Další nové zatížení by naše zadlužená obecní samospráva naprosto nesnesla, aspoň ne většina obcí v obvodu, a tak by také osnova zákona, byla-li by přijata ve znění vládního návrhu z r. 1931, zůstala po většině pouze na papíře a provádění její by bylo příčinou celých stohů rekursů a odvolání.

Nová úprava §u 16 tak, jak ji provedl výbor rozpočtový, bude velikou úlevou zejména chudým obcím venkovským, ovšem že také především dosavadním sídlům měšťanek, a bude dalším úkolem státní správy, aby bylo umožněno všem samosprávným svazkům, obcím, okresům i zemím, které stejným dílem o úhradu se dělí, věnovati také tuto úhradu.

Další velmi podstatné a závažné zlepšení nastalo úpravou §u 31 vynecháním odst. 1, podle něhož tato nová úhrada nákladu měla se vztahovati pouze na ty měšťanské školy, které byly již zřízeny, kdežto na zřizování nových měšťanských škol nebylo vůbec v osnově pamatováno, ač musí a má býti nejpřednějším úkolem státu, aby v tak na výsost vážné otázce, jako je nejširší vzdělání lidu, postupováno bylo spravedlivě vůči všem složkám obyvatelstva a aby občané vzdálených a chudších obcí, jichž dětem již dnes návštěva těchto škol namnoze byla odpírána a znemožňována, nebyli postaveni na vedlejší kolej jako méněcenní, kteří musí se spokojiti pouze nejnižším vzděláním na škole obecné. (Správně!)

Tato disparita byla úpravou §u 31 odstraněna, síť měšťanských škol může býti tak v budoucích, doufám, lepších letech, rozšířena a doplněna i tam, kde jsou pro to předpoklady, kde o to bude žádáno a kde dosud nebylo možno je zříditi, nebude tu nikoho, kdo by se cítil poškozen a ukřivděn. (Souhlas.)

V důsledku těchto velmi závažných a prospěšných změn stala se osnova přijatelnou a bude spravedlivá pro všechny, a proto ústavně-právní výbor věnovav osnově mimořádnou pozornost, navrhuje, aby přijata byla v tomto znění slavnou poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Török; na straně "pro" pp. posl. Hynek, dr Štefánek a Pechmannová-Klosová.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. Török.

Posl. Török (maďarsky): Prehlásenie (čte):

Provokujú a štvú, aby pred voľbami pripravili verejnosť proti komunistickej strane v Československu. Československé vládné a fašistické noviny svorne požadovaly zrušenie komunistickej strany v Podkarpatskej Rusi v dôsledku udalostí v Bohdane a Čertižnom.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že není dovoleno čísti, a volám ho k pořádku.

Posl. Török (pokračuje): Teraz znova zahájily tieto listy programovitú kampaň vo spojitosti so zavraždením vládneho komisára Fedora Antonyho v Kanore. Píšu, že komunisti už vopred zorganizovali a vykonali atentát proti Fedorovi Antonymu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka po druhé, že není dovoleno čísti, a volám ho k pořádku.

Posl. Török (pokračuje): To je prohlášení, pane předsedo.

Podívajme sa, kto nese zodpovednosť za zavraždenie Fedora Antonyho. Nie je už tajnosťou pred svetom, že ľud Podkarpatskej Rusi je korisťou dnešných vládcov. Ľud Podkarpatskej Rusi, olúpený o svoju slobodu, hospodársky naprosto zničený trpí 16 rokov pod čižmou českého imperializmu. Na miesto slobody je Podkarpatská Rus zmenená v žalár. Na miesto chleba, práce a pôdy vznikol hlad, nezamestnanosť a stvorení boli po krk zadlžení, vydražení a zbiedačení psanci.

Nie je vo svete tajnosťou, že český imperializmus vyslal na Podkarpatskú Rus desaťtisíce úradníkov, četníkov, policajtov, financov a eksekútorov, ktorí tam spolu s podkarpatoruskou buržoaziou požívajú úplnú slobodu a výnimečné práva. Títo majú chleba, veľká časť týchto ľudí dostala pôdu, títo utvorili Latoricu, ich je kultúra a ich sú paláce.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Po třetí upozorňuji pana řečníka, že nemá čísti, a volám ho k věci.

(Posl. Török pokračuje v řeči. - Další jeho slova nebyla podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Odnímám p. řečníku slovo.

(Posl. Török pokračuje v řeči.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Poněvadž pan posl. Török neuposlechl mého nařízení, vylučuji ho z této schůze. (Výkřiky posl. Dubického a komunistických poslanců.)

Dávám slovo druhému řečníku, na straně "pro", jímž je p. posl. Hynek. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid.

Posl. Hynek: Slavná sněmovno! Ujímaje se slova k projednávané osnově zákona, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, jakož i o docházce do nich a o jejich správě, činím tak s upřímným pocitem určitého uspokojení, kterého se dostává také i našemu poslaneckému klubu za veškerou iniciativu a zásahy pro uskutečnění a zabezpečení měšťanských škol na podkladě této osnovy zákona. Ještě v posledních dnech byli to členové našeho klubu v rozpočtovém a ústavně-právním výboru, kteří svým včasným a rozvážným zásahem uspíšili projednávání této osnovy a způsobili, že ji máme na svých lavicích. Vládní většina koná tu na sklonku parlamentního období velký a záslužný kulturní čin (Tak jest!) a splácí tu alespoň částečně dluh naší československé škole, našemu lidu v národě Komenského (Tak jest! - Výborně!). Toto kulturní dílo je tím významnější, že k němu přistupujeme v době, kdy kol nás ve světě veškeré směry výchovné směřují spíše k barbarství a násilnostem než k lidství, spíše k nenávisti než k lásce člověka k člověku.

Jsme si plně vědomi, že demokracie a lidství může spočívati jediné na vzdělanějším, uvědomělejším a mravnějším lidu. (Výborně!) Proto také s tohoto hlediska vítáme každý počin naší školské správy, který směřuje k tomu, aby vzdělání našich širokých vrstev lidových bylo co nejširší a nejhlubší. Hlubší vzdělání - lepší člověk, to je credo demokracie, neboť demokracie může spočívati jediné na uvědomělém, mravně silném lidu. Měšťanská škola, o níž právě jedná tato osnova, je právě jedním z velmi důležitých instrumentů demokracie. Bez zabezpečení a zajištění této školy nemůžeme míti ani dobré a pevné demokracie ve státě. Proto jsme tolik usilovali o postavení měšťanské školy na pevnější základnu jak ve směru pedagogickém, tak také i ve směru hmotném, ve směru finančním. Již pan zpravodaj kol. V. Beneš velmi podrobně líčil celou genesi této zákonné osnovy a mně tu jen přináleží, aby se dotkl ještě několika podrobností ve směru jak pedagogickém, tak i hospodářském, a abych tu také zdůraznil, že již r. 1924 pociťovala jak naše veřejnost, tak také kruhy zákonodárné nutnost a potřebu postarati se o lepší základnu pro zabezpečení těchto lidových universit, našich měšťanských škol. Proto již r. 1928 byla tu předloha bývalého ministra dr Štefánka, proto r. 1931 přichází tato osnova za ministra dr Dérera a bohužel téměř po 4 leta stává se předmětem projednávání v příslušných parlamentních výborech. Po 4 leta prochází tato osnova úskalím těžkých překážek a musíme proto, když tuto osnovu máme dnes na našich sněmovních stolcích, objektivně vzpomenouti oné velmi trpělivé, velmi účinné práce jednak předsedy kulturního výboru posl. sněmovny kol. Sladkého, jednak zpravodaje kulturního výboru kol. V. Beneše, kteří vynaložili vše, aby tato osnova byla předložena posl. sněmovně. A jsem také přesvědčen, že při projednávání této osnovy v posl. sněmovně v duchu s námi tisíce a tisíce školských a kulturních pracovníků, všech přátel československé školy, tisíce a tisíce rodičů i jejich dětí sledují vývoj a postup této osnovy s touhou, aby nezůstala jen osnovou projednávanou posl. sněmovnou, nýbrž aby v nejkratší době prošla také senátem a stala se tak zákonem.

Důležitost této osnovy spočívá především v tom, že se tu po prvé zavádí povinná docházka školní i do škol měšťanských, povinná docházka školní pro děti, které vyhovují prospěchem a bydlí ve školním újezdu. Až dosud byla to jen dobrovolná vůle rodičů nebo jejich zákonitých zástupců, zda svoje dítky do školy měšťanské chtěli či nechtěli posílati. Musíme tu zdůrazniti, že zvláště v době trvání našeho československého státu tato dobrá vůle rodičů našich dětí opravdu velmi intensivně vzrostla, přes to, že byla brzděna poměry, za kterých nemohly býti děti do škol měšťanských přijímány, poměry jednak hospodářsko-finančními a jednak zákonitými ustanoveními, že děti, které jsou od školy vzdáleny více než 4 km, nemají býti povinně do měšťanských škol přijímány.

Ve školním roce 1931-32 bylo v celé Československé republice 291.000 dětí 6. školního roku, které by vlastně normálně měly býti všechny na škole druhého stupně v první třídě, to jest buď v první třídě školy střední nebo v první třídě školy měšťanské. Bylo jich však tohoto roku v prvé třídě škol středních jen 24.200 a v prvé třídě škol měšťanských 132.000, tedy celkem 157.000 žáků. Odečteme-li na žactvo, které neprospívá na škole obecné tak, aby mohlo navštěvovati školu měšťanskou, dosti vysokou číslici 24.000 dětí, zbývá asi 110.000 dětí, které se na měšťanské školy nedostaly, poněvadž pro ně těchto škol dosažitelno není. Z toho vyplývá, že téměř takový počet žáků, jaký měšťanské školy navštěvuje, do ní choditi také nemůže.

Hlavní příčina spočívá v zastaralých dosud zákonných opatřeních o zřizování a vydržování měšťanských škol, která se dosud opírají především o zákon ze 14. května 1869 a o novelu ze 2. května 1883. Vydržovatelem věcného nákladu zůstávala stále původní školní obec, ač zákonem ze 3. dubna 1919, který byl novelován zákonem z 9. dubna 1920, bylo stanoveno, že se do měšťanské školy musejí za všech okolností přijímati děti, které se přihlásí z okruhu o poloměru 4 km od školní budovy, i když tento okruh přesahuje dosavadní školní obec. Tímto na dosavadní školní obec bylo uvaleno zvýšené břemeno věcného nákladu, ale nebyly úměrně poskytnuty prostředky úhradové, ba naopak spíše oněmi protisamosprávnými zákony z r. 1927 byla tato možnost opatřiti úhradu na zvýšené náklady školním obcím tím více znemožněna, když byly také zrušeny školní přirážky.

A tak zvláště v době trvající hospodářské a tím i finanční krise, ve které se naše samospráva octla a dostala se přímo na okraj hospodářské propasti, byla i měšťanská škola s ní v téže, ne-li horší situaci. Tato situace způsobovala, že nemohly býti přijímány děti bydlící více než 4 km od budovy školní. Desetitisíce rodičů se svými dětmi putovaly každého roku k zápisu do měšťanských škol, desetitisíce jich se smutně vracely vzhledem k tomu, že neměly podmínek, podmínek hospodářsko-finančních k tomu, aby jejich děti mohly býti účastny také vyššího vzdělání na měšťanské škole. Tím si jen také můžeme vysvětliti, že je tu ještě 110.000 žáků, kteří školu měšťanskou podle svého prospěchu by navštěvovati mohli, kteří však z důvodů nedostatku zákonných opatření a poměrů hospodářsko-finančních tuto školu nenavštěvují. A přece význam měšťanské školy stále tu vzrůstá. Dnes bez absolvování měšťanské školy nepřijme mistr žádného učně. Také ani do těch nejnižších míst veřejné a státní správy nemůže se dostati nikdo, kdo nemá absolutorium, vysvědčení ze školy měšťanské.

Nedostatek těchto škol ukazují nám tato čísla. V Čechách jest 1.095 měšťanských škol a 5359 třídami. Připadá tedy jedna měšťanská škola na 6529 obyvatelů.

V zemi Moravsko-slezské je 627 měšťanských škol se 2886 třídami, takže jedna měšťanská škola v této zemi připadá na 5686 obyvatelů.

Na Slovensku je těchto škol 162 s 988 třídami, takže jedna škola připadá na 20554 obyvatelů.

V Podkarpatské Rusi jsou tyto poměry nejméně utěšené. Tam je 18 měšťanských škol se 217 třídami, takže jedna škola je pro 40.297 obyvatelů.

Tedy ona nespravedlnost v povinnostech vydržovacích těchto škol znemožnila získání prostředků úhradových a vytvořila tím více než 100.000 dětí, příštích občanů tohoto československého státu, kterým je znemožněno dosažení hlubšího vzdělání.

V Hlinsku činil r. 1930 náklad na jednoho žáka měšťanské školy 187 Kč. Dobrovolně přispívaly děti přespolní částkou 30 Kč. Školní obec sama doplácela na každého žáka 157 Kč. Při tom bylo přespolních žáků přes 57%.

Případ venkovské školy měšťanské v Cerekvici u Hořic připomněl jsem tu již v rozpravě o rozpočtu ministerstva školství v listopadu m. r. (Hlasy: To je právě typický případ!) Ale upozorňuji-li naň i tentokráte, je to právě zvláštní, ba přímo katastrofální okolnost, která mne k tomu nutí. Do této školy chodí letos 195 dětí z 25 venkovských obcí. Zákonitým vydržovatelem této školy je pouze politická obec cerekvická, která má 8.300 Kč přirážkové základny a ze které chodí do této školy pouze 36 žáků, t. j. 18 1/2% celkového počtu, kdežto 159 žáků, to jest 81 1/2% dochází z obcí okolních, které nejsou povinny ničím na tuto školu přispívat. Rozpočet na tuto školu činí 27.000 Kč. Kdyby nebylo dobrovolných příspěvků některých okolních obcí, nebyla by obec vůbec schopna finanční náklad ze svých prostředků opatřiti, i kdyby zvýšila své přirážky na limit nejkrajněji možný. Jediné ještě tím, že škola tato byla až dosud umístěna v bývalém zámku, nyní v Masarykově domě cerekvickém bezplatně a toliko v posledních letech za mírné nájemné, byla umožněna existence této tak typické venkovské měšťanské škole.

V únoru letošního roku vypukl však v tomto starobylém zámku cerekvickém požár, který budovu zničil tak, že se i tato škola měšťanská octla bez přístřeší. Bylo jistě dojemné, když viděli jste žáky ze vzdálených obcí do této školy dojíždějící se slzami v očích dívati se na ohořelé zdivo školy a školních učeben. Jediné za pomoci veřejnosti a především za pomoci vlády, ministerstva školství, památkového úřadu bylo by možno tuto budovu renovovat a bylo by také umožněno opětné umístění školy v této starobylé budově ze 17. století, z původní tvrze vybudované, umožniti tak obnovu, která je proto snadná, že zdiva jsou velmi masivní.

Vedle interpelace, kterou jsem s kol. posl. Stejskalem v tomto směru podal na vládu a pana ministra školství, apeluji ještě při této příležitosti s tohoto místa na pana ministra školství a vládu (Výborně!), aby se tohoto případu co nejúčinněji ujali a umožnili restauraci tohoto zámku, který nese jméno presidenta osvoboditele pod názvem Masarykův dům. (Výborně!)

Touto osnovou zákona řeší se konečně zřizování a vydržování měšťanských škol tak, že se odstraňují hlavní závady. Z obcí do 5 km zřizuje se újezd, který se stává rovnoměrným vydržovatelem 1/3 rozpočteného nákladu, 1/3 přechází na okres a 1/3 na zemi. Je sice pravda, že okresu a zemi ukládají se tu nová břemena, a to značného finančního dosahu, aniž by se tím také stanovil pramen úhrady jak pro okres, tak pro zemi. Jsem však přesvědčen, že vláda, která dala souhlas k této změně, v původním svém vládním návrhu, najde při dobré vůli schůdnou cestu k odstranění i této překážky zvláště proto, že bude mít k tomu v tomto směru dostatek času a příležitosti, ježto zákon nabývá účinnosti až 1. lednem 1936.

Též podstatně mění se ustanovení o správě školské nad těmito újezdními měšťanskými školami. Zřizuje se tu újezdní školní rada, která se člení ve dvě sekce, v odbor obecno-školský a v odbor pro školy měšťanské. Vedle jednání plenárních, která mají povahu všeobecnou, budou v těchto jednotlivých odborech obstarávány hospodářské, věcného nákladu se týkající opatření pro tyto jednotlivé školy. Jsem přesvědčen, že na mnohých místech se tímto způsobem zavádí do školské správy určitá těžkopádnost, ale přes to prakse nám ukáže, kde eventuálně bude nutno v budoucnosti příslušnou novelou dáti náležitou životaschopnost také i těmto nejnižším školským útvarům správním. (Posl. Sladký: Tak jak je to v resoluci!)

Není také jistě sporu, že provádění zákona o těchto újezdech a újezdních školách měšťanských postihne obecné školy, které jsou v okruhu tohoto újezdu, že také i v tomto směru podle §u 28 osnovy budou jednotlivé obecné školy redukovány na školy ménětřídní. Proto kulturní výbor posl. sněmovny přijal resoluci, za niž se přimlouvám a obracím se také k nejvyšším místům naší školské správy, aby obsah této resoluce byl vodítkem při redukování těchto obecných škol tak, aby jednotřídní školy obecné vůbec této redukci nepodléhaly a, pokud se týká škol dvoutřídních, aby na redukci bylo přistupováno jen tehdy, klesne-li počet žactva na těchto školách pod 40 žáků. Přes určité zásahy, kterými postihne tato osnova zákona obecné školy, mohu zde jen znovu konstatovat, že veškeré učitelstvo obecných škol ve svém celku stavělo a staví se za tuto pokrokovou osnovu (Výborně!) považujíc ji za kulturní a školskou nezbytnost a také tuto nezbytnost všude propagovalo, jak dokazuje činnost ústřední organisace učitelské Svazu čsl. učitelstva, jak ukazuje působnost Zemských ústředí jednot učitelstva československého jak v Čechách, tak na Moravě.

Osnova, která zde byla předložena a byla zhodnocena pány zpravodaji, jistě jest činem kulturním, ve směru rozvoje našich škol potřebným a nutným a máme jen přání, aby se také z posl. sněmovny ještě v tomto týdnu dostala do senátu a aby tam také byla ještě v tomto týdnu odhlasována a mohla se státi zákonem. (Potlesk.)

Bylo by velmi povážlivé, kdyby se - zvláště po vší přímo Sisyfově práci, kterou osnově věnoval kulturní výbor posl. sněmovny, jeho předseda kol. Sladký a zpravodaj kol. V. Beneš, který dnes tak obsáhle a věcně osnovu sněmovně doporučil - vyskytli ještě v posledních okamžicích, když již celá veřejnost československá očekává splnění tohoto svého dávného požadavku, činitelé, kteří by tuto obtížnou práci v posledních jejích fázích chtěli mařiti a tím vytvářeti prostředí k event. odsunutí uzákonění této důležité osnovy. Varuji s tohoto místa všechny, kteří by chtěli v tomto díle spatřovati něco jiného než veliký kulturní čin, školský prospěch a také prospěch národa a našeho československého státu. Apeluji proto také při této příležitosti na předsedu senátu (Výborně!), aby v době co nejkratší dal osnovu projednati senátem, aby se mohla státi skutkem, než zákonodárně sbory odejdou, aby učinily místo novým parlamentním sborům po volbách. (Výborně!)

Jsem přesvědčen, že k této osnově je potřebí ještě mnoha dalších zákonných opatření, aby jak především naše škola měšťanská, tak vůbec národní školství mohlo odpovídati ve svém vývoji onomu pokrokovému školskému duchu, který je vlastní tradicí našeho národa.

Proto se velmi vřele přimlouvám za resoluci, ve které se zdůrazňuje nutná úprava a přičlenění jednoročních učebných kursů k měšťanským školám vůbec (Potlesk.), a vybudování 4třídního organisačního typu měšťanských škol (Posl. Sladký: Přiblížení k nižší střední škole!) a tím také přiblížení k nižší střední škole. event. přiblížení nižší střední školy k duchu a vývoji národní školy druhého stupně (Výborně!) tak, abychom organicky mohli ve svých školských předpokladech vybudovati, co bylo a jistě je přáním veškerého pokrokového občanstva.

S tohoto stanoviska jsem také přesvědčen, že příští zákonodárné sbory, které vyjdou z nových voleb, provedených v demokratickém československém státě, budou míti lepší situaci i lepší posici pro své kulturní a školské počiny a práci. Přináší-li toto volební období zákonodárných sborů alespoň ke konci osnovou zákona o újezdních školách měšťanských velký kulturní čin, tož bych si přál, aby příští Národní shromáždění bylo ve svých kulturních počinech šťastnější, takže by opětně v budoucnu kultura nebyla na posledním místě, kde se octla v důsledku hospodářských a finančních poměrů, nýbrž octla by se tam, kde v národě Komenského má tato kultura býti, to jest na místě prvním v zájmech zákonodárných sborů a veřejné státní péče. (Výborně! - Potlesk.) Jsem také přesvědčen, že se nedá dlouho odkládati unifikace našeho školství, která zvláště na Slovensku jest tak nutná v zájmu potřebné jednotnosti československé v našem státě. (Výborně!) A bude tu potřebí, aby také příští zákonodárné sbory vytvořily základní, nový rámec zákona o organisaci, vydržování i zřizování národních škol. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Bude tu potřebí, aby již také bylo přikročeno k demokratické reformě školské správy (Výborně!), aby nemohly v zemích historických ještě působiti zemské školní rady jmenované v době rakouské, aby také byly obnoveny na demokratických principech okr. školní výbory, které jsou dosud se členy jen jmenovanými a vlastně jen se správními komisemi, aby tu prostě nastal také zdravý demokratický duch ve školské správě, který již byl tak přiléhavě naznačen příslušnými předlohami Dérerovými v minulých letech.

A nesporně, že školu dobrou musí vytvářeti především jen učitel dobrý, mravně silný a náležitě připravený po stránce odborné i mravní. A proto také budoucí doby budou míti povinnost, aby onomu velikému volání po vyšším, vysokoškolském vzdělání národního učitelstva daly zákonitou cestou průchod. (Výborně!) Jsem přesvědčen, že i v budoucnosti dovedeme jíti cestou pravé kultury a pravé osvěty k vyššímu mravnímu zhodnocení té krásné naší národní tradice, a dáme tak i ostatnímu světu příklad pravé demokracie a pravé Masarykovské lidskosti. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Štefánek.

Posl. dr Štefánek: Slávna snemovňa! Za niekoľko dní bude tomu práve 5 rokov, čo som ako mladý vtedy minister školstva predložil vládny návrh o meštianskych školách, ktorý návrh vtedy bohužial narazil na veľké obťaže, a síce hlavne z dôvodov úhradových, z dôvodov hmotných. Nebol som tak šťastný, že by som bol mohol túto osnovu zákona, na ktorú som vtedy vždy od prvopočiatku (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) kladol tak veľký dôraz, skutočne ako svoje dielo alebo dielo svojho predchodcu dr Hodžu aksi ukázať svetu a menovite u nás na Slovensku. Po dlhých a úporných bojoch a jednaniach konečne sa podarilo to, že môj následovník dr Dérer predložil v r. 1931 zmenený môj návrh, a o tomto návrhu začaly boje na novo a koniec koncov po niekoľko rokov sme dospeli tak ďaleko, že sme sa dojednali a že dnes hovoríme o tomto zákone docela kladne a že sa našiel kompromis, ktorý bol prijateľný všetkým. Podstata celého toho sporu, ktorý vyplýval z celého tenoru zákona, vlastne väzí hodne ďaleko. Neviem, jestli naši odborníci školskí i naši zákonodarní odborníci a menovite juristi si uvedomili, že zákon ríšsky z r. 1869 č. 62 a pozdejšie zákon z r. 1883 nedefinuje jasne pojem meštianskej školy. Meštianska škola bola vtedy v šestdesiatych, sedemdesiatych rokoch založená, ale nebolo jasne povedané, čo to je.

Ale jedno vychádza zrejme na javo potom z ďalších paragrafov (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) a z ďalšej praxe tiež, že meštianska škola je súčiastka národnej školy a že je to akosi istá nadstavba alebo dostavba obecnej školy. Kupodivu tiež podobnú nejasnosť vidíme v zákonoch Eötvösových v Maďarsku starom a síce v zákone z r. 1868, tedy o rok skorej ešte, kde je vyhlásená t. zv. "polgárka" alebo "Bürgerschule", tedy meštianska škola, za niečo vyššieho ako je škola obecná. A i tam nie je jasno povedané, že by táto škola bola tiež intergrálnou súčiastkou obecnej či národnej školy. Následkom toho to, čo sa stalo v Rakúsku, stalo sa aj v Uhorsku. Ba Eötvösov zákon z r. 1868 mal ešte tú vadu, že ustanovoval pre meštiansku školu chlapeckú 6 tried - to bola 6-triedna chlapecká meštianska škola - a pre dievčatá 4 triedy. Ovšem že tieto triedy, tá meštianska škola chlapecká i dievčenská začala odchylne od rakúskych spôsobov, začala už v desiatom roku školských detí. Následkom toho tie 4 triedy maly síce na oko akoby tedy vyššiu úroveň, ale de facto sa rovnaly vlastne tým trojtriedkam bývalého Rakúska.

Touto orgánizáciou uhorského zákona chcel Eötvös presne a prísne rozoznávať medzi strednou školou a meštianskou školou. Meštianska škola alebo "polgárka" maďarská mala fakticky dávať len akési vyššie vzdelanie ľudovým vrstvám, a stredná škola mala byť skutočne určovaná len aksi pre tých, ktorí chceli snáď vstúpiť do úradnického sboru alebo ktorí chceli získať vyššieho vzdelania potom už aj na vysokých školách.

Následkom toho, že meštianska škola maďarská získala 6 tried pre chlapcov a 4 triedy pre dievčatá, bolo aj nutno učiteľský sbor na tieto školy zvlášť vychovávať, a tak sa stalo, že sme my r. 1918, keď sme my nastúpili našu vládu v školstve, našli na Slovensku učiteľov, ktorí vo skutočnosti alebo zdánlive boli vyššie vzdelaní ako boli učitelia meštianskych škôl v bývalom Rakúsku, nakoľko títo učitelia museli absolvovať ešte vždy svoje t. zv. preparandie, museli absolvovať ešte trojročnú vysokoškolskú akademiu v Budapešti. Preto oni dostali, keď nie podľa zákona, ale aksi podľa praxe, aj titul profesorský. My sme mali t. zv. "Bürgerschulprofesorov" alebo "polgári tanárok", ako je známo, a keď sme my tento titul v novej organizácii meštianskych škôl samozrejme zrušili, tak sme narazili u tých učiteľov, resp. profesorov, ktorí tam učili, na dosť veľký odpor. Ovšem táto orgánizacia Eötvösova sa neosvedčila. To je zaujímavé. Šesťročná meštianska škola vôbec nikdy v pravom smysle nevstúpila do života, zostala len tá 4triedna. Intencia zákonodarcov a školských politikov vo starom Rakúsku, taktiež v Uhorsku, smerovala zrejme tam, ako som povedal, rozlišovať stredné školy od meštianskych, rešp. stredné školy od národných škôl.

Keby naši otcovia a naši kolegovia z tých dôb boli domysleli vtedy celú túto otázku orgánizácie ľudovej školy, a orgánizáciu meštianskej školy tiež chceli a boli mohli i pomerom primerane vtedy skutočne tak upraviť, aby bola vyššou školou pre ľud na vonkove, tak by boli museli už vtedy prijsť na myšlienku, že tam, kde meštianska škola nie je z hmotných alebo iných dôvodov možná, rozhodne je treba takých obvodov, újazdov, ktoré teprve my teraz musíme robiť. Boli by museli prijsť na to, že nestačí rozhodne, aby len mestské obyvateľstvo, ktoré má väčšinou všade stredné školy, ale predovšetkým vonkovské obyvateľstvo malo túto vyššiu ľudovú školu.

Teda čo sa týka povinnosti zakladania a vydržovania meštianskych škôl, tu zavládly tiež veľmi škodlivé nejasnosti v odborných kruhoch, ktoré nejasnosti vyplývajú veľmi zaujímavo menovite zo zemského zákona č. 16/1873, kde stojí v § 1: "Náklad na potřebné školy obecné zapravuje, zůstavujíc v platnosti právní závazky třetích osob, korporací, fondů a nadací, z části školní obec, z části školní okres a z části země."

V tomto zákone z r. 1873 je už výslovne povedané, že náklady sa majú rozdeliť na tieto tri složky. V zákone č. 38/1880 je vlastne táto zásada tiež opakovaná. Medzi právnikmi vypukol práve spor, či tieto mnou citované ustanovenia sa vzťahujú i na meštianske školy, ačkoľvek i zákon z 10. února 1870, č. 22, už zná, ba nutne ich interpretuje v tom smysle, že do pojmu národného obecného školstva nutno zahrnovať i meštianske školy. Tedy nejasnosť definície meštianskych škôl prešla potom samozrejme i do ďalšieho. Tieto nejasnosti nastaly i čo sa týka vydržovania, rešp. zakladania meštianskych škôl.