14/XII.
Interpelace
poslanců Václava Sladkého, Jos. Davida a druhů
ministru financí
o zachování slezského finančního ředitelství v Opavě.
Skoro v bezprostřední souvislosti se sjednocením politické správy Slezska s politickou správou Moravy, jak jí provádí zákon o organisaci politické správy č. 125/1927, vznikly ve Slezsku obavy, že po sjednocení politických správ Moravy a Slezska bude následovati také zrušení slezského finančního ředitelství pojetím Slezska do obvodu zemského finančního ředitelství v Brně. Aby byly tyto obavy vyvráceny, bylo ve zprávě ústavně-právního výboru Národního shromáždění k správní reformě vysloveno s výslovným poukazem na slezské finanční ředitelství s výslovným souhlasem vlády rozhodnutí, že správní reformou není dotčeno zachování slezského finančního ředitelství. Dále prohlásil pna ministr financí dr. Engliš lak k deputací stálých zástupců slezských průmyslových korporací, tak i deputaci obchodnických a živnostenských zemských organisací výslovně, že ministerstvo financí nebude z politicko-administrativního spojení Slezska s Moravou vyvozovati konsekvence.
Avšak přece jen pověsti o zrušení slezského finančního ředitelství neumlkají, nýbrž se povážlivě vzmáhají, a to i vinou úředních projevů. Tak bylo např. zástupcům města Opavy, kteří ve věci zmíněného smyslu ministerstva financí intervenovali u splnomocněného ministra dra Vlasáka, výslovně prohlášeno že ministerstvo financí považuje spojení administrativní finanční, služby Moravy a Slezska u rámci zemského finančního ředitelství v Brně za nevyhnutelné, a presidiální kancelář moravského zemského finančního ředitelství sdělila opavské obchodní komoře na její žádost o přenechání výtisku schematismu finančního ředitelství před krátkou dobou písemně, že tento bude nově vydán teprve až po sjednocení slezské finanční správy s moravskou. Počítá se tudíž zřejmě jak v ministerstvu financí, tak i v moravském finančním ředitelství s brzkým zrušením slezského finančního ředitelství, na jehož místě má býti ponecháno pouze okresní finanční ředitelství v Opavě.
Důvody, jež se uvádějí pro nutnost zrušení slezského finančního ředitelství, jsou podle naších informací jednak poukaz na bezprostředně nastávající sloučení politické správy Moravy a Slezska a konsekvence vznikající prý z toho pro finanční správu jednak pak tvrzení, že obvod a následkem toho také obvod působnosti slezského finančního ředitelství je prý v poměru k teritoriálním a administrativním organisacím finančních správ II. stolice v ostatních zemích ČSR příliš malý a že tedy nutnost jeho dalšího samostatného zachování je prý překonána.
V souhlase se všemi veřejnými a hospodářskými činiteli Slezska považují podepsaní, tuto argumentaci za nesprávnou z těchto důvodů:
1. Pokud přichází jako podklad pro zrušení slezského finančního ředitelství v úvahu poukaz sjednocení Slezska s Moravou, jež se má provésti při správní reformě, jest nutno poukázati na to, že dřívější souvislost mezi politickou správou a finanční správou byla již zákonem ze dne 20. března 1919, č. 153 zrušena. Nad to však projevil zákonodárce sám přijetím zprávy a návrhů ústavněprávního výboru Národního shromáždění jednomyslně svou vůli, že co do administrativní finanční správy Slezska nelze vyvozovati z reformy politické správy nějakých důsledků. Zrušení slezského finančního ředitelství v Opavě bylo by tudíž se stanoviska správní reformy přímo v rozporu s vůlí zákonodárcovou.
2. Je-li však dalším argumentem to, že obvod slezského finančního ředitelství, jenž se v podstatě vztahuje pouze na Slezsko, je pro existenci finančního úřadu II. stolice příliš malý (a mělo-li by se tím snad současně vysloviti, že další zachování slezského finančního ředitelství by snad bylo nerationelní nebo nehospodárné), budiž hned na počátku upozorněno, že by místním rozdělením finančních úřadů III. stolice jakož i jejich obvodem působností nebyl ještě podán i po případném sloučení slezského finančního ředitelství s moravským zemským finančním ředitelstvím žádný úplný vyrovnaný administrativní obraz. Možnost rozšířiti zvětšením obvodu slezského finančního ředitelství jeho vnější rámec, je zde právě tak málo brána v úvahu, právě tak jako okolnost, aby otázka, zda pro omezení obvodů finančních úřadů II. stolice doporučují se menší nebo větší obvody, mohla býti při kritickém ocenění různých výtěžků hospodaření v souvislosti s národohospodářským rozvrstvením a výkonností daňových zdrojů a jejich postižení již dnes považována za definitivně vyřešenou ve prospěch utvoření velkých okresů.
Vždyť i po případném zrušení slezského finančního ředitelství bude existovati dále hlavní finanční ředitelství v Užhorodě, jehož místní obvod působnosti (s 12.700 km2) je sice třikrát tak veliký jako obvod slezského finančního ředitelství (se 4.400 km2), ale které má při počtu obyvatelstva svého obvodu jen o 10% menšího odvésti oproti slezskému finančnímu ředitelství a dle rozpočtu pro rok 1929 na přímých daních přibližně jen o 1/9 na dani z obratu a daní přepychové přibližně jen 1/2 na dani spotřebitelské jen asi 1/3 prelimináru slezského finančního ředitelství pro rok 1129. Při tom jsou však náklady osobní a věcné administrativní služby finanční správy v obvodu hlavního finančního ředitelství v Užhorodě o 7.1 mil. Kč vyšší, než náklady slezské administrativní finanční správy s 6.9 mil. Kč (dle rozpočtu pro rok 1929), Připojené k interpelaci tabulky nejlépe osvětlují právě vylíčené poměry:
A) Osobní a věcný náklad administrativních finančních úřadů (udaný v tisících Kč) dle rozpočtu pro rok 1291(Kap. 21, tit. 2, § 1).
|
v obvodu finančních ředitelství |
|||||
|
v Čechách |
na Moravě |
ve Slezsku |
na Slovensku |
v Podk. Rusi |
|
|
Osobní náklady |
64.805 |
20.845 |
6.093 |
21.289 |
5.846 |
|
Řádné a mimořádné věcné náklady |
8.479 |
2.955 |
767 |
4,121 |
1.235 |
|
úhrnem |
73.284 |
23.800 |
6.860 |
25.410 |
7.081 |
B) Systemisovaný stav úředníků a zaměstnanců ve službě administrativních finančních úřadů dle rozpočtu pro rok 1929 (Kap. 21, tit. 2, § 1).
|
v obvodu finančních ředitelství |
|||||
|
v Čechách |
na Moravě |
ve Slezsku |
na Slovensku |
v Podk. Rusi |
|
|
Konceptní úředníci |
637 |
200 |
50 |
237 |
45 |
|
Účetní úřednicí |
286 |
98 |
28 |
139 |
64 |
|
Berní úředníci |
728 |
246 |
66 |
246 |
36 |
|
Kancelářští úředníci |
262 |
95 |
27 |
93 |
18 |
|
Podúředníci a zaměstnanci |
1.112 |
359 |
120 |
385 |
91 |
|
úhrnem |
3.025 |
998 |
291 |
1.100 |
254 |
Vůbec musí býti zdůrazněno ke správnému posouzení finančního efektu jehož by mohlo býti dosaženo spojením slezského finančního ředitelství s moravským zemským, finančním ředitelstvím pro stát, že běžné osobní a věcné náklady slezského finančního ředitelství budou činiti asi dva až nejvýše dva a půl milionu Kč ročně.
Nyní se má zříditi na místě finančního ředitelství v Opavě okresní finanční ředitelství, jehož status bude, alespoň co do konceptních úředníků, sotva podstatně menší než status nynějšího zemského finančního slezského ředitelství (okresní finanční ředitelství v Brně čítá podle schematismu z roku 1925 17 konceptních úředníků). Uváží-li se pak, že bude pro moravské zemské finanční ředitelství při vřazení Slezska do jeho obvodu působnosti jistě nutno také zvýšiti jeho personální stav a že bude nutno kromě toho počítá se zvýšenými cestovními náklady následkem spojení slezských berních správ se zemským úřadem v Brně, pak jest jistě oprávněno tvrzení, že nemůže vůbec vyplývali pro stát nějaká podstatná úspora ze zrušení slezského finančního ředitelství v Opavě.
Ba naopak je možno považovati zajisté, že rozpuštění slezského finančního ředitelství v Opavě doznají výsledky pro Slezsko jak u přímých daní, tak u daně z obratu a daně přepychové, jejíž vybírání v druhé stolici bylo by přeloženo z Opavy do Brna, alespoň na začátku citelný pokles. Neboť i pro finanční úřady II. stolice je právě na poli přímých daní, jakož i daně z obratu a daně přepychové - i s ohledem na Časté přeměňování tak zv. donucovacího řízení v řízení odvolacím nezbytnou co nejpřesnější znalost země a lidí k pokud možno úplnému zjištění daňových zdrojů tím spíše, poněvadž nová daňová reforma, jakož i tempo jejího provádění, ukládá všem administrativním finančním úřadům, tedy také i úřadům II. stolice, co největší úkoly.
Vylíčené důvody jistě dostatečně dokazují, že existence finančního ředitelství v Opavě celkovou administrativní finanční správu nejen nezatěžuje, nýbrž spíše usnadňuje.
Mimo to vyskytují se však další podstatné okolnosti pro zachování nynějšího stavu z Těchto všeobecných úvah:
a) z periferické zeměpisné polohy Slezska,
b) ze splynutí slezského finančního ředitelství s celkovým hospodářským a administrativním obrazem země, odůvodněným dlouholetou, dnes již historickou tradicí,
c) z těžkého hospodářského poškození veškerého obyvatelstva Slezska, zejména ovšem města Opavy, které by vzniklo v případě zrušení slezského finančního ředitelství.
Jen ten, kdo zná přesně a detailně poměry v zemi, může posouditi, oč by se příště zvýšil národohospodářský neproduktivní náklad, kdyby bylo donuceno obyvatelstvo zajížděti do Brna ve všech daňových záležitostech, jež se musí vyřizovati s druhou stolicí.
Obtíže ve styku s úřady II. stolice, jež se budou nastávajícím sjednocením slezské zemské správy politické s moravskou projevovati ve všech směrech velmi tíživě, vzrostly by podobným opatřením na poli finanční správy mimořádně a tudíž nesnesitelně.
Opava nejen ztrácí zamýšleným zrušením finančního ředitelství bezprostředně část svého obyvatelstva, nýbrž bude poškozena také tím, že úředně podmíněné cesty budou přeloženy do Brna.
Případné zřízení okresního finančního ředitelství v Opavě nedá se nikterak oceniti jako dostatečná a plnocenná náhrada za slezské finanční ředitelství, protože tím nebude vyhověno potřebám obyvatelstva:Slezska po II. instanci pro přímé daně, jakož i pro daň obratovou a po možnosti osobního styku se slezským zemským úřadem, který jest zejména u oněch daňových druhů nepostradatelným.
Proto táží se podepsaní pana ministra financí:
1. Zdali jest ochoten zachovati samostatné slezské finanční ředitelství v Opavě, jako dosavadní osvědčenou II. instanci?
2. Zdali jest ochoten rozšířiti dosavadní obvod slezského finančního ředitelství v Opavě také na přilehlé území sousední Moravy alespoň v tom rozsahu, jako to bylo provedeno svého času u obvodu opavského ředitelství pošt a telegrafů, aby se tím dostalo městu Opavě, tak citelně postiženému provedením reformy politické správy, alespoň částečné náhrady a odškodnění?
V Praze dne 13. prosince 1929.
Sladký, David, Zeminová, Ot. Svoboda, Vaněk, Malý, dr. Stránský, Polívka, Stejskal, Špatný, Mikuláš, Šmejcová, Hrušovský, Hatina, Langr, Lanc, Pechmanová, Netolický, Richter, Bergmann, Knejzlík.
14/XIII.
Interpelace
poslanců J. Knejzlíka, B. Procházky, C. Malého, Č. Fialy a druhů
ministru železnic
o postavení obytných domů pro železniční zaměstnance v Přerově na Moravě.
Bytová tíseň v Přerově přes všecko dosavadní opatření je taková, že jí trpí všechny vrstvy obyvatelstva města Přerova. V první řadě jsou to železniční zaměstnanci, kteří s rodinami tvoří jednu čtvrtinu obyvatelstva města Přerova a je jichž služba trpí tím, že musejí dojížděti do Přerova i z jiných vzdálených míst. Případů takových, nepočítaje v to zaměstnance, kteří docházejí z nejbližších obcí, je téměř celé stok pokud mámena zřeteli ty železniční zaměstnance, kteří se nemohou do Přerova nastěhovati proto, že není pro ně možno získati byt. Město Přerov stará se sice o zmírnění bytové tísně a snaží se v první řadě vyhověti i potřebě železniční správy. Tak ve veškerých domech vystavěných od převratu městem Přerovem a to jak v domech nouzových, tak v domech třípatrových, tak konečně i v poslední skupině 16 domů jednopatrových s dvorními trakty bylo přiděleno železničním zaměstnancům takové procento bytů, že žádná jiná skupina obyvatelstva takového procenta nedosáhla. Stejně bylo pamatováno na železniční zaměstnance, pokud měla na to vliv obec přerovská, při domech státních, jichž bylo v Přerově vystaveno 15 třípatrových a jeden dvoupatrový.
Než všechna tato opatření jsou, jak již bylo zmíněno, zcela nedostatečná, poněvadž pohyb obyvatelstva v Přerově byl v posledních letech velmi značný a mimo obytné stavby podniknuté veřejnými korporacemi, přibylo staveb soukromých velmi málo, nehledíme-li k domkům rodinným, které pro zmírnění bytové tísně mají význam zcela podřadný, poněvadž jsou většinou obývány samotnými majiteli bez nájemníků.
Vzhledem k těmto poměrům obrátila se městská rada v Přerově na ministerstvo železnic se žádostí, aby v roce 19219 pro své železniční zaměstnance přidělené služebně ředitelství státních drah v Brně, vystavělo aspoň dva třípatrové činžovní domy. Městská rada v této nabídce upozornila ministerstvo železnic na výhody, jež jest ochotna poskytnouti železniční správě při stavbě těchto domů a tyto výhody jsou takového druhu, že stavbu činžovních domů podstatně zlevní.
Tážeme se proto pana ministra železnic, je-li ochoten žádosti městské rady v Přerově vyhověti, a zdali jest ochoten zaříditi, aby se stavbou dvou třípatrových činžovních domů pro železniční zaměstnance započala ještě v roce 1930?
V Praze dne 13. prosince 1929.
Knejzlík, B. Procházka, Malý, Fiala, Netolický, inž. Záhorský, Šmejcová, Pechmanová, Sladký, Špatný, Ot. Svoboda, Tučný, Richter, Vaněk, Hrušovský, Mikuláš, dr Stránský, Langr, Lanc, David, Bergmann, Hatina.
14/XIV.
Interpelace
poslance Josefa Knejzlíka a druhů
ministru školství a národní osvěty
o vysílání komisí ke zjištění nevhodného umístění českých občanských škol menšinových na severní Moravě.
České menšiny na severní:Moravě jsou rozrušeny nezvyklým, ničím neodůvodněným a nikým z české strany nežádaným prováděním komisionelního úředního šetření o nevhodném umístění českých menšinových občanských škol v důležitých českých menšinách. Toto provokování jednání provádí česká vláda, české úřady školní a je odůvodňováno, jak jsem z pozvání vyčetl, neuvěřitelným tvrzením, že české obce dle poslaneckých intervencí se domáhají přeložení českých menšinových občanských škol. Je nepochopitelno, jak takovouto nepravdu mohou tvrditi české školní úřady. Z českých obcí ani jediná nepodala přímé žádosti o přesídlení některé menšinové školy občanské, ani jediný český poslanec nemohl provésti takovou intervenci. Je nesporno, že za poslaneckými intervencemi skrývají se intervence německých poslanců a ministrů.
Již své doby upozornil jsem dotazem pana ministra školství na nebezpečí jednání německých poslanců co do přeložení české školy občanské z Úsova do Dubicka a tehdy pan ministr školství odpověděl, že podobné jednání se nevede a přes tuto odpověď nařídilo ministerstvo školství komisionelní jednání v Úsově na 22. srpna 1928, při němž mělo býti zjištěno, zda nejsou tu důvody pro přeložení občanské školy z Úsova. Dne 23. srpna 19:28 bylo podobné komisionelní šetření vedeno o přeložení české občanské školy z Brodku u Konice a v Heřmanicích.
K tomuto komisionelnímu jednání jsou vedle českých interesentů úředně zváni německý okresní školní inspektor a německé školní rady.
Takovýto způsob nikým z české strany nežádaných komisí, k nimiž zváni jsou zástupcové Němců, aby spolurozhodovali o existencí českých občanských menšinových škol, provokuje českou veřejnost do nejvyšší míry. Zástupcové českých obcí, místních školních rad českých menšin, odborů Národních Jednot a rodičů z Úsova, Dubicka, Janoslavic, Rohle, Velehoře, Klopiny, Police, Stavenic, Třeštiny, Králové a Medlova dali výraz tomuto svému pobouřenému cítění na své schůzi a protestovali proti postupu českých školních úřadů hlavně z toho důvodu, že na přeložení českých menšinových škol mají zájem pouze němečtí poslanci jimž nepřímo česká vláda nařizováním komisionelních jednání slouží.
Táži se proto pana ministra školství a národní osvěty, zdali jest ochoten zaříditi, aby další konání komisionelní bylo zastaveno, alby tak zabráněno bylo novému provokování českých menšin a zjednán jim potřebný klid k těžké práci na jazykovém pomezí?
V Praze dne 13. prosince 1929.
Knejzlík, David, Richter, Malý, Netolický, inž. Záhorský, Pechmanová, Sladký, Ot. Svoboda, Langr, Mikuláš, Hatina, B. Procházka, Špatný, Vaněk, Polívka, Lanc, Šmejcová, Tučný, dr. Stránský, Bergmann.
14/XV.
Interpelace
poslance Josefa Knejzlíka a druhů
ministru spravedlnosti
o přeložení trestnice z Mírova do Illavy a Leopoldova.
V Mírově byla nákladem přes 40 mil. korun čsl. zbudována trestnice a nyní dochází k jejímu rušení, aniž bylo rozhodnuto, jak bude použito evakuovaných budov a ubikací. K trestnici patří 19 jednopatrových domků o 4 bytech, celkem 75 bytů dvoupokojových a 13 úřednických bytů o třech až šesti pokojích. V trestnici samé jsou zařízeny různé dílny řemeslnické v 23 místnostech, nemocniční sály, škola, pekárna, prádelna, moderní kuchyně, kotelna, kanceláře, vězeňské místnosti atd., celkem asi 290 místností. Kolem trestnice jest park a zelinářství. V posledních dvou letech bylo investováno několik mil. Kč na zařízení vodovodu, kuchyně a prádelny.
Zrušení Mírovské trestnice omlouvá se - humanitou. Na Mírově jsou drženi nepolepšitelní zločinci a nad těmi se ustrnuli směrodatní odborníci z ministerstva spravedlnosti a uznali, že z důvodů zdravotních není možno dále ponechati trestance v budově starého hradu mírovského. Budova prý nemá kanalisace, účelně zařízených samovazeb, vedle jiných předstíraných nedostatků. Tisíckráte hůře bydlí desetitisíce spořádaných rodin, nezaměstnaných a bez bytů.
Jako druhý důvod likvidace mírovské trestnice je uváděno docílení úspor. Nebude prý potřeba tak značného počtu dozorců. Ačkoliv statistika dobře ukazuje, že ani za dnešního stavu není mírovský trestanec nejdražší, nechceme o docílení úspor pochybovati. Mluví-li se o šetřivosti, musíme důrazně poukázati na milionové investice, vodovod, kotelna, kuchyně, prádelna, kteréžto byly provedeny v poslední době, kdy již o zrušení trestnice jednáno a snad už dokonce rozhodnuto bylo. Bylo by záhodno věděti, zda při výpočtech nákladů na trestance v novém umístění byla vzata v úvahu jako pasivní položka 40,000.000 Kč, které po přestěhování zůstávají na Mírově ležeti jako mrtvý kapitál, investovaný v budovách, zařízení a příslušenství bývalé trestnice. Že opuštěné budovy a zařízení musí min, spravedlnosti považovati za pasivum, vysvítá z toho, že do dneška nemá pro mě vhodného využití. I když se mluvilo, že v uvolněných místnostech zřízen bude pna Mírově ústav pro padlé dívky, nebo výchovná kolonie Cikánů, nutno považovati tyto instituce jako uměle vyvolané k vyplnění prázdných místností a nikoliv jako z nutnosti vyplývající: ony nejsou schopny zaktivovati kapitál representující cenu budov a zařízení.
Podle zprávy ťPozoraŤ ze dne 20. května 1928 vyslovil se vysoký státní úředník v min., spravedlnosti k deputací mírovské české menšiny, jež žádala ponechání mírovské trestnice, že tato česká menšina je uměle vypěstovanou květinou, a hřebem na českém těle. Tato provokace svědčí o tom, že min. spravedlnosti asi nezáleží ani na osudu české školy v Mírově, pro niž stát postavil nákladem půl milionu Kč školní budovu, že je mu lhostejný osud českých živnostníků, kteří se na Mírově usadili. Nemůže býti ale lhostejno vládě Čsl. republiky a českému lidu vůbec, aby takto znehodnocovaly se 10timiliony státního majetku, aby ubíjely se existence těch, kteří šli na jazykové pomezí jako živnostníci hledat obživu, aby ubíjelo se české menšinové školství státem draze vydržované.
Táží se proto podepsaní pana min. spravedlností, zdali zprávy o přemístění mírovské trestnice jsou pravdivé. V případě ano, zdali je ochoten zaříditi nové šetření, jež by vzalo v potaz znehodnocení tak obrovského státního majetku na Mírově, jež nastalo by zrušením trestnice, a uvažovalo by o tom, zdali zrušením mírovské trestnice nezpůsobí velikou hmotnou škodu všeobecnou?
Pak-li již o přemístění mírovské trestnice je definitivně rozhodnuto, táží se podepsaní pana min. spravedlnosti, zdali je ochoten s veřejností sděliti, jak účelně bude opuštěných ubikací a obytných domů i veškerého zařízení trestnice použito, aby přinášelo státu potřebnou amortisací a aby v občanstvu rozptýleny byly obavy, že samo ministerstvo Čsl. republiky nedbá zásady úporného šetření a hospodárného nakládání se státním majetkem?
V Praze dne 13. prosince 1929.
Knejzlík, Malý, Ot. Svoboda, Netolický, inž. Záhorský, Šmejcová, Langr, Lanc, Hrušovský, Sladký, Tučný, Hatina, B. Procházka, Vaněk, Mikuláš, dr Stránský, Pechmanová, Špatný, Richter, David, Bergmann.
14/XVI.
Interpelace
poslanců J. Knejzlíka, Fr. Langra, F. Richtra a druhů
ministru veřejných prací
o definitivním ustanovení pevného bodu pro stavbu přehrady na řece Březné u Hoštejna na severní Moravě a o neodkladném zahájení řízení, aby se stavbou mohlo býti započato.
Projektovaná přehrada na řece Březné u Hoštejna na severní Moravě nemá posud stanoveného pevného bodu a tato otázka nejenom že oddaluje uskutečnění projektů, ale působí naprostou nejistotu v povodí řeky Březné potud, pokud ono leželo by pod projektovanou přehradou. Je všeobecně známo, že Šilpersko jest ve veliké bídě tím, že nemá žádného spojení se světem, neboť Lid z výtěžku horských kamenitých půd uživiti se nemůže a průmyslové podniky pro odříznutí od světa zříditi nelze, čehož následek jest, že lid trpí podvýživou, a kraj se vylidňuje. Moravský zemský výbor uznal za nutné připojení Šilperska, když nelze drahou, která před válkou byla projektovaná, tedy alespoň řádnou silnicí a sice ze Šilperka do Hoštejna na hlavní trati Olomouc-Česká Třebová a dal také svými techniky tuto silnici vyměřiti a rozpočet vypracovati.
O dalším postupu této stavby nebylo však možno jednati, neboť nebylo vyřešeno převzetí lesů lichtensteinského panství v okresu zábřežském státem, kterýmžto majetkem silnice z velké části vésti má. Tato záležitost spěje nyní k rozhodnutí, ale nastává další překážka, totiž že není dosud definitivně rozhodnuto o přehradu. Dle informací, jež jsme získali, je prý míněna stavba přehrady až u Šilperka s opěrnou příční zdí u Crhova místo dosavadního projektu. Kdyby skutečně byla projektována vodní přehrada od Crhova k Šilperku, nebylo by to na závadu zemským moravským výborem projektované silnici k Hoštejnu, oproti tomu však projekt přehrady u Hoštejna jest právě na místě, kde silnice stavěna by býti měla. Nutno též zdůrazniti, že stavba přehrady u Šilperka byla aby i pro tento kraj daleko výhodnější, neboť přehrada u Hoštejna zabrala by téměř všem zdejším rolníkům veškeré louky a bez luk, jak známo, jest život horského rolníka téměř nemožný. Kdyby přehrada stavěna byla od Crhova k Šilperku, této závady by nebylo. Kdyby však přesto ministerstvo veřejných prací trvalo z důvodů technických na tom, aby opěrná zeď přehrady postavena byla v původně projektovaném bodu nad Hoštejnem, bylo by nezbytně nutno učiniti kroky, aby rolníci, jejíchž luční objekty byly by nádrží zaplaveny mohli při provádění pozemkové reformy nabytí jinde objektů hospodářských, nutných k jejich další obživě.
V zájmu kraje a existence nesčetných rolnických usedlostí bylo by velíce dobře, kdyby ministerstvo veřejných prací rozhodlo se pro stavbu přehrady u Šilperka a aby o tomto svém rozhodnutí vydalo definitivní vyrozumění zájemníkům a aby stavba přehrady, jejíž rentabilita jest napřed výpočty prokázána, nebyla oddalována. Postavení přehrady a připojení k ní elektrické centrály, jakož i vybudování potřebné silnice, znamenalo by oživení tohoto přeubohého kraje.
Proto táží se podepsaní pana ministra veřejných prací, zdali jest ochoten zaříditi, aby definitivně byl stanoven opěrný bod pro vody budoucí přehrady na Březné a zdali jest ochoten zahájiti jednání v tom směru, aby se stavbou přehrady bylo neprodleně započato?
V Praze dne 13. prosince 1929.
Knejzlík, Langr, Richter, David, dr Stránský, Vaněk, Hatina, Tučný, Špatný, Bergmann, Polívka, Šmejcová, Lanc, Sladký, inž. Záhorský, Hrušovský, Pechmanová, Malý, B. Procházka, Netolický, Ot. Svoboda.
14/XVII.
Interpelace
poslanců Václava Sladkého, Jos. Davida a druhů
ministru železnic
a stavbě domů obytných pro železniční zaměstnance v Mor. Ostravě, Bohumíně, Petrovicích a Kadani v Čechách.
Celková bytová kalamita jest ovšem, velmi těžký hospodářský problém, který nejtížeji dotýká se malých pracujících lidí. Ještě hůře však dotýká se železničních zaměstnanců, jez vázáni jsou na své služební místo, jsou mnohdy nuceni bydleti v místnostech, jež velmi zhoubně působí na zdraví jejich, i rodin. Tato velká centra nejvíce trpí a pouhým pohledem zjistíme příčinu všech běd - špatný, neb vzdálený byt.
Tak příkladně do Mor. Ostravy dojíždí přes 1600 zaměstnanců, z nichž nejméně 450 žádá byty v místě, poněvadž musí bydleti příliš daleko od své služebny, (Přerov, Hranice, Tovačov, Drahotuše). Jak tím trpí výkon, je na bíledni. Ale i v Mor. Ostravě jest nuceno přes 150 rodin bydleti ve sklepních bytech, jinde zase, dle zjištěných případů, bydlí v 1 místnosti třeba 2 rodiny, neb 5-7 členná rodina. To se objevuje ve všech nahoře jmenovaných místech.
A přece ve všech místech jsou dány možnosti, aby hned přikročeno bylo ku stavbě. Pozemky k disposici plány hotovy atd. Výmluva, že není peněz, není opodstatněná. Vždyť jedná se i o nejvlastnější zájem podniku samého. Nemožnost dislokace zaměstnanců škodí podniku i zaměstnancům.
Tyto důvody vedou podepsané k důtklivé žádosti o odstranění závada proto táži se pana ministra železnic:
1.) Je-li pan ministr ochoten tyto závady zjistiti a po zjištění co nejrychleji odstraniti?
2.) Jest pan ministr ochoten podati podepsaným zprávu o výsledcích svého šetření a způsobu jeho odstranění?
V Praze, dne 13. prosince 1929.
Sladký, David, Netolický, inž. Záhorský, dr Patejdl, Langr, Malý, Bergmann, Šmejcová, dr Stránský, Lanc, Hatina, Ot. Svoboda, Hrušovský, Zeminová, Pechmanová, Fiala, Knejzlík, Špatný, Mikuláš, Vaněk.