Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, inž. dr Toušek.

191 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Krčmář, dr Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 29 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Mrskošové, Wokurkovi, Adámkovi.

nemocí na tento týden posl. Köhler, Pik.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Pozdílka na den 5. dubna.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie dne 9. dubna 1935 posl. inž. dr Touška za posl. Ježka, dne 10. dubna 1935 posl. Ježka za posl. inž. dr Touška.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu dne 10. dubna 1935 posl. Zářeckého za posl. Zemana, na další posl. Zemana za posl. Křemena; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Patzaka za posl. Kirpalovou; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der deutscher Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Wagnera za posl. Köhlera.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 9. dubna 1935, č. j. 7020/35 m. r., vládní nařízení ze dne 22. března 1935, č. 48 Sb. z. a n., o některých opatřeních v elektrárenském hospodářství - přikázáno výboru techn.-dopravnímu.

Předseda senátu NSRČ. sdělil přípisy ze dne 9. dubna 1935, že senát projednal a přijal ve 299. schůzi dne 9. dubna 1935:

osnovu zákona o provádění mezinárodních plavebních úmluv, týkajících se Dunaje a Labe (tisk 1493-III sen. 1935),

osnovu zákona o splátkových obchodech (tisk 1496-III sen. 1935),

úmluvu mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouskouherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými, podepsanou v Bukurešti dne 5. prosince 1930, a závěrečný zápis k této úmluvě (tisk 1455-III sen.),

ve znění usneseném posl. sněmovnou;

osnovu zákona, kterým se provádí úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 5. prosince 1930 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými (tisk 1456-III sen. 1935),

osnovu zákona, kterým se nově určuje výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí býti poskytnuty podle II. hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu (tisk 1473-III sen. 1935),

osnovu zákona o hospodářském vyzvědačství (tisk 1492-III sen. 1935),

osnovu zákona o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy (tisk 1497-III sen. 1935),

osnovu zákona o dodavatelských pokladničních poukázkách (tisk 1510-III sen. 1935), a

osnovu zákona, jímž se zřizuje Tyršův státní tělovýchovný ústav (tisk 1511-III sen. 1935).

Místopředseda senátu sdělil přípisem ze dne 9. dubna 1934, k tisku 3-III sen. 1929, že senát usnesl se ve 299. schůzi dne 9. dubna 1935 učiniti posl. sněmovně návrh, aby lhůta daná §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 2189-II) prodloužena byla o dalších 8 měsíců.

posl. Stejskala a Hynka ministru financí ve věci továrny Ed. Morawetze (č. D 1476-III).

počátkem schůze: Zprávy tisky 2966, 2974 až 2985.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů techn.-dopravního a ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 2964) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1482 a 1493) o provádění mezinárodních plavebních úmluv, týkajících se Dunaje a Labe (tisk 2974).

Zpravodaji jsou: za výbor techn.-dopravní p. posl. inž. Záhorský za výbor ústavně-právní p. posl. dr Daněk.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor techn.-dopravní, p. posl. inž. Záhorskému.

Zpravodaj posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, slavná sněmovno! Dunaj podle hranic našeho státu, Labe pod Mělníkem a Vltava pod Prahou byly mírovými smlouvami prohlášeny za reky mezinárodní. Ustanovení mírových smluv byla pak provedena speciálními smlouvami mezinárodními. Tyto smlouvy obsahují určitá ustanovení, která se v jistém smyslu také dotýkají svrchovanosti státu a našeho občanstva. Ve smyslu, v duchu i podle litery naší ústavy je proto nevyhnutelné speciálním zákonem učiniti tyto mezinárodní úmluvy pravoplatnými v našem státě.

Jest zcela pochopitelné, že provádění těchto mezinárodních smluv, které regulují užívání toků, naráží mnohdy na odpor, buď vědomý nebo nevědomý, se strany občanstva, a je tedy třeba zvláštních sankcí pro případ porušení ustanovení těchto speciálních smluv. I pro tento smysl je zapotřebí zvláštního zákona.

Techn.-dopravní výbor projednal tuto osnovu zákona o provádění mezinárodních plavebních úmluv týkajících se Dunaje a Labe ve schůzi dne 9. dubna t. r. a usnesl se, přihlížeje také k důvodovým zprávám výborů senátu, doporučiti sněmovně, aby přijala tuto osnovu zákona ve znění, na kterém se usnesl senát. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji ústavně-právního výboru, p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Z důvodů, které zde pronesl za výbor techn.-dopravní jeho zpravodaj, připojuji se za výbor ústavně-právní rovněž k návrhu techn.-dopravního výboru, aby slavná sněmovna tuto osnovu zákona jako usnesení senátu přijala v tom znění, jak se na ní usnesl senát. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Hlasování o tomto odstavci odložíme na dobu pozdější a, nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání dalšího odstavce. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů kulturního, rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1332) zákona, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě (tisk 2975).

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. V. Beneš, za výbor rozpočtový p. posl. dr Patejdl, za výbor ústavně-právní p. posl. Pozdílek.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor kulturní, p. posl. V. Benešovi.

Zpravodaj posl. V. Beneš: Slavná sněmovno! Řeknu-li, že se mi dostalo velké cti býti zpravodajem o osnově zákona na úpravu újezdů měšťanských škol, není to prázdné slovo. Bylo řečeno, že návrh zákona, bude-li uskutečněn ve své původní formě, nebude znamenati zvláštní reformu, že to bude zákon malého významu a malého dosahu. Po změnách, které byly vykonány takřka v poslední minutě, stane se opravdu velikým a významným zákonem v historii vývoje školství naší republiky. Je to beze sporu zákon velkého kulturního dosahu, neboť zdvihá všecku základnu našeho školství na značně vyšší úroveň.

Měli jsme v republice 13 zlých let kulturního odpočinku. Od malého školského zákona přijatého r. 1922 nevykonalo se ve školství nic zvláště pozoruhodného. Kromě zákona o pomocných školách, který byl přijat r. 1928, kromě prodloužení studia na vysokých školách obchodních a konečně kromě zřízení Tyršova státního tělovýchovného ústavu nebylo za těch 13 let vykonáno nic většího, nic významnějšího. A tak kulturní výbory Národního shromáždění měly tu smutnou povinnost, že se musely zabývati jen peticemi podávanými v těch kterých oborech školské práce, měli jsme trochu diskuse o některých významných problémech školských a výchovných - kromě toho pak již nic.

Když r. 1928 v den 28. října president státu se ptal: "A co my, národ Komenského, činíme ve věcech školských?", nedostalo se mu odpovědi. Teprve za 7 let přišla tato odpověď. Myslím, že je to odpověď dobrá, přestože poslední období kulturního výboru posl. sněmovny, jež bylo snad bohaté na snahy a dobré předpoklady práce školské, nebylo bohaté na výsledky. Tato osnova zákona zásadně mění celou situaci a stává se radostným ovocem práce všech činitelů školských v tomto státě, nevyjímaje kulturního výboru posl. sněmovny, který včera ústy svého předsedy vyjádřil velikou radost z dokonaného díla. Mohu říci, že v konečném řešení tohoto vládního návrhu dostalo se mu podpory všech stran. (Tak jest!) Nebylo jediné strany, která by se proti kulturnímu návrhu zákona postavila, a tak lze říci, že po této stránce přistoupíme k příštím volbám s klidem a vědomím dobré vykonané práce.

Autorem zákona od let 1923 byl min. rada Buzek, který do své pense nese si opravdu příjemnou a pěknou výslužku. (Výborně!)

První krok k realisaci návrhu byl dán 28. března - a stalo se to náhodou v den památných narozenin Jana Amose Komenského, aby do tohoto rámce zasazena byla první snaha o realisaci velikého významu. Dnes pak, v den 11. dubna, přichází osnova zákona do plena, aby byla v první etapě uskutečněna, a my všichni doufáme, že také senát Národního shromáždění učiní vše, aby z obou sněmoven vyšel zákon hotový jako ovoce dlouholeté práce.

Paní a pánové! V konstituci severoamerického státu Karolina psané r. 1868 jsou památná slova. Americký národ sám tam definoval své právo na vzdělání: "Lid má právo na privilegium výchovy a je povinností státu chrániti a pojistiti toto právo."

Dnes vtělíme tuto zásadu i my do svého zákoníku, který jedná o našem školství. Je to především veliký kus a významný kus školské reformy, o niž usilujeme od dob převratových. Je to další zásadní krok k demokratisaci našeho školství.

Měšťanská škola má veliké štěstí v tom, že je to mladý útvar. Byla vyvolána liberalismem sedmdesátých let minulého století po válce prusko-rakouské, v době, kdy se počal zdvihati také u nás mladý průmysl a kdy se živnosti vzchopily k většímu rozmachu. Od let sedmdesátých měšťanská škola působí jako činitel našeho vzdělání mezi lidem a dostala od té doby čestný a krásný titul lidové university. R. 1869 umožnil ji říšský sněm vídeňský z toho důvodu, aby poskytnuto bylo těm, kdož nenavštěvují střední školy, vzdělání vyšší, než může poskytnouti škola obecná. Během 30, 40 let od svého vzniku vykonala měšťanská škola zvláště veliké dílo nejen ve všeobecné kultuře národní, nýbrž také v obchodu, průmyslu, řemeslech, a dala generaci, které sloužila, všechny své možnosti.

Upozorňuji, že to byla měšťanská škola, která nám vlastně čechisovala poněmčená města česká a moravská a dala jim uvědomělý a schopný střední stav. Naproti tomu měšťanská škola v zemích uherských vlastné slovenská města maďarisovala. Tedy konala opačné dílo, než jaké konala měšťanská škola v zemích historických. Stejně tak na Podkarpatské Rusi, neboť jak Slovákům, tak Podkarpatské Rusi byly školy občanské v mateřském jazyce upírány a tím se bránilo kulturnímu, hospodářskému a sociálnímu vývoji slovenského lidu i lidu Podkarpatské Rusi.

Tyto školy tedy vracely a dnes budou velmi rychle vracet také Slovensku a Podkarpatské Rusi jejich města. Vrátí je lidu kraje a jazyka, v němž budou budovány. A to všechno - a to je tu významné - bez násilí, podle přirozeného a spravedlivého práva, cestou demokracie a zákona. To je, myslím, veliké plus této osnovy zákona a tak se na ni budeme muset dívat, neboť napravuje staré křivdy a dává příležitost ke zdravému růstu.

A přece není třeba popírat, že naše německé obyvatelstvo porozumělo významu a hodnotě měšťanského školství dříve nežli my čeští lidé. Neboť, vezmete-li zvláště Moravu - Morava doháněla teprve 30letým vývojem, čeho se chopilo moravské němectví ihned, když si uvědomilo velký význam tohoto zákona. Na př. německá měšťanská škola ve Vyškově byla založena r. 1873. Vyškov je přece typicky české město, a přece tam česká škola měšťanská vzala svůj vznik teprve po 11 letech po škole německé. To nebyla vina ani státu, ani úřadů, to byla ze značné části vina obyvatelstva, které v této věci nešlo stejným krokem. Podobně bylo i v českých zemích. Němci založili si své měšťanské školy o rok dříve než my. Prvé německé měšťanské školy byly vybudovány již r. 1869 v Lanškrouně a Trutnově. Prvé školy české v Mladé Boleslavi a ve Vodňanech r. 1870. V tomtéž roce, ve kterém český zemský sněm rozhodl zemským zákonem, aby na okresích, kde se nenachází nižší reálka, byly budovány měšťanské školy alespoň v hlavním městě okresním. Podobného druhu zákon přijala také Morava a tak se dostala zásada povinnosti jedné měšťanské školy pro okresní školství zemím historickým r. 1870.

Výhoda měšťanských škol, které počaly býti tvořeny po roce 1866, v době probouzející se svobody, spočívala v tom, že to byl zcela nový lidový typ vyšší školy. Byla to odpověď kulturním potřebám současné postupující doby. Výhoda spočívala v tom, že měšťanská škola nebyla zatížena tradicí, neboť mohla budovati v potřebách a smyslu doby. Nebyla zatížena tradicí, která tak často zdržuje vývoj. To neznamená, že bych mluvil proti tradici, vím co znamená tradice v životě národa, vím co znamenají kulturní tradice národa, hodnotím je plně, ale ukazuji, že ve vývoji měšťanské školy, která r. 1870 stala se základem lidového vzdělání vedle škol obecných, nebylo zatěžující tradice, jaká na příklad zdržuje po celá desetiletí i nyní po převratu vývoj školy střední. Nejen to, měšťanské školy právě vzhledem k tomu, že musely odpovídati potřebám doby a vývoje, dostaly praktický a životný charakter, onen charakter, po kterém počali jsme s větším ještě důrazem volati po převratě a který je charakterisován pedagogickými reformními snahami po škole činné. Proto podařilo se získati měšťanské škole velikou oblibu. Vedle intelektu, na nějž přirozeně klade důraz, vedle paměti počala měšťanská škola hodnotiti také dovednosti, počala se starati nejen o to, co si žák má pamatovat, nýbrž ještě více o to, čemu má občan rozumět, co má umět a konec konců také, co má chtít. Měšťanské školy staly se proto životnými, poněvadž svou zásadou učinily umění myslit, budily energii mladých hochů a dívek, pěstovaly charakter dorůstajícího pokolení v duchu oné mravní výchovy, kterou naplňujeme nynější své školy. Čili vedle učitele počal se na školách měšťanských uplatňovati vynikající měrou také vychovatel, nezůstal tam onen materiocentrický, látkový ráz, v jakém ustrnuly na dlouhá léta školy střední. Neulpěly na látce, staly se školami, které se staraly o dítě a o život. Ale přece něco vzaly si od školy střední. Vzaly si od ní speciální odborné učitele, připravené hluším studiem na svůj odborný úkol. Od národní školy přejaly poslání výchovné, svým regionalismem a připětím k půdě a domovu nabyly živého, vřelého poměru k lidu a zemi a přinesly tak státu veliký přínos do kulturního vývoje.

Vyšším vzděláním slouží proto měšťanská škola nejenom všeobecné kulturní úrovni národa a lidu, slouží právě pro ten svůj určitý regionalismus a pro to připětí k životu, řemeslu, obchodu a živnostem. Je stejně vynikající školou dělnickou. Neboť, vážení pánové, náš průmysl ve svých nejlepších pracujících silách opírá se o tyto žáky měšťanských škol. Čím by byla na př. Škodovka, kdyby kolem ní na vzdálenost mnoha kilometrů nebyla už nyní vybudována skvělá síť obvodových škol měšťanských, které posílají našemu průmyslu své nejlepší dělníky? Ale měšťanská škola stala se i školou selskou. Naše rolnictvo velmi brzy pochopilo význam vzdělání měšťanské školy, a jak je viděti z počtu žactva, navštěvujícího školy měšťanské, je to právě selský venkov, který velikou měrou užívá dobrodiní zákona Metelkova, který byl také podkladem pro tento zákon. Ale nejenom to. Kolik hochů vychází z měšťanských škol do škol průmyslových, zemědělských, uměleckých a do učitelských ústavů? Já sám se také radostně hlásím k měšťanské škole jako její vděčný žák a právě proto je mou velikou radostí, že mohu býti zpravodajem o této osnově zákona.

Je tedy měšťanská škola školou skutečné, životné, zdravé demokracie, ať se dotýká nejenom její politické, nýbrž ještě více její hospodářské a životní stránky. Stačí, pánové, jenom se ohlédnouti na místa a oblasti, ve kterých se ještě dnes nejvíce daří politické demagogii, abychom si uvědomili, že je to právě nedostatek vyšší kulturní úrovně, zaviněné nedostatkem dobrých vyšších lidových škol, stejně jako pozdním růstem škol obecných, které jsme teprve po převratě mohli budovati ve své zanedbané oblasti v žádoucí formě. Žádná katastrofální politika neujala se v oblastech, které mají dlouhou tradici občanského vzdělání v měšťanských školách. Do r. 1883 byla měšťanská škola přímo součástí školy obecné, byla s ní spjata asi tak, jako je americká grammery school spjata s elementární školou americkou v jeden útvar, zvaný Public school. Zůstala tedy v rámci národního školství. Je to spojení velmi šťastné a tvoří nejenom výchovnou, nýbrž i naučnou jednotu se školou obecnou, a toto šťastné spojení bude žádoucno zachovati a hájiti i pro všechnu budoucnost.

Větší rozmach měšťanského školství nastal u nás kolem r. 1900. Tehdy se počalo volati po lepším vzdělání dívčího dorostu našich středních vrstev. Tehdy se ujala koedukace na chlapeckých školách měšťanských tam, kde nebylo možno získati podmínky pro dvě měšťanské školy v místě, pro školu chlapeckou a pro školu dívčí.

R. 1909 uskutečněny byly hospitace na měšťanských školách a bylo dovoleno, aby 20% žáků každé třídy bylo dívčího pohlaví. Již tenkráte volalo učitelstvo a pedagogické kruhy po vyšším vzdělání lidovém v duchu slavného hesla "Osvětou k svobodě". Byla to ona víra v rozumový pokrok, která kolem 90tých let zaznamenává u nás svou slavnou epochu.

Ovšem dokonale demokratickou i ve svém zřízení, i ve svém zákonitém podkladě měšťanská škola ještě nikdy nebyla, neboť ji jen některé obce zřizovaly dobrovolně. Záleželo nejenom na vůli státu a země, zemských školních rad z doby rakouské, které někdy vývoj tohoto školství i zdržovaly, záleželo především také na dobré vůli a porozumění občanstva. Ostatně až do dneška jedinou skutečně demokratickou školou našeho státu je škola obecná, neboť ona vyslovila nejenom povinnost pro obce, nýbrž také povinnost pro rodiče a pro jejich děti. Takovou zůstane i po tomto zákoně, poněvadž ani tento neřeší otázku povinného zřizování občanských škol ve všech školských obvodech republiky.

Je zajímavé, paní a pánové: kdyby náš stát se rozhodl v kterémkoliv okamžiku zrušiti všechny školy měšťanské kromě jedné školy na okrese v sídle okresního politického úřadu, neporušil by se žádný zákon, jenom snad ten mravní zákon republiky, to všeobecné lidové cítění, které měšťanskou školu učinilo již dávno cílem svých kulturních tužeb. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Ukazuje se sice, že zákon z r. 1880, čís. 38 z. z. vyslovil povinnost návštěvy měšťanských škol, ale to je omyl, stejně jako by bylo omylem se domnívati, že povinnost školské návštěvy uzákonil definitivní řád školský a vyučovací z r. 1905. Tento definitivní rád sice vyslovil povinnost, ale uzákoniti ji nemohl, protože není fakticky zákonem. Ani zákon Metelkův nezavedl povinnost dětské návštěvy. Vyslovil pouze právo návštěvy z okruhu 4 km a nad 4 km v místech, kde škola má dostatek místa a možnost děti přijímati.

Prakse i v tomto oboru kulturní práce předešla zákon. Lid sám z dobré vůle a uznání naplnil své měšťanské školy dětmi a vyslovil tak všeobecné, jednomyslné přání, aby měšťanská škola se stala typem povinné školy, zřizované v každém nutném místě pro všeobecnou potřebu našeho státního života.

Učitelské organisace jak měšťanských, tak i jiných škol, tak říšský svaz učitelstva měšťanských skol, jako Svaz učitelstva československého měl především zásluhu, aby toto vědomí v lidech a v občanech stalo se pevným požadavkem, aby se stalo mravním zákonem rodičovským.

Je možno si všimnouti, jak sám lid tento zákon mravně uskutečňoval. Počet dětí na jednu třídu v l. 1927 a 1928 mezi našimi Němci byl 30˙4%, dnes je 40%. Mezi československým lidem byl r. 1927 31%, v l. 1934 a 1935 činí 40% všech dětí v národě jsoucích. Polské děti navštěvovaly v l. 1927 a 1928 měšťanské školy z 31%, v posledním roce ze 44%. Obyvatelé Podkarpatské Rusi posílali své děti v l. 1927 a 1928 do měšťanských škol ze 35%, v tomto roce činí počet jejich dětí na školách měšťanských 42%.

Stejně vzrostl i počet škol. Tak v l. 1927 a 1928 činil počet všech měšťanských škol něco málo nad 1300. Poslední data z r. 1934 uvádějí počet měšťanských škol v republice až do výše 1921 škol. To je tak veliký vývoj a svědčí o takovém pochopení významu měšťanské školy, že tato osnova zákona činí jen svou prostou povinnost, když víru svého obyvatelstva odměňuje vtělením takových zásad v zákon.

Horečný rozvoj měšťanského školství začal u nás převratem. Tenkrát se otvíraly měšťanské školy bez budov, bez pomůcek, ba také bez odborně zkoušeného učitelstva. Nejenom tato stránka, i jiná věc ukazovala, jak je vzdělání měšťanské školy hodnoceno, jak se stává konkurenčním prvkem v životě. Četné kursy po všech větších městech republiky, ve kterých byli připravováni dospělí občané, aby složili zkoušky z učiva měšťanských škol, ukazují, jak se tyto věci vžily a jak všeobecné cítění jde před obsahem osnovy zákona, která leží ve vašich rukách. Proto se Metelkův zákon v takových poměrech stal prostě nutností. Přinesl dvě velké věci; předně zavedl na místě hospitací s 20% dívčího žactva smíšené školy pro malé obce. Jak veliká to byla výhoda, když malá obec - má rodná obec na př., Kožlany - mohla si otevříti školu tak pro dívky, jako pro chlapce a splniti tak povinnost ke svým dětem. Třetí paragraf tohoto zákona pak přinesl onen závazek a onu povinnost obcí, přijímati všechny žáky do 4 km a nad 4 km ony žáky, kteří by mohli býti přijati při dostatku místa v budovách školních. V zákoně Metelkově, jemuž nemůžeme býti ani dost vděčni, je prvý počátek obligatornosti měšťanských škol. Ovšem nejen prvý počátek této obligatornosti, nýbrž také oněch velkých těžkostí a nesnází našich obcí a komunálních svazků, kterým byla dána sice povinnost přijímati žáky, ale nebylo jim dáno právo, aby byly honorovány za oběti, které celku přinášejí. Proto brzy po r. 1920, již r. 1923 na základě hlasů, které se ozvaly všude po našich zemích, odhodlalo se ministerstvo školství připraviti první referentský návrh na obvodově školy měšťanské, na vytvoření újezdů. Od prvního návrhu zákona, zatím jen referentského, až do r. 1929 vyvíjela se věc měšťanských škol velmi pozvolna a teprve katastrofální poměry naší samosprávy daly jí ona křídla, kterými se přenesla až ke dnešku. Byl to sice let pomalý, ale přece trvalý a skončil šťastným podáním vládního návrhu ve formě, již máme v rukou.

Jak se až do té doby jevila otázka a stránka měšťanských škol v komunálním hospodaření, ukáži na několika málo obcích, zvláště venkovských. Tak maličké horské místo Žihobce, zastrčené v kopcích za Sušicí, které má kolem 6 až 700 obyvatel, a snad ani ne, mělo r. 1928/1929 ve své měšťanské škole 71 žáků, z nichž 6 ze Žihobce a 65 z okolních nepřiškolených obcí. (Slyšte!) Co to znamenalo pro chudou horskou osadu, je patrno z čísel. Věcný náklad na měšťanskou školu byl chudičký; tato obec musela utahovat opasek na svých vydáních. Na měšťanskou školu dávala 11.000 Kč ročně věcných nákladů. Z toho zaplatila obec Žihobce 10.400 Kč, okres 600 Kč, čili na domácí žáky věnovala obec Žihobce 930 Kč, na cizí žáky dávala ze svého 9.470 Kč. (Slyšte!)

Podobné poměry byly na př. na východě v Kuklenách. Na měšťanské škole v Kuklenách bylo 396 žáků, z nichž 142 domácích, 254 cizích. Věcný náklad činil 58.211 Kč, z čehož zaplatila obec 50.211 Kč, okres 8000 Kč. Obec Kukleny zaplatila na své vlastní děti 20.874 Kč, na děti z obcí nepřiškolených 29.338 Kč. Malé horské městečko Svratka na Českomoravské vysočině má ve své měšťanské škole kolem 100 dětí. R. 1928/9 navštěvovalo tuto školu 42 dětí ze Svratky a 61 dětí z okolí. Věcný náklad činil 21.490 Kč, obec zaplatila na něj 20.490 Kč a okres 1.000 Kč. Na domácí děti vynaložila chudá obec Svratka 8.736 Kč, na děti cizí 11.687 Kč.

Jak se to jeví v souboru několika let, na to ukazuje hornická obec Hnidousy. Je to jistě nebohatá obec. Ovšem tam určitý náklad nesly revíry uhelné, ale i tak je to velice zajímavé. Za 8 prvních let svého trvání vychovala tato škola 812 dětí vlastních a 1.668 dětí z okolí celkovým nákladem 1,566.108 Kč. Na to přispěl okres kladensky 19.072 Kč. Obec Hnidousy zaplatila za osm let 1,547.036 Kč (Slyšte!), ačkoliv tam měla jen 1/3 všech dětí. Obecní přirážky v Hnidousích na tuto školu stouply v posledních letech skoro do 2 1/2 tisíce procent přirážkových jenom na tuto školu.

Takové oběti přinášely naše obce pro děti svého okolí a přinášely je do té doby, dokud zlé poměry samosprávné nevynucovaly si nová hospodářská opatření v tom, že obce počaly škrtati náklady na své školství, i v tom, že okresy přestaly poskytovati i ty malé nepatrné subvence.

Už první referentský návrh r. 1923 vypracovaný radou Buzkem, obsahoval všechny základní podmínky a všechny zásady, na kterých je zákon vybudován i dnes. Přes to podlehl návrh zákona značným přeměnám. R. 1925 byl předložen jako vládní návrh meziministerskému jednání. Do parlamentu se nedostal. Po slyšení institucí, které bylo nutno slyšeti, dostala stylisace zákona definitivnější formu r. 1928 a v této formě právě za ministrování pana dr Štefánka přišel návrh zákona do senátu pod tiskem 889. Zásady, které do svého návrhu vtělil dr Štefánek, přijal v podstatě i dr Dérer r. 1931 se změnou §u 31, o němž se ještě zmíním. Oba dva zákonité návrhy i všechny návrhy, jak od r. 1923 byly tvořeny, vycházely z hospodářské zásady starého školského hospodářství pro národní školství, že školu musí platiti ten, komu škola slouží. Kulturní komise jak senátu, tak posl. sněmovny mnohokráte a velmi obšírně o návrzích jednala. Vyžádala si nová a nová statistická data, slyšela samosprávné a odborové učitelské školské korporace, zjišťovala populační okolnosti, kterými by se více osvětlila povaha zákona. Řešení se tím v senátě protáhlo tak, že nové volby r. 1929 odsunuly zákon a pro nový parlament bylo nutno připraviti osnovu novou. To učinil právě dr Dérer v době nejtěžších nesnází našich obcí. V té době obce počaly ještě více přiškrcovati školské hospodářství. Musily, nebylo jiného řešení, a v té době okresy stejným způsobem musily omezovati své příspěvky. Proto právě v období od r. 1929, když návrh Štefánkův vyvolal tak veliké naděje asi v 1.500 obcích, ve kterých měšťanské školy čekaly na uskutečnění újezdního zákona, se ještě více volalo po jeho realisaci. Zákon samosprávný čís. 77 přirozeně jen ztížil situaci samosprávných svazků a tak dr Dérer předkládaje návrh zákona tisk 1332 splnil jen požadavek široké veřejnosti a dal kulturní komisi posl. sněmovny úkol přivésti zákon ke šťastnému konci.