, lebo podľa príslušného ustanovenia všetci tí, čo do 60 dní nasledujúcich na odvedenie dlhopisov válečných pôžičiek, nepredložili finančnej správe úradnú stvrdzenku o odvedení, sú povinní platiť dávku z majetku.

Bolo zistené, že ani v jedinom obvode finančnej správy nebolo dané obecenstvu ani cestou úradného oznamu ani iným spôsobom na vedomie, že stvrdzenku o odvedených dlhopisoch treba predložiť finančným správam do 60 dní. Ač som si vedomý toho, že nevedomosť zákona a zákonitých ustanovení nesprosťuje nikoho povinností s tým spojených, predsa dľa starých dobrých zvyklostí dúfam, že v takýchto prípadoch musí sa uplatňovať tiež zásada slušnosti.

Podotýkam ešte i to, že v tom prípade, keby strany boly túto úradnú stvrdzenku odviedly, nemaly by pri ruke žiadneho dokladu a mohlo by sa stať - následkom známej agendy finančných úradov -, že by týchto vlastníkov dlhopisov následkom schodku tohoto dokladu boly trestať preto, že títo svoje dlhopisy neodviedli. A v tomto prípade nemohli by ničím dokazovať, že svoje dlhopisy válečných pôžičiek skutočne predložili.

Práve preto v plnej úcte tážeme sa pána ministra:

1. Či je ochotný zahájiť vyšetrovanie a zjistiť, prečo finančné správy Podkarpatskej Rusi nedaly obyvateľstvu úradne na vedomie, že stvrdzenky o odvedených dlhopisoch válečných pôžičiek musia predložiť, lebo ináče by museli platiť dávku z majetku?

2. Či je ochotný súrne zakročiť, aby z majetku už nejestvujúceho, t. j. z válečných pôžičiek úplne znehodnotených dávka z majetku naďalej sa nevybierala a vybraná už takáto dávka pripísaná bola v prospech dotyčných jednotlivcov na účet iných ich daňových položiek?

Očakávajúc opatrenie pána ministra, znamenám v plnej úcte

V Prahe, dňa 14. decembra 1929.

Hokky, dr Jabloniczky, dr Szüllö, dr Hassold, Szentiványi, Geyer, inž. Kallina, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, dr Schollich, dr Keibl, dr Hanreich, Krebs, Knirsch, Simm, Kasper, Köhler, Horpynka, Matzner, Dobránsky, Fedor.

41/XVIII (překlad).

Interpellácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi financií

o poškodení obyvateľov v Huste a okolí rumunským režimom.

Pane minister!

Dozaista viete o pohrome, ktorou bolo obyvateľstvo mesta Hust v dobe od 12. do 20. apríla 1919 postižené, v ktorej dobe totiž rumunské okupačné vojsko mesto Hust vyrabovalo. V tej istej dobe privodili okupačné rumunské vojská nesmierné škody tiež obyvateľstvu okolitých dedín.

Pán minister vie o tom, že rumunská vojenská správa vec neskoršie vyšetrila a keď v mesiaci júli 1920 postúpila obsadenie vojsku československému, za niekoľko dní potom sostavená bola s privzatím miestnych administratívnych vrchností dôstojnícka komisia rumunská a česká, ktorej stá a stá poškodených obyvateľov podávali písomne soznamy spôsobených škôd. Po niekoľko mesiacoch zhotovilo predstavenstvo mesta Hust nový kataster poškodencov. Medzitým nestalo sa nič, až v septembri 1921 dostavila sa do Hustu nová komisia a spôsobené škody znova presne zistila. Pri tejto novej komisii však stala sa chyba tá, že viacerí o pôsobení tejto komise nič nevedeli, lebo príslušní činitelia publikovali to pozde a len v úzkom obvode. Bolo by veľkou nespravedlnosťou, keby títo poškodenci neobdržali odškodné pre opomenutie, ktoré oni sami nezavinili.

Napriek pôsobenia tejto komisie do dnes vo veci nič sa nestalo u zemského úradu v Užhorode ležia spisy tejto veci nezpracované, a len málo je tých, čo obdržali väčšie menšie zálohy na prihlásené škody. Verím a dúfam, že i vláda pokladá za svoju čestnú povinnosť, aby nevinní poškodenci boli už raz po desať rokoch odškodnení.

S úctou tážeme sa preto pána ministra

1. Či je ochotný túto vec účinne podporovať?

2. Či je ochotný súrne zakročiť, aby všetci ti, čo teraz v Huste a okolí bydlia a svoje škody buďto prvej alebo druhej komisii oznámili, obdržali čo najskôr úplné odškodné?

V Prahe, dňa 21. decembra 1929.

Hokky, dr Szüllö, Dobránsky, dr Jabloniczky, dr Schollich, Szentiványi, Matzner, dr Hassold, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, dr Hanreich, dr Keibl, Krebs, inž. Kallina, Knirsch, Simm, Kasper, Köhler, Horpynka, Geyer, Fedor.

41/XIX (překlad).

Interpellácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi školstva a národnej osvety

o opätnom sriadení maďarských škôl v obciach Karačfalva, Tisaujheľ, Matyfalva.

Maďarské obyvateľstvo obce Karačfalva v Podkarpatskej Rusi, kde vo školskom roku 1927/28 bolo 95 školou povinných detí maďarskej národnosti, vedie od r. 1923 zúfalý zápas za opätné sriadenie svojej maďarskej školy. Národnosť obyvateľstva obce Karačfalva i podľa posledného sčítania ľudu je z 98% maďarská, a napriek tomu školou povinné deti tejto čiročiste maďarskej obce musia od prevratu učiť sa základným vedomostiam v jazyku rusínskom, im naprosto cudzom. Vyslali už celý rad žiadostí a deputácií a presto všetko obec ani do dnes ešte nemá maďarskej školy.

Obyvateľstvo obce Tisaujheľ je zo 100% maďarské, naukosdelným jazykom štátnej školy je jazyk maďarský, a predsa v grécko-katolíckej církevnej škole deje sa vyučovanie v jazyku rusínskom. Školské deti, ktoré rusínštine ani trochu nerozumia, nie sú schopné si dajakých vedomostí osvojiť a vyrastajú bez akéhokoľvek vzdelania. Napriek viacerým žiadostiam nepovolila školská správa vyučovanie v jazyku maďarskom.

V obci Matyfalva, kde obyvateľstvo je takmer zo 100% maďarské a kde sotva možno najísť človeka, ktorý by rusínskym jazykom mluvil, naukosdelným jazykom vo štátnej škole je jazyk rusínsky. Práve tak ako v predchozích dvoch obciach do dnešného dňa každá snaha, ktorá smerovala ku sriadeniu školy s naukosdelným jazykom maďarským, našla u školských správ proti zákonu iba hluché uši.

Tážeme sa pána ministra:

1. Či je ochotný v obciach Karačfalva, Tisaujheľ, Matyfalva zažehnať pomery, ktoré sa protivia jazykovému zákonu, sankcionovanému československým zákonodarstvom, a právam národných menšín?

2. Či je ochotný zakročiť, aby v menovaných obciach sriadené boly maďarské školy najneskoršie počiatkom budúceho školského roku?

V Prahe, dňa 21. decembra 1929.

Hokky, dr Szüllö, Dobránsky, dr Jabloniczky, Fedor, dr Hassold, Szentiványi, Matzner, dr Törköly, inž. Kallina, Nitsch, dr Schollich, dr Holota, Köhler, dr Hanreich, Krebs, Knirsch, Simm, Kasper, Geyer, dr Keibl, Horpynka.

Původní znění ad 41/I.

Interpellation des Abgeordneten Krumpe und Genossen

an den Eisenbahnminister

wegen des Bahnüberganges der Strecke Rumburg-Ebersbach über die Staatsstraße Rumburg-Georgswalde.

Am 3. Dezember 1929 ereignete sich an dem angeführten Bahnübergange wiederum ein Autounglück, in dem ein Auto die geschlossenen Bahnschranken zertrümmerte und schwer beschädigt wurde. Es ist des seit 3 Jahren der fünfte schwere Unglücksfall der gleichen Art. Einige dieser Unglücksfälle forderten Opfer an Menschenleben. Diese Unglücksfälle sind in der Anlage des Bahnüberganges und der Bahnschranken begründet, so daß diese Stelle als der gefürchtetste Bahnübergang in ganz Böhmen gibt. Der Bahnübergang liegt in einer ziemlich tiefen Strassensenkung, so daß er von den Scheiwerfern der Autos überspielt wird und erst wenige Meter vor den Schranken sichtbar wird. Auf diese Entfernung ist ein Bremsen der Autos gewöhnlich nicht mehr möglich, da diese wegen der neueinsetzenden Steigung gezwungen sind, mehr Anlauf zu nehmen und Gas zu geben. Nicht einmal der fahrende Zug ist sichtbar, weshalb auch schon mehrere Autos in den fahrenden Zug hineingefahren sind. Die Stadtgemeinde hat diesem Übelsund durch Anbringung von Bogenlampen abhelfen wollen, doch ist dies ungenügend. Es wäre Pflicht der Bahnverwaltung durch Anbringung weit sichtbarer Blindlichter oder wenigstens großer roter Signallampen, die durch Wächter zu bedienen wären, einige Vorkehrungen zu treffen. Die Bahnverwaltung hat sich jedoch den verschiedenen Unglücksfällen der letzten Jahre gegenüber vollständig untätig verhalten und nichts getan, um diesem Menschenfalle bei Romburg zu beseitigen.

Daher stellen die Unterzeichneten an den Herrn Eisenbahnminister die

Anfrage:

1.) Sind dem Herrn Minister die Zustände auf der Bahnstrecke Rumburg-Georgswalde bekannt?

2.) Was gedenkt er zu tun, um die schwere Gefährdung des Autoverkehres bei der Bahnübersetzung der Straße Rumburg-Georgswalde zu beseitigen?

Prag, am 18. Dezember 1929.

Krumpe, Zajiček, Scharnagl, Oehlinger, Kunz, Kurťak, Ing. Jung, Stenzl, Dr. Petersilka, Dr. Mayr-Harting, Dr. Luschka, Dr. Schollich, Matzner, Kasper, Schubert, Dr. Jabloniczky, Dobránsky, Krebs, Geyer, Greif, Fritscher, Bobek.

Původní znění ad 41/II.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen,

an den Finanzminister,

betreffend die Heraushabe rein tschechischer Steuerausweise durch das Steueramt Olbersdorf.

Das Steueramt Olbersdorf, Schlesien versendet jährlich nur rein tschechische Steuerausweise, obwohl weder die nationale Zusammensetzung der Bevölkerung der Stadt, noch die des Bezirkes ein solches Vorgehen rechtfertigt, auch das Sprachengesetz bezw. die Sprachenverordnung keine Handhabe für ein solches Vorgehen bietet. Es scheint sich also nur um den Übereifer eines tschechisch-chauvinistischen Beamten des betreffenden Amtes zu handeln.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Finanzminister, ob er bereit ist, auch den Vorstand des Steueramtes in Olbersdorf zur Einhaltung der gesetzlichen Vorschriften zu veranlassen und ihm zu bedeuten, daß er sich in Hinkunft jeder überflüssigen Rufreizung der deutschen Bevölkerung zu enthalten hat?

Prag, am 17. Dezember 1929.

Dr. Schollich, Kasper, Stenzl, Nitsch, Dr. Holota, Krebs, Dr. Törköly, Knirsch, Szentiványi, Schubert, Köhler, Geyer, Dr. Hassold, Matzner, Dr. Keibl, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Ing. Jung, Simm, Prause, Eckert.

Původní znění ad 41/III.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen,

an den Finanzminister,

betreffend die Aufschrift des Zollamtes in Zlabings.

An der Zollstraße Zlabings in Südmähren liegt nart an der Grenze noch auf tschechoslowakischem Gebiete das vor Kurzem erst erbaute Zollhausgebäude, in dem auch das österreichische Zollamt untergebracht ist. Die Amtstafel des tschechoslowakischen Zollamtes ist nur in tschechischer Sprache angebracht, obwohl die Gemeinde Zlabings nach der letzten Volkszählung unter 2214 Einwohnern 1738 = 79% Deutsche und nur 292 = 13% Tschechen, der Bezirk Zlabings unter 9696 Bewohnern 7037 Deutsche und 2145 Tschechen zählte. Die Bevölkerung hat wohl ein Recht darauf zu verlangen, daß die Aufschrift an diesem Zollamte auch in deutscher Sprache angebracht wird und daß ihre berechtigte Ansprüche nicht so bewußt und offensichtlich zurückgesetzt werden, wie dies im vorliegenden Falle geschieht.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Finanzminister:

Welche Vorschriften wurden seitens des Finanzministeriums bezüglich der Aufschriften an Zollgebäuden und an den sonstigen Gebäuden der Finanzverwaltung herausgegeben und sind Sie bereit, zu veranlassen, daß den berechtigten deutschen Ansprüchen diesbezüglich Rechnung getragen und in Zlabings eine doppelsprachige Aufschrift angebracht wird?

Prag, am 17. Dezember 1929.

Dr. Schollich, Szentiványi, Knirsch, Ing. Jung, Kasper, Dr. Holota, Nasch, Geyer, Köhler, Matzner, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Krebs, Schubert, Stenzl, Horpynka, Simm, Dr. Törköly, Dr. Hassold, Eckert, Prause, Dr. Keibl.

Původní znění ad 41/IV.

Interpellation

des Abg. Ing. Othmar Kallina und Genossen

an der Minister für Eisenbahnwesen

in Angelegenheit der Nichteinhaltung des Sprachengesetzes bei den Staatsbahnen.

Am 15, November 1927 brachten die Interpellanten bereits in dieser Angelegenheit eine Interpellation ein, in welcher es u. a. lautete:

Aus allen Teilen des deutschen Sprachgebietes kommen ständig Klagen, daß die Eisenbahnverwaltung die Avisos bei eingelangten Frachtsendungen auch dann rein tschechisch ausfüllt, wenn sowohl Aufgabe als auch Empfangsstation im deutschen Gebiete liegen und der Frachtbrief vom Absender deutsch ausgefertigt wurde. Die Folge davon ist, daß die Empfänger nicht wissen, welche Ware eintrifft und es ihnen daher schwer möglich ist, richtig mit den eingetroffenen Waren zu disponieren, Verlust an Arbeitszeit und unnütze Kosten sind oft die Folge dieses unverantwortlichen Vorgehens der meist tschechischen Eisenbahnbediensteten. - Da nach allen bisherigen Mitteilungen die Regierung auf dem Standpunkt steht, daß im Interesse der Wirtschaft die staatlichen Unternehmungen kaufmännisch geleitet werden sollen, fragt der Unterzeichnete an, ob der Herr Minister bereit ist, in sprachlicher Beziehung alle Vorkehrungen zu treffen, daß in Zukunft im Verkehr mit der Eisenbahnverwaltung Erledigungen und Zustellungen an die Bevölkerung in der Sprache herausgegeben werden, welcher sich der Einschreiber, bezw. der Empfänger bedient?

Die Interpellationsbeantwortung hatte folgenden Wortlaut:

ťDie in der Interpellation nur ganz allgemein vorgebrachten Beschwerden sind der Staatseisenbahnverwaltung konkret nicht bekannt. Auch die provisorische bisherige Regelung gibt keine Grundlage für ähnliche Beschwerden. Die endgiltige Regelung der Sprachenfrage bei der Staatsbahnverwaltung ist in Vorbereitung. Es ist nun mein aufrichtiges Bestreben, daß diese Regelung dem kaufmännischen und Volkswirtschaflichen Berufe der Staatsbahnen entspreche. Ich kann jedoch weder die Grenzen der physischen Durchführbarkeit noch die Rechtsgrundlage übersehen, wie sie durch die Gesetze bestimmt ist. Für die Personalbestellung der Staatsbahnverwaltung muß jedoch nur die dienstliche Qualifikation nach den dienstlichen Fähigkeiten der einzelnen Bediensteten massgebend sein, keineswegs ihre Nationalität, wie dies die Interpellation verlangt. Diese Forderung würde nicht nur den Bedürfnissen des Dienstes, sondern auch den gesetzlichen Vorschriften widersprechen.

Der Eisenbahnminister:

J. Najman m. p.Ť

Jeder Unvoreingenommene wird zugeben müssen, daß die Interpellationsantwort dem Kern der Sache ausweicht, denn es handelt sich nicht um allgemein vorgebrachte Beschwerden, die der Eisenbahnverwaltung nicht konkret bekannt sind sondern um die Feststellung eines tatsächlichen Zustandes, wie er in fast allen Eisenbahnstationen des deutschen Sprachgebietes herrscht. Um nicht alle diese Eisenbahnstationen anführen zu müssen, sollen diesmal nur die Stationen Kupferberg und Karlsbad angeführt werden. Die Forderungen der Übersetzung des Inhaltes in die deutsche Sprache wird von dem tschechischen Eisenbahnpersonal abgelehnt und wie dies vor kurzer Zeit in Kupferberg geschah, die Sendung als unbestellbar zurückgeschickt. Es fragen daher die Unterzeichneten neuerlich den Herrn Minister, ob er bereit ist, sofort in sprachlicher Beziehung alle Vorkehrungen zu treffen, daß in Zukunft im Verkehr mit der Eisenbahnverwaltung Erledigungen und Zustellungen an die Bevölkerung in der Sprache herausgegeben werden, welcher sich der Einschreiber, bezw. der Empfänger bedient?

Prag, am 15. Dezember. 1929.

Ing. Kallina, Ing. Jung, Köhler, Dr. Hassold, Krebs, Schubert, Dr. Keibl, Knirsch, Dr. Schollich, Stenzl, Matzner, Eckert Horpynka, Geyer, Simm, Dr. Hanreich. Kasper, Nitsch, Dr. Holota, Szentiványi, Dr. Törköly, Prause.