Používáme této příležitosti, abychom velice důtklivě zdůraznili, že řešení jest naléhavé. Zároveň budiž ukázáno, že krátká resoluce, která jest připojena ke zprávě kulturního výboru, má velký význam pro náš kulturní a sociální život. Tato krátká resoluce se týká prodloužení všeobecné povinné školní docházky o další rok. Tyto otázky budou se musiti řešiti v mezích společného sociálně kulturního programu výstavby, který zůstává vyhrazen příštím zákonodárným sborům, aby jej propracovaly a provedly.

V této souvislosti bych si rád dovolil pronésti několik všeobecných úvah národnostně a kulturně politických. Tato osnova zákona jest plodem demokratické spolupráce německých a českých stran. Dává vysvědčení o kulturně tvůrčích schopnostech této spolupráce. Zdůrazniti to zdá se nám tím nutnější, že se stalo zvykem příliš jasně osvětlovati záporné stránky německé spolupráce, umlčovati však její kladné výkony. Nerozpakujeme se zcela veřejně zde říci, že německé obyvatelstvo tohoto státu má ve věcech národnostně kulturních ještě mnoho nesplněných přání, která i my jako soc. demokraté uznáváme za oprávněná.

V oboru menšinového školství nebylo dosud lze přemoci všechny ubližující jednostrannosti a rád bych zde hned odpověděl kol. Špačkovi, že bychom byli velice spokojeni, kdyby se zákona o menšinových školách užívalo stejnoměrně pro německé i české děti. Také při rušení středních škol, které se vloni provádělo, cítila některá německá města nikoli neprávem, že jsou odstrkována. Proti tomu stojí však skutečnost vyžadující uznání, že národní spolupráce ve státě, v zemích a dolů až k obcím dovedla v pětileté krisi, nemající příkladu, udržeti skoro neporušený celý úsek našeho veřejného školství, ba dokonce můžeme radostně konstatovati, že v oboru školství obecného a měšťanského bylo přes krisi dosaženo značných pokroků. Tento výkon sám zařazuje Československou republiku mezi evropské státy školám příznivé, kulturně pokrokové. Jest naší pýchou, že máme skromný podíl na této zásluze.

Přiznáváme se k této vykonané práci ve chvíli, kdy hodnocení této práce jest předmětem vášnivé diskuse v německém táboře. Prohlašujeme toto přiznání právě ve chvíli, kdy četní představitelé německé měšťanské politiky opouštějí prapor aktivistického tábora. Pro nás není národnostní mírová práce věcí konjunktury, pro nás jest splněním historického poslání, které jest vytčeno německé dělnické třídě na půdě tohoto státu. (Výborně! - Potlesk.) Stalo se velkou, ale lacinou modou vytýkati socialistickým dělníkům jejich mezinárodní smýšlení. Ale když tato výtka zaznívá z novinářských sloupců nebo když ji vznášejí lidé, kteří pochvalnými hymnami vítají zbratření německých a českých průmyslníků, nelze ji při nejlepší vůli bráti vážně. Co jest dovoleno pánům Preissovi a Liebigovi, nesmí se zakazovati ani německým a českým dělníkům. (Sehr gut! - Výborně!) Ani němečtí ani čeští podnikatelé nemají právo hráti si na vzor politické chytrosti a důslednosti.

Slyšeli jsme s této tribuny řečníky německého průmyslu již v národním, ale také v aktivistickém duchu. Pan kol. Rosche přišel před několika lety z německé strany národní, aby byl v pracovním a hospodářském souručenství průkopníkem hospodářských front stojících nad národy. Tehdy se odtrhl od fronty nacionalismu, poněvadž poznal, že čistě negativistická politika nemá výsledku. Dnes se kajícně vrací do této fronty a zase se vrátil do lůna národního společenství. "Jednou ven z kaše, jednou zas do kaše", jest heslem našeho německého měšťáctví, ale pracující obyvatelstvo nemůže také dělati tuto klikatou politiku bez cíle, bez zásad, jen podle chvilkové nálady. Úhrnná měšťácká politika, kterou prožíváme v německém táboře, jest spojena s vybičováním národních vášní a toto vybičování se odůvodňuje neuspokojivými výsledky národní spolupráce v této vládní koalici. Kdo takto míní, musí však bojovati proti vinníkům, musí nám pomoci odklizovati překážky, které vězí v cestě dalším výsledkům. Tu ovšem nezbývá než velice přáti našim národním protivníkům kritické schopnosti. Zdráhají se vzíti na vědomí, že národní spolupráce v Československu prodělala svou nejtěžší zatěžkávací zkoušku, když se Hitlerovi a Goeringovi podařilo uvésti Evropu do stavu národnostní horečky. Měříme-li jej podle tragedie německého lidu a strašné rozervanosti Evropy, státně politický výkon této koalice vyniká. Němci a Češi snášeli se v minulých letech na půdě této republiky lépe, než se snášeli Němci mezi sebou v Německu a v Rakousku. (Sehr richtig! - Tak jest!) My jsme udrželi obyvatelstvu tohoto státu velké štěstí občanského míru, zatím co vedle nás duněla děla občanské války, nepotřebovali jsme šibenic a koncentračních táborů, abychom udrželi stabilitu, které jsme potřebovali, abychom mohli konati svou práci.

Tážeme se po vnitropolitické koncepci tak zvaného lidového společenství, které se dnes seskupuje pod prapory Henleina. Tážeme se: Doufá toto tak zvané lidové společenství v návrat všenárodní české koalice, nebo doufá ve spojení s českým nacionalismem? Pro druhý výklad mluví řeč ředitele Živnostenské banky dr Preisse, kterou pronesl nedávno před sborem německých průmyslníků v Teplicích-Šanově. Jest velmi zvláštní, když nejvyšší bankovní a bursovní kníže z tábora české nár. demokracie náhle mluví o národnostní spolupráci, když najednou právě nyní reklamuje Němce jako rovné mezi rovnými. Dosud právě z jeho tábora zaznívaly hlasy nejostřejšího odporu, když se měl udělati sebemenší ústupek národně politickým požadavkům Němců.

Nyní několik slov k vývodům kol. Špačka. Vytýkal, že máme na území Československé republiky ještě dvě německé techniky, ale zároveň si stěžoval, že se české školství v Polsku zanedbává. Jako dobrý Čech mohl by býti hrdý také na to, že máme v tomto státě dobře vybudované německé školství, které může republice mimo její hranice býti jen ke cti. (Sehr richtig! - Tak jest!) Dále opravuji, proto, že to dokazuje, jak lehce se často činí národnostní výtky. Kol. Špaček si zde stěžoval, že se v severočeských německých divadlech nesmí hráti česky. Konstatuji zde, že se kol. Špaček opíral o mylné informace. Jak v Teplicích, tak i v Ústí n. L., Mostě a v Liberci byly uzavřeny dohody s českými menšinami, podle nichž se jim vyhrazuje přesně určený počet představení v pravidelné době, kdy se v divadlech hraje. Ba dokonce se stává, že české menšiny vůbec nemohou využíti těchto dohod, poněvadž neseženou přiměřené návštěvy, když pořádají svá představení. Mohu poznamenati, že to byli právě zástupci německé soc. demokratické strany dělnické v obcích, kteří pracovali na tomto mírovém rozhodnutí. Na to jsme pyšni, a žádáme kol. Špačka, aby tuto opravu přijal na vědomí.

Řeč ředitele dr Preisse v Teplicích-Šanově byla by měla větší váhu, kdyby byl nenašel jen platonická slova pro Němce, nýbrž kdyby se byl přimlouval o rovnoprávnost in concreto. Velice bychom se radovali, kdyby i pan ředitel dr Preiss a s ním nár. demokracie následovali dobrého příkladu "Práva lidu" a přimlouvali se, aby byl zřízen německý vysílač. Rádi bychom vzali na vědomí, kdyby se byl pan ředitel dr Preiss vyslovil pro přiměřené přihlížení k Němcům ve veřejné službě nebo kdyby snad byl reklamoval, aby se stal zákonem návrh min. dr Dérera na zavedení částečné školní samosprávy menšin. Ale nemůžeme se ubrániti dojmu, že se zde hraje nepoctivá hra.

Mluví se o krisi německého aktivismu. Ale musí se ukázati, že to je dvoustranná otázka. Síla a vážnost německého aktivismu bude vždy záviseti na tom, kolik jest v českém táboře poctivé ochoty k dorozumění. Neuvěříme tedy písním dr Preisse o rovnosti, dokud jeho strana, kterou zastupuje, bude zároveň vůdcem protiněmeckých demonstrací na pražských ulicích. Zde jest pokus lacinými a nezávaznými frásemi nalákati německou mládež do dobrodružství česko-německého fašismu. Proti tomu můžeme s pýchou zdůrazniti, že v českém pokrokovém táboře je zřejmo, že vzrůstá pochopení pro hmotnou nouzi a těžký politicky úkol německého pracujícího obyvatelstva. Nejlepším toho důkazem jest sympatická ozvěna, kterou nalezly naše projevy ze 4. listopadu daleko za hranicemi strany ve veřejnosti. Ba dokonce "Rundschau" pana Henleina potvrdila veřejně české sociální demokracii, že se ve všech národnostních otázkách chovala k německému obyvatelstvu vzorně a slušně. Tím více jsme mravně oprávněni i v kritické chvíli obnoviti své přiznání k politice spojenectví s českou dělnickou třídou a s nositeli českého pokroku. Nechť vysoko burácejí vlny nacionalismu, my zůstáváme vojíny svobody, průkopníky míru mezi národy, zuřivými obhájci demokraticko-republikánských základů tohoto státu. (Výborně!) My zůstáváme živým ochranným valem proti zlému duchu fašistického a militaristického smýšlení, který tisícerými proudy proniká přes hranice, zůstáváme nejostřejšími odpůrci těch spekulantů a katastrofálních politiků, kteří chtějí tohoto zlého ducha zanésti do proudu svých nároků na totalitu. To pravíme se zřetelem na nastávající rozhodnutí: Na žulové zdi německé soc. demokracie ztroskotá nárok pana Henleina na totalitu. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické, čsl. strany nár. socialistické a něm. strany soc. demokratické.) Sudetsko němečtí dělníci nejsou čínští kuli, kteří se dají koupiti za hrst rýže! To pravíme těm, kdož sabotují akci "Demokracie dětem" a zamítli nouzový fond pro zlepšení péče o nezaměstnané, zatím co dnes štědrou rukou sypou peníze na kupování duší německých nezaměstnaných. Ostatně se zdá, že to je asi jediný příspěvek našich podnikatelů k řešení sociálních otázek, když chtějí od nezaměstnaných za několik šestáků koupiti jejich hlas.

Měšťáčtí třídní bojovníci v německém táboře, kteří dosud záviděli nezaměstnaným každý vyživovací lístek, kteří volají k boji proti gentskému systému a horují pro nucenou práci, tito třídní bojovníci v měšťáckém táboře chtějí dnes dělati politické obchody s hladovou tragedií svých rodáků. Pláštíku nestrannosti, jejž jednotlivé německé strany ochotně zavěsily na "Lidovou pomoc", se nestydatě zneužívá. Právě nad stranami stojící pomocné akce obcí a okresů byly ubity "Lidovou pomocí". Vždyť uvidíme, jak "Lidová pomoc" bude dále působiti po volbách. Kdo si chce zahrávati s bídou našich nezaměstnaných, neujde zaslouženému pranýřování a zúčtování.

Nyní ke konci ještě jednu politickou úvahu: Německé obyvatelstvo a veškeré obyvatelstvo tohoto státu stojí dnes před otázkou, která praví: Nacionalistický zmatek nebo plánovité vybudování hospodářství? Nacionální fronty povstávají a mizejí. Viděli jsme takového Karla Hermanna Wolfa na výši jeho slávy a v hlubinách jeho úpadku. Vidíme také, že úspěch a sláva vlastenecké fronty jsou podmíněny. Nacionální fronty povstávají a mizejí, vůdcové stoupají do výše a klesají, ale zůstává úkol vytvořiti nové životní základy pro 400.000 lidí a poskytnouti naší strádající mládeži naději, že také jednou najde cestu k živobytí důstojnému člověka. Fronty nastupují. Henlein jde s těmi, kteří odmítají zkrácení pracovní doby, ba kteří při ohromném zástupu nezaměstnaných ještě rozkazují, aby se zaměstnanci dřeli přes čas. Henlein jde s těmi, kteří stlačují mzdy, Henlein jde s Doderery, kteří svévolně a zločinně zničili náš průmysl. Ale my kráčíme s prapory sociálního pokroku, s nejlepšími svobodomyslnými a pokrokovými silami českého lidu. Hlásíme se tedy k poslání, k historickému úkolu, abychom z tohoto národnostního státu vytvořili stát národní a sociální spravedlnosti. Při tom víme, že jsme za jedno s těmi zmužilými a svobody milovnými Němci, kteří minulé neděle před branami Třetí říše v Basileji vztyčili rudý prapor (Potlesk.), s těmi Němci, kteří v Gdansku podali nádherný důkaz věrného socialistického smýšlení a neohroženosti.

Redaktorský tisk ať se příliš nenamáhá s odhadováním výsledků voleb a ať se vzdá hádání, ztratí-li němečtí soc. demokrati 5 nebo 20 nebo 40% hlasů. Ať si raději vzpomenou na ostudu ze dne 4. listopadu! Tehdy nám prorokovali, že v celé zemi nepohneme ani 20.000 lidmi - a 100.000 lidí vyšlo na ulice. Proto neustoupíme ani tomuto vyrábění pověstí, nýbrž chladnokrevně a odhodlaně zahájíme boj. Výkony, které jsme v posledních pěti letech provedli ve vládě, jsou zlatými písmeny zapsány v dějinách tohoto státu a sudetsko německé politiky. Žádný inkoust je nemůže zatříti, žádná slina je nemůže smazati. Povstali svědkové, kteří mají právo mluviti jménem pracujících, trpících sudetských Němců, rotavští nezaměstnaní. Rotavští nezaměstnaní přiznali před několika týdny v ohromujícím počtu věrnost k soc. demokracii, k demokracii a k republice, a to jest přiznání věrnosti, které jest příkladem pro celou zemi. Rotavští nezaměstnaní jsou nejčistším ztělesněním vzdorného pokolení, které se v utrpení a v boji probíjí potopou této krise, jsou povolaným žalobcem proti zločinům, které spáchali na vlasti němečtí podnikatelé, které spáchal celý systém kapitalismu. Přejeme panu Henleinovi ochrannou pomoc generálního ředitele Doderera. My stojíme na straně rotavských nezaměstnaných a jejich spolutrpitelů v celé zemi, od šumavských vísek až tam do slezských středisk průmyslu a nouze. Těmto lidem patří naše péče, jim patří naše vřelá láska, jim patří naše bratrské spojenectví. Vyvésti je z pekla krise na výšiny svobodné, šťastné budoucnosti jest naším programem. S rotavskými budeme bojovati, s nimi zvítězíme, aby se splnila básníkova slova, že staré upadá a nový život zkvétá ze zřícenin. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Vičánek.

Posl. Vičánek: Slavná sněmovno! Jménem klubu poslanců čsl. strany lidové dovoluji si přednésti toto prohlášení (čte):

Od r. 1931, kdy byla předložena této sněmovně osnova zákona o zřizování a vydržování obvodových měšťanských škol, stála československá strana lidová svými zástupci v kulturním výboru za touto osnovou. I nám vládní návrh nevyhovoval plně, poněvadž nesplňoval maximum našich požadavků. Byli jsme však toho mínění, že lépe je dosáhnout značného zlepšení dosavadního stavu měšťanského školství, než prosazováním maximálních požadavků znemožniti jakékoliv zlepšení vůbec. Jsme pevně přesvědčeni, že vedle zvýšení mravní úrovně národa na podkladě křesťanské morálky je to právě zvýšení úrovně obecného vzdělání širokých vrstev lidových, které je zárukou, že náš národ udrží si své postavení mezi kulturními národy Evropy, a co více, zabezpečí si svou státní a národní neodvislost a samostatnost do budoucnosti.

Proto jsme s povděkem uvítali kompromisní řešení sporných otázek, které znemožnily přijetí vládního návrhu zákona, předloženého téměř před 5 lety. Považujeme projednávanou osnovu zákona za kulturní čin velkého dosahu, za kulturní pokrok.

Tím více nás překvapují pověsti, že projednávaná osnova zákona nestane se zákonem, poněvadž nebude umožněno její projednání a přijetí druhou sněmovnou. S takovým postupem nemůžeme souhlasit a odmítáme jej co nejrozhodněji. Není důstojné tohoto slavného shromáždění, aby se s vysokými kulturními zájmy národa prováděla taková nedůstojná hra. Varujeme před tímto postupem a žádáme, aby bylo vykonáno vše, co by umožnilo, aby osnova zákona o obvodových měšťanských školách stala se co nejdříve zákonem.

Nestane-li se tak, nestane se tak naší vinou, a odmítáme předem jakoukoliv odpovědnost za to. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Petersilka. Dávám mu slovo.

Posl. dr Petersilka (německy): Slavná sněmovno! Dobré činy umírajícího mají se dvojnásob hodnotiti. Náš parlament má býti rozpuštěn. Musíme tedy jen říkati, že se ještě v poslední chvíli povznesl k zákonu, jehož následky mohou býti velmi blahodárné. O zákonu u újezdních měšťanských školách může jistě platiti přísloví: Dobrá věc potřebuje času. Jde o dobrý zákon. Všichni víme, jaký význam má měšťanská škola pro vzdělání lidu. Mohli bychom ji do jisté míry nazvati lidovou universitou a zvláště když byla vydána nařízení, která měšťanské školy postavila na roveň nižším středním školám, můžeme říci, že měšťanská škola poskytuje jisté ucelené vzdělání. Toto vzdělání jest zvlášť nutné ve státě, který má jako svůj nejkrásnější poklad, jako svou záštitu demokracii.

Demokracie znamená diskusi, pravil pan president státu, a diskuse předpokládá vzdělání. I když každému není přáno osvojiti si vyšší vzdělání, přece se mu dostane měšťanskou školou takového vzdělání, které ho má učiniti schopným pro životní boj. Jest to dobrá věc, měšťanská škola a také zákon o újezdních měšťanských školách, ale tato dobrá věc vyžadovala času a dlouho trvalo, než došlo k tomu, aby se tato osnova zákona dostala pod střechu, aspoň zde v této sněmovně. Mohu si jen s lehkým úsměvem vzpomenouti na vtipnou poznámku pana zpravodaje v kulturním výboru, který, když přednášel svou zprávu o újezdních měšťanských školách, mínil, že to je pohřební řeč tohoto zákona.

Bohudík, Národní shromáždění, aspoň poslanecká sněmovna, nedala mu za pravdu a doufejme, že i senát splní svou povinnost a nebude sabotovati to, na čem se zde usnesla poslanecká sněmovna. (Souhlas.) Praví-li senát, že to v posl. sněmovně trvalo skoro 2 roky, než byla hotova se zákonem, a že se nechce v jednom nebo ve dvou dnech usnésti na tom nebo dokončiti to, k čemu potřebovala posl. sněmovna 2 roky, domnívám se, že i když páni v senátě zasluhují veškeré úcty - jelikož mají tolik životních zkušeností - že k tomu, co jejich mladší druhové v poslanecké sněmovně za 2 leta důkladně promyslili, mohou říci také své ano a amen.

Jest to dobrá osnova a proto jsme ji uvítali již před dvěma lety, když byla jako vládní návrh předložena, ale nemohu si uspořiti výtku, že tehdy byla pro nás Němce velkým zklamáním. Doufali jsme, že se zákonem uloží všem činitelům povinnost všude, kde není měšťanská škola, v obvodu dvou hodin tuto školu založiti, a proto jsme to zvlášť uvítali my Němci a především my z německé Šumavy. Co má německý Šumavan? Hubený kus půdy. Jest většinou odkázán, aby si svůj chléb vydělával v cizině, a k tomu potřebuje vzdělání. Tohoto vzdělání se mu nemohlo dostati v měšťanské škole, neboť železniční a silniční dopravní poměry jsou na Šumavě nejhorší, na jaké si lze pomysliti. Vidíme-li, že na jižní Šumavě, kolem Čes. Budějovic, povstává jedna česká měšťanská škola vedle druhé, když Č. Budějovice mají dohromady více měšťanských škol než celá jižní německá Šumava, jistě musíme říci, že jsme byli velice zklamáni, když vládní návrh v jednom paragrafu ustanovoval, že platí jen pro nynější měšťanské školy. To byl nedostatek. Beze všeho přiznávám, že Československá republika od svého založení učinila mnoho pro školství, ale jistě musím prohlásiti, že dvě vady překážely vývoji: smutné finanční poměry a poněkud přepjatý nacionalismus u Čechů, kteří si říkali: Ve starém Rakousku jsme byli velice zanedbáváni a tak můžeme nyní pominouti naše německé spoluobčany. Ale nyní tato osnova zákona, bude-li přijata v nynější formě, přece napravila mnohou z těchto vad.

Prvním nedostatkem byla finanční bída. Proč bylo potřebí skoro dvou let, aby tato osnova zákona byla přijata? Poněvadž obce, které mají měšťanské školy, musí se také úplně starati o udržování těchto škol. Mají z toho jistý zisk, ale na druhé straně velmi velké škody. Vzpomínám si na svůj domov, Č. Budějovice. Ráno v 7 hodin, ve 1/4 8, 1/2 8 přijíždějí se všech stran vlaky a přivážejí celé zástupy školáků. Obec budějovická musí se o všechno starati, ale obce, které sem posílají své děti, mají jen výhodu, ale nikoliv škodu. Proto se také nedivím, že se finanční poměry v Č. Budějovicích staly tak smutnými, že musil přijíti vládní komisař. S druhé strany se venkovské obce zase obávaly, že přijdou o své školy nebo že budou velice zatíženy. Bylo to šťastné východisko, že nyní bylo udržování měšťanských škol přiděleno třem činitelům: školní obci, školnímu okresu a zemi. Bude nyní záviseti především na silné iniciativě školní obce, by se postarala, aby dostala měšťanskou školu, když půjde ruku v ruce s okresem, a doufám, že i země potom přispěje svou třetinou a že stát poskytne přiměřenou subvenci.

Tak doufáme, že tento školský zákon bude přece novým obdobím ve vývoji našeho lidového vzdělání. Ale co je dobré, má býti docela dobré. Jest sice správné, že tři třídy měšťanské školy poskytují důkladné vzdělání, ale dnes se žádá skoro všude i od učedníka, aby měl ještě čtvrtý ročník, jemuž se připisuje velký význam. Zde bych rád dal podnět, aby tento čtvrtý ročník byl soustavně připojen k měšťanské škole. Tento čtvrtý ročník udržují většinou jiní činitelé než země nebo stát. Ale poněvadž rozličné sbory, o které jde, a také obce jsou přetíženy, jest to příčinou, že se tento čtvrtý ročník nezřizuje. Proto bychom si přáli, aby vláda, i když nikoliv tato, tedy aspoň příští, povinně připojila čtvrtý ročník ke třem třídám měšťanské školy a stmelila je v jeden jediný organický celek.

Rád bych se zde přimluvil i za zemědělské kursy a jest mi dostiučiněním, že musím uznati, že byl přijat resoluční návrh, jejž jsme v této věci podali, aby se pokud možno na měšťanských školách a také na obecných školách na venkově jako náhrada za rolnické a zemědělské školy zřizovaly zemědělské kursy, zvláště tam, kde jich je naléhavě potřebí: na Šumavě, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Rád bych přednesl ještě další prosbu. Čtvrtý ročník má často velmi spletitý vyučovací postup a rozbírají se tam otázky, které předpokládají poměrně hluboké vzdělání v dějinách. Ale dějiny se tam mají přednášeti podle všeobecných myšlenek jen jako jistý druh kulturních dějin. Ale ubozí učitelé často nevědí, odkud mají bráti látku. Proto by bylo účelné, aby se ministerstvo školství postaralo, aby jak učitelé, tak i žáci dostali vhodné učebné pomůcky.

Rád bych zde stejně jako v kulturním výboru dal podnět k vybudování pedagogických akademií k dalšímu vzdělání učitelů měšťanských škol, které naprosto nemají učiniti zbytečnými ústavy pro vzdělání učitelů, ale přece mají přispěti, aby učitelstvu poskytly vyšší vzdělání.

Ale především má měšťanská škola, která již podle svého jména jest úzce spjata s lidem, jíti ruku v ruce s rodinou. Pravil-li jednou president státu, že nejhorší zlo, které hlodá na duši českého lidu, jest nevěra a lhostejnost ve víře, domnívám se, že toto zlo začíná hlodati i na duši německého lidu. Proto nejsem pro naprostý školní monopol, nýbrž pro úzkou spolupráci školy s rodinou. Proto žádáme, aby ve čtvrté třídě měšťanských škol bylo zavedeno vyučování náboženství, aby tato škola vychovávala mravně nábožensky, národně, ale také státně.

Budeme-li tedy hlasovati pro tuto osnovu zákona, činíme to očekávajíce, že jak úřady, tak i země a stát budou věnovati německým školám větší pozornost a péči než dosud a že se ve čtvrté třídě, která má nyní býti připojena, bude pěstovati duch, směřující k ideálům, které jsme dosud vždy hájili, k ideálům: víra, národ a vlast. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru kulturního, p. posl. V. Benešovi.

Zpravodaj posl. V. Beneš: Paní a pánové! Můj projev může býti velmi krátký, poněvadž proti osnově zákona nebylo odporu, nebyly navrhovány žádné dodatky, nebyl zde nikdo, kdo by proti němu zdvihl svůj hlas. (Hlasy: Senát!) Je to významná událost v tomto domě, je to krásné uznání velkého významu této osnovy, byla-li přijata všemi stranami tak hladce a sympaticky.

Dovolte mi přesto malou poznámku, která však nemá býti polemikou. Pan kol. Špaček se domníval, že by snad zákon mohl býti ztracen, neprojde-li okamžitě senátem. Konstatuji, že podle §u 43 úst. listiny nemůže býti tento zákon ztracen, nýbrž musí se dostati do senátního řízení, byť i v příští době. To však neznamená, že bych se nechtěl připojiti ke hlasu kol. Hynka, posl. dr Petersilky, ke hlasu pana posl. Vičánka i k hlasům těch, kteří žádali, aby přes to senát vykonal svou povinnost. (Tak jest!) Musím s tím souhlasiti právě proto, že ten jednomyslný souhlas je mementem, které si žádá, aby osnova zákona byla naplněna do posledních důsledků. (Výborně!)

Prosím také p. posl. Ruppeldta, aby se nebál, že snad některé chudičké obce slovenské nebudou moci dodati ani té 1/3 na vydržování škol. Domnívám se totiž, že subvenční řízení ze státní pokladny nadá tyto nejchudší školy slovenské tak jako v minulosti určitými příděly, aby ten těžký los a úkol lépe a snáze snášely.

Jinak, paní a pánové, aniž bych se dotýkal politických tendencí pronesených řečí, chci na projev pana kol. Jaksche s německé strany, který tak otevřeně a statečně se postavil na stanovisko státu a demokracie, říci, že československý demokratický lid má na tyto hlasy jedinou odpověď: věrnost za věrnost. (Výborně! - Potlesk.)

Dovolte mi tedy, paní a pánové, abych ukončil svůj projev srdečnými díky všem těm, kdo pro tuto vysoce kulturní osnovu zákona zdvihnou své ruce. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Tento řídký v sněmovně fakt, že se pro osnovu zákona vyslovily nejenom všechny strany koaliční, nýbrž také oposiční, myslím, je jasným důkazem o potřebě tohoto zákona, a mohu tedy s uspokojením vzíti na vědomí, že všem stranám záleží na projednání této osnovy zákona a na brzkém jeho uskutečnění. Proto doporučuji znovu tuto osnovu slavné sněmovně k přijetí. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Pan zpravodaj posl. Pozdílek vzdal se slova.

Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 33 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy v textu a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 33 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy v textu a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém. (Potlesk.)

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.