Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
41.
Interpelace:
I. posl. Krumpe a druhů min. železnic o železničním přechodu přes státní silnicí Rumburk-Georgswalde na trati Rumburk-Ebersbach,
II. posl. dra Schollicha a druhů min. financí, že albrechtický berní úřad vydává čistě české daňové výkazy,
III. posl. dra Schollicha a druhů min. financí o nápise na celním úřadě v Slavonicích,
IV. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic, že se u státních drah nezachovává jazykový zákon,
V. posl. inž. Kalliny a druhů min. školství a nár. osvěty, že nebyla vyřízena žádost lubenecké místní školní rady o povolení prozatímní poboční třídy na obecné škole v Lubenci,
VI. posl. dra Schollicha a druhů min. národní obrany, že se vojenská správa neoprávněně dožadovala přípřeže v okrese novojičínském,
VII. posl. dra Schollicha a druhů min. národní obrany, že na táborské výstavě byl vyvěšen nechutný plakát,
VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. zemědělství o učebnici zeměpisu od dra Zítka,
IX. posl. Horpynky a druhů min. spravedlnosti, že přednosta vrchabského okresního soudu překročil úřední pravomoc,
X. posl. dra Sterna, Štětky a soudr., min. financí o zákazu prodávati komunistické časopisy ve všech trafikách,
XI. posl. Kaspera, Köhlera, Krebse a druhů min. soc. péče o zákonné úpravě kolektivních smluv,
XII. posl. inž. Junga, Schuberta a druhů min. vnitra o přehmatu novojičínského okresního úřadu ve věcí bytové nouze v Šenově,
XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o neudržitelných poměrech na poště v městě Žandově u Chebu,
XIV. posl. inž. Kalliny a druhů min. školství a nár. osvěty, že v Schönfichtu, okres Mariánské Lázně, proti zákonu zřízena veřejná obecná škola s československým vyučovacím jazykem,
XV. posl. Zajíčka a druhů vládě o ťtureckých volbáchŤ dne 1. prosince 1929 v Jihlavě,
XVI. posl. dra Luschky a druhů min. vnitra o domovní prohlídce u gymnasijního školníka Fischera v Uníčově,
XVII. posl. Hokkyho a druhov min. financií o dávke z majetku vyrúbenej z válečných pôžičiek nevymenených,
XVIII. posl. Hokkyho a druhov min. financií o poškodenie obyvateľov v Huste a okolí rumunským režimom,
XIX. posl. Hokkyho a druhou min. školstva a nár. osvety o opätnom sriadenie maďarských škôl v obciach Karačfalva, Tisaujheľ, Matyfalva.
41/I (překlad).
Interpelace
poslance Krumpe a druhů
ministru železnic
o železničním přechodu přes státní silnicí Rumburk-Georgswalde na trati Rumburk-Ebersbach.
Dne 3. prosince 1929 přihodilo se na uvedeném železničním přechodu opět automobilové neštěstí, automobil roztříštil zavřené železniční závory a byl těžce poškozen. Jest to za tři roky páté těžké neštěstí tohoto druhu. Několik z těchto neštěstí vyžádalo si i lidské životy. Příčinou těchto neštěstí jest zařízení železničního přechodu a železniční závory, takže toto místo jest neobávanějším přechodem přes trať v celých Čechách. Přechod přes trať leží v dosti hlubokém silničním svahu, takže automobilové reflektory jej přehlédnou a ukáže se teprve několik metrů před závorami. Na tuto vzdálenost není již obyčejně možno automobil zabrzditi, poněvadž vzhledem k tomu, že zde začíná nové stoupání, musil se více rozjeti a přidati plynu. Dokonce ani jedoucí vlak nelze spatřiti, takže již několik automobilů vjelo do jedoucího vlaku. Město chtělo nešťastnou věc napraviti tím, že tam umístilo obloukové lampy, než to nestačí. Bylo by povinností železniční správy, aby učinila nějaká opatření, tím že by tam umístila daleko viditelná světla nebo aspoň velké červené návěstní lampy, které by obsluhovali železniční hlídači. Železniční správa zachovala se však k různým neštěstím v posledních létech naprosto nečinně a tuto past na lidi u Rumburka nijak neodstranila.
Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:
1.) Ví pan ministr o poměrech na železniční tratí Rumburk-Georgswalde?
2.) Co zamýšlí učiniti, aby odstranil těžké ohrožení automobilové dopravy na železničním přechodu silnice Rumburk-Georgswalde?
V Praze dne 18. prosince 1929.
Krumpe, Zajíček, Scharnagl, Oehlinger, Kunz, Kurťak, inž. Jung, Stenzl, dr Petersilka, dr Mayr-Harting, dr Luschka, dr Schollich, Matzner, Kasper, Schubert, dr Jabloniczky, Dobránsky, Krebs, Geyer, Greif, Fritscher, Bobek.
41/II (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministru financí.
že albrechtický berní úřad vydává čistě české daňové výkazy.
Berní úřad v Albrechticích ve Slezsku rozesílá ročně jen čistě české daňové výkazy, ačkoliv ani národnost obyvatelů města ani obyvatelů okresu takového postupu neodůvodňuje, a ani jazykový zákon nebo jazykové nařízení neposkytují podkladu k takovému jednání. Zdá se tedy, že jde jen o přílišnou horlivost některého šovinistického českého úředníka tohoto úřadu.
Podepsaní táží se tedy pana ministra financí, je-li ochoten naříditi také přednostovi albrechtického berního úřadu, aby dodržoval zákonité předpisy a vysvětliti mu, že se příště má zdržovati všeho zbytečného dráždění německého obyvatelstva?
V Praze dne 17. prosince 1929.
Dr Schollich, Kasper, Stenzl, Nitsch, dr Holota, Krebs, dr Törköly, Knirsch, Szentiványi, Schubert, Köhler, Geyer, dr Hassold, Matzner, dr Keibl, dr Hanreich, inž. Kallina, inž. Jung, Simm, Prause, Eckert.
41/III (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministru financí
o nápise na celním úřadě v Slavonicích.
Na celní silnici slavonické na jižní Moravě byla právě nedávno vystavěna přímo na hranicích ještě na československém území budova celního úřadu, v níž jest také rakouský celní úřad. Úřední tabule československého celního úřadu jest jen česká, ačkoliv Slavonice podle posledního sčítání lidu měly z 2214 obyvatelů 1738 = 79% Němců a jen 292 = 13% Čechů, okres slavonický měl z 9696 obyvatelů 737 Němců a 2145 Čechů. Obyvatelstvo má plné právo žádati, aby nápis na tomto celním úřadě byl také německý a aby jejich oprávněné nároky nebyly tak vědomě a zřejmě odstrkovány jako v tomto případě.
Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:
Jaké předpisy vydalo ministerstvo financí stran nápisů na celních budovách a na ostatních budovách finanční správy a jste ochoten naříditi, aby v této věci byly splněny oprávněné německé nároky a aby ve Slavonicích byl umístěn dvojjazyčný nápis?
V Praze dne 17. prosince 1929.
Dr Schollich, Szentiványi, Knirsch, inž. Jung, Kasper, dr Holota Nitsch, Geyer, Köhler, Matzner, dr Hanreich, inž. Kallina, Krebs, Schubert, Stenzl, Horpynka, Simm, dr Törköly, dr Hassold, Eckert, Prause, dr Keibl.
41/IV (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kaliny a druhů
ministru železnic,
že se u státních drah nezachovává jazykový zákon.
Dne 15. listopadu 1927 podali interpelanti v této věci již interpelaci, v níž m. j. uvedli:
ťZe všech částí německého jazykového území docházejí stále stížnosti, že železniční správa, když dojdou zásilky, vyplňuje návěští čistě česky i tehdy, když jak podati, tak také přijímací stavíce leží v německém území a odesílatel vyplnil nákladní list německy. Proto se stává, že příjemci často nevědí, jaké zboží došlo a jest jim tedy nesnadno správně rozhodovati o došlém zboží. Ztráta pracovního času a nepotřebná vydání jsou často následky tohoto neodpovědného jednání ponejvíce českých železničních zaměstnanců. Poněvadž podle všech dosavadních projevů stojí vláda na stanovisku, že v zájmu hospodářství státní podniky mají býti provozovány obchodně, táže se podepsaný, je-li pan ministr ochoten:
Po stránce jazykové učiniti všechna opatření, aby příště ve styku s železniční správou vyřízení a doručování obyvatelstvu byla vydávána v jazyku, jehož užívá podatel nebo příjemce?Ť
Odpověď na interpelaci zněla:
ťStížnosti v interpelaci jen zcela všeobecně přednesené nejsou konkrétně státní správě železniční známy. Také prozatímní dosavadní úprava neskýtá podkladu k podobným steskům. Konečná úprava otázky jazykové u státní správy železniční se chystá. Jest pak mnu upřímnou snahou, aby tato úprava odpovídala obchodnímu i národohospodářskému poslání státních drah, nelze mi však přezírati ani meze fysické proveditelnosti ani právní podklad, jak jest stanoven zákony. Pro personální opatření státní správy železniční však musí býti rozhodnou pouze služební kvalifikace podle služebních schopností jednotlivých zaměstnanců nikoliv jejich národnost, jak o to interpelace žádá. Požadavek tento odporoval by nejenom potřebám služebním, nýbrž i předpisům zákonným.
Ministr železnic:
J. V. Najman v. r.Ť
Každý nepředpojatý člověk musí uznati, že se odpověď na interpelaci vyhýbá jádru věci, neboť nejde o všeobecni přednesené stesky, které nejsou konkrétně známy železniční správě, nýbrž o zjištění skutečného stavu, jaký jest skoro ve všech železničních stanicích německého jazykového území. Abychom nemusili uváděti všechny tyto železniční stanice, uvedeme tentokráte jen stanice Měděnec a Karlovy Vary. Český železniční personál odmítá žádosti, aby se obsah překládal do němčiny a jak se nedávno stalo v Měděnci, zaslal zásilku zpět jako nedoručitelnou. Podepsaní táží se tedy znovu pana ministra, je-li ochoten ihned po stránce jazykové učiniti všechna opatření, aby se příště ve styku s železniční správou vyřízení a doručování obyvatelstvu dělo v jazyku; jehož užívá podatel nebo příjemce?
V Praze dne 15. prosince 1929.
Inž. Kallina, inž. Jung, Köhler, dr Hassold, Krebs, Schubert, dr Keibl, Knirsch, dr Schollich, Stenzl. Matzner, Eckert, Horpynka, Geyer, Simm, dr Hanreich, Kasper, Nitsch, dr Holota, Szentiványi, dr Törköly, Prause.
41/V (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že nebyla vyřízena žádost lubenecké místní školní rady o povolení prozatímní poboční třídy na obecné škole v Lubenci.
Místní školní rada v Lubenci podala dne 2. září tohoto roku podle výnosů zemské školní rady žádost o povolení pobočné třídy. V žádosti bylo prokázáno, že zákonité předpoklady jsou náležitě splněny, neboli ve třídě jest 91 dětí. Přes opětovná zakročení nebyla tato žádost dodnes stále ještě vyřízena. Tento neudržitelný poměr měl v zápětí, že 91 dětí, směstnaných v jedné školní místnosti, nemohlo býti vyučováno a musilo tedy býti zavedeno polodenní vyučování, čímž ovšem vyučování a tím také prospěch neobyčejně trpí. Jak jsme zvěděli, to, že nebylo uděleno povolení otevříti pobočnou třídu, jest odůvodňováno tím, že příslušné učební síně německé obecné školy jest nyní třeba pro českou školu. Tato školní síň byla zabrána dne 8. února 1929 přes protest německé místní školní rady a obecního zastupitelstva, které prokázaly, že této učební síně jest naléhavě třeba pro německou školu. V tenkráte sepsaném úředním zápise se praví do slova: ťKdyby počet dětí zapsaných do německé školy příští školní rok dosáhl takové výše, že by byla povolena 4. třída, tedy pobočná třída, navrhuje komise, aby česká škola musila tuto učební síň opět ihned uvolniti pro německou školu.Ť Přes tuto úřední úmluvu se nyní německé škole tato učební síň, již naléhavě potřebuje, odpírá, a tím se německé vyučování těžce poškozuje.
Podepsaní táží se tedy, je-li pan ministr ochoten:
1.) Naříditi, aby tato učební síň byla ihned vyprázdněna, aby bylo lze vydati povolení k otevření tak naléhavě nutné pobočné třídy k první třídě německé obecné školy v Lubenci.
2.) učiniti všechna opatření, aby zemská školní rada, jsou-li prokazatelně splněny zákonné předpisy, mohla příště včas povoliti otevření pobočných tříd, aniž poškodila vyučování?
V Praze, dne 15. prosince 1929.
Inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Hanreich, Schubert, Kasper, dr. Holota, Stenzl, Eckert, Matzner, Horpynka, Geyer, Köhler, Szentiványi, dr. Törköly, Prause, dr. Keibl, inž. Jung, Simm, Nitsch, Knirsch, Krebs.
41/VI (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi národní obrany,
že se vojenská správa neoprávněně dožadovala přípřeže v okrese novojičínském.
Novojičínský okresní úřad nařídil obecnímu starostovi v Žilině, dovolávaje se ustanovení prováděcího nařízení ze dne 25. května 1905, čís. 84 ř. z. a ze dne 24. května 1911, čís. 95 ř. z., aby na den 22. srpna 1929 dodal 10 párů tažných koní s postrojem, kočím, krmivem pro koně a stravou pro kočího na jeden den, což se také stalo. Odjeli téhož dne v 7 hodin ráno z novojičínského náměstí a jeli přes Jičínu, Janovice, Pernou, Lešany, Choryň, Všechovice, Horní Újezd až do Mrlinku, kde přípřež v 10 hodin večer dostihla vojenský sbor. Vykonaná cesta činí asi 40 km, jízdní doba 15 hodin, při čemž zpáteční cesta nebyla počítána. Za rento úkon dostalo oněch 10 zemědělců jako náhradu po 43,40 Kč.
Rozkazem novojičínského okresního úřadu ze dne 23. srpna 1929 byla obec Žilina znovu vyzvána, aby poskytla na den 24. nebo 25. srpna 8 párů koní za stejných podmínek s krmivem pro koně, stravou pro kočího na jeden den, což se také stalo. Podporučík dožadující se toho, výslovně starostovi zdůraznil, že mají jetí jen až do Hranic. Tento oddíl byl připraven dne 26. srpna v 7 hodin ráno na novojičínském náměstí, načež ve 3/4 na 8 odjel do Hranic, kam dostihl ve 3/4 na 12 v poledne. Zde bylo rolníkům poskytnuvším přípřež řečeno, že mají čekati na vyplacení peněz do 3 hodin. V tuto dobu přišel pak důstojník (kapitán) a oznámil oněm rolníkům, že mají poskytnouti přípřež dále, poněvadž jim hranický okresní úřad neopatřil přípřež pro další jízdu. Poté stáli s koňmi do 9 hodin večer na ulici, až jim konečně byl vykázán příbytek pro přenocování. Příštího dne, 27. srpna, jeli pak dále přes Bystřicí, Holešov do Hulína, kam dojeli v půl 12, v noci a znovu přenocovali, 28. srpna ve 3/4 na 8 ráno byly rolníkům poskytnuvším přípřež vypláceny peníze a to každému 86.80 Kč. O zpáteční cestu z Hulína do Žiliny se nikdo nestaral a také nebylo za to nic zaplaceno. Jest samozřejmé, že jak lidé, tak koně, po přestálé námaze několik dní nebyli způsobilí k práci, ačkoliv jich bylo naléhavě třeba při pracích o žních. Mimo to obec Žilina byla již letošního roku velmi postižena krupobitím a odplavením úrody a žně byly více než skrovné. Ale právě ve žních bez zřetele k tomu bylo nařízeno poskytnouti přípřež, takže postižení rolníci, aby jejích vlastní žeň nebyla ohrožena, musili si najmouti cizí koně a lidi a zaplatiti ovšem mnohem více, než sami dostali za svou přípřež. Jest to pro ně dvojí ztráta.
Týmž způsobem postupovalo se vůči pěti rolníkům v obci Šenov (v okrese novojičínském) a byli přinuceni k týmž úkonům.
Podle §u 11 zákona ze dne 22. května 1905, čís. 85 ř. z., o vojenské přípřeži v míru nemá vzdálenost, na kterou se žádá přípřež, přesahovati 30 km a, mají-li býti v horách překonána vyšší stoupání, pokud možno 20 km. § 13 také ustanovuje, že má býti oznámeno místo určení a na jak dlouho se asi přípřež požaduje. Z těchto ustanovení zákona jasně vysvítá, že se dlužno vyhnouti přílišnému používání přípřeže, na druhé straně pak, že osoba poskytující přípřež již při odjezdu má míti možnost, postarati se o zásobení. Všechna tato zákonná ustanovení byla v uvedených případech hrubě porušena a nebylo jích dbáno. Připadá to jako ve starověku nebo v době roboty, slyší-li člověk, že rolníci jsou prostě nucení otročiti několik dní pro úplně zbytečný a neúčelný militarismus, zatím co by jich bylo naléhavě třeba doma pro vlastní žně, musí je vydávati zkáze, aby se jim nakonec za jejich těžké a vysilující služby dostalo almužny. To vše se děje v době demokracie!
Postup vojenské správy znamená v obou případech hrubý přehmat vůči bezmocnému civilnímu obyvatelstvu. Ale obyvatelstvo, které musí ze svých těžce vydřených daní vynakládati miliony na nanejvýš zbytečné hraní na vojáky v míru, má jistě právo, aby se mu v jeho těžkém boji o vezdejší chléb dostalo podpory, při nejmenším však ohledu. Podepsaní táží se tedy ministra národní obrany:
Jak se mohlo státi, že od svrchu uvedených rolníků poskytujících přípřež byla požadována přípřež nenáležitým způsobem a pak byli odbytí tak nepatrnými částkami?
Jste ochoten věc ihned přísně vyšetřiti a vinníky pohnati k odpovědnosti? Jste také ochoten již zastaralý zákon o vojenské přípřeží v míru moderně zreformovati a přepracovati?
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Dr Schollich, Krebs, dr Keibl, inž. Jung, Schubert, Kasper, Szentiványi, dr Törköly, Geyer, Köhler, Stenzl, Nitsch, dr Holota, dr Hassold, Matzner, Horpynka, dr Hanreich, Eckert, inž. Kallina, Knirsch, Simm, Prause.
41/VII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi národní obrany,
že na táborské výstavě byl vyvěšen nechutný plakát.
V Táboře, v jižních Čechách, konala se letos v létě výstava spojená s vojenskou výstavou, kterou uspořádalo ministerstvo národní obrany. Nezabývajíce se otázkou, zda právě nynější doba, kdy i ministr pro věci zahraniční tohoto státu rád si libuje v heslech pro odzbrojení, jest způsobilá ukázati obyvatelům jižních Čech, kteří byli hlavním kádrem návštěvníků této výstavy, jak mírumilovná republika jest až po zuby ozbrojena a jak jest vybudována její vojenská výzbroj. Na této vojenské výstavě byl také vyvěšen na velmi dobrém místě, jehož nebylo lze přehlédnouti, plakát legionářů z válečné doby. Na tomto plakátě by vymalován legionář, jak se chystá zardousiti a pěstmi sraziti vojáka, v němž podle šišáku a uniformy bylo lze poznati říšskoněmeckého vojáka a pod tím bylo lze čísti velkými písmeny: ťKupředu proti vrahům československé demokracie.Ť Nápadným umístěním tohoto plakátu mělo býti jistě také symbolicky naznačeno, proti komu se má především použíti vystaveného válečného materiálu. Tento plakát pocházel z roku 1918. Vyvěšení tohoto obrazu bylo politickou netaktností, vyloženou nechutností a bezohlednosti k velkému německému sousedu, s nímž se vždy předstírá udržování přátelských vztahů, který také nikdy nečinil potíží české demokracii a který by také byl zasloužil, aby se zvlášť přihlíželo k jeho citům. Za vojenskou výstavu odpovídá ministerstvo národní obrany vládě, za níž stojí českoněmecká koalice. Bylo by povinností tohoto ministerstva, aby se postaralo, aby city Němců nebyly zraněny. To se však nestalo. Proto se podepsaní táží:
Ví pan ministr národní obrany o tomto případě a proč nebyl tento plakát urážející Němce včas odstraněn? Jste ochoten naříditi, aby se takovéto přehmaty již neopakovaly?
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Dr Schollich, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, Geyer, Köhler, Schubert, Kasper, Stenzl, Prause, Eckert, dr Holota, Horpynka, dr Hassold, Matzner, dr Hanreich, dr Keibl, inž. Kallina, inž. Jung, Simm, Knirsch, Krebs.
41/VIII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministru zemědělství
o učebnicí zeměpisu od dra Zítka.
Nákladem ministerstva zemědělství vyšla učebnice od dra Jana Zítka: ťZeměpis pro vyšší zemědělské školy.Ť V ní jest velmi pozoruhodné líčení zemí sousedících s Československem, diktované českým šovinistickým duchem, jemuž se nedostává nestrannosti, potřebné pro školní učebnici.
1.) Republika rakouská: Rakousko má sinou českou menšinu, která vždy bojovala krutý boj s germanisací. Ve Vídni je dosud 300,000 Čechů, o jejichž školství jest nedostatečně postaráno. Stát octl se v zoufalých poměrech vlastní vinou, úmyslnou nedbalostí a nečinností. Rakušané vždy byli zvyklí, abychom my jim platili. Vedle lenosti jest další chybou velká rozhazovačnost určitých vrstev a všeobecně velmi rozšířený alkoholismus. Vídeň jest rušné, veselé město, nejmilejší zábavou bylo vždy vysmívání Čechům.
2.) Maďarsko: Dosud udávala tón šlechta; byla sobecká, reakční, zpupná a bezohledná. Maďarský jazyk oplývá neobyčejným množstvím nadávek.
3.) Polsko. Poláci jsou vášniví katolíci. Rozhodující byla dosud šlechta (právě tak egoistická jako v Maďarsku), která udržovala lid v poddanství. Hlavním zdrojem příjmů právě tak jako v Rusku. Německu a Rakousku, na dlouhou dobu byl tisk bankovek. Dluhy jsou ohromné.
4.) Jugoslavie: Za války bylo Srbsko strašlivě zpustošeno německými a rakouskými vojsky, která zde zvířecky řádila.
5.) Německo: Chybou Němců jest přeceňování německé kultury, rozpínavost, nesnášenlivost a povýšenost vůči jiným národům.
Člověk by nepokládal za možné, že na českých školách může se dnes používati takové úzkoprsé učebnice a že byla ministerstvem zemědělství dokonce schválena. Jaký neblahý vliv vykonává se takovýmto jednostranným vylíčením na citlivá srdce dětí a jaká duševní zkáza se zde páše? Jest zbytečné zabývati se obsahem samým, poněvadž by to znamenalo věnovati příliš vekou čest tomuto pamfletu.
Podepsaní táží se pana ministra zemědělství, jak tato učebnice mohla býti státem schválena a je-li ochoten okamžitě zakázati její používání na školách, úředníka za to odpovědného pohnati k odpovědnosti a spravedlivě potrestati?
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Dr Schollich, inž. Jung, Geyer, Kasper, Simm, Schubert, dr Hassold, Köhler, Matzner, dr Hanreich, inž. Kallina, dr Keibl, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, Stenzl, Prause, dr Törköly, dr Holota, Krebs, Eckert, Knirsch.
41/IX (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů
ministrovi spravedlnosti,
ze přednosta vrchlabského okresního soudu překročil úřední pravomoc.
Vrchlabský okresní soud předvolal obecní starosty vrchlabského okresního soudu aby se k němu osobně dostavili. Přednosta soudu předložil obecním starostům pozemkové knihy a oznámil jim, že budou nově svázány a že příslušné obce musí hraditi náklady na jejích svázání. Dne 20. července 1929 dostaly obce oběžník vrchlabského okresního soudu ze dne 3. července 1929, čís. pres, 276/19, v němž se jednotlivým obcím oznamoval náklad za nové svázání pozemkových knih a obce byly vyzvány, aby připravily potřebnou částku a aby soud o tom vyrozuměly.
Tímto činem přednosta vrchlabského soudu překročil úřední pravomoc. Pozemkové knihy jsou zařízením soudu, který sám jest povinen starati se o jejich založení a udržování. Tyto náklady nelze přesunovati na obce.
Podepsaní táží se pana ministra, ví-li o této věci a je i ochoten vytknouti přednostovi vrchlabského okresního soudu jeho postup a příště mu zakázati jakékoliv překračování úřední pravomoci.
V Praze, dne 17. prosince 1929.
Horpynka, Knirsch, dr Keibl, dr Hanreich, Kasper, Matzner, inž. Jung, Geyer, Krebs, Prause, dr Schollich, Simm, Schubert, inž. Kallina, dr Hassold, Köhler, Szentiványi, dr Törköly, Nitsch, Eckert, Stenzl, dr Holota.
41/X (překlad).
Interpelace
poslanců dra Sterna, Štětky a soudruhů
ministrovi financí
o zákazu prodávati komunistické časopisy ve všech trafikách.
Začátkem září jsme se dověděli, že velmi četné trafiky pod hrozbou hospodářské zkázy držitelů dostaly rozkaz, aby neprodávaly časopisů ťRudé PrávoŤ a Rudý VečerníkŤ, Později se ukázalo, že ministerstvo financí přísně zakázalo všem trafikám prodávati veškerý komunistický tisk.
Když několik poslanců chtělo u dřívějšího ministra financí Vlasáka protestovat proti tomuto násilnému činu, on jich nepřijal a když se nedají odmítnout, ministr financí utekl druhým východem.
Tímto darebáckým kouskem, jenž byl vědomě proveden v téže době, kdy likvidátorští odpadlíci revolučního hnutí vedou zákeřné útoky proti financím komunistické strany a finančním základům jejího tisku, a jenž byl kombinován s nejostřejší persekucí censurou a dlouho trvajícím hromadným zastavováním komunistického tisku a násilným znemožňováním dokonce pouličního prodeje komunistických časopisů, měl býti komunistický tisk finančně zničen. Tímto zbabělým a hanebným způsobem chtěli sprovoditi se světa komunistický tisk, tohoto odvážného obhájce zájmů pracujícího lidu, neúnavně do boje volajícího, a tím prozatím ještě uniknouti veřejné haně, že komunistický tisk byl úplně zakázán.
Tážeme se ministra:
Jak jinak může vysvětliti toto hanebné opatření a jeho udržení do dneška než kapitalistickým a fašistickým rázem tohoto státu a jeho vlády a horečnými přípravami k imperialistické válce?
Jest ochoten toto opatření ihned bezvýjimečně odvolati?
Jest ochoten veřejně ostře odsouditi postup dřívějšího ministra financí?
V Praze, dne 19. prosince 1929.
Dr Stern, Štětka, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Tyll, Dvořák, Novotný, Haiblick, Kuhn, Kubač, Steiner, Hadek, Babel, Höhnel, Juran, Barša, Hrubý, Čižínská, Kliment.
41/XI (překlad).
Interpelace
poslanců R. Kaspera, R. Köhlera, H. Krebse a druhů
ministrovi sociální péče
o zákonné úpravě kolektivních smluv.
V programovém prohlášení vlády ze dne 18. prosince 1925 bylo ujišťováno, že návrh o zákonné úpravě kolektivních smluv bude předložen Národnímu shromáždění jako vládní návrh, až bude projednán s ministerstvy. Na dotaz p. posl. H. Simma oznámil mu pan ministr sociální péče, že se práce nutné pro přípravu návrhu provádějí co nejrychleji, že však nelze určiti lhůty, kdy budou ukončeny. Dřívější vláda nepředložila Národnímu shromáždění oznámeného vládního návrhu.
Již dne 15. ledna 1924 tehdejší posl. J. Patzel upozornil v dotazu pana ministra sociální péče, že jest naléhavě nutno upraviti kolektivní smlouvy jako v jiných státech, poněvadž pro nedostatek této úpravy objevují se snahy zaměstnavatelů, jichž naprosto nelze nechati bez povšimnutí. Faktem jest, že svazy podnikatelů a četní jednotliví podnikatelé odepřeli nově uzavříti kolektivní smlouvy a také platné kolektivní smlouvy vypověděli s úmyslem, že jich již neuzavrou. Z toho vznikají pak stávky a výluky, tedy zjevy, jimž se četné krise v hospodářství ještě zesilují.
Zákonná úprava kolektivních smluv podle všech dosavadních zkušeností jest nejen v zájmu dělnictva, které usiluje trvale si udržeti své skrovné vymoženosti, nýbrž i v zájmu hospodářství a tím také i státu samého, jehož vedení musí dbáti, aby učinilo nutná ochranná opatření, aby zabránilo otřesům hospodářského života.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče:
1.) Jest ochoten oznámiti své zásadní stanovisko, pokud jde o zákonnou úpravu kolektivních smluv a smírčích výborů?
2.) Zamýšlí pan ministr tyto práce rychle vyříditi?
3.) Jest ochoten uvésti lhůtu, ve které bude ukončena zákonná úprava, o níž se dotaz zmiňuje?
V Praze dne 19. prosince 1929.
Kasper, Köhler, Krebs, dr Keibl, Horpynka, inž. Kallina, Matzner, dr Schollich, Szentiványi, Nitsch, dr Luschka, Oehlinger, dr Petersilka, Greif, dr Törköly, Geyer, Knirsch, inž. Jung, Schubert, dr Hassold, Simm, dr Holota, Krumpe, Fritscher, Scharnagl.
41/XII (překlad).
Interpelace
poslanců inž. R. Junga, Schuberta a druhů
ministrovi vnitra
o přehmatu novojičínského okresního úřadu ve věci bytové nouze v Šenově.
Novojičínský okresní úřad výměrem ze dne 12. prosince 1929 č. 21.761/IV-7, dovolávaje se bytové nouze obci Šenově, zakázal pronajímati byty v chudobinci (správně obecním domě) osobám; které v obci Šenově nemají domovského práva a zvláště zakázal, aby byl byt přidělen Antonínu Skarkemu, poněvadž v obci Šenově nemá domovského práva. Novojičínský okresní úřad nedovolává se při odůvodnění světic zákazu zákonného ustanovení, nýbrž pouze své domnělé dohlédací moci nad obcemi. Poněvadž dohlédací moc politického úřadu jest zákonem přesně vymezena a nesahá tak daleko, aby mohl býti vydán podobný zákaz, jest to přímo neuvěřitelný protizákonný přehmat novojičínského okresního úřadu.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra, je-li ochoten
1.) dáti tuto věc přísně vyšetřiti a
2.) provinilého úředníka pohnati k odpovědnosti?
V Praze dne 17. prosince 1929.
Inž. Jung, Schubert, Matzner, dr Hanreich, Geyer, Kasper, Köhler, Horpynka, dr Keibl, dr Hassold, dr Schollich, Simm, Krebs, Knirsch, inž. Kallina, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Stenzl, Prause, Eckert.