14/VIII.

Interpelace

poslanců Václava Sladkého, Boh. Procházky a druhů

ministru železnic

o přenesení společné pohraniční stanice z Petrovic do Žebrzydovic.

Okresu frýštátskému a s ním celému Těšínsku hrozí v brzké budoucností velmi značné poškození, hospodářské oslabení národnostních posic a pokles státní prestiže projektovaným přenesením pohraniční a vstupní stanice z Bohumína a Petrovic do Žebrzydovic na straně polské. Občas se již psalo a poukazovalo na nebezpečenství hrozící zde z neporozumění Prahy a kompetentních činitelů vůči požadavku polské republiky, zpola přijatému již našimi úřady. Že věc, t. j. přenesení pohraniční stanice z našeho území do Žebrzydovic, jest již našimi úřady řešena kladně ve smyslu nám nepříznivém, o tom svědčí i oprava v jubilejní brožuře, vydané ředitelstvím státních drah v Olomouci za I. desítiletí 1918-1928, ve které se na stránce 36 mimo jiné praví:

K přeložení přechodní služby do Žebrzydovic (polská pohr. stanice) dosud nedošlo, poněvadž stanice tato není pro ten účel dosud vybudována, a koná se tato služba dosud prozatímně v naší stanici Petrovicích. S naší strany jsou ovšem vykonány všechny přípravy, aby smluvní stav byl uskutečněn kdykoliv, jakmile polské státní dráhy uznají stavební stav Žebrzydovic za dostatečný, aby přechod, nejsilnější v naši republice, zdolala.Ť

Tyto dvě věty jasně ukazují, co nás na Těšínsku v nejbližší době čeká. Naše železniční správa jest tedy připravena, aby Polákům, až bundou připraveni, odevzdala velmi důležitou a silně frekventovanou přechodnou stanicí v Čsl. republice. A stane-li se tento úmysl skutkem, bude ochromen slibný vývoj našeho pohraničního kraje - okresu frýštátského. Proč - to dokazují tato data:

Z. Č. S. D. na P. K. P. vystoupilo a naopak z Polska do Čsl. vstoupilo v Petrovicích u Bohumína v r. 1921 - 175.000 vozů, v roce 1924 450.000 vozů a v r. 1927 - 680.000.

Tedy za šest roků vzrostl obrat vozů v této stanici čtyřikráte, nehledě k tomu, že dnešní obchodní spojení s Ruskem jest dosud v plénkách a v příštích letech jistě poroste. Ačkoliv provoz rok od roku stoupal, naše železniční správa nestarala se vůbec o řádné vybudování této naší pohraniční stanice. Za celých 8 roků investovala do této stanice pouze 4,250.000 Kč. Že tato stanice jest - pokud jede o zahraniční přepravu z nejdůležitějších přechodů pohraničních, dokazují data ministerstva železnic.

S polským státem máme 9 styčných stanic: roku 1927 činila zahraniční přeprava s polským územím v jednotlivých stanicích:

Petrovice u Bohumína	4,949.000	tun
Český Těšín	145.000	ť
Skalice	866.000	ť
Suchá Horní	5.600	ť
Medzilaborce	45.000	ť
Jaworze	87.000	ť
Orlov	76.000	ť
Užok-Swanki - neotevřený dosud.
celkem	6,173.600	tun

a z této celé přepravy připadá lví podíl 4,949.000 tun na Petrovice a na ostatní zbývá pouze 1,227.000 tun.

Porovnáme-li stanici Petrovice s ostatními většímu našimi stanicemi pohraničními, jest poměr tento:

Roku 1927 činila zahraniční přeprava:

Petrovice u Bohumína	4,949.000	tun
Bohumín	2,63.000	ť
Břeclava	5,8193.000	ť
Podmokly	1,058,9010	ť
Cheb	1,207.100	ť
Horní Dvořiště	784.000	ť

Jest tedy stanice Petrovice v r. 1927 na druhém místě v republice hned po Břeclavě.

Stojí však za zmínku porovnati statistické údaje z března 1928, pokud se týče zahraniční přepravy, s Břeclavou - a sice činí tato přeprava v Petrovicích 536.327 tun a v Břeclavě 524.913 tun. Jest tedy v březnu 1928 stanice Petrovice již na I. místě.

Všimneme-li si, jak při tomto ohromném ruchu vybudovány jsou stanice Bohumín, Břeclava, Podmokly, Cheb nebo Horní Dvořiště, shledáme, že Petrovice jsou na tom nejhůře.

V předchozím uvedli jsme význam stanice Petrovice u Bohumína se stanoviska železničně přepravního. Jest však nutno zmíniti se o této stanici též jako o pohraniční stanici celní, a v důsledku toho též i o významu, který z obého plyne pro obec samotnou jak po stránce národnostní, tak i hospodářské.

Rozhodnutím velvyslanecké konference pařížské, kterým byla dnešní část těšínského Slezska přičleněna k území republiky Československé, stala se stanice Petrovice důležitou stanicí železniční a celní.

Podle toho, jak se vyvíjely obchodní styky s cizinou, vzrůstala její činnost a v souvislosti s tím rozmnožil se i stav zaměstnanectva jednotlivých odborů. Sledujeme-li vývoj stanice Petrovice u Bohumína od počátku, docházíme k závěru, že tendence její činnosti jest vzestupná, že přeprava a s ní související výkony zaměstnanectva vzrůstají rok od roku přímo závratně.

Jest samozřejmé, že o významu a budoucnosti stanice, která byla v dřívějších dobách toliko průjezdní stanicí a která po plebiscitu stala se z velmi významných (vždyť leží na evropské tratí, spojující východ se západem), bylo a jest nutno uvažovati, jakého konečného vyřešení o existenci této pohraniční stanice bude dosaženo.

V roce 1920-1921 bylo mezi oběma státy republikou Československou a republikou Polskou - sjednáno, že společnou stanicí výměnnou (v pojmu železničním) a odbavovací (v pojmu celním) budou Petrovice u Bohumína. Proto měla stanice tato býti vybudována tak, aby vyhovovala všem požadavkům jak služby celní, tak i přepravní. Zprvu se zdálo, že stát československý jeví snahu sjednané smlouvě učiniti zadost. Komise vypravované do Petrovic byly na denním pořádku jednalo se, mluvilo se a psalo. Bohužel, zůstalo na komisích, na jednáních, řečech a papírovém řešení o vybudování stanice. Záležitost, jejíž důležitost byla nesporná, byla ponenáhlu zanedbávána, přestalo se o ní mluviti a stanice Petrovice, až na několik podružných úprav, nedoznala změny.

Nebylo tedy divu, že projekt, kterého se uchopila polská vláda a který provádí v současné době polský stát velkorysým vybudováním stanice Žebrzydovice, vzbudil značný rozruch a dal vysloviti různým Pochybnostem a domněnkám.

Okamžikem, kdy polský stán přikročil k vybudování stanice Žebrzydovice, pozbyla platnosti zmíněná smlouva o společném odbavování ve stanicí Petrovice u Bohumína. Polská vláda ji jednoduše zrušila, vypoviděvši ji. Zda důvodem k vypovězení smlouvy bylo, že československá vláda nevěnovala smlouvě pozornosti a k pracím s vybudováním petrovické stanice zachovala se netečně, nebo údaj, že polské úřady musí podle zákonných ustanovení máti své úřední sídlo uvnitř obvodu polského státu, nelze dnes říci.

Co znamená tento zákrok hospodářsky, vynikne lépe, použijeme-li reminiscence a obdoby s Novým Bohumínem. Není jistě dlouho tomu, co Nový Bohumín téměř ani neexistoval. Povstal teprve, až stanice Bohumín stala se pohraniční stanicí a s rozmachem přepravy šel rozvoj i města Nového Bohumína. Totéž platí i o Petrovicích, a kdyby naše železniční správa byla pse lépe starala a chránila naše zájmy a nepřipustila přeložení přechodní služby na polskou stranu, staly by se Petrovice sílenou a zdatnou, hospodářsky zajištěnou pohraniční baštou na Těšínsku.

Nejen Petrovice, ale i Nový Bohumín pocítí následek tohoto přesunu hospodářských sil, vystěhuje se velká část zasílatelských firem z Bohumína do Žebrzydovic i s personálem, zmenší se poplatní schopnost a daňová základna, nehledě k jiným momentům, které budou později uvedeny v souvislosti s dobytčí rampou.

Bohumín měl před převratem větší důležitost než nyní, dokud celé Horní Slezsko patřilo Německu a kdy celá přeprava z Horního Slezska směřovala po německé trati do Bohumína. Po převratě rozdělením Horního Slezska a tím, že nejlepší a nejprůmyslovější část připadla Polsku s bohatými uhelnými pánvemi, zasazena byla Bohumínu první citelná rána, poněvadž všechny zásilky z Polského Slezska nešly více přes Annaberg-Bohumín, nýbrž přecházejí polskou tratí přes Petrovice.

Zajímavá je i mluva čísel z celního úřadu v Petrovicích v letech 1920-1927:

Projednáno bylo

v	roce	1920	9.216	případů	celních,
ť	ť	1921	96.713	ť	ť
ť	ť	1922	169.960	ť	ť
ť	ť	1923	193.812	ť	ť
ť	ť	1924	339.751	ť	ť
ť	ť	1925	469.506	ť	ť
ť	ť	1926	658.896	ť	ť
ť	ť	1927	741.413	ť	ť

Tento rapidní vzrůst odbavování zboží celního v době, kdy Rusko dosud hospodářsky nepromluvilo, je výmluvným svědectvím pro neobyčejnou důležitost stanice Petrovice.

Než to jest dosuď jen část problémů, o jichž řešení se jedná. Jest zde další kořist, o kterou se jedná Polákům, a tou jest dobytčí rampa, t. j. odbavování veterinárně policejní a celní v Žebrzydovicích na místě v Bohumíně již roku 1927 přípisem polského vyslanectví z 2. května, adresovaným ministerstvu zahraničních věcí, tázala se vláda polská po názoru příslušných ministerstev našich o přenesení prohlídky veterinární z Bohumína do Žebrzydovic. Nabízela, že při kladném řešení postará se o nejrychlejší vybudování dobytčí rampy. Na vysvětlenou sloužiž, že dobytek, dovážený z Polska, Rumunska a Ukrajiny, vstupuje na území naše v Petrovicích dle platných zákonných předpisů má býti prohlížen ve vstupní stanici z důvodů veterinárních, t. j. v Petrovicích. Poněvadž tam železniční správa po převratu, kdy Petrovice staly se vstupní stanicí z východu do naší republiky, rampy nepostavila, odpomohlo se tomuto nedostatku tím, že dobytek byl posílán dále do Bohumína, kde rampa existovala od dřívějška, a tam byl a je dosud veterinárně a celně odbavován. Tedy ve stanici vnitrozemské 17 km od hranice vzdálené. Tato okolnost chytře jest využívána polskými aspiracemi, a zahraniční tisk, zejména vídeňští obchodníci dobytkem, rádi by viděli urychlení přepravy, což podle mínění Poláků dá se dosíci přemístěním odbavení celního do Žebrzydovic.

Co znamená taková dobytčí rampa s celým aparátem s ní spojeným, to nám objasní číslice další. Tak v roce 1927 prošlo stanicí Bohumínem

5.034	koní,
21.332	kusů skotu, z toho:	v dovozu 5.952 kusů
		v průvozu 15.380 kusů
858.559	kusů vepřů, z toho	v dovozu 482.913 kusů
		v průvozu 376.047 kusů

Počet prošlých vozů železničních s dobytkem a masem činil v roce 1927 - 13,621 vozů a v roce 1928 do 1. listopadu 1928, činil již přes 15.000 vozů a přeprava vepřů dostoupila výše 1 milionu kusů. Příjmy železnic dosahují měsíčně průměrně čistého výtěžku z úkonů na dobytčí rampě 30 000 Kč (po odečtení režie). Krmiva na rampě spotřebováno bylo v r. 1927 za 600.000 Kč. Rovněž poštovní správa na telefonních poplatcích (telegramech a korespondenci) spojených s přepravou dobytka, může počítati s položkou jdoucí do několika desítek tisíc. Na rampě jest činno asi 50 osob, jsoucích ve službách zasílatelů, nehledě k zaměstnancům železničním.

Dodávky ledu pro transporty masa dosahují 50.000 Kč ročně, z nutných porážek převážených z rampy na jatky v Novém Bohumíně plyne slušný výtěžek do obecní pokladny. S hlediska sociálního je volný výsek (t. j. rozprodej masa z porážek těchto za nižší cenu) činitelem v průmyslové dělnické obci velmi významným a blahodárným, zejména pro chudé vrstvy občanstva.

Toto všechno polská vláda dobře ví a odtuď pramení veškeré její úsilí získati dobytčí rampu na své území. Přenesení dobytčí rampy do Žebrzydovic znamenalo by bolestnou ránu pro Bohumín po stránce hospodářské.

Jest ještě jeden závažný moment, kterého mohla by Poláci využíti ve svůj prospěch, totiž: ťŽenevská konvenceŤ (mezinárodní úmluva o zjednodušení celních formalit) z 3. listopadu 1923, ke které přistoupilo kromě jiných států i Československo a Polsko. V této konvenci na jednom místě v částí k přídavku ke článku I. 14. bodu 18 se praví, že ťjest žádoucno, aby byl rozšířen systém mezinárodních železničních stanic a aby byla uskutečněna opravdová spolupráce různých státních úřadů, které tam jsou umístěné. Zřizování celních úřadů sousedních zemí v témže místě a pokud je to proveditelno v téže budově mělo by se co možná sevšeobecniti.Ť Pokud je známo má býti v Žebrzydovicích do května 1929 vybudována revisní odbavovací budova celní, ve které má býti prováděna celní prohlídka cestujících. V polském projektu jest vybudovati tamtéž společnou revisní síň s kancelářemi pro umístění celního zaměstnanectva československého a polského. V této budově mají býti kromě revisní síně 4 místnosti určeny pro československý celní úřad.

Jest pochopitelno, že polské vládě záleží pouze na směru přes Petrovice, aby ho svedla do Žebrzydovic, poněvadž ostatní naše přechody pohraniční s polským územím na Těšínsku a Slovensku dohromady činí pouze 1/5 toho, co přechází Petrovicemi. Mileráda ponechává nám všechny pohraniční stanice mimo Petrovice a naše úřady se spokojují, když zůstane na našem území společné odbavování v Českém Těšíně, Suché, Orlové, Medzilaborcích a Jasině, což v roce 1927 činí dohromady 273.000 tun provezeného zboží, zatím co polská vláda obdrží Petrovice, Zvardoň, Swanki a Jaworze, což obnáší v roce 1927 - 5,902.000 tun provezeného zboží. Jsou ledy Poláci na tom dvaadvacetkrát lepší než my.

Jak polská vláda váží si své části Slezska Těšínského, toho důkazem jest, že vystavěla veliké seřaďovací nádraží v Czernolesie mezi stanicemi Chybí a Dziedzicemi, vystavěla novou dráhu z mor. Slezska přes Chybí do Skočova, rozšířila stanici Pruchnou a staví velkou pohraniční stanici v Žebrzydovicích. V projektu mají tratě ze Žebrzydovic do Těšína a na Hor. Slezsko do Godowa.

Proto táží se podepsaní pana ministra železnic:

1.) Proč má býti důležitá pohraniční stanice Petrovice a Nový Bohumín ochuzena a znehodnocena ve prospěch polských Žebrzydovic?

2.) Jak hodlá zabrániti této hrozící katastrofě?

3.) Jaké kroky hodlá podniknouti, aby tato důležitá naše pohraniční posice byla vybudována v prvořadou pohraniční stanici významu evropského, jak toho pro svoji nedocenitelnou polohu na trati do Polska a Ruska plně zaslouží?

V Praze, dne 13. prosince 1929.

Sladký, B. Procházka, inž. Záhorský, dr Stránský, David, Hatina, Netolický, O. Svoboda, Tučný, Stejskal, Bergmann, Malý, Knejzlík, Zeminová, Hrušovský, Vaněk, Špatný, Tykal, Šeba, Polívka, Slavíček.

14/IX.

Interpelace

poslanců V. Mikuláše, F. Zeminové, E. Špatného, J. Knejzlíka, I. Hrušovského, V. Polívky a druhů

vládě

o dokončení pozemkové a lesní reformy.

Pozemková reforma na zemědělské půdě v zemích historických provedena byla ve svém jádru v letech 1921 až 1927. Pak následovalo přídělové řízení na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde celá akce se právě nyní dokončuje. Celá veřejnost se proto právem domnívala, že tempem, jakým provedeno bylo rozdělení zemědělské půdy, pokračovati ubude i její zaknihování a že i tak rychle a účelně provedena bude reforma lesní. Tyto předpoklady se nesplnily. Státní pozemkový úřad provádí sice zaknihování přidělané půdy a rovněž i lesní reformu, ale takovým způsobem, že to budí všeobecnou nespokojenost. V díle ťPozemková reforma za první desetiletí Československé republikyŤ podává státní pozemkový úřad přehled činnosti knihování drobného přídělu a přičiňuje poznámku, že za dosavadního počtu úředního personálu trvalo by provedení zaknihování drobného přídělu do roku 1961, Aby snáze po urychleném zaknihování zemědělské půdy státní pozemkový úřad nasadil korunu, podává poslanecké sněmovně návrh na provisorní urychlené zaknihování přídělu, na základě kterého měly býti zřízeny zvláštní přídělové knihy, a kterým nejen měla býti vnesena právní nejistota do pozemkové držby, nýbrž mělo býti oddáleno na celá desetiletí definitivní zaknihování přidělené půdy. Nehledě k tomuto nebezpečí, přináší tento zákon v §u 27 b) další ohrožení drobných přídělců tím, že půda jim mohla býti libovolně odebrána a opětně jiným přidělována.

A přece, jak odborníky ze řad právnických i technických bylo prohlášeno, jde o otázku, kterou je možno při dobré vůli vyřešiti během dvou, tří let. Po všeobecném odporu a neúspěchu, s jakým se setkal zmíněný návrh zákona o t. zv. ťurychleném zaknihování půdyŤ (tisk č. 2141) v zemědělském a ústavně-právním výboru poslanecké sněmovny i v celé veřejnosti v létě letošního roku, očekávalo se, že státní pozemkový úřad změní svůj úmysl a že vyčerpá pro provedení zaknihovací akce všechny své možností, aby skutečně urychleně mohl provésti definitivní i zaknihování přidělené půdy. Očekávalo se, že státní pozemkový úřad po tomto neúspěchu především svolá anketu československých inženýrů, advokátů a notářů a že za jejich pomocí provede knihovní dílo co nejrychleji. Nestalo se tak. Naopak uvádíme, že přes to, že struktura úředního aparátu státního pozemkového úřadu v roce 1928 až 29 jest stejná, postupuje zaknihovací akce velmi nepatrně kupředu. Že státní pozemkový úřad s urychlením knihovací akce nemyslí to doopravdy a že mu jde především o zařizování se do daleké budoucnosti, je patrné také z toho, že hodlá v nejbližší době postaviti si úřední budovu v Praze na Letné, nákladem 90 milionů Kč. Nebylo by lépe, tento ohromný obnos věnovati na zaknihovací práce a tím na dokončení pozemkové reformy?

Podobně je tomu i s lesní reformou. Postup, jaký se zachovává při přejímání a přidělování lesů je prostě na pováženou. Také výkon státního pozemkového úřadu je při lesní reformě za poslední dvě léta tak nepatrný, že je možno říci, že lesní reforma uvázla na mrtvém bodě. V jakém zájmu se tak děje? Jak dlouho míní státní pozemkový Úřad lesní reformu ještě prováděti? Vždyť při lesní reformě nejde o statisíce drobných uchazečů, jak tomu bylo při přídělu půdy zemědělské. Včasné převzetí lesů a jejich přidělení těm, kdož mají po zákonu nárok na jejich příděl, je prostě státní nezbytností, jak s hlediska lesa-hospodářského, tak i celostátního. Znají pánové ze státního pozemkového úřadu stav našich lesů? Je jím zejména známo, jaké ohromné škody byly způsobeny na lesním majetku v posledních letech mniškou a letos živelními pohromami? Jestliže oje tento stav znám, pak nelze přece dopouštět, aby protahováními lesní reformy způsobovány byly další nedozírné škody na lesním majetku ještě jinými zásahy, které jsou umožňovány zejména nedostatečným zákonem o lesním hospodaření.

Lesní reforma prostě nesnese odkladu. Tu je nezbytno s největším urychlením provést ihned, jinak hrozí nebezpečí, že státní pozemkový úřad bude přebírat a přidělovat nikoliv lesy, nýbrž holé, bezcenné pláně, které nebude nikdo moci za dnešních přídělových cen převzíti. Vleklé a dlouhé jednání s majiteli denně zhoršuje stav .zabraných letců a především těch, které mají býti převzaty. Dnešní stav je takový. Vyjednává-li státní pozemkový úřad s X velkostatkářem po dvě tři léta o převzetí lesů a ví-li předem, co mu bude vzato, přenese prostě celou lesní těžbu na tyto objekty, které musí dáti k disposici k účelům lesní reformy. Běda ovšem těm, kdož budou přídělem poděleni, ať již jde o stát, země, nebo samosprávné svazky. Pak může nastat situace, že místo očekávaného prospěchu pro všechny tyto přídělce bude takový příděl vybrakovaného lesa ohlodanou kostí a tím hospodářským balastem. Poněvadž jedním z největších přídělců zabraných lesů je stát, je především povinnost vlády, aby to, co hodlá stát převzíti v pohraničí i jinde, převzal ihned, dokud je snad ještě čas. Je také třeba i v jiném směru upozorniti vládu na zvláštní praksi státního pozemkového úřadu při lesní reformě.

Státní pozemkový úřad přejímá v intencích zákona půdu zabranou jak zemědělskou, tak lesní a auto má přidělovati oprávněným přídělcům. Paragraf 4, zákona o pozemkovém úřadě sice praví: ťMajetek prováděním záborového zákona do státní správy připadlý spravuje státní pozemkový úřad samostatně.Ť Tento paragraf vykládá si v praksi státní pozemkový úřad následovně: přejímá velké komplexy lesů o desetitisících hektarů a ponechává se je ve vlastní správě. Takových případů je několik. Jsou to hlavně: Jelšava na.Slovensku, převzatá roku 1928, o výměře 66.000 hektarů, majetek to Koburků, Rosice-Veveří o výměře 10.000 ha, převzatá v roce 1925, majetek de Forestův, a. Křivoklát o výměře 29.000 ha, převzatý roku 1929, majetek Fürstenbergův. Jako důvod hospodaření na těchto statcích vdává státní pozemkový úřad ten fakt, že peníze za tyto statky zaplaceny byly hotově z náhradového fondu, místo aby byly zapsány do náhradové knihy. Veřejnost jistě by zajímalo, jaká cena byla zaplacena za tyto mimořádné převzaté statky, specielně za velkostatek Křivoklát, o kterém je známo, že jeho lesy byly zničeny valné většiny mniškou. Jaké pohnutky vedly státní pozemkový úřad k tomu, že právě tyto objekty s urychlením převzal a hotově zaplatil, když o jiných velkostatcích je známo, že jsou již 5 roků převzaty, ale nezaplaceny. Zejména je třeba vysvětlit, proč tyto objekty koupeny byly za přemrštěné ceny. Je-li pravdou, že za Rosice-Veveří bylo hotově vyplaceno 57 milionů Kč a za Křivoklát 80 milionů Kč, pak jde zřejmě o ceny přemrštěné o 300% oproti cenám přejímacím u jiných objektů. Jak z naznačeného vidno, vyvíjí se činnost aparátu státního pozemkového úřadu tím směrem, se kterým veřejnost a zejména drobní přídělci, očekávající urychlené zaknihování přídělu, těžko mohou vysloviti svůj souhlas. Zdá se že zodpovědní činitelé zapomínají v dnešní době, kritické pro naše zemědělství, že oje zapotřebí působiti k tomu, aby na půdě ubyl zaveden co nejdříve právní stav a jistota. Posavadní stav je absolutně neudržitelný.

Je-li zde zapracovaný aparát, jehož působnost má býti pro budoucnost zachována, může ho býti jisté s úspěchem po skončení všech prací jež jinou spojeny se zakončením pozemkové reformy, použito k dalším velikým úkolům v našem zemědělství. Úkol však jenž byl svěřen státnímu pozemkovému úřadu, musí býti splněn tak, jak káže zákon a jak toho ku svému zdravému vývoji potřebuje naše zemědělství a stát.

Radikální nápravy v tom směru je zvláště třeba s ohledem na Slovensko. Způsob, jakým se prováděla a provádí pozemková a lesní reforma na Slovensku, rozrušuje celou veřejnost. Pozemková reforma, která se měla státi na Slovensku základem existence a lepšího života hospodářsky zuboženého Lidu, je dnes předmětem výtek a roztrpčeností, jež nakonec odnáší republika. Právě v poslední době zaslány byly Národnímu shromáždění ze 158 obcí Slovenska petice, v nichž se zdůrazňuje nutnost provésti revisi pozemkové reformy a rychlé provedení pozemkové a lesní reformy vůbec.

Z celkového stavu věci je patrno, že postup státního pozemkového úřadu je příliš samostatný a neodvislý od celkové státní politiky a státní správy a že chybí nad ním náležitá kontrola a dozor. Je sice pravda, že státní pozemkový úřad podléhá ministerské radě a parlamentní kontrolu vykonává 12členný správní výbor, volený Národním shromážděním na tři léta přes to však, že někteří členové správního výboru vystoupili, anebo přestali býti členy parlamentu, nebyla dosud provedena nová volba a správní výbor úřaduje dál. Za tohoto stavu věci ovšem správní výbor nepředstavuje parlamentní kontrolu, kontrolu všech stran zastoupených v parlamentě. Je proto oprávněné volání veřejnosti pro zavedení řádné parlamentní kontroly a ta může se státi buď vydáním: nového zákona o pozemkovém úřadu, aneb jeho přeměnou v ministerstvo. Řádná kontrola státního pozemkového úřadu zvýšila by velmi podstatně pracovní tempo úředního aparátu, který zhostil by se pak v krátké lhůtě úkolu naň vloženého, a dokončil tak slibně započaté veliké dílo naší národní revoluce.

Poukazujíce na výše uvedený stav, táží se podepsaní vlády:

1.) Jsou vládě tyto poměry pozemkové a lesní reformy známy?

2.) Jaká opatření hodlá vláda učiniti k docílení žádoucí nápravy?

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Mikuláš, Zeminová, Špatný, Knejzlík, Hrušovský, Polívka, Svoboda Ot., Bergmann, Sladký, Pechmanová, Stejskal, dr. Patejdl, Lanc, Langr, dr. Moudrý, Netolický, Malý, Vaněk, David, Richter, dr. Stránský.

14/X.

Interpelace

poslanců V. Mikuláše, O. Svobody, J. Knejzlíka a druhů

ministru zemědělství

o poměrech t. zv. rustikálních rybničních hajných u správy státních lesů a statků v Třeboni.

Správa státních lesů a statků v Třeboni má při svém rybničním hospodářství zaměstnance, jejichž postavení jest naprosto nemožné a náležitá úprava služebního poměru jejich jest proto nejvýš nutná.

Jsou to t. zv. rustikální hajní, jichž zaměstnává správa státních lesů a statků v Třeboni 14. Povinnosti těchto hajných jsou následující: Na jaře po dobu 1¹/₂-2 měsíců provádějí s ostatními zaměstnanci jarní lovení. Po provedení tohoto provádějí u rybníků hlídku (ryb a travin) a to denní i noční. Hlídání rybníků samo o sobě, zejména když hlídač je dnem i nocí zodpověden, jest jistě povinností nejvýše vyčerpávající, Při podzimním lovení spolupůsobí opět rustikální hajní po dobu tří měsíců. Jsou tedy zaměstnanci i po dobu nejméně 9 měsíců takto plně u správy státních lesů a statků zaměstnáni, počítaje jen se zaměstnáním denním. Za uvedené práce mají pak tyto odměny:

Hotově od 250 do 600 Kč ročně. Průměrná odměna na hotovosti obnáší na jednoho ročně 346 Kč. Vedle toho má každý z hajných od správy velkostatku v pachtu na 6 roků dílec pozemků (nezatopené okraje rybníků), na kterém sklidí průměrně 2 povozy sena. Pachtovné stanoveno nižší s ohledem na zastávanou službu, Dále pak jako odměna přísluší každému hajnému dva vozy rybničních travin, t. zv. stýle, používaných jako stelivo, 6 hajných pak dostává ještě po 4 kub. metrech palivového dřeva zdarma. Pojištění u nemocenských pojišťoven jsou hajní pouze po dobu zimního rybolovu. Jinak zůstávají nepojištěni jak pro případ nemocí, tak invalidity a stáří, Přepočítá-li se vše, co rustikální hajní obdrží v plné hodnotě na penězích, neobnáší jeho denní mzda ani 5 Kč. Při tom pak jejich poměr služební či pracovní: jest bez jakéhokoliv právního podkladu a může býti kdykoliv správou velkostatku zrušen. Jest jistě nedůstojno s správy státních lesů a statků míti zaměstnance uvedeného druhu.

V zhledem k tomuto stavu podepsaní dožadují se náležité úpravy služebního poměru t. zv. rustikálních hajných u správy státních lesů a statků v Třeboni zaměstnaných, jak po stránce právní, tak finanční a táží se pana ministra zemědělství:

1.) Jsou panu ministru poměry t. zv. rustikálních rybničných hajných u správy státních lesů a statků v Třeboni známé?

2.) Jest pan ministr ochoten provésti úpravy poměrů těchto zaměstnanců tak, aby zařaděni byli mezi zaměstnance stálé státní rybniční správy a jako takoví i honorováni?

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Mikuláš, O. Svoboda, Knejzlík, Šmejcová, Netolický, Langr, Pechmanová, David, inž. Záhorský, Lanc, dr. Patejdl, Richter, Hrušovský, Polívka, Špatný, Zeminová, Sladký, Malý, dr. Stránský, Hatina, Vaněk.

 

14/XI.

Interpelace

poslanců Jos. Davida, L. Pechmanové, J. Tykala a druhů

ministru školství a národní osvěty

o stavbě nové budovy pro státní gymnasium v MI. Boleslavi.

Budova gymnasijní jest přes 70 roků stará a pro svoji sešlost a nehygieničnost účelům školským nevyhovuje. Krov a krytba jsou zpráchnivělé, schodiště nízké, římsy nad hlavním vchodem hrozí sesutím. Rovněž okna jsou chatrná a osvětlení místností nedostatečné, Klenba v přízemí chodby má po celé délce trhlinu, takže jest obava před jejím prolomením, Učebny jsou malé, do dvora obrácené, mají špatnou ventilaci a jest jich málo, takže jest nutno ve třech třídách vyučovali ambulantně. Podlahy jsou zpráchnivělé a místy vyhnilé. Rovněž zařízení učeben je zastaralé a velmi sešlé. Kreslírna nedostatečným zařízením a osvětlením nevyhovuje. Místnosti knihoven v přízemí jsou zamořeny houbou. Osvětlení jest všude plynové, vrchem kladené, takže plyn z něho proniká do učeben a otravuje vzduch. Tělocvičny ústav vůbec nemá. Chodby jsou dlážděny pískovcem, takže jsou stále plny prachu. Špatně osvětlené záchody jsou přístupny přímo z chodeb, takže zápach z nich proniká až do učeben a kazí vzduch. Odpadové potrubí jest porouchané a zdi sousedních místností značně promočené, Pro 160 žákyň jsou pouze jedny záchody v I. patře. Uvedené závady není možno odstraniti žádnou adaptací.

Ministerstvu školství a národní osvěty bylo v dubnu t. r. podáno memorandum rodičů dělí gymnasium navštěvujících, ve kterém byly veškeré stížností a nedostatky uvedeny a žádáno opatření nové budovy pro tento ústav, při provedeném komisionelním šetření bylo seznáno, že všechny údaje v memorandu uvedené odpovídají skutečnosti a rovněž po stránce zdravotní shledána budova naprosto nedostatečnou.

Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty jsou-li mu tyto okolností znány a je-li ochoten zařaditi do rozpočtu příslušnou položku na výstavbu nové budovy pro státní gymnasium v Mladé Boleslavi, aby se stavbou mohlo býti co nejdříve započato?

V Praze, dne 13. prosince 1929.

David, Pechmanová, Tykal, Ot. Svoboda, Hadina, Malý, Netolický, dr. Stránský, Hrušovský, inž. Záhorský, Lanc, Šmejcová, Stejskal, dr. Patejdl, Richter, Langr, Špatný, Sladký, Vaněk, Knejzlík, Polívka, Zeminová.