Některé malé změny, kterými se odklonil od původního návrhu p. dr Štefánka, jsou celkem ne velmi významné. Nejdůležitější změna byla právě v tom, že do §u 31 vsunut byl požadavek, aby zákon se vztahoval pouze a jediné na školy již vybudované, na školy trvající. Byla to podmínka, již do zákona za souhlasu vlády vložil finanční ministr. Jinak zachoval zákon tutéž hospodářskou základnu, na které stál návrh dr Štefánka, že školy musí platiti obvod, neboť ministerstvo financí nikdy neupustilo od zásady, na níž bylo budováno ostatní obecné školství. A tak o tento § 31 svedeny byly i v kulturním výboru určité zápasy a diskuse. Celý kulturní výbor byl přesvědčen - nikoho nevyjímaje - že zákon bez prvního odstavce §u 31 byl by daleko žádoucnější, poněvadž by byl daleko demokratičtější a dokonalejší. Ale přísné veto hospodářského úřadu státu přiklonilo potom jednu část kulturního výboru, aby se postavila za návrh, jak vyšel z rukou vlády a ministerstva školství.

Ve školském výboru byly také četné diskuse a starosti o osud obecného školství. Myslím, že to bylo v důsledku článků býv. sen. p. Smrtky, který odedávna zůstal věren své venkovské škole a ukazoval na to, že zákon těžce postihne zvláště školy jednotřídní a dvoutřídní. Není možno upírati váhy tomuto tvrzení, ale bylo nutno konstatovati, že škody tím vzniklé nebudou tak veliké vzhledem k tomu, že veliká část, ba mohl bych říci, skoro většina žactva ve věku školním v okresích, v nichž měšťanské školy již trvají, tyto školy navštěvuje, takže úbytek žactva na obecných školách nebude daleko tak katastrofální, že nebude naprosto dosahovati oné třetiny dětí, o které se mluvilo.

V tom směru postupoval kulturní výbor posl. sněmovny uvážlivě a odpovědně, neboť si vyžádal na školských úřadech přesná šetření, jak by asi vypadl zápis na školách obecných a občanských, kdyby zákon vešel v život. Dostalo se nám na př. z Boskovicka takovýchto dat: Tam má školství dva obvody. Na prvém obvodě 33 tříd měšťanských škol a 61 obecných; na celém tomto obvodě nepřibyla by ani jediná třída měšťanská a ubyla by jedna třída na školách obecných. Na druhém obvodě Boskovicka mají měšťanské školy 24 tříd a obecné 45, kterým by také ubyla jediná třída obecná. Mnichovohradištský okresní školní inspektor nám sdělil, že má na měšťanských školách 20 tříd - toto šetření bylo vykonáno r. 1931 - a že mu přibudou tři měšťanské třídy, na školách obecných že má 49 tříd a jenom jediná že mu ubude. Větší důsledky byl by měl nebo bude míti zákon pro Kolínsko. Tam bylo měšťanských tříd 49 a na nich by nenastala zákonem žádná změna, ale ze 117 tříd na školách obecných ubylo by podle předpokladů 6 a v pozdějších letech, po 3 až 4 letech trvání tohoto zákona, snad až 8 tříd. Podobné poměry by byly na Hořovicku, kde by na 64 měšťanských třídách nenastala pravděpodobně žádná změna, kdežto ze 117 tříd škol obecných ubylo by 9.

V celku počítalo se s úbytkem asi 1200 tříd a s tím, že na školách občanských nastane pozvolný vývoj k vyššímu stavu. Celkový úbytek znamenal by tedy asi 2%, neboť máme-li ve státě něco přes 41.000 tříd, byl by úbytek 1200 tříd, něco málo nad 2%.

A nyní byla položena už v kulturním výboru otázka, co s budovami, které budou redukovány. My školští inspektoři víme, jaké těžkosti způsobil malý školský zákon v prvých letech obcím, jejichž budovy školské byly těsné a nedostatečné. Nebylo tam místa pro domácí nauky, pro ženské ruční práce, nebylo tělocvičen, nebylo dílen, nebylo tam školských kuchyní. Myslím, že náplň tohoto zákona dá příležitost venkovské škole, aby tento důležitý obor školské práce a školské výchovy našel v ní své dobré umístění pro lepší vývoj.

Ale nejenom to, paní a pánové. Dérerovým nařízením ministerským uvedeny byly do života rodičovské rady, rodičovská sdružení. Tehdy ozýval se proti nim leckterý odpor pro jejich novotu. Teprve veliká bída, která nás letos, v minulém roce a v předcházejících letech donutila živiti děti tak městské, jako venkovské, děti nezaměstnaných otců, ukázala velký význam rodičovských sdružení. Neboť právě o rodičovská sdružení opírá se ona ušlechtilá, krásná práce sociální, kterou rodičovská sdružení ve spojení s úřady republiky, ve spojení s ministerstvem soc. péče vykonávají na šacení a živení podvyživených a neošacených dětí. Tak myslím, že i tady se stane škola kulturním střediskem, že naše rodičovská sdružení nebudou muset hledati svá shromaždiště po hospodách, nýbrž že se jim otevrou prázdné školní síně a škola počne i po této stránce plniti své kulturní poslání, aby byla střediskem výchovy nejenom malých, nýbrž také dospělých.

Já však mám, vážená sněmovno, pro budování měšťanských škol ještě jiný veliký důvod. Zmínil jsem se o něm ve své poslední sněmovní řeči, a nemějte za zlé, budu-li jej pro jeho význam v pozměněné formě opakovati.

Prosím, abyste uvážili, že r. 1927/28 chodilo z celkového počtu školou povinných dětí českých dětí do měšťanských škol 18%, německých dětí 16.3%, polských 14.3%, židovských 13.8%, maďarských 4.1%, Podkarpatoruských dětí 2.6%. Jak poklesají tato čísla, tak a právě z toho důvodu stoupá význam a důležitost tohoto zákona.

Ukáži to i na jiných číslech. Všech českých dětí je v republice letos 1,077.981. Z nich do měšťanských škol dochází 264.517, což je 24.5%. Vidíte tedy, že počet od r. 1927/28 velmi silně stoupl.

Poměry německých dětí jsou takové: Všech je 425.129. 87.028 chodí do měšťanských škol, což je 20.5%. Polských dětí je 12.518. Do měšťanských škol chodí jich 2322, což je 18.6%. Německých dětí na Slovensku - a to je vysoce zajímavé číslo - je 22.545, z nich chodí do měšťanských škol 2.635, což je 12.6%, což je, prosím, o 2.6% více než dětí slovenských, neboť na Slovensku je 480.325 slovenských dětí, z toho 48.018 chodí do měšťanských škol, či-li pouhých 10%.

Nyní přichází počet dětí maďarských. Je jich 117.653, na měšťanské školy dochází 5.352, což je 4.6%. Na konec Podkarpatská Rus, která má ve svých měšťanských školách 4.516 dětí, což tvoří 4.6%. Jak jsem již podotkl, zásluhu na tom nemá jenom čas poválečný, smutnou zásluhu o to má čas předválečný, ve kterém budování těchto škol na východě bylo zanedbáno.

A ještě jedna zajímavá statistika, která ukazuje, že zákon obvodový je žádoucí, zvláště pro náš republikánský východ: V historických zemích jedna třída připadá na 1.294 obyvatel, na Slovensku na 3370 obyvatel, na Podkarpat. Rusi na 3.434 obyvatel. V historických zemích jeden žák připadá na 34 obyvatele, na Slovensku na 74, na Podkarpatské Rusi na 82 obyvatele. Škol tedy, jak je patrno, ubývá od západu k východu. Naproti tomu porodnosti od západu na východ přibývá. A já jsem přesvědčen, kdybychom v nejbližším čase nevykonali svou povinnost k demokracii zvláště na východě republiky, že bychom svou demokracii a její základy v osvětlení uvedených faktů vytrvale podkopávali, poněvadž by nám přibývalo obyvatelstva neškoleného, obyvatelstva s malým vzděláním anebo se vzděláním, které neodpovídá vzdělání lidu na západě.

Tento zákon je odpovědí na takové memento. Odpovědí na velké státní nebezpečí, kterým je nerovnoměrnost v našem národním školství, zvláště nerovnoměrnost ve školství měšťanském.

Podíváme-li se na tabulku porodnosti, můžeme zjistiti, že přírůstek obyvatelstva na jeden tisíc činí u Němců v republice 3 promile, u Čechů 5.1 promile, u Maďarů 9.8 promile, u Slováků 12.9 promile a u Rusínů 20.6 promile. Z uvedených čísel je zřejmo, že země vyšší populace jsou současně zeměmi nižší kulturní úrovně, že východní populace našeho státu vytrvale nastupuje proti západní populaci českých zemí. Stav není ovšem tragický, když si uvědomíme od převratu trvalý postup ve vývoji školském. Tak roku 1924 navštěvovalo na Slovensku 301.658 dětí školy obecné, 35.159 dětí školy měšťanské. Na Podkarpatské Rusi školy obecné navštěvovalo 54.180, školy měšťanské 3.929. Ale již r. 1933 zaškoleno bylo na Slovensku 55.000 na školách měšťanských a 8.800 na měšťanských školách podkarpatoruských.

Zákon o obvodových školách měšťanských dává skvělou možnost v této politice rychlého kulturního růstu pokračovati. Se státního stanoviska považuji proto tento zákon za největší přínos republiky po stránce kulturní.

Nechci se vraceti k obsahu osnovy zákona. Je v rukou poslanecké sněmovny, stejně jako průvodní zpráva k němu. Chci promluviti jedině o 2 paragrafech, které doznaly proti minulé předloze změn. Je to § 16, který mluví o vydržování škol, a je to § 31, který stanoví působnost zákona. Tyto dva paragrafy vlastně zdržovaly celé projednávání v kulturní komisi celé 4 roky. Jedna část výboru žádala vypuštění 1. odst. §u 31. Kulturní výbor v četných jednáních s vládou a financemi marně o to usiloval. Finanční nesnáze státu byly silnější než tato potřeba. V době 4 let počala se povaha odporu proti předloze projevovati ještě jiným směrem. Proti §u 16, neboť, jak jsem řekl, zákon byl vybudován na zásadě, že školu platí ten, komu ona slouží. Na této zásadě je vybudováno obecné školství, zatím co na zásadě jiné, že škola má býti budována pro stát, nikoli jen pro obec, ale pro všechnu společnost, pro demokracii a republiku, jsou vybudovány školy střední, vysoké, školy odborné i státní školy menšinové. Ty všechny již léta vydržuje stát. Snaha o širší hospodářskou základnu vyšla v poslední etapě zákona z podnětu sen. Smrtky. Ale není nikterak nová. Bylo usilováno, aby věcné náklady školské převzaly širší samosprávné korporace, neboť dnešní stav nebylo možno déle držeti. Dokud nebylo krise, byla stará zásada snesitelna. Ale nyní, v krisi, počali někteří hledati novou zásadu, která by vytvořila obvod a základnu hospodářsky nosnou a snesitelnou. Bylo ukazováno na rozdíl chudých a zámožných obcí, na rozdíl chudých a zámožných krajů. Tyto rozdíly již za Rakouska si vynutily t. zv. subvencování školských staveb tam, kde byly obce nebo okresy příliš chudé nebo zatížené. Subvenční tendence byly vtěleny do známého lex Perek z r. 1905, který říkal, že země má přispívati na věcné náklady přetížených obcí. Stejnou zásadu převzal § 20 novely k obecnímu zřízení r. 1919. Ustanovoval, že širší sbory samosprávné nebo stát má převzíti úhradu věcných nákladů školských od zatížených obcí. Přejal ji i zákon o zřizování národních škol z r. 1919 č. 189.

Ve svém §u 6 ustanovil, že veškeré osobní ale také věcné náklady na školy národní má nésti země.

Naděje do tohoto zákona z r. 1919 byly ovšem velmi poškozeny už zákonem následujícím, zákonem o správě školství z dubna r. 1920, č. 292. V jeho §u 35 vrátila se poslanecká sněmovna na žádost finančních kruhů a finančních úřadů republiky ke staré zásadě, aby samy obce vydržovaly všechny školy. A tak i návrh o školách obvodových nedoufaje, že bude dosaženo některých změn, přiklonil se k takovému řešení. Jak se na tento obtížný problém dívaly pedagogické kruhy, o tom svědčí velmi zajímavá kniha ministerského rady Buzka "Reforma školské správy", která na své 41. stránce mluví o úhradě školských nákladů a velmi jasně tam říká (čte):

"Dosavadní způsob úhrady školních vydání, podle něhož obce nesly veškeré náklady věcné, uznává se u nás všeobecně nevhodným. Náklady takové zatěžovaly obce velmi nerovnoměrně, pro mnohé menší a chudé obce byl tak tíživý, že se obce buď nutným stavbám školním vyhýbaly nebo se jimi nadmíru zadlužovaly. Proto již v novele k obecnímu zřízení, vydané zákonem ze dne 7. února 1919, bylo v §u 20 zásadně ustanoveno, že širší samosprávné sbory po případě státní správa převezme věcný náklad na školství obecné. Avšak ačkoli důvody pro takovéto přesunutí nákladu jsou jistě závažné, přece pokládám za upřílišněné, aby obce zbaveny byly rázem veškeré povinnosti finanční k svému obecnému školství. Škola neslouží jenom státu, škola slouží také obci. Mimo to povaha některých potřeb školních je taková, že nejlépe a nejhospodárněji opatřiti se dají toliko v místě školy a místními orgány. Proto se doporučuje - říká Buzek - aby v zásadě bylo setrváno při dosavadním rozdělení školního nákladu mezi několik konkurenčních faktorů."

Zásada ministerského rady Buzka stala se obecným vědomím všech, kteří uznávají, že by to bylo stanovisko nejen rozumné, nejen pedagogicky nutné, ale také sociálně spravedlivější.

Stát, který obcím nařizuje povinnost školskou, má také sám k obci určitou povinnost. Je žádoucí, aby jí tu povinnost usnadnil, aby jí tu povinnost umožnil.

Jestliže osnova byla nejprve postavena na starou zásadu, podrobili jsme se jí, jak jsem řekl, pro kategorickou nutnost, považujíce lepší za nepřítele dobrého, považujíce zákon o školách obvodových i s § 31 za lepší řešení, nežli je řešení žádné. Proto učitelstvo ve všech svých organisacích souhlasilo i s tímto osekaným řešením. Proto šlo v poslední době do svých manifestací a volalo po uzákonění předlohy aspoň v této formě. Kulturní výbor poslanecké sněmovny v den Komenského přiznal se k návrhu zákona převahou svých hlasů a odhlasoval uzákonění původní osnovy. A nyní přichází, snad možno říci, hodně sensační obrat v celém mnoholetém budování zákona o újezdních školách měšťanských. Z vládní iniciativy, z iniciativy pedagogických kruhů a z upřímné snahy o to, aby tato předloha zakončila a korunovala celkem hodně neplodné období posledního parlamentu, došlo k návrhu se strany vlády, aby § 16 i § 31 doznaly změny. Domnívám se totiž, že rozpočtový i ústavně-právní výbor jednal při svých změnách původní osnovy právě na základě tohoto zmocnění rozhodujících činitelů. A tímto způsobem, kterým § 16 zmizel v původním znění z osnovy, kterým se stává konkurenčním faktorem školu měšťanskou vydržujícím vedle obcí z jedné třetiny také újezdní obvod a z poslední třetiny země, zmizely všechny bolesti, které provázely jednání o tomto zákonu. Vládní osnova vstoupila do parlamentu v nové formě a stala se na obrat ruky opravdu velikým dalekosáhlým zákonem školským. Pánové, já řeknu i dalekosáhlým zákonem politickým. Školu bude vydržovat obec, obvod a země. Školství po výchovné stránce zůstalo spjato s obcí a rodinou, po stránce hospodářské dostalo sociální a správný základ. Kultura a výchova přestala býti právem obcí, stala se zákonem, stala se zákonitou povinností demokracie. Byla současně vyslovena povinnost návštěvy měšťanského školství v obvodech, ve kterých se škola nachází; to je nový veliký a krásný úspěch a zaručuje vysokou úroveň našeho občanského vzdělání. Tento zákon bude nyní moci vyrovnávati kulturní rozdíly mezi západem a východem republiky. Tento zákon učiní ještě něco jiného; kdybychom sledovali vývoj našeho školství a srovnávali jej s politickým vývojem státu, shledali bychom, že velikou zásluhu o smírné řešení společenských problémů v našem státě, velikou zásluhu o zdravé kompromisní vyrovnávání společenských rozdílů v naší společnosti získal si právě tento zákon o školách měšťanských. Neboť on mezi nejnižší a vyšší školství vsunul prostředkujícího činitele, měšťanskou školu a vyvolal tak podmínky k vzájemné spolupráci, která v národech kulturních, s kulturou harmonicky vyrovnanou nikdy nemůže dojíti ke katastrofálnímu řešení. Tyto věci, myslím, že budou jednou vyúčtovány na prospěch měšťanského školství. Ale nejenom to. Nejenom ve směru vertikálním, nýbrž také ve směru horizontálním vyrovnává a bude zákon vyrovnávati rozdíly, neboť rozpory mezi západem a východem nevyplývají často z věci samé, jako spíše z obavy před vyšší kulturní úrovní západu. Východ, po stránce sociální a kulturní méně nadaný, brání se často jenom z těchto důvodů před žádoucí spoluprací.

Považuji proto tento zákon za velké národní dílo. Měšťanská škola vychovává ke spolupráci jednotlivých tříd společenských ve státě i mezi stavy, spojuje a musí spojovat to, co život tak často rozděluje. Totéž, co jsem řekl o jednotlivých vrstvách společenských, platí ve směru topografickém o rozložení v celém státě.

A nyní jedno mínění - snad někdo řekne, že je přehnáno, ale já myslím, že mluvím pravdu: jsem přesvědčen, pánové, že uzákoněním osnovy zákona o újezdních školách měšťanských vykoná vláda a parlament pro republiku a demokracii větší dílo, než bylo vykonáno vším kázáním o demokracii, mentorováním a mravokárnictvím demokracie za celých 17 let života tohoto státu. (Výborně! - Potlesk.) Neboť učí demokracii - a měšťanské školy jsou demokratické - mladé, do života přicházející pokolení. My staří jsme se už příliš napili ze studánky, ve které na dně je někde příliš mnoho nenávisti. Mladí budou míti štěstí, že na vyšším školském útvaru lidovém, na měšťanské škole, budou se učiti spolupráci, která je prvým a hlavním předpokladem dobré, zdravé a silné demokracie. (Výborně! - Potlesk.)

Vážení pánové a dámy! Až doplníme tyto školy čtvrtými ročníky jako organickou, zákonitou součástí měšťanské školy, až upravíme učitelské vzdělání vzhledem k potřebám doby, až vrátíme i učitelům měšťanských škol podmínky lepšího rozvoje hospodářského, aspoň v té míře, jako to měli v dobách předpřevratových, vrátíme jim i zkoušené učitele. Získáme potom mezi mladými adepty učitelského umění mnoho těch, kteří se budou snažiti hledat své životní poslání na měšťanských školách. Potom dáme svému státu pevný a nerozborný kulturní základ.

Ale tato osnova má nemenší význam pro brannost státu a jeho obyvatel. Zdvihá jejich úroveň, a já jsem přesvědčen, že naši vojáci, naše armádní kruhy ocení tuto předlohu i se svého stanoviska vojenského, se stanoviska obrany země, státu a demokracie tak, jak si toho krásná předloha po těchto změnách zaslouží. Bylo-li velkým americkým pedagogem Parkerem kdysi řečeno, že nezasluhuje jména opravdového státníka ten, kdo nemá zájmu o školství svého státu, potom můžeme vládní rozhodnutí o změně osnovy nazvat činem opravdu státnickým, a to tím spíše, známe-li současné hospodářské nesnáze svého státu. Než ani po stránce hospodářské není třeba rozpaků nad tím, k čemu jsme se odhodlali. Vždyť dnes položíme také hlubší a mocnější základy své lepší budoucnosti, demokratické budoucnosti svého státu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Končím tím, čím jsem započal. Řekl-li jsem, že se mi dostalo velké cti býti zpravodajem o této osnově zákona, není to fráse. Jsem za to této sněmovně hluboce vděčen jako žák škol, o kterých mluvím.

Doporučuji proto posl. sněmovně, aby osnovu zákona v nezměněné formě laskavě přijala. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. dr Patejdlovi. Prosím, aby se slova ujal.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Osnova zákona o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, kterou právě projednáváme, je spravedlivým doplňkem zákonů z 3. dubna 1919 a z 9. dubna 1920. Tyto dva zákona uložily školním obcím povinnost, aby přijímaly do svých měšťanských škol i žáky z obcí sousedních v obvodu, který má poloměr 4 km. Tato zákonná povinnost, která byla uložena obcím, měla ovšem za následek určité finanční nesnáze, které záležely v tom, že obec školní byla v důsledku tohoto zákonného ustanovení a zákonné povinnosti nucena nésti zvýšený náklad na školy, zřizovati nové místnosti, zařizovati, zřizovati pobočky atd. Za tyto zvýšené náklady nedostávalo se oné obci žádné náhrady, ačkoliv se všeobecně uznávalo, že by takovéto náhrady dotčené obci se dostati mělo.

To ovšem v průběhu několik let vedlo k tomu, že se stále víc a více volalo po spravedlivé úpravě, to znamená, aby v té povinnosti, která byla uložena obcím, aby přijímaly děti ze sousedních obcí, také bylo jako korelátem určité její oprávnění, aby náklad na školu měšťanskou mohl býti rozvržen poměrně také na obce sousední.

Tomuto volání na konec bylo vyhověno po několika pokusech vládním návrhem, který byl předložen této sněmovně v období tomto v červnu 1931. Vládní návrh sám nese určité stopy hospodářské krise. Bylo to patrno z ustanovení §u 31, podle kterého rozsah platnosti zákona a zejména rozsah působnosti jeho se omezoval jenom na školy před působností zákona již zřízené. Pokud by šlo o školy nové, měl § 31 ustanovení, že zvláštním vládním nařízením bude tato otázka upravena.

Nicméně, slavná sněmovno, i v této úzké formě narážel tento vládní návrh na určité potíže. Jejich obsah hlavně tkvěl v tom, že vládní návrh přesunoval veškerá břemena vydržovací a udržovací na t. zv. újezd. Naproti tomu se uvádělo, že v naší republice je velká řada obcí, které jsou finančně tak slabé a nacházejí se v území tak chudém, že setrvání na této zásadě, aby totiž veškerý tento náklad na vydržování a udržování nesl újezd, by znamenalo prostě přetěžování dotčených obcí. A tak vlastně se rozvinula různost mínění o této otázce. Na druhé straně zase, čím delší byl průtah při vyřizování této věci, tím silnější bylo volání oněch obcí, které musily stále a stále nésti zvýšený náklad a dostaly se do situace neobyčejně povážlivé.

Z tohoto začarovaného kruhu se našlo východisko zejména od doby, kdy odhlasovala tato slavná sněmovna zákon o pomoci samosprávným financím. Tímto zákonem, který jsme nedávno odhlasovali, dala se samosprávným svazkům možnost k zlepšení jejich finanční situace jednak k opatření samostatným příjmů ve formě zvýšených přirážek, jednak také určitou zvýšenou dotací se strany státu ve prospěch samosprávy, která se pak provádí ve formě příspěvku přes t. zv. zemský pomocný fond na určité postižené a pomoci potřebující obce a okresy.

Když zákon tento byl usnesen, uvažovalo se v koaličních stranách, zdali by se nenašel moment, kdy by se různorodé názory přece mohly dohodnouti a sladiti v určité positivní stanovisko a kdy by se přece mohlo podařiti, aby se tento vládní návrh z r. 1931 stal skutkem. A tu se našlo východisko ze situace v tom, že v původním návrhu, podle kterého měl veškeren náklad na újezdní školu měšťanskou nésti celý újezd, se provedla změna zásadní, která rozděluje břemeno vydržovací a břemeno zřizovací rovným dílem mezi újezd, okres a zemi. Tato zásadní změna byla pak formulována rozpočtovým výborem novou formulací odst. 2, §u 16.

Rozpočtový výbor provedl druhou podstatnou změnu tím, že škrtl odst. 1 §u 31, ten odstavec, který vlastně byl kamenem úrazu při projednávání této osnovy a který právě zavinil, že tento vládní návrh byl po několik let projednáván v kulturním výboru. Tato druhá změna záležela v tom, že se škrtlo ustanovení, podle kterého působnost zákona a právo rozvržení nákladů má se týkati jenom škol již zřízených, a v důsledku toho záleží ta zásadní změna provedená právě ve vládním návrhu v tom, že ustanovení §u 31 má nyní ráz všeobecný, to znamená, že osnova zákona se týká a může být použita nejen pro školy měšťanské již zřízené, nýbrž i pro školy, jež v budoucnosti zřízeny budou.

Slavná sněmovno, je pochopitelné, že proti této zásadní změně se mohou vyskytnouti a také se vyskytují tu a tam námitky, které tkví v obavách, že pravděpodobně toto zřizování nových měšťanských škol bude příliš četné, že se budou zřizovati po stech a že to bude znamenati značné zatížení financí samosprávy. Já bych chtěl čeliti těmto obavám právě s tohoto místa jako referent tím, že nesmíme zapomínati, že rozhodnutí, zda měšťanská škola má býti zřízena, je právě v rukou zemské školní rady v zemích historických a na Slovensku a na Podkarpatské Rusi v rukou zemského úřadu, a zde ovšem můžeme klidně předpokládati, že tyto úřady jistě dají svolení v případech prokázané nutnosti a po předchozím vyšetření všech podmínek, zejména těch, které jednají o finančním zatížení. (Posl. Dubický: Jen aby tím netrpěly jednotřídky a dvojtřídky venkovské!) Myslím, že se to dá zaříditi, aby netrpěly.

Osnova zákona, slavná sněmovno, vejde v platnost zároveň se zákonem o sanaci samosprávných financí, to znamená 1. ledna 1936.

Výbor rozpočtový projednávaje tento vládní návrh uznal, že vlastně vyhovuje všeobecně pociťované potřebě, že ve své zásadě je správný, a tak, když také vyřešil otázku únosnosti zejména břemena vydržovacího a zřizovacího se zřetelem na únosnost státních financí, doporučuje v souhlase s výborem kulturním, aby slavná sněmovna přijala tuto osnovu v tom znění, na kterém se usnesl výbor rozpočtový. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo třetímu zpravodaji, za výbor ústavně-právní, p. posl. Pozdílkovi.

Zpravodaj posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Měšťanské školy, jak velmi správně zde řekl pan referent kulturního výboru, nazvané našimi lidovými universitami, těšily se po celou dobu svého působení veliké oblibě rodičů i žactva. Myslím také, že řada nás, kteří zde v tomto váženém sboru sedíme, ukončila své povšechné školní vzdělání - neříkám odborné, ale povšechné - na těchto měšťanských školách. Tato obliba stoupla zejména po státním převratu. Touha po vyšším vzdělání školním, které ve velké většině případů končilo se absolvováním měšťanské školy, byla znatelná především v posledních letech, kdy dosud zřízené školy nestačily pojmouti všechno žactvo, které se hlásilo o přijetí z obvodu nejen 4 km, nýbrž dokonce ze vzdálenosti dvakráte a ještě větší. Ke cti správám těchto škol nutno přiznati, že, pokud bylo možno, přijímali se všichni žáci a opatřovaly se všemožným způsobem místnosti pro nové učebny a pobočky, když dosavadní učebny zvýšené návštěvě nemohly vyhověti.

Zvýšením počtu žactva z nejširšího okolí zvýšil se podstatně také náklad na úhradu školního rozpočtu, ale úhrada spočívala stále jen na dosavadních vydržovatelích, ač někde počet tříd se i zdvojnásobil. Přes všechnu dobrou vůli odcházelo pak po zápisech mnoho odmítnutých dětí někdy i s pláčem, jak jsme viděli, zpět na obecnou školu, rodiče pak intervencemi u školních úřadů vynucovali si buď přijetí žáků nebo rozšiřování poboček, někde také v obcích vzdálených od dosavadního sídla školy, které dosud ve většině případů bylo ve městech, dožadovali se zřízení škol nových. To setkávalo se zase s velikými finančními obětmi, které za dnešního kritického stavu samosprávy obecní byly naprosto neúnosné, a tak byly to zejména děti ze vzdálených obcí venkovských, především pak v chudších krajích, kterým takto odpíráno bylo žádané vzdělání, což mělo pro ně ještě ten velký význam a nevýhodu, že v 96% případů přijetí do jakýchkoliv, i nižších státních služeb bylo podmiňováno absolvováním měšťanské školy.

Nastala tedy zde určitá disparita v dosažení dalšího školního vzdělání, při čemž města a jich blízké okolí byla vždy ve výhodě v poskytnutí této vymoženosti svému obyvatelstvu oproti vzdálenému venkovu.

Tento dosavadní stav byl považován již dlouhou dobu za naprosto neudržitelný. O tom jsme neměli všichni žádné pochyby. Všichni jsme věděli, že zde je třeba určité nápravy, a proto také již r. 1928 předložil tehdejší ministr školství dr Štefánek návrh újezdních skol měšťanských a vláda Udržalova r. 1931 podala obnovený návrh parlamentu.

Vládní návrh tisk 1332 měl však dvě bolavé stránky, které nebylo možno přejíti mlčením, zejména ne se strany obcí venkovských. Byla to především otázka úhrady věcného a zařizovacího nákladu. Bylo by velkým omylem a celé věci by naprosto neprospělo, kdyby se uložilo prostě obcím z obvodu, aby tyto náklady hradily podle své daňové základny, jako se dosud rozepisují školní přirážky. V chudších krajinách šlo by o obce s velmi malou daňovou základnou, které za nynějších těžkých finančních poměrů stěží uhradí dnešní vydržování školy obecné, kteréžto obce dnes tam, kde přistoupily ke stavbě nové obecné školy, jsou v mnohých případech zatíženy takovým způsobem, že nejen několik generací bude cítiti tuto tíhu po dlouhá léta, nýbrž že namnoze dochází tam k povážlivým zjevům. Mám sám ve svém politickém okrese několik takových případů, kde jsou tyto důsledky nových staveb i škol obecných velmi vážné.