Proč právě kolegové z polského klubu a já se o tuto věc béřeme? Je jasné, je-li stanoven jeden základní mandát, že se ozve několik těch, kteří byli potrefeni. Pánové, kdyby byly stanoveny dva mandáty jako základna nebo jeden mandát ve dvou župách, tu byste již viděli, že by se hlásili jiní, a čím více by bylo takových podmínek, tím více by to zasahovalo do stran a ty by se hlásily. A pak by bylo právo na jejich straně. Právě tímto znemožňováním možnosti dané principem potrefíme nejdříve ty nejslabší a nejmenší a stupňováním to dochází teprve i na silnější. Byli jsme potrefeni my, malí a slabí, a proto je to věc dosti lehká. Musím říci, že za jednání v ústavně-právním výboru jsem někomu jinému posloužil. Chci, aby v protokolu tohoto domu bylo zachováno, že mně za to mají co děkovat.

Měli jsme dvě překážky, základní volební číslo a kvorum. Protože základní volební číslo mělo zůstati, remonstroval jsem proti tomu a řekl jsem: Co nám dáváte na oko nějakou možnost, totiž kvorum pro nás splnitelné, když nám zachováváte jinou nemožnost? Když jsem pozoroval, že argument, týkající se jenom malé mé strany, není dostatečný, přišel jsem a řekl: Ono to může potrefit ještě někoho jiného! Jsou jiné strany, které jsou dnes velké, ale které mají velkého odpůrce, a tu by se mohlo stát na př. agrární straně německé, že by nedosáhla volebního čísla. Vždyť se tak stalo Deutschnacionálům, že nedosáhli volebního čísla do senátu a propadli. A tu se najednou objevilo, že tato zdravá úvaha, která měla podpořit ideologicky mé stanovisko, byla percipována - privilegium, neprivilegium - poněvadž prospívá silné straně, německé straně agrární. Ale ustanovení, které se myslilo jakožto pomoc a jakožto podpora těch ideí, které jsou v ústavě, to jest uchrániti menšiny, a to loyální menšiny, to bylo vypuštěno. A proti tomu brojím. Brojím proti tomu, že vláda republiky Československé, předkládajíc svůj vládní návrh, napsala do důvodové zprávy k bodu 9, že "závěr slouží k ochraně menšin národnostních". Já se ptám: Stačí dva články v novinách Stříbrného, aby republika upustila od této zásady? Nebude se na toto poukazovat? Před třemi dny ještě ano, a dnes již ne! Co se stalo, co se změnilo, co bylo tak vážného, že se od této věci upustilo? Neběželo o privilegium, šlo o to, aby znemožnění stěžejních zásad našeho volebního práva nešlo do oněch důsledků, kde by skutečně stavělo možnost mimo dosah.

Že to, co přednáším, odpovídá duchu naší ústavy, dovolím si doložit. Je známo, že při jednání mírovém v Paříži byly dvě formule o ochraně menšin: silnější a slabší, a tu bylo jednáno, zda má býti Československu vložena ta větší povinnost ochrany menšin. Bylo docíleno dohody, poněvadž český národ se počítal mezi národy západní kultury a usuzovalo se, že toho není třeba, protože český národ dobrovolně dá svým menšinám, co jest třeba jinde činiti mezinárodním nátlakem. (Výkřiky posl. Špačka.) Pane kolego, nemám důvodu mluviti ve zlém úmyslu. Znáte mě z činnosti v ústavně-právním výboru. Vím, že nejlepší politikou v soukromém i veřejném životě je pravda, a od té jsem se nikdy neuchýlil a také dnes tak neučiním. Stalo se to tedy nikoli z mezinárodního donucení, nýbrž z vlastní vůle. Když český národ zpracoval svůj největší zákon, to je ústavu, zpravodaj o této ústavní listině řekl o Židech, že mají právo hlásiti se ke své vlastní národnosti, a mimo to uvedl, že Židé tedy nejsou nuceni přiznávati se při sčítání lidu, volbách atd. k jiné etnické národnostní menšině než židovské. Co značí tento princip? Že jsme se měli uplatniti mezi všemi bez závislosti na jiných. A to jsme také chtěli, a pro to má strana pracovala po celá léta a proto mne vyslala sem, abych také veřejně přejímal odpovědnost za činnost a konání celé naší skupiny, abychom nebyli trestáni jako celek generalisováním za ten či onen špatný skutek jednotlivce.

Ale nejen to, důvodová zpráva k naší ústavě, k hlavě VI v posledním odstavci praví: "Upozorňuje se pouze na to, že Židé Československé republiky nejsou nuceni přiznávati se při sčítání lidu, volbách a jiných politických a úředních úkonech i pokud se týče kulturních a sociálních institucí v mezinárodní smlouvě menšinové uvedených k jiné ethnické národnostní menšině než židovské, nehledě k tomu, jaké obcovací řeči užívají." Proto si, myslím, právem stěžuji, že se ústavně-právní výbor, vynechav dodatek sčítací pro dvě malé loyální menšiny tohoto státu, prohřešil na zásadách naší ústavy. Z tohoto důvodu mluvím proti této osnově. Myslím, že se zde stala chyba velkého rázu, na kterou se bude poukazovati. Nevystoupil jsem na tuto tribunu, abych veřejně žaloval, naopak chválím, kde je třeba chváliti. Uznávám, že Československo i přes tuto a jiné chyby je ostrovem demokracie v Evropě, a neváhám tak učiniti ani v okamžiku, kdy jsem toho názoru, že se nám děje křivda, ale přece poukazuji na tuto křivdu, poněvadž nám bude škoditi; ale nejen to, vy béřete na sebe odium, jakého jste neměli potřebí. Obzvláště nebylo třeba utíkati od věci, když již byla publikována, a to způsobem, že kolegové z polského klubu vám budou moci říci, co se psalo a co se bude psáti v Polsku. (Posl. Špaček: Ať udělají něco lepšího pro naši menšinu v Polsku!) Pane kolego, neútočím a také nepokládám za dobré tuto věc smazávati poukazem na druhou stranu, na to, co špatného dělají jinde. Bohudíky, nejsem povolán je chrániti a zastávati jejich činnost a také nezamýšlím tak daleko jíti, chci jen konstatovati, že zde byla bezdůvodně porušena zásada, která je v naší ústavě, a že se tak stalo ke škodě cti a jména českého národa naprosto zbytečně.

Dalším důvodem, proč se této věci ujímám, je přání několika slovy naznačiti, co jsem v této sněmovně zastupoval a co zastupovati mám. Na světě jsou zlé doby pro všechny národy a pro celou lidskou společnost, ale je to již osudem národa židovského, že je barometrem svobodomyslnosti a barometrem demokracie. Račte si všimnouti, že nápor na demokracii, nápor na svobodná práva lidí začíná ve všech zemích útlakem Židů. Předem již je zřejmé, jaký je směr určité vlády podle toho, jaká je míra útlaku na Židy. Poněvadž proti demokracii je bojováno ve všech možných frontách a ve všech možných státech kolem nás, vidíme, do jaké situace Židé se dostali v těchto státech. Je těžké dnes pro židovského člověka, který má svou čest, který má cit pro čest, s klidem a hrdostí nositi jméno svého národa. V této době, kdy v Německé říši je nejenom fysický útlak proti nám, kdy se nám bere ten nejprimitivnější předpoklad, který tvoří poměr člověka k člověku, kdy se nám chtějí oduznávati hodnoty lidství, kdy nás ponižují pod úroveň myslícího tvora, který byl stvořen k podobenství božímu, není lehko býti Židem a není lehko býti předákem tohoto národa. Nám jde o to, že v této těžké době, o níž se všemi optimisty všech národů celého světa věříme, že je přechodná a že nastanou jednou lepší doby, chceme přes tyto těžké chmurné chvíle nésti plnou svou odpovědnost ve společnosti lidské a před historií.

A z toho důvodu musíme míti své zastoupení. Nehledáme zde mocenské postavení. Po celá léta jsem zde solidárně spolupracoval s koalicí a pečlivě jsem dbal, abych zaslechl nebo viděl, zda je výtka proti této národní menšině. S klidem na konci této volební periody musím konstatovati, že jsem se nedopátral ničeho takového, a že u všech stran, i oposičních, jsem našel porozumění pro své konání a jednání.

My bojujeme za toto své právo, nevzdáváme se boje za toto právo, ne proto, abychom něčeho dosáhli nebo mocensky nabyli, nýbrž abychom s hrdostí mohli nadále nésti odpovědnost za celý svůj politický habitus a své politické konání. Proto jsme žádali, aby se bral na nás zřetel. Nevíme, zda jinou cestou najdeme své zastoupení, ale ať je najdeme nebo nenajdeme, povinnost svou cítíme z věčných pravd, které patří všem lidem dobré vůle a všem, kdo mají odvahu nésti odpovědnost za společenství, ze kterého vzešli, působiti k jeho zlepšení v rámci boje a příboje kultur všech národů. Takovými chceme býti a doufám, že dnes dojdeme uznání, že plně pochopíte smysl toho, proč jsme proti této předloze bojovali.

Chci skončiti a chci poukázati na to: Jednoho, myslím, jsme dosáhli. Nebylo zde antisemitských nájezdů proti nám ani při této předloze a rád na to poukazuji, jako jsem poukázal na křivdu, která se nám stala. Rád poukazuji, že právě jste mne vyslechli jako rovnoprávného mezi vámi. Linie naší politiky bude stálá: věrnost ke svému původu, věrnost ke svému národu a láska k vlasti a k národu, mezi nímž žijeme. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Doplňovací návrh posl. dr Slávika, dr Patejdla, dr Wintra, dr Daňka, Zierhuta, Hackenberga a druhů:

A. Nadpis buď doplněn slovy: "a do obcí".

B. Článek I budiž doplněn novým číslem tohoto znění:

7. V §u 53, odst. 3 nahrazují se slova: "všechny platné hlasy" slovy: "zbytky platných hlasů".

C. Za článek III budiž vřazen nový článek IV tohoto znění:

Zákon ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé, ve znění zákonů ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n. a ze dne 12. července 1933, č. 122 Sb. z. a n., mění se a doplňuje takto:

V §u 22, odst. 1 připojí se na konci věta další tohoto znění:

Konají-li se volby do obecního zastupitelstva v týž den, jako volby do poslanecké sněmovny, senátu, zemského nebo okresního zastupitelstva, určí se pořadí kandidátních listin obdobně podle ustanovení platných pro určení pořadí kandidátních listin do zemského zastupitelstva."

D. Čl. IV a V se přečíslují na čl. V a VI.

2. Pozměňovací návrhy posl. Špačka a druhů:

Do §u 38 řádu volení do posl. sněmovny vkládají se za odst. 4 další odstavce tohoto znění:

"Volič může odevzdati tištěný hlasovací lístek nezměněný nebo může hlasovati jen pro určité kandidáty tím, že zaškrtne číslici pořadí kandidáta. V obou případech se odevzdá hlasovací lístek do počtu hlasů odevzdaných volební skupině, jejímž jménem je hlasovací lístek označen. Bylo-li vyznačení hlasu i neúplně provedeno, je hlas pro kandidáta platně odevzdán. Takovýmto způsobem může volič zaškrtnouti číslici pořadí libovolného počtu kandidátů.

Volič může svůj hlas odejmouti určitým kandidátům tím, že škrtne jejich plné jméno (jméno křestní a příjmení). Takovýto odevzdaný hlasovací lístek se čítá do počtu hlasů odevzdaných volební skupině, jejímž jménem je hlasovací lístek označen. Volič může takto odejmouti svůj hlas libovolnému počtu kandidátů."

Věta 2 §u 40 zákona, kterým se vydává řád volení do posl. sněmovny, bude zníti:

"Výhrady a jakékoliv jiné změny kromě změn podle odst. 5 a 6 §u 38 nemají účinku."

V §u 43, odst. 1 zákona, kterým se vydává řád volení do poslanecké sněmovny, bude věta 3 zníti:

"Potom vyloučí lístky neplatné, rozdělí hlasovací lístky podle volebních stran, vyznačí počet přednostních hlasů, které každý kandidát zaškrtnutím své pořadové číslice obdržel, a počet škrtů každého kandidáta a zjistí volební výsledek dvojím písemným zaznamenáním."

Odst. 2 §u 43 se škrtá.

Do §u 47 zákona, kterým se vydává řád volení do posl. sněmovny, vkládají se za odst. 1 odstavce tohoto znění:

"Kandidáti, kteří jsou uvedeni v kandidátní listině na místech dalších, než je počet kandidátů přikázaných volební skupině podle §u 46, a získali počet přednostních hlasů rovnající se nejméně jedné pětině volebního čísla (§ 46), nastupují na místa posledních, kteří by byli jinak zvoleni podle pořadí kandidátní listiny a podle počtu přikázaných kandidátů a nezískali sami počet přednostních hlasů rovnající se alespoň jedné pětině volebního čísla. Toto nastupování děje se v pořadí podle počtu přednostních hlasů; při rovnosti hlasů rozhodne pořadí podle kandidátní listiny. Je-li stejně nebo více kandidátů s přednostními hlasy, nežli počet kandidátů volební skupině přikázaných, nastupují na místa druhého a dalších kandidátů podle týchž zásad.

Kandidáti, jejichž jména byla škrtnuta tolikrát, kolik činí alespoň pětina volebního čísla, nejsou zvoleni, i když by podle pořadí kandidátní listiny a podle počtu přikázaných kandidátů zvoleni byli. Na jejich místa nastupují kandidáti, kteří jsou v pořadí za nimi a jejichž jména nebyla škrtnuta alespoň tolikrát, kolik činí jedna pětina volebního čísla. Toto nastupování děje se podle pořadí na kandidátní listině. Kandidáti s příslušným počtem přednostních hlasů nastupují přede všemi ostatními podle zásad vytčených v předcházejícím odstavci."

Ve čl. I osnovy škrtají se čís. 2 a 6.

Ve čl. II osnovy škrtají se čís. 1 a 3.

Do §u 37 zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev vkládají se za odst. 4 další odstavce tohoto znění:

"Volič může odevzdati tištěný hlasovací lístek nezměněný nebo může hlasovati jen pro určité kandidáty tím, že zaškrtne číslici pořadí kandidáta. V obou případech čítá se odevzdaný hlasovací lístek do počtu hlasů odevzdaných volební skupině, jejímž jménem je hlasovací lístek označen. Bylo-li vyznačení hlasu i neúplně provedeno, je hlas pro kandidáta platně odevzdán. Takovýmto způsobem může volič zaškrtnouti číslici pořadí libovolného počtu kandidátů.

Volič může svůj hlas odejmouti určitým kandidátům tím, že škrtne jejich plné jméno (jméno křestní a příjmení). Takovýto odevzdaný hlasovací lístek se čítá do počtu hlasů odevzdaných volební skupině, jejímž jménem je hlasovací lístek označen. Volič může takto odejmouti svůj hlas libovolnému počtu kandidátů."

Věta 2 §u 39 zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev bude zníti:

Výhrady a jakékoliv změny kromě změn podle odst. 5 a 6 §u 37 nemají účinku.

Věta 3 §u 42, odst. 1 zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev bude zníti:

"Potom vyloučí lístky neplatné, rozdělí hlasovací lístky podle volebních stran, vyznačí počet přednostních hlasů, které každý kandidát zaškrtnutím své pořadové číslice obdržel, a počet škrtů každého kandidáta a zjistí volební výsledek dvojím písemným zaznamenáním."

Odst. 2 §u 42 téhož zákona se škrtá.

Do §u 48 zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev vkládají se mezi odst. 1 a 2 odstavce tohoto znění:

"Kandidáti, kteří jsou uvedeni v kandidátní listině na místech dalších, než je počet kandidátů přikázaných volební skupině podle §u 45, odst. 4 a §u 46 a získali počet přednostních hlasů rovnající se nejméně jedné pětině volebního čísla (§ 45), nastupují na místa posledních, kteří by byli jinak zvoleni podle pořadí kandidátní listiny a podle počtu přikázaných kandidátů a nezískali sami počet přednostních hlasů rovnající se alespoň jedné pětině volebního čísla. Toto nastupování děje se v pořadí podle počtu přednostních hlasů; při rovnosti hlasů rozhodne pořadí podle kandidátní listiny. Je-li stejně nebo více kandidátů s přednostními hlasy, nežli počet kandidátů volební skupině přikázaných, nastupují na místa druhého a dalších kandidátů podle týchž zásad.

Kandidáti, jichž jména byla škrtnuta tolikrát, kolik činí alespoň pětina volebního čísla, nejsou zvoleni, i když by podle pořadí kandidátní listiny a podle počtu přikázaných kandidátů zvoleni byli. Na jejich místa nastupují kandidáti, kteří jsou v pořadí za nimi a jejichž jména nebyla škrtnuta alespoň tolikrát, kolik činí jedna pětina volebního čísla. Toto nastupování děje se podle pořadí na kandidátní listině. Kandidáti s příslušným počtem přednostních hlasů nastupují přede všemi ostatními podle zásad vytčených v předcházejícím odstavci."

Ve čl. III osnovy škrtá se čís. 3.

3. Pozměňovací návrhy posl. Špačka, Pechmana, Petrovického a druhů:

Čís. 5 ve čl. I bude zníti:

"§ 32 se mění a bude zníti takto: V den před volbou od 21. hodiny a v den volby až do konečné hodiny volby jest zakázáno prodávati, čepovati nebo podávati nápoje obsahující alkohol."

Čís. 5 ve čl. III bude zníti:

"§ 31 se mění a bude zníti takto: V den před volbou od 21. hodiny a v den volby až do konečné hodiny volby jest zakázáno prodávati, čepovati nebo podávati nápoje obsahující alkohol."

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Dalo se očekávati, že v rozpravě k návrhu, kterým se mění a doplňují volební řády, se přihlásí především zástupci oposice, aby přičinili svoje protichůdné názory k předložené osnově zákona a aby při té příležitosti si vypořádali ještě jiné věci.

Budiž mi dovoleno, abych se jenom stručně zabýval tím, co bylo věcně připomenuto k předložené osnově. Úkolem referenta není bojovat s agitací, nýbrž hledat objektivní pravdu. A tu mně páni kolegové z polské strany musejí přiznat, že na poli volebního práva našim národnostním menšinám, to jest také národnostní menšině polské, jistě ublíženo nebylo. Vždyť nejlepším dokladem toho je okolnost, že kolegové polští mezi námi sedí a že tady s této tribuny své názory mohou uplatňovati. Stejně tak mně nemohou, chtějí-li býti objektivní - a to platí také pro p. dr Goldsteina - upříti, že i podle onoho ustanovení obsaženého v návrhu, přijatém ústavně-právním výborem, národnostním menšinám ve srovnání s ostatními skupinami ublíženo není, nýbrž naopak, národnostním skupinám se měří lépe.

Chtěl bych, abychom si při této příležitosti uvědomili, že vyhověti krajním požadavkům národnostních menšin - a my pro tyto požadavky, myslím, máme dost pochopení - je někdy už proto obtížno, poněvadž při organisování a politickém uplatňování se národnostních menšin rozhodují velmi často motivy jiné než národnostní, především hospodářské, takže národnostní menšiny nevystupují jako jednotky národnostní, nýbrž více méně politické, organisované podle principů hospodářských.

Odpovídaje p. dr Goldsteinovi chci vysloviti mínění, že se neměl dopustiti jedné nepravdy, zejména když zde tolikrát zdůrazňoval, že hájil vždycky pravdu, neměl argumentovati tvrzením, že vláda, ústavně-právní výbor, ustoupil pod tlakem toho, co bylo napsáno v jistém tisku. Pan dr Goldstein byl přece přítomen celému jednání a zná tedy dobře stanovisko ústavně-právního výboru. To nebylo důvodem, proč došlo k tomu, co předkládá ústavně-právní výbor. Pravé důvody spočívaly v tom, abychom některými výjimečnými opatřeními ve prospěch národnostních menšin nezpůsobili ještě větší rozpory mezi jednotlivými národnostními menšinami, a není, myslím, také žádným tajemstvím, zejména pro ty, kteří se o věci blíže chtěli informovati, že rozhodovaly právě také ony momenty, které zde, ovšem a contrario, pan dr Goldstein uplatňoval, právě ohled na to, aby ústava nebyla porušena.

Pokud pak se týče vývodů p. posl. Ježka, který koncentroval své názory k volebním změnám kolem pozměňovacích návrhů p. posl. Špačka, jak byly uplatňovány v ústavněprávním výboru, chci konstatovati toto: Tyto pozměňovací návrhy nebyly odmítnuty ústavně-právním výborem proto, že je podal pan posl. Špaček jako poslanec strany oposiční, nýbrž proto, poněvadž byly uznány za nedostatečně odůvodněné. Podával-li pan posl. Špaček na př. návrh, aby zůstalo při určování pořadí kandidátních listin při dosavadním stavu, musí nám býti již dovoleno, že máme přesvědčení jiné, přesvědčení, které se opírá o zkušenost, že je lépe míti jistotu, opírající se o určité objektivní měřítko, nežli náhodu, která dává pořadí kandidátních listin do rukou losu. (Výborně!)

Stejně tak jsme neuznali za vážné důvody, které uváděl p. posl. Špaček a na které se odvolával také p. posl. Ježek při onom návrhu, aby bylo změněno ono ustanovení o prodávání, čepování a podávání nápojů obsahujících alkohol obdobně s ustanovením, které platí pro volby obecní, a to proto, poněvadž jsme se přece jenom postavili na stanovisko, že zájem té vážnosti, významu a důstojnosti voleb je přece jenom vyšší nežli zájem poměrně malého kruhu lidí, kteří na vyřešení této otázky mají speciální zájem.

Pan posl. Ježek se nesmí domnívati, že by ústavně-právní výbor se nezabýval vážně otázkou předkládání voličských seznamů také před volbami. Této otázce věnoval ústavně-právní výbor velikou pozornost, a právě proto, že došel ku přesvědčení, že by toto předložení voličských seznamů před nastávajícími volbami bylo z technických důvodů obtížně proveditelné a že by z politických důvodů nebylo účelné, rozhodl se, aby toto ustanovení do osnovy pojato nebylo. Nesmíme zapomínati, že jen poslední zkušenost s předložením voličských seznamů v prosinci nám ukazuje, že jen v samé Praze bylo učiněno přes 19 tisíc reklamací, a dovedeme si představiti, kam bychom se tímto způsobem dostali, kdybychom naložili příslušným úřadům úlohy, které by prostě nebyly s to zmoci.

Pokud se týče otázky vázanosti kandidátních listin, myslím, že stačí, co jsem uvedl už v úvodu svého referátu. Chci ještě odpověděti na jednu námitku p. posl. Ježka, na tu, která vypadá zdánlivě velmi odůvodněná, že prý nechceme připustiti ani resoluce, kterými se vláda vyzývá, aby určité věci předložila sněmovně, aby tak mohly býti provedeny. Slavná sněmovno, také o této věci bylo jednáno v ústavně-právním výboru a my jsme se rozhodli nepřijmouti tyto resoluce proto, že se domníváme, že není důstojné přijímati usnesení, o kterých jsme předem přesvědčeni, že mají jen a jen význam agitační. Na sklonku volebního období, v době, kdy stojíme několik neděl před novými volbami, není důstojné vyzývati vládu, když víme, že už nemůže tyto věci splniti, aby předkládala osnovy, které prostě předložiti nemůže. (Posl. Špaček: Však se neříká, že v tomto období!) Ale tato sněmovna nemůže přece přijímati a dělati usnesení do zásoby pro vlády, jichž složení ještě neznáme.

Všeobecně pak bych chtěl uzavříti tuto kapitolu tímto: Jestliže se vážení pánové tolik a tolik odvolávají na své dobré úmysly, cílící ke změně volebního řádu, ve prospěch uvolnění těchto řádů, pak prosím, aby při této příležitosti vážení pánové z oposice nám dovolili jim říci, že měli nesčíslněkráte ve svých rukou možnost tyto své požadavky uplatniti a učiniti je otázkou setrvání ve vládě v době, když tam zastoupeni byli. (Výkřiky posl. Špačka.) Ale v době, kdy tyto požadavky mohou býti předkládány veřejnosti jen proto, že je to líbivé a že nemusí býti odpovědně a svědomitě zkoumány, nemá vládní většina pro tyto požadavky pochopení, poněvadž tato vládní většina je vedena odpovědností. Odpovědnost káže, že se musí vyvarovat agitace.

Tolik jsem, slavná sněmovno, považoval za svou povinnost říci k názorům zde předneseným.

Pokud se týče návrhů pozměňovacích, navrhuji slavné sněmovně, aby odmítla všechny pozměňovací návrhy posl. Špačka a druhů.

Naproti tomu navrhuji, aby slavná sněmovna přijala návrh poslanců dr Slávika, dr Patejdla, dr Wintra, dr Daňka, Zierhuta, Hackenberga a druhů, a to proto, že je odůvodněn. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 5 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byly podány pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati takto:

Nejprve o celé osnově zákona v úpravě návrhů posl. Špačka a druhů; nebude-li přijata, o čís. 5 článku I osnovy a čís. 5 článku III osnovy v úpravě návrhu posl. Špačka, Pechmana, Petrovického a druhů; nebude-li přijata, o celé osnově ve znění zprávy výborové.

Pak budeme hlasovati o doplňovacím návrhu posl. dr Slávika, dr Patejdla, dr Wintra, dr Daňka, Zierhuta, Hackenberga a druhů.

Jsou nějaké námitky proti přednesenému pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona v úpravě návrhů posl. Špačka a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tato úprava je zamítnuta.

Kdo souhlasí s čís. 5 článku I osnovy a s čís. 5 článku III osnovy podle návrhů posl. Špačka, Pechmana, Petrovického a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítnuto.

Kdo souhlasí s osnovou ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova je přijata ve znění zprávy výborové.

Kdo souhlasí nyní s doplňovacím návrhem posl. dr Slávika, dr Patejdla, dr Wintra, dr Daňka, Zierhuta, Hackenberga a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím celá osnova přijata jest ve znění zprávy výborové v úpravě podle doplňovacího návrhu posl. dr Slávika a druhů, a to ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.